{"id":18037,"date":"2008-05-02T16:00:00","date_gmt":"2008-05-02T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=17997"},"modified":"2008-05-02T16:00:00","modified_gmt":"2008-05-02T15:00:00","slug":"brothers-11-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/05\/02\/brothers-11-2\/","title":{"rendered":"Brothers 11."},"content":{"rendered":"
„No tak, Tome! Sna\u017e se! Co se to s tebou d\u011bje? To je snad poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b, co kurv\u00ed\u0161 jednu notu za druhou!“ Georg u\u017e psychicky nevydr\u017eel moje dne\u0161n\u00ed kiksy. Byl jsem s nervama v k\u00fdblu. A kdy\u017e se k tomu p\u0159idalo je\u0161t\u011b pal\u010div\u00e9 vzru\u0161en\u00ed a touha po nakrucuj\u00edc\u00edm se Billovi, nedok\u00e1zal jsem se soust\u0159edit v\u016fbec na nic.<\/div>\n
Povzdechnul jsem si a sklopil hlavu. Mysl\u00edm, \u017ee pro dne\u0161ek je to zbyte\u010dn\u00fd. Nazkou\u0161en\u00fd u\u017e stejn\u011b v\u0161echno m\u00e1me, tak dne\u0161ek byl u\u017e jen takov\u00e1 gener\u00e1lka p\u0159ed z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edm za\u010d\u00e1tkem turn\u00e9.<\/div>\n
„Sorry, dneska to bal\u00edm. Nen\u00ed mi dob\u0159e.“ I s kytarou jsem opustil m\u00edstnost, ani\u017e bych se na n\u011bkoho z nich pod\u00edval.<\/div>\n
Za ten t\u00e9m\u011b\u0159 m\u011bs\u00edc jsem to dopracoval do st\u00e1dia, kdy jsem naprosto nepou\u017eiteln\u00fd. Na Billa se nem\u016f\u017eu u\u017e ani pod\u00edvat. A nejhor\u0161\u00ed je, \u017ee je smutn\u00fd. C\u00edt\u00ed, \u017ee se n\u011bco d\u011bje, \u017ee to m\u00e1 spojitost s n\u00edm, mrz\u00ed ho, \u017ee u\u017e s n\u00edm skoro ani nemluv\u00edm. Na\u0161e konverzace se omezila jen na ob\u010dasn\u00e9 p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed a vyj\u00e1d\u0159en\u00ed jednoslovn\u00e9 odpov\u011bdi. Pokou\u0161el se se mnou mluvit, sna\u017eil se p\u0159ij\u00edt na to, co se se mnou d\u011bje. Bez\u00fasp\u011b\u0161n\u011b. V\u00edm, \u017ee je to moje vina, v\u00edm, \u017ee t\u00edm v podstat\u011b trest\u00e1m v\u0161echny okolo, jen na m\u011b, na osobu, na kterou by to m\u011blo nejv\u00edce p\u016fsobit, to nem\u00e1 naprosto \u017e\u00e1dn\u00e9 \u00fa\u010dinky. Prost\u011b to nejde vydr\u017eet. Nedok\u00e1\u017eu se u\u017e d\u00e9le ovl\u00e1dat. Nejde to.<\/div>\n
Opravdu jsem se sna\u017eil, tak stra\u0161n\u011b moc jsem se sna\u017eil! Ale v\u00edc u\u017e toho prost\u011b neunesu. Chyb\u00ed mi Bill, chyb\u00ed mi jeho sm\u00edch, jeho \u00fasm\u011bvy, jeho doteky, prost\u011b on. A v\u00edm, c\u00edt\u00edm, \u017ee u\u017e brzo moje hr\u00e1z sebeovl\u00e1d\u00e1n\u00ed povol\u00ed. A potom, to bude pohroma. U\u017e nikdy to nebude takov\u00e9, jako d\u0159\u00edv. U\u017e nikdy! Nikdy jsme necht\u011bli, aby jeden z n\u00e1s z\u016fstal s\u00e1m. Jen\u017ee ve\u0161ker\u00e9 dosavadn\u00ed