{"id":180,"date":"2019-03-03T16:00:00","date_gmt":"2019-03-03T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=175"},"modified":"2019-03-03T16:00:00","modified_gmt":"2019-03-03T15:00:00","slug":"what-matters-most-27","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2019\/03\/03\/what-matters-most-27\/","title":{"rendered":"What Matters Most 27."},"content":{"rendered":"
autor: elvisfan<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
O dva roky pozd\u011bji<\/strong><\/div>\n
\n

„Bille, no tak!“ Tom se op\u0159el o z\u00e1bradl\u00ed se sv\u011b\u0161enou hlavou. „Andy s Gustavem \u010dekaj\u00ed, a j\u00e1 bych se tam r\u00e1d dostal d\u0159\u00edv, ne\u017e Johanna porod\u00ed!“<\/p><\/div>\n

„\u0158\u00edk\u00e1m, \u017ee u\u017e jdu!“ Kone\u010dn\u011b se Bill se sv\u00fdmi zavazadly objevil na vrcholu schodi\u0161t\u011b. „A term\u00edn m\u00e1 a\u017e za t\u0159i dny.“<\/div>\n
„Dva kufry, liebling?“ U\u0161kl\u00edbnul se Tom, jakmile Bill se\u0161el schody. „Budeme tam jen p\u00e1r dn\u00ed.“<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsi, \u017ee jsou ve Stennheimu opravdu studen\u00e9 zimy,“ p\u0159ipomn\u011bl mu Bill, zat\u00edmco pod\u00e1val sv\u00e1 zavazadla Anisovi. „Svetry a takov\u00e9 v\u011bci zaberou hodn\u011b m\u00edsta.“<\/div>\n
„A j\u00e1 jsem sly\u0161el, \u017ee v t\u011bchhle star\u00fdch hradech je p\u011bkn\u00fd pr\u016fvan,“ vlo\u017eil se do toho Gordon. „Rad\u0161i u\u017e byste, kluci, m\u011bli j\u00edt, abychom se mohli s Caroline uvelebit v na\u0161em nov\u00e9m do\u010dasn\u00e9m domov\u011b.“<\/div>\n
Bill zalapal po dechu a sp\u011bchal ke Caroline, aby ji pevn\u011b objal.<\/div>\n
„Sl\u00edb\u00ed\u0161 mi, \u017ee neporod\u00ed\u0161 d\u0159\u00edv, ne\u017e se vr\u00e1t\u00edm?“ Zeptal se j\u00ed.<\/div>\n
„Bille, po\u0159\u00e1d m\u00e1m je\u0161t\u011b t\u00fdden.“ Caroline se rozesm\u00e1la a oto\u010dila sv\u00e9ho nevlastn\u00edho syna ke dve\u0159\u00edm. „Te\u010f b\u011b\u017e.“<\/div>\n
\n

Tom vzal Billa za ruku, aby se jej pokusil udr\u017eet ve spr\u00e1vn\u00e9m sm\u011bru, ale Bill se mu vytrhl a p\u0159ilo\u017eil dlan\u011b na Carolinino b\u0159icho, ne\u017e vtiskl pusu n\u011bkam bl\u00edzko k jej\u00edmu pup\u00edku.<\/p><\/div>\n

„Ahoj, br\u00e1\u0161ko!“ Zavolal. „Z\u016fsta\u0148 tam uvnit\u0159, dokud se nevr\u00e1t\u00edm, okay?“<\/div>\n
Tom zvr\u00e1til hlavu a zast\u00e9nal.<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e.“ Bill znovu popadl ruku sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele a zam\u00e1val na Gordona. „Te\u010f u\u017e m\u016f\u017eeme j\u00edt.“<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

