{"id":18525,"date":"2008-04-12T21:33:00","date_gmt":"2008-04-12T20:33:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=18485"},"modified":"2008-04-12T21:33:00","modified_gmt":"2008-04-12T20:33:00","slug":"souhra","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/04\/12\/souhra\/","title":{"rendered":"Souhra"},"content":{"rendered":"
Byl den jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd. Jen trochu… nevl\u00eddn\u00fd. Ale to byla pl\u00e1novan\u00e1 budoucnost…<\/div>\n
Venku panoval chlad. \u010cern\u00e9 mraky, z nich\u017e se sn\u00e1\u0161ely kroupy, se honily po obloze a objevila se skv\u011bl\u00e1 pod\u00edvan\u00e1 na pl\u00edskanici, kter\u00e1 osv\u011btlovala ka\u017ed\u00e9 tmav\u00e9 z\u00e1kout\u00ed. Ob\u010dan\u00e9 vesni\u010dky Loitsche rad\u011bji sed\u011bli v teple domova p\u0159i kaf\u00ed\u010dku a pov\u00eddali si s p\u0159\u00e1teli. A ti ostatn\u00ed, kte\u0159\u00ed nem\u011bli to \u0161t\u011bst\u00ed a tento jev je p\u0159istihl na cest\u011b do sv\u00fdch domov\u016f, se rad\u011bji zastavili v drah\u00e9 restauraci, jen aby se trochu oh\u0159\u00e1li a p\u0159e\u010dkali v\u0161e ve zdrav\u00ed. Noviny a igelitky, kter\u00e9 m\u011bly tu mo\u017enost poznat, co je to rychlost, se hbit\u011b nechaly un\u00e1\u0161et v\u011btrem. V\u011btve strom\u016f se oh\u00fdbaly, n\u011bkter\u00e9 m\u011bly tu sm\u016flu a zlomily se.<\/div>\n
– – –<\/div>\n
A Tom, kter\u00fd v jedn\u00e9 m\u00edstnosti posed\u00e1val se svou partou, u\u017e nad\u00e1le nemohl poslouchat vrz\u00e1n\u00ed vr\u00e1tek od tohoto nemal\u00e9ho bar\u00e1\u010dku.<\/div>\n
„Zatracenej den!“ ulevil si. N\u011bkte\u0159\u00ed na n\u011bj s podivem v o\u010d\u00edch pohl\u00e9dli, jin\u00ed se neru\u0161en\u011b v\u011bnovali balen\u00ed tr\u00e1vy, rozum\u011bjme marihuany. Tom se nerv\u00f3zn\u011b pohupoval na \u017eidli, kter\u00e1 mu moment\u00e1ln\u011b n\u00e1le\u017eela a bez mrknut\u00ed oka pozoroval Adreanu. Jedin\u00e9 d\u011bv\u010de, kter\u00e9 m\u011blo tu mo\u017enost b\u00fdti v t\u00e9to part\u011b – aneb jin\u00fdm osob\u00e1m opa\u010dn\u00e9ho pohlav\u00ed nep\u0159\u00edstupno. Nebo\u0165 pr\u00e1v\u011b tato d\u00edvka m\u011bla tu \u010dest od r\u00e1na do ve\u010dera st\u00e1t po boku Toma Kaulitze, b\u00fdt j\u00edm na v\u011bky milov\u00e1na nesmrtelnou l\u00e1skou. \u0160t\u011bst\u00ed? Ne, nebezpe\u010d\u00ed. Rada \u010d\u00edslo jedna zn\u00ed: Necht\u011bj za mu\u017ee osobu, kter\u00e1 \u017e\u00e1rlivosti opl\u00fdv\u00e1.<\/div>\n
Adreana vzhl\u00e9dla k Tomovi, pod pohledem kter\u00fdm ji sledoval, se zastyd\u011bla. Odsedla si od Mari\u00e1na a se strachem v o\u010d\u00edch v\u011bnovala Tomovi nesm\u011bl\u00fd \u00fasm\u011bv. Mari\u00e1n je p\u0159eci jen kamar\u00e1d…<\/div>\n
