{"id":18190,"date":"2008-04-20T16:00:00","date_gmt":"2008-04-20T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=18150"},"modified":"2008-04-20T16:00:00","modified_gmt":"2008-04-20T15:00:00","slug":"pribeh-na-druhou-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/04\/20\/pribeh-na-druhou-9\/","title":{"rendered":"P\u0159\u00edb\u011bh na druhou 9."},"content":{"rendered":"
Simone se zarazila uprost\u0159ed pohybu. „Pro\u010d ne? V\u017edy\u0165 ses nemohl do\u010dkat.“<\/div>\n
Tom znovu zavrt\u011bl hlavou. Tv\u00e1\u0159il se tak zoufale, \u017ee ho Simone bylo najednou stra\u0161n\u011b l\u00edto. „Boj\u00edm se.“<\/div>\n
Pustila kliku a konej\u0161iv\u011b ho pohladila po tv\u00e1\u0159i. „Ale pros\u00edm t\u011b… tak si tu na chvilku sedni, vyd\u00fdchej se a p\u0159ij\u010f pak za mnou, ano?“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl a posadil se na \u017eidli vedle dve\u0159\u00ed. Je\u0161t\u011b ne\u017e za sebou matka zav\u0159ela dve\u0159e, usly\u0161el jej\u00ed hlas. „Bille, panebo\u017ee Bille!“<\/div>\n
*<\/div>\n
„Mami,“ vyk\u0159ikl Bill nad\u0161en\u011b.<\/div>\n
Simone si rychle p\u0159isedla na b\u00edlou postel a uchopila jeho poml\u00e1cen\u00fd obli\u010dej do dlan\u00ed. Po pravd\u011b to \u010dekala hor\u0161\u00ed. Naho\u0159e na temeni m\u011bl sice ve vlasech vyst\u0159\u00edhan\u00e9 mal\u00e9 m\u00edsto, kde z\u0159ejm\u011b byla ta tr\u017en\u00e1 r\u00e1na, ale te\u010f ji zakr\u00fdval b\u011blostn\u00fd obvaz. Na tv\u00e1\u0159i jen p\u00e1r \u0161kr\u00e1banc\u016f. Levou nohu m\u011bl celou v s\u00e1d\u0159e, zav\u011b\u0161enou na z\u00e1va\u017e\u00ed ke stropu, a hrudn\u00edk sev\u0159en\u00fd v pevn\u00e9m krun\u00fd\u0159i. Se slzami v o\u010d\u00edch ho pol\u00edbila na rozp\u00e1len\u00e9 \u010delo. „Zlat\u00ed\u010dko moje, jsem tak r\u00e1da, \u017ee jsi vyv\u00e1zl takhle. Bude\u0161 zase brzy v po\u0159\u00e1dku, uvid\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Mami, kde je Tom? Pro\u010d tu nen\u00ed?“ chrlil ze sebe jednu ot\u00e1zku p\u0159es druhou a vyhl\u00ed\u017eel ke dve\u0159\u00edm, jestli ho n\u00e1hodou nep\u0159ehl\u00e9dl.<\/div>\n
Matka se zarazila. „Je tady, \u010dek\u00e1 venku.“<\/div>\n
„A pro\u010d nejde dovnit\u0159? Nechce m\u011b vid\u011bt?“ Bill nemohl pochopit, pro\u010d za n\u00edm Tom nep\u0159i\u0161el hned. Ur\u010dit\u011b se na m\u011b je\u0161t\u011b zlob\u00ed za ten m\u016fj bl\u00e1zniv\u00fd zkrat… Zkazil jsem to, v\u0161echno jsem zkazil. V o\u010d\u00edch ho za\u0161t\u00edpaly slan\u00e9 slzy.<\/div>\n
„No tak, Bille, nebre\u010d… on to myslel dob\u0159e. V\u017edy\u0165 ho zn\u00e1\u0161… Tak j\u00e1 ho zavol\u00e1m, ano?“ ut\u011b\u0161ovala Simone sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho syna cel\u00e1 bezradn\u00e1.<\/div>\n
