{"id":18563,"date":"2008-04-12T00:25:00","date_gmt":"2008-04-11T23:25:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=18523"},"modified":"2008-04-12T00:25:00","modified_gmt":"2008-04-11T23:25:00","slug":"t-a-b-u-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/04\/12\/t-a-b-u-6\/","title":{"rendered":"T.A.B.u 6."},"content":{"rendered":"
(Andreas)<\/div>\n
„Tyy vole…“ byla jeho prvn\u00ed reakce, kdy\u017e jsem slo\u017eil Billa p\u0159ed n\u011bj na postel.<\/div>\n
„Co jsi s n\u00edm d\u011blal, Andreasi?! V\u017edy\u0165 ten je \u00fapln\u011b, on je \u00fapln\u011b… Cos mu to dal, tyy…!?“ ho\u0159ekoval a z jeho v\u00fdhr\u016f\u017en\u00e9ho pohledu bylo poznat, \u017ee u\u017e je celkem dost a celkem dost dlouho nerv\u00f3zn\u00ed.<\/div>\n
„Klid, nic jsem mu nedal, jen to malinko p\u0159ehnal…“ pokr\u010dil jsem v\u00fdmluvn\u011b rameny.<\/div>\n
„S \u010d\u00edm to p\u0159ehnal?! Bill nepije!“ dupnul si Tom, a kdybych nebyl v tak sv\u00edzeln\u00e9 situaci, musel bych se zasm\u00e1t.<\/div>\n
„Jo tak nepije, jo? Tos ho m\u011bl vid\u011bt dnes ve\u010der..“ prohodil jsem sarkasticky.<\/div>\n
„Ve\u010der? Je p\u016fl druh\u00fd r\u00e1no, ty pitom\u010de!!“ vyjel na m\u011b a znovu se sklonil k bezvl\u00e1dn\u00e9mu Billovi. Vlastn\u011b jsem r\u00e1d, \u017ee u\u017e nen\u00ed vzh\u016fru, t\u00edm by jen komplikoval situaci…<\/div>\n
„Tak tohle mi vysv\u011btl\u00ed\u0161…kamar\u00e1de<\/em>…“ sk\u0159\u00edpal zubama d\u00e1l Tom a zvedal ke m\u011b hlavu.<\/div>\n
„No prost\u011b… Bill to trochu p\u0159ehnal s alkoholem, opil se a… D\u011blal tro\u0161i\u010dku nep\u0159\u00edpustn\u00e9 v\u011bci, ale… u\u017e je to v po\u0159\u00e1dku, je tady doma, tak\u017ee se vlastn\u011b v\u016f\u016fbec nic nestalo…“ vysv\u011btloval jsem nerv\u00f3zn\u011b, av\u0161ak p\u0159i slovech „nep\u0159\u00edpustn\u00e9 v\u011bci“ jsem se musel m\u00edrn\u011b pousm\u00e1t a p\u0159ejet si jazykem po rtech, jinak to ne\u0161lo… Ta vzpom\u00ednka byla moc \u010derstv\u00e1… A Bill se postaral o to, aby byla minim\u00e1ln\u011b pro m\u011b nezapomenuteln\u00e1.<\/div>\n
„Krucin\u00e1l, to se o n\u011bj neum\u00ed\u0161 postarat? V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161 jakej je, on se s\u00e1m o sebe postarat nedok\u00e1\u017ee, rozhoduje se prost\u011b emocema, pokud chce\u0161, aby se mu nic nestalo, mus\u00ed\u0161 polovinu v\u011bc\u00ed d\u011blat za n\u011bj! Ty… nejenom \u017ee jse\u0161 n\u00e1\u0161 nejlep\u0161\u00ed k\u00e1mo\u0161, ty s n\u00edm dokonce…chod\u00ed\u0161!<\/em> A nejse\u0161 schopnej zajistit, aby se vr\u00e1til do p\u016flnoci dom\u016f ve stavu schopn\u00e9m vn\u00edm\u00e1n\u00ed!“ vy\u010detl mi Tom hlasit\u011b a j\u00e1 m\u011bl sto chut\u00ed mu vm\u00e9st do obli\u010deje, co jsem se dneska dozv\u011bd\u011bl… Byl jsem toho poku\u0161en\u00ed u\u0161et\u0159en, jeliko\u017e Bill se na posteli za\u010dal protahovat a vyd\u00e1vat velice… dr\u00e1\u017ediv\u00e9 uvzdychan\u00e9 zvuky a tak jsme na n\u011bj oba dva z\u016fstali z\u00edrat s pokleslou \u010delist\u00ed.<\/div>\n
