{"id":18724,"date":"2008-04-09T10:54:00","date_gmt":"2008-04-09T09:54:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=18684"},"modified":"2008-04-09T10:54:00","modified_gmt":"2008-04-09T09:54:00","slug":"only-for-you-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/04\/09\/only-for-you-1\/","title":{"rendered":"Only For You 1."},"content":{"rendered":"
Zaparkuji p\u0159ed domem a pomohu mu vyl\u00e9zt z auta. Chci vz\u00edt jeho mal\u00fd bat\u016f\u017eek, ale kdy\u017e se po n\u011bm natahuji, trhne sebou a p\u0159itiskne ho je\u0161t\u011b pevn\u011bji k hrudi. Bol\u00ed m\u011b to, ale nad\u00e1m na sob\u011b nic zn\u00e1t. Jemn\u011b ho chytnu za ruku a vedu ho po \u00fazk\u00e9m dl\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9m chodn\u00ed\u010dku k domovn\u00edm dve\u0159\u00edm, po n\u011bm\u017e jsme ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no ut\u00edk\u00e1vali, aby n\u00e1m neujel autobus do \u0161koly. Odemknu a pom\u016f\u017eu mu si sundat \u010dernou bundu. Jeho \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di nerv\u00f3zn\u011b t\u011bkaj\u00ed z jednoho kouta haly na druh\u00fd. Moje nejtemn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159edtuchy byly spr\u00e1vn\u00e9. Nepozn\u00e1v\u00e1 to tu. Zam\u00ed\u0159\u00edm s n\u00edm do kuchyn\u011b spojen\u00e9ho s pokojem a posad\u00edm ho na \u017eidli ke d\u0159ev\u011bn\u00e9mu kulat\u00e9mu stolu, kter\u00fd kr\u00e1\u0161l\u00ed velk\u00e1 v\u00e1za s kytic\u00ed m\u00e1min\u00fdch obl\u00edben\u00fdch b\u00edl\u00fdch r\u016f\u017e\u00ed.<\/div>\n
P\u0159istoup\u00edm k velk\u00e9 ledni\u010dce, zabudovan\u00e9 ve sk\u0159\u00edni, a prozkoum\u00e1m jej\u00ed obsah. Je toho tam kupodivu docela dost.<\/div>\n
„D\u00e1\u0161 si n\u011bco k j\u00eddlu?“ oto\u010d\u00edm se na sv\u00e9 dvoj\u010de, neust\u00e1le se rozhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed vypla\u0161en\u011b po m\u00edstnosti.<\/div>\n
Pod\u00edv\u00e1 se m\u00fdm sm\u011brem a kousne se do spodn\u00edho rtu. Vid\u00edm, jak se rozm\u00fd\u0161l\u00ed. Nakonec odm\u00edtav\u011b zakrout\u00ed hlavou. Ov\u0161em jeho \u017ealudek vz\u00e1p\u011bt\u00ed ost\u00fdchavou odpov\u011b\u010f zcela vyvr\u00e1t\u00ed. Pobaven\u011b se na n\u011bj u\u0161kl\u00edbnu. Byl rud\u00fd a\u017e za u\u0161ima. Sklonil hlavu, a\u017e mu jemn\u00e9, \u010dern\u00e9 del\u0161\u00ed vlasy spadaly do obli\u010deje, a za\u010dal si hr\u00e1t se \u0161\u0148\u016frkami od sv\u00e9 mikiny.<\/div>\n
C\u00edtil jsem jeho rozpaky.<\/div>\n
Vynd\u00e1m z lednice ml\u00e9ko, m\u00e1slo a marmel\u00e1du z p\u0159\u00edchut\u00ed lesn\u00ed sm\u011bsi a vyrovn\u00e1m si to na kuchy\u0148skou linku. Po necel\u00fdch p\u011bti minut\u00e1ch p\u0159ed bratra postav\u00edm namazan\u00fd chleba a hrnek s hork\u00fdm kakaem. Sednu si naproti n\u011bmu.<\/div>\n
