{"id":1805,"date":"2016-09-16T16:00:00","date_gmt":"2016-09-16T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1797"},"modified":"2016-09-16T16:00:00","modified_gmt":"2016-09-16T15:00:00","slug":"ocima-spolecnosti-zakazane-24","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/09\/16\/ocima-spolecnosti-zakazane-24\/","title":{"rendered":"O\u010dima spole\u010dnosti zak\u00e1zan\u00e9 24."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
\n

Zhluboka se nadechl a s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem se ohl\u00e9dl za p\u00e1r lidmi, kte\u0159\u00ed pro\u0161li kolem n\u011bj s hlasit\u00fdm a vesel\u00fdm hlaholen\u00edm. C\u00edtil se jako znovuzrozen\u00fd, jako kdyby si z o\u010d\u00ed sundal klapky a kone\u010dn\u011b spat\u0159il sv\u011bt se v\u0161emi mo\u017enostmi a p\u0159\u00edle\u017eitostmi, kter\u00e9 mu nab\u00edzel. Oto\u010dil se \u010delem ke \u0161koln\u00ed budov\u011b a ze\u0161iroka se usm\u00e1l. \u010cekala na n\u011bj jedna jedin\u00e1 povinnost, a to slavnostn\u00ed p\u0159ed\u00e1v\u00e1n\u00ed vysv\u011bd\u010den\u00ed. A to bylo v\u0161echno. U\u017e ho tam nic nedr\u017eelo. Oto\u010dil se ke \u0161kole a o dva kroky postoupil, s ka\u017edou vte\u0159inou se c\u00edtil \u010d\u00edm d\u00e1l l\u00e9pe.<\/p><\/div>\n

\n

„Tak u\u017e je to tady, kone\u010dn\u011b se zbavujeme ot\u011b\u017e\u00ed, kter\u00fd kolem n\u00e1s \u0161kola dr\u017eela, co?“<\/p><\/div>\n

Z hlasu, kter\u00fd se ozval za Billem, mu p\u0159eb\u011bhl mr\u00e1z po z\u00e1dech a \u017ealudek se nep\u0159\u00edjemn\u011b zhoupl, zarazil se uprost\u0159ed kroku. Vte\u0159inu nebo dv\u011b po\u010dkal, jen aby prodlou\u017eil chv\u00edli, ne\u017e se bude muset oto\u010dit a pod\u00edvat se mu do o\u010d\u00ed. „Co ode m\u011b chce\u0161, Tobiasi?“ zamumlal. Rukama se objal kolem pasu a o krok ucouvl, jen aby mu nebyl tak bl\u00edzko<\/em>.<\/div>\n
Mlad\u00edk pokr\u010dil rameny, s rukama hluboko v ka<\/a>ps\u00e1ch se zhoupl na pat\u00e1ch. „P\u0159i\u0161el jsem si popov\u00eddat. Napadlo m\u011b, \u017ee kdy\u017e u\u017e, technicky vzato, nejsme studenti, mo\u017en\u00e1 bychom k sob\u011b sp\u00ed\u0161 na\u0161li cestu.“<\/div>\n
„Technicky vzato, studenti jsme a\u017e do konce l\u00e9ta,“ zamra\u010dil se Bill. „To je ale \u00fapln\u011b jedno, proto\u017ee to, \u017ee s tebou nechci m\u00edt nic spole\u010dn\u00e9ho, rozhodn\u011b nesouvis\u00ed s t\u00edm, \u017ee bychom p\u0159edt\u00edm byli spolu\u017e\u00e1ci. Souvis\u00ed to s t\u00edm, \u017ee ses choval jako hovado.“<\/div>\n
„Ale no tak, to jsou trochu krut\u00e1 slova,“ u\u0161kl\u00edbl se Tobias. „Nemysl\u00edm si, \u017ee jich je t\u0159eba.“<\/div>\n
„J\u00e1 si taky myslel, \u017ee v\u00e1m m\u016f\u017eu d\u00e1t druhou \u0161anci,“ Bill odfrkl, mysl\u00ed mu zm\u00edtala frustrace z toho, \u017ee v\u0161ichni, kdo by mu snad mohli pomoct, byli u\u017e d\u00e1vno n\u011bkde na oslav\u011b \u00fasp\u011b\u0161n\u011b slo\u017een\u00fdch zkou\u0161ek, zat\u00edmco ostatn\u00ed m\u011bli je\u0161t\u011b vyu\u010dov\u00e1n\u00ed. V bezprost\u0159edn\u00ed bl\u00edzkosti ale nebyl nikdo. „Uk\u00e1zalo se ale, \u017ee ne v\u017edycky se m\u016f\u017ee\u0161 spolehnout na vlastn\u00ed mysl, proto\u017ee myslet si, \u017ee snad ty se n\u011bkdy zm\u011bn\u00ed\u0161, byla obrovsk\u00e1 chyba.“<\/div>\n
\n