„Mmmm…“ zamru\u010del a jeho rozmazan\u00e9 o\u010di za\u010daly tvo\u0159it mezi sev\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky \u00fazk\u00e9 \u0161t\u011brbinky, kter\u00fdmi m\u017eoural na na\u0161e ohromen\u00e9 obli\u010deje.<\/div>\n
„L\u00e1sky moje…“ \u017evatlal a za\u010dal se z\u00e1dy ot\u00edrat o postel pod sebou.
Tom vyt\u0159e\u0161til o\u010di a s b\u00e1zn\u00ed po mn\u011b kouknul, co na to budu \u0159\u00edkat. Z\u0159ejm\u011b mu nikdo nesta\u010dil \u0159\u00edct, \u017ee tohle p\u0159ekv\u00e1pko m\u00e1m u\u017e dneska za sebou\u2026<\/div>\n
„Poj\u010fte ke mn\u011b\u011b…“ zaprosil a rty nechal maxim\u00e1ln\u011b vyb\u00edziv\u011b pootev\u0159en\u00e9.<\/div>\n
„To snad neni pravda, j\u00e1 se tu strachuju o jeho \u017eivot a prvn\u00ed co chce, je… To snad neni mo\u017en\u00fd…“ Tom slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed. Oto\u010dil jsem se k n\u011bmu, on se v\u0161ak m\u00e9mu pohledu \u00fasp\u011b\u0161n\u011b vyh\u00fdbal.<\/div>\n
„Vy\u0159e\u0161 si to tady s n\u00edm, uspokoj mu jeho… touhy… A pak za mnou p\u0159ij\u010f, je\u0161t\u011b si to spolu vyjasn\u00edme…“ odfrkl, se z\u00e1\u0161t\u00ed v o\u010d\u00edch pohl\u00e9dl na p\u0159ihlouple se usm\u00edvaj\u00edc\u00edho Billa, na\u010de\u017e se s povzdechem zase odvr\u00e1til a vykro\u010dil ke dve\u0159\u00edm z m\u00edstnosti.<\/div>\n
(Tom)<\/div>\n
P\u0159iv\u0159el jsem dve\u0159e a op\u0159el se o st\u011bnu v chodb\u011b. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jsem m\u011bl p\u0159ed o\u010dima Billa, st\u00e9naj\u00edc\u00edho po n\u00e1s obou sou\u010dasn\u011b\u2026 m\u016fj bratr nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed, z\u00edtra si to s n\u00edm vy\u0159\u00edd\u00edm! U\u017e jsem se cht\u011bl odebrat do kuchyn\u011b a naj\u00edt tam po\u0159\u00e1dn\u00fd kus \u010dokol\u00e1dy na uklidn\u011bn\u00ed, kdy\u017e jsem zase zaslechl Billa, jak se pokou\u0161\u00ed o n\u011bjak\u00e1 nesrozumiteln\u00e1 slova. Opatrn\u011b jsem na\u0161lapoval po m\u011bkk\u00e9m koberci a\u017e ke \u0161kv\u00ed\u0159e ve dve\u0159\u00edch a zaposlouchal se\u2026<\/div>\n
„A kde m\u00e1m br\u00e1\u0161ku, mmm?“ podle v\u0161eho se Bill zrovna protahoval.<\/div>\n
„On ode\u0161el, hodn\u011b se na m\u011b zlob\u00ed, \u017ee jsem t\u011b donesl takhle,“ vysv\u011btloval ti\u0161e Andreas. Podle t\u00f3nu by se dalo \u0159\u00edct, \u017ee to mo\u017en\u00e1 mysl\u00ed up\u0159\u00edmn\u011b smutn\u011b.<\/div>\n