„Jez.“ Pob\u00eddnu ho a p\u0159isunu mu tal\u00ed\u0159 bl\u00ed\u017ee. V\u00e1h\u00e1, ale nakonec se do chleba hladov\u011b zakousne. P\u0159\u00edmo hlt\u00e1 jedno sousto za druh\u00fdm. Chutnalo mu to. Asi za t\u0159i minuty to m\u011bl v sob\u011b.<\/div>\n
Kdy\u017e se zrovna natahoval pro pit\u00ed, n\u011bkdo zazvonil u dve\u0159\u00ed. Vyd\u011b\u0161en\u011b sebou trhl, a\u017e se hrnek s hlasit\u00fdm \u0159inkotem rozt\u0159\u00ed\u0161til o zem a kakao se rozlilo na podlahu. Vyjekl, vysko\u010dil na nohy a utekl do kouta, co nejd\u00e1l ode m\u011b, kde se schoulil do klub\u00ed\u010dka a zakryl obli\u010dej sv\u00fdmi, na sv\u016fj v\u011bk drobn\u00fdmi, dlan\u011bmi. Po tv\u00e1\u0159\u00edch mu st\u00e9kaly proudem slan\u00e9 kapky a zm\u00e1\u010dely mu tak jeho dlouh\u00e9 ruk\u00e1vy.<\/div>\n
„Bille…“ sklonil jsem se k n\u011bmu a cht\u011bl jsem ho pohladit po tv\u00e1\u0159i, ale ucukl a je\u0161t\u011b v\u00edc se rozplakal. Jako by \u010dekal, \u017ee ho uhod\u00edm.<\/div>\n
„Neboj se, j\u00e1 ti nechci ubl\u00ed\u017eit. V\u017edy\u0165 se nic v\u00e1\u017en\u00fdho nestalo. To kakao se ut\u0159e a ten hrnek m\u016f\u017eem slepit nebo koupit novej\u2026 V\u00ed\u0161, kolik j\u00e1 jsem toho u\u017e rozbil? A mnohem dra\u017e\u0161\u00ed v\u011bci\u2026“ za\u0161ept\u00e1m a vzpomenu si na tu \u0159adu elektrick\u00fdch kytar, jejich\u017e zbytky se te\u010f povaluj\u00ed n\u011bkde na smeti\u0161ti, pokud z nich na\u0161i ekologov\u00e9 nevytvo\u0159ili t\u0159eba vr\u0161ek nebo pap\u00edrov\u00fd kapesn\u00edky\u2026 No, p\u0159izn\u00e1v\u00e1m, to asi t\u011b\u017eko, ale kdo v\u00ed\u2026<\/div>\n
Jemn\u011b ho chytnu za bradu a jako u\u017e dnes n\u011bkolikr\u00e1t ho obda\u0159\u00edm jedn\u00edm z pestr\u00e9 \u0161k\u00e1ly sv\u00fdch povzbudiv\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f a on mi ho dnes, a vlastn\u011b od doby co se probral, poprv\u00e9 nejist\u011b oplat\u00ed. Pomohu mu vst\u00e1t, kleknu si a s hadrem v ruce za\u010dnu ukl\u00edzet tu spou\u0161\u0165. Bill m\u00e9 po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed z povzd\u00e1l\u00ed zaujat\u011b pozoruje a j\u00e1 se sna\u017e\u00edm zbavit toho vt\u00edrav\u00e9ho pocitu, \u017ee se v\u0161e vr\u00e1tilo do star\u00fdch kolej\u00ed. Proto\u017ee to je le\u017e. Nic nebude jako d\u0159\u00edv\u2026 nebo rozhodn\u011b ne pr\u00e1v\u011b v tuto chv\u00edli.<\/div>\n
Znovu zazvon\u00ed zvonek a j\u00e1 si teprve te\u010f uv\u011bdom\u00edm, pro\u010d se vlastn\u011b m\u016fj bratr vylekal. Zam\u00ed\u0159\u00edm ke dve\u0159\u00edm. Za nimi nest\u00e1l nikdo jin\u00fd ne\u017e Gustav s Georgem, s velkou lahv\u00ed \u0161ampa\u0148sk\u00e9ho. \u00dapln\u011b jsem zapomn\u011bl, \u017ee sem m\u011bli dorazit.<\/div>\n