„No, probl\u00e9m je ale v tom, \u017ee j\u00e1 nikdy netvrdil, \u017ee jsem se zm\u011bnil,“ Tobias se u\u0161kl\u00edbl, a\u017e se Billovi ud\u011blalo \u0161patn\u011b. Nech\u00e1pal, jak n\u011bkdy mohl by\u0165 jen na vte\u0159inu p\u0159ipustit, \u017ee by v n\u011bm mohlo b\u00fdt dobro. „V\u017edycky jsem t\u011b cht\u011bl jen o\u0161ukat.“<\/p><\/div>\n

„S jistotou ti m\u016f\u017eu ozn\u00e1mit, \u017ee tohle je n\u011bco, co se ti nikdy nespln\u00ed,“ odsekl Bill na sv\u016fj vkus a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 bojovn\u011b. Nev\u011bd\u011bl, kde se v n\u011bm brala odvaha tak najednou se br\u00e1nit, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud by m\u011bl Tobiasovi uk\u00e1zat jen trochu sv\u00e9ho strachu, okam\u017eit\u011b by toho vyu\u017eil proti n\u011bmu. To nemohl dopustit.<\/div>\n
„Jsi a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 odm\u00edtav\u00fd, kot\u011b. Nem\u00e1\u0161 ani pon\u011bt\u00ed, jak skv\u011ble by sis to se mnou u\u017eil. Nikdo si nikdy nest\u011b\u017eoval.“<\/div>\n
„Vsad\u00edm se, \u017ee to nen\u00ed kv\u016fli tv\u00fdm kvalit\u00e1m, ale sp\u00ed\u0161 kv\u016fli tomu, \u017ee se boj\u00ed, co bys jim ud\u011blal, kdyby si st\u011b\u017eovali,“ odfrkl Bill. „Nech m\u011b b\u00fdt, Tobiasi, nestoj\u00edm o nic, co by s tebou m\u011blo n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho,“ zavrt\u011bl hlavou. „Vyu\u017eij toho, \u017ee te\u010f budeme ka\u017ed\u00fd n\u011bkde jinde a sna\u017e se dosp\u011bt. Pot\u0159ebuje\u0161 to.“<\/div>\n
Tobias se u\u017e u\u017e nadechoval, \u017ee Billovi n\u011bco odv\u011bt\u00ed, ale zastavil se a pevn\u011b semknul \u010delist, kdy\u017e se za Billem zastavil mu\u017e, kter\u00e9mu je\u0161t\u011b p\u0159ed minutou nev\u011bnoval sebemen\u0161\u00ed pozornost. „O n\u011b\u010dem se tu bav\u00edme, jestli dovol\u00edte.“<\/div>\n
\n
„Mysl\u00edm, \u017ee nedovol\u00edm,“ hlubok\u00fd hlas za Billov\u00fdmi z\u00e1dy p\u016fsobil t\u00e9m\u011b\u0159 jako morfium. Ramena mu okam\u017eit\u011b uvoln\u011bn\u011b spadla a on se o Bushida op\u0159el akor\u00e1t ve chv\u00edli, kdy mu kolem pasu omotal svou pa\u017ei. „I na d\u00e1lku je poznat, \u017ee Bill o tuhle konverzaci nestoj\u00ed, tak co kdyby ses sebral a zmizel d\u0159\u00edv, ne\u017e ti uk\u00e1\u017eu, co si zaslou\u017e\u00ed\u0161 za to, cos m\u00e9mu p\u0159\u00edteli provedl na posledn\u00edm ve\u010d\u00edrku, kde jste se objevili oba?“ pozvedl obo\u010d\u00ed. „A v\u011b\u0159 mi, \u017ee v tomhle p\u0159\u00edpad\u011b r\u00e1no moud\u0159ej\u0161\u00ed ve\u010dera neplat\u00ed. Dokonce ani n\u011bkolik dlouh\u00fdch t\u00fddn\u016f neuklidnilo m\u016fj vztek.“<\/div>\n
To Billovi sta\u010dilo. Bokem se nato\u010dil k mu\u017ei a dlan\u00ed ho pohladil po krku, zavrt\u011bl hlavou. „Nech to b\u00fdt, Bu. Nestoj\u00ed to za to,“ zamumlal ti\u0161e. Nepot\u0159eboval, aby Tobias sly\u0161el, co mezi nimi prob\u00edh\u00e1.<\/div>\n
