{"id":18562,"date":"2008-04-12T00:30:00","date_gmt":"2008-04-11T23:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=18522"},"modified":"2008-04-12T00:30:00","modified_gmt":"2008-04-11T23:30:00","slug":"t-a-b-u-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/04\/12\/t-a-b-u-7\/","title":{"rendered":"T.A.B.u 7."},"content":{"rendered":"
(Andreas)<\/div>\n
Je\u0161t\u011b te\u010f ned\u00fdch\u00e1m, kdy\u017e si vzpomenu na ten krati\u010dk\u00fd okam\u017eik, kdy mi bylo dvoj\u010de m\u00fdho kluka a z\u00e1rove\u0148 nejlep\u0161\u00ed k\u00e1mo\u0161, tak bl\u00edzko. Bylo to tak… k\u0159ehk\u00fd, neuv\u011b\u0159iteln\u00fd a nov\u00fd. Mot\u00e1 se mi hlava. Jsem idiot, asi se to nem\u011blo st\u00e1t. Co kdy\u017e to Tom Billovi \u0159ekne? Ne to ne, to by neud\u011blal. Chci to s n\u00edm probrat\u2026<\/p>\n

(Bill)<\/p><\/div>\n

Ukryt\u00fd hluboko v kapuci sv\u00e9 mikiny, kr\u00e1\u010d\u00edm ulic\u00ed sm\u011brem k Andyho domu. Hrozn\u011b moc se na n\u011bj t\u011b\u0161\u00edm. Nen\u00ed to v\u016fbec dlouh\u00e1 doba, co jsme se vid\u011bli naposled, ale cosi m\u011b uvnit\u0159 popadlo, tak\u017ee prodlu\u017euju kroky co to jde, abych tam byl co nejrychleji. Jen jednou zm\u00e1\u010dknu domovn\u00ed zvonek a o p\u00e1r okam\u017eik\u016f pozd\u011bji u\u017e m\u011b dovnit\u0159 m\u00edstnosti vt\u00e1hnout vypracovan\u00e9 pa\u017ee.<\/div>\n
„Ahoj,“ za\u0161ept\u00e1 mi u tv\u00e1\u0159e a pevn\u011b m\u011b sev\u0159e v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Nahnu se a\u017e k jeho uchu, za\u0161ept\u00e1m mu, jak ho m\u00e1m r\u00e1d a pak u\u017e nech\u00e1m konat pr\u00e1ci jen m\u016fj jazyk, Andymu se to l\u00edb\u00ed.<\/div>\n
„P\u016fjdeme nahoru?“ za\u0161ept\u00e1 s \u00fasm\u011bvem a j\u00e1 u\u017e se vid\u00edm rozhozenej v jeho m\u011bkou\u010dk\u00e9 posteli. Jen co projdeme ruku v ruce dve\u0159mi jeho pedantsky uklizen\u00e9ho pokoje a j\u00e1 ho st\u00e1hnu na postel, vzep\u0159e se rukama a sedne si.<\/div>\n
„Co je?“ nech\u00e1pu.<\/div>\n
„J\u00e1 se omlouv\u00e1m, ale bol\u00ed m\u011b hlava dneska, promi\u0148.“<\/div>\n
„Jejda\u2026“ zvednu se taky a zezadu ho obejmu.<\/div>\n
„Dones si pr\u00e1\u0161ek, vodu a budeme spinkat, jo?“ zavrt\u00e1m mu nos do vlas\u016f.<\/p>\n

(Andreas)<\/p><\/div>\n

Jsem v\u016fl. Nezb\u00fdv\u00e1 mi ale nic jin\u00e9ho, ne\u017e dobrovoln\u011b polknout pr\u00e1\u0161ek i kdy\u017e mi nic nen\u00ed, zap\u00edt ho minim\u00e1ln\u011b p\u016fllitrem vody a nechat Billa, aby m\u011b k sob\u011b v dece tisknul.<\/div>\n
„Budu t\u011b \u0161kr\u00e1bat na z\u00e1dech, chce\u0161?“<\/div>\n
„Mmm,“ zavrn\u00edm a na chv\u00edli odhod\u00edm v\u00fd\u010ditky stranou. Na ty bude pak \u010dasu dost\u2026<\/p>\n

***<\/p><\/div>\n

(Tom)<\/div>\n
Ze zpytov\u00e1n\u00ed sv\u011bdom\u00ed m\u011b vytrhlo a\u017e cvaknut\u00ed domovn\u00edch dve\u0159\u00ed. Ve\u0161la osoba, kterou jsem sice logicky o\u010dek\u00e1val, z\u00e1rove\u0148 se v\u0161ak jej\u00edho p\u0159\u00edchodu podv\u011bdom\u011b ob\u00e1val.
