{"id":18019,"date":"2008-05-03T18:00:00","date_gmt":"2008-05-03T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17979"},"modified":"2008-05-03T18:00:00","modified_gmt":"2008-05-03T17:00:00","slug":"pribeh-na-druhou-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/05\/03\/pribeh-na-druhou-13\/","title":{"rendered":"P\u0159\u00edb\u011bh na druhou 13."},"content":{"rendered":"
Tom m\u011bl pocit, \u017ee snad \u0161patn\u011b rozum\u011bl. „Cos to \u0159\u00edkal? Tos byl ty, kdo Billa srazil?“<\/div>\n
Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b sjel pohledem z Doriana zp\u00e1tky k Billovi. „Jak se tu s n\u00edm m\u016f\u017ee\u0161 po tom v\u0161em takhle bavit?“ vyjel na bratra podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. Bill popla\u0161en\u011b zamrkal.<\/div>\n
*<\/div>\n
To odpoledne v\u016fbec neut\u00edkalo. Bill up\u00edral pohled k oknu a ka\u017edou chv\u00edli se pod\u00edval na hodiny. Po dvou t\u00fddnech v nemocnici u\u017e mu bylo docela dob\u0159e, zlomeniny se hojily v\u00fdborn\u011b a on se jen ut\u011b\u0161oval t\u00edm, \u017ee za p\u00e1r dn\u00ed u\u017e by mu mohli kone\u010dn\u011b ten p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd krun\u00fd\u0159 sundat. S\u00e1dra na noze mu tolik nevadila, ale ten krun\u00fd\u0159… n\u011bco d\u011bsiv\u00e9ho. Nemohl se bez pomoci ani obr\u00e1tit. Prost\u011b lazar, pomyslel si znechucen\u011b.<\/div>\n
Pozoroval stromy rostouc\u00ed p\u0159ed nemocni\u010dn\u00edm oknem, jak se chv\u011bj\u00ed ve v\u011btru. Bez list\u016f p\u016fsobily stra\u0161n\u011b smutn\u011b, opu\u0161t\u011bn\u011b. I on s\u00e1m se tak c\u00edtil.<\/div>\n
Znovu se pod\u00edval na hodiny, aby zjistil, \u017ee do Tomovy n\u00e1v\u0161t\u011bvy zb\u00fdv\u00e1 je\u0161t\u011b skoro hodina. Povzdechl si. V\u016fbec to neut\u00edkalo. V\u016fbec.<\/div>\n
Najednou n\u011bkdo zaklepal.<\/div>\n
„D\u00e1le,“ zvolal a zv\u011bdav\u011b hypnotizoval dve\u0159e. Klika pomalu sjela dol\u016f a do m\u00edstnosti v\u00e1hav\u011b vkro\u010dil mlad\u00fd mu\u017e. Del\u0161\u00ed, m\u00edrn\u011b zvln\u011bn\u00e9, medov\u011b zlat\u00e9 vlasy mu spl\u00fdvaly na ramena, pr\u016fzra\u010dn\u011b modr\u00e9 o\u010di se leskly pod klenut\u00fdm obo\u010d\u00edm, \u00fazk\u00fd kn\u00edrek a pe\u010dliv\u011b ost\u0159\u00edhan\u00e1 bradka zakr\u00fdvaly jemn\u011b modelovanou bradu. Cel\u00e1 jeho tv\u00e1\u0159 p\u016fsobila nezvykle soum\u011brn\u00fdm dojmem. Bill na n\u011bj z\u016fstal koukat v n\u011bm\u00e9m \u00fa\u017easu. M\u011bl ve tv\u00e1\u0159i n\u011bco, co probouzelo d\u016fv\u011bru, n\u011bco \u010dist\u00e9ho a nevinn\u00e9ho, p\u0159itom byl ur\u010dit\u011b o p\u00e1r let star\u0161\u00ed ne\u017e Bill.<\/div>\n
„Jdete za mnou?“ zeptal se Bill p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e se vzpamatoval.<\/div>\n