Bill hlasit\u011b popot\u00e1hl nosem a lehce p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
*<\/div>\n
„Tome?“ Simone vykoukla na chodbu. „Bill t\u011b chce vid\u011bt.“<\/div>\n
\u010cekal to. A te\u010f to bylo tady.<\/div>\n
Ti\u0161e vklouzl do pokoje. „Ahoj,“ pozdravil nejist\u011b, o\u010dima t\u011bkal po sv\u011btle zelen\u00e9m linu na podlaze. C\u00edtil se tak podivn\u011b. „Jak ti je?“ vym\u00e1\u010dkl ze sebe pod t\u00edhou Billova nev\u011b\u0159\u00edcn\u00e9ho pohledu.<\/div>\n
„Ujde to,“ zamumlal Bill. Nemohl zast\u0159\u00edt zklam\u00e1n\u00ed z Tomova chov\u00e1n\u00ed. V\u017edycky tu p\u0159ece byli jen pro sebe a a\u0165 u\u017e p\u0159ed t\u00fddnem \u0159ekl cokoli, v\u010dera byli tak bl\u00edzko toho, aby se u\u017e nikdy nevid\u011bli, copak si to Tom neuv\u011bdomuje? Copak zatracen\u011b nech\u00e1pe, \u017ee tu u\u017e dneska jeden z nich nemusel b\u00fdt?<\/div>\n
„Sedni si tady,“ postr\u010dila ho matka k bratrov\u011b posteli a sama si sedla na \u017eidli.<\/div>\n
Tom ml\u010dky poslechl. Chv\u00edli si prohl\u00ed\u017eel kusy s\u00e1dry na Billov\u011b k\u0159ehk\u00e9m t\u011ble, zaklepal na jeho krun\u00fd\u0159. „Bol\u00ed to?“ zeptal se a kone\u010dn\u011b zdvihl k bratrovi pohled. Tolik smutku, kolik vid\u011bl v jeho o\u010d\u00edch… prost\u011b ne\u010dekal. V\u017edy\u0165 je to Bill! Co se to s tebou, Tome, d\u011bje? Je\u0161t\u011b dneska r\u00e1no ses nemohl do\u010dkat, a\u017e ho uvid\u00ed\u0161 a te\u010f tu sed\u00ed\u0161 jak tvrd\u00e9 y? Vzpamatuj se! Samoz\u0159ejm\u011b \u017ee ho to bol\u00ed, to jsou ot\u00e1zky… Trest\u00e1\u0161 ho? A za co? Za n\u011bco, co \u0159ekl jednou v noci? T\u0159eba to tak ani nemyslel… Tome! P\u0159ece sta\u010dilo tak m\u00e1lo, abys ho u\u017e nikdy nevid\u011bl! Ano, tohle byl ten spr\u00e1vn\u00fd impuls. Nep\u0159e\u017eil bych, kdybych t\u011b u\u017e nikdy nem\u011bl vid\u011bt. Vzt\u00e1hl ruku a rozt\u0159esen\u00fdmi kone\u010dky prst\u016f pohladil od\u0159enou tv\u00e1\u0159i\u010dku. Hn\u011bd\u00e9 o\u010di utopen\u00e9 v bled\u00e9 tv\u00e1\u0159i se rozz\u00e1\u0159ily. Vd\u011b\u010dn\u011b se p\u0159itiskl k dlani, kter\u00e1 ho n\u011b\u017en\u011b laskala a p\u0159iv\u0159el o\u010di. Pot\u0159eboval Toma vedle sebe, jeho p\u0159\u00edtomnost byla stejnou pot\u0159ebou jako t\u0159eba vzduch nebo voda. Tom uchopil jeho hubenou ruku do dlan\u00ed, sklonil hlavu a p\u0159itiskl se k n\u00ed \u010delem. Styd\u011bl se, tohle si Bill nezaslou\u017e\u00ed… Promi\u0148, br\u00e1\u0161ko!<\/div>\n
*<\/div>\n