„Tak u\u017e to m\u00e1te?“ vznesl Tom otr\u00e1ven\u011b ot\u00e1zku, nezapomn\u011bl v\u0161ak Adreanu prop\u00e1lit pohledem a n\u00e1padn\u011b si oto\u010dit bejsku. V\u0161ichni jej ignorovali, necht\u011bli b\u00fdt pr\u00e1v\u011b ru\u0161eni. Jen David jej zachytil pohledem, na\u010de\u017e se posm\u011b\u0161n\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„Ty si dneska n\u011bjak nerv\u00f3zn\u00ed… V\u0161ak se neboj, dostane\u0161 jako prvn\u00ed.“ A jako v transu se nad\u00e1le pe\u010dliv\u011b v\u011bnoval sv\u00e9 pr\u00e1ci. Tom se netrp\u011bliv\u011b pod\u00edval z okna, posp\u00edch\u00e1. Za necelou hodinu m\u00e1 b\u00fdt doma, sl\u00edbil to bratrovi. Av\u0161ak to nen\u00ed jedin\u00fd slib. Zap\u0159\u00eds\u00e1hl se mu, \u017ee si u\u017e travi\u010dku nikdy nezahul\u00ed – co\u017e plnit ani nehodl\u00e1.<\/div>\n
S pohledem, kter\u00fd byl sm\u011b\u0159ov\u00e1n Adrean\u011b, si rukou pl\u00e1cl p\u0159es stehna. Jako poslu\u0161n\u00e9 d\u011bcko s nevinn\u00fdm \u00fasm\u011bvem se zvedla a obkro\u010dmo usedla na Toma. Jej\u00ed ruce byly jako hadi obmot\u00e1ny kolem Tomova lan\u00edho krku, t\u011bla se k sob\u011b horliv\u011b tiskla. Hork\u00fd dech dopadal na Tomovy rty, je\u017e se bl\u00ed\u017eily k Adreanin\u00fdm. V jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b se jejich \u00fasta nedo\u010dkav\u011b spojila. T\u00edmto opojn\u00fdm pocitem zab\u00edjeli \u010das, kter\u00fd se tak pomalu t\u00e1hnul.<\/div>\n
Z jejich slastn\u00e9ho z\u00e1\u017eitku je v\u0161ak probral David\u016fv hlubok\u00fd hlas: „U\u017e to je. Tak Tome, poj\u010f si pro to prvn\u00ed, kdy\u017e si takov\u00fd nedo\u010dkavec…“ David se j\u00edzliv\u011b u\u0161kl\u00edbl a Tomovi, kter\u00e9mu na kl\u00edn\u011b st\u00e1le hn\u00edzdila Adreana, pod\u00e1val \u010dmouda. S op\u011btovn\u011b ura\u017een\u00fdm obli\u010dejem, pln\u00fdm pohrd\u00e1n\u00ed, ‚d\u00e1rek‘ p\u0159ijal. Adreana rad\u011bji ani ne\u010dekala na p\u0159\u00edkaz a sesedla Tomovi z kl\u00edna. Dokonce mu v rychlosti nezapomn\u011bla podat sv\u016fj zapalova\u010d, ten Tom\u016fv se jaksi odebral do sv\u011bta zesnul\u00fdch. Tom si nabrou\u0161en\u011b zap\u00e1lil a pot\u00e1hl. Adrean\u011b bez n\u00e1znaku emoc\u00ed vr\u00e1til jej\u00ed zapalova\u010d a nad\u00e1le j\u00ed nev\u011bnoval pozornost. Prost\u011b si zahulit, a pak rychle dom\u016f – Bill nesm\u00ed nab\u00fdt podez\u0159en\u00ed.<\/div>\n
Nakonec ve v\u0161ech ruk\u00e1ch, kter\u00e9 se zde pohybovaly, ulp\u011bl joint. A v\u0161ichni si s velk\u00fdm po\u017eitkem u\u017e\u00edvali tento okam\u017eik. Tom u\u017e nebyl tak nerv\u00f3zn\u00ed, dokonce se usm\u00edval. Pohledem zachytil Adreanu, je\u017e st\u00e1la nen\u00e1padn\u011b v setm\u011bl\u00e9m kout\u011b. Porozhl\u00ed\u017eela se, snad na n\u011bco \u010dekala. Vyslal k n\u00ed nen\u00e1padn\u00fd sign\u00e1l, \u017ee se u\u017e m\u016f\u017ee vypa\u0159it, stejn\u011b se s\u00e1m za chv\u00edli zvedne a p\u016fjde dom\u016f. A to nastala jej\u00ed velk\u00e1 chv\u00edle. S potuteln\u00fdm \u00fasm\u011bvem se bez zamrk\u00e1n\u00ed oka oto\u010dila na sv\u00e9m podpatku a jako lehk\u00fd v\u00e1nek se ti\u0161e vytratila z tohoto domu, jej\u00ed c\u00edl byl jasn\u00fd. Jen si posp\u00ed\u0161it, nechce prome\u0161kat tuto \u0161anci, v\u017edy\u0165 je to jej\u00ed osud.<\/div>\n