Bushido p\u0159ik\u00fdvl, p\u0159esto\u017ee Billovi bylo jasn\u00e9, jak moc se mu tohle \u0159e\u0161en\u00ed nel\u00edb\u00ed. „Jestli je\u0161t\u011b jednou jedinkr\u00e1t usly\u0161\u00edm, \u017ee ses k Billovi p\u0159ibl\u00ed\u017eil a \u0159ekl n\u011bco, cokoliv, co by mu bylo proti srsti, po\u010d\u00edtej s t\u00edm, \u017ee se brzo setk\u00e1me a to, co ud\u011bl\u00e1m, bude proti srsti tob\u011b,“ zavr\u010del tak, \u017ee dokonce i Billovi p\u0159eb\u011bhl mr\u00e1z po z\u00e1dech. Kr\u00e1tce se na Tobiase pod\u00edval, ale ani\u017e by cokoliv dod\u00e1val, pevn\u011bji se p\u0159itiskl k Bushidovi a spolu s n\u00edm zam\u00ed\u0159ili d\u00e1l od \u0161koly.<\/div>\n
„Nemusel jsi to d\u011blat\u2026“<\/div>\n
„Ale musel,“ zabru\u010del Bushido, „a v\u011b\u0159, \u017ee kdybych nebyl v podm\u00ednce, ud\u011blal bych mnohem v\u00edc.“<\/div>\n
„Jak jsi v\u011bd\u011bl, \u017ee je to Tobias?“<\/div>\n
Pokr\u010dil rameny. „Do\u0161lo mi to. \u0158\u00edkal jsi, \u017ee s nik\u00fdm jin\u00fdm nem\u00e1\u0161 probl\u00e9my a z n\u011bj vylo\u017een\u011b k\u0159i\u010delo, \u017ee je hovado. A taky to, \u017ee na tebe m\u00e1 z\u00e1lusk, nehled\u011b na tv\u016fj souhlas,“ pevn\u011bji ho objal kolem ramen, kdy\u017e zastavili p\u0159ed autem. „Musel jsem mu uk\u00e1zat, \u017ee m\u00e1\u0161 n\u011bkoho, kdo se postar\u00e1 o to, \u017ee se t\u011b nikdo nedotkne jinak, ne\u017e si p\u0159eje\u0161.“<\/div>\n
Bill se pousm\u00e1l, prsty n\u011b\u017en\u011b pohladil mu\u017eovu tv\u00e1\u0159. „D\u011bkuju,“ vydechl. „Co tady ale vlastn\u011b d\u011bl\u00e1\u0161? Myslel jsem, \u017ee bude\u0161 doma s Luise.“<\/div>\n
„Byla unaven\u00e1, tak si \u0161la lehnout, z\u016fstala s n\u00ed o\u0161et\u0159ovatelka. Ne\u017e usnula, vyslala m\u011b, abych si s tebou za\u0161el na ob\u011bd na oslavu \u00fasp\u011b\u0161n\u011b zvl\u00e1dnut\u00fdch zkou\u0161ek.“<\/div>\n
Kr\u00e1tce se zasm\u00e1l, nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Luise. Ob\u010das si \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee i ona zapom\u00edn\u00e1 na to, \u017ee u\u017e jsi na svobod\u011b a nemus\u00edme tak bojovat o ka\u017edou spole\u010dnou minutu o samot\u011b,“ s \u00fasm\u011bvem se nat\u00e1hl a Bushida l\u00edn\u011b pol\u00edbil na rty. „Tak poj\u010f, odpoledne mus\u00edm do v\u011bznice.“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d si nem\u016f\u017eu zvyknout, \u017ee tam jde\u0161, ani\u017e bych tam byl j\u00e1,“ Bushido chlapci p\u0159idr\u017eel dve\u0159e od auta, na\u010de\u017e jakmile nasedli, pokynul \u0159idi\u010di, aby vyrazil na cestu a Billa si p\u0159itisknul t\u011bsn\u011b k sob\u011b. „P\u0159ijede\u0161 pak ke mn\u011b?“<\/div>\n
Bill si skousl ret, s \u00fasm\u011bvem p\u0159ejel dlan\u00ed p\u0159es jeho stehno. „Jakmile se rozlou\u010d\u00edm s Andreasem, zam\u00ed\u0159\u00edm rovnou k tob\u011b.“<\/div>\n
<\/p>\n