Celou cestu z nemocnice do n\u011bj matka hu\u010dela, co to s n\u00edm bylo. Pro\u010d se k Billovi choval tak, jak se choval… zrovna te\u010f, kdy tak moc pot\u0159ebuje podporu sv\u00e9 rodiny. Nechal ji mluvit. Nedok\u00e1zal j\u00ed vysv\u011btlit, co se v n\u011bm pr\u00e1v\u011b odehr\u00e1v\u00e1. Ani on s\u00e1m to nev\u011bd\u011bl…<\/div>\n
„Tys dneska v noci spal v Billov\u011b posteli?“ zeptala se najednou na n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho.<\/div>\n
Tom se zarazil. „Jo, pro\u010d?“ P\u00e1trav\u011b se po n\u00ed pod\u00edval.<\/div>\n
Vr\u00e1tila mu neur\u010dit\u00fd pohled. „Jen tak,“ pokr\u010dila rameny. „P\u0159ekvapilo m\u011b to.“<\/div>\n
Tom se op\u0159el loktem o ok\u00e9nko v aut\u011b. „M\u011bl jsem strach,“ p\u0159ipustil. „Hrozn\u011b jsem se b\u00e1l, \u017ee se n\u011bco zkomplikuje, \u017ee se mu n\u011bco stane.“<\/div>\n
Simone se usm\u00e1la. Pravou rukou ho pohladila po stehn\u011b. „Bude v po\u0159\u00e1dku, uvid\u00ed\u0161.“ Ujistila ho.<\/div>\n
Zad\u00edval se na zasn\u011b\u017een\u00e1 pole, kter\u00e1 cestou dom\u016f m\u00edjeli. P\u0159ed o\u010dima m\u011bl Bill\u016fv obli\u010dej, kdy\u017e se lou\u010dili. Kdyby m\u011bl b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00fd, alespo\u0148 s\u00e1m k sob\u011b, ze v\u0161eho nejrad\u0161i by ho byl pevn\u011b sev\u0159el v n\u00e1ru\u010di. Tak jako to d\u011bl\u00e1vali norm\u00e1ln\u011b. Ale nemohl. N\u011bco v n\u011bm mu br\u00e1nilo, aby to ud\u011blal.<\/div>\n
*<\/div>\n
Jejich spole\u010dn\u00fd pokoj byl bez Billa podivn\u011b pr\u00e1zdn\u00fd a tich\u00fd. Simone u\u017e d\u00e1vno spala a Tom se po\u0159\u00e1d neklidn\u011b p\u0159evaloval na posteli. Postr\u00e1dal Billa v\u00edc, ne\u017e si v tuhle chv\u00edli byl ochotn\u00fd p\u0159ipustit. Pohledem zabloudil k jeho pr\u00e1zdn\u00e9 posteli. Byl zvykl\u00fd, \u017ee tam v\u017edycky sed\u011bl ten \u010dernovlas\u00fd roz\u010dep\u00fd\u0159en\u00fd \u010f\u00e1bl\u00edk, pohled na n\u011bj mu chyb\u011bl. O\u010dima zabloudil k poblik\u00e1vaj\u00edc\u00edmu notebooku pod postel\u00ed. P\u00e1r vte\u0159in se na n\u011bj d\u00edval, jako by se rozhodoval, pak vstal a do\u0161el si pro n\u011bj. Zm\u00e1\u010dkl tla\u010d\u00edtko startu a spustil ho. B\u011bhem chvilky byl p\u0159ipojen\u00fd.<\/div>\n
P\u0159ed sebou m\u011bl dlouhou bezesnou noc. Zadal do vyhled\u00e1va\u010de P\u0159\u00edb\u011bh na druhou<\/em> a za chv\u00edli se u\u017e p\u0159ed n\u00edm rozbalovala ona \u010dern\u00e1 str\u00e1nka s b\u00edlo\u0161ed\u00fdm designem. Nalistoval prvn\u00ed d\u00edl pov\u00eddky a za\u010dal \u010d\u00edst…<\/div>\n
*<\/div>\n
