{"id":18023,"date":"2008-05-03T16:00:00","date_gmt":"2008-05-03T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17983"},"modified":"2008-05-03T16:00:00","modified_gmt":"2008-05-03T15:00:00","slug":"casoprostor-ii-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/05\/03\/casoprostor-ii-22\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor II 22."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/strong><\/div>\n
\n

„Tak\u017ee tohle t\u011blo mi vlastn\u011b nepat\u0159\u00ed. Narodilo se v tomhle \u010dase a byl v n\u011bm n\u011bkdo jin\u00fd, ne\u017e jsem se do n\u011bj nast\u011bhoval j\u00e1, ale jen sem,“ za\u0165uk\u00e1m si na \u010delo. Filip celou dobu pozorn\u011b poslouchal m\u00e9 vypr\u00e1v\u011bn\u00ed o cest\u011b \u010dasem, ob\u010das p\u0159ikyvoval, ob\u010das se usm\u00edval, bylo vid\u011bt, \u017ee si ty informace t\u0159\u00edd\u00ed do sv\u00fdch kybernetick\u00fdch \u0161upl\u00edk\u016f, aby je mohl co nejl\u00edp zu\u017eitkovat. Z\u00e1m\u011brn\u011b jsem nemluvil o dob\u011b, kdy se to v\u0161echno ud\u00e1lo, aby si to nemohl d\u00e1t do souvislosti s d\u011bdovou smrt\u00ed. Douf\u00e1m, \u017ee mu to nedocvakne.
„Tak\u017ee ty nechce\u0161 do minulosti, proto\u017ee se boj\u00ed\u0161, \u017ee bys tam mohl omylem n\u011bco zm\u011bnit a v\u0161echno, co m\u00e1\u0161, by se ztratilo?“ zeptal se Filip a usm\u00edval se p\u0159i tom.
„Jo, vlastn\u011b jo\u2026“
„Ale na tohle m\u00e1m docela snadnou pomoc, Bille. Ty v\u016fbec do minulosti nemus\u00ed\u0161. Pofr\u010d\u00ed\u0161 toti\u017e do budoucnosti.“<\/div>\n

<\/p>\n

TOM<\/strong><\/div>\n

\n

„Mam\u00ed\u00ed\u00ed.“ „Bab\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed.“
„No co je, vy dva? To u\u017e jste hotov\u00ed?“
„Jo, poj\u010f si ho vyndat a ut\u0159\u00edt, j\u00e1 se budu je\u0161t\u011b chv\u00edli v\u00e1let, jo?“
„Tak poj\u010f, Dejve, nech\u00e1me strejdu odpo\u010d\u00edvat, kdy\u017e musel tolikr\u00e1t ut\u00edkat do kopce, aby t\u011b chytil\u2026 nejsp\u00ed\u0161 usne hned, jak se ut\u0159e a vleze do postele, nem\u00e1m pravdu?“
„Jo, m\u00e1\u0161 a u\u017e se na to t\u011b\u0161\u00edm\u2026 ale je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm bych se docela najedl.“
„Ob\u011bd bude za p\u016fl hodinky, tak p\u0159ij\u010f. Oble\u010den\u00ed se su\u0161\u00ed.“
„A ty boty?“
„Taky.“
„D\u00edk, mami, jsi zlato.“
„Jo, j\u00e1 v\u00edm, stejn\u011b tak t\u011b\u017ek\u00e1, drah\u00e1, m\u011bkk\u00e1\u2026 a leskl\u00e1 potem.“
„Ale mami, v\u00ed\u0161, \u017ee to mysl\u00edm jinak.“
„Jo, v\u00edm. Tak poj\u010f, Dav\u00eddku, poj\u010f k babi\u010dce.“
„\u010cau, strejdo.“
„\u010cau, prcku.“<\/div>\n