\u221e<\/strong><\/div>\n

\n

Bill se rozvalil v men\u0161\u00edm k\u0159es\u00edlku s vy\u010derpan\u00fdm v\u00fddechem, dlan\u011bmi si promnul obli\u010dej. Vd\u011b\u010dn\u011b vzhl\u00e9dl, kdy\u017e p\u0159ed n\u011bj Andreas postavil \u0161\u00e1lek s k\u00e1vou a usm\u00e1l se. Bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 na chv\u00edli b\u00fdt s n\u011bk\u00fdm, kv\u016fli komu nemus\u00ed b\u00fdt siln\u00fd nebo se snad tv\u00e1\u0159it, \u017ee je v naprost\u00e9 psychick\u00e9 pohod\u011b. Proto\u017ee pokud by m\u011bl b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00fd, c\u00edtil se pom\u011brn\u011b na hovno.<\/p><\/div>\n

„Ty Bille, v\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b v\u017edycky r\u00e1d vid\u00edm, ale vypad\u00e1\u0161 celkem na hovno,“ Andreas se posadil p\u0159\u00edmo proti n\u011bmu, starostliv\u011b si kamar\u00e1da prohl\u00ed\u017eel. „Jsi v pohod\u011b?“<\/div>\n
„Vy\u010derpan\u00fd,“ pokr\u010dil Bill rameny. „Dneska jsem m\u011bl posledn\u00ed zkou\u0161ku a \u010dek\u00e1m na v\u00fdsledky p\u0159ij\u00edma\u010dek na v\u00fd\u0161ky. Ale celkov\u011b se c\u00edt\u00edm h\u016f\u0159, ne\u017e jsem si myslel. Doufal jsem, \u017ee po \u0161kole bude v\u0161echno v pohod\u011b, ale s t\u00edm, co se kolem m\u011b po\u0159\u00e1d d\u011bje\u2026“<\/div>\n
„M\u00e1ma se po\u0159\u00e1d neuklidnila?“<\/div>\n
„Je to lep\u0161\u00ed,“ zavrt\u011bl hlavou, „ale po\u0159\u00e1d m\u00e1 dost z\u00e1bran. Kdy\u017e jsem j\u00ed ozn\u00e1mil, \u017ee p\u00e1r dn\u00ed z\u016fstanu u Bushida, mohla ze\u0161\u00edlet, proto\u017ee n\u011bkdo z na\u0161ich soused\u016f m\u011b vid\u011bl s t\u00edm mu\u017eem, kter\u00fd zabil tu chudinku malou hol\u010di\u010dku, kdy\u017e byl \u00fapln\u011b zdrogovan\u00fd!<\/em>“ napodobil \u0161okovan\u00fd hlas jedn\u00e9 z jejich sousedek a proto\u010dil o\u010dima. „V\u0161ichni to te\u010f prob\u00edraj\u00ed. Nejrad\u0161i bych je v\u0161echny pra\u0161til. Ch\u00e1pu m\u00e1mu, \u017ee se kv\u016fli tomu c\u00edt\u00ed \u0161patn\u011b, ale jak j\u00ed asi m\u00e1m pomoct, kdy\u017e ani ona sama nen\u00ed schopn\u00e1 p\u0159ipustit, \u017ee to byla jen nehoda?“ povzdechl si.<\/div>\n
\n

