{"id":18060,"date":"2008-04-30T18:00:00","date_gmt":"2008-04-30T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=18020"},"modified":"2008-04-30T18:00:00","modified_gmt":"2008-04-30T17:00:00","slug":"hotelovy-pokoj-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/04\/30\/hotelovy-pokoj-5\/","title":{"rendered":"Hotelov\u00fd pokoj 5."},"content":{"rendered":"
„To jste se zase p\u0159edvedli,“ neodpust\u00ed si David kritiku, jen co se zase usad\u00edme v aut\u011b. „Zbl\u00e1znili jste se?“ oto\u010d\u00ed se na n\u00e1s. „Co to m\u011blo znamenat?“<\/div>\n
„N\u00e1hodou to br\u00e1cha \u0159ekl moc hezky, vi\u010f?“ Tom m\u011b pl\u00e1cne po kolen\u011b a za\u0161kleb\u00ed se. Akor\u00e1t m\u00e1 ze m\u011b srandu. \u0160tve m\u011b… uv\u011bdomuje si to v\u016fbec?<\/div>\n
Odstr\u010d\u00edm mu ruku a ura\u017een\u011b kouk\u00e1m ven.<\/div>\n
C\u00edt\u00edm, \u017ee se p\u0159isunul bl\u00ed\u017e. Ne, nic to se mnou ned\u011bl\u00e1. Zakazuju si to!<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej, \u017ee nestoj\u00ed\u0161 o to, aby ses nau\u010dil u\u017e\u00edt si sex,“ za\u0161ept\u00e1 mi do ucha.<\/div>\n
Panebo\u017ee! Tome!! Jeho hork\u00fd dech hlad\u00ed moje ucho. Vn\u00edm\u00e1m tu lenivou smyslnost, s jakou to \u0159\u00edk\u00e1 a d\u00edv\u00e1 se p\u0159itom na m\u011b.<\/div>\n
„Nebo to snad nem\u00e1\u0161 r\u00e1d?“<\/div>\n
Posb\u00edr\u00e1m posledn\u00ed zbytky pudu sebez\u00e1chovy.<\/div>\n
„Uklidni se,“ doporu\u010d\u00edm mu. Jo, jsem borec. Zn\u011blo to dost chladn\u011b? Mysl\u00edm, \u017ee jo. Tom se zase tak pobaven\u011b usm\u011bje, a\u017e mi z toho p\u0159eb\u011bhne mr\u00e1z po z\u00e1dech. \u017de j\u00e1 si s n\u00edm n\u011bco za\u010d\u00ednal! Moment! J\u00e1 si nic neza\u010dal. To ne. To nic nebylo. Nic neza\u010dalo. To jen… jen… jen jsme si navz\u00e1jem pomohli, kdy\u017e jsme to pot\u0159ebovali…<\/div>\n
To u\u017e ale Tom sed\u00ed zp\u00e1tky na sv\u00e9m m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„Kam se p\u016fjdeme naj\u00edst?“ vypt\u00e1v\u00e1 se zv\u011bdav\u011b Davida, jako kdyby se v\u016fbec nic nestalo.<\/div>\n
Sna\u017e\u00edm se ned\u00edvat na jeho ruce, neklidn\u011b le\u017e\u00edc\u00ed na z\u00e1platovan\u00e9 d\u017e\u00ednovin\u011b. Ruce… jeho ruce… \u00dapln\u011b je c\u00edt\u00edm, jak dr\u017eely m\u00e9 boky, kdy\u017e… \u00b4hele, uklidni se, jo?\u00b4 doporu\u010d\u00edm si a oto\u010d\u00edm se zp\u00e1tky k oknu. N\u011bco se mnou ud\u011blal. I kdy\u017e jsem dost \u010dasto uva\u017eoval nad t\u00edm, jak bych cht\u011bl m\u00edt n\u011bkoho, kdo by m\u011b m\u011bl r\u00e1d a dot\u00fdkal se m\u011b, bylo to jin\u00e9. Te\u010f se sta\u010d\u00ed nadechnout, c\u00edt\u00edm jeho v\u016fni a chemick\u00e1 reakce v m\u00e9m t\u011ble startuje. Stejn\u011b tak kdy\u017e vid\u00edm n\u011bkterou \u010d\u00e1st jeho t\u011bla a nemus\u00ed to b\u00fdt \u00fapln\u011b ta… ehm… nejintimn\u011bj\u0161\u00ed. Sta\u010d\u00ed ty jeho ruce… nebo rty…<\/div>\n