Pokud \u010dlov\u011bk uv\u011b\u0159\u00ed, \u017ee v\u0161echny st\u011b\u017eejn\u00ed okam\u017eiky v \u017eivot\u011b mu ur\u010d\u00ed osud, je pak mnohem jednodu\u0161\u0161\u00ed vyrovnat se s vlastn\u00edm \u017eivotem. B\u0159emeno rozhodov\u00e1n\u00ed se z jeho ramen p\u0159esouv\u00e1 na tu imagin\u00e1rn\u00ed postavu zahalenou v b\u00edl\u00e9 k\u00e1pi a lid\u00e9 p\u0159ece tak r\u00e1di svaluj\u00ed sv\u00e1 b\u0159emena na bedra jin\u00e9ho. V\u00fd\u010ditky a pochybnosti, jestli jsem jednal spr\u00e1vn\u011b nebo ne, pak ztr\u00e1c\u00ed na v\u00fdznamu. J\u00e1 p\u0159ece nemohl ud\u011blat nic jin\u00e9ho. Ano, to obvykle lid\u00e9 \u0159\u00edk\u00e1vaj\u00ed.<\/em><\/div>\n
Ani j\u00e1 nejednal jinak… se v\u0161\u00ed slabost\u00ed lidsk\u00e9mu druhu vlastn\u00ed jsem pokorn\u011b p\u0159ijal rozhodnut\u00ed m\u00e9ho osudu nam\u00edsto toho, abych hledal s\u00edlu st\u00e1t se j\u00edm… m\u00fdm vlastn\u00edm osudem… j\u00e1 s\u00e1m.<\/em><\/div>\n
*<\/div>\n
Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b odvr\u00e1til o\u010di od tmav\u00e9 obrazovky. V\u0161echno to bylo jak \u0161patn\u00fd sen. Tohle bylo zas \u00fapln\u011b n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e ty \u0159\u00e1dky, kter\u00e9 \u010detl v sedm\u00e9 kapitole. Ujistil se, \u017ee se jedn\u00e1 o stejnou pov\u00eddku. Aspo\u0148 podle n\u00e1zvu ano. Zat\u0159epal hlavou, jestli se to n\u011bjak nesrovn\u00e1, aby to kone\u010dn\u011b pochopil… bylo to p\u0159\u00edli\u0161 komplikovan\u00e9… a p\u0159\u00edli\u0161 pravdiv\u00e9.<\/div>\n
*<\/div>\n
Jakkoli se m\u016f\u017ee zd\u00e1t, \u017ee je n\u011bkdo \u0161\u0165astn\u00fd, z\u0159\u00eddkakdy se stane, \u017ee i on s\u00e1m sebe tak vid\u00ed. \u0160t\u011bst\u00ed je n\u011bco, po \u010dem v\u0161ichni tou\u017e\u00ed, ale jeho p\u0159\u00edtomnost si uv\u011bdom\u00ed a\u017e teprve tehdy, kdy n\u011bco ztrat\u00ed. Pak zjist\u00ed, \u017ee byli \u0161\u0165astn\u00ed a s t\u00edm, co pr\u00e1v\u011b ztratili, p\u0159i\u0161li i o sv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. Odv\u011bk\u00fd z\u00e1kon, kter\u00fd lid\u00e9 nikdy nedok\u00e1\u017e\u00ed poru\u0161it ani obej\u00edt. I j\u00e1 jsem byl \u0161\u0165astn\u00fd, jenom jsem o tom nev\u011bd\u011bl. Dneska je to u\u017e v\u0161echno za mnou a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee to, co jsem pro\u017e\u00edval, bylo tak intenzivn\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed, a\u017e jsem se t\u00edm zalykal. D\u011bsilo m\u011b to a mo\u017en\u00e1 proto se nakonec stalo to, co se stalo. Nedok\u00e1zal jsem vym\u011bnit sv\u016fj \u017eivot za l\u00e1sku… l\u00e1ska je p\u0159ece po\u0159\u00e1d kolem n\u00e1s. Ano, i j\u00e1 si to myslel. Dneska