Andreas p\u0159ik\u00fdvl, bylo mu jasn\u00e9, \u017ee s t\u00edmhle budou je\u0161t\u011b velk\u00e9 probl\u00e9my. Spole\u010dnost byla nastaven\u00e1 na ned\u016fv\u011bru k lidem z v\u011bzen\u00ed a s naprostou jistotou bude trvat des\u00edtky, mo\u017en\u00e1 stovky let, ne\u017e se na tom n\u011bco zm\u011bn\u00ed. „A m\u00edsto, abys p\u0159i\u0161el dom\u016f k Bushidovi a uklidnil se, t\u011b vy\u010derp\u00e1 je\u0161t\u011b jeho m\u00e1ma, co?“<\/p><\/div>\n

„Ne, to nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, Andy,“ Bill okam\u017eit\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Luise je naprosto \u00fa\u017easn\u00e1, opravdu se sna\u017e\u00ed, aby p\u0159ed n\u00e1mi h\u00fd\u0159ila pozitivitou a nenechala se ovl\u00e1dnout strachem nebo \u0161patnou n\u00e1ladou. Sp\u00ed\u0161 jsem hrozn\u011b ne\u0161\u0165astn\u00fd z toho, jak ji vid\u00edm ch\u00e1trat. P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee ka\u017ed\u00fd den je na n\u00ed vid\u011bt, jak j\u00ed je h\u016f\u0159, a \u017ee u\u017e nezb\u00fdv\u00e1 moc\u2026 Upnula se na moje p\u0159ed\u00e1v\u00e1n\u00ed vysv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee ho je\u0161t\u011b mus\u00ed vid\u011bt, a toho se dr\u017e\u00ed, ale kdy\u017e se na ni ve\u010der d\u00edv\u00e1m, \u0159\u00edk\u00e1m si, jestli to je\u0161t\u011b v\u016fbec zvl\u00e1dne\u2026“ Do o\u010d\u00ed se mu nahrnuly slzy. Sklopil hlavu, aby je zamaskoval, ale Andreas byl p\u0159\u00edli\u0161 v\u0161\u00edmav\u00fd, dokonce i p\u0159es jeho citlivost dut\u00e9ho pa\u0159ezu. Nat\u00e1hl se a kamar\u00e1dovi povzbudiv\u011b stiskl rameno, ale Bill zavrt\u011bl hlavou a slzy chvatn\u011b rozmrkal. „Jsem v pohod\u011b, jen\u2026 Ob\u010das p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jak dlouho tohle je\u0161t\u011b zvl\u00e1dnu. M\u00e1m obrovskou v\u00fdhodu, \u017ee m\u00e1m tebe a Toma, i Bushida,“ pousm\u00e1l se. „Po\u0159\u00e1d m\u00e1 n\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my a bloky, ale stal se z n\u011bj opravdu miluj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edtel, dneska zas\u00e1hl i proti Tobiasovi, kter\u00fd se ke mn\u011b zase zkou\u0161el p\u0159ibl\u00ed\u017eit. Po\u0159\u00e1d tam jsou ale \u2026“<\/div>\n
„Zdi, p\u0159es kter\u00e9 nem\u016f\u017ee\u0161 p\u0159el\u00e9zt?“<\/div>\n
„Jo,“ vydechl Bill zklaman\u011b. „V\u00edm, \u017ee tam ty bloky jsou a v\u00edm, \u017ee mus\u00edm b\u00fdt trp\u011bliv\u00fd, ne\u017e se prokou\u0161eme k sam\u00e9mu j\u00e1dru jeho osobnosti, ale p\u0159\u00e1l bych si, aby to nebylo tak t\u011b\u017ek\u00e9.“<\/div>\n
<\/p>\n

