{"id":18772,"date":"2008-04-08T02:25:00","date_gmt":"2008-04-08T01:25:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=18732"},"modified":"2008-04-08T02:25:00","modified_gmt":"2008-04-08T01:25:00","slug":"dnes-neumirej-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/04\/08\/dnes-neumirej-10\/","title":{"rendered":"Dnes neum\u00edrej! 10."},"content":{"rendered":"
„Bille, zlat\u00ed\u010dko, sn\u011bdl jsi tu pol\u00edvku, co jsme ti v\u010dera p\u0159inesla k ve\u010de\u0159i?“ klepala Simone na dve\u0159e Billova pokoje nejist\u011b – nev\u011bd\u011bla, s jakou n\u00e1ladou se jej\u00ed syn probudil.
„Jojo, sn\u011bd!“ zalhal pohotov\u011b Bill. Ve skute\u010dnosti let\u011bla cel\u00e1 pol\u00e9vka i s rohl\u00edkem z jeho velk\u00e9ho okna.
„To je dob\u0159e… Ehm.. Dal bys mi ten tal\u00ed\u0159? Zrovna myju n\u00e1dob\u00ed…“ zkou\u0161ela Simone opatrn\u011b. P\u0159ipadalo j\u00ed to jako vhodn\u00e1 z\u00e1minka k tomu, aby mohla Billa vid\u011bt a zkontrolovat, zda je v po\u0159\u00e1dku.
„No mami, donesu ti ten tal\u00ed\u0159 pak,“ odsekl Bill. Je\u0161t\u011b st\u00e1le byl na matku smrteln\u011b na\u0161tvan\u00fd.
Simone vyc\u00edtila nevoli v jeho hlase a tak jen zamumlala cosi na souhlas a zklaman\u011b se\u0161la zp\u00e1tky dol\u016f.
Bill si oddechl, kdy\u017e zaslechl jej\u00ed vzdaluj\u00edc\u00ed se kroky. Nem\u011bl na j\u00eddlo ani pomy\u0161len\u00ed. Tom mu v\u010dera ve\u010der vypnul hovor, ani\u017e by se t\u0159eba rozlou\u010dil a Billa u\u017e\u00edralo v\u011bdom\u00ed, \u017ee se mohly st\u00e1t opravdu stra\u0161n\u00e9 v\u011bci.
Nemyslel si, \u017ee by bratr ukon\u010dil hovor z\u00e1m\u011brn\u011b, sp\u00ed\u0161 ho d\u011bsila my\u0161lenka, \u017ee ho t\u0159eba nachytal otec… P\u0159eci jenom, mluvili spolu skoro celou noc, J\u00f6rgen si musel p\u0159ece n\u011b\u010deho v\u0161imnout. To, \u017ee Simone na nic nep\u0159i\u0161la, pokl\u00e1dal za z\u00e1zrak.
Bill se p\u0159evaloval na posteli. P\u0159esto, \u017ee u\u017e se bl\u00ed\u017eilo poledne, on je\u0161t\u011b nevylezl zpod pe\u0159in. A pro\u010d taky? Maj\u00ed je\u0161t\u011b p\u00e1r dn\u00ed pr\u00e1zdniny a stejn\u011b na n\u011bj nikdo ne\u010dek\u00e1… Jedin\u00fd, pro koho byl ochotn\u00fd vst\u00e1vat, sp\u00e1t, j\u00edst a zkr\u00e1tka \u017e\u00edt – byl Tom a ten byl te\u010f na stovky kilometr\u016f vzd\u00e1len\u00fd…
A hovory na mobil nep\u0159ij\u00edmal a na SMS zpr\u00e1vy nereagoval. Bill u\u017e se v\u00e1\u017en\u011b ob\u00e1val toho nejhor\u0161\u00edho…<\/div>\n
***<\/div>\n
Kdy\u017e se slune\u010dn\u00ed paprsky kone\u010dn\u011b prodraly skrz jednodu\u0161e vzorovanou z\u00e1clonu, vis\u00edc\u00ed v okn\u011b jednoho z kvant mnichovsk\u00fdch domk\u016f, m\u011bl Tom co d\u011blat, aby se zoufalost\u00ed nerozbre\u010del.