„No u\u017e bylo na \u010dase!“<\/p><\/div>\n

Bill na sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele zaz\u00edral a spolu s Tomem vklouzli do \u010dekaj\u00edc\u00ed limuz\u00edny naproti Andymu a Gustavovi.<\/div>\n
„Jako bych v\u00e1s nikdy d\u0159\u00edv nenechal \u010dekat,“ zabru\u010del.<\/div>\n
„Nikdy ne t\u011bsn\u011b p\u0159ed cestou za oce\u00e1n.“ Gustav ani nevzhl\u00e9dl od sv\u00e9ho turistick\u00e9ho pr\u016fvodce Stennheimem. „Tohle je poprv\u00e9 dokonce i pro tebe.“<\/div>\n
„Gustave, dej to pry\u010d.“ Andy popadl bro\u017euru a odhodil ji na zem. „P\u0159\u00edmo tady v aut\u011b m\u00e1\u0161 \u017eiv\u00e9ho pr\u016fvodce.“<\/div>\n
„Jen za p\u0159edpokladu, \u017ee ho Bill pust\u00ed z postele na dost dlouho, aby n\u00e1s tam provedl,“ odpov\u011bd\u011bl Gustav<\/div>\n
Bill si odfrkl, zat\u00edmco se Andy sklonil, aby bro\u017euru zvedl.<\/div>\n
„Ob\u010das si vyjdeme na \u010derstv\u00fd vzduch,“ protestoval.<\/div>\n
„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvl Gustav. „Kdy\u017e mus\u00edte zab\u011bhnout do drogerie pro nov\u00fd lubrikant.“<\/div>\n
Bill si se zavr\u010den\u00edm p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil ruce na hrudi, jen lehce uklidn\u011bn\u00fd Tomovou pa\u017e\u00ed kolem sv\u00fdch ramen.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee v\u00e1s nem\u00e1m zv\u00e1t s n\u00e1mi.“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
***<\/strong><\/div>\n
\n

„Tak\u017ee\u2026 to je opravdu hrad.“<\/p><\/div>\n

Gustav zav\u0159el o\u010di a vzdychl.<\/div>\n
„Myslel sis, \u017ee n\u00e1m Tom cel\u00e9 ty dva roky lhal?“ Zeptal se.<\/div>\n
„Ne, ale\u2026“ Andy jen z\u00edral, jak nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed slu\u017eebnictvo za\u010dalo odn\u00e1\u0161et jejich zavazadla dovnit\u0159. „Vid\u011bt to na vlastn\u00ed o\u010di je \u00fapln\u011b jin\u00e9.“<\/div>\n
Dve\u0159e se otev\u0159ely a vyb\u011bhla Nat\u00e1lie p\u0159\u00edmo do Billovy p\u0159ekvapen\u00e9 n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„Bille!“ Vyp\u00edskla, kdy\u017e se kolem n\u011bj omotala. „Tak r\u00e1da t\u011b vid\u00edm!“<\/div>\n
Tom se uchechtl. „Taky t\u011b moc r\u00e1d vid\u00edm, sest\u0159i\u010dko.“<\/div>\n
„K tob\u011b se dostanu.“ Nat\u00e1lie kone\u010dn\u011b obda\u0159ila sv\u00e9ho bratra objet\u00edm. „Jak dlouho tady budete?“<\/div>\n
„Jen p\u00e1r dn\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl Bill. Zazubil se, kdy\u017e Nat\u00e1lie na\u0161pulila rty. „Slibuju, \u017ee u\u017e z\u00edtra ti bude z na\u0161ich p\u0159\u00e1tel \u0161patn\u011b.“<\/div>\n
\n

V\u0161echny t\u0159i je vz\u00e1jemn\u011b p\u0159edstavil, zat\u00edmco ze dve\u0159\u00ed vy\u0161li Georg, Johanna a Louisa, a zd\u00e1lo se mu, \u017ee spat\u0159il jak\u00fdsi v\u00e1\u017en\u00fd o\u010dn\u00ed kontakt mezi Nat\u00e1li\u00ed a Andym. Louisa vystoupila kup\u0159edu s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed. Chytila Toma za ruce, ten j\u00ed poslu\u0161n\u011b vtiskl polibek na tv\u00e1\u0159, a Bill si byl jist\u00fd, \u017ee m\u00e1 vidiny, kdy\u017e se s \u00fasm\u011bvem oto\u010dila i k n\u011bmu.<\/p><\/div>\n

„Je b\u00e1je\u010dn\u00e9 t\u011b zase vid\u011bt, Bille.“ Louisa vzala Billa za ruce a jemn\u011b je stiskla. „Jak\u00fd byl v\u00e1\u0161 let?“<\/div>\n
„Ehm\u2026“ Bill pohl\u00e9dl na stejn\u011b \u0161okovan\u00e9ho Toma. „Bylo to fajn, a\u2026 taky v\u00e1s r\u00e1d vid\u00edm.“<\/div>\n
Bill se oto\u010dil, aby ji p\u0159edstavil ostatn\u00edm, a Tom pozoroval sv\u00e9ho bratra, kter\u00fd se p\u0159i\u0161el postavit vedle n\u011bj.<\/div>\n
\n