d\u011bn\u00ed k tomu sm\u011b\u0159uje. V\u00edm, \u017ee to tak dopadne. V\u00edm, \u017ee to bude m\u00edt dopad na kapelu, v\u00edm, \u017ee to v\u0161echno je moje chyba. Ale u\u017e to prost\u011b d\u00e1l nezvl\u00e1dnu. Cel\u00e9 t\u011blo m\u011b bol\u00ed. Mysl se ut\u00e1p\u00ed v chaosu a srdci hroz\u00ed kolaps. U\u017e si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem se sm\u00e1l, kdy naposledy jsem si pov\u00eddal s Billem, kdy naposledy jsem se c\u00edtil dob\u0159e. Nikdy v \u017eivot\u011b jsem se tolik neb\u00e1l. Nikdy v \u017eivot\u011b jsem nec\u00edtil tolik nen\u00e1visti v\u016f\u010di m\u00e9 osob\u011b.<\/div>\n
Celou tu dobu jsem se sna\u017eil ochr\u00e1nit Billa, aby se nedozv\u011bd\u011bl, jak\u00e9 \u00fachyln\u00e9 prase m\u00e1 za bratra. Jen\u017ee jsem si uv\u011bdomil, \u017ee pr\u00e1v\u011b jemu jsem ubl\u00ed\u017eil nejv\u00edc. Odcizen\u00ed bez jak\u00e9koliv v\u011bty vysv\u011btlen\u00ed, odstr\u010den\u00ed z m\u00e9 strany. Bol\u00ed to. Opravdu m\u011b to fyzicky bol\u00ed. Vid\u011bt jeho ubl\u00ed\u017een\u00e9 pohledy, smutn\u00e9 o\u010di, utr\u00e1pen\u00fd v\u00fdraz v obli\u010deji.<\/div>\n
Do\u0161el jsem do m\u00edstnosti s n\u00e1stroji. Odlo\u017eil jsem kytaru do stojanu a sesul se na pohovku. Slo\u017eil jsem hlavu do dlan\u00ed a bolest\u00ed v hrudi se rozplakal. Ne\u0161lo to zastavit, nemohl jsem d\u00fdchat, srdce mi sv\u00edral pocit zmaru a \u00fazkosti. V\u0161echno kolem sebe, celou svou budoucnost, jak\u00fdkoliv krok vp\u0159ed, kter\u00fd bych mohl u\u010dinit, jsem vid\u011bl \u010dern\u011b. Nic u\u017e ned\u00e1valo smysl. Jedin\u00e9 co jsem c\u00edtil byla bolest, neskute\u010dn\u00e1 bolest a beznad\u011bj.<\/div>\n
„Bille\u2026“ zavyl jsem jeho jm\u00e9no. To jedin\u00e9 jsem dok\u00e1zal protla\u010dit p\u0159es zatnut\u00e9 zuby a necitliv\u00e9 rty. Moje k\u0159e\u010d\u00ed ztuhl\u00e9 t\u011blo se ot\u0159\u00e1salo vzlyky. Tichou bolest\u00ed.<\/div>\n
„Tome?“ Jeho \u0161epot. Dal\u0161\u00ed p\u0159elud m\u00e9 zoufal\u00e9 mysli.<\/div>\n
„Tommi, pros\u00edm, \u0159ekni mi, pros\u00edm, co se d\u011bje! Tome, pros\u00edm!“ C\u00edtil jsem jeho dlan\u011b na sv\u00e9 hlav\u011b. Kleknul si p\u0159ede m\u011b a ruce p\u0159esunul na moje dlan\u011b, p\u0159itisknut\u00e9 k obli\u010deji. Je tady! Rozvzlykal jsem se je\u0161t\u011b siln\u011bji.<\/div>\n
„Tome, pod\u00edvej se na m\u011b.“ Za\u0161eptal klidn\u00fdm hlasem. Hladil m\u011b po rukou a neust\u00e1le \u0161eptal moje jm\u00e9no. Postupn\u011b se ke mn\u011b \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc p\u0159ibli\u017eoval. Odt\u00e1hl mi dlan\u011b od obli\u010deje. Nedok\u00e1zal jsem se na n\u011bj pod\u00edvat. Pevn\u011b jsem tiskl v\u00ed\u010dka k sob\u011b a v\u011bd\u011bl, \u017ee te\u010f je ten okam\u017eik, kdy v\u0161echno skon\u010d\u00ed. Klesl jsem na kolena a s hysterick\u00fdm pl\u00e1\u010dem jej sev\u0159el v objet\u00ed. Tiskl jsem jej k sob\u011b, proto\u017ee jsem tu\u0161il, \u017ee to je naposled. Naposled, ani\u017e by si o m\u011b myslel n\u011bco \u0161patn\u00e9ho. Od tohoto okam\u017eiku u\u017e nic nebude stejn\u00e9. My nebudeme stejn\u00ed.