– – –<\/div>\n
Tom naposledy popot\u00e1hl a rozhl\u00e9dl se po ostatn\u00edch. Nemohl p\u0159\u00edli\u0161 rozpoznat, kdo je kdo. M\u00edstnost\u00ed se nesl hust\u00fd d\u00fdm a vzduch nebyl p\u0159\u00edli\u0161 d\u00fdchateln\u00fd. Byla jich nemal\u00e1 skupinka, deset a\u017e patn\u00e1ct lid\u00ed. N\u011bkte\u0159\u00ed odv\u00e1\u017elivci vyt\u00e1hli i tvrd\u0161\u00ed fet, na to Tom proto\u010dil o\u010dima. Alkohol – ten mu probl\u00e9my ned\u011bl\u00e1. Sp\u00ed\u0161e pom\u00e1h\u00e1, kdy\u017e se probl\u00e9my \u0159e\u0161\u00ed, anebo pat\u0159\u00ed jako obvykl\u00fd dopln\u011bk k oslav\u00e1m. Marihuana – jeho l\u00e1ska nejv\u011bt\u0161\u00ed, ale nic se nesm\u00ed p\u0159eh\u00e1n\u011bt. Jenom\u017ee tvrd\u00fd fet – nikdy. Jeliko\u017e v prost\u0159ed\u00ed prohulenc\u016f \u010di prop\u00edchanc\u016f m\u00e1 tu \u010dest \u017e\u00edt od t\u00e9 doby, co nav\u0161t\u011bvuje s bratrem gymn\u00e1zium, v\u00ed, jak to s t\u011bmito zoufalci dopad\u00e1. Dost \u0161patn\u011b a v\u011bt\u0161inou jde v\u0161echno rychle… stresov\u00e9 situace, chu\u0165 po nepoznan\u00e9m, marihuana, pot\u00e9 cht\u00ed\u010d za\u0159adit se mezi lep\u0161\u00ed, co\u017e je vede k tvrd\u00fdm drog\u00e1m, a pot\u00e9… pot\u00e9 beznad\u011bjn\u00e9 v\u00fdchodisko z t\u00e9to situace a n\u00e1sledn\u011b smrt. Co jin\u00e9ho. Ale m\u016f\u017eeme situaci odleh\u010dit t\u00edm, \u017ee smrt potk\u00e1 bez rozd\u00edlu ka\u017ed\u00e9ho – d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji.<\/div>\n
„Tak co? Madmazel Kaulitzov\u00e1 ti u\u017e zdrhla?“ uchechtl se Jon\u00e1\u0161, zdej\u0161\u00ed leader. Up\u0159en\u011b hled\u011bl Tomovi do o\u010d\u00ed; d\u00edky nadm\u011brn\u00e9mu po\u017eit\u00ed neleg\u00e1ln\u00edch drog, se mu trochu to\u010dila hlava kolem vlastn\u00ed osy, a tak se cht\u011bl z\u0159ejm\u011b ujistit, jestli mluv\u00ed skute\u010dn\u011b na Toma. Ten se naplno rozesm\u00e1l, pojmenov\u00e1n\u00ed madmazel mu p\u0159i\u0161lo z\u00e1bavn\u00e9. Ale to jen d\u00edky tr\u00e1v\u011b, jinak by jej slu\u0161n\u011b poslal tam, kam pat\u0159\u00ed. Na Adreanu si nikdo dovolovat nebude. A\u010dkoliv to tak nevypad\u00e1, velmi ji miluje… Jenom\u017ee drs\u0148\u00e1ci si schov\u00e1vaj\u00ed city do pe\u0159inky…<\/div>\n
