{"id":18072,"date":"2008-04-29T18:30:00","date_gmt":"2008-04-29T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=18032"},"modified":"2008-04-29T18:30:00","modified_gmt":"2008-04-29T17:30:00","slug":"brothers-10-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/04\/29\/brothers-10-2\/","title":{"rendered":"Brothers 10."},"content":{"rendered":"
„Bille, pohni! U\u017e mus\u00edme vyrazit. Ulet\u00ed n\u00e1m to!“ Sna\u017eil jsem se jej popohnat. Za chv\u00edli odl\u00e9t\u00e1me do N\u011bmecka. Mini americk\u00e9 tour pr\u00e1v\u011b skon\u010dilo a my se chystali zp\u011bt do Evropy. Jen\u017ee to vypadalo, \u017ee to nestihneme, proto\u017ee br\u00e1cha se zaseknul v koupeln\u011b. Trp\u011bl dojmem, \u017ee m\u00e1 p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd vlasy a nem\u016f\u017ee takhle mezi lidi. Nakonec to vy\u0159e\u0161il k\u0161iltovkou. Jen jsem proto\u010dil o\u010di a pomyslel si, \u017ee si mohl u\u0161et\u0159it hodinu v koupeln\u011b a vy\u0159e\u0161it to tak u\u017e na za\u010d\u00e1tku.<\/div>\n
Opustili jsme hotelov\u00fd pokoj a \u0161li do haly. David u\u017e netrp\u011bliv\u011b p\u0159e\u0161lapoval p\u0159ed autem a sledoval hodiny. Zase si vyslechneme hodinovou p\u0159edn\u00e1\u0161ku na t\u00e9ma: Pozdn\u00ed p\u0159\u00edchody a dochvilnost.<\/div>\n
Usadili jsme se v aut\u011b a vyrazili na leti\u0161t\u011b. Dal\u0161\u00ed nep\u0159edstaviteln\u00e9 utrpen\u00ed v podob\u011b desetihodinov\u00e9ho letu. Um\u0159u! Op\u0159el jsem hlavu o op\u011bradlo a zav\u0159el o\u010di. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, kam sm\u011b\u0159uje m\u016fj \u017eivot. Posledn\u00ed dobou na to mysl\u00edm celkem dost \u010dasto. Pl\u00e1c\u00e1m se na m\u00edst\u011b. A jedin\u00fd d\u016fvod toho v\u0161eho je Bill. M\u016fj sladk\u00fd, roztomil\u00fd, \u010f\u00e1belsk\u00fd, sexy bratr Bill. Ze z\u00e1jmu se stala posedlost. U\u017e si ani nepamatuji noc, kdy bych p\u0159i us\u00edn\u00e1n\u00ed myslel na n\u011bco jin\u00e9ho, ne\u017e je Bill. Dovedl jsem svoje p\u0159edstavy k dokonalosti. Nes\u010detn\u011bkr\u00e1t jsme se spolu milovali. Pol\u00edbil jsem snad ka\u017ed\u00fd milimetr jeho sametov\u00e9 poko\u017eky, ochutnal jej cel\u00e9ho. Moje sny byly mou sp\u00e1sou ale i proklet\u00edm. Dvouse\u010dn\u00fd me\u010d. C\u00edtil jsem se naprosto ztracen\u00fd. Nutk\u00e1n\u00ed k realizaci m\u00fdch p\u0159edstav byla st\u00e1le neodbytn\u011bj\u0161\u00ed. St\u00e1le pal\u010div\u011bj\u0161\u00ed. M\u011bl jsem pocit, \u017ee ka\u017edou chv\u00edli za\u010dnu nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b \u0159v\u00e1t. A nejhor\u0161\u00ed na tom je, \u017ee si Bill v\u0161imnul. Mysl\u00edm, \u017ee v\u00ed, tu\u0161\u00ed, \u017ee se se mnou