{"id":18551,"date":"2008-04-12T01:25:00","date_gmt":"2008-04-12T00:25:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=18511"},"modified":"2008-04-12T01:25:00","modified_gmt":"2008-04-12T00:25:00","slug":"casoprostor-ii-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/04\/12\/casoprostor-ii-10\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor II 10."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bo\u017ee, m\u00e1m toho nejlep\u0161\u00edho milence na sv\u011bt\u011b a neust\u00e1le ho ur\u00e1\u017e\u00edm svou \u0161\u00edlenou \u017e\u00e1rlivost\u00ed. Jsem idiot\u2026 ale nev\u00edm, jak to v\u0161echno v sob\u011b potla\u010dit. V\u017edycky kdy\u017e to p\u0159ijde, je to siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Nem\u016f\u017eu proti t\u011bm sm\u011b\u0161n\u00fdm n\u00e1pad\u016fm v\u016fbec nic d\u011blat\u2026 pohlcuj\u00ed m\u011b a spaluj\u00ed zevnit\u0159, moje fantazie pracuje a j\u00e1 jsem \u00fapln\u011b n\u011bkdo jin\u00fd. Te\u010f teprve ch\u00e1pu ty \u017e\u00e1rliv\u00e9 sc\u00e9ny, co jsem mu tu kdysi p\u0159edv\u00e1d\u011bl, proto\u017ee ten pocit zoufalstv\u00ed za\u017e\u00edv\u00e1m. Je to ale tak stra\u0161n\u011b sobeck\u00e9, \u017ee se za to mus\u00edm styd\u011bt. Douf\u00e1m, \u017ee se mi to da\u0159\u00ed a Tom nic netu\u0161\u00ed, ale jist\u00fd si nejsem. Dne\u0161n\u00ed koup\u00e1n\u00ed mi p\u0159i\u0161lo tak trochu jako usmi\u0159ov\u00e1n\u00ed po h\u00e1dce, a p\u0159itom jsme na sebe jedinkr\u00e1t nezv\u00fd\u0161ili hlas\u2026 to jen j\u00e1 v duchu k\u0159i\u010del zoufalstv\u00edm. Je mo\u017en\u00e9, \u017ee to c\u00edt\u00ed? Taky v\u00edm, kdy\u017e je smutn\u00fd a m\u016f\u017ee se p\u0159itom tv\u00e1\u0159it vesele, jak chce, j\u00e1 to stejn\u011b pozn\u00e1m, proto\u017ee to prost\u011b c\u00edt\u00edm. Mo\u017en\u00e1 se sna\u017e\u00edm zbyte\u010dn\u011b a on v\u00ed, co se ve mn\u011b odehr\u00e1v\u00e1 za bou\u0159i. D\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed, je unaven\u00fd, i kdy\u017e spal cel\u00e9 odpoledne. Usm\u011bju se na n\u011bj, a z\u00e1rove\u0148 se mu sna\u017e\u00edm omluvit o\u010dima. L\u00e1sko moje, promi\u0148, v\u00edm, \u017ee si to nezaslou\u017e\u00ed\u0161\u2026 To j\u00e1 bych zaslou\u017eil\u2026 Voda, ve kter\u00e9 le\u017e\u00edme, u\u017e je chladn\u00e1. Upust\u00edm ji, nastav\u00edm p\u0159\u00edjemn\u011b horkou a napust\u00edm do vany novou. Te\u010f si ho kr\u00e1sn\u011b umeju, zabal\u00edm do osu\u0161ky, a kdy\u017e bude cht\u00edt, klidn\u011b ho odnesu do postele na z\u00e1dech, jen abych mu vr\u00e1til jeho l\u00e1sku.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
