{"id":18640,"date":"2008-04-11T12:27:00","date_gmt":"2008-04-11T11:27:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=18600"},"modified":"2008-04-11T12:27:00","modified_gmt":"2008-04-11T11:27:00","slug":"pribeh-na-druhou-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/04\/11\/pribeh-na-druhou-4\/","title":{"rendered":"P\u0159\u00edb\u011bh na druhou 4."},"content":{"rendered":"
„Dr\u017e to po\u0159\u00e1dn\u011b, a\u0165 se mi to nehejbe,“ zamumlal Tom soust\u0159ed\u011bn\u011b. Rozhl\u00ed\u017eel se kolem sebe a hledal \u0161roubek, kter\u00fd p\u0159ed chv\u00edl\u00ed n\u011bkam odlo\u017eil a te\u010f ho zaboha nemohl naj\u00edt. „Nev\u00ed\u0161, kam jsem polo\u017eil ten malej \u0161roubek?“<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou. Sna\u017eil se ze v\u0161ech sil udr\u017eet u sebe dva plastov\u00e9 d\u00edly, aby byl Tom spokojen\u00fd. Ani jeden z nich nikdy nebyl moc manu\u00e1ln\u011b zru\u010dn\u00fd, ale dnes se Tom z n\u011bjak\u00e9ho nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvodu rozhodl, \u017ee sprav\u00ed vysouv\u00e1n\u00ed c\u00e9d\u00e9\u010dek v p\u0159ehr\u00e1va\u010di. U\u017e dlouho to zlobilo a zat\u00edm nem\u011bli \u010das ho odn\u00e9st spravit.<\/div>\n
„Jsi si jist\u00fd, \u017ee to n\u011bkdy d\u00e1me dohromady?“ zeptal se Bill pochybova\u010dn\u011b. Kdy\u017e vid\u011bl, jak Tom z\u00e1pas\u00ed s miniaturn\u00edm k\u0159\u00ed\u017eov\u00fdm \u0161roubov\u00e1kem, jeho obavy nab\u00fdvaly st\u00e1le konkr\u00e9tn\u011bj\u0161\u00edch obrys\u016f.<\/div>\n
Jeho dvoj\u010de po n\u011bm vrhlo opovr\u017eliv\u00fd pohled. „Tssss,“ syknul dot\u010den\u011b, „jasn\u011b \u017ee jo, p\u0159ece v\u00edm, co d\u011bl\u00e1m.“<\/div>\n
„Aha,“ Bill lehce povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed, nicm\u00e9n\u011b souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Tom byl tak legra\u010dn\u00ed. Billovi bylo jasn\u00e9, \u017ee v\u016fbec nev\u00ed, jak p\u0159ehr\u00e1va\u010d slo\u017eit zp\u00e1tky a co s n\u00edm d\u011blat, ale znal ho natolik dob\u0159e, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee Tom nikdy nep\u0159izn\u00e1, \u017ee n\u011bco neum\u00ed.<\/div>\n
„Sakra,“ Tom vztekle mrsknul \u0161roubov\u00e1kem o zem a vysko\u010dil na nohy. Nejrad\u0161i by do toho kopnul.<\/div>\n
Bill st\u00e1le pe\u010dliv\u011b dr\u017eel dva d\u00edly, kter\u00e9 mu bratr vtiskl do ruky. „U\u017e to m\u016f\u017eu pustit?“ zdvihl k n\u011bmu nevinn\u00fd pohled. „Nebo m\u00e1 Bo\u0159ek stavitel je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd jin\u00fd n\u00e1pad?