{"id":18027,"date":"2008-05-03T14:00:00","date_gmt":"2008-05-03T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17987"},"modified":"2008-05-03T14:00:00","modified_gmt":"2008-05-03T13:00:00","slug":"tma","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/05\/03\/tma\/","title":{"rendered":"Tma"},"content":{"rendered":"
Co je to vlastn\u011b tma? V\u011bc, kter\u00e1 n\u00e1m nedovoluje vid\u011bt v\u011bci jasn\u011b? Je to noc? Ale v\u017edy\u0165 tma m\u016f\u017ee nastat i p\u0159es den. J\u00e1 m\u00e1m tmu spojenou s noc\u00ed. Noc je pro mne dnem. N\u011bkdo se tmy boj\u00ed, vid\u00ed v n\u00ed sv\u00e9 d\u00e9mony. Ale j\u00e1 ji miluji. Ona m\u00e9 d\u00e9mony skryje. Je pro mne dnem, kdy jsem svobodn\u00fd. Dnem, kdy se nemus\u00edm styd\u011bt, nemus\u00edm p\u0159em\u00e1hat zlost, kdy\u017e se na mne n\u011bkdo pod\u00edv\u00e1 a j\u00e1 v jeho o\u010d\u00edch spat\u0159\u00edm l\u00edtost. Lid\u00e9 nech\u00e1pou, \u017ee mne jejich l\u00edtost nezaj\u00edm\u00e1. Nev\u00ed, \u010d\u00edm jsem si pro\u0161el. Nev\u00ed, co se mi vlastn\u011b stalo. Nev\u00ed o mn\u011b nic, ale lituj\u00ed m\u011b. Proto miluji tmu, zakryje jizvy, kter\u00e9 m\u00e1m. Zakryje l\u00edtost, kterou mne lid\u00e9 proti m\u00e9 v\u016fli ob\u0161\u0165ast\u0148uj\u00ed.<\/div>\n
I ty se na mne tak d\u00edv\u00e1\u0161. U\u017e sis p\u0159eci na m\u016fj obli\u010dej mohl zvyknout. Jsou to dva roky. Dva roky ub\u011bhly od okam\u017eiku, kter\u00fd mi naprosto zm\u011bnil \u017eivot. Jen mal\u00e1 nepozornost \u0159idi\u010de kamionu a na\u0161e \u017eivoty se nadobro zm\u011bnily. Nic jsem si z t\u00e9 cesty nepamatoval. Chv\u00edli jsem nepozn\u00e1val ani tebe. Zapomn\u011bl na to, kdo jsi.<\/div>\n
Ale nakonec jsem si vzpomn\u011bl. I na tu nehodu. Mluvili jsem spolu. Sp\u00ed\u0161e ty jsi mluvil. M\u011b se obli\u010dej p\u0159i ka\u017ed\u00e9m slovu zvl\u00e1\u0161tn\u011b a hlavn\u011b bolestiv\u011b sv\u00edral, ale nev\u011bnoval jsem tomu pozornost.<\/div>\n
V\u0161e bylo v po\u0159\u00e1dku. Ne\u017e jsem se zeptal na kluky. Rozbre\u010del jsi se. Tu\u0161il jsem, co p\u0159ijde, ale musel jsem to sly\u0161et. Musel jsem m\u00edt jistotu. Po\u0159\u00e1d jsem na tebe nal\u00e9hal. Nakonec jsi mi to p\u0159es n\u00e1val slz \u0159ekl.<\/div>\n