„No to je dost. U\u017e jsme mysleli, \u017ee n\u00e1s tu nech\u00e1\u0161 tvrdnout a\u017e do ve\u010dera.“ \u0158ekl nam\u00edsto pozdravu Gustav a hrnul se dovnit\u0159 v pat\u00e1ch s Georgem, nev\u0161\u00edmaje si m\u00e9ho podivn\u00e9ho v\u00fdrazu.<\/div>\n
Georg, i kdy\u017e by to do n\u011bj nikdo nikdy asi na prvn\u00ed pohled ne\u0159ekl, byl o n\u011bco vn\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed. Ne\u017e se v\u0161ak sta\u010dil zeptat, co se d\u011bje, Gustav si to u\u017e m\u00ed\u0159il do ob\u00fdvac\u00edho pokoje.<\/div>\n
Bill sed\u011bl na gau\u010di a pobrukoval si n\u011bjakou melodii, dokud\u2026<\/div>\n
„Gustave!“ vyk\u0159iknu, kdy\u017e se chlapce chyst\u00e1 obejmout, av\u0161ak to u\u017e nech\u00e1pav\u011b sleduje znovu se t\u0159esouc\u00edho Billa, kter\u00fd se vyrval z jeho objet\u00ed a utekl k prot\u011bj\u0161\u00ed st\u011bn\u011b s fotografiemi. P\u0159ekvapen\u011b se na m\u011b oto\u010d\u00ed.<\/div>\n
J\u00e1 si ho ov\u0161em nev\u0161\u00edm\u00e1m. Pomalu, kr\u016f\u010dek po kr\u016f\u010dku, p\u0159istupuji ke sv\u00e9mu vypla\u0161en\u00e9mu sourozenci. Ustupuje a prohlubuje moje, u\u017e tak bezedn\u00e9, zoufalstv\u00ed. Natahuji ruku a sna\u017e\u00edm se udr\u017eet o\u010dn\u00ed kontakt, jak mi to radili l\u00e9ka\u0159i.<\/div>\n
„Bille, d\u016fv\u011b\u0159uje\u0161 mi?“ \u017d\u00e1dn\u00e1 odezva. Po\u0159\u00e1d ten stejn\u00fd apatick\u00fd nicne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed pohled na vy\u010derpan\u00e9m bled\u00e9m obli\u010deji.<\/div>\n
„Bille, tak v\u011b\u0159\u00ed\u0161 mi?“ Opakuji sv\u016fj dotaz a st\u00e1le v\u00edc se k n\u011bmu p\u0159ibli\u017euji. Po jako v\u011b\u010dnost dlouh\u00fdch n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch k\u00fdvne na znamen\u00ed souhlasu a j\u00e1 se odv\u00e1\u017e\u00edm p\u0159esunout a\u017e k n\u011bmu a nato\u010d\u00edm ho sm\u011brem k n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b.<\/div>\n
„Tohle jsou NA\u0160I dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9\u2026 p\u0159i\u0161li t\u011b p\u0159iv\u00edtat zp\u00e1tky doma\u2026 Tohle je Georg a tohle Gustav.“ Uk\u00e1zal jsem postupn\u011b na nejist\u011b se \u0161kleb\u00edc\u00ed jmenovan\u00e9 a m\u00e9 dvoj\u010de si ka\u017ed\u00e9ho po\u0159\u00e1dn\u011b prohl\u00e9dlo. Museli si p\u0159ipadat jako pod rentgenem. Potom, co usoudil, \u017ee bych mohl m\u00edt pravdu, je pozdravil dal\u0161\u00edm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm.<\/div>\n
