{"id":17994,"date":"2008-05-05T18:30:00","date_gmt":"2008-05-05T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17954"},"modified":"2008-05-05T18:30:00","modified_gmt":"2008-05-05T17:30:00","slug":"casoprostor-ii-23","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/05\/05\/casoprostor-ii-23\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor II 23."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/strong><\/div>\n
\n

„Co\u017ee? Do budoucnosti?“ zept\u00e1m se Filipa a pomalu mi to za\u010d\u00edn\u00e1 doch\u00e1zet. Ano, v\u017edy\u0165 vlastn\u011b B\u00e9da je obousm\u011brn\u00fd vozidlo\u2026 m\u016f\u017eu zp\u00e1tky, ale taky dop\u0159edu. D\u011bda mi o sv\u00fdch v\u00fdprav\u00e1ch pov\u00eddal, ale byl jsem tenkr\u00e1t nat\u011b\u0161en\u00fd za Tomem do minulosti a tyhle v\u011bci jsem moc nevn\u00edmal.
„Jo, jasn\u011b, tam se nem\u016f\u017ee nic st\u00e1t. \u0158ekl bych, \u017ee je to o hodn\u011b bezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed. Princip si rozebereme a bude\u0161 vid\u011bt, \u017ee tam ti nic podobn\u00e9ho nehroz\u00ed. Tak co, jakej jsem?“
„Chytrej,“ odpov\u00edm s \u00fasm\u011bvem. Aby si to ale myslel i Tom\u2026<\/p>\n

„Tak\u017ee budoucnost\u2026 jak to \u0159\u00edct? Nev\u00edm, jak dalece jste o tom s d\u011bdou Schultzem mluvili, ale p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee jste se sp\u00ed\u0161 zab\u00fdvali minulost\u00ed a na tohle \u0159e\u010d nep\u0159i\u0161la. Podle jeho z\u00e1znam\u016f tam s\u00e1m byl asi t\u0159ikr\u00e1t. Rozd\u00edl mezi v\u00fdletem zp\u00e1tky a dop\u0159edu je v tom, \u017ee v budoucnosti nem\u016f\u017ee\u0161 nikdy potkat s\u00e1m sebe,“ sna\u017e\u00ed se Filip, aby mluvil srozumiteln\u011b.
„Jak to, to je p\u0159ece blbost, pro\u010d bych tam nebyl?“ pt\u00e1m se zara\u017een\u011b. Je mi to divn\u00e9. Je pravda, \u017ee mi d\u011bda nikdy ne\u0159ekl, \u017ee by tam s\u00e1m sebe potkal, ale j\u00e1 nep\u0159em\u00fd\u0161lel o tom pro\u010d.
„To je jednoduch\u00fd. Dejme tomu, \u017ee dneska v jednom okam\u017eiku sedne\u0161 do auta a sko\u010d\u00ed\u0161 do budoucnosti\u2026 t\u0159eba do chv\u00edle, kter\u00e1 nastane za p\u011bt let. Jen\u017ee pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy odtud zmiz\u00ed\u0161, opou\u0161t\u00ed\u0161 tuhle realitu a tv\u016fj \u017eivot tady skon\u010dil. Tvoje t\u011blo i s duchem se p\u0159em\u00edstilo do meziprostoru a pak do budoucnosti. Tv\u016fj \u017eivot bude pokra\u010dovat, a\u017e kdy\u017e se tam objev\u00ed\u0161. Neexistuje tam \u017e\u00e1dn\u00fd Bill, kter\u00fd by pro\u017eil t\u011bch p\u011bt let, tys je prost\u011b p\u0159esko\u010dil. Nejsp\u00ed\u0161 u\u017e bude\u0161 v t\u00e9 dob\u011b prohl\u00e1\u0161en\u00fd za mrtv\u00e9ho, proto\u017ee dokud se nevr\u00e1t\u00ed\u0161 zp\u00e1tky sem, budou t\u011b tu poh\u0159e\u0161ovat.
„Ch\u00e1pu, je to docela logick\u00fd. Tak\u017ee tam ani nem\u016f\u017eu omylem nic zm\u011bnit, co by ovlivnilo m\u016fj \u017eivot\u2026“ uva\u017euju nahlas.
„Jist\u011b, ale zase netu\u0161\u00ed\u0161, co se d\u011blo t\u011bch p\u011bt let, co jsi tam nebyl, a hlavn\u011b\u2026 \u00fa\u0159edn\u011b u\u017e nejsp\u00ed\u0161 neexistuje\u0161 nebo po tob\u011b budou p\u00e1trat, z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jak daleko pojede\u0161.
„No, v ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b mi to p\u0159ijde jednodu\u0161\u0161\u00ed. A jak to bude s n\u00e1vratem?“
„Mus\u00edme to ud\u011blat tak, aby ses vr\u00e1til jen o p\u011bt minut pozd\u011bji, ne\u017e vystartuje\u0161\u2026 nep\u0159ijde\u0161 tak vlastn\u011b o \u017e\u00e1dn\u00fd \u010das. A j\u00e1 se tu nebudu tak dlouho strachovat o tv\u016fj \u017eivot. Budoucnost nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 limity jako minulost. Je jedno, jak dlouho tam z\u016fstane\u0161, m\u016f\u017ee\u0161 tam \u017e\u00edt klidn\u011b d\u00e1l, ale kdy\u017e se vr\u00e1t\u00ed\u0161, tady p\u0159ijde\u0161 jen o t\u011bch p\u011bt minut\u2026 to je docela mal\u00e1 cena, ne?“ usm\u011bje se na m\u011b a mn\u011b nezb\u00fdv\u00e1, ne\u017e p\u0159ik\u00fdvnout. „Jen nesm\u00ed\u0161 ud\u011blat jednu jedinou v\u011bc\u2026 nesm\u00ed\u0161 se vr\u00e1tit do d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edho \u010dasu, ne\u017e jsi odtud vypadl, to u\u017e bys byl ve sv\u00e9 minulosti, tud\u00ed\u017e dvakr\u00e1t\u2026“<\/p>\n