„Bille?“ uji\u0161\u0165oval jsem se. Na prvn\u00ed pohled m\u011b upoutaly jeho rozcuchan\u00e9 vlasy, r\u016f\u017eov\u00fd n\u00e1dech ve tv\u00e1\u0159\u00edch a pon\u011bkud p\u0159ipitom\u011bl\u00fd nasl\u00e1dl\u00fd v\u00fdraz v obli\u010deji.
„Jak\u00e9 bylo rande?“
„Super,“ zamumlal Bill a svalil se na postel. Na chv\u00edli jsem zva\u017eoval, zda se m\u00e1m vypt\u00e1vat na podrobnosti, ale tu mo\u017enost jsem na\u0161t\u011bst\u00ed rychle zavrhl. Kousl jsem se do rtu:
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee by mohlo b\u00fdt lep\u0161\u00ed?“ Bill se zatv\u00e1\u0159il p\u0159ekvapen\u011b, na zlomek vte\u0159iny jsem si myslel, \u017ee mi odsekne n\u011bco nep\u011bkn\u00e9ho, pak v\u0161ak jeho tv\u00e1\u0159 vyjasnit rozja\u0159en\u00fd \u00fasm\u011bv, p\u0159evr\u00e1til se na b\u0159icho a s \u010dern\u011b nalakovan\u00fdm nehtem, op\u0159en\u00fdm o rud\u00e9 rty, \u0159ekl:
„Mo\u017en\u00e1, \u017ee ano.“
„V\u00e1\u017en\u011b?“ op\u00e1\u010dil jsem a Bill mi s kritickou grimasou odpov\u011bd\u011bl:
„Popravd\u011b, u\u017e jsem za\u017eil asi tis\u00edc rande, kter\u00fd byly lep\u0161\u00ed.“ Nev\u011bd\u011bl jsem, kam t\u00edm m\u00ed\u0159\u00ed, ale ve skute\u010dnosti jsem se t\u00edm moc nezab\u00fdval, ve\u0161ker\u00e1 m\u00e1 pozornost se st\u00e1\u010dela k jeho jazyku, kter\u00fdm si pr\u00e1v\u011b provokativn\u011b p\u0159ejel rty.
„To u\u017e jsi jich za\u017eil tolik?“ Bill se samolib\u011b usm\u00e1l a odv\u011btil:
„M\u00e9 zku\u0161enosti by tomu odpov\u00eddaly.“
„V\u00ed\u0161 to jist\u011b?“ pozvedl jsem obo\u010d\u00ed.
Billovi p\u0159eb\u011bhl po rtech v\u00e1hav\u00fd \u00fasm\u011bv, s odpov\u011bd\u00ed se v\u0161ak u\u017e nenam\u00e1hal.<\/div>\n
„Ml\u010den\u00ed… ne v\u017edy mus\u00ed znamenat souhlas…“ sklopil jsem koketn\u011b pohled a sna\u017eil se zav\u00e9st \u0159e\u010d tam, kam jsem pot\u0159eboval.<\/div>\n
„Co t\u00edm chce\u0161 \u0159\u00edct, brat\u0159e..?“ zavrt\u011bl se na posteli l\u00edn\u011b. Vida, „brat\u0159e“ mi ne\u0159ekl u\u017e hezkou \u0159\u00e1dku let… No jo, \u010dasy se m\u011bn\u00ed…<\/div>\n
„No, chci jen \u0159\u00edct… \u010clov\u011bk m\u016f\u017ee v\u011bd\u011bt podstatn\u00e9 v\u011bci a ostatn\u00ed nemus\u00ed v\u011bd\u011bt, \u017ee on je v\u00ed…“ sklonil jsem hlavu k prav\u00e9mu ramenu a pokou\u0161el se p\u0159ij\u00edt na pravou podstatu v\u011bty, co jsem pr\u00e1v\u011b vypustil z \u00fast. Bill na tom pravd\u011bpodobn\u011b byl n\u011bjak podobn\u011b a soust\u0159ed\u011bn\u00edm zkrabat\u011bl\u00e9 \u010delo vytv\u00e1\u0159elo zamy\u0161lenou k\u0159ivku vr\u00e1sek.<\/div>\n
„A\u2026?“ zeptal se, kdy\u017e zjevn\u011b nedosp\u011bl k \u017e\u00e1dn\u00e9mu v\u00fdsledku.<\/div>\n