u\u017e ne. Dnes u\u017e v\u00edm, \u017ee l\u00e1ska je p\u0159\u00edtomn\u00e1 jen v ur\u010dit\u00e9 chv\u00edli a bu\u010f si j\u00ed \u010dlov\u011bk v\u0161imne a p\u0159ijme ji do sv\u00e9ho srdce nebo ne. J\u00e1 ji potkal, v\u011bd\u011bl jsem o n\u00ed, ale t\u011bsn\u011b u br\u00e1ny sv\u00e9ho srdce jsem zav\u00e1hal. A to jedno jedin\u00e9 zav\u00e1h\u00e1n\u00ed m\u011b st\u00e1lo v\u0161echno…<\/em><\/div>\n
Ale nep\u0159edb\u00edhejme. Chci v\u00e1m te\u010f vypr\u00e1v\u011bt sv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh, n\u011bkter\u00e9 v\u011bci si mo\u017en\u00e1 u\u017e nepamatuju tak p\u0159esn\u011b, ale to d\u016fle\u017eit\u00e9 z\u016fstalo vryt\u00e9 do m\u00e9 pam\u011bti nesmazateln\u011b. Ud\u011blal jsem spoustu chyb, s\u00e1m to v\u00edm, p\u0159esto v\u00e1s pros\u00edm, nesu\u010fte m\u011b p\u0159\u00edsn\u011b. S\u00e1m sebe jsem potrestal trestem nejkrut\u011bj\u0161\u00edm. A te\u010f u\u017e dob\u0159e poslouchejte…<\/em><\/div>\n
*<\/div>\n
Harrymu bylo 11 let a jeden m\u011bs\u00edc, t\u00e9m\u011b\u0159 na den p\u0159esn\u011b, kdy\u017e p\u0159ijel do Bradavic poprv\u00e9. Do toho starobyl\u00e9ho hradu vkl\u00e1dal hrozn\u011b moc nad\u011bj\u00ed. V rodin\u011b sv\u00e9 tety Petunie, kde vyr\u016fstal, nikdy nepoznal l\u00e1sku a p\u0159\u00e1telstv\u00ed. Te\u010f se pro n\u011bj otv\u00edral nov\u00fd sv\u011bt. Sv\u011bt, kde si byli v\u0161ichni rovni, kde nebyl d\u016fvod, aby se mu n\u011bkdo posm\u00edval kv\u016fli jeho v\u00fdjime\u010dn\u00fdm schopnostem. V\u0161ichni je tady m\u011bli.<\/em><\/div>\n
Poprv\u00e9 toho n\u00e1padn\u011b bled\u00e9ho blon\u010f\u00e1\u010dka uvid\u011bl p\u00e1r dn\u00ed p\u0159ed za\u010d\u00e1tkem \u0161koln\u00edho roku, v obchod\u011b madam Malkinov\u00e9 v P\u0159\u00ed\u010dn\u00e9 ulici v Lond\u00fdn\u011b, kde si vyb\u00edral \u0161koln\u00ed h\u00e1bit. Harry byl tehdy drobn\u00fd, \u0161patn\u011b \u017eiven\u00fd kluk, s v\u00fdrazn\u00fdma zelen\u00fdma o\u010dima a v\u011b\u010dn\u011b rozcuchan\u00fdmi \u010dern\u00fdmi vlasy. Nosil kulat\u00e9 br\u00fdle a neust\u00e1le se ost\u00fdchav\u011b rozhl\u00ed\u017eel v pro n\u011bj zcela nov\u00e9m a nezn\u00e1m\u00e9m sv\u011bt\u011b. Nikdy je\u0161t\u011b nevid\u011bl tak sv\u011btl\u00e9 vlasy. Od pohledu hebk\u00e9, pe\u010dliv\u011b uhlazen\u00e9 lemovaly bled\u00fd obli\u010dej s jemn\u00fdmi rysy a ocelov\u011b \u0161ed\u00fdma o\u010dima. Pomyslel si, kdo to asi tak m\u016f\u017ee b\u00fdt?Kdy\u017e ho pak sly\u0161el promlouvat se svou matkou, \u017eenou sice neoby\u010dejn\u011b kr\u00e1snou, ale \u0161\u00ed\u0159\u00edc\u00ed kolem sebe ledov\u00fd chlad, zarazilo ho jeho chov\u00e1n\u00ed. Byl nep\u0159\u00edjemn\u00fd, d\u00e1 se \u0159\u00edct i arogantn\u00ed. Harry tomu necht\u011bl uv\u011b\u0159it. Nedok\u00e1zal pochopit, jak tenhle and\u011blsk\u00fd obli\u010dej m\u016f\u017ee \u0159\u00edkat tak nep\u0159\u00edjemn\u00e9 v\u011bci.<\/em><\/div>\n