“ Tom\u016fv uk\u0159ivd\u011bn\u00fd v\u00fdraz zp\u016fsobil, \u017ee se rozesm\u00e1l na cel\u00e9 kolo, a\u017e mu oba d\u00edlky vypadly z ruky. Sed\u011bl na koberci se zk\u0159\u00ed\u017een\u00fdma nohama a sm\u00e1l se na cel\u00e9 kolo Tomovi p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ty,“ zavr\u010del Tom naoko na\u0161tvan\u011b, „chce\u0161 se posm\u00edvat star\u0161\u00edmu bratrovi?“ Takhle Billa znal a takhle ho m\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e se sm\u00e1l a z o\u010d\u00ed mu z\u00e1\u0159ily mal\u00e9 plam\u00ednky. Nasadil v\u00fdhru\u017en\u00fd v\u00fdraz a spustil se na v\u0161echny \u010dty\u0159i. Pomalu se k Billovi pl\u00ed\u017eil. Tomu bylo okam\u017eit\u011b jasn\u00e9, co chce ud\u011blat. „Ne, Tome,“ zaje\u010del a honem se sunul pry\u010d. „J\u00e1 nechc\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed.“ Propuknul v nov\u00fd z\u00e1chvat sm\u00edchu, ale to ho u\u017e dostihly bratrovy hbit\u00e9 prsty a zaryly se mu do \u017eeber. Ml\u00e1til sebou, kopal, sna\u017eil se Toma shodit, ale ne moc \u00fasp\u011b\u0161n\u011b. Tom u\u017e m\u011bl nacvi\u010den\u00fdch p\u00e1r hmat\u016f, jak ho dokonale p\u0159i\u0161pendlit a p\u011bkn\u011b si vychutnat jeho mu\u010den\u00ed. „J\u00e1 u\u017e budu hodnej,“ je\u010del Bill a po tv\u00e1\u0159\u00edch mu tekly slzy od sm\u00edchu. „U\u017e m\u011b nech, j\u00e1 u\u017e nem\u016f\u017eu.“ Zhluboka d\u00fdchal a tv\u00e1\u0159e mu tou n\u00e1mahou z\u010dervenaly.<\/div>\n
„Tak co? Je\u0161t\u011b se bude\u0161 posm\u00edvat star\u0161\u00edmu bratrovi?“ uji\u0161\u0165oval se Tom a pro jistotu ho je\u0161t\u011b jednou dloubnul.<\/div>\n
„\u00c1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1,“ zaje\u010del znovu Bill. Horliv\u011b zavrt\u011bl hlavou, a\u017e mu pe\u010dliv\u011b natu\u017een\u00e1 patka posko\u010dila. „Nebudu.“<\/div>\n
Tom ho pustil. Zdvihnul se do kleku a opr\u00e1\u0161il si ruce od neviditeln\u00e9 \u0161p\u00edny.<\/div>\n
Bill le\u017eel na zemi a vyd\u00fdch\u00e1val se. „Ty se\u0161 stejn\u011b, Tome, tak roztomilej, jak se to pokou\u0161\u00ed\u0161 spravit a p\u0159itom ti to v\u016fbec nejde.“ Vypadlo z n\u011bj, kdy\u017e se tro\u0161ku uklidnil. Byl p\u0159ipraven\u00fd na dal\u0161\u00ed sadu p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9ho lecht\u00e1n\u00ed, ale Tom se kupodivu zatv\u00e1\u0159il smutn\u011b.<\/div>\n
„Tak si to sprav s\u00e1m, kdy\u017e se\u0161 tak chytrej,“ odsekl. Zvedl se a zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. Ne\u017e tam ale stihnul doj\u00edt, n\u011bco t\u011b\u017ek\u00e9ho mu p\u0159ist\u00e1lo na z\u00e1dech. Billovy ruce se obto\u010dily kolem jeho krku, nohama se zav\u011bsil za \u0161t\u00edhl\u00e9 boky.<\/div>\n
„Tak se tak ne\u010dil,“ za\u0161eptal mu do ucha, „v\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b m\u00e1m r\u00e1d.“<\/div>\n