(\u2026)<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e jsem dneska p\u0159ijel dom\u016f, bylo tu hrobov\u00e9 ticho. Od Filipa jsem odjel hned, jak mi v\u0161echno p\u0159edvedl. Stavil jsem se je\u0161t\u011b cestou v Hamburku na n\u00e1kupy a dorazil dom\u016f v sedm ve\u010der. D\u016fm se topil ve tm\u011b a j\u00e1 si myslel, \u017ee jsem tu s\u00e1m. Mo\u017en\u00e1 \u0161li n\u011bkam ven a je\u0161t\u011b se nevr\u00e1tili, myslel jsem si, kdy\u017e vtom jsem zaslechl tich\u00e9 cupit\u00e1n\u00ed. Zrovna jsem rozsv\u00edtil, zav\u0159el dve\u0159e bytu a zouval si boty, kdy\u017e se to ozvalo. \u017de by ke mn\u011b b\u011b\u017eel Scotty?<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Zvedl jsem pohled a setkal se s Dav\u00eddkov\u00fdma rozz\u00e1\u0159en\u00fdma o\u010dkama.<\/div>\n
„Ahoj tat\u00ed,“ sko\u010dil mi kolem krku, jak jsem byl je\u0161t\u011b ohnut\u00fd k bot\u00e1m.<\/div>\n
„Ahoj mil\u00e1\u010dku,“ zvedl jsem ho a p\u0159itiskl si ho co nejbl\u00ed\u017e k sob\u011b. Obto\u010dil mi nohy kolem pasu a dr\u017eel se jako kl\u00ed\u0161t\u011b. „St\u00fdskalo se mi po tob\u011b,“ \u0161eptal jsem mu do ou\u0161ka a l\u00edbal ho na tv\u00e1\u0159. Je tak sladk\u00fd\u2026 Odt\u00e1hl se, aby se mi mohl pod\u00edvat do o\u010d\u00ed, a usm\u00e1l se: „Mn\u011b se st\u00fdskalo v\u00edc.“<\/div>\n
„Ne ne, mn\u011b v\u00edc,“ sna\u017eil jsem se ho p\u0159esv\u011bd\u010dit a on jen s \u00fasm\u011bvem zavrt\u011bl hlavi\u010dkou.<\/div>\n
„Mn\u011b v\u00edc,“ a pevn\u011b m\u011b zase objal kolem krku, aby mi to potvrdil.<\/div>\n
„Tak jo, no, jsi v\u011bt\u0161\u00ed stejskadlo, no. Ty jsi tu s\u00e1m?“ zept\u00e1m se, ale je mi jasn\u00fd, kde asi tak m\u016f\u017ee b\u00fdt Tom.<\/div>\n
„Ne, ale strejda sp\u00ed. Byli jsme v kin\u011b na kreslen\u00fdm filmu o takov\u00fd hezk\u00fd rybi\u010dce, pak jsme si hr\u00e1li, a pak u\u017e byl strejda moc unavenej, tak jsme \u0161li spinkat,“ zatv\u00e1\u0159\u00ed se starostliv\u011b, jak m\u00e1 nejsp\u00ed\u0161 obavy o Tomovo chatrn\u00e9 zdrav\u00ed. „J\u00e1 u\u017e jsem se probudil, a kdy\u017e jsem t\u011b sly\u0161el, tak jsem ti \u0161el naproti, v\u00ed\u0161?“ Usm\u011bju se na n\u011bj, je rozko\u0161nej.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Pod\u00edvej, co jsem ti postavil,“ ukazuje mi v ob\u00fdv\u00e1ku kr\u00e1sn\u00fd dome\u010dek z lega. Vr\u00e1t\u00edm ho na zem, aby mi ho mohl po\u0159\u00e1dn\u011b p\u0159edv\u00e9st.<\/div>\n
„Ten je kr\u00e1snej, povedl se ti,“ pochv\u00e1l\u00edm ho a p\u0159id\u00e1m ho na poli\u010dku vedle dal\u0161\u00edch dvou dome\u010dk\u016f, co postavil v\u010dera.<\/div>\n
„A hele, tohle d\u011blal strejda,“ uk\u00e1\u017ee mi tank.<\/div>\n