„A nic, brat\u0159e<\/em>…“ oplatil jsem mu jeho teatr\u00e1lnost a m\u016fj pohled sklouznul k jeho nab\u011bhl\u00fdm rt\u016fm, je\u017e nesly je\u0161t\u011b \u010detn\u00e9 zn\u00e1mky intenzivn\u00edch polibk\u016f…<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 si byl v\u011bdom m\u00fdch nenasytn\u00fdch o\u010d\u00ed, mo\u017en\u00e1 ho bavilo provokovat, mo\u017en\u00e1 m\u011bl ten tmavovlas\u00fd and\u011bl zkr\u00e1tka sklony d\u011blat v\u011bci, kter\u00fdch se ostatn\u00ed ob\u00e1vali, \u010di planuli touhou po jejich realizaci, jist\u00e9 bylo, \u017ee si ten jahodov\u00fd poklad p\u0159ejel r\u016f\u017eov\u00fdm jaz\u00fd\u010dkem a t\u00edm m\u011bl sv\u016fj osud zpe\u010det\u011bn\u00fd – alespo\u0148 pro toto odpoledne.
Jedn\u00edm skokem jsem byl u jeho postele, b\u011bhem zlomku okam\u017eiku jsem se podp\u00edral na jeho matraci, a jeho hlava se nach\u00e1zela mezi m\u00fdmi pa\u017eemi.
Tv\u00e1\u0159il se p\u0159ekvapen\u011b, i p\u0159esto jsem nabyl sv\u00e9 n\u011bkdej\u0161\u00ed jistoty.
„Chce\u0161 v\u011bd\u011bt, co v\u00edm?“ za\u0161eptal jsem a zbytek slov, kter\u00e1 u\u017e nem\u011bla b\u00fdt nikdy vy\u0159\u010dena, jsem utopil v jeho m\u011bkk\u00fdch rtech.<\/div>\n
(Bill)<\/div>\n
Zabiju ho! Zabiju Andrease! On mu snad \u0159ekl, \u017ee jsem do n\u011bj bl\u00e1zen, no to snad nen\u00ed pravda… V\u00ed moc dob\u0159e, jak by to mohlo dopadnout, kdybychom oba v\u011bd\u011bli, \u017ee toho druh\u00e9ho chceme, a taky \u017ee ano, ale ne, on jde \u010destn\u011b za Tomem a v\u0161echno mu vyzvon\u00ed! On si d\u011bl\u00e1 takov\u00fd probl\u00e9my! Nev\u00edm jak on, ale j\u00e1 bych se o sv\u00e9ho kluka necht\u011bl d\u011blit s jeho vlastn\u00edm bratrem…
Tom se mi dob\u00fdval chtiv\u011b do \u00fast, t\u011blem se mi v\u00fdrazn\u011b ot\u00edral o rozkrok a j\u00e1 jeho lask\u00e1n\u00ed zat\u00edm viditeln\u011b zara\u017een\u011b p\u0159ij\u00edmal.
Tak a\u0165… Jde za Tomem a \u0159ekne mu, \u017ee po n\u011bm tou\u017e\u00edm, pak se ani na sex nezm\u016f\u017ee, m\u00e1 to m\u00edt. Trochu si s br\u00e1chou u\u017eiju, a pak… A pak… Co pak?<\/div>\n
„Tome, nech toho!“ odtrhl jsem se od n\u011bj r\u00e1zn\u011b a sna\u017eil se vysoukat zpod jeho, p\u0159ece jenom pon\u011bkud vysp\u011blej\u0161\u00edho t\u011bla.<\/div>\n
Tom se tv\u00e1\u0159il, jakoby mu pr\u00e1v\u011b ulet\u011bly v\u0161echny v\u010dely a vzaly s sebou nedej bo\u017ee i p\u016flku jeho neexistuj\u00edc\u00edho hospod\u00e1\u0159stv\u00ed.<\/div>\n
„Ehmm…“ zazvu\u010del, jak se sna\u017eil zformulovat p\u00e1r slov, co by \u0159ekl, po\u010d\u00edt\u00e1m, \u017ee to pro n\u011bj musel b\u00fdt nemal\u00fd trapas – za\u010d\u00edt l\u00edbat vlastn\u00ed dvoj\u010de, kter\u00e9 o to – pouze viditeln\u011b – nestoj\u00ed?<\/div>\n
„Noo…?“ hodil jsem po n\u011bm t\u00e1zav\u00fd pohled.