Bolestn\u011b si uv\u011bdomuju, \u017ee m\u00e9 my\u0161lenky nez\u016fst\u00e1vaj\u00ed bez odezvy. Nen\u00e1padn\u011b si polo\u017e\u00edm ruce p\u0159es kl\u00edn a zhluboka vydechnu. Sna\u017e\u00edm se soust\u0159edit na to, co vid\u00edm za oknem. Ulice, obchody, lidi, auta, kyti\u010dky… cokoli. Jasn\u011b, \u017e\u00e1dnej Tom je nejlep\u0161\u00ed Tom.<\/div>\n
Jestli se v\u00e1m zd\u00e1, \u017ee jsem se u\u017e \u00fapln\u011b pom\u00e1tl, asi nejste daleko od pravdy. Taky se tak c\u00edt\u00edm…<\/div>\n
*<\/div>\n
(Tom)<\/div>\n
David n\u00e1s vzal na ve\u010de\u0159i do skv\u011bl\u00fdho podniku. Moc tyhle snob\u00e1rny nemus\u00edm, ale tenhle byl v\u00fdjimkou. Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee se person\u00e1l na moje lehce nestandardn\u00ed oble\u010den\u00ed ned\u00edval skrz prsty, ale bylo jim to \u00fapln\u011b \u0161umafuk, z\u00edskali si u\u017e p\u0159edem plusov\u00e9 body. Objednal jsem si fl\u00e1k masa, v\u00fdbornej lehce krvavej stejk. Ten chlap\u00edk v \u010dern\u00e9 z\u00e1st\u011b\u0159e se sna\u017eil vnutit mi k tomu n\u011bco zelen\u00fdho, ale pochopil z jedin\u00fdho m\u00fdho pohledu, jak\u00fd na to m\u00e1m n\u00e1zor. Po\u0159\u00e1dn\u00e1 porce hranolk\u016f, to je ono. Nacpal jsem se k prasknut\u00ed. Je\u0161t\u011b \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee m\u00e1me v rodinn\u011b \u00fa\u017easn\u011b rychlej metabolismus… asi bych se \u0161patn\u011b ovl\u00e1dal, kdybych musel po\u010d\u00edtat, kolik toho m\u016f\u017eu sn\u00edst.<\/div>\n
Bill si dal n\u011bjak\u00fd brambory s masovejma kuli\u010dkama. M\u00e1 to r\u00e1d. Trochu se v tom povrtal, n\u011bco m\u00e1lo sn\u011bdl, ale v\u011bt\u0161inu nechal odn\u00e9st.<\/div>\n
„Nevybral sis dob\u0159e?“ zeptal se ho David. Z\u0159ejm\u011b si taky v\u0161iml jeho nechutenstv\u00ed.<\/div>\n
„Ne, dobr\u00fd to je. Jen… n\u011bjak nem\u00e1m hlad.“ Slo\u017eil ubrousek vedle tal\u00ed\u0159e a rozhl\u00e9dl se kolem sebe.<\/div>\n
K\u00fdvnul jsem spokojen\u011b na \u010d\u00ed\u0161n\u00edka, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b sebral m\u016fj pr\u00e1zdn\u00fd tal\u00ed\u0159.<\/div>\n
„Ale n\u011bco j\u00edst mus\u00ed\u0161,“ obr\u00e1til jsem se k br\u00e1chovi, „abys m\u011bl s\u00edlu a energii na to v\u0161echno…“<\/div>\n
P\u0159i m\u00fdch slovech nepatrn\u011b z\u010dervenal.<\/div>\n
Chv\u00edli jsem nad t\u00edm musel p\u0159em\u00fd\u0161let, ne\u017e mi do\u0161lo, \u017ee z\u0159ejm\u011b to to<\/em> pochopil tro\u0161ku jinak. Nat\u00e1hl jsem ruku pod st\u016fl a nen\u00e1padn\u011b ho pohladil po stehn\u011b. Cht\u011bl jsem mu t\u00edm jen \u0159\u00edct, aby se uklidnil. Nebylo nutn\u00fd, aby se takhle nervoval. Jenom\u017ee to by nemohl bejt Bill. Polekan\u011b s sebou \u0161kubnul, jako kdybych ho pra\u0161til kladivem do kolene, a vyjukan\u011b se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