Celou noc snil jen o tom, jak m\u00e1 u sebe sv\u00e9ho nejmilovan\u011bj\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ku, o nejintimn\u011bj\u0161\u00edch m\u00edstech jeho t\u011bla a te\u010f se probud\u00ed a zjist\u00ed, \u017ee to cel\u00e9 byl sen, a to, co sv\u00edr\u00e1 v n\u00e1ru\u010d\u00ed je tak maxim\u00e1ln\u011b pol\u0161t\u00e1\u0159 se zatuchl\u00fdm povle\u010den\u00edm.
Jak optimistick\u00e9 to vyhl\u00eddky do pr\u00e1v\u011b za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00edho dne…
Ne, on bude siln\u00fd. Zvl\u00e1dne to a zanedlouho u\u017e bude m\u00edt Billa zase pro sebe, ano…
S odhodl\u00e1n\u00edm vstal, umyl se, v osam\u011bl\u00e9 kuchyni uzmul n\u011bkolik l\u00e1ze\u0148sk\u00fdch oplatek, je\u017e byly vyrovnan\u00e9 v \u00fahledn\u00e9m sloupci na tal\u00ed\u0159i na stole a vyrazil do ulic, s mobilem, kl\u00ed\u010demi a naprostou dezorientac\u00ed.
Chvilku se motal po m\u011bst\u011b, prohl\u00ed\u017eel obrovsk\u00e9 domy a davy lid\u00ed, sledoval ukazatele pro turisty a po n\u011bkolika chv\u00edl\u00edch se kone\u010dn\u011b dostal tam, kam pot\u0159eboval – trafika.
„P\u0159ejete si, mlad\u00fd pane ?“ prodava\u010d ho sjel pohrdav\u00fdm pohledem a Tom posko\u010dil vylek\u00e1n\u00edm; nepost\u0159ehl, \u017ee u\u017e je na \u0159ad\u011b.
„Deset euro,“ vybafl na n\u011bj trafikant, kdy\u017e mu Tom sd\u011blil, co pot\u0159ebuje.
Zalovil v kapse vytahan\u00e9 mikiny, nahm\u00e1tl n\u011bkolik minc\u00ed a se zaradov\u00e1n\u00edm je vysypal na pult.
Ouha… Tom se kousl do rtu – 1 euro, 50 cent\u016f mu chyb\u011blo. Co te\u010f?
Prohledal p\u011bt zb\u00fdvaj\u00edc\u00edch kapes, av\u0161ak \u017e\u00e1dn\u00e1 z nich neskr\u00fdvala ne\u010dekan\u00e9 poklady.
Za\u010d\u00ednal u\u017e po\u0159\u00e1dn\u011b zmatkovat a vyd\u011b\u0161en\u011b se rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe, jakoby doufal, \u017ee p\u0159ijde n\u011bkdo na pomoc.
Vida, vykulen\u00fdma hn\u011bd\u00fdma o\u010dima si pomoc z\u00edskal d\u0159\u00edv, ne\u017e o\u010dek\u00e1val…
M\u011bla dlouh\u00e9 nohy a vlasy, ty nesly barvu obiln\u00e9ho pole, modr\u00e9 o\u010di a s nimi lad\u00edc\u00ed, kr\u00e1tk\u00e9 tri\u010dko.
„Na, zapla\u0165 to z toho…“ \u0161eptla on\u011bm\u011bl\u00e9mu Tomovi do ucha, do dlan\u011b mu vtiskla dv\u011b eura a mile se na n\u011bj usm\u00e1la.
Nedbaj\u00edc netrp\u011bliv\u00e9ho pohledu prodava\u010de, Tom kone\u010dn\u011b zaplatil a pak rud\u00fd a\u017e za u\u0161ima, ale s kartou s kreditem v ruce, zmizel od prodejn\u00edho pultu.