Tom ho zlehka popl\u00e1cal po p\u0159edlokt\u00ed. Pooto\u010dil hlavu, aby mu vid\u011bl do obli\u010deje. Vyhledal jeho o\u010di. „J\u00e1 v\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl stejn\u011b ti\u0161e. „Slez,“ dodal po kr\u00e1tk\u00e9m zav\u00e1h\u00e1n\u00ed, „se\u0161 p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b t\u011b\u017ekej.“<\/div>\n
*<\/div>\n
„Kam jde\u0161?“ S rukama zalo\u017een\u00fdma na b\u0159i\u0161e se Bill op\u00edral ramenem o futra a pozoroval bratra upravuj\u00edc\u00edho se p\u0159ed zrcadlem.<\/div>\n
Tom vyhledal v odrazu leskl\u00e9 plochy jeho pohled. „M\u00e1m rande,“ sebev\u011bdom\u011b se pousm\u00e1l a narovnal se. Okam\u017eit\u011b povyrostl o n\u011bkolik centimetr\u016f.<\/div>\n
Bill zaduman\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „Zn\u00e1m ji?“<\/div>\n
„Nev\u00edm, sp\u00ed\u0161 ne,“ pokr\u010dil rameny Tom. P\u00edskal si melodii p\u00edsni\u010dky, kterou r\u00e1no poslouchal v televizi. Je\u0161t\u011b srovnat k\u0161ilt a je to. Spokojen\u011b se na sebe pousm\u00e1l.<\/div>\n
Kdy\u017e se m\u00edjel mezi dve\u0159mi s bratrem, Bill zav\u011bt\u0159il. Posledn\u00ed dobou m\u011bl stra\u0161n\u011b r\u00e1d Tomovu v\u016fni. Vlastn\u011b m\u011bl jeho v\u016fni r\u00e1d v\u017edycky, ale te\u010f mu p\u0159i\u0161la je\u0161t\u011b v\u00edc p\u0159\u00edjemn\u00e1, zaj\u00edmav\u00e1… „Hezky von\u00ed\u0161,“ ujelo mu nekontrolovan\u011b. Nejrad\u0161i by si p\u0159ipl\u00e1cnul ruku na pusu, vyzn\u011blo to p\u011bkn\u011b blb\u011b, ale vysloven\u00e1 slova u\u017e ne\u0161lo vz\u00edt zp\u00e1tky. Tom se zarazil, sjel pohledem po sv\u00e9m tri\u010dku a podez\u00edrav\u011b se po Billovi pod\u00edval. Nic ne\u0159ekl. Jen pok\u00fdval hlavou, zamumlal n\u011bco na pozdrav a ode\u0161el.<\/div>\n
Celou cestu na m\u00edsto, kde se m\u011bl m\u00edt sch\u016fzku, p\u0159em\u00fd\u0161lel nad Billem. Nerozum\u011bl mu. Posledn\u00ed dobou mu v\u00e1\u017en\u011b p\u0159est\u00e1val rozum\u011bt. \u0158\u00edkal n\u011bkdy tak divn\u00e9 v\u011bci a jeho pohledy…<\/div>\n
„Ahoj Tome,“ jej\u00ed hlas ho vytrhl z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Dlouh\u00e9 sv\u011btl\u00e9 vlasy na slun\u00ed\u010dku \u00fapln\u011b z\u00e1\u0159ily a modr\u00e9 o\u010di se na n\u011bj kr\u00e1sn\u011b sm\u00e1ly. „Ahoj,“ sklonil se k n\u00ed a bezmy\u0161lenkovit\u011b ji pol\u00edbil na \u00fasta. „Kam p\u016fjdeme?“<\/div>\n
*<\/div>\n
Kdy\u017e se za Tomem zav\u0159ely domovn\u00ed dve\u0159e, st\u00e1l Bill je\u0161t\u011b hodnou chv\u00edli mezi dve\u0159mi do koupelny. Bez pohnut\u00ed, s o\u010dima zasn\u011bn\u011b up\u0159en\u00fdma n\u011bkam do d\u00e1lky. M\u011bl v sob\u011b zmatek a z\u00e1rove\u0148 takov\u00fd nezn\u00e1m\u00fd povzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed pocit, kter\u00fd neum\u011bl definovat ani nikam za\u0159adit. Povzdechl si. Sv\u011bsil ruce pod\u00e9l t\u011bla a vr\u00e1til se do pokoje.<\/div>\n