n\u011bco d\u011bje. A jeho ob\u010dasn\u00e9 pohledy p\u016fsob\u00ed jako s\u016fl v otev\u0159en\u00fdch ran\u00e1ch. Za\u010dalo to v\u0161echno asi p\u0159ed t\u00fddnem. V\u0161imnul jsem si, \u017ee se na m\u011b d\u00edv\u00e1. Pozoruje m\u016fj obli\u010dej, moje pohyby. Bylo to v\u010dera p\u0159i ve\u010de\u0159i. O n\u011b\u010dem jsme se bavili s Georgem, kdy\u017e jsem se oto\u010dil na Billa a zjistil, \u017ee si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed. Na\u0161e pohledy se spojily a br\u00e1\u0161ka m\u00edrn\u011b zr\u016f\u017eov\u011bl v obli\u010deji. Mile se usm\u00e1l a zase se v\u011bnoval sv\u00e9mu tal\u00ed\u0159i. A stejn\u00e9 situace, i kdy\u017e s r\u016fzn\u00fdmi obm\u011bnami, se st\u00e1valy \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji.<\/div>\n
Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsem se zad\u00edval do jeho o\u010d\u00ed, vid\u011bl jsem v nich sebe. Jako by se v\u0161echny moje pocity odr\u00e1\u017eely v jeho o\u010d\u00edch. C\u00edtil jsem se hloup\u011b, \u0161okovan\u011b. Myslel jsem, \u017ee nejsem tak \u010diteln\u00fd. Sna\u017eil jsem se zatvrdit. Sna\u017eil jsem se chovat jako v\u017edycky, jen\u017ee ty jeho pohledy. Nedok\u00e1\u017eu se jim br\u00e1nit. Nedok\u00e1\u017eu v nich vid\u011bt jen starost a z\u00e1jem o bratra. Vid\u00edm v nich dal\u0161\u00edch tis\u00edc p\u0159\u00edznak\u016f a pomalu z toho \u0161\u00edl\u00edm. Moje srdce je zaplaveno l\u00e1skou, m\u016fj rozum zase zmatkem. Nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat.<\/div>\n
Nejhor\u0161\u00ed je, \u017ee si to v\u0161echno jen namlouv\u00e1m. V\u00edm to. Nen\u00ed ani \u017edibec pravdy na tom, \u017ee by se c\u00edtil podobn\u011b jako j\u00e1. Jen\u017ee co kdy\u017e ano? Jsme p\u0159ece dvoj\u010data, v\u017edycky jsem se c\u00edtili podobn\u011b. V\u017edycky v\u00edme, jak se c\u00edt\u00ed ten druh\u00fd. Co kdy\u017e to poznal? Co kdy\u017e to v\u0161echno v\u00ed? Ne! To nen\u00ed mo\u017en\u00e9! Nem\u016f\u017ee to v\u011bd\u011bt! Nesm\u00ed!<\/div>\n
Ale co kdy\u017e ano? Co kdy\u017e mu to nevad\u00ed? Co kdy\u017e to c\u00edt\u00ed stejn\u011b? Ach, ne! C\u00edt\u00edm v o\u010d\u00edch slzy. U\u017e opravdu nev\u00edm, jak d\u00e1l. Jsem p\u0159epln\u011bn pochybnostmi a nad\u011bj\u00ed. Tyto dva pocity ve mn\u011b bobtnaj\u00ed, rostou do z\u00e1vratn\u00fdch rozm\u011br\u016f, moje du\u0161e je jim mal\u00e1. Sna\u017e\u00ed se prorazit napovrch. Jen\u017ee j\u00e1 si nem\u016f\u017eu dovolit pustit je. Nem\u016f\u017eu, nesm\u00edm! Nevydr\u017eel bych to zklam\u00e1n\u00ed. Mnohokr\u00e1t jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, co je lep\u0161\u00ed. Jestli v\u011bd\u011bt a sm\u00ed\u0159it se s t\u00edm, nebo