{"id":1839,"date":"2016-08-28T16:00:00","date_gmt":"2016-08-28T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1831"},"modified":"2016-08-28T16:00:00","modified_gmt":"2016-08-28T15:00:00","slug":"devotion-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/08\/28\/devotion-16\/","title":{"rendered":"Devotion 16."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
\n

„P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem,“ pronesl Tom do ticha posledn\u00ed spole\u010dn\u00e9 noci daleko od civilizace a spolu\u017e\u00e1k\u016f. Stejn\u011b jako ostatn\u00ed, kte\u0159\u00ed vyrazili ut\u00e9ct na Georgovu chatu, i oni dva byli utahan\u00ed a m\u011bli n\u00e1ladu jen na poklidn\u00e9 rozmlouv\u00e1n\u00ed. Dohodli se tedy s Georgem, \u017ee s dekami vylezou na st\u0159echu a skryti zrak\u016fm ostatn\u00edch se k sob\u011b p\u0159itiskli ve vz\u00e1jemn\u00e9m objet\u00ed. Hv\u011bzdy na obloze z\u00e1\u0159ily, vlah\u00fd v\u00edtr jim cuchal vlasy. Nebylo co v\u00edc si p\u0159\u00e1t. „Mo\u017en\u00e1 bychom si m\u011bli promluvit s t\u00e1tou a o pr\u00e1zdnin\u00e1ch bydlet u n\u011bj.“<\/p><\/div>\n

„Nemysl\u00edm si, \u017ee by o n\u00e1s m\u011bl t\u00e1ta z\u00e1jem, Tomi,“ zamumlal Bill, prsty tan\u010de na Tomov\u011b b\u0159i\u0161e. „V\u00ed\u0161, \u017ee se cel\u00e9 roky nijak nem\u011bl k tomu, aby s n\u00e1ma t\u0159eba za\u0161el na ob\u011bd nebo tak,“ pokr\u010dil Bill rameny.<\/div>\n
„Tak co chce\u0161 teda d\u011blat?“ Tom rezignovan\u011b p\u0159ejel prsty p\u0159es poko\u017eku na Billov\u011b boku. „Pokud pojedeme dom\u016f k m\u00e1m\u011b, budeme tam m\u00edt hotov\u00fd galeje. Nenech\u00e1 n\u00e1s jen tak a taky v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee bude dost podez\u0159\u00edvav\u00e1 na cokoliv, co ud\u011bl\u00e1me.“<\/div>\n
\n

Bill s povzdechem zaklonil hlavu, aby l\u00e9pe vid\u011bl na hv\u011bzdy. „Jednou, chv\u00edli po tom, co tu byla matka, ses zmi\u0148oval o tom, \u017ee bychom mohli p\u0159es l\u00e9to z\u016fstat na intru a naj\u00edt si tady brig\u00e1du. Ned\u00e1vno jsem zaslechl, \u017ee ur\u010dit\u011b budou sh\u00e1n\u011bt n\u011bkoho do kav\u00e1rny.“<\/p><\/div>\n