\u010cern\u00fd notebook u\u017e na n\u011bj \u010dekal.<\/div>\n
*<\/div>\n
„Zd\u00e1 se, \u017ee p\u0159\u00edtomnost pana Malfoye m\u00e1 na v\u00e1s kladn\u00fd vliv, Pottere,“ neodpustil si Snape pozn\u00e1mku. Rozlad\u011bn\u011b pot\u0159\u00e1sl tmav\u00fdmi vlasy, a\u017e mu t\u011b\u017ek\u00e9 zplihl\u00e9 konce zav\u00ed\u0159ily kolem \u0161ed\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed. Draco oto\u010dil hlavu k tmavovlas\u00e9mu klukovi vedle sebe… zrovna ve chv\u00edli, kdy i on po n\u011bm st\u0159elil pohledem. Jejich o\u010di se st\u0159etly. Zelen\u00e9 duhovky se ost\u0159e zaklesly do ocelov\u011b chladn\u00fdch zorni\u010dek. P\u00e1r setin vte\u0159iny se nic ned\u011blo. Dr\u017eeli se ve vz\u00e1jemn\u00e9m sev\u0159en\u00ed, a\u017e Draco zareagoval prvn\u00ed. Zrudnul a uhnul pohledem.<\/em><\/div>\n
Harry se vyz\u00fdvav\u011b obr\u00e1til k profesorovi lektvar\u016f.<\/em><\/div>\n
„Copak?“ zdvihl t\u00e1zav\u011b Snape obo\u010d\u00ed. „m\u00e1te snad jin\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed pro to, \u017ee v\u00e1\u0161 lektvar v\u00fdjime\u010dn\u011b spl\u0148uje devades\u00e1t procent m\u00fdch po\u017eadavk\u016f,, Pottere?“ Harry zatnul zuby. Nejd\u0159\u00edv byl v poku\u0161en\u00ed n\u011bco drze odseknout, ale ovl\u00e1dl se.<\/em><\/div>\n
„Ne, pane,“ \u0159ekl, ale zelen\u00e9 o\u010di mu hn\u011bviv\u011b zajisk\u0159ily.<\/em><\/div>\n
U\u017e to byly skoro dva t\u00fddny, co musel sd\u00edlet s Malfoyem jednu lavici p\u0159i nen\u00e1vid\u011bn\u00fdch hodin\u00e1ch lektvar\u016f. Vlastn\u011b k tomu do\u0161lo kr\u00e1tce po jejich ne\u010dekan\u00e9m setk\u00e1n\u00ed v chodb\u011b ve t\u0159et\u00edm pat\u0159e, kdy\u017e se Snape – z Harrymu naprosto nepochopiteln\u00e9ho d\u016fvodu – rozhodl, \u017ee bude vhodn\u011bj\u0161\u00ed m\u00edt je oba p\u011bkn\u011b na o\u010d\u00edch.<\/em><\/div>\n
Od jejich posledn\u00edho setk\u00e1n\u00ed se jeden druh\u00e9mu vyh\u00fdbali. Oba podv\u011bdom\u011b, n\u011bkde hluboko uvnit\u0159 tu\u0161ili, \u017ee tam na t\u00e9 tmav\u00e9 chodb\u011b se n\u011bco zm\u011bnilo. Z\u00e1m\u011brn\u011b se jeden jako druh\u00fd sna\u017eili eliminovat situace, kdy by se mohli potkat a s v\u00fdjimkou hodin profesora Snapa, kdy byli nuceni sd\u00edlet ohrani\u010den\u00fd prostor lavice se dv\u011bma \u017eidlemi, se jim to i da\u0159ilo. Pe\u010dliv\u011b si st\u0159e\u017eili ka\u017ed\u00fd svoji polovinu, aby se nedostali do v\u011bt\u0161\u00edho kontaktu, ne\u017e bylo nezbytn\u00e9.<\/em><\/div>\n
Dnes poprv\u00e9 se jejich pohledy setkaly….<\/em><\/div>\n