„Hmmmm, strejda je taky \u0161ikovnej, d\u00e1me ho taky na poli\u010dku?“ zept\u00e1m se, a kdy\u017e k\u00fdvne, p\u0159id\u00e1m ho mezi dva dome\u010dky. Pomalu budeme muset uvolnit dal\u0161\u00ed, aby se ty jeho v\u00fdtvory m\u011bly kam skl\u00e1dat. Lega m\u00e1 asi tak tunu, proto\u017ee ho dostal k V\u00e1noc\u016fm p\u011bt krabic. N\u011bjak jsme se v\u0161ichni \u0161patn\u011b domluvili a koupili mu to sam\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Do\u0161el jsem se pod\u00edvat na strejdu, jak se mu sp\u00ed, a kdy\u017e jsem vid\u011bl jeho spokojen\u00fd v\u00fdraz, nechal jsem ho chrn\u011bt. Ur\u010dit\u011b s Dejvem zase l\u00edtal po cel\u00e9m byt\u011b, je n\u011bkdy hor\u0161\u00ed ne\u017e on, jen\u017ee u\u017e nem\u00e1 tolik energie jako ten \u0161punt. P\u0159ikryl jsem ho a\u017e po bradu a zav\u0159el opatrn\u011b dve\u0159e. „Dav\u00ed, p\u016fjdem se vykoupat, jo?“ zavol\u00e1m \u0161eptem na syna. Dneska ho vykoupu s\u00e1m, kdy\u017e Tom tak sladce chrn\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
(\u2026)<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Te\u010f jsem ve van\u011b u\u017e podruh\u00e9, s Tomem, ale schv\u00e1ln\u011b jsem mu to ne\u0159ekl, aby si to p\u0159edt\u00edm nerozmyslel. Pot\u0159eboval jsem ho\u2026 T\u011b\u0161il jsem se na jeho doteky cel\u00fd den. Jezd\u00edm mu po hrudn\u00edku mo\u0159skou houbou a p\u011bnou si ho p\u011bkn\u011b rozmazluju. M\u00e1 zav\u0159en\u00e9 o\u010di a usm\u00edv\u00e1 se. Kdy\u017e zajedu n\u00ed\u017e, otev\u0159e je a chytne mi ruku.<\/div>\n
„Tak dost, tohle u\u017e si ud\u011bl\u00e1m s\u00e1m\u2026 pro dne\u0161ek mysl\u00edm, \u017ee to sta\u010dilo,“ usm\u00edv\u00e1 se na m\u011b a sebere mi houbu. Ud\u011bl\u00e1m ura\u017een\u00fd obli\u010dej, proto\u017ee to teda ne\u2026 j\u00e1 si ho cht\u011bl umejt s\u00e1m. Kdy\u017e vid\u00ed m\u016fj v\u00fdraz, zase mi houbu vr\u00e1t\u00ed, ale o\u010di u\u017e nezav\u00edr\u00e1\u2026 v\u00ed, jak by to dopadlo. Nakonec mi nezbude nic jin\u00e9ho, ne\u017e ho rychle namydlit, spl\u00e1chnout a vypustit vanu. Ach jo, ale bylo to stejn\u011b kr\u00e1sn\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak pov\u00eddej, jak jsi dopadl u Filipa?“ zept\u00e1 se m\u011b Tom, kdy\u017e sed\u00edme vedle sebe v ob\u00fdv\u00e1ku na seda\u010dce a z\u00edr\u00e1me na n\u011bjakou blbinu v televizi. Nev\u00edm jak on, ale j\u00e1 to je\u0161t\u011b neza\u010dal ani vn\u00edmat.<\/div>\n
„Jo, vypad\u00e1 to, \u017ee za p\u00e1r dn\u00ed bude B\u00e9da hotovej, Filip je poklad. Lep\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka jsem si p\u0159\u00e1t nemohl.“ Tom se jen usm\u011bje, ale d\u00e1l nic ne\u0159\u00edk\u00e1. Tohle je takov\u00fd mal\u00fd st\u00edn mezi n\u00e1mi. Kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161el s t\u00edm, \u017ee po d\u011bdov\u011b smrti koup\u00edm jeho d\u016fm i s B\u00e9dou, kategoricky mi to zatrhl. Skoro jsme se tenkr\u00e1t poh\u00e1dali, ale nakonec se mi poda\u0159ilo ho ukecat. Pochopil, co pro m\u011b B\u00e9da znamen\u00e1, \u017ee je to na\u0161e osudov\u00e9 auto a neb\u00fdt jeho, nikdy bychom se my dva nesetkali. Tak dlouho jsem ho p\u0159esv\u011bd\u010doval, a\u017e