{"id":18762,"date":"2008-04-08T03:15:00","date_gmt":"2008-04-08T02:15:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=18722"},"modified":"2008-04-08T03:15:00","modified_gmt":"2008-04-08T02:15:00","slug":"dnes-neumirej-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/04\/08\/dnes-neumirej-20\/","title":{"rendered":"Dnes neum\u00edrej! 20."},"content":{"rendered":"
Bylo pond\u011bl\u00ed, posledn\u00ed vyu\u010dovac\u00ed hodina, u\u017e jen p\u00e1r minut zb\u00fdvalo do konce, Billov\u00fdm nejv\u011bt\u0161\u00edm p\u0159\u00e1n\u00edm bylo, aby u\u017e kone\u010dn\u011b zazvonilo. Naprosto ho to vyt\u00e1\u010delo, tr\u00e1vit sv\u016fj voln\u00fd \u010das ve spolku idiot\u016f a naprost\u00fdch ignorant\u016f, cht\u011bl prost\u011b jednou prov\u017edy pry\u010d. U\u017e jen t\u0159i minuty bude muset poslouchat ten p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b nudn\u00fd v\u00fdklad… Dv\u011b… Jednu – kone\u010dn\u011b.
Zvuk zvonku se rozezn\u011bl celou \u0161kolou a Bill si pomalu za\u010dal sb\u00edrat svoje v\u011bci. Spolu\u017e\u00e1ci se bez jedin\u00e9ho pohledu na n\u011bj vytr\u00e1celi ze t\u0159\u00eddy a zanedlouho z\u016fstal v m\u00edstnosti zcela s\u00e1m.
K\u00e9\u017e by tu tak se mnou te\u010f byl Tom…<\/em> zasnil se. M\u011bli by te\u010f celou m\u00edstnost pro sebe, mohli by se navz\u00e1jem dot\u00fdkat cel\u00e9 hodiny… Sta\u010dilo by zamknout t\u0159\u00eddu a doma potom napov\u00eddat, \u017ee m\u011bli nepl\u00e1novanou t\u0159\u00eddnickou hodinu… Jak kr\u00e1sn\u00e1 p\u0159edstava.
Zasn\u011bn\u00fd kone\u010dn\u011b vy\u0161el na \u0161koln\u00ed chodbu. Ano, tudy chod\u00edvali s Tomem, nen\u00e1padn\u011b se brali za ruce, \u0161eptali si sladk\u00e1 sl\u016fvka l\u00e1sky, sm\u00e1li se potajmu ostatn\u00edm, \u017eili jen sami pro sebe a – pr\u00e1sk.<\/em>
„Jee…“ vydechl Bill, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee do n\u011bkoho vrazil.
„Sorr\u00e1\u010d,“ zavr\u010del a cht\u011bl se vzd\u00e1lit d\u0159\u00edv, ne\u017e mu doty\u010dn\u00fd rozbije hubu, jeliko\u017e soud\u011b podle v\u00fd\u0161ky to byl star\u0161\u00ed student, ne\u017e byl on. Ne\u017e v\u0161ak sta\u010dil vyt\u00e1hlou postavu obej\u00edt, popadla ho sice tenk\u00e1 ruka, av\u0161ak velice pevn\u00fdm stiskem a r\u00e1zn\u011b ho st\u00e1hla zp\u00e1tky. Bill zalapal strachy po dechu – nem\u011bl u sebe bratra, kter\u00fd by se p\u0159ed n\u011bj postavil, nem\u011bl nic, ten kluk ho mohl zml\u00e1tit do bezv\u011bdom\u00ed. Billova ned\u016fv\u011bra v ciz\u00ed lidi byla a\u017e psychopatick\u00e1.
„Tak se snad aspo\u0148 omluvim, kdy\u017e u\u017e do n\u011bkoho vrazim a ne \u017ee jsem je\u0161t\u011b nep\u0159\u00edjemnej,“ oslovil ho tich\u00fd hlas. Bill se kone\u010dn\u011b odv\u00e1\u017eil zvednout k n\u011bmu hlavu. Nem\u00fdlil se. Jeden ze star\u0161\u00edch student\u016f. Bill ho znal jen od vid\u011bn\u00ed, netu\u0161il, jak\u00e9 je jeho jm\u00e9no, v\u011bd\u011bl jen, \u017ee to byl mistr v matematice, v\u00edt\u011bzil v n\u011bkolika olympi\u00e1d\u00e1ch, t\u00edm byl na \u0161kole vyhl\u00e1\u0161en\u00fd.