Mu\u017e p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Ano, jdu za tebou. Jmenuju se Dorian. Dorian Gray, to jm\u00e9no… no, prost\u011b \u00falet moj\u00ed matky,“ omluvn\u011b se usm\u00e1l. „P\u0159i\u0161el jsem za tebou, proto\u017ee bych se ti hrozn\u011b r\u00e1d omluvil. Moc m\u011b mrz\u00ed, co v\u0161echno jsem zp\u016fsobil. Omlouv\u00e1m se, Bille, v\u00e1\u017en\u011b jsem to necht\u011bl.“<\/div>\n
Bill na n\u011bj jen nech\u00e1pav\u011b koukal. „Za co se mi omlouv\u00e1te?“<\/div>\n
„Tykej mi, pros\u00edm, ano?“ Mu\u017e se o\u010dima dovolil, jestli si m\u016f\u017ee p\u0159isednout k Billovi na postel. Ten jen k\u00fdvnul. „Dob\u0159e, za co se mi omlouv\u00e1\u0161? Nech\u00e1pu to.“<\/div>\n
Dorian sklopil pohled k o\u0161oupan\u00e9 d\u017e\u00ednov\u00e9 l\u00e1tce na sv\u00fdch stehnech. „J\u00e1 \u0159\u00eddil tu motorku, kter\u00e1 t\u011b srazila.“<\/div>\n
„Ty?“ Bill nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee ten zlatovlas\u00fd and\u011bl mu mohl zp\u016fsobit takov\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1,“ p\u0159ik\u00fdvnul Dorian. „Neum\u00edm vysv\u011btlit, jak se to mohlo st\u00e1t. Nejsem \u017e\u00e1dnej nov\u00e1\u010dek, jezdil jsem i z\u00e1vody… nen\u00ed mi osmn\u00e1ct, abych se p\u0159edv\u00e1d\u011bl a nezvl\u00e1dl to. Prost\u011b mi to ul\u00edtlo a bylo to… a jak na potvoru jsi \u0161el zrovna ty tou zat\u00e1\u010dkou.“<\/div>\n
\u010c\u00edm d\u00e9le spolu mluvili, t\u00edm v\u00edc m\u011bli pocit, \u017ee se znaj\u00ed u\u017e stra\u0161n\u011b dlouho. Bill po dlouh\u00fdch dnech nudy zapomn\u011bl dokonce na to, \u017ee je v nemocnici, a vesele se sm\u00e1l Dorianov\u00fdm \u017eert\u016fm. C\u00edtil se s n\u00edm moc dob\u0159e.<\/div>\n
Ne\u017e se nad\u00e1l, uplynula hodina, kter\u00e1 zb\u00fdvala do Tomova p\u0159\u00edchodu.<\/div>\n
Kdy\u017e ho uvid\u011bl mezi dve\u0159mi, p\u0159ekvapen\u00e9ho z Dorianovy p\u0159\u00edtomnosti, na okam\u017eik poc\u00edtil z\u00e1chv\u011bv \u010dehosi, co neum\u011bl ozna\u010dit, ale ur\u010dit\u011b to vych\u00e1zelo z Toma. Takov\u00e9 podivn\u00e9 s\u00e1l\u00e1n\u00ed energie, kter\u00e1 jako kdyby ho obalovala svou silou, aby ho chr\u00e1nila p\u0159ed v\u0161\u00edm ostatn\u00edm. Velmi intenzivn\u011b c\u00edtil, \u017ee bratrovi se Dorian nel\u00edb\u00ed. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Dorian byl p\u0159ece kr\u00e1sn\u00fd a tak okouzluj\u00edc\u00ed. Na Toma to ale evidentn\u011b nep\u016fsobilo…<\/div>\n
*<\/div>\n
„Bill mou omluvu p\u0159ijal,“ Dorian uhnul p\u0159ed Tomov\u00fdm ostr\u00fdm pohledem a nepatrn\u011b sklonil hlavu. Tomovi neuniklo, \u017ee se na Billa lehce usm\u00e1l. Obrovsk\u00e1 vlna nen\u00e1visti v\u016f\u010di zlatovlas\u00e9mu mlad\u00e9mu mu\u017ei se v n\u011bm zdvihla tak rychle, a\u017e mu t\u00e9m\u011b\u0159 vyrazila dech.<\/div>\n
