{"id":18722,"date":"2008-04-09T10:57:00","date_gmt":"2008-04-09T09:57:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=18682"},"modified":"2008-04-09T10:57:00","modified_gmt":"2008-04-09T09:57:00","slug":"only-for-you-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/04\/09\/only-for-you-3\/","title":{"rendered":"Only For You 3."},"content":{"rendered":"
Pohubl\u00fd chlapec s temn\u011b \u010dern\u00fdmi vlasy a sv\u011btl\u00fdmi prou\u017eky, p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed ponurou, zamra\u010denou oblohu, ji\u017e protrh\u00e1vaj\u00ed paprsky slunce, sed\u011bl na kraji ustlan\u00e9 postele a o\u010dima pln\u00fdma nejistoty, strachu a b\u00e1zn\u011b se rozhl\u00ed\u017eel okolo.<\/div>\n
Tou sladkou \u010dokol\u00e1dou prozkoum\u00e1val ka\u017edi\u010dk\u00fd kous\u00ed\u010dek m\u00edstnosti, v n\u00ed\u017e se nach\u00e1zel. Oran\u017eov\u00e9 st\u011bny vyza\u0159uj\u00edc\u00ed teplo, ale z\u00e1rove\u0148 jistou bou\u0159livost a neklid, zav\u0159en\u00e9 sk\u0159\u00edn\u011b, skr\u00fdvaj\u00edc\u00ed pro n\u011bj spoustu je\u0161t\u011b st\u00e1le neodhalen\u00fdch tajemstv\u00ed, poli\u010dky pln\u00e9 CD\u010dek, st\u016fl a v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00e9 ply\u0161\u00e1ky snad v\u0161ech velikost\u00ed. V\u0161e vzorn\u011b uklizen\u00e9. Pouh\u00fdm pohledem se sna\u017eil sezn\u00e1mit s t\u011bmito \u010dty\u0159mi st\u011bnami a poznat osobu, kter\u00e1 tu bydlela. Sna\u017eil se poznat s\u00e1m sebe a vybavit si i sebemen\u0161\u00ed vzpom\u00ednku ze sv\u00e9ho p\u0159edchoz\u00edho \u017eivota\u2026 Ne\u0161lo to.<\/div>\n
Kdy\u017e se p\u0159ed n\u011bkolika dny probudil, nem\u011bl ani pon\u011bt\u00ed o tom, kde je. Le\u017eel na nemocni\u010dn\u00edm l\u016f\u017eku v pokoji pln\u00e9m kv\u011btin a z rukou mu vedly hadi\u010dky k p\u0159\u00edstroj\u016fm. Jedin\u00e9, co si v tu chv\u00edli dok\u00e1zal jasn\u011b vybavit, byla ona nekone\u010dn\u00e1 pohlcuj\u00edc\u00ed tma a pocit bezradnosti, jak z n\u00ed nemohl naj\u00edt cestu ven, zp\u011bt na sv\u011btlo.<\/div>\n
Po p\u0159\u00edchodu sest\u0159i\u010dky, \u0161vito\u0159\u00edc\u00ed n\u011bco o tom, jak je \u0161\u0165astn\u00e1, \u017ee se kone\u010dn\u011b probral, se v\u0159\u00edtil do pokoje vyt\u00e1hl\u00fd kluk s dredy, \u00fasm\u011bvem od ucha k uchu a pevn\u011b jej objal. On mu v\u0161ak tento n\u00e1znak citu neop\u011btoval. By\u0165 sebemen\u0161\u00edm n\u00e1znakem. Nev\u011bd\u011bl, \u017ee by m\u011bl. Nev\u011bd\u011bl jak, nev\u011bd\u011bl komu. D\u00e1l strnule le\u017eel a poslouchal, jak mu ten jemn\u00fd melodick\u00fd hlas \u0161ept\u00e1, jak se o n\u011bj b\u00e1l\u2026<\/div>\n