TOM<\/strong><\/div>\n

\n

„Nesrkej,“ syknu na Dejva. Na\u0161e obvykl\u00e1 hra p\u0159i pol\u00edvce.
„J\u00e1 nesrk\u00e1m,“ ucul\u00ed se David a vt\u00e1hne pol\u00edvku tak hlasit\u011b, \u017ee bych mu hned jednu st\u0159elil.
„Srk\u00e1\u0161.“
„Nesrk\u00e1m.“
„Nech ho, je to asi moc hork\u00fd,“ vm\u00eds\u00ed se do toho m\u00e1ma a m\u00e1me po h\u0159e. Billa t\u00edmhle dok\u00e1\u017eeme vyt\u00e1\u010det klidn\u011b i p\u011bt minut, ne\u017e bouchne jako pili\u0148\u00e1ky. M\u00e1ma se nenech\u00e1.
„M\u00e1\u0161 to dobr\u00fd, mami, a v\u016fbec to nen\u00ed hork\u00fd,“ pochv\u00e1l\u00edm j\u00eddlo s plnou pusou.
„P\u0159i j\u00eddle se nemluv\u00ed, tak\u017ee bu\u010fte oba ticho\u2026 ale d\u011bkuju,“ napomene m\u011b, jako bych byl malej. Dejv na m\u011b z druh\u00fd strany stolu ud\u011bl\u00e1 pobaven\u00fd \u0161kleb. Pard\u00e1l\u2026 m\u00e1 radost, \u017ee m\u011b m\u00e1ma peskuje jako jeho. V tomhle jsme na tom oba stejn\u011b, m\u00e1ma je prost\u011b takov\u00e1. A Bill je po n\u00ed.<\/p>\n