„To nezn\u00ed \u0161patn\u011b. Dok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, jak t\u011b tam po zav\u00edra\u010dce v\u017edycky vyzved\u00e1v\u00e1m,“ Tom s \u00fasm\u011bvem zabo\u0159il hlavu k Billovu krku a l\u00edn\u011b p\u0159ejel rty po jemn\u00e9 k\u016f\u017ei. „Pokud to chce\u0161 takhle ud\u011blat, klidn\u011b m\u016f\u017eeme. V\u00ed\u0161, \u017ee mn\u011b je jedno, kde jsme. Pro m\u011b je d\u016fle\u017eit\u00e9, \u017ee jsem tam s tebou.“<\/div>\n
Billovy rty se roz\u0161\u00ed\u0159ily v n\u011b\u017en\u00e9m \u00fasm\u011bvu, okam\u017eit\u011b se k bratrovi p\u0159itiskl o kousek v\u00edc. „Nev\u00edm, jestli je to mo\u017en\u00e9, ale od chv\u00edle, co jsme spolu, tahle slova vn\u00edm\u00e1m n\u011bjak v\u00edc. P\u0159itom jsi mi je \u0159\u00edkal poka\u017ed\u00e9.“<\/div>\n
„Asi to nikdy nezn\u011blo tak v\u00e1\u017en\u011b jako te\u010f.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1,“ p\u0159ik\u00fdvl souhlasn\u011b. „Te\u010f kdy\u017e u\u017e nejsme jen brat\u0159i, ale i partne\u0159i, beru to v\u0161echno dvakr\u00e1t v\u00edc. Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, \u017ee bych m\u011bl str\u00e1vit v\u00edkend bez tebe mnohem v\u00edc ne\u017e kdy jindy,“ p\u0159iznal ti\u0161e. „D\u0159\u00edv bych mo\u017en\u00e1 zvl\u00e1dl alespo\u0148 ten den, dva. Ale te\u010f? Maxim\u00e1ln\u011b odpoledne, aby nep\u0159i\u0161la ponorka, jinak sm\u016fla. Nezbav\u00ed\u0161 se m\u011b, Tome.“<\/div>\n
„Vypad\u00e1m snad jako n\u011bkdo, kdo se t\u011b zbavit chce?“ Tom s tich\u00fdm sm\u00edchem p\u0159ejel prsty po vystoupl\u00fdch c\u00edpech hv\u011bzdy na Billov\u00fdch boc\u00edch. „Bille, u\u017e odmala n\u00e1m bylo souzeno b\u00fdt spolu, jen ne v jednom t\u011ble. Tohle je nejbl\u00ed\u017e, jak se tomu m\u016f\u017eeme p\u0159ibl\u00ed\u017eit.“<\/div>\n
\n
„Vlastn\u011b\u2026 M\u016f\u017eeme b\u00fdt je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e,“ vydechl Bill ti\u0161e. Nejist\u011b p\u0159itiskl rty na Tomovy v kr\u00e1tk\u00e9m polibku, ne\u017e s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem popadl jednu z dek a opatrn\u011b, aby nevzbudil pozornost, skrz okno vplul do pokoje, \u010dekaje na Toma. Netrvalo to ani p\u016fl minuty, a u\u017e c\u00edtil Tomovy ruce na sv\u00fdch boc\u00edch.<\/div>\n
„Kam jsi \u0161el?“<\/div>\n
„N\u011bkam bl\u00ed\u017e\u2026“ zamumlal. V Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed se oto\u010dil, jen aby mohl odstranit protivnou l\u00e1tku tri\u010dka z jeho t\u011bla. Jakmile Tomovo tri\u010dko bylo dole, chvatn\u011b sundal i sv\u00e9 a znovu se k bratrovi p\u0159itiskl. „Chci b\u00fdt, co nejbl\u00ed\u017e to jde, Tomi.“<\/div>\n
Tom ml\u010dky sledoval \u010dernovl\u00e1ska p\u0159ed sebou, kter\u00fd i p\u0159es v\u0161echny h\u0159\u00edchy vypadal tak nevinn\u011b, \u017ee by Tom jeho \u010distotu klidn\u011b odp\u0159is\u00e1hl. Bez jedin\u00e9ho slova do\u0161el ke dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 zamknul na dva z\u00e1pady, a pot\u00e9 se k bratrovi oto\u010dil. „Lehni si na z\u00e1da na postel,“ za\u0161eptal. V jeho hlase nebyla v\u016fbec zn\u00e1t nejistota nebo nervozita.<\/div>\n
Jeho hlas byl siln\u00fd, jak v n\u011bm rostlo v\u011bdom\u00ed, \u017ee to, co se chyst\u00e1 ud\u011blat, je jedin\u00e1 cesta, kterou se spole\u010dn\u011b v danou chv\u00edli m\u016f\u017eou vydat.<\/div>\n
\n

Za\u010dalo to polibky tak lehk\u00fdmi, a\u017e se Bill musel pe\u010dliv\u011b ujistit, \u017ee ho Tom nelask\u00e1 jen n\u011bjak\u00fdm p\u00edrkem \u010di n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm. Trvalo notnou chv\u00edli, ne\u017e tom upustil od polibk\u016f a jal se Billovo t\u011blo prozkoum\u00e1vat rukama, d\u00edky tomu ale mohl svl\u00e9knout je oba. Le\u017eeli proti sob\u011b naz\u00ed, \u017e\u00edzniv\u00ed po dotec\u00edch toho druh\u00e9ho, proto nebylo divu, \u017ee hr\u00e1z jejich touhy se protrhla a v\u011bci nabraly velmi rychl\u00fd sp\u00e1d. Propl\u00e9tali se kolem sebe jako h\u00e1\u010fata, ne\u017e Tom kone\u010dn\u011b pronikl do bratrova \u00fazk\u00e9ho t\u011bla a byl mu tak znovu v naprost\u00e9 bl\u00edzkosti. V\u011bdom\u00ed, \u017ee si u\u017e bl\u00ed\u017e b\u00fdt nemohou, je oba naplnila pocitem je\u0161t\u011b bla\u017een\u011bj\u0161\u00edm. Steny a vzdechy se pokojem nesly v tich\u00fdch ozv\u011bn\u00e1ch, nech\u00e1vaje za sebou svou stopu.<\/p><\/div>\n