Do konce hodiny se tv\u00e1\u0159ili, \u017ee tam ten druh\u00fd nen\u00ed. Snape si jich na\u0161t\u011bst\u00ed nev\u0161\u00edmal a jim se poda\u0159ilo p\u0159e\u017e\u00edt do zvon\u011bn\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Uhni,“ procedil mezi zuby Draco, kdy\u017e mu Harry zastoupil cestu z u\u010debny ven.<\/em><\/div>\n
„Ale, ale,“ u\u0161kl\u00edbl se Harry. „N\u011bjak ti otrnulo, co? Minule jsi tak odv\u00e1\u017en\u00fd nebyl.“<\/em><\/div>\n
Draco se polekan\u011b rozhl\u00e9dl, jestli je n\u011bkdo nem\u016f\u017ee sly\u0161et.. „Co po mn\u011b vlastn\u011b chce\u0161?“ zasy\u010del na\u0161tvan\u011b.<\/em><\/div>\n
Harry se zarazil. Po pravd\u011b ne\u010dekal tak p\u0159\u00edmou ot\u00e1zku. „J\u00e1?“ Zamra\u010dil se. „M\u00e1\u0161 fakt blb\u00fd ot\u00e1zky.“P\u0159ehodil si ta\u0161ku p\u0159es rameno a zmizel. Prokl\u00ednal s\u00e1m sebe za svoje po\u0161etil\u00e9 chov\u00e1n\u00ed. Nepozn\u00e1val se. D\u0159\u00edv by Malfoye bez probl\u00e9m\u016f odp\u00e1lkoval, te\u010f ho jeho pohled dok\u00e1zal p\u011bkn\u011b znerv\u00f3znit. Tohle mus\u00ed p\u0159estat, \u0161eptal si Harry s\u00e1m pro sebe. Mus\u00ed to p\u0159estat. Kdy\u017e si ve\u010der lehal do postele, zak\u00e1zal si jen pomyslet na blon\u010fat\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 se mu tak r\u00e1do zapl\u00e9talo do sn\u016f.<\/em><\/div>\n
*<\/em><\/div>\n
Byla noc. \u010cerno\u010dern\u00e1 tma se l\u00edn\u011b povalovala v \u00fadol\u00ed, jen ticho a ob\u010dasn\u00e9 zahouk\u00e1n\u00ed bd\u00edc\u00edch sov… ov\u0161em sovy nebyly jedin\u00e9, kdo byl v t\u00e9 klidn\u00e9 noci vzh\u016fru.<\/em><\/div>\n
S bradou op\u0159enou o pokr\u010den\u00e1 kolena sed\u011bl plavovlas\u00fd kluk v otev\u0159en\u00e9m okn\u011b. Nastavoval tv\u00e1\u0159 m\u00edrn\u00e9mu v\u011btru a pomalu se kol\u00e9bal dop\u0159edu a zas zp\u011bt. Miloval noc. Miloval, kdy\u017e v\u0161ichni spali a on s\u00e1m sed\u011bl vysoko a vzhl\u00ed\u017eel ke hv\u011bzd\u00e1m. Tam n\u011bkde vysoko nad n\u00edm bylo jeho souhv\u011bzd\u00ed. Souhv\u011bzd\u00ed draka. Odnepam\u011bti k n\u011bmu lid\u00e9 vzhl\u00ed\u017eeli v obdivu i strachu, v\u011b\u0159ili, \u017ee pr\u00e1v\u011b on je p\u0159\u00ed\u010dinou zatm\u011bn\u00ed slunce \u010di m\u011bs\u00edce, kter\u00e9 nemilosrdn\u011b zmiz\u00ed v jeho \u00fatrob\u00e1ch, aby je pozd\u011bji znovu vr\u00e1til na nebeskou klenbu. Byl hrd\u00fd na to, \u017ee nos\u00ed jeho jm\u00e9no…<\/em><\/div>\n
Pousm\u00e1l se.<\/em><\/div>\n
*<\/em><\/div>\n
Bill odvr\u00e1til o\u010di od z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed obrazovky. Zasn\u011bn\u011b se zad\u00edval ven z okna a povzdechl si. Ano, Draco bylo velmi neobvykl\u00e9 jm\u00e9no… kr\u00e1sn\u00e9 jm\u00e9no, pokud si ho \u010dlov\u011bk spojil s p\u016fvabnou tv\u00e1\u0159i\u010dkou a z\u00e1\u0159iv\u00fdmi sv\u011btl\u00fdmi vlasy. Draco a Harry… ta jm\u00e9na se k sob\u011b tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b hodila, hezky spolu zn\u011bla… ob\u011b na dv\u011b slabiky.<\/div>\n