„Jde\u0161 se mnou do hajan?“ zept\u00e1m se prcka, kdy\u017e doj\u00edme. K\u00fdvne a vypad\u00e1, \u017ee usne d\u0159\u00edv ne\u017e j\u00e1. To b\u011bh\u00e1n\u00ed do kopce ho utahalo.
„Pov\u00ed\u0161 mi poh\u00e1dku?“ za\u0161kemr\u00e1.
„No, jestli p\u0159i tom neusnu, tak mo\u017en\u00e1 jo. P\u016fjdeme ke mn\u011b, nebo k t\u00e1tovi?“ zept\u00e1m se, kterou postel spole\u010dn\u011b zv\u00e1l\u00edme.
„K tob\u011b, tam jsem je\u0161t\u011b nespal,“ rozsv\u00edt\u00ed se mu o\u010dka a u\u017e se hrne do m\u00e9ho pokoje.
„Ale zav\u0159i o\u010di, ne \u017ee na m\u011b bude\u0161 z\u00edrat,“ d\u00e1m si podm\u00ednku, proto\u017ee kdy\u017e na m\u011b \u010du\u010d\u00ed, v\u011bt\u0161inou usne a\u017e za dlouho.
„Jo,“ \u0159ekne p\u0159ikryt\u00fd a\u017e po bradu a zaklapne v\u00ed\u010dka. Je na n\u011bm vid\u011bt, jak se usilovn\u011b sna\u017e\u00ed, aby se mu samy neotev\u0159ely.
„Tome,“ ozve se za dve\u0159mi m\u00e1ma „\u2026 n\u011bkdo ti vol\u00e1.“
„Jo, u\u017e jdu, mami! Ani se nehni, \u0161punte a neotv\u00edrej o\u010di,“ vyd\u00e1m povel Dejvovi a jdu na chodbu. Vezmu si od m\u00e1my mobil, kter\u00fd jsem nechal v kuchyni na stole, a mrknu na displej. Kdy\u017e vid\u00edm blikat jm\u00e9no Carl, v\u00e1h\u00e1m, jestli to v\u016fbec vezmu\u2026 mana\u017eer, co zase pot\u0159ebuje, ale je to na\u0161e pr\u00e1ce, je pond\u011bl\u00ed\u2026 pro norm\u00e1ln\u00ed lidi pracovn\u00ed den.
„Ano Carle, co se d\u011bje?“
„Pot\u0159ebuju domluvit n\u011bjak\u00fd term\u00edny na rozhovory a p\u00e1r soukrom\u00fdch akc\u00ed, tak jsem se cht\u011bl domluvit, kdy se sejdeme. Chci v\u00e1s v\u0161echny pohromad\u011b.“
„Tak p\u0159ij\u010f ve st\u0159edu, to m\u00e1me zkou\u0161ku u n\u00e1s ve studiu, tam to domluv\u00edme, jo?“ navrhnu mu. „Dob\u0159e, v kolik kon\u010d\u00edte?“ \u0161kleb\u00ed se na m\u011b z displeje.
„Kolem sedm\u00fd, pak se jde prcek koupat, ne\u017e ho ulo\u017e\u00edme, je osm\u2026 kluci tam po\u010dkaj, tak p\u0159ij\u010f po osm\u00fd, jo?“
„Jasn\u011b, ch\u016fvo, po osm\u00fd tam budu,“ sm\u011bje se Carl.
„Jestli bude\u0161 drzej, Carl\u00edku, tak s tebou zru\u0161\u00edm smlouvi\u010dku, dej si na m\u011b pozor,“ odpov\u00edm v\u00fdhr\u016f\u017en\u011b na ten jeho p\u0159iblblej sm\u00edch a t\u00edpnu hovor. Vypnu mobil, aby m\u011b u\u017e nikdo neru\u0161il, kdy\u017e tak mi nech\u00e1 zpr\u00e1vu v hlasovce. Po\u0159\u00e1d do n\u00e1s n\u011bkdo kv\u016fli Dejvovi rejpe\u2026 a\u0165 mi u\u017e v\u0161ichni pol\u00edb\u011bj, jdu chrn\u011bt.
No to je \u00fa\u017easn\u00fd, on usnul \u00fanavou\u2026 tak potichu\u2026 kdy\u017e se neprobere, m\u00e1m jednu poh\u00e1dku u\u0161et\u0159enou.<\/p>\n