„Kdo je to?“ Zamumlal Tom. „A co ud\u011blala s na\u0161\u00ed matkou?“<\/p><\/div>\n

Georg se u\u0161kl\u00edbnul. „Mysl\u00edm, \u017ee bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se n\u00e1stup babi\u010dkovstv\u00ed ji trochu obm\u011bk\u010dil,“ vysv\u011btloval. „A u\u017e jsou to dva roky, Tome. A\u0165 u\u017e na tebe a Billa byla jakkoliv na\u0161tvan\u00e1, dokonce i ona dok\u00e1\u017ee p\u0159iznat, \u017ee to nen\u00ed jen flirt, kter\u00e9ho bude\u0161 litovat hned, jak ta novota toho v\u0161eho pomine.“ Pod\u00edval se na sv\u00e9ho bratra. „To jsou jej\u00ed slova, ne moje,“ pov\u011bd\u011bl mu.<\/div>\n
Tom tam st\u00e1l v \u00fa\u017easu, zat\u00edmco sledoval, jak Johanna p\u0159istoupila k Billovi s rozpa\u010dit\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Vid\u00edm, \u017ee od posledn\u011b, co jsme tady byli, nastaly n\u011bjak\u00e9 zm\u011bny,“ pronesl.<\/div>\n
Georg se vedle n\u011bj zasm\u00e1l. „To, m\u016fj drah\u00fd brat\u0159e, je podhodnocen\u00e9 tvrzen\u00ed.“<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil, uva\u017eoval, co t\u00edm jeho bratr myslel, jen aby se mu dostalo odpov\u011bdi, kdy\u017e pozoroval, jak se Georg s Johannou chytili za ruce, ne\u017e se roze\u0161li sm\u011brem dovnit\u0159.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

„Ta \u017eensk\u00e1 byla tot\u00e1ln\u00ed mrcha, kdy\u017e jsem ji poznal, a najednou se sna\u017e\u00ed b\u00fdt mil\u00e1?“<\/p><\/div>\n

„Bille, zti\u0161 se, pros\u00edm.“ Tom se ohl\u00e9dl, aby se ujistil, \u017ee jsou dve\u0159e zav\u0159en\u00e9. „J\u00e1 v\u00edm, co ti \u0159ekla, a ano, byla mrcha, ale te\u010f je to \u017eena m\u00e9ho bratra.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, ale\u2026“ Vzdychl, kdy\u017e kolem n\u011bj Tom omotal pa\u017ee. „Okay, omlouv\u00e1m se,“ \u0159ekl s nevol\u00ed. „Je to tvoje \u0161vagrov\u00e1, a je to kr\u00e1lovna a tak, ale\u2026“<\/div>\n
„Ale nebyla nic jin\u00e9ho ne\u017e zdvo\u0159il\u00e1 jen p\u0159ed p\u00e1r minutami.“ Tom se zasm\u00e1l. „Stejn\u011b tak moje matka.“<\/div>\n
„Jo, co to bylo?“ Bill vyprskl. „\u0158\u00edct, \u017ee je b\u00e1je\u010dn\u00e9 m\u011b zase znovu vid\u011bt?“<\/div>\n
„A Georg a Johana vypadaj\u00ed, jako \u017ee jsou skute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00ed man\u017eel\u00e9,“ dodal Tom.<\/div>\n
Bill se zahih\u0148al, kdy\u017e vzhl\u00e9dl na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. „Mo\u017en\u00e1 na\u0161e letadlo prolet\u011blo n\u011bjakou \u010dasovou smy\u010dkou a jsme v n\u011bjak\u00e9m alternativn\u00edm vesm\u00edru, kde jsou ke mn\u011b lid\u00e9 mil\u00ed.“<\/div>\n
Tom pozvedl obo\u010d\u00ed, ne\u017e sklonil hlavu pro polibek. „J\u00e1 jsem na tebe v\u017edycky mil\u00fd.“<\/div>\n
„Jsi na m\u011b moc mil\u00fd.“ Bill se k Tomovi p\u0159itiskl s rukama kolem jeho krku, zat\u00edmco se jejich polibek prohloubil. „M\u00e1me p\u0159ed ve\u010de\u0159\u00ed trochu \u010dasu, \u017ee?“<\/div>\n
\n