„Alee\u2026 ty jsi m\u016fj zlobivej chlape\u010dek, vi\u010f?“ zacukroval Bill, kter\u00fd ve sv\u00e9m stavu t\u011b\u017eko mohl pobrat situaci. Zv\u011bdav\u011b, ale p\u0159esto nadm\u00edru opatrn\u011b, jsem jedn\u00edm okem nakoukl do m\u00edstnosti. Bill Andymu pr\u00e1v\u011b rozcuch\u00e1val blon\u010fat\u00e9 a zaru\u010den\u011b dlouho upravovan\u00e9 vlasy. „Poj\u010f za mnou,“ mluvil zast\u0159en\u011b a tahal Andrease za pa\u017ee k sob\u011b na gau\u010d. N\u00e1\u0161 nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d se nenechal dlouho pob\u00edzet a posadil se Billovi obkro\u010dmo p\u0159\u00edmo na kl\u00edn.<\/div>\n
„Ah\u2026“ uniklo Billovi viditeln\u011b hodn\u011b vzru\u0161en\u00e9mu. V jeho o\u010d\u00edch se zajisk\u0159ilo a za\u010dal Andymu n\u011bco \u0161eptat. Podle v\u00fdrazu jejich obli\u010dej\u016f to bylo n\u011bco nadm\u00edru rajcovn\u00edho a moje \u00favahy se potvrdily, kdy\u017e si v jedin\u00e9m momentu oba vz\u00e1jemn\u011b zajeli rukou do rozkrok\u016f. V ten sam\u00fd okam\u017eik m\u011b p\u0159epadla mal\u00e1 v\u00fd\u010ditka sv\u011bdom\u00ed, \u017ee tu nem\u00e1m co d\u011blat. V\u016fbec jsem se sem nem\u011bl vracet, nic jsem nem\u011bl vid\u011bt, m\u011bl bych okam\u017eit\u011b vypadnout\u2026 tak pro\u010d to sakra nejde?! Dychtiv\u011b ty dva sleduju. Absolutn\u011b se nestaraj\u00ed o n\u011bjakou p\u0159edehru, nebo n\u011bco na ten zp\u016fsob, na to je Bill asi moc opilej, jdou rovnou na v\u011bc a m\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt neuv\u011b\u0159iteln\u00fd horko. M\u016fj dech se nepatrn\u011b zrychluje, jak vid\u00edm Billa rozep\u00ednat Andyho zip na kalhot\u00e1ch zubama. To nejde! Pomalu se odpot\u00e1c\u00edm aspo\u0148 p\u00e1r metr\u016f od on\u011bch dve\u0159\u00ed a s rukou p\u0159ed pusou t\u0159e\u0161t\u00edm o\u010di p\u0159ed sebe. S rozt\u0159esen\u00fdmi rty a vzru\u0161en\u00fdm rozkrokem ute\u010du k sob\u011b do pokoje, kde za sebou zamknu a vrhnu se otev\u0159\u00edt okno, abych se nad\u00fdchal chladn\u00e9ho no\u010dn\u00edho vzduchu. Po p\u00e1r minut\u00e1ch u\u017e jsem relativn\u011b schopnej uva\u017eovat. Mo\u017en\u00e1 bych na to mohl zapomenout, na v\u0161echno co jsem vid\u011bl, ale rozhodn\u011b si z hlavy nevy\u017eenu my\u0161lenku‘ jak\u00fd by to bylo, kdybych se p\u0159idal’\u2026 Jsem odporn\u011b zvrhlej!<\/div>\n
**************<\/div>\n
(Andreas)<\/div>\n
Z kr\u00e1sn\u00e9ho snu z pohledu z k\u0159\u00eddel mot\u00fdl\u00edch m\u011b probral dotek je\u0161t\u011b jemn\u011bj\u0161\u00ed…<\/div>\n
„Billi…“ zamru\u010del jsem rozespale, jeliko\u017e m\u011b n\u011bco ne\u00fanavn\u011b \u0161imralo na l\u00edc\u00edch.