BILL<\/strong><\/div>\n

\n

„Jau, to \u0161krt\u00ed,“ k\u0148u\u010d\u00edm, kdy\u017e mi Filip navl\u00edkne na ruku man\u017eetu tlakom\u011bru a ta se mi za\u010dne stahovat kolem pa\u017ee.
„Vydr\u017e, hrdino, za chvilku to je. Dobr\u00fd, m\u016f\u017eeme to sundat, tlak m\u00e1\u0161 perfektn\u00ed. O n\u011bjak\u00e9 vad\u011b srdce nev\u00ed\u0161?“ vysl\u00fdch\u00e1 m\u011b jako u doktora. Pokud v\u00edm, tak mi nikdy nic nebylo, ale tohle t\u011blo nezn\u00e1m tak dob\u0159e jako to minul\u00e9.
„O ni\u010dem nev\u00edm,“ odpov\u00edm. Kdyby mi n\u011bco bylo, ur\u010dit\u011b by mi to Tom \u0159ekl. V\u00ed o mn\u011b absolutn\u011b v\u0161echno. Tuhle se m\u011b ptal, jestli m\u011b po\u0159\u00e1d bol\u00ed to koleno, jak jsem upadl na koncert\u011b p\u0159es kabely\u2026 dokonce v\u011bd\u011bl, \u017ee to bylo prav\u00fd. M\u011bl pravdu, ob\u010das mi v n\u011bm p\u011bkn\u011b rejpne, kdy\u017e jdu ze schod\u016f. Je to moje pe\u010dlivka, hl\u00edd\u00e1 si m\u011b jako oko v hlav\u011b.
„Te\u010f rad\u0161i zav\u0159i o\u010di a nastav prst, trochu to p\u00edchne.“
„Jau,“ kviknu, kdy\u017e m\u011b bodne do prstu a vym\u00e1\u010dkne z n\u011bj kapku krve. D\u00edv\u00e1m se na to, nejsem p\u0159ece baba. M\u00e1zne j\u00ed do n\u011bjak\u00e9ho mal\u00e9ho p\u0159\u00edstroje, kter\u00fd za chvilku zap\u00edp\u00e1.
„Jo, dobr\u00fd, tak\u017ee m\u016f\u017ee\u0161 vyrazit.“
„To jako mysl\u00ed\u0161 hned?“ vykul\u00edm o\u010di na Filipa.
„No a co? V\u017edy\u0165 jsi za p\u011bt minut zp\u00e1tky, tak o co jde? Kdy\u017e to p\u016fjde v\u0161echno dob\u0159e, tak m\u016f\u017ee\u0161 za ho\u010fku fr\u010det dom\u016f a j\u00e1 se tu na oslavu st\u0159\u00edsk\u00e1m s\u00e1m\u2026 colou\u2026 hergot, jestli se to povede, tak mi bude poprv\u00e9 l\u00edto, \u017ee nem\u016f\u017eu p\u00edt.“
„Jak\u00fd jestli se to povede<\/em>?“ zept\u00e1m se ho v\u00fdhr\u016f\u017en\u011b.
„No, v\u017edycky je mo\u017enost, \u017ee se n\u011bco posere, s t\u00edm se mus\u00ed po\u010d\u00edtat. Proto mus\u00edme vymyslet d\u016fkladn\u00fd pl\u00e1n, jak to provedeme, aby v\u0161echno klaplo a nic se nesemlelo.“<\/p>\n