Byl natolik zasko\u010den\u00fd, a\u017e si musel sednout na lavi\u010dku u trafiky a trochu ten trapas rozd\u00fdchat…
„Ahoj..“ ozvalo se mu u ucha a\u017e vyd\u011b\u0161en\u011b nadsko\u010dil.
„M\u016f\u017eu?“ pozvedla obo\u010d\u00ed ta d\u00edvka z trafiky.
„Ja-jasn\u011b, poj\u010f…“ na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i se vykouzlil mdl\u00fd \u00fasm\u011bv, zdaleka ne p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed ten frajersk\u00fd, neodolateln\u00fd, Tomovsk\u00fd. Ne, l\u00e1ska k Billovi zm\u011bnila v\u0161echno. Cel\u00fd jeho \u017eivot a\u017e po detaily jako je bal\u00edc\u00ed \u00fasm\u011bv… V\u0161echno.
Sympatick\u00e1 blond\u00fdna si p\u0159isedla na polorozpadlou lavi\u010dku a za\u010dala si Toma z\u00e1libn\u011b prohl\u00ed\u017eet.
„Asi bych ti m\u011bl pod\u011bkovat za ty pen\u00edze… D\u00edky moc, ani nev\u00ed\u0161, jak je to pro m\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9…“ rozmlouval zmaten\u011b Tom, jeho tv\u00e1\u0159 op\u011bt z\u00edsk\u00e1vala \u010derven\u00fd n\u00e1dech, av\u0161ak ona d\u00edvka ho nep\u0159est\u00e1vala s pobaven\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech sledovat. To u\u017e si Tom p\u0159ipadal hodn\u011b trapn\u011b, a tak ji s odleh\u010duj\u00edc\u00edm sm\u00edchem ujistil: „Obvykle si od holek nenech\u00e1v\u00e1m platit kredit!“
„Jo, to je mi jasn\u00fd..“ sm\u00e1la se a rad\u0161i dredat\u00e9mu chlapci podala ruku.
„Vignonette,“ p\u0159edstavila se.
„Tom, t\u011b\u0161\u00ed m\u011b…“ u\u0161kl\u00edbl se Tom a u\u017e kone\u010dn\u011b p\u0159est\u00e1val b\u00fdt nerv\u00f3zn\u00ed, a\u010d ho to francouzsko-italsky zn\u011bj\u00edc\u00ed jm\u00e9no m\u00edrn\u011b zarazilo…
„M\u011b taky,“ p\u0159ik\u00fdvla a b\u011bhem n\u011bkolika okam\u017eik\u016f u\u017e se dali do \u0159e\u010di.
Tom zcela nez\u00e1vazn\u011b, nebral to cel\u00e9 jinak ne\u017e jako sezn\u00e1men\u00ed s n\u011bk\u00fdm nov\u00fdm, prakticky nezaj\u00edmav\u00fdm, proto\u017ee… on nikoho nehledal, on m\u011bl p\u0159eci n\u011bkoho doma.. To sam\u00e9 se v\u0161ak nedalo \u0159\u00edct o Vignonette, kterou vysok\u00fd kluk s dredy a piercingem ve spodn\u00edm rtu na prvn\u00ed pohled zaujal. Co na tom, \u017ee se o n\u00ed tak\u00e9 moment\u00e1ln\u011b nedalo \u0159\u00edct, \u017ee je voln\u00e1… S t\u00edm se v\u0161ak nov\u00e9mu „kamar\u00e1dovi“ nesv\u011b\u0159ovala, ostatn\u011b, Tom j\u00ed taky ne. On v\u0161ak z jin\u00e9ho d\u016fvodu…
Nep\u0159eru\u0161ili hovor ani za ch\u016fze, vlastn\u011b u\u017e p\u0159e\u0161li p\u00e1r blok\u016f, kdy\u017e si v\u0161imli, \u017ee jdou stejnou cestou.
„A kam vlastn\u011b jde\u0161?“ optala se Vignonette.