„Tak co?“ Jon\u00e1\u0161ovi z \u00fast u\u0161el jak\u00fdsi kv\u00edkav\u00fd zvuk, kter\u00fd m\u011bl p\u0159edstavovat uchechtnut\u00ed. Tom jej ignoroval, rad\u011bji vyt\u00e1hl mobil z kapsy a na displeji shl\u00e9dl \u010das, kter\u00fd bohu\u017eel nelhal. Poskl\u00e1dan\u00e9 \u010d\u00e1rky, kter\u00e9 p\u0159edstavovaly \u010das, majitele drah\u00e9ho mobilu upozor\u0148ovaly, \u017ee za p\u0159esn\u00fdch sto dvacet minut bude osm hodin ve\u010der. Bratr z\u0159ejm\u011b bude m\u00edt strach, ale… v\u0161ak on ho zn\u00e1. A nav\u00edc… Tomovi je v tomto stavu jedno, jestli jej bratr se\u0159ve nebo jestli se snad rozbre\u010d\u00ed nad jeho nemo\u017enost\u00ed. Te\u010f je mu v\u0161e jedno. Jen si vychutnat ten opojn\u00fd stav bezmy\u0161lenkovitosti a sm\u00edchu. Motaj\u00edc\u00edho se okol\u00ed, \u010di vratk\u00e9 podlahy.<\/div>\n
„J\u00e1 u\u017e jdu,“ nekompromisn\u011b se Tom z\u0159ekl sv\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti v m\u00edstnosti a opravdu se zvedl ze \u017eidle, z kter\u00e9 jej d\u00edky jej\u00ed tvrdosti bolely v\u0161echny \u010d\u00e1sti t\u011bla. N\u011bkte\u0159\u00ed se s n\u00edm rozlou\u010dili pozdravem \u010di pokynut\u00edm hlavy, ostatn\u00ed v\u0161ak u\u017e m\u011bli pr\u00e1zdn\u00e9 dut\u00e9 hlavy, a tak nevn\u00edmali p\u0159\u00edtomnost a d\u011bj kolem nich. Jen zaujat\u011b pozorovali jak\u00e9si bezv\u00fdznamn\u00e9 m\u00edsto pobl\u00ed\u017e sebe.<\/div>\n
Tom proklouzl z tohoto domu do nebezpe\u010dn\u011b se tv\u00e1\u0159\u00edc\u00edch \u017eivl\u016f p\u0159\u00edrody a jal se dorazit dom\u016f.<\/div>\n
– – –<\/div>\n
V\u00edtr j\u00ed cuchal vlasy a d\u00e9\u0161\u0165 je sm\u00e1\u010del. Make-up, kter\u00e9ho se na jej\u00ed tv\u00e1\u0159i nevyskytovalo nejm\u00e9n\u011b, se za\u010dal rozt\u00e9kat a st\u00edny tvo\u0159ily nep\u0159irozen\u011b r\u016f\u017eov\u00e9 kan\u00e1lky vody. Stromy se nebezpe\u010dn\u00e9 kl\u00e1tily a jeden pr\u00e1v\u011b v jej\u00ed bl\u00edzkosti. Co kdyby na n\u00ed spadl? Pt\u00e1me se. A odpov\u00edd\u00e1me: Mnoho. Stejn\u011b mnoho ne\u0161t\u011bst\u00ed jako kdyby zde \u017eila na v\u011bky. Proto nad touto ot\u00e1zkou nebudeme p\u0159em\u00fd\u0161let, je absurdn\u00ed a postradateln\u00e1.<\/div>\n
Prst sv\u00e9 prav\u00e9 ruky nejist\u011b polo\u017eila na zvonek, kter\u00e9 zdobilo jm\u00e9no Kaulitzovi, a pot\u00e9 dom\u00e1\u010dkla. Vlastn\u011b za\u010dala pochybovat, jestli se j\u00ed nelekne, nepo\u010d\u00edtala toti\u017e s ne\u010dekan\u00fdmi p\u0159eh\u00e1\u0148kami. Tedy… s ne\u010dekan\u00fdmi d\u016fsledky t\u011bchto dne\u0161n\u00edch pohrom.<\/div>\n
Chv\u00edli se nic ned\u011blo. Asi by m\u011bla j\u00edt, Bill se pr\u00e1v\u011b te\u010f z\u0159ejm\u011b pohybuje v n\u011bkter\u00e9m ze salon\u016f kr\u00e1sy \u010di zna\u010dkov\u00e9m m\u00f3dn\u00edm n\u00e1vrh\u00e1\u0159stv\u00ed, co\u017e u n\u011bj rozhodn\u011b nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 novinka.<\/div>\n
Ale v m\u017eiku si to rozmyslela.<\/div>\n
Adreana se zhluboka nadechla, uvid\u011bla vych\u00e1zet siluetu ze dve\u0159\u00ed. Nad hlavou se j\u00ed vzn\u00e1\u0161ely noviny, d\u00edky ruce, kter\u00e1 je p\u0159idr\u017eovala. Bill bleskurychle p\u0159ib\u011bhl otev\u0159\u00edt branku, a ani nemusel Adreanu nutit, aby zahu\u010dela k nim dom\u016f, do tepl\u00ed\u010dka.<\/div>\n