nev\u011bd\u011bt a doufat. Nedok\u00e1zal jsem se rozhodnout. Ob\u011b varianty m\u011bly svoje pozitiva, ale i negativa. \u010castokr\u00e1t jsem zva\u017eoval, jestli bych se p\u0159ece jen nem\u011bl sv\u011b\u0159it. Vlo\u017eit d\u016fv\u011bru do Billa. Tak moc jsem cht\u011bl v\u011b\u0159it v jeho city. V to, \u017ee on by m\u011b p\u0159ece nezradil, \u017ee jsme dvoj\u010data, mus\u00edme to p\u0159ece c\u00edtit stejn\u011b. Jen\u017ee potom se mi p\u0159ed o\u010dima zjev\u00ed situace, Bill zara\u017een\u011b z\u00edraj\u00edc\u00ed do m\u00fdch o\u010d\u00ed, a v ten moment bych si uv\u011bdomil, \u017ee je v\u0161echno \u0161patn\u011b. \u017de u\u017e nikdy to nebude takov\u00e9, jak dosud. A hned vz\u00e1p\u011bt\u00ed mi mysl\u00ed bleskne, \u017ee to p\u0159ece jen asi nebude tak \u0161patn\u00e9, alespo\u0148 bych v\u011bd\u011bl, na \u010dem jsem. Ale takhle my\u0161lenka se objev\u00ed opravdu jen na okam\u017eik, proto\u017ee hned potom se mi zobraz\u00ed vzpom\u00ednky na v\u0161echny situace, kter\u00e9 jsme spolu s Billem pro\u017eili. A j\u00e1 v\u00edm, \u017ee tohle nechci ztratit. Nechci, aby se jeho o\u010di na m\u011b d\u00edvaly jinak ne\u017e doposud. Nechci, aby se d\u00edvaly zhnusen\u011b, l\u00edtostiv\u011b, s ned\u016fv\u011brou. To u\u017e se rad\u0161i do smrti budu tr\u00e1pit nenapln\u011bnou l\u00e1skou a doufat. Ano, l\u00e1skou. U\u017e to v\u00edm jist\u011b. Miluju ho. Nikdy jsem nec\u00edtil nic tak siln\u00e9ho. Nikdy, za cel\u00fd sv\u016fj kr\u00e1tk\u00fd \u017eivot. A nev\u011bd\u011bl jsem, jestli m\u00e1m prokl\u00ednat nebo d\u011bkovat, \u017ee m\u011b to potkalo pr\u00e1v\u011b v osob\u011b m\u00e9ho dvoj\u010dete.<\/div>\n
Kam se pod\u011bla moje pov\u011bstn\u00e1 rozhodnost? Moje intuice pro spr\u00e1vn\u00e1 rozhodnut\u00ed? V Billov\u011b p\u0159\u00edtomnosti v\u0161echna rozhodnost a odhodl\u00e1n\u00ed berou za sv\u00e9. Ze m\u011b se st\u00e1v\u00e1 uzl\u00ed\u010dek nerv\u016f, s\u017e\u00edr\u00e1n pochybnostmi a nesm\u00edrnou l\u00e1skou. Touhou.<\/div>\n
„Tome?“ jeho hlas m\u011b vyru\u0161il z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed.<\/div>\n
„Hmm?“<\/div>\n
„Nezajdeme z\u00edtra ve\u010der n\u011bkam do klubu?“ D\u00edval se mi do obli\u010deje a m\u00edrn\u011b se usm\u00edval. Zatajil se mi dech. M\u016fj pohled se neust\u00e1le st\u00e1\u010del na jeho vlhk\u00e1 leskl\u00e1 \u00fasta. P\u0159\u00edmo volala po polibku. Vzpomn\u011bl jsem si, jak jsem je c\u00edtil na sv\u00fdch. Jak to bylo naprosto \u00fa\u017easn\u00e9 a nep\u0159ekonateln\u00e9. P\u0159ed o\u010dima jsem vid\u011bl celou tu situaci. Vte\u0159inu po vte\u0159in\u011b jsem si ji p\u0159ehr\u00e1val, vybavoval do nejmen\u0161\u00edch detail\u016f. Chu\u0165 jeho \u00fast, jeho v\u016fni, hork\u00fd dech, ruce na m\u00e9m t\u011ble, hladk\u00fd a hork\u00fd jazyk tisknouc\u00ed se k m\u00e9mu. Uc\u00edtil jsem \u0161imr\u00e1n\u00ed v podb\u0159i\u0161ku.<\/div>\n