„Jsou mrtv\u00ed,“ dostal jsi z rozechv\u011bl\u00fdch rt\u016f. Cht\u011bl jsem za\u010d\u00edt bre\u010det. Na\u0161i nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9. Lid\u00e9, s kter\u00fdmi jsem toho tolik pro\u017eili a je\u0161t\u011b m\u011bli pro\u017e\u00edt, zem\u0159eli. Cht\u011bl jsem ze sebe dostat tu hroznou bolest, ale ne\u0161lo to, m\u00e9 t\u011blo nebylo schopno \u017e\u00e1dn\u00e9 reakce, jen jsem na tebe hled\u011bl smutn\u00fdma o\u010dima. Ale pak se m\u016fj obli\u010dej za\u010dal sv\u00edrat p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edm pl\u00e1\u010dem a j\u00e1 uc\u00edtil hroznou bolest. „Bo\u017ee, co se to d\u011bje?“ ptal jsem se v duchu. S\u00e1hnul jsem si na obli\u010dej. Hlavu jsem m\u011bl celou zav\u00e1zanou. Nic jsem nech\u00e1pal. Co to m\u00e1 znamenat? „Bille?“ ptal jsem se t\u011b se strachem v o\u010d\u00edch. Neodpov\u00eddal jsi. Zachr\u00e1nila t\u011b sestra, kter\u00e1 t\u011b vyk\u00e1zala z pokoje s t\u00edm, \u017ee pot\u0159ebuji klid.<\/div>\n
Ode\u0161el jsi. Jen jsi se oto\u010dil a j\u00e1 spat\u0159il prvn\u00ed l\u00edtostiv\u00fd pohled. Ale v tu chv\u00edli jsem je\u0161t\u011b nech\u00e1pal, pro\u010d se na mne tak d\u00edv\u00e1\u0161. Ptal jsem se i sestry. Tak\u00e9 mi nic ne\u0159ekla. Dala mi jen n\u011bco na uklidn\u011bn\u00ed, proto\u017ee jsem za\u010d\u00ednal b\u00fdt hysterick\u00fd. Kluci jsou mrtv\u00ed a j\u00e1 m\u00e1m zav\u00e1zan\u00fd cel\u00fd obli\u010dej. Jen tyhle dv\u011b v\u011bci mi b\u011b\u017eely hlavou ne\u017e jsem upadl do sp\u00e1nku. Nic se mi nezd\u00e1lo. Probudil mne a\u017e p\u0159\u00edchod doktora. Jen jedin\u00e1 ot\u00e1zka a odpov\u011b\u010f na n\u00ed mi od z\u00e1kladu zm\u011bnily \u017eivot.<\/div>\n
„Tome, m\u00e1te pop\u00e1lenou p\u016flku obli\u010deje a krk.“ Tahle slova mi objasnila tv\u016fj l\u00edtostiv\u00fd pohled. Tahle slova mne uvrhla do sv\u011bta pln\u00e9ho slz a l\u00edtosti.<\/div>\n
Po p\u00e1r t\u00fddnech mne propustili z nemocnice. Moc si z t\u00e9 doby nepamatuji. Celou tu domu jsem si mysl otupoval pr\u00e1\u0161ky proti bolesti. Pamatuji si jen mat\u010diny slzy a vroucn\u00e9 objet\u00ed, Gordon\u016fv smutn\u00fd pohled a nerv\u00f3zn\u00ed p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00ed doma a tebe. Vyh\u00fdbal ses m\u00e9mu pohledu. B\u00e1l ses na mne pod\u00edvat. Nedivil jsem se ti. Museli jsem se nau\u010dit \u017e\u00edt s mou novou tv\u00e1\u0159\u00ed. A nikdo n\u00e1s na to v nejmen\u0161\u00edm nep\u0159ipravil.<\/div>\n
