{"id":18570,"date":"2008-04-12T00:05:00","date_gmt":"2008-04-11T23:05:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=18530"},"modified":"2008-04-12T00:05:00","modified_gmt":"2008-04-11T23:05:00","slug":"t-a-b-u-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/04\/12\/t-a-b-u-2\/","title":{"rendered":"T.A.B.u 2."},"content":{"rendered":"
(Tom)<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b kouk\u00e1m na dve\u0159e snad ka\u017ed\u00fdch deset sekund, ale a\u017e zvonek ohla\u0161uj\u00edc\u00ed konec hodiny mi definitivn\u011b potvrd\u00ed, \u017ee se tu Andy s Billem dnes u\u017e nejsp\u00ed\u0161 neuk\u00e1\u017e\u00ed. \u010cekal jsem, \u017ee je potk\u00e1m t\u0159eba na ob\u011bd\u011b, to jsem se ov\u0161em zm\u00fdlil. Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, jestli ode\u0161li ze \u0161koly, skrz zam\u010den\u00fd dve\u0159e sk\u0159\u00edn\u011bk bohu\u017eel nem\u00e1m tu moc vid\u011bt a docela m\u011b \u0161tve, \u017ee mi ani jeden o ni\u010dem ne\u0159ekli\u2026 Nakonec se tedy vyd\u00e1m dom\u016f s\u00e1m. U\u017e od dve\u0159\u00ed sly\u0161\u00edm z kuchyn\u011b cinkav\u00e9 zvuky, kter\u00e9 nazna\u010duj\u00ed, \u017ee se Bill nejsp\u00ed\u0161 pustil do p\u0159\u00edpravy j\u00eddla. Opatrn\u011b nakouknu do kuchyn\u011b a Bill\u2026 si s \u00fasm\u011bvem zal\u00edv\u00e1 \u010daj a n\u00e1sledn\u011b do n\u011bj ma\u010dk\u00e1 citr\u00f3n, kouknu ke stolu, jestli tam t\u0159eba n\u011bkdo nesed\u00ed, ale ne, Bill se tu pon\u011bkud stupidn\u011b usm\u00edv\u00e1 jen s\u00e1m pro sebe.<\/div>\n
„Ahoj\u2026“ pronesu naprosto nech\u00e1pav\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Tome!“ oto\u010d\u00ed se a z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv hod\u00ed taky po mn\u011b. Jen lehce povyt\u00e1hnu obo\u010d\u00ed\u2026 t\u0159eba pochop\u00ed, \u017ee bych cht\u011bl vysv\u011btlen\u00ed.<\/div>\n
„\u010cau!“ chytne m\u011b za ramena.<\/div>\n
„Co se, pros\u00edm t\u011b, stalo?“ zept\u00e1m se zv\u011bdav\u011b a v hlav\u011b se mi rod\u00ed p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd p\u0159edstavy. Kdy m\u011bl Bill naposled tak moc dobrou n\u00e1ladu? D\u011bs\u00ed m\u011b\u2026 Posledn\u00ed dobou jsem na n\u011bj tak trochu \u017e\u00e1rlivej. Nev\u00edm, jak se to mohlo st\u00e1t, ale pot\u0159ebuju m\u00edt p\u0159ehled o v\u0161em, co d\u011bl\u00e1 a p\u0159edev\u0161\u00edm s k\u00fdm co d\u011bl\u00e1.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1… to je…“ rozpa\u010dit\u011b rozhazuje huben\u00fdma rukama. „J\u00e1 n\u011bkoho m\u00e1m!“ m\u00e1lem zak\u0159i\u010d\u00ed \u0161t\u011bst\u00edm. V jedin\u00fdm okam\u017eiku jako by se mi sesypal dome\u010dek z karet p\u0159edstavuj\u00edc\u00ed m\u016fj sv\u011bt, moje sny, touhy a p\u0159edstavy. Zapomn\u011bl jsem dodat, \u017ee se mi neoby\u010dejn\u011b l\u00edb\u00ed, jak je Bill je\u0161t\u011b netknutej\u2026 co\u017e t\u00edmhle okam\u017eikem pad\u00e1 spolu se spoustou dal\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed. Nikdy bych nena\u0161el odvahu mu to t\u0159eba jen nazna\u010dovat, ale te\u010f bych si za to mo\u017en\u00e1 nejrad\u0161i oml\u00e1til hlavu o futra.<\/div>\n
„A koho?“ je\u0161t\u011b se zbytky sil pokou\u0161\u00edm nedat na sob\u011b nic zn\u00e1t.<\/div>\n