\n

Nechali m\u011b je\u0161t\u011b le\u017eet, tak toho vyu\u017eiju. Mus\u00edm si p\u0159ipustit horkou vodu, Dejv se tu moc mrskal a u\u017e je to jen vla\u017en\u00fd. Na rozd\u00edl od tat\u00ednka se v\u016fbec neboj\u00ed vody, mohl by se v n\u00ed r\u00e1chat hodiny, dokud by se nerozmo\u010dil. Mus\u00edm ho nau\u010dit plavat brzo, aby se nepotatil. Jo, jeho tat\u00ednek\u2026 odjak\u017eiva byl na tyhle v\u011bci levej. Skl\u00e1dat vle\u017ee texty, to mu \u0161lo dob\u0159e, ale pohyb? Nikdy. Mizel se zav\u0159\u00edt n\u011bkam daleko, aby ho nikdo nena\u0161el. Ob\u010das jsem ho nemohl naj\u00edt ani j\u00e1, a to u\u017e je co \u0159\u00edct. Prost\u011b se pro pohyb nenarodil\u2026 s t\u00edm u\u017e nic neud\u011bl\u00e1m. Ale kdy\u017e jsme spolu sami, n\u011bkter\u00fd pohyby mu jdou v\u00fdborn\u011b a na jevi\u0161ti se kolikr\u00e1t taky p\u011bkn\u011b prob\u011bhne\u2026 a jak m\u011b ob\u010das um\u00ed sjet pohledem\u2026 to je pane pohyb o\u010dima\u2026 a jak tenkr\u00e1t sjel rychle z postele, kdy\u017e omdlel.<\/p>\n

<\/div>\n

flashback<\/div>\n
\n

Sou\u010dasn\u011b s teplou sprchou ze m\u011b spadlo to nejhor\u0161\u00ed\u2026 kdy\u017e jsem Billa p\u0159ed p\u016flhodinou vid\u011bl st\u00e1t ve dve\u0159\u00edch kuchyn\u011b, m\u00e1lem se mi zastavilo srdce. Tak jsem se sna\u017eil, abych ho nepotkal, myslel jsem, \u017ee kdy\u017e je v dom\u011b ticho, \u0161el nakonec za na\u0161ima do lesa, ale asi byl jen na zahrad\u011b. St\u00e1l a d\u00edval se na m\u011b, bylo vid\u011bt, \u017ee je p\u0159ekvapen\u00fd stejn\u011b jako j\u00e1. Ne\u010dekal, \u017ee m\u011b tam najde. Jen\u017ee j\u00e1 m\u011bl u\u017e stra\u0161n\u00fd hlad, musel jsem vyl\u00e9zt z pokoje, nedalo se to vydr\u017eet. V tu chv\u00edli m\u011b hlad najednou p\u0159e\u0161el. Ty o\u010di\u2026 bo\u017ee ty jeho smutn\u00fd o\u010di\u2026 utop\u00edm se v nich. Zhroutil jsem se na kuchy\u0148skou \u017eidli a dal si hlavu do dlan\u00ed, abych se na n\u011bj nemusel d\u00edvat. Nemohl jsem ut\u00e9ct, st\u00e1l ve dve\u0159\u00edch, nebylo kudy\u2026 a kdy\u017e se pohnul a \u0161el mi oh\u0159\u00e1t j\u00eddlo, co jsem si nandal, tak u\u017e m\u011b neposlouchalo t\u011blo. Nejhor\u0161\u00ed dv\u011b minuty, co jsem za\u017eil. On st\u00e1l za mnou, dovedu si p\u0159edstavit, co mu v\u00ed\u0159ilo hlavou, a j\u00e1 jen sed\u011bl, neschopen pohybu, my\u0161lenky, zvuku\u2026 \u010dehokoliv. Jak r\u00e1d bych se na n\u011bj aspo\u0148 pod\u00edval\u2026 ale nejde to\u2026 on mi lhal\u2026 lhal\u2026 lhal\u2026 Nemohl jsem se toho slova zbavit.<\/p><\/div>\n

Bylo jako vrt\u00e1k, co zaj\u00ed\u017ed\u00ed do m\u00e9ho mozku \u010d\u00edm d\u00e1l hloub\u011bji a nenech\u00e1 my\u0161lenky, aby se k sob\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eily a mohly p\u0159eb\u00edt to slovo. LE\u017d! Tohle slovo okupovalo moji hlavu, kter\u00e1 st\u00e1le jen le\u017eela v dlan\u00edch, neschopn\u00e1 pohybu. Mikrovlnka dohu\u010dela a cinkla do hrobov\u00e9ho ticha. Poslouchal jsem hrab\u00e1n\u00ed v \u0161upl\u00edku s p\u0159\u00edbory a nebyl schopen se na n\u011bj pod\u00edvat. P\u0159ekvapil m\u011b, myslel jsem, \u017ee m\u011b bude p\u0159emlouvat, prosit, ale on mi jen oh\u0159\u00e1l j\u00eddlo\u2026 star\u00e1 se o m\u011b, jako by se nic nestalo. „Dobrou chu\u0165, br\u00e1\u0161ko\u2026 pamatuj si, \u017ee t\u011b miluju,“ \u0159ekl chraptiv\u00fdm hlasem a ode\u0161el. Nechal m\u011b tam, s oh\u0159\u00e1t\u00fdm j\u00eddlem na stole\u2026<\/div>\n
\n