Te\u010f tu op\u011bt stoj\u00edm. V noh\u00e1ch tv\u00e9 postele. D\u00edv\u00e1m se na tebe. Jen nepatrn\u011b t\u011b osv\u011btluje sv\u011btlo z ulice. S rodi\u010di u\u017e d\u00e1vno nebydl\u00edme. Nemohl jsem u\u017e d\u00e1l sn\u00e1\u0161et mat\u010dinu zbyte\u010dnou starostlivost. M\u00e1m pop\u00e1len\u00fd obli\u010dej, nejsem ochrnut\u00fd. Musel jsem pry\u010d a ty jsi \u0161el se mnou. Jedna \u010d\u00e1st m\u011b na tebe byla na\u0161tvan\u00e1, pochytil jsi od matky zbyte\u010dnou starostlivost o moj\u00ed osobu, ale druh\u00e1 \u010d\u00e1st m\u011b j\u00e1sala. U\u017e p\u0159ed nehodou jsem k tob\u011b c\u00edtil n\u011bco zak\u00e1zan\u00e9ho. B\u00e1l jsem se ti to \u0159\u00edci. Podv\u011bdom\u011b vyhled\u00e1val tvou p\u0159\u00edtomnost. A po nehod\u011b? To u\u017e jsem se p\u0159\u00edmo d\u011bsil toho, \u017ee n\u011bco by\u0165 jen za\u010dne\u0161 tu\u0161it.<\/div>\n
D\u00edv\u00e1m se na tebe. Pomalu se p\u0159esunu na kraj postele. Za\u010dnu pomalu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt linku t\u011bla r\u00fdsuj\u00edc\u00edho se pod dekou. Nedot\u00fdk\u00e1m se t\u011b. Jen rukou prot\u00edn\u00e1m vzduch a teplo s\u00e1laj\u00edc\u00ed z tv\u00e9ho t\u011bla. Tak moc bych t\u011b cht\u011bl sev\u0159\u00edt v n\u00e1ru\u010d\u00ed a \u0159\u00edct ti, \u017ee i p\u0159es m\u00e9 agresivn\u00ed v\u00fdlevy pln\u00e9 k\u0159iku a v\u00fd\u010ditek, t\u011b miluji. Jen\u017ee nem\u016f\u017eu. \u0158ekl bych ti to a ty bys se mnou byl jen ze soucitu. Na to t\u011b a\u017e moc dob\u0159e zn\u00e1m, brat\u0159\u00ed\u010dku. Mus\u00edm se spokojit s m\u00fdmi no\u010dn\u00edmi n\u00e1v\u0161t\u011bvami.<\/div>\n
Pomalu svou ruku p\u0159esouv\u00e1m v\u00fd\u0161. Na dlani poc\u00edt\u00edm tv\u016fj hork\u00fd dech. V\u017edy sp\u00ed\u0161 s pootev\u0159enou pusou. Ji\u017e tolikr\u00e1t jsem ti cht\u011bl p\u0159ejet prstem po tv\u00fdch m\u011bkk\u00fdch rtech, ale strach mne v\u017edy zarazil. I dnes vn\u00edm\u00e1m tv\u016fj hork\u00fd dech a touhu dotknout se t\u011b. Ale op\u011bt mne strach zastav\u00ed.<\/div>\n
St\u00e1hnu ruku. Jen se koch\u00e1m pohledem na tvou uvoln\u011bnou tv\u00e1\u0159. N\u011bco zamuml\u00e1\u0161 a p\u0159eto\u010d\u00ed\u0161 se na bok \u010delem ke mn\u011b. N\u011bco ti vypadne z ruky. Sehnu se pro to. Je to fotka. J\u00e1 a ty p\u0159ed nehodou. Fotka, kde m\u00e1m je\u0161t\u011b kr\u00e1snou tv\u00e1\u0159i\u010dku bez sebemen\u0161\u00ed jizvi\u010dky. Oba se na n\u00ed sm\u011bjeme a m\u00e1me \u0161leha\u010dku snad v\u0161ude. Vzpom\u00edn\u00e1m si na den, kdy byla vyfocena. T\u00fdden p\u0159ed nehodou. Georgova oslava narozenin. Zvrhla se v obrovskou dortovou v\u00e1lku. \u0160leha\u010dku jsem ze sebe sm\u00fdval snad je\u0161t\u011b dva dny. Oto\u010d\u00edm fotku. Ani nev\u00edm pro\u010d jsem to ud\u011blal. Georgova oslava. P\u0159ed t\u00edm. Pro\u010d v\u0161e nemohlo z\u016fstat tak jako p\u0159ed t\u00edm? Posledn\u00ed fotka, kde jsme \u0161\u0165astn\u00ed. Te\u010f u\u017e je pozd\u011b na v\u0161e, co jsem cht\u011bl \u0159\u00edct.