„Tak\u017ee nejd\u0159\u00edv mus\u00edme vymyslet, jak daleko to nastav\u00edme,“ za\u010dne Filip s vym\u00fd\u0161len\u00ed pl\u00e1nu. „Moc daleko bych to nehnal, je to zbyte\u010dn\u00e9, ale zase ne moc bl\u00edzko, aby byla funkce jasn\u011b prov\u011b\u0159en\u00e1. Navrhuju rok, co ty na to?“ zad\u00edv\u00e1 se na m\u011b a j\u00e1 jen p\u0159ik\u00fdvnu. Tohle je mi celkem jedno.
„No a te\u010f kam? M\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00fd n\u00e1pad?“
„Ne, ale co t\u0159eba tady na dv\u016fr, nen\u00ed tu ani noha, nic se nem\u016f\u017ee st\u00e1t?“ napadne m\u011b.
„Jo, ale jak zjist\u00ed\u0161, \u017ee jsi o rok d\u00e1l ne\u017e dneska?“ zept\u00e1 se m\u011b Filip celkem logicky. „Tady v t\u00fd zakopan\u00fd prdeli asi t\u011b\u017eko. Leda bys vylezl a \u0161el si pustit televizi\u2026 B\u016fhv\u00ed, co tu bude za rok, to chce n\u011bco jin\u00e9ho. Jak by se dalo v budoucnosti zjistit, jak\u00e9 je datum?“ p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed nahlas.
„Z novin,“ napadne m\u011b jedin\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed.
„No, to je ono, tak\u017ee kde zn\u00e1\u0161 n\u011bjakou spolehlivou trafiku? Mus\u00ed to b\u00fdt v tich\u00e9 ulici, kde takhle odpoledne nechod\u00ed moc lid\u00ed, abys n\u011bkoho nezabil B\u00e9dou a bylo co nejm\u00ed\u0148 sv\u011bdk\u016f, kte\u0159\u00ed by t\u011b mohli vid\u011bt,“ zvedne se a jde k po\u010d\u00edta\u010di. Jdu za n\u00edm a sleduju, jak otev\u00edr\u00e1 satelitn\u00ed mapu na Googlu.
„No, jedna je hned p\u0159ed klenotnictv\u00edm, kde jsem nechal br\u00e1chovi d\u011blat letos p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek, kupoval jsem si tam noviny,“ uva\u017euju nahlas.
„A zn\u00e1\u0161 ulici?“
„Jo, to kdybych v\u011bd\u011bl, jsem tu jen p\u016fl roku, tyhle blbiny mi v hlav\u011b nez\u016fst\u00e1vaj,“ odpov\u00edm s \u00fasm\u011bvem.
„No, tak to je hezk\u00fd. A n\u00e1zev toho klenotnictv\u00ed si pamatuje\u0161?“ sna\u017e\u00ed se m\u011b dotla\u010dit alespo\u0148 k n\u011bjak\u00e9 informaci.
„Jo, to v\u00edm, je to firma Herrman & Co.
„Sakra, ty jsi fakt bohatej, co?“ za\u0161kleb\u00ed se na m\u011b. „Br\u00e1chovi nech\u00e1\u0161 d\u011blat p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek u takov\u00fd drah\u00fd zna\u010dky? Byl zlatej?“ krout\u00ed hlavou nad moj\u00ed rozhazova\u010dnost\u00ed.
„Platinovej,“ odpov\u00edm. Zahv\u00edzd\u00e1 \u00fadivem. Jo, kdybys v\u011bd\u011bl, jak ho miluju, tak by ses nedivil, ale to ti troubit nebudu, ty v\u011bd\u010de. Zad\u00e1 do vyhled\u00e1va\u010de klenotnickou firmu a hled\u00e1 jej\u00ed berl\u00ednskou pobo\u010dku. Za chvilku u\u017e mi ukazuje na map\u011b malink\u00fd bod. Jo, to bude ta trafika, je to takov\u00fd st\u00e1nek s babkou uvnit\u0159.
„No jo, to bude ono. Ta babka je takov\u00e1 docela vostr\u00e1, jako star\u00e1 domovnice,“ vzpomenu si, \u017ee na m\u011b divn\u011b \u010dum\u011bla, moc jsem se j\u00ed nezamlouval.
„No, hlavn\u011b aby tam ta trafika je\u0161t\u011b byla. Na jinou si nevzpomene\u0161?“ Zakrout\u00edm hlavou. Tohle je maximum.<\/p>\n