„Kaulitz, \u017ee ?“ zamrkal mlad\u00edk, kdy\u017e si o hlavu men\u0161\u00edho chlapce prohl\u00e9dl.
Bill pla\u0161e p\u0159ik\u00fdvl.
„Omlouv\u00e1m se…“ zamumlal a zrudnul v tv\u00e1\u0159\u00edch.
„Tak vid\u00ed\u0161, \u017ee to jde,“ odtu\u0161il chlapec, je\u0161t\u011b jednou Billa p\u0159ejel nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edm ledov\u00fdm pohledem a cht\u011bl se od n\u011bj odvr\u00e1tit, pokra\u010dovat v cest\u011b, kdy\u017e Billovi blikl v hlav\u011b \u00fa\u017easn\u00fd n\u00e1pad. Dobr\u00e1 – nebyl \u00fa\u017easn\u00fd, ale v r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed, rozhodn\u011b ano.
Tenhle kluk mo\u017en\u00e1 mohl b\u00fdt jeho z\u00e1chranou. Sta\u010dilo ho jen p\u0159esv\u011bd\u010dit, z\u00edskat si ho na svou stranu, a hned by m\u011bl cestu k Tomovi snaz\u0161\u00ed.
„Hey, po-po\u010dkej, st\u016fj !“ k\u0159ikl za vysokou postavou, kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00ed ke schod\u016fm. Chlapec se zastavil.
M\u011bl polodlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy a jiskrn\u011b modrozelen\u00e9 o\u010di. N\u011bco v n\u011bm nah\u00e1n\u011blo hr\u016fzu. Jen\u017ee Bill ho zkr\u00e1tka pot\u0159eboval.
„Co se d\u011bje ?“ pohodil hlavou, kdy\u017e se oto\u010dil Billov\u00fdm sm\u011brem.
„Ne-ne-nem\u011bl bys dneska odpoledne \u010das ?“ vykoktal nesm\u011ble Bill, netu\u0161il, co ho to popadlo.
„Co\u017ee ? Pro\u010d ?“ chlapec p\u0159istoupil op\u011bt bl\u00ed\u017e k n\u011bmu.
Teprve v tu chv\u00edli si Bill uv\u011bdomil, \u017ee jeho ot\u00e1zka p\u016fsobila sp\u00ed\u0161e jako pozv\u00e1n\u00ed na rande, ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho. A tak to v\u016fbec nem\u011blo vyzn\u00edt. Zkr\u00e1tka cht\u011bl z tohohle kluka prost\u011b ud\u011blat sv\u00e9ho k\u00e1mo\u0161e.
„J\u00e1 – j\u00e1 toti\u017e… pot\u0159eboval bych vysv\u011btlit n\u011bco z matiky,“ pl\u00e1cnul Bill prvn\u00ed, co ho napadlo.
„Ned\u00e1v\u00e1m dou\u010dov\u00e1n\u00ed z matiky,“ odtu\u0161il tmavovlas\u00fd chlapec.
„Ne, to ne, jen bych pot\u0159eboval n\u011bco vysv\u011btlit… jen jednou,“ up\u0159el na n\u011bj Bill sv\u016fj \u017eadoniv\u00fd lan\u00ed pohled.
„Ani nic nevysv\u011btluju z matiky…“ zavrt\u011bl hlavou.
„Ale \u017ee jse\u0161 to ty, Kaulitzi…“ dodal a poprv\u00e9 za celou dobu se na n\u011bj slab\u011b usm\u00e1l.
„V\u00e1\u017en\u011b ? D\u011bkuju !“ Bill se na n\u011bj nad\u0161en\u011b usm\u00edval.
„Tak poj\u010f… Sko\u010d\u00edme asi do n\u011bjak\u00fdho baru, ne ? Nebo rad\u011bji do n\u011bjak\u00e9 kav\u00e1rny ? Nev\u00edm, na jak\u00fd prost\u0159ed\u00ed jse\u0161 zvyklej, ale jak tak na tebe kouk\u00e1m, asi u tebe v\u00edt\u011bz\u00ed sp\u00ed\u0161 ty kav\u00e1rny…“ pokr\u010dil rameny a op\u011bt se oto\u010dil sm\u011brem ke schod\u016fm. Bill sp\u011b\u0161n\u011b klusal za n\u00edm.
„Jo, mo\u017en\u00e1 to bude lep\u0161\u00ed,“ p\u0159ik\u00fdvl.
„Nem\u00e1\u0161 ty takhle n\u00e1hodou bratra ?“ pod\u00edval se na n\u011bj sv\u011btlook\u00fd mlad\u00edk t\u00e1zav\u011b.