Tomovy dlan\u011b okam\u017eit\u011b sklouzly na Bill\u016fv zadek p\u0159esn\u011b ve chv\u00edli, kdy se rozlet\u011bly dve\u0159e, a Billovi p\u0159\u00e1tel\u00e9 se v\u0159\u00edtili do m\u00edstnosti.<\/p><\/div>\n

„Bille, m\u016fj pokoj je kurva obrovsk\u00fd!“Andy m\u00e1lem za\u0159val. „Dokonce i m\u016fj \u0161atn\u00edk je nejsp\u00ed\u0161 v\u011bt\u0161\u00ed, ne\u017e m\u016fj pokoj na koleji!“<\/div>\n
„A m\u00e1me svoje vlastn\u00ed sluhy!“ Dodal Gustav, o\u010di m\u011bl za br\u00fdlemi roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9. „Ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s. Tot\u00e1ln\u011b toho sv\u00e9ho po\u0161lu o p\u016flnoci pro pivo a n\u011bjak\u00e1 k\u0159id\u00fdlka.“<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l, ale Billa nepustil. „Bude t\u011b\u017ek\u00e9 n\u011bkde ve Stennheimu naj\u00edt k\u0159id\u00fdlka, Gustave.“<\/div>\n
„M\u00e1te kucha\u0159e, ne?“ Gustav byl neochv\u011bjn\u00fd. „Chci \u0159\u00edct, \u017ee zn\u00e1m sv\u016fj recept zpam\u011bti. V\u0161echno, co pot\u0159ebuju, je ku\u0159e.“<\/div>\n
„Kluci, pros\u00edm, nezneu\u017e\u00edvejte toho,“ po\u017e\u00e1dal Bill.<\/div>\n
Gustav si kone\u010dn\u011b uv\u011bdomil, do \u010deho to pr\u00e1v\u011b ve\u0161li, a tahal s sebou Andyho za l\u00edmec ven z m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Ale je\u0161t\u011b jsem jim ne\u0159ekl o sv\u00e9 koupeln\u011b!“ Vyjekl Andy.<\/div>\n
„Hrdli\u010dky se cht\u011bj\u00ed svl\u00edkat, Andy,“ vysv\u011btlil Gustav.<\/div>\n
Andy si odfrkl, zat\u00edmco okukoval zub\u00edc\u00ed se p\u00e1r p\u0159ed sebou. „To jsem m\u011bl v\u011bd\u011bt,“ \u0159ekl. „P\u0159ece jen, u\u017e jsou to hodiny.“<\/div>\n
Dve\u0159e se za nimi zabouchly a Bill\u016fv sm\u00edch byl utlumen v Tomov\u011b krku. Pak vzal Toma za ruku a vedl jej do lo\u017enice.<\/div>\n
„H\u00e1d\u00e1m, \u017ee jim ne\u0159ekneme, co se stalo, jakmile v letadle usnuli.“<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