Slastn\u011b jsme vydechl, vynalo\u017eil ve\u0161kerou nashrom\u00e1\u017ed\u011bnou energii za p\u00e1r naspan\u00fdch hodin a pracn\u011b rozlepil jedno oko. Potom druh\u00e9, a to u\u017e se m\u00e9 rty rozt\u00e1hly do \u0161\u0165astn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Sta\u010dil jeden pohled na tu and\u011blskou kr\u00e1su vedle mne a byl jsem ten nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed mu\u017e pod sluncem… Ano, mu\u017e. Bill mi d\u00e1v\u00e1 pocit, \u017ee jsem opravdov\u00fdm mu\u017eem, Bill mi d\u00e1v\u00e1 v\u0161echno.
Zabalen ve sn\u011bhob\u00edl\u00fdch p\u0159ikr\u00fdvk\u00e1ch, s na nich a na obli\u010deji rozpit\u00fdmi \u010dern\u00fdmi l\u00ed\u010didly, p\u016fsobil a\u017e panensky \u010dist\u011b. Po tom, co v\u0161ak p\u0159edvedl minulou noc, to rozhodn\u011b pravda nebyla…
Jakmile jsme si vzpomn\u011bl na v\u010derej\u0161\u00ed noc, v b\u0159i\u0161e se mi rozlil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit nejistoty. N\u011bco bylo \u0161patn\u011b, c\u00edtil jsem to… Nebylo to t\u00edm, \u017ee Bill byl opil\u00fd, kdy\u017e ze m\u011b strh\u00e1val oble\u010den\u00ed, vypadal st\u0159\u00edzliv\u011b a\u017e nadm\u00edru. Ne, bylo to n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm… Cel\u00e1 noc byla kr\u00e1sn\u00e1, ale to n\u011bco…
No, to je jedno, hlavn\u011b, \u017ee jsme si to u\u017eili… A Bill si to p\u0159edev\u0161\u00edm u\u017eije dneska, chud\u00e1k, ten bude m\u00edt nep\u011bknou kocovinu po tom, kolik toho v\u010dera vypil…<\/div>\n
Vyhrabal jsem se z pe\u0159in, ve spodn\u00edm pr\u00e1dle po \u0161pi\u010dk\u00e1ch vypochodoval z Billova pokoje, potichounku za sebou zav\u0159el dve\u0159e a modlil se, abych cestou do kuchyn\u011b nenarazil na n\u011bkoho z Kaulitzov\u00fdch…
M\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed z\u016fstalo sice nevysly\u0161en\u00e9, ale je\u0161t\u011b v t\u00e9 lep\u0161\u00ed variant\u011b, tak\u017ee jsem byl celkem r\u00e1d, \u017ee to je jen Tom, kdo na m\u011b za\u010dal mluvit, hned jak jsem se pracn\u011b vpl\u00ed\u017eil do kuchyn\u011b.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Andreasi,“ \u0159ekl odm\u011b\u0159en\u011b, vykoukl zpoza hudebn\u00edho \u010dasopisu, kter\u00fd pro\u010d\u00edtal a sjel m\u011b pohrdav\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Dobr\u00fd…“ z\u00edvl jsem a neu\u0161lo mi, jak Tom se z\u00e1\u0161t\u00ed z\u00edr\u00e1 na mou sportovn\u011b vyhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed hru\u010f, kter\u00e1 byla k jeho sm\u016fle o n\u011bco vypracovan\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ta jeho.