Prudce jsem zamrkal a sna\u017eil se vzchopit, upnout svoji pozornost na n\u011bco jin\u00e9ho, ne\u017e bratrovy rty.<\/div>\n
„Tomi?“ Zamrkal. Bo\u017ee, Bille! Co mi to d\u011bl\u00e1\u0161. To nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed stvo\u0159en\u00ed vyb\u00edzelo k objet\u00ed, zaslou\u017eilo si h\u00fd\u010dkat jako ten nejcenn\u011bj\u0161\u00ed poklad na sv\u011bt\u011b. A pro m\u011b j\u00edm byl.<\/div>\n
Odka\u0161lal jsem si. Mlhav\u011b jsem si vybavoval, \u017ee se m\u011b na n\u011bco ptal.<\/div>\n
„Ehm, jo, klidn\u011b. Jestli chce\u0161, tak p\u016fjdeme.“ Usm\u00e1l jsem se na n\u011bj a d\u00edval se, jak nad\u0161en\u011b zatleskal a culil se jako slun\u00ed\u010dko. Ten pohled m\u011b zah\u0159\u00e1l u srdce.<\/div>\n
„To je fajn. U\u017e se moc t\u011b\u0161\u00edm.“ Vzdychnul si a op\u0159el se pohodln\u011bji o op\u011bradlo. Zav\u0159el o\u010di a poskytl mi tak b\u00e1je\u010dnou p\u0159\u00edle\u017eitost kochat se jeho dokonal\u00fdm – pro m\u011b dokonal\u00fdm, obli\u010dejem. Mapoval jsem ka\u017ed\u00fd milimetr jeho tv\u00e1\u0159e. M\u00edrn\u011b chv\u011bj\u00edc\u00ed se \u0159asy, rovn\u00fd nos, dokonale vykrojen\u00e9 rty, vlasy schovan\u00e9 pod \u010depic\u00ed spl\u00fdvaly na Billova z\u00e1da. Byly u\u017e celkem dlouh\u00e9. Mysl\u00ed mi bleskla p\u0159edstava Billova \u0161t\u00edhl\u00e9ho t\u011bla pohybuj\u00edc\u00edho se nad m\u00fdm v pravideln\u00fdch intervalech. Zaklon\u011bn\u00e1 hlava s vlasy sahaj\u00edc\u00edmi mu t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e k pasu.<\/div>\n
Prudce jsem zavrt\u011bl hlavou, musel jsem ty p\u0159edstavy zahnat do nejzaz\u0161\u00edho koutu m\u00e9 mysli. V tuto chv\u00edli tady pro n\u011b nebylo m\u00edsto.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se probral ze zamy\u0161len\u00ed, uv\u011bdomil jsem si, \u017ee jsou jeho o\u010di otev\u0159en\u00e9 a d\u00edv\u00e1 se na m\u011b. T\u011bkal jimi po cel\u00e9 m\u00e9 tv\u00e1\u0159i, a kdy\u017e se na\u0161e pohledy st\u0159etly, usm\u00e1l se. Jen m\u00edrn\u011b zvedl jeden koutek, potom o\u010di op\u011bt zav\u0159el a ti\u0161e oddychoval.<\/div>\n