„Ty!“ vyk\u0159ikl. Ne\u010dekan\u011b prudce se vymr\u0161til a chytil Doriana pod krkem za tri\u010dko. Bill pod\u011b\u0161en\u011b vyk\u0159ikl. Prokl\u00ednal ten pitom\u00fd krun\u00fd\u0159 a zas\u00e1drovanou nohu, proto\u017ee se nemohl ani pohnout, aby zas\u00e1hl.<\/div>\n
„Tome,“ zak\u0159i\u010del. „Okam\u017eit\u011b ho pus\u0165, sly\u0161\u00ed\u0161?“ Bezmocn\u011b n\u011bkolikr\u00e1t uhodil dlan\u00ed do deky vedle sebe.<\/div>\n
Dorian ml\u010del. Tom pevn\u011b sv\u00edral jeho tri\u010dko a jeho o\u010di pl\u00e1ly te\u010f u\u017e neskr\u00fdvanou nen\u00e1vist\u00ed. M\u011b\u0159ili se navz\u00e1jem pohledy, v tuhle chv\u00edli bylo ob\u011bma jasn\u00e9, \u017ee z nich p\u0159\u00e1tel\u00e9 nikdy nebudou. Od prvn\u00ed chv\u00edle, kdy se uvid\u011bli. Ani tedy nemuseli dlouho p\u0159edst\u00edrat.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1 chci, abys ho ihned pustil,“ je\u010del Bill a sna\u017eil se bratra p\u0159inejmen\u0161\u00edm telepaticky p\u0159esv\u011bd\u010dit, aby aspo\u0148 jednou ud\u011blal to, co po n\u011bm chce.<\/div>\n
Po nekone\u010dn\u00fdch vte\u0159in\u00e1ch, kter\u00e9 se zd\u00e1ly jako minuty, Billovi kone\u010dn\u011b p\u0159\u00e1n\u00ed splnil. Odstr\u010dil Doriana od sebe a znechucen\u011b se po n\u011bm pod\u00edval. „Nechci t\u011b tu vid\u011bt, omluvil ses, to by u\u017e sta\u010dilo, m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt.“ Majetnicky zabral m\u00edsto vedle bratra.<\/div>\n
Bill na n\u011bj na\u0161tvan\u011b vyjel. „Co si to dovoluje\u0161? Je to moje n\u00e1v\u0161t\u011bva, ty ho nem\u00e1\u0161 co vyhazovat.“ Prskal vztekle.<\/div>\n
„Tom m\u00e1 pravdu,“ promluvil Dorian a laskav\u011b se na Billa usm\u00e1l. „P\u016fjdu.“<\/div>\n
„Ne, pros\u00edm,“ za\u0161kemral Bill. „Necho\u010f je\u0161t\u011b!“<\/div>\n
Dorian se oto\u010dil k Tomovi. „Ch\u00e1pu, \u017ee jsi na\u0161tvan\u00fd a ch\u00e1pu, \u017ee si br\u00e1n\u00ed\u0161 sv\u00e9… Nezlob\u00edm se na tebe.“<\/div>\n
Je\u0161t\u011b jednou se na Billa usm\u00e1l. „M\u011bj se, Bille, r\u00e1d jsem t\u011b poznal. Jen \u0161koda, \u017ee to nebylo za lep\u0161\u00edch okolnost\u00ed.“ S t\u011bmi slovy vy\u0161el z pokoje pry\u010d.<\/div>\n
Bill ne\u0161\u0165astn\u011b z\u00edral na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e a pomalu v n\u011bm za\u010dal bublat vztek. Tom ho ml\u010dky sledoval. S\u00e1m dost dob\u0159e neum\u011bl sv\u00e9 jedn\u00e1n\u00ed vysv\u011btlit. Tak jako nic v posledn\u00edch t\u00fddnech, co se kolem n\u011bj d\u011blo. Pocit, \u017ee \u017eije n\u011bjak\u00fd podivn\u00fd sen, ze kter\u00e9ho se nem\u016f\u017ee probudit, byl ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem siln\u011bj\u0161\u00ed. Dorian Gray. Rom\u00e1nov\u00fd hrdina… nejd\u0159\u00edv Billa skoro zabije a pak si ho omot\u00e1 kolem prstu. Po o\u010dku mrknul na Billa, kter\u00fd u\u017e v\u00edc ne\u017e p\u011bt minut hypnotizoval b\u00edl\u00e9 dve\u0159e. Snad \u010dekal, \u017ee se zase otev\u0159ou a Dorian se vr\u00e1t\u00ed.<\/div>\n