„Jo, m\u00e1m… Tom – moje dvoj\u010de. Je te\u010f na p\u016fl roku u t\u00e1ty, v Mnichov\u011b,“ odtu\u0161il Bill posmutn\u011ble.
„A ty jse\u0161 tady ? To jako pro\u010d ?“ nech\u00e1pal.
„Nev\u00edm, prost\u011b necht\u011bli, abychom byli spolu… Moc dob\u0159e to nech\u00e1pu,“ pokr\u010dil Bill rameny. Se sv\u00fdmi incestn\u00edmi zku\u0161enostmi se mu p\u0159eci jenom sv\u011b\u0159ovat necht\u011bl.
„Vezmu t\u011b do sv\u00fdho obl\u00edben\u00fdho podniku, Kaulitzi,“ poznamenal Bill\u016fv v\u016fdce, kdy\u017e kone\u010dn\u011b vykro\u010dili ze \u0161koly.
„Dob\u0159e…“ p\u0159ikyvoval Bill a t\u0159\u00e1sl se zimou.
„Je hnusn\u011b… Taky je ti takov\u00e1 zima, Kaulitzi ?“ obr\u00e1til se na n\u011bj tmavovlas\u00fd mlad\u00fd mu\u017e.
„Jo…D\u011bsn\u00e1,“ drkotal Bill zuby. Byl by si b\u00fdval p\u0159\u00e1l, aby mu ten kluk p\u0159estal \u0159\u00edkat p\u0159\u00edjmen\u00edm.
„Kdy\u017e tak, j\u00e1 jsem Bill,“ pod\u00e1val mu ruku. Chlapec ji pevn\u011b stiskl.
„Divn\u00fd jm\u00e9no, Kaulitzi,“ ohodnotil stroze.
„D\u00edky…“ hlesl Bill a rad\u011bji si str\u010dil ruce do kapes.
„J\u00e1 jsem Kevin,“ \u0159ekl sv\u00fdm tich\u00fdm hlasem mlad\u00edk.
„T\u011b\u0161\u00ed m\u011b…“ zamumlal Bill a bylo mu \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc trapn\u011b.
Za zdr\u00e1hav\u00e9 konverzace do\u0161li kone\u010dn\u011b do jak\u00e9si zapadl\u00e9 ulice, kde Kevin z ni\u010deho nic zpomalil a zastavil se p\u0159ed naprosto nev\u00fdrazn\u00fdmi dve\u0159mi.
„Tak tady to je moje obl\u00edben\u00e1 kav\u00e1rna,“ ozn\u00e1mil a ve\u0161el dovnit\u0159; Bill poslu\u0161n\u011b cupital za n\u00edm.
Byl to p\u0159inejmen\u0161\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00ed podnik. Prvn\u00ed co Billa velice znejistilo byl fakt, \u017ee se muselo sej\u00edt n\u011bkolik m\u00e1lo metr\u016f dol\u016f po \u00fazk\u00e9m to\u010dit\u00e9m schodi\u0161ti, ne\u017e se \u010dlov\u011bk v\u016fbec dostal do st\u00edsn\u011bn\u00e9 tmav\u00e9 m\u00edstnosti s n\u00edzk\u00fdm stropem. Pro Billa, kter\u00fd v\u017edycky m\u00edval sklony ke klaustrofobick\u00fdm pocit\u016fm, to bylo nanejv\u00fd\u0161 nep\u0159\u00edjemn\u00e9.
Hystericky ot\u00e1\u010del hlavou a rozhl\u00ed\u017eel se z\u00fa\u017een\u00fdm prostorem, kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee Kevin u\u017e sta\u010dil zabrat st\u016fl.
Rozhodn\u011b to nebylo t\u011b\u017ek\u00e9, nebo\u0165 z cel\u00fdch \u010dty\u0159 mal\u00fdch stolk\u016f tu nebyl jedin\u00fd obsazen\u00fd; barov\u00e9 \u017eidli\u010dky byly voln\u00e9 jakbysmet.
U stolku, je\u017e Kevin vybral, byla jedna \u00fazk\u00e1 seda\u010dka, v podstat\u011b \u0161ir\u0161\u00ed k\u0159eslo, sotva pro dv\u011b osoby, a jedna polstrovan\u00e1 \u017eidli\u010dka naproti.