Srdce mi bu\u0161ilo neskute\u010dnou rychlost\u00ed. Nemohl jsem popadnout dech a rad\u0161i se oto\u010dil \u010delem k ok\u00fdnku. Musel jsem se vzchopit. Ty jeho o\u010di, pohled zast\u0159en\u00fd \u00fanavou. Nedok\u00e1zal jsem ovl\u00e1dat svoje my\u0161lenky. Moje zvrhl\u00e9 p\u0159edstavy se op\u011bt za\u010daly hl\u00e1sit o slovo. Hork\u00e9 Billovo t\u011blo p\u0159itisknut\u00e9 k m\u00e9mu, tich\u00fd \u0161epot \u017e\u00e1daj\u00edc\u00ed o uspokojen\u00ed. Dlan\u011b putuj\u00edc\u00ed po m\u00e9 rozp\u00e1len\u00e9 poko\u017ece, rty pootev\u0159en\u00e9 v d\u016fsledku neust\u00e1l\u00fdch slastn\u00fdch sten\u016f. Moje mu\u017estv\u00ed uv\u011bzn\u011bno v jeho t\u011ble, hork\u00e9m t\u011ble. Ta bl\u00edzkost a t\u011bsn\u00e9 sev\u0159en\u00ed. Jeho svaly nap\u00ednaj\u00edc\u00ed se n\u00e1mahou, kdy\u017e se sna\u017eil pravideln\u011b zvedat a zase klesat. Trup prohnut\u00fd v oblouk, zaklon\u011bn\u00e1 hlava. Moje dlan\u011b tisknouc\u00ed jeho boky, usnad\u0148uj\u00edc\u00ed mu pohyb. Pocit, \u017ee co nevid\u011bt moje vyvrcholen\u00ed zapln\u00ed jeho t\u011blo, ext\u00e1ze rozl\u00e9vaj\u00edc\u00ed se a\u017e do kone\u010dk\u016f prst\u016f.<\/div>\n
Siln\u011b jsem stisknul v\u00ed\u010dka a sna\u017eil se potla\u010dit svoje p\u0159edstavy. Bylo to mu\u010den\u00ed, ale p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 mu\u010den\u00ed. C\u00edtil jsem, \u017ee se to neobe\u0161lo bez n\u00e1sledk\u016f. Moje vzru\u0161en\u00ed se projevilo a j\u00e1 doufal, \u017ee ne\u017e dojedeme na leti\u0161t\u011b, bude v\u0161echno okey. P\u0159itiskl jsem rozp\u00e1len\u00e9 \u010delo k chladn\u00e9mu ok\u00fdnku s c\u00edlem se dostat zase do norm\u00e1lu. Ztr\u00e1c\u00edm kontrolu. Zat\u00edm v\u017edycky jsem si zak\u00e1zal myslet na milov\u00e1n\u00ed s Billem v jeho p\u0159\u00edtomnosti. Bohu\u017eel, moje touha po n\u011bm je \u010d\u00edm d\u00e1l pal\u010div\u011bj\u0161\u00ed a nal\u00e9hav\u011bj\u0161\u00ed, za\u010d\u00edn\u00e1 si vyb\u00edrat svou da\u0148.<\/div>\n
****<\/div>\n
„No, tak nakonec jsme ani nemuseli tak posp\u00edchat.“ Za\u0161klebil se Georg a sednul si. Gustav si op\u0159el hlavu do dlan\u00ed a zav\u0159el o\u010di. Nikdo z n\u00e1s nem\u011bl r\u00e1d \u010dek\u00e1n\u00ed. Bohu\u017eel, jako cel\u00e9 tohle americk\u00e9 turn\u00e9, letadlo m\u011blo zpo\u017ed\u011bn\u00ed. N\u011bjak\u00e9 technick\u00e9 pot\u00ed\u017ee.<\/div>\n
Zat\u00edm to vypadalo tak, \u017ee do dvou hodin by m\u011blo b\u00fdt v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku a my kone\u010dn\u011b mohli odlet\u011bt. Douf\u00e1m, \u017ee to tak bude.<\/div>\n
Sed\u011bl jsem v leti\u0161tn\u00ed hale a z\u00edral p\u0159ed sebe. Bill se usadil vedle m\u011b a smutn\u011b koukal na kluky. Z\u00edvnul a nahrbil z\u00e1da je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e doposud. Dlan\u011b sepnut\u00e9 v kl\u00edn\u011b, o\u010di zav\u0159en\u00e9. Vypadal hodn\u011b unaven\u011b, skoro spal. Op\u0159el se o op\u011bradlo a sna\u017eil se n\u011bjak pohodln\u011b usadit. Moc se mu to neda\u0159ilo na t\u011bchhle kovov\u00fdch lavi\u010dk\u00e1ch.<\/div>\n