S\u00e1hl jsem do kredence pro hrnky a p\u0159itom se u\u0161kl\u00edbl.<\/div>\n
„Jak ses vyspal? No j\u00e1 teda skv\u011ble, jenom jedin\u00fd mi vadilo, \u017ee Bill v noci stra\u0161n\u011b kopal a…“ zaznamenal jsem, jak Tom k\u0159e\u010dovit\u011b zav\u00edr\u00e1 o\u010di a t\u0159\u00ed\u0161t\u00ed zuby o sebe.<\/div>\n
„…ale jinak to probuzen\u00ed, kdy m\u011b na nose \u0161imraly jeho vlasy, no to bych za nic na sv\u011bt\u011b nevym\u011bnil… Kdy\u017e se je\u0161t\u011b vezme v \u00favahu to, co se d\u011blo v noci… Hmm, nemohl jsme se vyspat l\u00e9pe…“ zakon\u010dil jsem to cel\u00e9 potm\u011b\u0161il\u00fdm \u00fasm\u011bvem a d\u00e1l se v\u011bnoval varn\u00e9 konvici. Nep\u011bkn\u011b mi to p\u0159ipom\u00ednalo \u010dasy, kdy jsem u dvoj\u010dat spal je\u0161t\u011b jen jako jejich nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d… Byly to kr\u00e1sn\u00fd \u010dasy, ale i kdy\u017e byla sou\u010dasn\u00e1 situace na m\u016fj vkus a\u017e moc komplikovan\u00e1, za nic na sv\u011bt\u011b bych se necht\u011bl vr\u00e1tit do doby, kdy jsme s Billem jen kamar\u00e1dili<\/em>… To se s Tomem rad\u0161i zh\u00e1d\u00e1m a\u017e do krve.<\/div>\n
Tom si poposed\u00e1val na \u017eidli a p\u0159i m\u00e9m v\u00fdkladu n\u011bkolikr\u00e1t slastn\u011b p\u0159iv\u0159el o\u010di. Musel jsem se sm\u00e1t… Av\u0161ak jen ti\u0161e, aby si toho nev\u0161iml.<\/div>\n
„Copak Tome, taky ti nen\u00ed dob\u0159e ?“ optal jsem se s nadleh\u010den\u00fdm \u00fasm\u011bvem a postavil p\u0159ed n\u011bj \u0161\u00e1lek s \u010dajem.<\/div>\n
„Co? Z\u00e1vid\u00ed\u0161 mi Billa, joo?“ popichoval jsem a d\u011blalo mi to n\u00e1ramn\u011b dob\u0159e.<\/div>\n
„Ty se\u0161 takov\u00e1 svin\u011b, Andreasi, takov\u00e1 svin\u011b…“ sy\u010del polohlasem a z\u00e1ke\u0159n\u011b mhou\u0159il o\u010di.<\/div>\n
„O co ti jde?“ pohodil hlavou.<\/div>\n
„O nic Tome, jen nesnesu, kdy\u017e se budu muset o n\u011bco d\u011blit…“ prskl jsem a sledoval, jak se mu pozvedlo obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„V\u00edm to, Tome. V\u00edm, co jsi s n\u00edm d\u011blal, i kdy\u017e jsi moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee chod\u00ed se mnou!“ k\u0159ikl jsem a uk\u00e1zal na n\u011bj. Ten jen zalapal po dechu.<\/div>\n
„On provokoval! On to cht\u011bl!“ h\u00e1jil se a m\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee m\u011b to ani moc nezaj\u00edmalo.<\/div>\n
„A nic u\u017e spolu nem\u00e1me! Bylo to poprv\u00e9 a naposled, co jsme spolu…“ Tom posmutn\u011ble ztichl.<\/div>\n
„Ale on t\u011b chce po\u0159\u00e1d, Tome… Nedok\u00e1\u017ee si pr\u00fd vybrat, mezi n\u00e1ma dv\u011bma, chce n\u00e1s pr\u00fd oba!“ vysv\u011btlil jsem mu se zoufal\u00fdm podt\u00f3nem.<\/div>\n
„To ti \u0159ekl?“ Tom vyt\u0159e\u0161til o\u010di.<\/div>\n
„Jo… v\u010dera odpoledne…“ p\u0159ik\u00fdvl jsem a nemohl jsem si nev\u0161imnout, jak se jeho tv\u00e1\u0159 rozz\u00e1\u0159ila nad\u0161en\u00edm.<\/div>\n
„Moc se neraduj, chod\u00ed se mnou<\/strong>,“ uzemnil jsem ho hned.<\/div>\n
(Tom)<\/div>\n
„Ale asi mu moc nesta\u010d\u00ed\u0161, kdy\u017e chce i mn\u011b!“ br\u00e1nil jsem se.