Kdyby se ho Tom zeptal, pro\u010d mu tak z\u00e1le\u017eelo na tom, aby \u010dlov\u011bk, kter\u00fd ho tolik zranil, neodch\u00e1zel a z\u016fstal u n\u011bj, nevysv\u011btlil by to. Dorian byl kr\u00e1sn\u00fd. Billa v\u017edycky kr\u00e1sa fascinovala. On s\u00e1m tou\u017eil b\u00fdt dokonal\u00fd. Dokonale kr\u00e1sn\u00fd, p\u0159ita\u017eliv\u00fd. Dorian takov\u00fd byl. Nikdy p\u0159edt\u00edm nikoho takov\u00e9ho nepotkal. Skoro jako kdyby sestoupil z obrazu n\u011bjak\u00e9ho um\u011blce. V jeho dokonal\u00e9 kr\u00e1se bylo n\u011bco stra\u0161n\u011b uklid\u0148uj\u00edc\u00edho a znepokojiv\u00e9ho z\u00e1rove\u0148.<\/div>\n
„Byl tak kr\u00e1sn\u00fd,“ za\u0161eptal zklaman\u011b a zav\u0159el o\u010di. Na \u010dern\u00fdch \u0159as\u00e1ch se zachv\u011bla pr\u016fzra\u010dn\u00e1 slan\u00e1 kapka. „Nikdy jsem nikoho takov\u00e9ho nevid\u011bl.“ Znovu a znovu si vybavoval jeho p\u016fvabnou tv\u00e1\u0159, n\u011b\u017en\u00fd dotek jeho ruky…<\/div>\n
„Ty<\/em> jsi kr\u00e1sn\u00fd,“ slova vysloven\u00e1 chraptiv\u00fdm hlasem se nesla na horouc\u00edm dechu a rozplynula se na jeho skr\u00e1ni. Otev\u0159el o\u010di. Tom\u016fv obli\u010dej byl tak zatracen\u011b bl\u00edzko. Vid\u011bl, jak je nesv\u016fj, jak se mu hrudn\u00edk zdv\u00edh\u00e1 rozru\u0161en\u00edm…<\/div>\n
„Tome, co to–„<\/div>\n
„Zav\u0159i o\u010di.“ Ne\u010dekan\u011b jemn\u00fd dotek prst\u016f na jeho tv\u00e1\u0159i, zdrsn\u011bl\u00e1 b\u0159\u00ed\u0161ka prst\u016f… Vzpom\u00ednka na vzru\u0161uj\u00edc\u00ed sen se jen letmo prosm\u00fdkla jeho t\u011blem. P\u0159er\u00fdvan\u011b vydechl. V\u0161echny pocity, kter\u00e9 tak pracn\u011b zapom\u00ednal, se vr\u00e1tily zp\u011bt v jedin\u00e9m kr\u00e1tk\u00e9m okam\u017eiku.<\/div>\n
„Tome,“ za\u0161eptal. V jeho hlase bylo p\u0159\u00edtomn\u00e9 v\u0161echno, co c\u00edtil… nap\u011bt\u00ed, vzru\u0161en\u00ed, touhu. V\u0161echno se to vr\u00e1tilo. A pak… Tomova hork\u00e1 \u00fasta se p\u0159itiskla na jeho vyprahl\u00e9 rty. Drsn\u011b, \u017eivo\u010di\u0161n\u011b, s neot\u0159esitelnou samoz\u0159ejmost\u00ed. Bill p\u0159ekvapen\u011b vydechl, kdy\u017e Tom\u016fv jazyk l\u00edn\u011b zaplul do jeho \u00fast, majetnicky si p\u0159ivlast\u0148oval ka\u017ed\u00fd milimetr. Jistota, s jakou ho Tom l\u00edbal, mu vyr\u00e1\u017eela dech. Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b odt\u00e1hl, Bill se chv\u011bl jak v hore\u010dce. Jeho rty rud\u011b z\u00e1\u0159ily, jako by snad volaly po dal\u0161\u00edm polibku. Zpomalen\u011b sledoval Tomovu tv\u00e1\u0159, kterak se znovu p\u0159ibli\u017euje.<\/div>\n