mi to nakonec schv\u00e1lil, ale stejn\u011b jsem na n\u011bm vid\u011bl, \u017ee nen\u00ed r\u00e1d. Ud\u011blal to jen pro klid v rodin\u011b. Tak n\u011bjak tu\u0161il, \u017ee kdyby byl d\u016fsledn\u011b proti, stejn\u011b to ud\u011bl\u00e1m a budu mu to tajit. Rad\u0161i se sm\u00ed\u0159il s t\u00edm, \u017ee se t\u00edm budu zab\u00fdvat, a jak mi jednou \u0159ekl, bude doufat, \u017ee se tu \u010f\u00e1belskou ma\u0161inu nepoda\u0159\u00ed nikomu o\u017eivit.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u017ee sis nakonec prosadil svou,“ za\u0161eptal ne\u0161\u0165astn\u011b. K\u00fdvl jsem, co jin\u00e9ho mi zb\u00fdvalo. P\u0159isunul jsem se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e a polo\u017eil mu hlavu na rameno.<\/div>\n
„Tomi, nezlob se\u2026 v\u017edy\u0165 se nic ned\u011bje, v\u0161echno je p\u0159i star\u00e9m,“ sna\u017e\u00edm se ho zase uklid\u0148ovat, proto\u017ee zn\u00e1m jeho obavy, kter\u00e9 z B\u00e9dy m\u00e1. Jednou, kdy\u017e jsme o tom u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 diskutovali, a nebyli jsme u toho zrovna moc potichu, vy\u010detl mi, \u017ee se chci zase vypravit n\u011bkam do minulosti a jeho tu s Dav\u00eddkem nechat. Tenkr\u00e1t mi to dost ubl\u00ed\u017eilo\u2026 k\u0159i\u010del jsem na n\u011bj, proto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee to nen\u00ed pravda, \u017ee u\u017e to nechci nikdy ud\u011blat, ale nenechal se p\u0159esv\u011bd\u010dit. N\u011bkdy je pali\u010dat\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1.<\/div>\n
„Ty v\u00ed\u0161, \u017ee jsem byl od za\u010d\u00e1tku proti, tak se m\u011b te\u010f nesna\u017e p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee o nic nejde. Kdyby o nic ne\u0161lo, nech\u00e1\u0161 ho ve stodole a nebude\u0161 se pokou\u0161et ho znovu zprovoznit. To mi nevykl\u00e1dej ani omylem. Nejsem malej, abych ti na tohle sko\u010dil,“ rozmluvil se najednou plamenn\u011b Tom a mn\u011b bylo jasn\u00e9, \u017ee jsem to o\u017eehav\u00e9 t\u00e9ma zase p\u011bkn\u011b rozpumpoval. Pohladil jsem ho po ruce, ale ucukl. Najednou byl na\u0161tvan\u00fd. Tohle um\u011bl dokonale. Tomuhle j\u00e1 \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee je samona\u0161tv\u00e1vac\u00ed \u2026 z absolutn\u00edho klidu je zni\u010dehonic vztekl\u00fd jako \u010dert\u00edk z krabi\u010dky.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Co m\u00e1m ud\u011blat, abys mi v\u011b\u0159il?“ zad\u00edv\u00e1m se do jeho na\u0161tvan\u00e9ho obli\u010deje a \u010dek\u00e1m, co mi odpov\u00ed. Ur\u010dit\u011b bude cht\u00edt, abych mu n\u011bco sl\u00edbil.<\/div>\n