Jen jsem zvednul obo\u010d\u00ed. „Bille? D\u011bje se n\u011bco?“<\/div>\n
Prudce zavrt\u011bl hlavou, a\u017e se mu vlasy rozlet\u011bly pod\u00e9l tv\u00e1\u0159\u00ed. „Ne,“ vydechl a up\u0159el na m\u011b znovu pohled. „Mus\u00edm si odsko\u010dit.“<\/div>\n
Sledoval jsem, jak si bere kabelu a miz\u00ed sm\u011brem z\u00e1chody.<\/div>\n
„Jdu taky,“ k\u00fdvl jsem na zbytek a vydal se za n\u00edm.<\/div>\n
*<\/div>\n
(Bill)<\/div>\n
Op\u0159el jsem se b\u0159ichem o hranu umyvadla a zni\u010den\u011b se na sebe pod\u00edval. Namo\u010dil jsem prsty do studen\u00e9 vody a opatrn\u011b, abych si nezni\u010dil mejkap, jsem si je p\u0159ilo\u017eil na sp\u00e1nky, ve kter\u00fdch mi tepalo \u00fapln\u011b k zbl\u00e1zn\u011bn\u00ed. U\u017e dlouho mi nebylo tak hrozn\u011b jako dneska… a z\u00e1rove\u0148 m\u011b ty pocity zvl\u00e1\u0161tn\u00edm zp\u016fsobem napl\u0148ovaly. Jo, bylo mi hrozn\u011b a z\u00e1rove\u0148 kr\u00e1sn\u011b. To jsem to dopracoval, co?<\/div>\n
Najednou se za mnou otev\u0159ely dve\u0159e a dovnit\u0159 ve\u0161el Tom. Do\u0161el a\u017e za m\u011b. Chv\u00edli jsme se na sebe jenom ml\u010dky d\u00edvali. Srdce mi bu\u0161ilo, \u00fapln\u011b jsem mohl vid\u011bt, jak se mi t\u011bmi prudk\u00fdmi \u00fadery h\u00fdbe tri\u010dko na hrudi.<\/div>\n
„Tome?“ vym\u00e1\u010dkl jsem ze sebe p\u0159i\u0161krcen\u011b.<\/div>\n
Jeho tv\u00e1\u0159 se rozt\u00e1hla do \u00fasm\u011bvu. Miluju tenhle jeho v\u00fdraz. V o\u010d\u00edch mu v tu chv\u00edli z\u00e1\u0159ilo snad tis\u00edc jisk\u0159i\u010dek. Mo\u017en\u00e1 to m\u011bly na sv\u011bdom\u00ed ty bodov\u00e9 \u017e\u00e1rovi\u010dky, ale j\u00e1 cht\u011bl v\u011b\u0159it, \u017ee to zp\u016fsobilo n\u011bco jin\u00e9ho. Pohladil m\u011b po rameni, sjel po m\u00e9 pa\u017ei a\u017e k z\u00e1p\u011bst\u00ed a na mal\u00fd okam\u017eik mi zm\u00e1\u010dkl ruku.<\/div>\n
„Ano?“ zeptal se. Zd\u00e1lo se mi to, nebo jeho hlas skute\u010dn\u011b zn\u00ed mali\u010dko chraptiv\u011b?<\/div>\n
„Tome, j\u00e1…“ zmaten\u011b jsem se oto\u010dil \u010delem k n\u011bmu. Byl tak stra\u0161n\u011b bl\u00edzko… Cht\u011bl jsem mu \u0159\u00edct, \u017ee je mi tak divn\u011b, \u017ee mi stra\u0161n\u011b siln\u011b bu\u0161\u00ed srdce, \u017ee se nem\u016f\u017eu soust\u0159edit, \u017ee po\u0159\u00e1d mus\u00edm myslet na to, co se mezi n\u00e1mi stalo… ale asi to v\u011bd\u011bl i bez toho. Trochu naklonil hlavu na stranu a jemn\u011b se dotkl m\u00fdch rt\u016f. Dv\u011b st\u011b dvacet. Asi tak bych to p\u0159irovnal. Jeho letm\u00fd polibek na m\u011b m\u011bl stejn\u011b