Hbit\u00fd jazyk p\u0159ejel pln\u00fd spodn\u00ed ret se dv\u011bma ocelov\u00fdmi kuli\u010dkami p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se znovu spoj\u00ed se sv\u00fdm dokonal\u00fdm protikladem. Tom to v sob\u011b nedok\u00e1zal zastavit. Bylo to dokonal\u00e9. Bylo to mnohem lep\u0161\u00ed ne\u017e si p\u0159edstavoval. Sv\u00edral v dlan\u00edch Bill\u016fv pobledl\u00fd obli\u010dej a p\u0159ipravoval se o rozum. P\u0159\u00e1l si, aby to nikdy neskon\u010dilo.<\/div>\n
Po nekone\u010dn\u00fdch minut\u00e1ch p\u0159ece ten sladk\u00fd r\u00e1j opustil. St\u00e1le je\u0161t\u011b p\u0159idr\u017eoval Billovy hork\u00e9 tv\u00e1\u0159e v dlan\u00edch. P\u0159\u00edmo \u017ehnuly. Palcem pohladil rozp\u00e1len\u00e9 rty a opatrn\u011b zdvihl pohled k jeho o\u010d\u00edm. Pro tuhle jedinou chv\u00edli odsunul pry\u010d v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed a rozumn\u00e9 uva\u017eov\u00e1n\u00ed. Dotkl se ho tak, jak se ho u\u017e ve sv\u00fdch snech dot\u00fdkal bezpo\u010dtukr\u00e1t… a bylo to n\u00e1dhern\u00e9.<\/div>\n
*<\/div>\n
Bylo mu od za\u010d\u00e1tku jasn\u00e9, \u017ee to je \u0161\u00edlenstv\u00ed. Ale on to \u0161\u00edlenstv\u00ed vn\u00edmal jakou sou\u010d\u00e1st sebe sam\u00e9ho. Po\u0159\u00e1d to byl on, jen jeho vn\u00edm\u00e1n\u00ed se posunulo n\u011bkam jinam.<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e poprv\u00e9 vzt\u00e1hl ruku a na lidupr\u00e1zdn\u00e9 chodb\u011b se dotkl jeho chladn\u00e9 dlan\u011b, uc\u00edtil to zamrazen\u00ed hluboko v p\u00e1te\u0159i. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zdvihl tu nete\u010dnou ruku k sob\u011b a bled\u00e9 prsty s pe\u010dliv\u011b upraven\u00fdmi nehty p\u0159itiskl ke sv\u00fdm \u00fast\u016fm. Byl to tak intenzivn\u00ed pocit nap\u011bt\u00ed a o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, a\u017e se t\u00e9m\u011b\u0159 dusil. Se sta\u017een\u00fdm hrdlem ti\u0161e pronesl: „Nic mi nedlu\u017e\u00ed\u0161, na m\u00e9m m\u00edst\u011b bys nic jin\u00e9ho neud\u011blal… Draco.“ Poprv\u00e9! Poprv\u00e9 ho oslovil jm\u00e9nem! Sp\u00ed\u0161 tak n\u011bjak splynulo z jeho rt\u016f, samo, naprosto p\u0159irozen\u011b, jako kdyby ho tak oslovoval ka\u017ed\u00fd den, ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no…<\/em><\/div>\n
\u0160ed\u00e9 o\u010di na okam\u017eik zmizely pod v\u00ed\u010dky lemovan\u00fdmi \u010dern\u00fdmi \u0159asami. Prsty v Harryho dlani se zat\u0159epetaly jak popla\u0161en\u00ed mot\u00fdli, aby se z jemn\u00e9ho sev\u0159en\u00ed vyprostily. Draco se odvr\u00e1til a beze slova vykro\u010dil k Velk\u00e9 s\u00edni.<\/em><\/div>\n
„Po\u010dkej,“ zastavil ho rozru\u0161en\u00fd hlas. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bychom mohli pro jednou zapomenout, \u017ee jsme Potter a Malfoy?“<\/em><\/div>\n