Andreas po m\u011b hodil v\u00fdhru\u017en\u00fdm pohledem<\/div>\n
„V\u0161echny ty tvoje kecy p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, abych ti ho z\u00e1vid\u011bl, to bylo jenom ze zoufalosti. Sna\u017e\u00ed\u0161 se o tom p\u0159esv\u011bd\u010dit s\u00e1m sebe, proto\u017ee moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, \u017ee kdybych jen lusknul prstama, m\u00e1m ho v posteli raz dva!“ sy\u010del jsem a s\u00e1m si tak dod\u00e1val sebev\u011bdom\u00ed.
Taky m\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed p\u011bkn\u011b vyto\u010dil, d\u00e1vat mi takhle najevo, \u017ee m\u00e1 n\u011bco, co j\u00e1 ne…<\/div>\n
„A j\u00e1 si taky velice brzy lusknu, kdy\u017e jsi mi te\u010f \u0159ekl to d\u016fle\u017eit\u00e9…“ dodal jsem s v\u00edt\u011bzoslavn\u00fdm \u0161kodolib\u00fdm \u00fasm\u011bvem – aspo\u0148 tohle na opl\u00e1tku…
Ne\u010dekal jsem ale, \u017ee vysko\u010d\u00ed od stolu, jako \u010dert\u00edk z krabi\u010dky, dv\u011bma kroky bude u m\u011b, drapne m\u011b za vytahan\u00e9 tri\u010dko a vyzvedne n\u011bkolik centimetr\u016f nad zem. Ve voln\u00e9m vzduchu jsem str\u00e1vil p\u00e1r zlomk\u016f sekundy, kdy mi tuhla krev v \u017eil\u00e1ch, co se mnou m\u016fj „nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d“ hodl\u00e1 ud\u011blat.
Vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem byl prudce nara\u017een na st\u011bnu za mnou a na zlomek okam\u017eiku jsem nemohl d\u00fdchat. Srdce mi zb\u011bsile bu\u0161ilo, nevn\u00edmal jsem kolem sebe nic jin\u00e9ho, ne\u017e ty smaragdov\u00e9 o\u010di pln\u00e9 zloby.<\/div>\n
Tisknul m\u011b pod krkem ke zdi, j\u00e1 se za\u010d\u00ednal dusit a on se zlov\u011bstn\u011b p\u0159ibli\u017eoval.
V jedin\u00e9m okam\u017eiku se v\u0161ak stalo n\u011bco nep\u0159edv\u00eddateln\u00e9ho. Jeho pohled se zm\u011bnil. U\u017e nebyl pln\u00fd nen\u00e1visti jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, ani to nebyl kamar\u00e1dsk\u00fd pohled, jak\u00fdm m\u011b obda\u0159oval je\u0161t\u011b ned\u00e1vno denn\u011b… Ne, tohle bylo n\u011bco nov\u00e9ho. Jeho zorni\u010dky se zalily v\u00e1\u0161n\u00ed, stisk dvou prst\u016f na moje hrdlo nepatrn\u011b polevil a on se o m\u011b op\u0159el celou dlan\u00ed. Nikdy bych ne\u0159ekl, \u017ee by se to mohlo st\u00e1t, ale d\u00edval se na m\u011b jako…jako se d\u00edv\u00e1val na Billa.