Miluju\u2026 miluju\u2026 ano, \u0159\u00edk\u00e1\u0161 a p\u00ed\u0161e\u0161 mi, \u017ee m\u011b miluje\u0161\u2026 ale p\u0159itom jsi mi lhal a j\u00e1 ti tak v\u011b\u0159il. To je pro m\u011b hor\u0161\u00ed, ne\u017e kdybys mi te\u010f \u0159ekl, \u017ee u\u017e m\u011b nemiluje\u0161. Stejn\u011b bych ti to neuv\u011b\u0159il, ale le\u017e\u2026 nen\u00e1vid\u00edm lhan\u00ed a ty to v\u00ed\u0161. Kdybys mi to alespo\u0148 nesliboval\u2026 \u0159ekl jsi, \u017ee v\u0161echno u\u017e budeme d\u011blat spolu, \u017ee mi v\u0161echno \u0159ekne\u0161, budeme na to dva\u2026 a zase to skon\u010dilo stejn\u011b. Zase jsi byl ten, kdo tah\u00e1 za prov\u00e1zky a j\u00e1 jen loutka, kter\u00e1 sk\u00e1\u010de, jak se za kter\u00fd prov\u00e1zek zatah\u00e1. V tom okam\u017eiku doma u televize byl zp\u00e1tky ten star\u00fd Bill, kter\u00fd m\u011b p\u0159est\u00e1val m\u00edt r\u00e1d a lhal mi. Podez\u00edral m\u011b ze v\u0161ech \u0161patnost\u00ed sv\u011bta, \u017e\u00e1rlil na ka\u017edou sukni, kter\u00e1 se kolem m\u011b proto\u010dila, a s\u00e1m\u2026 s\u00e1m to d\u011blal. Kde bys jinak p\u0159i\u0161el k d\u00edt\u011bti\u2026 Omylem?\u2026 Lhan\u00ed ti jde sice dob\u0159e, ale tohle ti nespolknu. \u010clov\u011bk neleze do postele se \u017eenskou omylem. Jen\u017ee sou\u010dasn\u011b v\u00edm, \u017ee tenhle Bill je nevinn\u00fd, tenhle za to nem\u016f\u017ee, je zmaten\u00fd, hozen\u00fd do nov\u00e9ho \u017eivota a sna\u017e\u00ed se ho \u017e\u00edt, jak nejl\u00edp um\u00ed\u2026 tak pro\u010d se mi proboha nesv\u011b\u0159il hned na za\u010d\u00e1tku\u2026 v\u017edy\u0165 j\u00e1 bych to pochopil\u2026 pro\u010d se rozhodl mi lh\u00e1t\u2026 co kdy\u017e je stejn\u00fd a jen se um\u00ed l\u00edp p\u0159etva\u0159ovat\u2026 bo\u017ee, co m\u00e1m d\u011blat?
Neposlouch\u00e1m vysv\u011btlen\u00ed m\u00e1my, sna\u017e\u00ed se ho omluvit, v\u017edycky to d\u011blala. M\u011bla pro Billa odjak\u017eiva slabost, chr\u00e1nila ho\u2026 kdyby v\u011bd\u011bla, jak se ke mn\u011b choval posledn\u00ed dva roky, pochopila by, \u017ee jsem ura\u017een\u00fd, ne\u0161\u0165astn\u00fd, smutn\u00fd\u2026 a hlavn\u011b ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd.<\/p>\n