Draco se zarazil. Vzru\u0161uj\u00edc\u00ed mraven\u010den\u00ed proch\u00e1zelo jeho t\u011blem, v z\u00e1dech c\u00edtil doteky smaragdov\u00fdch o\u010d\u00ed. P\u0159es tv\u00e1\u0159 mu p\u0159eb\u011bhl neur\u010dit\u00fd \u00fasm\u011bv. Pomalu se obr\u00e1til. Zelen\u00e9 o\u010di ho okam\u017eit\u011b zachytily do sv\u00fdch tenat.<\/em><\/div>\n
„Nab\u00edz\u00ed\u0161 mi snad p\u0159\u00e1telstv\u00ed?“<\/em><\/div>\n
Harry v\u00e1hav\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/em><\/div>\n
„P\u0159\u00e1telstv\u00ed, kter\u00e9 jsi p\u0159ed \u0161esti lety odm\u00edtl?“<\/em><\/div>\n
„Lid\u00e9 se m\u011bn\u00ed…“<\/em><\/div>\n
„To je pravda, jenom\u017ee j\u00e1 nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee Potter a Malfoy se m\u016f\u017eou zm\u011bnit, v\u00ed\u0161?“<\/em><\/div>\n
„Draco!“<\/em><\/div>\n
„Nikdo ti nedovolil, abys mi tak \u0159\u00edkal.“<\/em><\/div>\n
„Ale j\u00e1… myslel jsem, \u017ee… my te\u010f…“<\/em><\/div>\n
„Nikdy nem\u016f\u017eeme b\u00fdt nic v\u00edc ne\u017e dote\u010f. P\u0159\u00e1tel\u00e9 z n\u00e1s nikdy nebudou. To si zapamatuj. Ka\u017ed\u00fd stoj\u00edme na jin\u00e9 stran\u011b, to se nezm\u011bnilo.“<\/em><\/div>\n
„Mohlo by, kdybys cht\u011bl…“<\/em><\/div>\n
„Spr\u00e1vn\u011b, kdybych cht\u011bl.“<\/em><\/div>\n
„Tak\u017ee nechce\u0161?“<\/em><\/div>\n
Draco zav\u00e1hal.<\/em><\/div>\n
„Boj\u00ed\u0161 se m\u011b?“<\/em><\/div>\n
„Tebe? Nikdy!“<\/em><\/div>\n
Jeho reakce Harryho pot\u011b\u0161ila. Rychlost, s jakou jeho slova odm\u00edtl, byla povzbuzuj\u00edc\u00ed. „Sejdeme se. Dnes ve\u010der v dev\u011bt v astronomick\u00e9 v\u011b\u017ei.“<\/em><\/div>\n
Draco se jen u\u0161kl\u00edbl. „Zkou\u0161\u00ed\u0161 to zbyte\u010dn\u011b.“<\/em><\/div>\n
„Uvid\u00edme!“<\/p>\n

<\/em>autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Tom m\u011bl pocit, \u017ee snad \u0161patn\u011b rozum\u011bl. „Cos to \u0159\u00edkal? Tos byl ty, kdo Billa srazil?“ Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b sjel pohledem z Doriana zp\u00e1tky k Billovi. „Jak se tu s n\u00edm m\u016f\u017ee\u0161 po tom v\u0161em takhle bavit?“ vyjel na bratra podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. Bill popla\u0161en\u011b zamrkal.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[46],"tags":[],"class_list":["post-18019","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pribeh-na-druhou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18019","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18019"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18019\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18019"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18019"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18019"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}