Kluci se cht\u011bli na n\u011bco zeptat, ale j\u00e1 je pouh\u00fdm pohledem uml\u010del a znovu promluvil na bratra, jen\u017e se mi us\u00ednaje op\u00edral o rameno.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt unaven\u00fd. Poj\u010f, uk\u00e1\u017eu ti tv\u016fj pokoj a bude\u0161 si moct j\u00edt lehnout. Oslavu m\u016f\u017eeme nechat na pozd\u011bji.“ Ani\u017e bych cokoli ud\u011blal, jeho dla\u0148 se pevn\u011b chytla t\u00e9 m\u00e9 a j\u00e1 s h\u0159ejiv\u00fdm pocitem u srdce vzal batoh a se slovy k Georgovi a Gustavovi, aby tu po\u010dkali, \u017ee jim to pozd\u011bji vysv\u011btl\u00edm, jsem spolu s n\u00edm vystoupal po to\u010dit\u00fdch schodech do prvn\u00edho patra.<\/div>\n
Byly tam jen \u010dtvery dve\u0159e. Ty p\u0159\u00edmo naproti n\u00e1m, jak jsem mu uk\u00e1zal, vedly na toaletu. Nalevo od t\u011bch prvn\u00edch se rozkl\u00e1dala m\u00e1mina lo\u017enice. Na konci chodby jsme do\u0161li ke dv\u011bma pokoj\u016fm. Otev\u0159el jsem vchod napravo a Billovi se tak naskytl pohled do m\u00e9ho kr\u00e1lovstv\u00ed. Vl\u00e1dl zde naprost\u00fd nepo\u0159\u00e1dek a chaos. Tak jak to m\u00e1m r\u00e1d. V\u0161ude se povalovalo oble\u010den\u00ed a snad pouze elektrick\u00e1 kytara na stojanu se nach\u00e1zela opravdu na sv\u00e9m m\u00edst\u011b.<\/div>\n
Zav\u0159el jsem a pronesl: „To byl m\u016fj pokoj. Ty m\u00e1\u0161 hned vedle mn\u011b.“ A otev\u0159el jsem dve\u0159e do druh\u00e9 m\u00edstnosti. St\u011bny vymalov\u00e1ny k\u0159iklav\u011b oran\u017eovou barvou pr\u00e1v\u011b oza\u0159ovaly paprsky dopoledn\u00edho slunce. Okna vedla na v\u00fdchod. Bill st\u00e1l nerozhodn\u011b mezi futry. Oto\u010dil jsem se a pokynul mu, aby vstoupil. Opatrn\u011b na\u0161lapoval na koberec a\u017e dorazil k posteli uprost\u0159ed, sedl si na jej\u00ed mal\u00fd okraj a kroutil hlavou ze strany na stranu, ani\u017e by pronesl jedin\u00e9 slovo.<\/div>\n
Op\u0159el jsem se z\u00e1dy o ze\u010f a pozoroval, jak se kolem sebe rozhl\u00ed\u017e\u00ed. Moje nad\u011bje se pomalu, ale jist\u011b rozpadaly v prach. Jak v\u011b\u0159il, jak pevn\u011b doufal, \u017ee se rozvzpomene, jakmile uvid\u00ed zn\u00e1m\u00e1 m\u00edsta, dal\u0161\u00ed zn\u00e1m\u00e9 tv\u00e1\u0159e\u2026 Marn\u011b. Jak si p\u0159\u00e1l, aby bylo v\u0161echno jako za star\u00fdch \u010das\u016f. Jako za star\u00fdch dob bez jak\u00fdchkoli starost\u00ed a probl\u00e9m\u016f. Za dob, kdy ob\u011bma nejl\u00e9pe chutnalo zak\u00e1zan\u00e9 ovoce\u2026 Jen p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce ho bolestiv\u011b p\u00edchlo u srdce. Ach br\u00e1\u0161ko, kdybys jen v\u011bd\u011bl\u2026 Kdybys jen v\u011bd\u011bl, jak\u00e1 pro\u017e\u00edv\u00e1m muka, kdy\u017e t\u011b nemohu obejmout\u2026 Pol\u00edbit tv\u00e1 \u00fasta a znovu poc\u00edtit onu sladkou p\u0159\u00edchu\u0165 tv\u00fdch rt\u016f\u2026<\/div>\n