„No\u2026 je to Andy,“ sklop\u00ed hlavu a usm\u00edv\u00e1 se na kachli\u010dky na zemi. No v\u00fdborn\u011b, m\u016fj bratr mi nejenom nikdy nemohl \u0159\u00edct, \u017ee je teplej, on nav\u00edc mus\u00ed za\u010d\u00edt chodit s na\u0161\u00edm nejlep\u0161\u00edm k\u00e1mo\u0161em, to je na m\u011b trochu moc! Chvilku k\u0159iv\u00edm obli\u010dej, jako kdybych snad \u010dekal, \u017ee ze sebe dok\u00e1\u017eu vym\u00e1mit n\u011bco norm\u00e1ln\u00edho, ale nakonec jen zakrout\u00edm hlavou, zamrk\u00e1m, abych se ze v\u0161ech t\u011bch informac\u00ed nerozbre\u010del, prudce ho obejdu a odejdu z m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Co\u2026 Tome?!“ k\u0159ikne za mnou. Po\u0159\u00e1dn\u011b za sebou pr\u00e1sknu dve\u0159mi od pokoje a stoupnu si k oknu. Nejrad\u0161i bych sklen\u011bnou tabuli vysklil, m\u00e1m takovej vztek! Zvuk otev\u00edraj\u00edc\u00edch se dve\u0159\u00ed\u2026<\/div>\n
„Tome, co to m\u00e1 znamenat?“ pronese naprosto nech\u00e1pav\u011b.<\/div>\n
„Nic,“ syknu.<\/div>\n
„Oto\u010d se ke mn\u011b,“ vyzve m\u011b.<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
„No tak neblbni,“ chytne m\u011b za rameno a oto\u010d\u00ed k sob\u011b. Up\u0159u na n\u011bj svoje rud\u00fd sklen\u011bn\u00fd o\u010di. P\u0159es slzavou clonu ho sotva vid\u00edm.<\/div>\n
„Co se stalo?“ t\u00f3n jeho hlasu se zm\u011bn\u00ed na m\u011bk\u010d\u00ed a starostliv\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Nic!“ zopakuji, ale hlas se mi zlom\u00ed a tri\u010dko za\u010dnou sm\u00e1\u010det m\u00fd slzy.<\/div>\n
„Tome, co je?“<\/div>\n
„Pro\u010d… pro\u010d chod\u00ed\u0161 s Andym?“ jsem zoufalec, co mu tu f\u0148uk\u00e1 p\u0159\u00edmo p\u0159ed o\u010dima.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, tak n\u011bjak se to semlelo. Tob\u011b to vad\u00ed?“<\/div>\n
„Jo, promi\u0148,“ zakryju si rukama obli\u010dej.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ sund\u00e1v\u00e1 mi ruce z obli\u010deje a up\u0159e na m\u011b svoje obrovsk\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„Proto\u017ee\u2026 proto\u017ee\u2026“<\/div>\n
„Proto\u017ee co?“<\/div>\n
„Nechci, aby jsi s n\u011bk\u00fdm chodil, m\u00e1m t\u011b r\u00e1d, mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e bys myslel\u2026“ zakrout\u00edm hlavou, vysmeknu svoje ruce z jeho a padnu na postel. Chci um\u0159\u00edt hned te\u010f a tady!<\/div>\n
(Bill)<\/div>\n
„Ne, Tome, nepla\u010d, pros\u00edm ! Ud\u011bl\u00e1m pro tebe v\u0161eci\u010dko, hlavn\u011b mi tu nebre\u010d, to nem\u016f\u017eu vid\u011bt, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee je to kv\u016fli mn\u011b…“ blekotal jsem nesouvisle a chytl Toma za rameno. Vy\u0161kubl se mi a j\u00e1 se nam\u00edsto mil\u00e9ho \u00fasm\u011bvu a hlavn\u011b otev\u0159en\u00e9 n\u00e1ru\u010de, jak jsem podv\u011bdom\u011b doufal a o\u010dek\u00e1val, do\u010dkal jen zl\u00e9ho pohledu a hrub\u00e9ho:
„Nech toho, nezat\u011b\u017euj se mnou, o m\u011b tady v\u016fbec nejde !“
To zabolelo…
„Tome, no tak, br\u00e1\u0161ko, j\u00e1… Chci jen abys v\u011bd\u011bl\u2026“
Cht\u011bl jsem mu to \u0159\u00edct, cht\u011bl jsem mu \u0159\u00edct, \u017ee mi pr\u00e1v\u011b splnil ve\u0161ker\u00e9 m\u00e9 tajn\u00e9 sny, otev\u0159el nov\u00e9 mo\u017enosti, dok\u00e1zal mi, \u017ee nic nen\u00ed nemo\u017en\u00e9, jen\u017ee on mi nedal tu p\u0159\u00edle\u017eitost.