„Lehni si.“ Nemohl jsem se na n\u011bj d\u00edvat. Po\u0159\u00e1d se vrt\u011bl a nespokojen\u011b mru\u010del. Kdy\u017e jsem mu nab\u00eddl sv\u016fj kl\u00edn m\u00edsto pol\u0161t\u00e1\u0159e, up\u0159el na m\u011b svoje o\u010di a roztomile zamrkal. Usm\u00e1l se a u\u017e se za\u010dal skl\u00e1dat na lavici. Sundal si \u010depici a hlavu si op\u0159el o moje stehno. Chvilku se vrt\u011bl ne\u017e na\u0161el tu nejlep\u0161\u00ed polohu. Ur\u010dit\u011b ho to tla\u010dilo, ale u\u017e necht\u011bl otravovat. Sundal jsem si mikinu a slo\u017eil ji.<\/div>\n
„Billy, zvedni hlavu.“ Za\u0161eptal jsem. Pomalu otev\u0159el o\u010di, a kdy\u017e zpozoroval mikinu v m\u00e9 ruce, usm\u00e1l se. Zvednul hlavu a j\u00e1 mu naaran\u017eoval m\u011bkou\u010dk\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159ek. Polo\u017eil se zp\u011bt a slastn\u011b zafun\u011bl. Musel jsem se sm\u00e1t. Zavrt\u011bl jsem hlavou a d\u00edval se na Davida, kter\u00fd do telefonu oznamoval na\u0161e zpo\u017ed\u011bn\u00ed. Z\u0159ejm\u011b kv\u016fli odvozu z leti\u0161t\u011b. Bill se ob\u010das zavrt\u011bl nebo oto\u010dil. Po chv\u00edli jsem c\u00edtil jeho dla\u0148 na sv\u00e9m stehn\u011b. Pod\u00edval jsem se dol\u016f. Br\u00e1\u0161ka le\u017eel na boku, obli\u010dejem ke mn\u011b. Jednu ruku si tisknul k hrudi a tu druhou m\u011bl polo\u017eenou na m\u00e9 noze. A to proklat\u011b bl\u00edzko jist\u00e9 \u010d\u00e1sti t\u011bla, kter\u00e1 rozhodn\u011b musela z\u016fstat sp\u00e1t. A tahle situace j\u00ed zrovna moc nepom\u00e1hala.<\/div>\n
Zav\u0159el jsem o\u010di a sna\u017eil se ze v\u0161ech sil uklidnit se. Sledoval jsem d\u011bn\u00ed v hale a nemyslel na to, \u017ee mi objekt m\u00fdch tu\u017eeb sp\u00ed v kl\u00edn\u011b. Od \u0161\u00edlenstv\u00ed m\u011b zachr\u00e1nil Georg. Za\u010dal se m\u011b na n\u011bco vypt\u00e1vat, \u010d\u00edm\u017e upoutal moji mysl dost na to, abych se nevrhnul na Billa a nep\u0159itiskl tu jeho neposednou ruku tam, kde by zp\u016fsobila bou\u0159i. Bohu\u017eel, Bill se rozhodl, \u017ee m\u011b asi zni\u010d\u00ed. U\u017e v\u00edm, pro\u010d se \u0159\u00edk\u00e1: Za dobrotu na \u017eebrotu, proto\u017ee k jeho ruce se p\u0159idaly je\u0161t\u011b z\u00e1vany hork\u00e9ho vzduchu. Na cel\u00e9m t\u011ble mi nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee. B\u00e1l jsem se pod\u00edvat. Tu\u0161il jsem, co to zp\u016fsobuje. Br\u00e1\u0161ka se dostal do takov\u00e9 bl\u00edzkosti, \u017ee jsem jeho hork\u00fd dech c\u00edtil i p\u0159es triko. Zav\u0159el jsem o\u010di a trochu se zavrt\u011bl v domn\u011bn\u00ed, \u017ee se Billova poloha tro\u0161ku zm\u011bn\u00ed. Jo, zm\u011bnila, ale snad je\u0161t\u011b k hor\u0161\u00edmu! Vzru\u0161en\u00edm mi vst\u00e1valy vlasy vzadu na