TOM<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
\n

To je v h\u00e1ji, tohleto\u2026 \u010dlov\u011bk se tak t\u011b\u0161\u00ed, \u017ee si lehne a usne, a ono nic. Jak je to mo\u017en\u00e9, byl jsem utahan\u00fd jako kot\u011b. Malej vedle m\u011b odfukuje, u\u017e si i zask\u0159\u00edpal zubama, a j\u00e1 po\u0159\u00e1d \u010dum\u00edm do stropu. Vyka\u0161lat se na to\u2026 Z kuchyn\u011b sly\u0161\u00edm cink\u00e1n\u00ed n\u00e1dob\u00ed a zvuky televize, co neust\u00e1le b\u011b\u017e\u00ed jen tak napr\u00e1zdno v ob\u00fdv\u00e1ku. To je d\u011bsn\u00fd, tohle\u2026 j\u00e1 snad vstanu a za\u010dnu n\u011bco d\u011blat, tohle m\u011b nebav\u00ed. Asi jsem se p\u0159et\u00e1hl. Nebo st\u00e1rnu\u2026 no to je kravina, tak starej, abych trp\u011bl nespavost\u00ed, snad nebudu nikdy. J\u00e1\u2026 mistr sv\u011bta v dlouh\u00fdm span\u00ed\u2026 to nehroz\u00ed. Kolik je vlastn\u011b hodin? Mrknu na hodiny\u2026 p\u016fl druh\u00fd, to je v h\u00e1ji. Malej bude sp\u00e1t je\u0161t\u011b nejm\u00ed\u0148 hodinu, to je tak jeho d\u00e1vka, kterou pot\u0159ebuje, aby pak nebyl protivnej. Oto\u010d\u00edm se na druhou stranu, zkus\u00edm zav\u0159\u00edt po\u0159\u00e1dn\u011b o\u010di, t\u0159eba usnu jako Dejv. Co kdybych si hodil p\u0159es hlavu pe\u0159inu\u2026 no jo, to se ale zase dusim\u2026 hergot, tohle je situace.<\/p>\n