M\u011bl jsem najednou obrovskou nad\u011bji, \u017ee se to zm\u011bn\u00ed, Bille, \u017ee jsi mi spadl z jin\u00e9ho \u010dasu, \u017ee jsi jin\u00fd\u2026 a ta nad\u011bje je pry\u010d. Jsi stejn\u00fd\u2026 jak jsem mohl b\u00fdt tak hloup\u00fd a v\u011b\u0159it, \u017ee ses n\u011bkde jinde, v jin\u00e9m \u010dase, choval jinak? Jsem naivn\u00ed. Tr\u00e1p\u00edm se bez tebe, ale bude to s tebou lep\u0161\u00ed? Nebudu se tr\u00e1pit stokr\u00e1t v\u00edc? T\u011b\u0161il jsem se na nov\u00fd \u017eivot a hned na za\u010d\u00e1tku se to takhle pod\u011bl\u00e1. Pro\u010d se to muselo st\u00e1t zrovna n\u00e1m? M\u00e1\u0161 najednou syna\u2026 n\u011bkoho, koho bude\u0161 milovat m\u00edsto m\u011b\u2026 u\u017e m\u011b nebude\u0161 pot\u0159ebovat\u2026 jsem nav\u00edc.<\/p>\n

U\u017e jen proj\u00edt z koupelny kolem tv\u00e9ho pokoje mi d\u011bl\u00e1 probl\u00e9my. Stejn\u011b mi to ned\u00e1, mus\u00edm se na tebe alespo\u0148 pod\u00edvat. „Bille!“ vyk\u0159iknu, kdy\u017e t\u011b vid\u00edm, jak pad\u00e1\u0161 z postele. Sesunul ses jako hadrov\u00e1 panenka a tvoje hlava zadun\u011bla o podlahu. Co se stalo? Tohle p\u0159ece nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed\u2026 co je ti, l\u00e1sko, prober se\u2026 skl\u00e1n\u00edm se nad tebou\u2026 tohle mi p\u0159ece nem\u016f\u017ee\u0161 ud\u011blat, nem\u016f\u017ee\u0161 mi tu jen tak um\u0159\u00edt, je\u0161t\u011b jsem ti nestihl \u0159\u00edct, \u017ee t\u011b miluju po\u0159\u00e1d stejn\u011b, i kdybys mi lhal stokr\u00e1t, tu l\u00e1sku v sob\u011b prost\u011b neum\u00edm zab\u00edt\u2026 a ani nechci\u2026 te\u010f neum\u00edrej. „Bille, Bille\u2026 je ti n\u011bco?“ mluv\u00edm nahlas, abys m\u011b sly\u0161el a probral se\u2026 zachv\u011bla se ti v\u00ed\u010dka\u2026 \u017eije\u0161\u2026 tvoje o\u010di se ke mn\u011b zvedly a usm\u00e1ly se\u2026 jen stoj\u00edm a sleduju, jak se zkou\u0161\u00ed\u0161 zvednout\u2026 m\u011bl bych ti asi pomoct, ale to bych se t\u011b musel dotknout\u2026 to nejde\u2026 nemohl bych t\u011b u\u017e pustit.
„Asi jsem sebou pra\u0161til\u2026 promi\u0148,“ d\u00edv\u00e1\u0161 se mi do o\u010d\u00ed. Ty se mi omlouv\u00e1\u0161? Za co, proboha\u2026
„Chce\u0161 pomoct?“ vyl\u00edtne ze m\u011b najednou, ani\u017e bych si to rozm\u00fd\u0161lel. Tak te\u010f u\u017e mus\u00edm\u2026 snad t\u011b dok\u00e1\u017eu pustit a odej\u00edt, je\u0161t\u011b nejsem p\u0159ipraven\u00fd s tebou mluvit, je\u0161t\u011b ne\u2026<\/p>\n

Vezmu tv\u00e9 bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo v podpa\u017ed\u00ed, a tak, abych se t\u011b co nejm\u00e9n\u011b dot\u00fdkal, t\u011b posad\u00edm na postel. Tvoje oddan\u00e9 o\u010di m\u011b po\u0159\u00e1d sleduj\u00ed a j\u00e1 se jim sna\u017e\u00edm vyhnout. Neunesu jejich pohled\u2026 lhal jsi mi, lhal jsi mi\u2026 opakuju si neust\u00e1le v duchu, abych to vydr\u017eel. Zvednu ti nohy na postel a sly\u0161\u00edm tich\u00e9 \u0161eptnut\u00ed: „D\u011bkuju\u2026 l\u00e1sko.“ Co ti na to m\u00e1m \u0159\u00edct, abych se nerozbre\u010del\u2026 n\u011bco kr\u00e1tk\u00e9ho\u2026 oby\u010dejnou fr\u00e1zi, kter\u00e1 se \u0159\u00edk\u00e1 ka\u017ed\u00e9mu. „Nem\u00e1\u0161 za\u010d.“ Mus\u00edm j\u00edt. Okam\u017eit\u011b mus\u00edm pry\u010d, nebo to nevydr\u017e\u00edm\u2026
Uff, zamkl jsem za sebou dve\u0159e sv\u00e9ho pokoje a sjel po lakovan\u00e9m d\u0159ev\u011b na zem. Tohle nejde\u2026 takhle se nem\u016f\u017eu tr\u00e1pit. Sly\u0161\u00edm tvoje zoufal\u00e9 vzlyky a po tv\u00e1\u0159\u00edch mi ste\u010dou prvn\u00ed slzy\u2026 nebre\u010d, babo\u2026 no tak\u2026<\/p>\n