krku. Zalapal jsem po dechu. Siln\u011b jsem stiskl zuby a modlil se. Opravdu jsem se modlil. C\u00edtil jsem pot na obli\u010deji. Vnit\u0159n\u011b jsem se cel\u00fd t\u0159\u00e1sl potla\u010dovanou touhou. M\u011bl jsem pocit, \u017ee jestli okam\u017eit\u011b neodejdu, tak to \u0161patn\u011b skon\u010d\u00ed. Moje vzru\u0161en\u00e9 mu\u017estv\u00ed volalo po uspokojen\u00ed. P\u0159istihl jsem se, \u017ee podv\u011bdom\u011b pohybuji boky proti Billov\u011b ruce. Tohle byla ta posledn\u00ed kapka. Opatrn\u011b jsem uchopil mikinu a zvedl ji i s bratrovou hlavou. Posunul jsem se a polo\u017eil ji zp\u011bt.<\/div>\n
Bylo mi jedno, jestli si n\u011bkdo n\u011b\u010deho v\u0161imne nebo ne. Pot\u0159eboval jsem se uspokojit. Houkl jsem p\u0159es rameno na zbytek, \u017ee mus\u00edm j\u00edt na z\u00e1chod. Vyst\u0159elil jsem takovou rychlost\u00ed, \u017ee ne\u017e se n\u011bkdo vzpamatoval, byl jsem zam\u00edchan\u00fd v davu. Skoro jsem ut\u00edkal.<\/div>\n
Jen co se za mnou zav\u0159ely dve\u0159e kabinky, nenam\u00e1hal jsem se ani s \u00fapln\u00fdm rozep\u00edn\u00e1n\u00edm kalhot, uchopil jsem svoje vzru\u0161en\u00ed do dlan\u011b a za\u010dal jsem se uspokojovat. Skousl jsem si spodn\u00ed ret, abych nevyd\u00e1val \u017e\u00e1dn\u00e9 zvuky a dovedl se k orgasmu. Rozklepan\u011b jsem se op\u0159el o st\u011bnu a sna\u017eil se popadnout dech. Po chv\u00edli jsem opustil kabinku a umyl si ruce. Pod\u00edval jsem se na sebe do zrcadla a z\u00edral na toho chud\u00e1ka. Ubo\u017e\u00e1ka, kter\u00fd klesnul tak hluboko, \u017ee se uk\u00e1j\u00ed na leti\u0161tn\u00edch z\u00e1chodc\u00edch. V \u017eivot\u011b by m\u011b nenapadlo, \u017ee se na sebe budu d\u00edvat u\u0161tvan\u00fdm pohledem a pozorovat slzami zalit\u00e9 o\u010di. Tom Kaulitz, troska.<\/p>\n

autor: Dania<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Bille, pohni! U\u017e mus\u00edme vyrazit. Ulet\u00ed n\u00e1m to!“ Sna\u017eil jsem se jej popohnat. Za chv\u00edli odl\u00e9t\u00e1me do N\u011bmecka. Mini americk\u00e9 tour pr\u00e1v\u011b skon\u010dilo a my se chystali zp\u011bt do Evropy. Jen\u017ee to vypadalo, \u017ee to nestihneme, proto\u017ee br\u00e1cha se zaseknul v koupeln\u011b.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[95],"tags":[],"class_list":["post-18072","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-brothers"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18072","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18072"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18072\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18072"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18072"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18072"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}