Nev\u00edm pro\u010d jsem byl tak zl\u00fd, ale byl jsem zkr\u00e1tka ot\u0159esen\u00fd, \u017ee se to k n\u011bmu doneslo. Te\u010f jsem za podiv\u00edna j\u00e1. Nejenom \u017ee jsem na kluky, dokonce jeden… hmm, celkem v\u00e1\u017en\u00fd vztah m\u00e1m… Ale je\u0161t\u011b k tomu potajmu tou\u017e\u00edm po bratrovi… Tak to tedy ne, za toho \u0161patn\u00e9ho bude tentokr\u00e1t on – sv\u00e9 ego si t\u00edm sni\u017eovat nebudu.<\/div>\n
„J\u00e1… Nech\u00e1pu…“ za\u010dal a tv\u00e1\u0159il se nadm\u00edru vyjeven\u011b, a\u017e mi zacukaly koutky, jak byl roztomil\u00fd. Kulil o\u010di, rozhl\u00ed\u017eel se po pokoji, jen aby se mi nemusel pod\u00edvat do o\u010d\u00ed a jeho krk a tv\u00e1\u0159e zachvacovalo rud\u00e9 zabarven\u00ed.<\/div>\n
„Co nech\u00e1pe\u0161?“ zeptal jsem se m\u00edrn\u011bji, ne\u017e jsem m\u011bl v \u00famyslu. Dok\u00e1zal si m\u011b podmanit, ani\u017e by se o to sna\u017eil, to nebylo dobr\u00e9…<\/div>\n
„Ale… Andy \u0159\u00edkal…“ jeho \u00fadiv neznal mez\u00ed.
Ne\u0161lo to jinak, musel jsem se za\u010d\u00edt tlumen\u011b sm\u00e1t a znovu se k n\u011bmu na posteli p\u0159isunout.<\/div>\n
„Nev\u011b\u0159 v\u0161emu, co ti \u0159ekne \u017e\u00e1rliv\u00fd kluk tv\u00e9ho bratra…“ ukazov\u00e1\u010dkem jsem mu p\u0159ejel po \u0161pi\u010dce nosu a mile se na n\u011bj usm\u00e1l.
Zmaten\u011b zamrkal a sna\u017eil se sledovat m\u016fj prst, a\u017e musel zat\u0159epat hlavou, jak se sna\u017eil zaost\u0159it na n\u011bco, co bylo moc bl\u00edzko a v p\u0159esn\u00e9m st\u0159edu jeho zorn\u00e9ho pole.
Za\u010dalo mi ho b\u00fdt l\u00edto a tak jsem se doslova ze sekundy na sekundu rozhodl \u0159\u00edct mu zaobalenou pravdu. Op\u011bt jsem se polo\u017eil na rozvrtanou postel, a p\u0159itom ho dlan\u00ed za hrudn\u00edk zatla\u010dil do pru\u017e\u00edc\u00ed matrace. Z\u016fstal strnule le\u017eet, \u010delem ke stropu, j\u00e1 jsem naopak p\u0159eto\u010dil na bok, levou ruku si le\u017e\u00e9rn\u011b p\u0159ehodil p\u0159es jeho hrudn\u00edk, abych ho mohl \u0161imrat, n\u011b\u017en\u011b, jako ko\u010dku po mourovat\u00e9m ko\u017e\u00ed\u0161ku, a pravou si podep\u0159el hlavu, t\u011bsn\u011b u jeho ucha, abych mu mohl po\u0161eptat p\u00e1r d\u016fle\u017eit\u00fdch slov.<\/div>\n
„Nemysli si, \u017ee m\u011b nep\u0159itahuje\u0161, br\u00e1\u0161ko…“ p\u0159itla\u010dil jsem ostr\u00fdm nehtem do jeho nah\u00e9 k\u016f\u017ee.<\/div>\n
„Ale s\u00e1m v\u00ed\u0161, \u017ee m\u00e1m taky Andrease… A j\u00e1… nejsem d\u011bvka\u0159…“ kousl jsem se do rtu.<\/div>\n
„Jak bych to \u0159ekl u kluk\u016f…? Nevad\u00ed… Nest\u0159\u00edd\u00e1m kluky, nechci ho podv\u00e1d\u011bt, ale nechci ti tvrdit, \u017ee mi jsi lhostejn\u00fd…“ m\u00edrn\u011b se o\u0161il, jak jsem mu zafun\u011bl do ucha.