Jak dlouho jsem schopen tohle vydr\u017eet? Projede mi mr\u00e1z po z\u00e1dech, kdy\u017e si vzpomenu, jak jsi tam le\u017eel\u2026 bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo tolik p\u0159ipom\u00ednalo mrtv\u00e9\u2026 neunesu to, p\u0159edstava, \u017ee bys mi um\u0159el a j\u00e1 u\u017e t\u011b nikdy nepol\u00edbil, m\u011b sv\u00edr\u00e1 v hrudn\u00edku jako mraziv\u00e1 p\u011bst. Ne\u2026 nedok\u00e1\u017eu se d\u00e1l tv\u00e1\u0159it, \u017ee jsem na tebe na\u0161tvan\u00fd, u\u017e d\u00e1vno to nen\u00ed pravda\u2026 u\u017e d\u00e1vno jsem s\u00e1m v tich\u00e9m pokoji pochopil, pro\u010d jsi to v\u0161echno d\u011blal, jen jsem si to necht\u011bl p\u0159iznat\u2026 v\u011bd\u011bl jsi, \u017ee mi to ubl\u00ed\u017e\u00ed, v\u0161echno to, co mi d\u011blal tv\u016fj p\u0159edch\u016fdce. Tu\u0161il jsem, \u017ee nebyl nevinn\u00fd, jak se tv\u00e1\u0159il, ale rad\u0161i jsem to necht\u011bl v\u011bd\u011bt\u2026 a tys to v\u011bd\u011bl\u2026 v\u011bd\u011bl jsi, jak mi to ubl\u00ed\u017e\u00ed a z\u0159ejm\u011b jsi nem\u011bl odvahu mi to \u0159\u00edct. Mus\u00edm se sebrat\u2026 sed\u00edm tu na zemi skoro nah\u00fd, z vlas\u016f mi kape voda a ty vedle vzlyk\u00e1\u0161 do pol\u0161t\u00e1\u0159e. Nem\u016f\u017eeme se takhle tr\u00e1pit jen pro svou ura\u017eenou hrdost. P\u0159ekousnu to, proto\u017ee v\u00edm, \u017ee mi to vysv\u011btl\u00ed\u0161\u2026 ur\u010dit\u011b to pochop\u00edm, ur\u010dit\u011b. Najednou m\u00e1m pocit, \u017ee bez tebe nevydr\u017e\u00edm u\u017e ani minutu. Rychle\u2026 kde m\u00e1m oble\u010den\u00ed\u2026 vezmu si tri\u010dko, kter\u00e9 jsi mi kdysi koupil, ale ty to vlastn\u011b je\u0161t\u011b nev\u00ed\u0161\u2026 no, snad si jednou vzpomene\u0161. Vlasy mus\u00edm vysu\u0161it alespo\u0148 tak, aby mi z nich necr\u010dela voda na tv\u00e1 ramena, proto\u017ee l\u00e1sko\u2026 j\u00e1 t\u011b hodl\u00e1m l\u00edbat tak dlouho, jak to jen vydr\u017e\u00ed\u0161\u2026 a nem\u016f\u017eu se do\u010dkat, a\u017e to ud\u011bl\u00e1m.<\/p>\n