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161, pod\u00edvej se na m\u011b, Tommi. \u0158ekni br\u00e1\u0161kovi, co t\u011b tr\u00e1p\u00ed. My to zvl\u00e1dneme, spolu!“ Lehce se usm\u00e1l a pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i. V jeho o\u010d\u00edch se zrcadlily slzy. Zavrt\u011bl jsem hlavou a \u0161tkav\u011b se nadechnul.<\/div>\n
„Tome, v\u00ed\u0161, \u017ee m\u011b m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct cokoliv. Nikdy se nic nezm\u011bn\u00ed.“ D\u00edval se mi p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. Jeho pohled byl pevn\u00fd, odhodlan\u00fd. Tolik s\u00edly se zra\u010dilo v jeho o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„Jsme jeden, neexistuje nic, co by n\u00e1s rozd\u011blilo. Nic. A ty to v\u00ed\u0161. Tak se mi sv\u011b\u0159, Tome.“ \u0160eptal, ale jeho hlas nikdy nebyl odhodlan\u011bj\u0161\u00ed, nikdy si nebyl ni\u010d\u00edm jist\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e t\u00edm, co pr\u00e1v\u011b vyslovil. Dod\u00e1val mi s\u00edlu. Nedok\u00e1zal jsem se od n\u011bj odtrhnout. P\u0159eru\u0161it kontakt se jeho o\u010dima.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“ M\u016fj hlas zn\u011bl tak cize. Tro\u0161ku nak\u0159\u00e1ple, zast\u0159en\u011b. Ve\u0161ker\u00e1 \u00fazkost a zmatek se za\u010dala soust\u0159edit do slov. Moje my\u0161lenky se sna\u017eily zformulovat do v\u011bt.<\/div>\n
„Ano?“ Bill se mi neust\u00e1le up\u0159en\u011b d\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1, j\u00e1\u2026.“ Jako bych se zaseknul na tom slov\u011b, jako by ten zbytek nemohl p\u0159ekonat hr\u00e1z, tvo\u0159enou m\u00fdmi z\u00e1branami a studem.<\/div>\n
„Tommi, m\u016f\u017ee\u0161 mi \u0159\u00edct v\u0161echno, opravdu\u2026\u2026naprosto v\u0161echno.“ P\u0159i posledn\u00edch dvou slovech mi p\u0159ejel mr\u00e1z po z\u00e1dech. Na tv\u00e1\u0159i se mu rozlil m\u00edrn\u00fd \u00fasm\u011bv. V\u011bdouc\u00ed \u00fasm\u011bv!<\/div>\n
Zamrkal jsem, p\u0159edtucha bleskla mou mysl\u00ed. On to v\u00ed? Ne, to nen\u00ed mo\u017en\u00e9! V\u00ed to?<\/div>\n
„J\u00e1\u2026j\u00e1\u2026“ M\u016fj mozek nedok\u00e1zal zpracov\u00e1vat impulzy z okol\u00ed, nedok\u00e1zal zpracov\u00e1vat ani ty intern\u00ed. Zaseknul jsem se na jedin\u00e9m slov\u011b, v\u00edc toho moment\u00e1ln\u011b moje osobnost nebyla schopna.<\/div>\n
„\u2026.jen m\u011b bol\u00ed b\u0159icho!“ za\u0161eptal jsem a sklonil hlavu. Bill ztuhnul. Sly\u0161el jsem, jak si povzdechnul.<\/div>\n
„Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee mi nev\u011b\u0159\u00ed\u0161. J\u00e1 myslel, \u017ee si nemus\u00edme lh\u00e1t, \u017ee se navz\u00e1jem ch\u00e1peme a bezv\u00fdhradn\u011b si d\u016fv\u011b\u0159ujeme. Asi jsem se m\u00fdlil.“ Za\u0161eptal a po tv\u00e1\u0159i se mu skut\u00e1lela osam\u011bl\u00e1 slza. Za\u010dal se ode m\u011b odtahovat. Nemohl jsem to dopustit. Zes\u00edlil jsem sev\u0159en\u00ed sv\u00fdch pa\u017e\u00ed a p\u0159itiskl jej k sob\u011b.<\/div>\n
„Ne, pros\u00edm, neodch\u00e1zej!“ nal\u00e9hav\u011b jsem jej \u017e\u00e1dal. „J\u00e1 ti v\u0161echno \u0159eknu, jen \u2026“ Vyhledal jsem jeho dlan\u011b a pevn\u011b je sev\u0159el ve sv\u00fdch. B\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f jsem hladil jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty.<\/div>\n
„Tome, ud\u011bl\u00e1m cokoliv si bude\u0161 p\u0159\u00e1t. Naprosto cokoliv\u2026“ Nechal svoje slova vyzn\u00edt do ztichl\u00e9 m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Jen m\u011b dr\u017e a slib mi, \u017ee m\u011b nikdy neopust\u00ed\u0161. Pros\u00edm, slib mi to!“ Hladil jsem jej ve vlasech, tiskl jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo k m\u00e9mu.<\/div>\n
„Hlup\u00e1\u010dku!“ Jemn\u011b se zasm\u00e1l, ti\u0161e. „Nikdy t\u011b neopust\u00edm, p\u0159\u00edsah\u00e1m.“ Vzal moji hlavu do dlan\u00ed a vtiskl mi lehk\u00fd polibek na rty. Na n\u011bkolik vte\u0159in se mi zastavilo srdce. Bylo to tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9. A nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed na tom bylo, \u017ee to bylo z jeho strany.<\/div>\n
Za\u010dal se odtahovat. Nemohl jsem to dopustit, ne jeho rtech z\u00e1visel m\u016fj \u017eivot. Moje du\u0161evn\u00ed zdrav\u00ed. P\u0159itiskl jsem dla\u0148 zezadu k jeho hlav\u011b a p\u0159itiskl jej v\u00edc k sob\u011b. L\u00edbal jsem jeho hebou\u010dk\u00e9 rty, opatrn\u011b, aby se nevylekal. Pohr\u00e1val jsem si s nimi, jemn\u011b je laskal. Jen\u017ee po n\u011bkolika okam\u017eic\u00edch u\u017e mi to nesta\u010dilo. Pot\u0159eboval jsem v\u00edc, cht\u011bl jsem v\u00edc! Druhou pa\u017ei jsem obmotal kolem jeho pasu a p\u0159itiskl jej \u00fa\u017eeji na sv\u00e9 t\u011blo. Zaklonil jsem mu m\u00edrn\u011b hlavu a pono\u0159il se do jeho rt\u016f naplno. Nebr\u00e1nil se. On se nebr\u00e1nil!Moje srdce se t\u0159epetalo uvnit\u0159 m\u00e9 hrudi jako \u010derstv\u011b narozen\u00fd mot\u00fdl. Sb\u00edralo s\u00edlu k prvn\u00edmu rozp\u0159a\u017een\u00ed k\u0159\u00eddel, p\u0159ipravovalo se k prvn\u00edm po\u0159\u00e1dn\u00e9mu letu. C\u00edtil jsem tolik nad\u011bje, tolik energie z na\u0161ich spojen\u00fdch rt\u016f. Nedok\u00e1zal jsem myslet na nic jin\u00e9ho, ne\u017e na Billa v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed, na jeho sladk\u00e9 rty, p\u0159ij\u00edmaj\u00edc\u00ed, op\u011btuj\u00edc\u00ed m\u00e9 lask\u00e1n\u00ed. Jemn\u00e9 