„Nic nechci v\u011bd\u011bt ! Jo, holt sis na\u0161el kluka, tak jsi asi teplej, no, co mi je po tom? Celej tady z\u00e1\u0159\u00ed\u0161, \u017ee ‚n\u011bkoho m\u00e1\u0161‘, tak na m\u011b te\u010f ne\u0161ahej, jako bys m\u011b celou tu dobu tajn\u011b miloval!“ vmetl mi do obli\u010deje a j\u00e1 musel uznat, \u017ee tahle „pravda“ zn\u00ed v\u00e1\u017en\u011b divn\u011b.
Jasn\u011b, \u017ee jsem si na vysok\u00e9ho pohodov\u00e9ho kluka s dlouh\u00fdmi dredy a nekone\u010dn\u00fdm \u00fasm\u011bvem ve tv\u00e1\u0159i, u\u017e del\u0161\u00ed dobu myslel, ale z\u0159ejm\u011b jsem se pova\u017eoval za tak siln\u00e9ho, \u017ee na n\u011bkoho tolik p\u0159ita\u017eliv\u00e9ho dok\u00e1\u017eu zapomenout… L\u00e9pe \u0159e\u010deno nepova\u017eoval – pomoc p\u0159i\u0161la sama od sebe. A kdo jin\u00fd by mohl b\u00fdt on\u00edm zachr\u00e1ncem, ne\u017e klu\u010dina, co mi je hned po Tomovi nejv\u00edce bl\u00edzk\u00fd?
P\u0159ipad\u00e1m si po\u0159\u00e1dn\u011b zvrhle, ale jedno v\u00e1m \u0159eknu – chci je oba dva.<\/div>\n
Toma chci u\u017e dlouho, byl to nesplniteln\u00fd c\u00edl s la\u0165kou p\u0159\u00edli\u0161 vysoko na to, abych j\u00ed dok\u00e1zal p\u0159ekonat a te\u010f se dozv\u00edd\u00e1m, \u017ee sta\u010d\u00ed p\u00e1r krok\u016f a m\u016f\u017eu m\u00edt to, po \u010dem tak dlouho tou\u017e\u00edm… Te\u010f u\u017e bych se nedok\u00e1zal vzd\u00e1t – c\u00edl je u\u017e p\u0159\u00edli\u0161 nadosah…
Na druh\u00e9 stran\u011b – s Andym se otev\u00edraj\u00ed nov\u00e9 mo\u017enosti, je naprosto jedine\u010dn\u00fd, mn\u011b stoprocentn\u011b oddan\u00fd a – nen\u00ed to m\u016fj bratr.
Dobr\u00e1, je to m\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d, ono se to od sebe moc neli\u0161\u00ed, ale jak u\u017e bylo \u0159e\u010deno, jsem prost\u011b „asi teplej“ a ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee s t\u00edm u\u017e nic neud\u011bl\u00e1m.