Nesm\u011ble zaklepu na tv\u00e9 dve\u0159e\u2026 je za nimi ticho. Najednou zaslechnu zvuky z koupelny\u2026 pomalu se odhodl\u00e1v\u00e1m j\u00edt tam za tebou, ale n\u011bjak se mi neh\u00fdbaj\u00ed nohy\u2026 j\u00e1 m\u00e1m strach\u2026 bo\u017ee, z \u010deho, v\u017edy\u0165 jsem to vid\u011bl v tv\u00fdch o\u010d\u00edch, vid\u011bl jsem tu l\u00e1sku, kterou jsi mi nab\u00edzel p\u0159ed chv\u00edl\u00ed a j\u00e1 ji tak hnusn\u011b odm\u00edtl\u2026 \u010detl jsem to ve tv\u00fdch zpr\u00e1v\u00e1ch, p\u0159ed chv\u00edl\u00ed jsi mi \u0159ekl tak kr\u00e1sn\u011b „l\u00e1sko“, tak \u010deho se boj\u00edm? Odm\u00edtnut\u00ed? Co kdy\u017e jsi pr\u00e1v\u011b dosp\u011bl k z\u00e1v\u011bru, \u017ee ti za to tr\u00e1pen\u00ed nestoj\u00edm? Jestli ano, nikdy si to zav\u00e1h\u00e1n\u00ed neodpust\u00edm. Dojdu k tv\u00e9 posteli\u2026 tolikr\u00e1t jsme se v n\u00ed milovali, nedovedu si p\u0159edstavit, \u017ee by to mohlo skon\u010dit. Posad\u00edm se na ni, je m\u011bkk\u00e1, nem\u00e1\u0161 r\u00e1d tvrd\u00e9 madrace. Po\u010dk\u00e1m\u2026 rad\u0161i tu na tebe po\u010dk\u00e1m, l\u00e1sko.<\/p>\n

Klaply dve\u0159e od koupelny a mn\u011b se zastavilo srdce. Ka\u017ed\u00fd krok, kter\u00fdm se p\u0159ibli\u017euje\u0161, mi dun\u00ed v hlav\u011b jako zvon na v\u011b\u017ei. Bo\u017ee, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem se nikdy nemodlil, ale pros\u00edm\u2026 vra\u0165 mi ho do n\u00e1ru\u010de. Ve\u0161el jsi do dve\u0159\u00ed se sklopenou hlavou. Zastavil ses a zvedl ke mn\u011b p\u0159ekvapen\u00e9 o\u010di.
„Promi\u0148,“ dok\u00e1\u017eu ze sebe jen vym\u00e1\u010dknout potichu, sotva se s\u00e1m sly\u0161\u00edm. D\u00edv\u00e1m se do zem\u011b. M\u00e1m sta\u017een\u00e9 hrdlo a \u0161patn\u011b se mi d\u00fdch\u00e1. Te\u010f se rozhodne o tom, jestli jsem v\u0161echno zkazil, nebo budu d\u00e1l \u0161\u0165astn\u00fd\u2026 s tebou a s tv\u00fdm synem\u2026
„Co ti m\u00e1m prominout?“ zept\u00e1\u0161 se stejn\u011b potichu. Kone\u010dn\u011b se na tebe pod\u00edv\u00e1m\u2026 jsi nenal\u00ed\u010den\u00fd, ubre\u010den\u00e9 o\u010di\u2026 a tak kr\u00e1sn\u00fd.
„\u017de jsem utekl\u2026 od tebe\u2026“ \u0159eknu a u\u017e se mi tolik neklepe hlas. Neodm\u00edtls m\u011b, stoj\u00ed\u0161 a d\u00edv\u00e1\u0161 se na m\u011b st\u00e1le p\u0159ekvapen\u011b, asi bych ti m\u011bl j\u00edt vst\u0159\u00edc, ale n\u011bjak m\u011b necht\u011bj\u00ed poslouchat nohy.
„M\u011bl jsi na to pr\u00e1vo\u2026 nem\u011bl jsem ti lh\u00e1t,“ odpov\u00ed\u0161 mi. Zvednu opatrn\u011b pohled. Jsem u\u017e alespo\u0148 schopen d\u00edvat se ti do o\u010d\u00ed.
„Ano, ale m\u011bl jsem t\u011b vyslechnout,“ \u0159eknu popravd\u011b to, co c\u00edt\u00edm. Kone\u010dn\u011b jde\u0161 ke mn\u011b\u2026 a klekne\u0161 si p\u0159ede m\u011b na zem\u2026 l\u00e1sko, to j\u00e1 bych m\u011bl kle\u010det.<\/p>\n