„Ty co?“<\/p><\/div>\n

Tom z\u00edral na sv\u00e9ho bratra, s jistotou, \u017ee \u0161patn\u011b sly\u0161el.<\/div>\n
„J\u00e1 ji miluju, Tome.“ Georg se zubil u\u017e jen nad tou my\u0161lenkou. „J\u00e1 skute\u010dn\u011b miluju svou \u017eenu.“<\/div>\n
Tom se u\u0161kl\u00edbnul. „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee mimina lidi opravdu m\u011bn\u00ed.“<\/div>\n
„To nen\u00ed jen t\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Georg. „Mysl\u00edm, \u017ee to je velk\u00e1 \u010d\u00e1st toho, nejsp\u00ed\u0161, ale\u2026 po svatb\u011b jsme se vedle sebe c\u00edtili m\u011bs\u00edce naprosto nepohodln\u011b. Nev\u011bd\u011bli jsme o sob\u011b v\u016fbec nic. Tak\u017ee\u2026 museli jsme se poznat, a nejd\u0159\u00edv jsme byli sp\u00ed\u0161 p\u0159\u00e1tel\u00e9 ne\u017e man\u017eel\u00e9, a pak jednoho dne\u2026“ Zasm\u00e1l se p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce. „Sed\u011bl jsem ve sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159i, \u010detl jsem si\u2026 u\u017e ani nev\u00edm co, a\u2026 vzpomn\u011bl jsem si na Johannu. Jen\u2026 jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak se m\u00e1, co asi d\u011bl\u00e1, pr\u00e1v\u011b v tu chv\u00edli, a to m\u011b p\u0159inutilo vzpomenout si na tebe.“<\/div>\n
Tomovo obo\u010d\u00ed vyst\u0159elilo vzh\u016fru. „Na m\u011b?“<\/div>\n
„No, na tebe a Billa,“ opravil se Georg. „Pamatuju si, jak rozpt\u00fdlen\u00fd jsi b\u00fdval, sna\u017eil ses v\u00e9st celou zemi, zat\u00edmco v\u0161echno, cos cht\u011bl, bylo vr\u00e1tit se do New Yorku. A tak jsem se rozhodl\u2026“ Georg\u016fv \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv se vr\u00e1til. „\u017de chci vid\u011bt Johannu, pr\u00e1v\u011b v tu chv\u00edli. V\u0161eho jsem nechal a \u0161el jsem ji naj\u00edt a dal\u0161\u00ed dv\u011b hodiny jsme str\u00e1vili proch\u00e1zen\u00edm zahrad a jen\u2026 jsme prost\u011b byli p\u00e1r. Ten den jsem se do n\u00ed za\u010dal zamilov\u00e1vat, Tome, a nemyslel jsem si, \u017ee bych ji mohl milovat je\u0161t\u011b v\u00edc, dokud mi jednoho dne ne\u0159ekla, \u017ee \u010dek\u00e1 d\u00edt\u011b. A\u2026 co?“<\/div>\n
\n

Tomovi se ot\u0159\u00e1sala ramena tich\u00fdm sm\u00edchem nad zvukem bratrova hlasu a pohledem v jeho o\u010d\u00edch. „Jen jsem si nemyslel, \u017ee to n\u011bkdy uvid\u00edm,“ pokr\u010dil Tom rameny. „Vypadal jsi \u0161\u0165astn\u00fd, kdy\u017e sis nach\u00e1zel svou cestu p\u0159es ka\u017edou zp\u016fsobilou \u017eenu v Evrop\u011b\u2026“<\/p><\/div>\n

„Ach, to jsem i byl,“ souhlasil Georg. „A pak jsem to musel zm\u011bnit, kdy\u017e se mi na hlav\u011b najednou objevila koruna.“<\/div>\n
Tom zast\u00e9nal, zat\u00edmco vstali, aby se roze\u0161li na ve\u010de\u0159i. „Ty mi to nikdy nep\u0159estane\u0161 p\u0159ipom\u00ednat, co?“<\/div>\n
Georg se zastavil s rukou na dve\u0159\u00edch a ohl\u00e9dl se na sv\u00e9ho star\u0161\u00edho bratra. „Nejsp\u00ed\u0161 bych ti m\u011bl pod\u011bkovat.“<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Bill ztuhl na p\u016fli cesty ze schod\u016f, jakmile si v\u0161iml Johanny \u010dekaj\u00edc\u00ed dole. Zasko\u010dila jej dal\u0161\u00edm v\u00e1hav\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd j\u00ed oplatil, kdy\u017e schody se\u0161el.<\/p><\/div>\n

„Georg by m\u011bl b\u00fdt brzy dole,“ \u0159ekl j\u00ed n\u00e1pomocn\u011b. „\u0158\u00edkal, \u017ee si chce na minutku promluvit s Tomem.“<\/div>\n
„Ach, to je v po\u0159\u00e1dku,“ odpov\u011bd\u011bla Johanna. „J\u00e1\u2026 vlastn\u011b jsem cht\u011bla na chvilku soukrom\u011b mluvit s tebou.“<\/div>\n
„Ty\u2026 ach\u2026 ehm\u2026“<\/div>\n
Johanna se usm\u00e1la. „Vid\u00edm, jak se u toho c\u00edt\u00ed\u0161 nepohodln\u011b, vzhledem k m\u00e9mu chov\u00e1n\u00ed toho dne, kdy jsme se poprv\u00e9 setkali.“<\/div>\n
Zavedla Billa k \u010daloun\u011bn\u00e9 lavici a oba se posadili. Bill sklopil hlavu, aby schoval sv\u016fj \u00fa\u0161klebek nad t\u00edm, jak si Johanna p\u0159itiskla ruku na z\u00e1da, zat\u00edmco se pomalu, ale ladn\u011b posadila.<\/div>\n
\n