zni\u010duj\u00edc\u00ed \u00fa\u010dinky, jako kdybych dostal r\u00e1nu ze z\u00e1suvky. C\u00edtil jsem to naprosto v\u0161ude, i v t\u00e9 nejvzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1ste\u010dce m\u00e9ho t\u011bla. Horkost se mi nahrnula do tv\u00e1\u0159\u00ed a zvlhly mi dlan\u011b. Chytil jsem se umyvadla za sebou, proto\u017ee se mi p\u011bkn\u011b rozklepaly nohy. Ale to u\u017e se jeho tv\u00e1\u0159 znovu p\u0159ibli\u017eovala. Nemohl jsem odtrhnout pohled od jeho sametov\u00fdch rt\u016f. Ty dv\u011b ocelov\u00e9 kuli\u010dky. Ta nesnesiteln\u00e1 horkost. Sly\u0161el jsem s\u00e1m sebe zast\u00e9nat, kdy\u017e m\u011b za\u010dal kone\u010dn\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b l\u00edbat. Dychtiv\u011b jsem rozev\u0159el rty a horliv\u011b p\u0159ijal jeho zkoumav\u00fd jazyk. No\u0159il se do m\u011b, hladil m\u011b… Bylo to \u00fa\u017easn\u00fd! \u00b4Jak n\u011bkdo m\u016f\u017ee takhle fantasticky l\u00edbat?\u00b4 blesklo mi hlavou a hned dal\u0161\u00ed my\u0161lenka byla je\u0161t\u011b h\u0159\u00ed\u0161n\u011bj\u0161\u00ed. Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee ho znovu chci. To on to ve mn\u011b probudil! J\u00e1 p\u0159ece takov\u00fd nikdy nebyl! Polo\u017eil jsem mu dla\u0148 na zadek a p\u0159it\u00e1hl si ho k sob\u011b. Ot\u0159el jsem se o n\u011bj. Cht\u011bl jsem, aby v\u011bd\u011bl, jak na m\u011b p\u016fsob\u00ed…<\/div>\n
Jemn\u011b m\u00e9 boky odstr\u010dil a odt\u00e1hl se ode m\u011b. Byl trochu z\u010dervenal\u00fd ve tv\u00e1\u0159\u00ed a zrychlen\u011b d\u00fdchal. „Mus\u00edme se tam vr\u00e1tit,“ za\u0161eptal. Najednou vypadal hrozn\u011b v\u00e1\u017en\u011b. Zastyd\u011bl jsem se, proto\u017ee jedin\u00e1 my\u0161lenka, na kterou jsem se j\u00e1 vzmohl, bylo to, \u017ee by m\u011b zaj\u00edmalo, jestli se mu taky b\u011bhem na\u0161eho l\u00edb\u00e1n\u00ed postavil. \u00dapln\u011b jsem zapomn\u011bl, \u017ee tu nejsme sami. Provinile jsem sklopil hlavu. Tohle v\u0161echno pro m\u011b bylo tak hrozn\u011b nov\u00e9. Nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m d\u011blat a co m\u00e1m \u0159\u00edkat. Jedin\u00e9, co jsem v\u011bd\u011bl, bylo to, co c\u00edt\u00edm… a co bych cht\u011bl. Cht\u011bl jsem jeho. Stra\u0161n\u011b moc.<\/div>\n
*<\/div>\n
(Tom)<\/div>\n
Vr\u00e1til jsem se zp\u00e1tky ke stolu a sna\u017eil se p\u016fsobit stejn\u011b uvoln\u011bn\u011b a bezstarostn\u011b jako v\u017edycky. V\u00fdmluvu, \u017ee Bill si upravuje obli\u010dej, v\u0161ichni vzali. Nebylo to nic neobvykl\u00e9ho.<\/div>\n