\n

*<\/p><\/div>\n

\n

„\u010ctvrt\u00e9ho dubna.“<\/p><\/div>\n

„Mhm?“ Tom k bratrovi ospale vzhl\u00e9dl od jejich t\u011bl. Sna\u017eil se p\u0159ij\u00edt na zp\u016fsob, jak se jim povedlo se takhle navz\u00e1jem propl\u00e9st, ale ani po deseti minut\u00e1ch to po\u0159\u00e1dn\u011b nech\u00e1pal.<\/div>\n
„Dneska je \u010dtvrt\u00e9ho dubna,“ zopakoval Bill s n\u011b\u017en\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Prsty p\u0159ejel po Tomov\u011b hrudn\u00edku, na\u010de\u017e ho znovu pevn\u011b objal kolem pasu a hlavu si polo\u017eil na jeho rameno. „Den, kdy jsme spolu po sedmn\u00e1cti letech kone\u010dn\u011b znovu splynuli.“<\/div>\n
Tom se kr\u00e1tce zasm\u00e1l, ale omotal ruce kolem Billova t\u011bla pevn\u011bji a jemn\u011b ho pol\u00edbil na sp\u00e1nek. „A rozhodn\u011b ne naposledy,“ pousm\u00e1l se. „Jsem zv\u011bdav\u00fd, jestli se takhle budeme c\u00edtit i po n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u00edch.“<\/div>\n
„Je fajn p\u0159em\u00fd\u0161let o na\u0161\u00ed spole\u010dn\u00e9 budoucnosti z jin\u00e9ho \u00fahlu,“ poznamenal Bill. „V\u017edycky jsme o tom p\u0159em\u00fd\u0161leli spole\u010dn\u011b, ale tentokr\u00e1t to v\u0161echno m\u00e1 \u00fapln\u011b jin\u00fd v\u00fdznam.“<\/div>\n
„V\u0161iml sis toho, jak jsme oba najednou hrozn\u011b odu\u0161evn\u011bl\u00ed? Skoro jako kdybychom b\u011bhem jedin\u00fdho m\u011bs\u00edce stihli dosp\u011bt. A to jsme s t\u00edm m\u011bli takov\u00fd probl\u00e9my.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jsme v n\u011bkter\u00fdch ohledech dosp\u011bli a\u017e moc, Tomi,“ vydechl ti\u0161e. „Po\u0159\u00e1d jsme je\u0161t\u011b puber\u0165\u00e1ci a m\u011bli bychom m\u00edt n\u00e1rok se podle toho taky chovat. Nem\u011bli by od n\u00e1s po\u017eadovat dosp\u011bl\u00e9 vystupov\u00e1n\u00ed, kdy\u017e jsme si je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b nepro\u0161li pubertou.“<\/div>\n
\n

„V\u00ed\u0161 co? M\u00e1\u0161 pravdu,“ Tom se s novou energi\u00ed posadil. „Z\u00edtra, a\u017e s Georgem pojedeme zp\u00e1tky do \u0161koly, domluv\u00edme se s n\u00edm, aby n\u00e1s vyhodil na pouti. Odveze n\u00e1m ta\u0161ky a my p\u016fjdeme \u0159\u00e1dit, je\u0161t\u011b ne\u017e se vr\u00e1t\u00edme zp\u00e1tky do \u0161koln\u00edho procesu. Co\u017e mi p\u0159ipom\u00edn\u00e1, \u017ee budeme muset vy\u0159e\u0161it na\u0161e „vztahy“,“ znechucen\u011b nakr\u010dil nos.<\/p><\/div>\n

„Jeden z d\u016fvod\u016f, pro\u010d se mi tam v\u016fbec nechce,“ zabru\u010del Bill. „Ale pou\u0165 beru. Ta zn\u00ed dob\u0159e.“<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b. P\u0159ecpe\u0161 se cukrovou vatou a sn\u00ed\u0161 tolik kuku\u0159ice, kolik se do tebe jenom vejde. P\u016fjdeme na rusk\u00fd kolo, kde t\u0159\u00ed\u0161t\u00ed omylem polije\u0161 n\u011bkoho pod n\u00e1mi a pak ti na st\u0159elnici vyst\u0159el\u00edm toho nejv\u011bt\u0161\u00edho medv\u011bda! Na autodromu v\u0161echny zlikvidujeme. A p\u016fjdeme do stra\u0161ideln\u00fdho hradu. A tam se budeme mazlit.“<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to, \u017ee ses pro ten pl\u00e1n vylo\u017een\u011b nadchnul.“<\/div>\n
„Aby taky ne. Mazlen\u00ed se ve stra\u0161ideln\u00fdm hradu! Kdo by to necht\u011bl?“ Tom se nad\u0161en\u011b zazubil, na\u010de\u017e chvatn\u011b zaplul zp\u00e1tky pod pe\u0159inu a Billa si vyt\u00e1hnul na kl\u00edn. V tuhle chv\u00edli bylo je\u0161t\u011b n\u011bco, co Tom cht\u011bl.<\/div>\n
<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. „P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem,“ pronesl Tom do ticha posledn\u00ed spole\u010dn\u00e9 noci daleko od civilizace a spolu\u017e\u00e1k\u016f. Stejn\u011b jako ostatn\u00ed, kte\u0159\u00ed vyrazili ut\u00e9ct na Georgovu chatu, i oni dva byli utahan\u00ed a m\u011bli n\u00e1ladu jen na poklidn\u00e9 rozmlouv\u00e1n\u00ed. Dohodli se tedy s<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[651],"tags":[],"class_list":["post-1839","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-devotion"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1839","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1839"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1839\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1839"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1839"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1839"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}