Adreana se t\u00e9m\u011b\u0159 oklepala jako pes, byla promrzl\u00e1 a t\u00e9\u017e zmokl\u00e1 a\u017e na kost. Pozoruj\u00edc Billa, z\u016fstala st\u00e1t na m\u00edst\u011b jako p\u0159ikovan\u00fd h\u0159eb\u00edk, zat\u00edmco Bill dov\u0159el dve\u0159e, kter\u00fdmi naposledy pro\u0161el pr\u016fvan a p\u00e1r kapek de\u0161\u0165ov\u00e9 vody, kter\u00e9 sem zav\u00e1l v\u00edtr. Adreanu ignoroval, i kdy\u017e… „Jdi zat\u00edm do ob\u00fdv\u00e1ku, d\u00e1m ti n\u011bco na p\u0159evle\u010den\u00ed.“ Nemohl se d\u00edvat na to, jak se promrzl\u00e1 klepe. T\u00e9\u017e se nemohl d\u00edvat na to, jak n\u011bkter\u00e9 partie jej\u00edho t\u011bla skrz mokr\u00e9 oble\u010den\u00ed, lep\u00edc\u00edho se na n\u00ed, byly detailn\u011b zobrazeny. D\u00edvky si u\u017e na sebe nejsou schopny navl\u00e9knou aspo\u0148 spodn\u00ed pr\u00e1dlo.<\/div>\n
Adreana poslu\u0161n\u011b odcupitala do ob\u00fdv\u00e1ku, p\u0159edt\u00edm si v\u0161ak nezapomn\u011bla zout lodi\u010dky b\u00edl\u00e9 barvy. Vlastn\u011b te\u010f u\u017e hn\u011bdav\u00e9, byly zabl\u00e1ceny. Kdy\u017e m\u00edjela velk\u00e9 starobyl\u00e9 zrcadlo, za\u010dervenala se. To je ostuda. Vypad\u00e1 jako… \u0161t\u011btka, pomyslela si. Av\u0161ak toto p\u0159irovn\u00e1n\u00ed bychom mohli pou\u017e\u00edt i beztak.<\/div>\n
Usadila se do velk\u00e9 \u010derven\u00e9 pohovky a podep\u0159ela si unaven\u011b hlavu. P\u0159em\u00fd\u0161lela. Bude to od n\u00ed sprost\u00e9… odpornej podraz. Uv\u011bdomuje se n\u00e1sledky, av\u0161ak je schopna za n\u011b n\u00e9st zodpov\u011bdnost. A je si jista, \u017ee bude trp\u011bt a\u017e do smrti. Jej\u00ed srdce po cel\u00fd zbytek \u017eivota bude n\u00e9st jak t\u00edhu \u0161t\u011bst\u00ed, tak i z\u00e1t\u011b\u017e z\u00e1rmutku a sm\u016fly, kterou bude rozn\u00e1\u0161et. Ale to jest jej\u00ed posl\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 j\u00ed bylo odned\u00e1vna p\u0159id\u011bleno.<\/div>\n
Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed ji v\u0161ak probraly kroky, nesouc\u00ed se seshora. Zna\u010dily Bill\u016fv p\u0159\u00edchod za n\u00ed. A tak si sv\u016fdn\u011b vyhrnula sukni. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bla, co d\u011bl\u00e1…<\/div>\n
– – –<\/div>\n
Tom pr\u00e1v\u011b m\u00edjel zdej\u0161\u00ed cukr\u00e1rnu. Sice prodava\u010de, kter\u00fd ji vedl, nesn\u00e1\u0161el, ale to neznamenalo, \u017ee do n\u00ed nezajde. Nejenom \u017ee mu dom\u016f zb\u00fdvala dobr\u00e1 p\u016flhodina cesty, ale cht\u011bl se je\u0161t\u011b oh\u0159\u00e1t p\u0159i dobr\u00e9, tepl\u00e9 k\u00e1v\u011b.<\/div>\n
A tak prudce zabo\u010dil k jej\u00edmu vchodu a tou\u017eebn\u011b si vychutn\u00e1val s\u00e1laj\u00edc\u00ed teplo, kdy\u017e vstoupil.<\/div>\n