„Lhal jsem, abych ti neubl\u00ed\u017eil, ale nepovedlo se to. Ubl\u00ed\u017eil jsem ti je\u0161t\u011b v\u00edc. Omlouv\u00e1 m\u011b jen to, \u017ee v\u0161echno, co se stalo, nebylo mou vinou. Jenom jsem se sna\u017eil v\u0161echno pochopit a napravit. M\u011bl ses to dozv\u011bd\u011bt ode m\u011b a ne z televize,“ mluv\u00ed\u0161 a j\u00e1 hypnotizuju jen tv\u00e9 rty\u2026 co \u0159\u00edk\u00e1\u0161, je te\u010f lhostejn\u00e9, v\u011b\u0159\u00edm ti ka\u017ed\u00e9 slovo, kter\u00e9 p\u0159ejde p\u0159es sametov\u011b r\u016f\u017eov\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky, kter\u00e9 tak tou\u017e\u00edm l\u00edbat.
„D\u011bkuju za ty zpr\u00e1vy, dr\u017eely m\u011b celou dobu nad vodou,“ odpov\u00edm \u00fapln\u011b nesmysln\u011b, z\u0159ejm\u011b ani nereaguju na to, cos mi \u0159\u00edkal\u2026 nem\u016f\u017eu, nev\u00edm, co to bylo\u2026 jsem jak om\u00e1men\u00fd. Mus\u00edm t\u011b pohladit po tv\u00e1\u0159i\u2026 l\u00edb\u00e1\u0161 m\u011b do dlan\u011b a j\u00e1 u\u017e to nem\u016f\u017eu vydr\u017eet. Svezu se na zem a kle\u010d\u00edm p\u0159ed tebou. Nejrad\u0161i bych se znova omluvil, ale u\u017e nem\u016f\u017eu\u2026 hlad\u00edm tv\u00e9 \u010dern\u00e9 dlouh\u00e9 vlasy a nech\u00e1m se p\u0159itahovat n\u00e1dhern\u011b sametov\u00fdmi rty\u2026 p\u0159it\u00e1hl sis m\u011b za pas a je rozhodnuto. Bo\u017ee ty rty jsou tak sladk\u00e9\u2026 jak jsem na to mohl za tak kr\u00e1tkou dobu zapomenout\u2026 je to n\u00e1dhern\u00fd pocit, zase t\u011b m\u00edt, zase t\u011b l\u00edbat, hladit\u2026 l\u00e1sko\u2026 „Miluju t\u011b,“ vydechnu ti do vlas\u016f to, co jsem cht\u011bl \u0159\u00edct u\u017e dlouho. „Sl\u00edbil jsem ti, \u017ee t\u011b nikdy neopust\u00edm a j\u00e1 svoje sliby pln\u00edm.“ Musel jsem to je\u0161t\u011b dodat, ale te\u010f u\u017e nebudu d\u011blat nic jin\u00e9ho, ne\u017e t\u011b l\u00edbat a l\u00edbat a l\u00edbat\u2026<\/div>\n

\n

konec flashbacku<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
\n

Byl jsem tenkr\u00e1t \u00fapln\u011b mimo. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee ho miluju v\u00edc ne\u017e sv\u016fj \u017eivot, a p\u0159esto jsem ho musel opustit. Byla to n\u011bjak\u00e1 moje vnit\u0159n\u00ed vzpoura, cht\u011bl jsem si dok\u00e1zat, \u017ee bez n\u011bj m\u016f\u017eu existovat, \u017ee m\u016fj \u017eivot nen\u00ed jen jeho, \u017ee je i m\u016fj. Nesmysl. Pat\u0159\u00edm jen jemu a nic to nikdy nezm\u011bn\u00ed. To pouto mezi n\u00e1mi je p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00e9, aby ho kdokoliv mohl p\u0159etrhnout. Ocelov\u00e9 lano je proti n\u011bmu pavou\u010d\u00ed nitka\u2026 a pro\u010d bych ho m\u011bl trhat j\u00e1, kdy\u017e bych na jednom jeho konci z\u016fstal s\u00e1m, ne\u0161\u0165astn\u00fd a zni\u010den\u00fd\u2026 tohle u\u017e nikdy nesm\u00edm dopustit. A\u017e se Bill dneska od Filipa vr\u00e1t\u00ed, budu ten nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b.<\/p>\n