Pohled na Toma se zarudl\u00fdma o\u010dima m\u011b naprosto rozpaloval, mo\u017en\u00e1 i proto, \u017ee to nen\u00ed zas a\u017e tak obvykl\u00e1 scen\u00e9rie…<\/div>\n
„Tome, no tak…“ ok\u0159ikl jsem ho jemn\u011b a dla\u0148 jsem mu polo\u017eil na bok, neopom\u00ednaje jeden ze sv\u00fdch vz\u00e1cn\u00fdch sv\u016fdn\u00fdch pohled\u016f.
Tom zalapal po dechu a s nepochopen\u00edm se na m\u011b zad\u00edval. Z\u0159ejm\u011b jsem se u\u017e zase p\u0159epo\u010d\u00edtal. Dneska nen\u00ed dobr\u00fd den, opravdu ne…
„Bille, co zase… nech toho ! Co je s image\u00ed nevinn\u00fdho panice, co by neubl\u00ed\u017eil ani mou\u0161e? No \u0159ekni, co je s n\u00ed?“ \u0159ekl a pohl\u00ed\u017eel na m\u011b se zlomen\u00fdm v\u00fdrazem.
Sv\u011bsil jsem hlavu, ruku z jeho boku ubl\u00ed\u017een\u011b st\u00e1hl a pov\u011bsil pod\u00e9l t\u011bla.
Mus\u00ed m\u00edt tolik t\u00e9 sv\u00e9 hrdosti ? Nejd\u0159\u00edv mi \u0159ekne, \u017ee mu vad\u00ed, \u017ee chod\u00edm s Andreasem a kdy\u017e mu pak d\u00e1m najevo, \u017ee jsem svoln\u00fd ke v\u0161emu, co \u0159ekne, za\u010dne se cukat. A je\u0161t\u011b na m\u011b k\u0159i\u010d\u00ed. Ano Tome, d\u011bkuji ti za v\u0161echno – a ty jsi v\u011bd\u011bl<\/em>, jak jsem je\u0161t\u011b odpoledne byl \u0161\u0165astn\u00fd…
Up\u0159el jsem k n\u011bmu vypla\u0161en\u00fd pohled a cht\u00ed\u010d, jen\u017e se mnou uvnit\u0159 lomcoval, pomalu vyhas\u00ednal. Kupodivu mi to nade v\u0161echna o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed hr\u00e1lo k dobru.
Chce netknut\u00fdho panice, m\u00e1 ho m\u00edt…<\/div>\n
(Tom)<\/div>\n
Vypadal najednou tak kouzeln\u011b… Jako by z n\u011bj v\u0161echno spadlo a on si uv\u011bdomil ubohost situace… Hodn\u011b jsem koukal, kdy\u017e jsem zjistil, \u017ee nejsem s\u00e1m, kdo potajmu \u0161ept\u00e1 bratrovo jm\u00e9no do pol\u0161t\u00e1\u0159e, ale pokud mi p\u0159edt\u00edm \u0159ekl, \u017ee m\u00e1 kluka, nebude si te\u010f hr\u00e1t na ti\u0161e trp\u00edc\u00edho, to ne!
Pohl\u00e9dnu na n\u011bj. Jemn\u011b nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 tv\u00e1\u0159e, syt\u011b rud\u00e9 prokrven\u00e9 rty a \u010dern\u00e9 \u0159asy, lemuj\u00edc\u00ed sklopen\u00e1 v\u00ed\u010dka, jako clona pro \u010dokol\u00e1dov\u00e9 zorni\u010dky, je\u017e se za nimi s b\u00e1zn\u00ed ukr\u00fdvaj\u00ed p\u0159ed okoln\u00edm sv\u011btem, mi n\u011b\u010d\u00edm podv\u011bdom\u00fdm prozrazovaly, \u017ee m\u016fj sladk\u00fd a nevinn\u00fd br\u00e1\u0161ka nem\u00e1 a\u017e tak \u00fapln\u011b \u010dist\u00e9 \u00famysly… Ov\u0161em – ty mi chyb\u011bly tak\u00e9…
Co to melu? Chci ho, tady a te\u010f, chci ho pozlobit, tak jako on pozlobil mne.