„Nic, Bille, rad\u0161i nic ned\u011blej, jen pros\u00edm t\u011b do t\u00fd ma\u0161iny nestrkej ani \u0161pi\u010dku nosu, nebo se tady s\u00e1m zbl\u00e1zn\u00edm,“ domluv\u00ed a j\u00e1 jsem p\u0159ekvapen\u00fd ze slzy, kter\u00e1 mu najednou stekla po tv\u00e1\u0159i. Nedb\u00e1m na jeho odm\u00edt\u00e1n\u00ed a sednu si mu obkro\u010dmo na kl\u00edn. D\u00edv\u00e1m se do jeho slzav\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„L\u00e1sko, v\u017edy\u0165 j\u00e1 t\u011b nechci ztratit stejn\u011b tak, jako ty m\u011b,“ objemu ho a sl\u00edb\u00e1m mu osam\u011blou slzu z tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee do toho auta u\u017e nikdy nevleze\u0161\u2026 prost\u011b nev\u011b\u0159\u00edm, promi\u0148,“ \u0161ept\u00e1 mi do vlas\u016f a j\u00e1 najednou nev\u00edm, co mu \u0159\u00edct. Jsem odhodlan\u00fd, m\u00e1m strach to znovu ud\u011blat, ale nechci mu nic slibovat. V\u00edm, \u017ee kdybych ten slib musel poru\u0161it, bude mezi n\u00e1mi konec, a to by m\u011b zabilo.<\/div>\n
„Tome, nebudu ti to slibovat, proto\u017ee v\u016fbec nev\u00edm, jak to bude d\u00e1l, ale slibuju ti, \u017ee kdybych se kv\u016fli tomu m\u011bl vzd\u00e1t v\u0161eho na sv\u011bt\u011b, v\u017edycky se k tob\u011b vr\u00e1t\u00edm, v\u017edycky\u2026 miluju t\u011b, ty to v\u00ed\u0161,“ l\u00edbnu ho lehce na tv\u00e1\u0159 a p\u0159itisknu se k n\u011bmu. Jeho ruce m\u011b hlad\u00ed po z\u00e1dech. Sed\u00edme chv\u00edli v objet\u00ed a j\u00e1 nep\u0159\u00edtomn\u011b z\u00edr\u00e1m do pr\u00e1zdn\u00e9ho rohu pokoje, kde je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00fddnem st\u00e1l v\u00e1no\u010dn\u00ed strome\u010dek. Bylo to tu tak kr\u00e1sn\u00e9, takov\u00e9 slavnostn\u00ed\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
flashback<\/em><\/div>\n
<\/div>\n

<\/em><\/div>\n
„J\u016f\u016f\u016f\u016f\u016f\u016f\u016f\u016f\u016f,“ sv\u00edt\u00ed Dav\u00eddkova o\u010dka. Stoj\u00edme v\u0161ichni t\u0159i ve dve\u0159\u00edch a on poprv\u00e9 vid\u00ed rozsv\u00edcen\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00ed stromek v na\u0161em ob\u00fdv\u00e1ku. Venku na zahrad\u00e1ch u\u017e jich letos vid\u011bl hodn\u011b, ale tenhle je jin\u00fd ne\u017e ty ostatn\u00ed. Pod t\u00edmhle je kupa d\u00e1rk\u016f, kter\u00e9 \u010dekaj\u00ed jen na n\u011bj.<\/em><\/div>\n
„Tak ut\u00edkej, \u0161punte,“ \u0159ekne mu strejda a oba \u010dek\u00e1me, \u017ee se rozb\u011bhne a za\u010dne cupovat v\u00e1no\u010dn\u00ed pap\u00edry. Jen\u017ee on d\u00e1l stoj\u00ed mezi n\u00e1mi dv\u011bma, civ\u00ed na tu n\u00e1dheru a nen\u00ed schopen se pohnout. „Tak jo, no,“ pronese blahosklonn\u011b Tom, vezme ho do n\u00e1ru\u010de a ke stromku ho odnese. Posad\u00ed ho p\u0159\u00edmo doprost\u0159ed t\u00e9 kupy a sveze se vedle n\u011bj.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak co to tady m\u00e1me naps\u00e1no?“ d\u011bl\u00e1 strejda, \u017ee to mus\u00ed lu\u0161tit. Vzal jednu z bl\u00edzk\u00fdch krabic a zkoum\u00e1 \u010dern\u00fd n\u00e1pis na zelenomodr\u00e9m pap\u00ed\u0159e se zvone\u010dky. „DA\u2026 V\u00cd\u2026 DEK,“ doslabikuje a pod\u00e1 krabici \u0161puntovi.<\/em><\/div>\n