– – –<\/div>\n
„Tady,“ podal j\u00ed Bill nekompromisn\u011b Tomovy kusy o\u0161acen\u00ed, kter\u00e9 ji m\u011bly zah\u0159\u00e1t. Adreana se sv\u016fdn\u011b zaculila, av\u0161ak se ani nepohnula. Prosebn\u011b se na Billa pod\u00edvala a pravila: „J\u00e1… Bille…“ V\u00edc ze sebe nedostala. Ta fale\u0161! Nesm\u00ed se dostat napovrch!<\/div>\n
Jeho ruka v jej\u00ed ulp\u011bla, snad jej cht\u011bla pohladit. Hledala porozum\u011bn\u00ed? Ne. \u017d\u00e1dost se rvala na povrch. „Pros\u00edm… Jen jedinkr\u00e1t…“ prosebn\u011b \u0161eptala. Hled\u011bli si do o\u010d\u00ed… copak nevid\u011bli tu vz\u00e1jemnou z\u00e1\u0161\u0165? A on… jeho rozum pravil: Jednou to muselo p\u0159ij\u00edt. V\u017edy\u0165 to tolik cht\u011bl… nesm\u00ed to te\u010f pokazit. Nesm\u00ed se st\u00e1t ob\u011bt\u00ed spr\u00e1vn\u00e9ho rozumu ani pochyb. V\u0161e pl\u00e1noval… do detailu. Jeho emoce… mus\u00ed ven. Jinudy to nejde. Jak jinak se pomst\u00edt? Nijak. To\u0165 jedin\u00e9 v\u00fdchodisko, ale nijak odsu\u010f ven…<\/div>\n
Bill hbit\u011b ovinul svou ruku kolem jej\u00edho \u00fatl\u00e9ho pasu – ano, byla anorekti\u010dka. Nesna\u017eme se to zalh\u00e1vat. Jeho \u00fasta se bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed p\u0159itiskla na jej\u00ed, byla chladn\u00e1… nelze v\u0161ak dok\u00e1zat, \u017ee to\u0165 jen d\u016fsledek zimy. Chlad du\u0161e se ob\u010das dost\u00e1v\u00e1 na povrch ven… Jazyky za\u010daly hr\u00e1t hru mot\u00fdl\u00ed a du\u0161e si razily spletitou cestu do pekla. Byli si toho v\u011bdomi, av\u0161ak p\u0159estat necht\u011bli.<\/div>\n
Adreany ruka zabloudila pod Billovo tri\u010dko. Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Musela jej pohladit. Bylo tak hebk\u00e9 a ploch\u00e9. Nepat\u0159ilo snad klukovi, ale \u017een\u011b. Bill j\u00ed rukou zajel do vlas\u016f, je\u0161t\u011b st\u00e1le byly mokr\u00e9. Kapi\u010dky vody mu st\u00e9kaly po rukou, n\u011bkter\u00e9 m\u011bly tu \u010dest sp\u00e1lit se o jeho \u00fasta. Ano, pot\u0159eboval zchladit, av\u0161ak horliv\u00e1 v\u00e1\u0161e\u0148 se vyhasit nedala. Zap\u00e1lili ohe\u0148, jen\u017e uhas\u00ed jen v\u00fdhra, kter\u00e1 je v\u0159ele zchlad\u00ed.<\/div>\n
Sta\u010dil zru\u010dn\u00fd pohyb a Billovo tri\u010dko ohniv\u00e9 barvy si ustlalo na drah\u00e9m persk\u00e9m kobere\u010dku. Na moment snad zav\u00e1hal, ale… svl\u00e9kl Adrean\u011b tri\u010dko s hlubok\u00fdm v\u00fdst\u0159ihem, kter\u00e9 jako jedin\u00e9 chr\u00e1nilo jej\u00ed chloubu p\u0159ed zraky okol\u00ed. \u010clov\u011bk by si myslel, \u017ee Bill ulp\u00ed na jej\u00edch bradavk\u00e1ch, ale nestalo se tak. Oba m\u011bli jasn\u00fd c\u00edl, znali Jeho souhru, nemuseli jej prodiskutov\u00e1vat.<\/div>\n