„Draco a Harry,“ vyslovil nahlas.<\/div>\n
„Bill a Tom.“ Ani nev\u011bd\u011bl, jak ho to napadlo. Ale bylo to venku. „Bill a Tom.“ Zopakoval si to je\u0161t\u011b jednou. V\u011bd\u011bl, \u017ee matka z\u00e1m\u011brn\u011b vyb\u00edrala kr\u00e1tk\u00e1 jm\u00e9na, on to sv\u00e9 samoz\u0159ejm\u011b po v\u011bt\u0161inu \u017eivota nesn\u00e1\u0161el… ale v kombinaci s Tomov\u00fdm zn\u011blo tak jinak. Nat\u00e1hl se po pap\u00edru vy\u010duhuj\u00edc\u00edm z nedov\u0159en\u00e9ho \u0161upl\u00edku. Na koberci se povalovala Tomova tu\u017eka. Sh\u00fdbl se pro ni.<\/div>\n
Zad\u00edval se na b\u00edl\u00fd pap\u00edr a zamyslel se. Velk\u00fdmi tiskac\u00edmi p\u00edsmeny napsal jejich jm\u00e9na vedle sebe. BILL a TOM. TOM a BILL. Jo, bylo to tam. Stejn\u00fd soulad jako u t\u011bch p\u0159edchoz\u00edch jmen. Zaklapl notebook a polo\u017eil na n\u011bj pap\u00edr. Bezmy\u0161lenkovit\u011b p\u0159ech\u00e1zel tu\u017ekou po pap\u00edru. Pod jeho tahy vyvst\u00e1vala dob\u0159e zn\u00e1m\u00e1 tv\u00e1\u0159. Ani si nepamatoval, kdy naposledy se mu cht\u011blo kreslit… B\u011bhem kr\u00e1tk\u00e9 chv\u00edle se na n\u011bj d\u00edval Tom\u016fv obli\u010dej. Ne\u010dekan\u011b v\u011brn\u00e1 a p\u0159esn\u00e1 kopie… dokonce i mate\u0159sk\u00e9 znam\u00e9nko na prav\u00e9 tv\u00e1\u0159i a to druh\u00e9 men\u0161\u00ed, t\u011bsn\u011b nad rtem…<\/div>\n
P\u0159ibl\u00ed\u017eil pap\u00edr t\u011bsn\u011b ke sv\u00e9mu nosu.<\/div>\n
Usm\u00e1l se na n\u011bj.<\/div>\n
Pak ho pe\u010dliv\u011b p\u0159elo\u017eil nap\u016fl a zastr\u010dil pod pol\u0161t\u00e1\u0159.<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Dr\u017e to po\u0159\u00e1dn\u011b, a\u0165 se mi to nehejbe,“ zamumlal Tom soust\u0159ed\u011bn\u011b. Rozhl\u00ed\u017eel se kolem sebe a hledal \u0161roubek, kter\u00fd p\u0159ed chv\u00edl\u00ed n\u011bkam odlo\u017eil a te\u010f ho zaboha nemohl naj\u00edt. „Nev\u00ed\u0161, kam jsem polo\u017eil ten malej \u0161roubek?“ Bill zavrt\u011bl hlavou. Sna\u017eil se ze<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[46],"tags":[],"class_list":["post-18640","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pribeh-na-druhou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18640","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18640"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18640\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18640"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18640"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18640"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}