„To je moje?“ div\u00ed se up\u0159\u00edmn\u011b ten prcek a nev\u00ed, co s t\u00edm. J\u00e1 najednou nejsem schopen slova.<\/em><\/div>\n
Bo\u017ee, m\u011b nenapadlo, \u017ee nebude v\u011bd\u011bt, co jsou to V\u00e1noce. Tak \u00fazkostliv\u011b jsme to p\u0159ed n\u00edm tajili, aby se nic p\u0159edem nedozv\u011bd\u011bl, stromek a ozdoby jsme kupovali tajn\u011b, zdobili ho v noci a ob\u00fdv\u00e1k p\u0159es den zamykali, a te\u010f mi doch\u00e1z\u00ed, \u017ee to bylo zbyte\u010dn\u00e9. On v\u016fbec nev\u00ed, co m\u00e1 d\u011blat. Sv\u00e9 posledn\u00ed V\u00e1noce str\u00e1vil v d\u011btsk\u00e9m domov\u011b a z\u0159ejm\u011b si v\u016fbec nic nepamatuje. Bylo mu dva a p\u016fl roku. Copak tam nem\u011bli stromek a d\u00e1rky? V\u017edy\u0165 se v\u0161ude po\u0159\u00e1d tvrd\u00ed, \u017ee d\u011btsk\u00e9 domovy jsou v tomhle stejn\u00e9 jako rodiny, V\u00e1noce tam p\u0159ece maj\u00ed taky\u2026 slzy mi pomalu te\u010dou po tv\u00e1\u0159\u00edch a je mi jedno, \u017ee si \u00fapln\u011b rozma\u017eu o\u010di. Co na tom? Tohle je n\u011bco tak stra\u0161n\u011b dojemn\u00e9ho, \u017ee to prost\u011b nem\u016f\u017eu ust\u00e1t.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Stoj\u00edm a z\u00edr\u00e1m na ty dva, jak rozbaluj\u00ed prvn\u00ed krabici s legem, a nejsem schopen se pohnout. Tom u\u017e na\u0161el ztracenou rovnov\u00e1hu a pom\u00e1h\u00e1 Dav\u00eddkovi s dal\u0161\u00edmi d\u00e1rky a j\u00e1 po\u0159\u00e1d jen stoj\u00edm a z\u00edr\u00e1m na n\u011b.<\/em><\/div>\n
„T\u00e1to, pro\u010d bre\u010d\u00ed\u0161?“ stoj\u00ed najednou p\u0159ede mnou ten mal\u00fd cvr\u010dek a zv\u011bdav\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed. Usm\u011bju se na n\u011bj p\u0159es slzy a zvednu si ho k sob\u011b nahoru. „Ty jsi smutn\u00fd, \u017ee jsi taky nic nedostal?“ pt\u00e1 se, kdy\u017e nejsem schopen odpov\u011bdi a jen zavrt\u00edm hlavou, \u017ee ne, \u017ee to nen\u00ed ten d\u016fvod m\u00e9ho babsk\u00e9ho breku.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1\u2026 j\u00e1\u2026 v\u017edy\u0165 j\u00e1 nebre\u010d\u00edm, to m\u00e1m od toho, jak jsem kr\u00e1jel cibuli, v\u00ed\u0161?“ vysouk\u00e1m ze sebe nejist\u011b a jsem r\u00e1d, \u017ee jsem na\u0161el alespo\u0148 hloupou v\u00fdmluvu. Nebudu mu kazit radost. „Tak ut\u00edkej rozbalovat,“ pust\u00edm ho znovu na zem a jdu s n\u00edm bl\u00ed\u017e ke strome\u010dku. Tom na m\u011b mrkne a pod\u00e1 mi kapesn\u00edk, co pr\u00e1v\u011b vyndal z kapsy.<\/em><\/div>\n