Bill se drze posadil do k\u0159esla vedle Kevina. Jednak m\u011bl pocit, \u017ee by ho p\u0159es st\u016fl nesly\u0161el a tak\u00e9 m\u011bl strach. Podnik samoz\u0159ejm\u011b nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e1 okna, jeliko\u017e se nach\u00e1zel pod zem\u00ed a stolek, u kter\u00e9ho Bill s Kevinem sed\u011bli, se nach\u00e1zel ve tmav\u00e9m rohu, co\u017e Billovy \u00fazkostn\u00e9 pocity je\u0161t\u011b zhor\u0161ovalo.<\/div>\n
„Co to bude, Kevine ?“ p\u0159ikro\u010dil k nim mlad\u00fd \u010d\u00ed\u0161n\u00edk.<\/div>\n
„\u010cern\u00fd kafe, jako v\u017edycky… Aa ty, Kaulitzi ?“ obr\u00e1til se Kevin k Billov\u011b osob\u011b.
„J\u00e1… Latt\u00e9…karamelov\u00fd,“ poru\u010dil si Bill nesm\u011ble. V\u017edycky m\u011bl slabost pro speciality.<\/div>\n
„Fajn, tak jedno karamelov\u00fd Latt\u00e9 k tomu,“ p\u0159ik\u00fdvl Kevin. Obsluha odklusala op\u011bt za sv\u016fj pult\u00edk a sv\u011btlook\u00fd chlapec up\u0159el sv\u016fj jiskrn\u00fd pohled na Billa.<\/div>\n
„Tak…si vyndej n\u011bjakej ten se\u0161it, nebo z \u010deho to chce\u0161 vysv\u011btlovat,“ vyb\u00eddl ho.
Bill urychlen\u011b zalovil ve \u0161koln\u00edm batohu, nedbale pohozen\u00e9m pod stolem. Jeho nervozita se stup\u0148ovala.
„My…my dneska matiku nem\u011bli,“ hlesl po chv\u00edli marn\u00e9ho p\u0159ehrabov\u00e1n\u00ed se v ta\u0161ce.
„Dob\u0159e. Tak co p\u0159esn\u011b chce\u0161 vysv\u011btlit ?“ obr\u00e1til se k n\u011bmu Kevin a Bill m\u011bl pocit, \u017ee nervozitou brzy omdl\u00ed. Zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„No, toti\u017e… Tak v\u0161eobecn\u011b. T\u0159eba tu…Pythagorovu v\u011btu ?“ pl\u00e1cl prvn\u00ed pitomost, co mu p\u0159i\u0161la na jazyk.<\/div>\n
„Pythagorovu v\u011btu ? Ah… To m\u00e1\u0161 takhle…“ v tom okam\u017eiku se Kevin zarazil.<\/div>\n
„Pythagorovu v\u011btu jste brali minul\u00fd rok,“ \u0159ekl a nakr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„My…opakujeme..“ hlesl Bill slab\u00fdm hl\u00e1skem.<\/div>\n
„Ty v\u016fbec nepot\u0159ebuje\u0161 vysv\u011btlit n\u011bco z matiky…“ Kevin na n\u011bj ledov\u011b zahl\u00ed\u017eel sv\u00fdma akvamar\u00ednov\u00fdma o\u010dima.
Bill si p\u0159\u00e1l zmizet, ze v\u0161eho na sv\u011bt\u011b si nejv\u00edc p\u0159\u00e1l, aby tam b\u00fdval v\u016fbec nevlezl.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi m\u011b sem vyt\u00e1hnul, Kaulitzi ?“ svra\u0161til Kevin \u010delo a t\u00e1zav\u011b na Billa pohl\u00ed\u017eel. Bill sklopil pohled.<\/div>\n
Bylo mu \u0161patn\u011b, nemohl se nadechnout. Podv\u011bdom\u011b se p\u0159isunul k nic nech\u00e1paj\u00edc\u00edmu spolu\u017e\u00e1kovi.<\/div>\n
„M\u00e1m klaustrofobii…“ zamumlal, Kevinovu p\u0159edchoz\u00ed ot\u00e1zku nechal nezodpov\u011bzenou.<\/p>\n

autor: Ketty<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Bylo pond\u011bl\u00ed, posledn\u00ed vyu\u010dovac\u00ed hodina, u\u017e jen p\u00e1r minut zb\u00fdvalo do konce, Billov\u00fdm nejv\u011bt\u0161\u00edm p\u0159\u00e1n\u00edm bylo, aby u\u017e kone\u010dn\u011b zazvonilo. Naprosto ho to vyt\u00e1\u010delo, tr\u00e1vit sv\u016fj voln\u00fd \u010das ve spolku idiot\u016f a naprost\u00fdch ignorant\u016f, cht\u011bl prost\u011b jednou prov\u017edy pry\u010d. U\u017e jen t\u0159i<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[104],"tags":[],"class_list":["post-18762","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dnes-neumirej"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18762","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18762"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18762\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18762"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18762"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18762"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}