Nev\u00edm, jak se to seb\u011bhlo, ale v n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch jsme j\u00e1 a m\u016fj \u010derstv\u011b zadan\u00fd tepl\u00fd bratr st\u00e1li u okna m\u00e9ho pokoje a l\u00edbali se. Zn\u00ed to nechutn\u011b, av\u0161ak j\u00e1 si to pln\u011b u\u017e\u00edval… Bill byl tak \u010dist\u00fd, ta netknutost a nezku\u0161enost z n\u011bj p\u0159\u00edmo s\u00e1lala. Pochybuju, \u017ee si n\u011bkdy po\u0159\u00e1dn\u011b u\u017eil…
J\u00f3, chlap\u010de, dneska si u\u017eije\u0161 mo\u017en\u00e1 a\u017e moc… Divil by ses, \u010deho je schopn\u00e9 tvoje dvoj\u010de, br\u00e1\u0161ko…<\/div>\n
Na to, \u017ee byl hrub\u011b nezku\u0161en\u00fd, co\u017e jsem, mimo jin\u00e9, vyc\u00edtil z jeho nemotorn\u00fdch pohyb\u016f a v\u00fdjev\u016f, kter\u00e9 v\u0161ak nepostr\u00e1daly nedo\u010dkavost a touhu, byl dost na\u017ehaven\u00fd…
Hrnul se do prozkoum\u00e1v\u00e1n\u00ed m\u00fdch fyzick\u00fdch kvalit s pat\u0159i\u010dnou n\u00e1ru\u017eivost\u00ed, a\u017e jsem se divil, kde se to v n\u011bm bere… Touha po nepoznan\u00e9m ? Mo\u017en\u00e1…
Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, b\u011bhem p\u00e1r chvil jsem z n\u011bj, za jeho p\u0159ehnan\u011b ochotn\u00e9 pomoci, strhnul sn\u011bhob\u00edl\u00e9 tri\u010dko a jeho zna\u010dkov\u00fd p\u00e1sek od Tazumy toto\u017en\u00e9 barvy, tak\u00e9 nez\u016fstal dlouho zapnut\u00fdm…
Kdy\u017e jsem sv\u00e9ho h\u0159e\u0161\u00edc\u00edho bratra u\u017e zpracoval do stavu „t\u00e9m\u011b\u0159 svle\u010den\u00fd“, p\u0159i\u0161la doba na mou „pomstu“.
Mo\u017en\u00e1 by bylo lep\u0161\u00ed, kdybych v\u011bd\u011bl, za co se tomu nevinn\u00e9mu n\u011b\u017en\u00e9mu stvo\u0159en\u00ed mst\u00edm… No tak, nem\u00e1 si tu se mnou co za\u010d\u00ednat, kdy\u017e se dnes dal dohromady s dlouholet\u00fdm p\u0159\u00edtelem.
Op\u0159el jsem si ho o st\u011bnu, n\u011bkolika rychl\u00fdmi pohyby za n\u00edm otev\u0159el okno sv\u00e9ho pokoje, a ani\u017e bych nad \u010d\u00edmkoliv p\u0159em\u00fd\u0161lel, popadl jeho \u00fatl\u00e9 boky a mil\u00e9ho Billa p\u0159em\u00edstil na parapet. Jeho vyd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdk\u0159ik – „Tome, co to… ?“ jsem ignoroval a horn\u00ed polovinu jeho t\u011bla bez okolk\u016f vystr\u010dil ven, tud\u00ed\u017e do m\u00e9 m\u00edstnosti z\u016fstaly tr\u010det dlouh\u00e9, bos\u00e9 nohy a pruhovan\u00e9, stre\u010dov\u00e9 boxerky. Hmm, p\u0159\u00ed\u0161t\u011b bych si mohl rozmyslet, kter\u00e1 \u010d\u00e1st oble\u010den\u00ed by se m\u011bla sund\u00e1vat jako prvn\u00ed —>> d\u017e\u00edny to nebudou.