„Na, t\u00e1to, ut\u0159i si tu cibuli,“ usm\u011bje se a hrabe se chv\u00edli v hromad\u011b dar\u016f. „A hele, tady je naps\u00e1no BILL, tak to bude n\u011bco pro t\u00e1tu,“ d\u00e1 krabi\u010dku Dav\u00eddkovi, aby mi ji podal.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Usm\u011bju se do jeho rozz\u00e1\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed a vezmu si od n\u011bj sv\u016fj d\u00e1rek. Ut\u0159u si \u010dern\u00e9 \u0161mouhy a vysmrk\u00e1m se. Sednu si k nim na zem a pomalu za\u010dnu rozlepovat pap\u00edr. \u010cerven\u00fd se srd\u00ed\u010dky, to nem\u016f\u017ee b\u00fdt od nikoho jin\u00e9ho, ne\u017e od m\u00e9 l\u00e1sky. Dav\u00eddek mi zv\u011bdav\u011b nakukuje do rukou a \u010dek\u00e1 s dychtiv\u00fdm v\u00fdrazem, co na m\u011b z krabi\u010dky vykoukne, a j\u00e1 jen o\u010dima zkontroluju Toma, jestli to m\u016f\u017eu p\u0159ed n\u00edm rozbalit. Co j\u00e1 v\u00edm, kde ten d\u00e1rek koupil\u2026 taky to mohl b\u00fdt sexshop\u2026 tvarem by to odpov\u00eddalo\u2026 Kdy\u017e m\u011b Tom o\u010dima ujist\u00ed, \u017ee m\u016f\u017eu, otev\u0159u zlatou krabi\u010dku. Hodinky\u2026 ty nejdra\u017e\u0161\u00ed, co se daj\u00ed koupit\u2026 vynd\u00e1m je z krabi\u010dky a nasad\u00edm na ruku\u2026 sednou mi jako ulit\u00e9\u2026 je\u0161t\u011b je tam l\u00edste\u010dek\u2026 „Budou m\u011b\u0159it n\u00e1\u0161 spole\u010dn\u00fd \u010das, tak se mi v n\u011bm u\u017e nikdy netoulej. Miluju T\u011b, TOM“. Zvednu pohled a setk\u00e1m se s jeho o\u010dima. Usm\u00edv\u00e1 se na m\u011b a j\u00e1 na n\u011bj\u2026 oba v\u00edme, \u017ee te\u010f to nejde, ale tak r\u00e1d bych ho pol\u00edbil. Oba sou\u010dasn\u011b k sob\u011b nat\u00e1hneme ruku a alespo\u0148 stiskem si \u0159ekneme, co se v n\u00e1s te\u010f odehr\u00e1v\u00e1.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju,“ \u0159eknu nahlas a n\u011bm\u011b dod\u00e1m „l\u00e1sko“. Tom mi nen\u00e1padn\u011b po\u0161le vzdu\u0161nou pusu a j\u00e1 mu ji stejn\u011b nen\u00e1padn\u011b vr\u00e1t\u00edm. Dav\u00eddek u\u017e rozbaluje svoji t\u0159et\u00ed krabici lega a my si st\u00e1le z\u00edr\u00e1me do o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Strejdo, ty nem\u00e1\u0161 d\u00e1re\u010dek?“ ozve se najednou vysok\u00fd Dejv\u016fv hl\u00e1sek a na\u0161e o\u010di se kone\u010dn\u011b rozpoj\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Ale jo, snad jo,“ odpov\u00ed mu Tom a za\u010dne znovu prohrab\u00e1vat hromadu. Nen\u00e1padn\u011b mu uk\u00e1\u017eu sm\u011br, kde le\u017e\u00ed mnou pe\u010dliv\u011b zabalen\u00e1 zlato\u010derven\u00e1 krabi\u010dka, a on po n\u00ed s\u00e1hne. „A hele, asi jsem moc nezlobil, taky tu n\u011bco m\u00e1m,“ hraje divad\u00fdlko pro synovce a uk\u00e1\u017ee mu, jak se spr\u00e1vn\u011b trh\u00e1 v\u00e1no\u010dn\u00ed pap\u00edr. Roz\u0161kube ten pe\u010dliv\u011b zabalen\u00fd d\u00e1rek jako n\u011bjak\u00fd vztekl\u00fd sk\u0159\u00edtek, a kdy\u017e se kone\u010dn\u011b dohrabe k mal\u00e9 krabi\u010dce zabalen\u00e9 ve t\u0159ech v\u011bt\u0161\u00edch, vid\u00edm na n\u011bm, jak je napnut\u00fd. Odklop\u00ed v\u00ed\u010dko podlouhl\u00e9 modr\u00e9 kazety, a kdy\u017e si d\u00e1rek dostate\u010dn\u011b prohl\u00eddne, p\u0159i\u0161oupne se po zadku a\u017e ke mn\u011b. Shrne p\u0159i tom n\u011bkolik roztrhan\u00fdch v\u00e1no\u010dn\u00edch pap\u00edr\u016f, ale je mu to fuk.<\/em><\/div>\n