<\/em> Pozn\u00e1m tv\u00e9 p\u00edsmo. Co to m\u00e1 znamenat? Klek\u00e1m si k tv\u00e9 posteli a po\u0159\u00e1d pro\u010d\u00edt\u00e1m t\u011bch p\u00e1r \u0159\u00e1dek. Za\u010d\u00ednaj\u00ed se mi kl\u00ed\u017eit o\u010di. Ani nev\u00edm jak a sp\u00edm.<\/div>\n
S trhnut\u00edm se probud\u00edm. M\u016fj den u\u017e pomalu odch\u00e1z\u00ed. Nast\u00e1v\u00e1 zase \u010das pln\u00fd sv\u011btla a l\u00edtosti. Rychle vstanu a i s fotkou se p\u0159esunu k sob\u011b do pokoje. Je\u0161t\u011b chv\u00edli se d\u00edv\u00e1m na na\u0161e rozesm\u00e1t\u00e9 obli\u010dej na fotce, ale za chv\u00edli se op\u011bt propadnu do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f. Prospal bych cel\u00fd den, kdybys m\u011b nep\u0159i\u0161el vzbudit na ob\u011bd. S \u00fasm\u011bvem m\u011b bud\u00ed\u0161, ale kdy\u017e spat\u0159\u00ed\u0161, co sv\u00edr\u00e1m v rukou, cel\u00fd zbledne\u0161. Posad\u00ed\u0161 se v mr\u00e1kot\u00e1ch na kraj m\u00e9 postele.<\/div>\n
Nejd\u0159\u00edve nech\u00e1pu, co se d\u011bje. M\u016fj pohled sklouzne na fotku. Pochop\u00edm. Asi nejsem s\u00e1m, kdo v sob\u011b dus\u00ed zak\u00e1zan\u00fd cit.
„Co jsi cht\u011bl p\u0159ed t\u00edm \u0159\u00edct?“ vyslov\u00edm ot\u00e1zku, co m\u011b p\u00e1l\u00ed na jazyku. Je\u0161t\u011b v\u00edce vyt\u0159e\u0161t\u00ed\u0161 o\u010di. Za\u010d\u00ednaj\u00ed se ti pomalu plnit slzami. Zrychlen\u011b d\u00fdch\u00e1\u0161. Nehodl\u00e1m t\u011b d\u00e1le tr\u00e1pit. V\u00edm, \u017ee je zde mo\u017enost, \u017ee jsi mi cht\u011bl \u0159\u00edct n\u011bco jin\u00e9ho, ale p\u0159esto se k tob\u011b naklon\u00edm. Sleduji tv\u00e9 rty, kter\u00e9 mne ka\u017edou noc tak l\u00e1kaj\u00ed. Nerv\u00f3zn\u011b si je ol\u00edzne\u0161. Na nic u\u017e ne\u010dek\u00e1m a vpiji se do nich. Neprotestuje\u0161. Tu\u0161il jsem spr\u00e1vn\u011b, co tv\u00e1 slova znamenaj\u00ed. Opl\u00e1c\u00ed\u0161 mi m\u00e9 polibky. Radost\u00ed se mi to\u010d\u00ed hlava. Instinktivn\u011b p\u0159esouv\u00e1m sv\u00e9 ruce na tv\u00e1 z\u00e1da.<\/div>\n
Ucuknu. Zapomn\u011bl jsem. Jak jsem mohl? Nejsem jedin\u00fd, kdo byl toho dne pop\u00e1len. Nem\u011bl jsi tak hlubok\u00e9 pop\u00e1leniny jako j\u00e1, ale jizvy ti po nich p\u0159esto z\u016fstaly. Po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed \u0161ok ustane a j\u00e1 za st\u00e1l\u00e9ho dob\u00fdv\u00e1n\u00ed tv\u00fdch rt\u016f, ti za\u010dnu vyhrnovat triko. Nech\u00e1v\u00e1\u0161 se. I tv\u00e9 ruce bloud\u00ed pod m\u00e9m t\u011ble.<\/div>\n