t\u0159epet\u00e1n\u00ed k\u0159\u00eddel mot\u00fdla se p\u0159em\u011bnilo na drav\u00e9 z\u00e1b\u011bry siln\u00fdch mocn\u00fdch perut\u00ed a j\u00e1 se vzn\u00e1\u0161el. Vzn\u00e1\u0161el jsem se na vln\u00e1ch ext\u00e1ze. Ne t\u00e9 t\u011blesn\u00e9, ale t\u00e9 du\u0161evn\u00ed. Moje du\u0161e se l\u00e9\u010dila z\u00e1vratnou rychlost\u00ed, t\u011blo z\u00edsk\u00e1valo zp\u011bt ztracen\u00e9 s\u00edly, mysl se pro\u010di\u0161\u0165ovala a najednou v\u0161e vn\u00edmala v jasn\u00fdch barv\u00e1ch. V\u0161e bylo najednou naprosto jasn\u00e9, k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lov\u011b \u010dist\u00e9. Bill v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed jem\u0148ounce zavzdychal. Odd\u00e1lil jsem svoje rty a pod\u00edval se mu do tv\u00e1\u0159e. P\u0159iv\u0159en\u00e9 o\u010di, pootev\u0159en\u00e9 vlhk\u00e9 rty, lehounk\u00fd \u00fasm\u011bv, spokojenost vyza\u0159uj\u00edc\u00ed z jeho o\u010d\u00ed. P\u016fsobil mal\u00e1tn\u011b, om\u00e1men\u011b. Pohladil jsem jej po tv\u00e1\u0159i a rty p\u0159itiskl ke koutku \u00fast.<\/div>\n
Siln\u011b jsem jej k sob\u011b p\u0159ivinul a choval jej v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Hlavu jsem zabo\u0159il do jeho vlas\u016f a vdechoval jeho rozko\u0161nou v\u016fni. Vlastn\u011b, Bill cel\u00fd je tak n\u00e1dhern\u011b rozko\u0161n\u00fd! V duchu jsem se tetelil blahem a \u0161\u0165astn\u011b se usm\u00edval. \u017de by se splnily moje tajn\u00e9 sny? Byly moje obavy lich\u00e9? Tr\u00e1pil jsem se nadarmo? U\u017e tak dlouho jsme mohli b\u00fdt spolu!<\/div>\n
‚M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, br\u00e1\u0161ko! Ud\u011bl\u00e1m pro tebe v\u0161echno! V\u0161echno na sv\u011bt\u011b!‘ Bill se m\u00edrn\u011b zachv\u011bl v bratrov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nic nebude takov\u00e9 jako d\u0159\u00edv. Jeho \u017eivot u\u017e nebude takov\u00fd, jako d\u0159\u00edv.<\/p>\n

autor: Dania<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„No tak, Tome! Sna\u017e se! Co se to s tebou d\u011bje? To je snad poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b, co kurv\u00ed\u0161 jednu notu za druhou!“ Georg u\u017e psychicky nevydr\u017eel moje dne\u0161n\u00ed kiksy. Byl jsem s nervama v k\u00fdblu. A kdy\u017e se k tomu p\u0159idalo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[95],"tags":[],"class_list":["post-18037","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-brothers"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18037","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18037"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18037\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18037"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18037"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18037"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}