Takhle jsem to nem\u011bl jak protahovat, a st\u00e1hnout mu rovnou spodn\u00ed pr\u00e1dlo se mi zd\u00e1lo a\u017e sm\u011b\u0161n\u011b jednoduch\u00e9 a prost\u00e9. Ne. M\u011bl jsem lep\u0161\u00ed n\u00e1pad…
Za otvorem okna se objevovaly st\u0159\u00eddav\u011b dv\u011b ruce, m\u00e1vaj\u00edc\u00ed zb\u011bsile ve vzduchu, st\u0159apat\u00e1 hlava s havran\u00ed h\u0159\u00edvou a sem tam vzduchem prosvi\u0161t\u011bl n\u011bkter\u00fd z jeho prst\u00fdnk\u016f a n\u00e1ramk\u016f, jak sebou h\u00e1zel.<\/div>\n
A j\u00e1 to nevn\u00edmal, l\u00edbal jeho huben\u00e9 nohy, zpracov\u00e1val jazykem jeho jemnou k\u016f\u017ei na stehnech, sem tam p\u0159ejel dlan\u00ed po jeho napjat\u00e9m rozkroku, od kter\u00e9ho m\u011b u\u017e d\u011blil jen tenounk\u00fd kousek l\u00e1tky a j\u00e1 se pomali\u010dku t\u00e9to posledn\u00ed p\u0159ek\u00e1\u017eky zbavoval…
Je mo\u017en\u00e9, \u017ee za oknem k\u0159i\u010del jako o \u017eivot. Je mo\u017en\u00e9, \u017ee ho sly\u0161elo cel\u00e9 Loitsche. Je mo\u017en\u00e9, \u017ee se n\u011bkolik soused\u016f p\u0159i\u0161lo pod\u00edvat a je tak\u00e9 mo\u017en\u00e9, \u017ee Billovy steny zaslechl i jeho nov\u00fd p\u0159\u00edtel, av\u0161ak mn\u011b to bylo jedno.
Jakmile jsem z n\u011bj u\u017e nedo\u010dkav\u011b strhl trenky, za\u010dal jsem si nejist\u011b pohr\u00e1vat s jeho p\u0159irozen\u00edm. P\u0159iznejme si to – naprosto jsem nev\u011bd\u011bl, jak na to, a\u010d jsem spol\u00e9hal na vrozen\u00fd pud, p\u0159\u00edroda mi um\u011bn\u00ed uspokojovat vlastn\u00edho bratra zkr\u00e1tka nenad\u011blila.
P\u0159esto jsem se sna\u017eil, m\u00fdm t\u011blem prostupovala obrovsk\u00e1 vlna tlaku a adrenalinu, u\u017e jenom z toho, \u017ee kdybych najednou pustil jeho kolena, je\u017e jsem pevn\u011b sv\u00edral a tla\u010dil k zemi, mohl by mi br\u00e1\u0161ka z okna vypadnout, a to jsem opravdu v pl\u00e1nu nem\u011bl. Ale nejsp\u00ed\u0161 se mu to l\u00edbilo, v\u00edc \u0159v\u00e1t jsem ho snad je\u0161t\u011b nesly\u0161el, a to jsem ho m\u011bl za oknem; i kdy\u017e nebylo zav\u0159en\u00e9, sly\u0161itelnost ub\u00fdvala…<\/p>\n

autor: Ketty<\/strong>, *Nicky*
<\/strong>betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

(Tom) Nerv\u00f3zn\u011b kouk\u00e1m na dve\u0159e snad ka\u017ed\u00fdch deset sekund, ale a\u017e zvonek ohla\u0161uj\u00edc\u00ed konec hodiny mi definitivn\u011b potvrd\u00ed, \u017ee se tu Andy s Billem dnes u\u017e nejsp\u00ed\u0161 neuk\u00e1\u017e\u00ed. \u010cekal jsem, \u017ee je potk\u00e1m t\u0159eba na ob\u011bd\u011b, to jsem se ov\u0161em zm\u00fdlil. Nem\u00e1m<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[115],"tags":[],"class_list":["post-18570","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-t-a-b-u"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18570","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18570"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18570\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18570"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18570"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18570"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}