Tenkr\u00e1t n\u00e1m to smi\u0159ovac\u00ed l\u00edb\u00e1n\u00ed p\u0159eru\u0161il Dav\u00eddek. Chvilku jsem byl za to na n\u011bj na\u0161tvan\u00fd, ale ve chv\u00edli, kdy se v Billov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed oto\u010dil a zap\u00edchl do m\u011b sv\u00e1 n\u00e1dhern\u00e1 kukadla, propadl jsem jeho kouzlu. Jeho ot\u00e1zka, jestli jsem ten strejda, co nem\u00e1 hlad, m\u011b rozesm\u00e1la. Byla to jen vte\u0159ina a j\u00e1 se p\u0159estal divit Billovi, \u017ee ho cht\u011bl m\u00edt, cht\u011bl b\u00fdt jeho t\u00e1ta a nikomu ciz\u00edmu ho nedat. Kdy\u017e se ve\u010der posadil na zem a sledoval, jak hraju na kytaru, m\u011bl m\u011b nadosmrti obto\u010den\u00e9ho kolem prstu. Tak \u00fa\u017easn\u00e9 publikum jsem je\u0161t\u011b do t\u00e9 doby neza\u017eil. Ty obdivn\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 sledovaly ka\u017ed\u00fd pohyb m\u00fdch prst\u016f po hmatn\u00edku, m\u011b dostaly definitivn\u011b, a kdy\u017e se pak zav\u0159ely \u00fanavou a on usnul na kl\u00edn\u011b sv\u00e9ho t\u00e1ty, m\u011bl jsem pocit, \u017ee hez\u010d\u00ed dvojici jsem nikdy nevid\u011bl. A\u017e tam jsem pochopil, \u017ee se n\u00e1m vlastn\u011b stal ob\u011bma z\u00e1zrak. Nejen \u017ee jsme na\u0161li sebe navz\u00e1jem, ale je\u0161t\u011b jsme odte\u010f rodina. Nikdy m\u011b nenapadlo, \u017ee budu m\u00edt n\u011bkdy d\u00edt\u011b. Neuva\u017eoval jsem o tom, a kdy\u017e, tak jen jako o katastrof\u011b, kter\u00e1 ohroz\u00ed n\u00e1\u0161 vztah. A najednou jsem dostal \u0161anci p\u0159edat n\u011bkomu to, co jsem se s\u00e1m nau\u010dil. Jednou z n\u011bj bude kytarista. Slavn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jsem j\u00e1 kdy mohl b\u00fdt. O to se postar\u00e1m.<\/p>\n

„Tome, ob\u011bd je na stole a ty se tu je\u0161t\u011b v\u00e1l\u00ed\u0161? U\u017e to mus\u00ed\u0161 m\u00edt \u00fapln\u011b studen\u00fd.“
„Jo, u\u017e lezu, n\u011bjak jsem se zamyslel, mami.“
„Tak pohni, nebudu ti to oh\u0159\u00edvat.“
„J\u00f3, v\u017edy\u0165 \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee u\u017e jdu.“
„Nejde\u0161, sed\u00ed\u0161 ve van\u011b a nic se ned\u011bje.“
„Mami\u2026 nebudu vst\u00e1vat, dokud jsi tady. Nerad bych t\u011b \u0161okoval.“
„Jo jasn\u011b, ta indi\u00e1nsk\u00e1 p\u0159ezd\u00edvka\u2026 Dav\u00eddek mi vypr\u00e1v\u011bl\u2026“ sm\u011bje se, a\u017e se to rozl\u00e9h\u00e1 celou koupelnou\u2026 „Promi\u0148 synu, u\u017e jdu.“
M\u00e1ma\u2026 do smrti m\u011b bude m\u00edt za mal\u00fdho kluka. <\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong>
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule BILL „Tak\u017ee tohle t\u011blo mi vlastn\u011b nepat\u0159\u00ed. Narodilo se v tomhle \u010dase a byl v n\u011bm n\u011bkdo jin\u00fd, ne\u017e jsem se do n\u011bj nast\u011bhoval j\u00e1, ale jen sem,“ za\u0165uk\u00e1m si na \u010delo. Filip celou dobu pozorn\u011b poslouchal m\u00e9 vypr\u00e1v\u011bn\u00ed o<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[116],"tags":[],"class_list":["post-18023","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18023","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18023"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18023\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18023"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18023"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18023"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}