Najednou se v\u0161ak zaraz\u00ed\u0161. Jemn\u011b se odt\u00e1hne\u0161. Jsem p\u0159ekvapen\u00fd a tak t\u011b nech\u00e1m zvednout se z postele. A\u017e kdy\u017e jsi u dve\u0159\u00ed, tak se proberu. „Bille?“ zavol\u00e1m za tebou se strachem v hlase. Co kdy\u017e u\u017e ke mn\u011b nec\u00edt\u00ed to co p\u0159ed nehodou?<\/div>\n
„Vystydne n\u00e1m ob\u011bd,“ oto\u010d\u00ed\u0161 se na m\u011b s pobaven\u00fdm hlasem. „A tohle m\u016f\u017eeme dokon\u010dit potom,“ usm\u011bje\u0161 se na m\u011b. I j\u00e1 ti \u00fasm\u011bv oplat\u00edm i kdy\u017e v\u00edm, \u017ee je to sp\u00ed\u0161 \u0161kleb. Jizvy mi rty stahuj\u00ed a nedovol\u00ed se usm\u00e1t. Naposledy se na m\u011b pod\u00edv\u00e1\u0161 a j\u00e1 v tv\u00fdch o\u010d\u00edch vid\u00edm l\u00e1sku. Po l\u00edtosti nen\u00ed ani stopy. U\u017e ch\u00e1pu tv\u016fj smutn\u00fd pohled, kter\u00fdm ses na mne d\u00edval. Nepat\u0159il m\u00e9 tv\u00e1\u0159i, ale l\u00e1sce, kterou jsi p\u0159ede mnou skr\u00fdval a j\u00e1 ti ji svou p\u0159\u00edtomnost\u00ed ka\u017ed\u00fd den p\u0159ipom\u00ednal.<\/div>\n
Zvednu se z postele napln\u011bn \u0161t\u011bst\u00edm. Na chodb\u011b t\u011b pl\u00e1cnu p\u0159es zadek a vesele zvol\u00e1m: „Kdo bude v kuchyni posledn\u00ed, meje n\u00e1dob\u00ed.“ Se sm\u00edchem se za mnou rozb\u011bhne\u0161.<\/div>\n
T\u00edmto z\u00e1vodem pro n\u00e1s za\u010dal nov\u00fd \u017eivot bez l\u00edtost a zloby. N\u011bkdy lid\u00e9 \u0161patn\u011b ch\u00e1pou v\u00fdrazy druh\u00fdch a zlob\u00ed se proto na n\u011b. J\u00e1 ho po dvou letech pochopil a te\u010f si u\u017e\u00edv\u00e1m l\u00e1sky pln\u00fdmi dou\u0161ky.<\/p>\n

autor: Akkira<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Co je to vlastn\u011b tma? V\u011bc, kter\u00e1 n\u00e1m nedovoluje vid\u011bt v\u011bci jasn\u011b? Je to noc? Ale v\u017edy\u0165 tma m\u016f\u017ee nastat i p\u0159es den. J\u00e1 m\u00e1m tmu spojenou s noc\u00ed. Noc je pro mne dnem. N\u011bkdo se tmy boj\u00ed, vid\u00ed v n\u00ed sv\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-18027","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18027","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18027"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18027\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18027"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18027"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18027"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}