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 \u010dasem… Pokud Andreas nesvol\u00ed ke vztahu ve t\u0159ech, nem\u016f\u017eu… Prost\u011b to nejde, Tome… Ani nev\u00ed\u0161, jak r\u00e1d bych t\u011b dnes nechal pokra\u010dovat, po tom fiasku, co p\u0159edvedl Andy, ale… nem\u016f\u017eu,“ p\u0159iklonil jsem k n\u011bmu hlavu a jemn\u011b skousl jeho u\u0161n\u00ed lal\u016f\u010dek. Zaslechl jsem jak sykl rozko\u0161\u00ed a neklidn\u011b se zavrt\u011bl v b\u011blostn\u00fdch pe\u0159in\u00e1ch, ale d\u00e1l u\u017e jsem nemohl. Nedok\u00e1zal bych se u\u017e ovl\u00e1dat, musel bych s n\u00edm n\u011bco m\u00edt, a to jsem v\u00e1\u017en\u011b nemohl… Sta\u010d\u00ed jedin\u00e1 vzpom\u00ednka na Andrease a jeho ubl\u00ed\u017een\u00fd v\u00fdraz, kdy\u017e se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee se mi Tom l\u00edb\u00ed a d\u00e1l u\u017e zaj\u00edt nedok\u00e1\u017eu. Pravda, kdyby za Tomem ne\u0161el, nemusel bych tomuhle poku\u0161en\u00ed v\u016fbec \u010delit, ale stejn\u011b… Andy toho pro m\u011b ud\u011blal v \u017eivot\u011b v\u00edc ne\u017e dost, vd\u011b\u010d\u00edm mu za to, \u017ee jsem tady… To Tomovi bezpochyby tak\u00e9, ale…
Andreas je m\u016fj kluk, tak a\u0165 taky jednou v \u017eivot\u011b ud\u011bl\u00e1m n\u011bco spr\u00e1vn\u011b.
Zvedl jsem se z postele, odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 od Toma, vykulen\u011b z\u00edraj\u00edc\u00edho do prostoru p\u0159ed sebou a r\u00e1zn\u011b p\u0159e\u0161el m\u00edstnost a\u017e k m\u00edrn\u011b pootev\u0159en\u00fdm dve\u0159\u00edm.
U\u017e jsem se chystal je za sebou znovu zav\u0159\u00edt, kdy\u017e m\u011b zarazil medov\u011b zn\u011bj\u00edc\u00ed hl\u00e1sek.<\/div>\n
„Bille ?“ ozval se nesm\u011ble.
P\u0159ese v\u0161echna nutk\u00e1n\u00ed co nejrychleji opustit tento prostor, jsem k n\u011bmu zvedl hlavu a s m\u00edrn\u011b l\u00edtostiv\u011b zn\u011bj\u00edc\u00edm: „Copak ?“ zjistil, \u017ee m\u011b sleduje s a\u017e podivuhodn\u011b vyrovnan\u00fdm, klidn\u00fdm a bohu\u017eel nic nenazna\u010duj\u00edc\u00edm \u00fa\u0161klebkem na vlhk\u00fdch rtech.<\/div>\n
„Nic, jen… D\u00edky, \u017ee jsi mi to \u0159ekl, brat\u0159e<\/em>.“<\/p>\n

autor: Ketty<\/strong>, *Nicky*
<\/strong>betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

(Andreas) Je\u0161t\u011b te\u010f ned\u00fdch\u00e1m, kdy\u017e si vzpomenu na ten krati\u010dk\u00fd okam\u017eik, kdy mi bylo dvoj\u010de m\u00fdho kluka a z\u00e1rove\u0148 nejlep\u0161\u00ed k\u00e1mo\u0161, tak bl\u00edzko. Bylo to tak… k\u0159ehk\u00fd, neuv\u011b\u0159iteln\u00fd a nov\u00fd. Mot\u00e1 se mi hlava. Jsem idiot, asi se to nem\u011blo st\u00e1t. Co<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[115],"tags":[],"class_list":["post-18562","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-t-a-b-u"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18562","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18562"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18562\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18562"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18562"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18562"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}