\u221e<\/strong><\/div>\n

\n

„Jsem tady,“ houknul Bill ode dve\u0159\u00ed dostate\u010dn\u011b hlasit\u011b, aby ho sly\u0161el i Bushido, ale dostate\u010dn\u011b opatrn\u011b, aby nevzbudil Luise, kdyby u\u017e n\u00e1hodou spala. P\u0159ekvapen\u011b zamrkal, kdy\u017e \u017eena vystoupila ze dve\u0159\u00ed k ob\u00fdvac\u00edmu pokoji a jemn\u011b Billovi stiskla dla\u0148.<\/p><\/div>\n

„Nem\u00e1 moc dobrou n\u00e1ladu,“ zamumlala ti\u0161e, „a j\u00e1 jsem moc utahan\u00e1 na to, abych to zvl\u00e1dala, Billy, promi\u0148.“<\/div>\n
Bill se konej\u0161iv\u011b pousm\u00e1l a zavrt\u011bl hlavou. „To je v po\u0159\u00e1dku, Luise, nic se ned\u011bje. Poj\u010fte, doprovod\u00edm v\u00e1s do lo\u017enice,“ ochotn\u011b j\u00ed nab\u00eddl r\u00e1m\u011b, snad aby se je\u0161t\u011b na p\u00e1r chvil vyhnul Bushidovi, a\u0165 u\u017e se s n\u00edm d\u011blo cokoliv. „Kdy\u017e m\u011b odvezl k v\u011bznici, m\u011bl n\u00e1ladu je\u0161t\u011b pom\u011brn\u011b dobrou, co se stalo?“<\/div>\n
„To nev\u00edm, chlap\u010de. Kdy\u017e se vr\u00e1til, u\u017e byl takov\u00fd\u2026“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl, opatrn\u011b pom\u00e1hal k\u0159ehk\u00e9 \u017een\u011b do postele, p\u0159ikr\u00fdvaje ji i p\u0159es tepl\u00e9 po\u010das\u00ed pe\u0159inou. „P\u016fjdu za n\u00edm a zkus\u00edm p\u0159ij\u00edt na to, jestli s t\u00edm nejde n\u011bco ud\u011blat,“ usm\u00e1l se. „Nebojte se, n\u011bco vymysl\u00edm, abyste r\u00e1no m\u011bla zase klid.“<\/div>\n
„Ale kdepak, o m\u011b nejde, Bille,“ vd\u011b\u010dn\u011b ho pohladila po pa\u017ei, „jde o tebe. Ty tu s n\u00edm bude\u0161, a\u017e j\u00e1 um\u0159u. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee nem\u016f\u017eu ud\u011blat v\u00edc, abych mu od podobn\u00fdch stav\u016f pomohla.“<\/div>\n
„Luise, nic se ned\u011bje. Zvl\u00e1dnu to,“ p\u0159ik\u00fdvl sebejist\u011b, p\u0159esto\u017ee hrdlo se mu nejist\u011b st\u00e1hlo. Lehce \u017eenu pol\u00edbil na sp\u00e1nek a na no\u010dn\u00ed stolek p\u0159ipravil ve\u0161ker\u00e9 v\u011bci pro p\u0159\u00edpad akutn\u00ed pot\u0159eby, kdyby se n\u011bco d\u011blo, ne\u017e pomalu zam\u00ed\u0159il zp\u011bt do ob\u00fdvac\u00edho pokoje. Podle zvuk\u016f vych\u00e1zej\u00edc\u00edch z m\u00edstnosti Bill usoudil, \u017ee Bushido m\u00e1 pu\u0161t\u011bn\u00e9 n\u011bco, co obsahuje spoustu krve, zbran\u00ed a mo\u017en\u00e1 i v\u00fdbuch\u016f. Povzdechl si, doufal, \u017ee s podobn\u00fdmi n\u00e1ladami je konec ve chv\u00edli, kdy ho propustili z v\u011bzen\u00ed.<\/p>\n