Jakmile ten ciz\u00ed hoch zjistil, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku, odt\u00e1hl se od n\u011bj a pohl\u00e9dl do chladn\u00fdch nev\u011bdouc\u00edch o\u010d\u00ed a ta jiskra, kter\u00e1 v t\u011bch jeho doposud pl\u00e1la, pohasla stejn\u011b rychle jako kdy\u017e sfouknete sv\u00edci.<\/div>\n
Jen jedna v\u011bta tehdy vy\u0161la z Billov\u00fdch \u00fast, pouh\u00e1 dv\u011b slova: „Kdo jsi?“ Ot\u00e1zka, je\u017e Toma nep\u0159edstaviteln\u011b ranila\u2026<\/div>\n
Ano, svou nev\u011bdomost\u00ed ranil Toma. Sv\u00e9ho bratra, sv\u00e9 dvoj\u010de, svou krev, sv\u00e9 druh\u00e9 j\u00e1\u2026 Alespo\u0148 tohle mu rozum\u011bl p\u0159es slzy, je\u017e mu kanuly po tv\u00e1\u0159i. Ubl\u00ed\u017eil mu t\u00edm, \u017ee ho nepoznal. T\u00edm, \u017ee z n\u011bj m\u011bl strach, stejn\u011b jako te\u010f\u2026 t\u0159eba\u017ee u\u017e men\u0161\u00ed\u2026 To pouto, kter\u00e9, jak zjistil, p\u0159etrhla autohav\u00e1rie, se pomalu zase spl\u00e9talo ze zat\u00edm velice slab\u00fdch nitek, je\u017e se znovu mohly kdykoli p\u0159etrhnout, v t\u011bch kr\u00e1tk\u00fdch okam\u017eic\u00edch, kdy Tom sed\u011bl vedle n\u011bj a pom\u00e1hal mu p\u0159etrp\u011bt t\u011bch n\u011bkolik dn\u016f, pln\u00fdch nep\u0159\u00edjemn\u00fdch l\u00e9ka\u0159sk\u00fdch prohl\u00eddek. Kdy mu vypr\u00e1v\u011bl o sob\u011b a o dom\u011b, kde bydlela nerozlu\u010dn\u00e1 dvoj\u010data, on – Bill a Tom, spolu se svou matkou. V\u00edc sly\u0161et zat\u00edm necht\u011bl. Pot\u0159eboval si jen ve sv\u00e9 mysli pln\u00e9 fantazie, alespo\u0148 trochu p\u0159edstavit m\u00edsto, kam m\u011bl odjet. Proto\u017ee nikoho krom\u011b Toma neznal. I kdy\u017e on ho vlastn\u011b neznal ani te\u010f. V\u011bd\u011bl o n\u011bm pouze o trochu v\u00edc, ne\u017e o sob\u011b samotn\u00e9m, co\u017e znamen\u00e1 – skoro nic. N\u011bkde v hlav\u011b, v n\u011bjak\u00fdch uzam\u010den\u00fdch dve\u0159\u00edch, ty informace jist\u011b byly, ale vy\u0161\u0161\u00ed mocnosti mu, alespo\u0148 prozat\u00edm, od nich vzaly kl\u00ed\u010d.<\/div>\n
Nikoho a nic si nepamatoval. Nikoho a nic nepozn\u00e1val. Ka\u017ed\u00e1 tv\u00e1\u0159 mu byla ciz\u00ed, dokonce i jeho vlastn\u00ed\u2026<\/div>\n
Vstal a pomalu do\u0161el ke dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 podle Tomov\u00fdch instrukc\u00ed vedly do koupelny. Otev\u0159el je a v\u00e1hav\u011b p\u0159istoupil k zrcadlu. Kdy\u017e se do n\u011bj d\u00edval minule, byl oble\u010den pouze v nemocni\u010dn\u00ed ko\u0161ili. Lekl se sv\u00e9ho odrazu a ten kus skla rozt\u0159\u00ed\u0161til na tis\u00edc mal\u00fdch kous\u00ed\u010dk\u016f. Te\u010f to bylo jin\u00e9. Te\u010f u\u017e v\u011bd\u011bl, co m\u00e1 o\u010dek\u00e1vat. Chytl se umyvadla a pohl\u00e9dl do zrcadla. Nat\u00e1hl jednu ruku. Jakoby se cht\u011bl dotknout tv\u00e1\u0159e p\u0159ed sebou a poznat tak l\u00e9pe jej\u00edho majitele. Jeho dla\u0148 se v\u0161ak setkala jen s chladn\u00fdm sklem. I p\u0159esto j\u00ed tam nechal a do ticha, je\u017e ho obklopovalo, za\u0161eptal: „Kdo jsi?“<\/div>\n