Adreana si bez n\u00e1mitek nechala svl\u00e9ci sukni, samoz\u0159ejm\u011b. Jako prav\u00e1 blond\u00fdna ani pod n\u00ed nem\u011bla spodn\u00ed pr\u00e1dlo. P\u0159esn\u011b jak Bill o\u010dek\u00e1val. Zd\u00e1lo se to tak jednoduch\u00e9… Ano. P\u0159edehra je snadn\u00e1, ale dohra b\u00fdv\u00e1 bolestiv\u00e1. Amat\u00e9rsk\u00fd herec toto v\u011bd\u011bt nem\u016f\u017ee.<\/div>\n
Bill se necht\u011bl zdr\u017eovat, a tak si rozepnul sponu p\u00e1sku. Av\u0161ak Adreana necht\u011bla b\u00fdt div\u00e1kem, proto pouh\u00fdm jedn\u00edm tahem zip jeho kalhot povolil a kalhoty mohly voln\u011b spadnou dol\u016f. Bill hled\u011bl do jej\u00edch si jist\u00fdch o\u010d\u00ed. Ji\u017e brzy…<\/div>\n
Adreana chytla kraj jeho \u010derno\u010dern\u00fdch boxerek. St\u00e1hla je bez zept\u00e1n\u00ed, v\u011bd\u011bla \u017ee mohla. A pot\u00e9… jejich prv\u00e1 pr\u00e1ce se tv\u00e1\u0159ila profesion\u00e1ln\u011b.<\/div>\n
Bill do n\u00ed prudce pronikl, bolestn\u00fd vzdech prorazil ticho m\u00edstnosti. Av\u0161ak i jejich t\u011bla plakala.<\/div>\n
Billovi zpod zav\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek slza uk\u00e1pla. A p\u0159itom se usm\u00e1l. Je to tak dob\u0159e. Nicm\u00e9n\u011b jeho srdce p\u0159esto krv\u00e1celo…<\/div>\n
– – –<\/div>\n
Tom, ji\u017e promrzl\u00fd, odemykal. N\u011bco nehr\u00e1lo, \u0161eptal mu tich\u00fd v\u00e1nek, kter\u00fd se linul od prahu dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
Ji\u017e p\u0159ede\u0161l\u00e1, drogou ovlivn\u011bn\u00e1 n\u00e1lada z n\u011bj vyprchala, a proto snad byl tak klidn\u00fd… Nezouval si boty, nebylo pot\u0159eba. Nevzru\u0161oval se nad t\u00edm, co uvid\u00ed. V\u011bd\u011bl to. U\u017e cel\u00fd tento den nahr\u00e1val k neblah\u00e9 situaci.<\/div>\n
A opravdu… jeho tich\u00fd krok na prahu ob\u00fdvac\u00edho pokoje ulp\u011bl – zastavil se sv\u011bt.<\/div>\n
Slza ne\u0161t\u011bst\u00ed a bolesti skanula na zem, nebyla v\u0161ak jedin\u00e9ho vlastn\u00edka. V\u0161ichni trp\u011bli. Trp\u011bli za sv\u016fj osud.<\/div>\n
„Adreano? Pros\u00edm, odejdi,“ rozk\u00e1zal j\u00ed. Pr\u00e1v\u011b te\u010f nastala tvrd\u00e1 dohra. Hodil po d\u00edvce jej\u00ed mokr\u00fd \u0161at a s\u00e1m ode\u0161el do kuchyn\u011b. Nenajde se zde heroin nebo alkohol? Bohu\u017eel. Ale probl\u00e9my by t\u00edm neode\u0161ly…<\/div>\n
T\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u00e9 klapnut\u00ed dve\u0159\u00ed oznamovalo skute\u010dnost, \u017ee v dom\u011b jsou ji\u017e jen dv\u011b trp\u00edc\u00ed osoby. Jejich du\u0161e je stejn\u00e1, stejn\u011b \u010dern\u00e1 a proklet\u00e1. Ne\u0161t\u011bst\u00edm spoutan\u00e1, l\u00e1skou svr\u017een\u00e1.<\/div>\n
„Tome…“ teskliv\u00e9 ticho protnul \u017ealostn\u00fd hlas. Nikdo se neopova\u017eoval k pohybu, anebo snad k hlasit\u00e9mu nadechnut\u00ed. Nakonec se Bill rozhodl jednat. Zezadu jej obejmul kolem pasu a svoj\u00ed hlavu nechal lehce dopadnout na Tomovo rameno. Toto je jeho posledn\u00ed role tohoto dne, a pak bude voln\u00fd.<\/div>\n