„Bille, r\u00e1da bych se ti omluvila,“ \u0159ekla. „Byla jsem\u2026 na tebe p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1, kdy\u017e jsme se poprv\u00e9 setkali, a ty sis to nezaslou\u017eil. Tenkr\u00e1t jsem m\u011bla pocit, jako bys mi Toma ukradl.“ Naklonila hlavu, jak vzpom\u00ednala. „Ale pak, on nikdy nebyl m\u016fj, \u017ee? P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m\u2026 \u017ee jedna moje \u010d\u00e1st \u017e\u00e1rlila.“<\/p><\/div>\n

„Tys na m\u011b \u017e\u00e1rlila?“ Vyhrkl Bill.<\/div>\n
„Tenkr\u00e1t ano.“ Johanniny rty se zkroutily do podivn\u00e9ho mal\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. „Ale\u2026 v\u011bci se d\u011bj\u00ed z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu. S Tomem bych nikdy nebyla \u0161\u0165astn\u00e1, a jemu by se mnou nebylo nikdy jinak ne\u017e mizern\u011b, a nyn\u00ed\u2026“<\/div>\n
„Jsi\u2026 \u0161\u0165astn\u00e1?“ H\u00e1dal Bill.<\/div>\n
Johanna p\u0159ik\u00fdvla. „Jsem, opravdu.“<\/div>\n
Kdy\u017e se nad nimi ozvaly hlasy, vzhl\u00e9dla, aby spat\u0159ila, jak dol\u016f sch\u00e1zej\u00ed jej\u00ed man\u017eel a \u0161vagr. Jej\u00ed pohled se setkal s Georgov\u00fdm, a Billovi poklesla \u010delist nad tou o\u010dividnou l\u00e1skou mezi nimi.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Bill sed\u011bl u ve\u010de\u0159e ti\u0161e ohromen\u00fd.<\/p><\/div>\n

Spolehn\u011bte se na Andyho, kter\u00fd m\u011bl tu nejv\u011bt\u0161\u00ed sm\u016flu se \u017eenami ze v\u0161ech, koho Bill jen znal, \u017ee se zabouchne do princezny. Ale Bill si byl naprosto jist\u00fd, \u017ee pr\u00e1v\u011b to se mu d\u011bje p\u0159\u00edmo pod nosem. Andy a Nat\u00e1lie sed\u011bli naproti sob\u011b, a kdy\u017e se jeden druh\u00e9ho neptali na p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b v\u0161edn\u00ed ot\u00e1zky, jen tam sed\u011bli a prakticky p\u0159es st\u016fl z\u00edrali jeden na druh\u00e9ho. Zat\u00edmco jedl, Bill se rozhl\u00e9dl kolem stolu a konej\u0161il se, \u017ee tomu nikdo dal\u0161\u00ed nev\u011bnuje pozornost. Pak se jeho o\u010di setkaly s Gustavov\u00fdma a uv\u011bdomil si, \u017ee on si tak\u00e9 ze sv\u00e9ho m\u00edsta vedle Nat\u00e1lie t\u00e9 uchv\u00e1cen\u00e9 dvojice v\u0161iml. Ti\u0161e souhlasili, \u017ee budou muset na sv\u00e9ho pobl\u00e1zn\u011bn\u00e9ho kamar\u00e1da dohl\u00e9dnout, aby se nemuseli ze Stennheimu pakovat d\u0159\u00edve, ne\u017e se o\u010dek\u00e1valo.<\/p>\n

autor: elvisfan<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: elvisfan O dva roky pozd\u011bji „Bille, no tak!“ Tom se op\u0159el o z\u00e1bradl\u00ed se sv\u011b\u0161enou hlavou. „Andy s Gustavem \u010dekaj\u00ed, a j\u00e1 bych se tam r\u00e1d dostal d\u0159\u00edv, ne\u017e Johanna porod\u00ed!“ „\u0158\u00edk\u00e1m, \u017ee u\u017e jdu!“ Kone\u010dn\u011b se Bill se sv\u00fdmi zavazadly<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[703],"tags":[],"class_list":["post-180","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-what-matters-most"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/180","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=180"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/180\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=180"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=180"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=180"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}