K\u00fd\u017een\u00e1 odpov\u011b\u010f ov\u0161em nep\u0159ich\u00e1zela. Odraz z\u016fst\u00e1val n\u011bm\u00fd a lhostejn\u00fd. Ten pohled, i kdy\u017e pln\u00fd ot\u00e1zek, se zd\u00e1l b\u00fdt lhostejn\u00fd. Jeho vlastn\u00ed o\u010di\u2026<\/div>\n
Zkoumal je, ty hn\u011bd\u00e9 duhovky a stejn\u011b jako ty panenky se do nich no\u0159il, hloub a hloub\u2026 O\u010di jsou pr\u00fd br\u00e1nou do lidsk\u00e9 du\u0161e\u2026 Av\u0161ak on, a\u0165 se sna\u017eil sebev\u00edc, \u017e\u00e1dnou du\u0161i nena\u0161el.<\/div>\n
Sjel rukou po skle a zavadil rukou o \u0159asenku. Kdyby ji nezachytil, spadla by na zem. Chvilku si s n\u00ed hr\u00e1l mezi prsty. Rozm\u00fd\u0161lel se. Nakonec ji jedn\u00edm rychl\u00fdm pohybem otev\u0159el a za\u010dal si ji nan\u00e1\u0161et na \u0159asy. N\u00e1sledovaly temn\u011b \u010dern\u00e9 st\u00edny a tuny make-upu. Po \u010dtvrt hodin\u011b usilovn\u00e9 pr\u00e1ce usoudil, \u017ee se alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b podob\u00e1 osob\u011b na fotce, kterou mu Tom ukazoval. Ov\u0161em opravdu jenom \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b. Jeho tv\u00e1\u0159 byl smutn\u00e1, zat\u00edmco ta na fotografii, pln\u00e1 el\u00e1nu a euforie, vyza\u0159ovala \u0161t\u011bst\u00ed a radost ze \u017eivota. To v\u0161echno on st\u00e1le je\u0161t\u011b hledal a nenach\u00e1zel\u2026<\/div>\n
Jako pr\u00e1zdn\u00e1 sko\u0159\u00e1pka. Tak se te\u010f c\u00edtil. Co z\u00e1le\u017eelo na tom, \u017ee se namaloval? Co z\u00e1le\u017eelo na tom, \u017ee pod tou rou\u0161kou skryl svou pravou tv\u00e1\u0159 a vym\u011bnil ji za tv\u00e1\u0159 \u010dlov\u011bka, kter\u00fdm cht\u011bl b\u00fdt. Kter\u00fdm se c\u00edtil b\u00fdt\u2026 Jednalo se, tak jako tak, o p\u0159etv\u00e1\u0159ku. Proto\u017ee a\u0165 navenek vypadal jakkoli, uvnit\u0159 to bylo st\u00e1le to pusto a pr\u00e1zdno, jako p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
Sedl si na zem a oknem se zahled\u011bl na azurov\u011b modrou oblohu, rozjasn\u011bnou paprsky slunce, kter\u00e9 u\u017e brzy m\u011bly zmizet za obzorem, aby je mohl vyst\u0159\u00eddat t\u0159pyt hv\u011bzd.<\/div>\n