Podruh\u00e9 se setkali prvn\u00ed \u0161koln\u00ed den. Chlapec s nep\u0159irozen\u011b \u017elut\u00fdmi vlasy si ho v\u0161iml. \u0158ekl mu, \u017ee se jmenuje Draco Malfoy a nab\u00eddl mu sv\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed. Jakkoli mohl tou\u017eit po tom, dov\u011bd\u011bt se o n\u011bm v\u00edc, v tu jednu jedinou chv\u00edli nedok\u00e1zal jeho nata\u017eenou dla\u0148 p\u0159ijmout. Odm\u00edtl jej. A t\u00edm za\u010dalo jejich nesmi\u0159iteln\u00e9 nep\u0159\u00e1telstv\u00ed.<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e je pak Moudr\u00fd klobouk o p\u00e1r des\u00edtek minut pozd\u011bji roz\u0159azoval do jednotliv\u00fdch kolej\u00ed, Harry pochopil, \u017ee jejich cesty se rozch\u00e1zej\u00ed. Draco ode\u0161el do Zmijozelu a Harry do sv\u00e9ho vytou\u017een\u00e9ho Nebelv\u00edru.<\/em><\/div>\n
Od t\u00e9 doby uplynulo n\u011bkolik let pln\u00fdch nep\u0159\u00e1telstv\u00ed, drobn\u00fdch \u0161arv\u00e1tek a promy\u0161len\u00fdch odvet. Oba chlapci vyrostli v mlad\u00e9 mu\u017ee. Bylo jim sedm\u00e1ct. Harry vyt\u00e1hnul a zes\u00edlil, zat\u00edmco Draco si uchoval svou k\u0159ehkost. Byli jako slunce a m\u011bs\u00edc, jako ohe\u0148 a led. Nemohli b\u00fdt spolu, ani\u017e by do\u0161lo k n\u011bjak\u00e9mu konfliktu… V\u0161ichni v\u011bd\u011bli o jejich vz\u00e1jemn\u00e9 nevra\u017eivosti a nikdo by nedok\u00e1zal uh\u00e1dnout, jak klikatou cestu jim osud p\u0159ichystal…<\/em><\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Simone se zarazila uprost\u0159ed pohybu. „Pro\u010d ne? V\u017edy\u0165 ses nemohl do\u010dkat.“ Tom znovu zavrt\u011bl hlavou. Tv\u00e1\u0159il se tak zoufale, \u017ee ho Simone bylo najednou stra\u0161n\u011b l\u00edto. „Boj\u00edm se.“ Pustila kliku a konej\u0161iv\u011b ho pohladila po tv\u00e1\u0159i. „Ale pros\u00edm t\u011b… tak si tu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[46],"tags":[],"class_list":["post-18190","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pribeh-na-druhou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18190","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18190"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18190\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18190"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18190"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18190"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}