„Pros\u00edm, ne\u017e se to stane, nechej m\u011b vykonat sv\u00e9 posledn\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed,“ pravil sm\u00ed\u0159en\u011b. Oba to v\u011bd\u011bli. Bill jej oto\u010dil \u010delem k sob\u011b, t\u00e9m\u011b\u0159 ned\u00fdchal. Jeho o\u010di si prohl\u00ed\u017eely ka\u017ed\u00fd detail Tomovy tv\u00e1\u0159e a hlavn\u011b… \u00fasta. Byly pootev\u0159en\u00e9. Horouc\u00ed vzdech z Billov\u00fdch \u00fast se pronesl m\u00edstnost\u00ed. Pros\u00edm… Tom n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejel prstem po Billov\u00fdch hebk\u00fdch \u00fastech. Pozoroval jeho lesknouc\u00ed se o\u010di… slzy, kter\u00e9 kanuly… S n\u011b\u017enost\u00ed se opov\u00e1\u017eil ochutnat Billova \u00fasta. Mysleli, \u017ee exploduj\u00ed. Bylo to tak rajcovn\u00ed… neopakovateln\u00fd z\u00e1\u017eitek. Poprv\u00e9 a naposledy. Vn\u00edmali ka\u017ed\u00fd sv\u016fj pohyb, i dech snad m\u011bli pod kontrolou. Tiskli se k sob\u011b. Tomova ruka pohladila Billa po tv\u00e1\u0159i, je\u017e m\u011bl hebkou jako samet. I p\u00e1r \u010dern\u00fdch slz na n\u00ed ulp\u011blo.<\/div>\n
A pak… P\u0159i\u0161lo to, co tak dlouho p\u0159ij\u00edt muselo. Co bylo pl\u00e1novan\u00e9, m\u011blo sc\u00e9n\u00e1\u0159 i dohru.<\/div>\n
Jejich role skon\u010dily.<\/div>\n
Vz\u00e1jemn\u00e1 nen\u00e1vist i touha v\u016f\u010di sob\u011b, je\u017e je pohlcovala, o to \u017e\u00e1dala.<\/div>\n
Ostr\u00e9 no\u017ee jim probodly srdce, vykrv\u00e1celi.<\/div>\n
A jejich du\u0161e m\u011bly volnost…<\/div>\n
…anebo bloudily nadosmrti?<\/div>\n
– – –<\/div>\n
N\u00e1hle p\u0159estalo pr\u0161et a h\u0159m\u00edt. Vyjasnilo se.<\/div>\n
Po okol\u00ed se povalovalo plno odpadk\u016f, spadl\u00fdch strom\u016f \u010di odv\u00e1t\u00fdch z\u00e1clon.<\/div>\n
Toto byl opravdu neblah\u00fd den…<\/p>\n

autor: Elke<\/strong>
betaread: Helushka<\/strong><\/div>\n

Toto byl opravdu neblah\u00fd den…<\/p>\n

autor: Elke<\/strong>
betaread: Helushka<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Byl den jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd. Jen trochu… nevl\u00eddn\u00fd. Ale to byla pl\u00e1novan\u00e1 budoucnost… Venku panoval chlad. \u010cern\u00e9 mraky, z nich\u017e se sn\u00e1\u0161ely kroupy, se honily po obloze a objevila se skv\u011bl\u00e1 pod\u00edvan\u00e1 na pl\u00edskanici, kter\u00e1 osv\u011btlovala ka\u017ed\u00e9 tmav\u00e9 z\u00e1kout\u00ed. Ob\u010dan\u00e9 vesni\u010dky Loitsche<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-18525","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18525","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18525"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18525\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18525"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18525"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18525"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}