M\u011bl by se vr\u00e1tit do pokoje. M\u011bl by otev\u0159\u00edt ka\u017edou sk\u0159\u00ed\u0148, ka\u017ed\u00fd \u0161upl\u00edk a prozkoumat ka\u017edi\u010dk\u00fd p\u0159edm\u011bt v n\u011bm nalezen\u00fd! M\u011bl by o sob\u011b n\u011bco zjistit\u2026 Ale neud\u011bl\u00e1 to. Rozhodn\u011b ne dnes. Sezn\u00e1men\u00ed s Georgem a Gustavem mu sta\u010dilo. Te\u010f se cht\u011bl jen d\u00edvat na nebesa a nechat se un\u00e1\u0161et svou fantazi\u00ed. Pot\u0159eboval si od toho v\u0161eho odpo\u010dinout. Zase se cht\u011bl na p\u00e1r minut vr\u00e1tit do nemocnice, kde pro n\u011bj neexistoval nikdo jin\u00fd, ne\u017e l\u00e9ka\u0159, sest\u0159i\u010dka a Tom. Do sv\u011bta tvo\u0159en\u00e9ho \u010dty\u0159mi st\u011bnami, kde u\u017e ho nic nemohlo p\u0159ekvapit a kde se c\u00edtil v bezpe\u010d\u00ed\u2026 Proto\u017ee sv\u011bt, v n\u011bm\u017e se nach\u00e1zel nyn\u00ed, byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fd\u2026 nekone\u010dn\u00fd\u2026 A jedin\u00fd z\u00e1chytn\u00fd bod, jeho\u017e se v n\u011bm mohl dr\u017eet, byl Tom.<\/div>\n
Tom\u2026 Jeho obli\u010dej se mu zjevil p\u0159ed o\u010dima.<\/div>\n
M\u011bl by za n\u00edm j\u00edt? L\u00e9pe ho poznat? Zeptat se ho na n\u011bco ze sv\u00e9 minulosti? Alespo\u0148 na chv\u00edli mu vr\u00e1tit toho \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho ztratil?<\/div>\n
Br\u00e1\u0161ka\u2026 Tolik mu pomohl, tolik mu toho dal\u2026 A on? Jen p\u0159ij\u00edmal, ale nic ned\u00e1val\u2026 Zat\u00edm\u2026<\/div>\n
Zvedl se a vy\u0161el z koupelny. Ov\u0161em nam\u00edsto toho, aby se\u0161el dol\u016f za sv\u00fdm dvoj\u010detem, se svalil vy\u010derpan\u011b na postel. Nebyl p\u0159ipraven\u00fd\u2026 Je\u0161t\u011b nebyl p\u0159ipraven\u00fd mluvit s Tomem jako ten star\u00fd Bill. Na tu roli se musel teprve nachystat…<\/div>\n
Zav\u0159el o\u010di a nechal se odv\u00e9st do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f\u2026<\/p>\n

autor: Cera<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Pohubl\u00fd chlapec s temn\u011b \u010dern\u00fdmi vlasy a sv\u011btl\u00fdmi prou\u017eky, p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed ponurou, zamra\u010denou oblohu, ji\u017e protrh\u00e1vaj\u00ed paprsky slunce, sed\u011bl na kraji ustlan\u00e9 postele a o\u010dima pln\u00fdma nejistoty, strachu a b\u00e1zn\u011b se rozhl\u00ed\u017eel okolo. Tou sladkou \u010dokol\u00e1dou prozkoum\u00e1val ka\u017edi\u010dk\u00fd kous\u00ed\u010dek m\u00edstnosti, v n\u00ed\u017e se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[108],"tags":[],"class_list":["post-18722","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-only-for-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18722","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18722"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18722\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18722"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18722"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18722"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}