„Mamka u\u017e usnula,“ op\u0159el se mezi dve\u0159mi, s rukama zalo\u017een\u00fdma na hrudi ho pozoroval. Bushido p\u0159ik\u00fdvl, chlapci v\u011bnoval jedin\u00fd krati\u010dk\u00fd pohled, ne\u017e svou pozornost znovu obr\u00e1til k televizi. Bill potla\u010dil nutk\u00e1n\u00ed proto\u010dit o\u010dima a p\u0159ekonal vzd\u00e1lenost mezi n\u00edm a Bushidem, ke kter\u00e9mu se posadil. „\u0158\u00edkala, \u017ee se dnes nec\u00edt\u00ed\u0161 moc dob\u0159e. Co se d\u011bje?“<\/div>\n

„Nic.“<\/div>\n
„Bushido,“ Bill opatrn\u011b polo\u017eil dla\u0148 na Bushidovu, ale p\u0159ekvapen\u011b se odt\u00e1hl, kdy\u017e sebou Bushido vztekle cuknul a ruku si st\u00e1hl k sob\u011b.<\/div>\n
„\u0158ekl jsem nic, tak m\u011b nech laskav\u011b b\u00fdt,“ odsekl Bushido.<\/div>\n
Bill p\u00e1r okam\u017eik\u016f ml\u010dky sledoval jeho tv\u00e1\u0159 sta\u017eenou vztekem, ne\u017e p\u0159ik\u00fdvl a znovu vstal. „Dob\u0159e, jak si p\u0159eje\u0161. J\u00e1 si jdu lehnout, tak\u017ee kdyby ses uklidnil, budu tam,“ zamumlal ti\u0161e. Pomalu zam\u00ed\u0159il do lo\u017enice, sna\u017eil se myslet na n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e na to, co se pr\u00e1v\u011b stalo. P\u0159esto\u017ee Bushido m\u011bl n\u011bkolik sv\u00fdch hor\u0161\u00edch okam\u017eik\u016f, nebyl si v\u011bdom\u00fd, \u017ee by to n\u011bkdy bylo tak moc p\u0159\u00edsn\u00e9, tak moc odm\u011b\u0159en\u00e9. Posledn\u011b se hodn\u011b rychle zm\u011bnil zp\u011bt na p\u0159\u00e1telsk\u00e9ho Bushida, sta\u010dilo jen b\u00fdt k n\u011bmu mil\u00fd a vst\u0159\u00edcn\u00fd\u2026 Co tentokr\u00e1t bylo jinak?<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. Zhluboka se nadechl a s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem se ohl\u00e9dl za p\u00e1r lidmi, kte\u0159\u00ed pro\u0161li kolem n\u011bj s hlasit\u00fdm a vesel\u00fdm hlaholen\u00edm. C\u00edtil se jako znovuzrozen\u00fd, jako kdyby si z o\u010d\u00ed sundal klapky a kone\u010dn\u011b spat\u0159il sv\u011bt se v\u0161emi mo\u017enostmi<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[649],"tags":[],"class_list":["post-1805","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ocima-spolecnosti-zakazane"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1805","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1805"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1805\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1805"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1805"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1805"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}