My\u0161lenky v\u00ed\u0159ily mou hlavou a j\u00e1 c\u00edtil zmatek. U\u017e jsem cht\u011bl b\u00fdt zp\u00e1tky v hotelu, bylo to stra\u0161n\u011b \u00fanavn\u00e9 tv\u00e1\u0159it se, \u017ee jsem v pohod\u011b a p\u0159itom myslet na \u00fapln\u011b n\u011bco jin\u00e9ho. Cht\u011bl jsem b\u00fdt s Billem s\u00e1m. Uv\u011bdomoval jsem si, \u017ee si mus\u00edme promluvit o tom, co se d\u011bje. Bylo to tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed… Kdy\u017e jsem za n\u00edm \u0161el na z\u00e1chod, m\u011bl jsem skv\u011blou n\u00e1ladu a vid\u011bl jsem, jak je nerv\u00f3zn\u00ed a rozpa\u010dit\u00fd. Jen jsem ho cht\u011bl uklidnit, nic v\u00edc. Ale kdy\u017e tam tak st\u00e1l… nev\u00edm, najednou jsem m\u011bl hroznou chu\u0165 se ho dotknout, pohladit jeho k\u0159ehk\u00e9 t\u011blo, ochutnat znovu ty leskl\u00e9 rty… \u00fapln\u011b z\u0159eteln\u011b jsem c\u00edtil, jak houstne vzduch kolem n\u00e1s. Jeho o\u010di byly skoro \u010dern\u00e9 a ten v\u00fdraz temn\u00e9 a zvr\u00e1cen\u00e9 v\u00e1\u0161n\u011b… cht\u011bl m\u011b. Nemusel to \u0159\u00edkat, vid\u011bl jsem to na n\u011bm. M\u011bl to napsan\u00e9 ve tv\u00e1\u0159i. A kdy\u017e si m\u011b p\u0159it\u00e1hl za zadek na sebe a ot\u0159el se o m\u011b boky, i jsem to c\u00edtil. Byl vzru\u0161en\u00fd. Ze m\u011b. A to m\u011b dostalo.<\/div>\n
„D\u00e1te si je\u0161t\u011b n\u011bco nebo vyraz\u00edme?“ David\u016fv hlas m\u011b vytrhl z \u00favah. Bill u\u017e se mezit\u00edm vr\u00e1til. Zase sed\u011bl po m\u00e9 lev\u00e9 ruce a vypadal celkem klidn\u011b a vyrovnan\u011b.<\/div>\n
„Mohli bychom se n\u011bkam p\u0159em\u00edstit, ne? P\u0159ece nep\u016fjdeme je\u0161t\u011b sp\u00e1t?“ To by nebyl Georg, aby n\u00e1s neza\u010dal p\u0159emlouvat k n\u011bjak\u00e9 pa\u0159b\u011b.<\/div>\n
„Jsem pro,“ usm\u00e1l se Bill a mn\u011b jen spadla brada. Ne\u010dekal bych, \u017ee zrovna on bude souhlasit.<\/div>\n
„Gustave?“ obr\u00e1til se David na na\u0161eho buben\u00edka.<\/div>\n
„Jo, pro\u010d ne,“ pokr\u010dil po sv\u00e9m zvyku rameny.<\/div>\n
„A ty mus\u00ed\u0161 u\u017e jenom souhlasit,“ za\u0161klebil se na m\u011b Georg.<\/div>\n
Ten \u0161kleb jsem mu vr\u00e1til.<\/div>\n
*<\/div>\n
Str\u00e1vili jsme p\u0159\u00edjemn\u00fd t\u0159i hodiny kec\u00e1n\u00edm o ni\u010dem. Mus\u00edm uznat, \u017ee Georg m\u00e1 nos na hospody. Na\u0161el skv\u011blej klub, ochotn\u011b n\u00e1m uvolnili jeden box, kde p\u0159edt\u00edm byla cedulka reserv\u00e9<\/em>. Jo, bejt slavnej m\u00e1 svoje v\u00fdhody. Pozorovali jsme okol\u00ed, poslouchali p\u0159\u00edjemn\u011b dunivou hudbu, kter\u00e1 t\u011bma kamenn\u00fdma prostorama suprov\u011b rezonovala. Dal jsem si cuba libre. M\u00e1m to r\u00e1d. Bill zase cucal n\u011bjakou tu svoji sladkou lim\u010du \u0159\u00edznutou vodkou. Nemohl bych to p\u00edt. Koktejly, kter\u00fd maj\u00ed \u017eluto-\u010derveno-oran\u017eovou barvu ve mn\u011b prost\u011b neprobouz\u00ed d\u016fv\u011bru.<\/div>\n