„P\u0159ipne\u0161 mi ho?“ popros\u00ed m\u011b s rozz\u00e1\u0159en\u00fdma o\u010dima a pod\u00e1v\u00e1 mi platinov\u00fd \u0159et\u00edzek, kter\u00fd jsem nechal vyrobit speci\u00e1ln\u011b pro n\u011bj. V\u00edm, \u017ee zlato nem\u00e1 r\u00e1d, ale platina je st\u0159\u00edbrn\u00e1, tu by mohl nosit. Nadzvedne si rozpu\u0161t\u011bn\u00e9 dredy, aby se k jeho krku l\u00edp dostal, a \u010dek\u00e1. Vezmu opatrn\u011b do ruky oba konce zap\u00edn\u00e1n\u00ed a naklon\u00edm se k n\u011bmu. Jemn\u011b von\u00ed\u2026 Tak\u2026 krou\u017eky zapadly do sebe. Urovn\u00e1m p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek na Tomov\u011b krku, aby diamantov\u00e1 p\u00edsmenka B a T byla hezky rovn\u011b. Propl\u00e9taj\u00ed se tak, \u017ee nejsou skoro k pozn\u00e1n\u00ed, ale my oba v\u00edme, jak\u00e1 p\u00edsmenka v tom ornamentu hledat.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„\u0160punte, mohl bys mi sko\u010dit do lednice pro colu?“ zept\u00e1 se jen tak mimochodem Tom, a Dav\u00eddek hned ochotn\u011b vystartuje. „M\u00e1m d\u011bsnou chu\u0165\u2026“ za\u0161ept\u00e1, kdy\u017e prcek zmiz\u00ed za dve\u0159mi „\u2026 pol\u00edbit t\u011b\u2026“ p\u0159it\u00e1hne si m\u011b bl\u00ed\u017e a n\u011b\u017en\u011b se sv\u00fdmi rty p\u0159itiskne k m\u00fdm.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
konec flashbacku<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Miluju ho, bo\u017ee m\u016fj\u2026 tahle vzpom\u00ednka m\u011b v\u017edycky znova dojme, u\u017e jsem jak star\u00e1 baba\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: Janik
<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule BILL Bo\u017ee, m\u00e1m toho nejlep\u0161\u00edho milence na sv\u011bt\u011b a neust\u00e1le ho ur\u00e1\u017e\u00edm svou \u0161\u00edlenou \u017e\u00e1rlivost\u00ed. Jsem idiot\u2026 ale nev\u00edm, jak to v\u0161echno v sob\u011b potla\u010dit. V\u017edycky kdy\u017e to p\u0159ijde, je to siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Nem\u016f\u017eu proti t\u011bm sm\u011b\u0161n\u00fdm n\u00e1pad\u016fm v\u016fbec<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[116],"tags":[],"class_list":["post-18551","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18551","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18551"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18551\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18551"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18551"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18551"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}