Co asi d\u011bl\u00e1 Bill? Je\u0161t\u011b se mi dneska ani neozval, v\u017edycky mi p\u00ed\u0161e, kdy\u017e n\u011bkam jede s\u00e1m, abych se neb\u00e1l, \u017ee se mu v t\u00fd m\u00fd rychl\u00fd k\u00e1\u0159e n\u011bco stalo. Dneska se neozval. Nejsp\u00ed\u0161 ho Filip tak dokonale oslnil hotov\u00fdm B\u00e9dou, \u017ee na m\u011b s klidem zapomn\u011bl. Kdyby Filip nebyl alb\u00edn, skoro bych snad na n\u011bj za\u010dal \u017e\u00e1rlit\u2026 ale ne, to je blbost, Bill je v\u011brnej. Teda tenhle Bill\u2026 bo\u017ee, u\u017e jsem zase u t\u00fd Karin, ta \u017eensk\u00e1 m\u011b snad nikdy nep\u0159estane pron\u00e1sledovat. Vid\u011bl jsem jej\u00ed fotku s Dejvem, kdy\u017e byl je\u0161t\u011b mimino\u2026 nic moc\u2026 p\u0159edt\u00edm to pr\u00fd byla kr\u00e1sn\u00e1 holka, ale j\u00e1 ji nen\u00e1vid\u00edm. Takhle mi p\u0159efiknout Billa, to nem\u011bla d\u011blat, mrcha jedna. Kdyby si to aspo\u0148 pamatoval\u2026 ale rad\u0161i ne, je\u0161t\u011b by se mu mohly zal\u00edbit \u017eensk\u00fd\u2026 to teda ne. Bill je m\u016fj.
Bo\u017ee, jak m\u00e1m usnout, kdy\u017e m\u00e1m takov\u00fdhle p\u0159iblbl\u00fd my\u0161lenky. Jen\u017ee zase neb\u00fdt Karin, nem\u00e1me Dejva\u2026 tak\u017ee je dob\u0159e, \u017ee ho p\u0159efikla a on si z toho nic nepamatuje. To je vlastn\u011b n\u011bco jako um\u011bl\u00e9 oplodn\u011bn\u00ed\u2026 d\u00e1rce v\u00ed prdlajz a d\u00edt\u011b se stejn\u011b narod\u00ed. Ale v\u017edy\u0165 tenhle m\u016fj novej Bill se \u017eensk\u00fdma spal, ne jako ten starej. Vypr\u00e1v\u011bl mi, \u017ee m\u011bl asi p\u011bt dlouhodob\u011bj\u0161\u00edch vztah\u016f. Sice je nemiloval, ale spal s nima. U\u017e m\u00e1 svoje zku\u0161enosti, v\u00ed, co je to za potvory. V\u011bt\u0161ina s n\u00edm byla kv\u016fli jeho sl\u00e1v\u011b a prach\u016fm, tak\u017ee si te\u010f v\u00e1\u017e\u00ed toho, \u017ee m\u00e1 m\u011b. J\u00e1 bych ho cht\u011bl, i kdyby nem\u011bl ani floka. Kdy\u017e jsem se do n\u011bj zamiloval, bylo n\u00e1m \u0161estn\u00e1ct\u2026 byli jsme oba stejn\u011b chud\u00ed, a hlavn\u011b on byl tak kr\u00e1sn\u011b nevinnej\u2026 byl panic, a to m\u011b na n\u011bm p\u0159itahovalo je\u0161t\u011b v\u00edc. Bo\u017ee n\u00e9, j\u00e1 snad nikdy neusnu, u\u017e zase na n\u011bj mysl\u00edm a to je konec ve\u0161ker\u00fdho sp\u00e1nku, nejrad\u0161i bych ho m\u011bl vedle sebe a on je zat\u00edm n\u011bkde v t\u00fd star\u00fd barabizn\u011b a na m\u011b si ani nevzpomene.
Tak\u017ee jedna ove\u010dka, druh\u00e1 ove\u010dka, t\u0159et\u00ed ove\u010dka, hergot v\u00e1m to trv\u00e1, ne\u017e ten blbej potok p\u0159ejdete, \u010dtvrt\u00e1 ove\u010dka, pohni zadkem, ty l\u00edn\u00e1 mrcho, p\u00e1t\u00e1 ove\u010dka, \u0161est\u00e1 ove\u010dka, sedm\u00e1 ove\u010dka, holky rychlejc, pot\u0159ebuju usnout, osm\u00e1 ove\u010dka, dev\u00e1t\u00e1 ove\u010dka, no ne\u010dum a nebe\u010d, ut\u00edkej, des\u00e1t\u00e1 ove\u010dka, jeden\u00e1ct\u00e1 ove\u010d\u2026 ka\u2026 dva\u2026 n\u00e1ct\u00e1\u2026 o\u2026 ve\u010d\u2026 ka\u2026 t\u0159i\u2026 <\/div>\n

<\/div>\n
autor: Janule<\/strong>
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule BILL „Co\u017ee? Do budoucnosti?“ zept\u00e1m se Filipa a pomalu mi to za\u010d\u00edn\u00e1 doch\u00e1zet. Ano, v\u017edy\u0165 vlastn\u011b B\u00e9da je obousm\u011brn\u00fd vozidlo\u2026 m\u016f\u017eu zp\u00e1tky, ale taky dop\u0159edu. D\u011bda mi o sv\u00fdch v\u00fdprav\u00e1ch pov\u00eddal, ale byl jsem tenkr\u00e1t nat\u011b\u0161en\u00fd za Tomem do minulosti<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[116],"tags":[],"class_list":["post-17994","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17994","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=17994"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/17994\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=17994"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=17994"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=17994"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}