U\u017e\u00edvali jsme si, \u017ee dneska m\u00e1me v\u00fdjime\u010dn\u011b volnej ve\u010der. Z\u00edtra vyr\u00e1\u017e\u00edme zas do dal\u0161\u00edho m\u011bsta, pojedeme p\u0159es noc a dal\u0161\u00ed den u\u017e zas obvyklej maraton. P\u00e1r rozhovor\u016f, setk\u00e1n\u00ed s fans, zvukov\u00e1 zkou\u0161ka a ve\u010der koncert. Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee je p\u0159\u00edjemn\u00fd jeden den vynechat. Ne \u017ee by m\u011b to nebavilo, ale je to dost n\u00e1ro\u010dn\u00fd. Po\u0159\u00e1d mus\u00edte bejt ve st\u0159ehu, hl\u00eddat si svoje chov\u00e1n\u00ed, co \u0159\u00edk\u00e1te, dokonce i sv\u016fj v\u00fdraz. Je to da\u0148 za \u00fasp\u011bch, kter\u00fdho jsme dos\u00e1hli.<\/div>\n
To mi p\u0159ipomn\u011blo Billova slova. Osam\u011blost je da\u0148 za sl\u00e1vu.<\/em> Po o\u010dku jsem mrknul, co br\u00e1cha d\u011bl\u00e1. Zrovna dop\u00edjel zbytek koktejlu na dn\u011b sklenice. Br\u010dko m\u011bl zastr\u010den\u00e9 mezi zuby a \u00faporn\u011b se soust\u0159edil, aby vypil i posledn\u00ed kapi\u010dku, kter\u00e1 zbyla. Zaujalo m\u011b to. Sledoval jsem ho tak dlouho, dokud m\u016fj pohled neuc\u00edtil. Pak ke mn\u011b zdvihl o\u010di. Jeho pohled m\u011b donutil hlasit\u011b polknout. Pomalu pustil br\u010dko ze sev\u0159en\u00ed sv\u00fdch zub\u016f a se sklopen\u00fdma o\u010dima odlo\u017eil sklenici na st\u016fl. Jeho o\u010di jely po m\u00e9m t\u011ble od nohou vzh\u016fru… c\u00edtil jsem jejich stopu, \u00fapln\u011b p\u0159esn\u011b jsem c\u00edtil m\u00edsta, kter\u00fdch se dotkly. Kdy\u017e kone\u010dn\u011b spo\u010dinuly na m\u00fdch rtech, nutk\u00e1n\u00ed sev\u0159\u00edt jeho \u0161t\u00edhl\u00fd krk t\u011bsn\u011b pod vlasy, p\u0159it\u00e1hnout si ho k sob\u011b a l\u00edbat ho, dokud t\u00e9m\u011b\u0159 neztrat\u00ed v\u011bdom\u00ed, bylo tak siln\u00e9, a\u017e jsem musel stisknout ruce v p\u011bst.<\/div>\n
U\u017e zase jsem c\u00edtil vzru\u0161en\u00ed.<\/div>\n
Napadlo m\u011b, kam a\u017e tohle jenom m\u016f\u017ee zaj\u00edt…<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„To jste se zase p\u0159edvedli,“ neodpust\u00ed si David kritiku, jen co se zase usad\u00edme v aut\u011b. „Zbl\u00e1znili jste se?“ oto\u010d\u00ed se na n\u00e1s. „Co to m\u011blo znamenat?“ „N\u00e1hodou to br\u00e1cha \u0159ekl moc hezky, vi\u010f?“ Tom m\u011b pl\u00e1cne po kolen\u011b a za\u0161kleb\u00ed se.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[121],"tags":[],"class_list":["post-18060","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hotelovy-pokoj"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18060","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18060"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18060\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18060"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18060"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18060"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}