Nejsp\u00ed\u0161e vyc\u00edtil m\u016fj pohled, proto\u017ee m\u011b za\u010dal propalovat t\u011bmi sv\u00fdmi hn\u011bd\u00fdmi hloubkami a j\u00e1 se ocitl zase v tom moment\u011b, jen\u017e se tu odehr\u00e1l p\u0159ed m\u011bs\u00edcem. V tom okam\u017eiku, kdy mi Bill \u0159ekl, \u017ee m\u011b miluje stejn\u011b, jako j\u00e1 jeho\u2026 Moje srdce tehdy zaplavilo neskonal\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. Kone\u010dn\u011b jsme mohli b\u00fdt spolu. Kone\u010dn\u011b jsme si mohli d\u00e1t pln\u011b najevo svou l\u00e1sku\u2026 Ov\u0161em osud b\u00fdv\u00e1 ne\u00faprosn\u00fd. P\u0159ipravil n\u00e1s o tuto jedine\u010dnou \u0161anci a tv\u00e9 city nen\u00e1vratn\u011b zakopal do hlubin zapomn\u011bn\u00ed. Kdyby jen ud\u011blal tot\u00e9\u017e mn\u011b, abych se nemusel den co den d\u00edvat na tvoji dokonalou tv\u00e1\u0159 a dusit v sob\u011b onen tajupln\u00fd cit\u2026<\/div>\n
N\u011bkolikr\u00e1t jsem zamrkal a vr\u00e1til se do sou\u010dasnosti.. Bill popo\u0161el kousek ke mn\u011b. Pevn\u011b jsem se chytl kliky ode dve\u0159\u00ed a sna\u017eil se p\u0159emoct tu stra\u0161livou, neutuchaj\u00edc\u00ed touhu – abych se na n\u011bj nevrhl a nezul\u00edbal ka\u017edi\u010dk\u00fd milimetr jeho and\u011blsk\u00e9 tv\u00e1\u0159e, ka\u017edi\u010dk\u00fd milimetr jeho t\u011bla bez jak\u00e9koli i sebemen\u0161\u00ed chybi\u010dky\u2026<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl, vydechl a mo\u017en\u00e1 a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 rychle ze sebe vychrlil: „Ty dve\u0159e t\u00e1mhle vedou do tvoj\u00ed koupelny. M\u011bl bys tam m\u00edt v\u0161echno. Ru\u010dn\u00edk, kart\u00e1\u010dek\u2026 v\u0161e, co pot\u0159ebuje\u0161. Py\u017eama jsou v tom spodn\u00edm \u0161upl\u00edku ve sk\u0159\u00edni. N\u011bjak\u00fd si vyber. Pokud bys n\u011bco cht\u011bl, budu s klukama dole. Sta\u010d\u00ed zak\u0159i\u010det a j\u00e1 p\u0159ijdu.“<\/div>\n
Lehce se na m\u011b pousm\u00e1l, j\u00e1 mu jeho gesto tentokr\u00e1t, ne zrovna sebejist\u011b, oplatil a zmizel jsem na chodb\u011b a nechal jsem Billa poprv\u00e9 od r\u00e1na o samot\u011b.<\/p>\n

autor: Cera<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Zaparkuji p\u0159ed domem a pomohu mu vyl\u00e9zt z auta. Chci vz\u00edt jeho mal\u00fd bat\u016f\u017eek, ale kdy\u017e se po n\u011bm natahuji, trhne sebou a p\u0159itiskne ho je\u0161t\u011b pevn\u011bji k hrudi. Bol\u00ed m\u011b to, ale nad\u00e1m na sob\u011b nic zn\u00e1t. Jemn\u011b ho chytnu za<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[108],"tags":[],"class_list":["post-18724","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-only-for-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18724","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18724"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18724\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18724"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18724"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18724"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}