Zatajil se mi dech. Nebyly to ani dv\u011b vte\u0159iny a mou hlavou sta\u010dilo prol\u00e9tnout tolik protikladn\u00fdch my\u0161lenek…
Pomalu vydechl a s rozev\u0159en\u00fdma o\u010dima, pln\u00fdma t\u00e9 d\u011bsiv\u00e9 n\u011bhy, se za\u010dal p\u0159ibli\u017eovat k m\u00e9 tv\u00e1\u0159i. \u017daludek se mi sev\u0159el vzru\u0161en\u00edm a j\u00e1 v rozt\u0159esen\u00e9m o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed p\u0159iv\u0159el o\u010di.
V tom momentu jsem vyd\u011b\u0161en\u011b nadsko\u010dil a spolu s polekan\u00fdm Andreasem z\u00edral ke schod\u016fm, ze kter\u00fdch pr\u00e1v\u011b se\u0161la huben\u00e1 vysok\u00e1 postava s rozcuchan\u00fdmi uhlov\u00fdmi vlasy<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju pr\u00e1\u0161ek! A vodu pros\u00edm, za\u0159i\u010fte to n\u011bkdo!“ zaskuhral pla\u010dtiv\u011b a hlavu na\u0161t\u011bst\u00ed schov\u00e1val v dlan\u00edch, tak\u017ee nem\u011bl \u0161anci si v\u0161imnout, v jak\u00e9 pozici jsme se to s Andreasem je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou nach\u00e1zeli.<\/div>\n
„Jo, l\u00e1sko… B\u011b\u017e si lehnout do ob\u00fdv\u00e1ku, j\u00e1 ti to v\u0161echno p\u0159inesu!“ dal se Andy do obskakov\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho kluka a j\u00e1 si jen m\u00e1val rukou p\u0159ed obli\u010dejem, jak se mi do tv\u00e1\u0159\u00ed hrnulo horko. T\u00e9m\u011b\u0159 jsem se pol\u00edbil s klukem kluka, kter\u00e9ho miluju ! Kterej je m\u016fj bratr a kter\u00fdmu te\u010f ten, co m\u011b m\u00e1lem pol\u00edbil, \u0159\u00edk\u00e1 l\u00e1sko! To je neskute\u010dn\u00fd, tyhlety komplikovan\u00fd vztahy…
Nechal jsem Andyho v kuchyni a roze\u0161el se za Billem do ob\u00fdv\u00e1ku. Le\u017eel s hlavou pod pol\u0161t\u00e1\u0159em, tak\u017ee ani nevn\u00edmal, \u017ee jsem si na pohovku p\u0159isedl, ale jednu v\u011bc jsem toho r\u00e1na pochopil – co ten Bill na tom Andreasovi vid\u00ed…<\/p>\n

autor: Ketty<\/strong>, *Nicky*
<\/strong>betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

(Andreas) „Tyy vole…“ byla jeho prvn\u00ed reakce, kdy\u017e jsem slo\u017eil Billa p\u0159ed n\u011bj na postel. „Co jsi s n\u00edm d\u011blal, Andreasi?! V\u017edy\u0165 ten je \u00fapln\u011b, on je \u00fapln\u011b… Cos mu to dal, tyy…!?“ ho\u0159ekoval a z jeho v\u00fdhr\u016f\u017en\u00e9ho pohledu bylo poznat, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[115],"tags":[],"class_list":["post-18563","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-t-a-b-u"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18563","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18563"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18563\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18563"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18563"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18563"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}