„No, vlastn\u011b dom\u016f, ale.. Noo, dom\u016f,“ \u0159ekl. Nem\u011bl chu\u0165 vysv\u011btlovat, \u017ee to nen\u00ed jeho domov, \u017ee je tu proto, \u017ee spal se sv\u00fdm dvoj\u010detem a v\u0161echny ty m\u00edrn\u011b \u0161okuj\u00edc\u00ed v\u011bci okolo.
„A ty?“
„J\u00e1 jdu…“ Vignonette zav\u00e1hala. P\u0159eci tak roztomil\u00e9mu klukovi ne\u0159ekne, \u017ee jde ke sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli? Ne, to je p\u0159eci hloupost…
„Ke strejdovi. Bydl\u00ed tady kousek a j\u00e1 u n\u011bj u\u017e hrozn\u011b dlouho nebyla, tak jsem sl\u00edbila, \u017ee se na n\u011bj zase n\u011bkdy p\u0159ijedu pod\u00edvat…“ pokr\u010dila s \u00fasm\u011bvem rameny.
„Kolik ti vlastn\u011b je?“ napadlo ji je\u0161t\u011b.
Tom byl r\u00e1d, \u017ee se zeptala, tahle ot\u00e1zka ho zaj\u00edmala taky, ov\u0161em pt\u00e1t se \u017eeny na v\u011bk mu nep\u0159i\u0161lo zas a\u017e tak vhodn\u00e9…
„Sedmn\u00e1ct. A tob\u011b?“ vyp\u00e1lil. Co na tom, \u017ee sedmn\u00e1ct mu bude a\u017e za t\u00fdden?
„Noo, m\u011b je dvacet,“ \u0159ekla a m\u00edrn\u011b se zard\u011bla. Netu\u0161ila, \u017ee je tak mlad\u00fd… A\u010d i tak to vyzn\u011blo divn\u011b, byla r\u00e1da, \u017ee aspo\u0148 ten rok a p\u016fl zatajit mohla – ve skute\u010dnosti j\u00ed t\u00e1hlo na dvacetdva.
„A co, m\u00e1\u0161 te\u010f n\u011bkoho?“ sna\u017eila se to hned zamluvit, kdy\u017e vid\u011bla, \u017ee se Tom u\u017e u\u017e nadechuje.
„J\u00e1?“ Tom se zarazil.
„Ne, te\u010f moment\u00e1ln\u011b vlastn\u011b ne.“
Nev\u011bd\u011bl, pro\u010d to \u0159ekl, pro\u010d Billa zap\u0159el. Byl s n\u00edm p\u0159ece \u0161\u0165astn\u00fd a s Vignonette si nehodlal nic za\u010d\u00ednat, tak pro\u010d nemohl \u0159\u00edct, \u017ee je zadan\u00fd? Vymluvil by se na roztomilou \u010dernovl\u00e1sku, \u017eij\u00edc\u00ed kdesi hoodn\u011b daleko, nemusel by j\u00ed v\u016fbec \u0159\u00edkat, \u017ee je to ve skute\u010dnosti kluk, ke v\u0161emu jeho bratr. Tak pro\u010d?
„J\u00e1 taky ne…“ usm\u00e1la se Vignonette a u\u017e za\u010d\u00ednala b\u00fdt apatick\u00e1 k tomu, \u017ee polovina informac\u00ed, co tady sv\u00e9mu nov\u00e9mu objevu vykl\u00e1d\u00e1, nen\u00ed pravdiv\u00e1.
D\u00e1le n\u00e1sledovala dlouh\u00e1, zaujat\u00e1 debata o n\u011bmeck\u00e9m hip-hopu; s l\u00e1skou k n\u011bmu na tom byli stejn\u011b.
Pr\u00e1v\u011b se dost\u00e1vali do velice sporn\u00e9 diskuze, zda je lep\u0161\u00ed nov\u00e9 nebo to minul\u00e9 album Samyho Deluxe, kdy\u017e si Tom uv\u011bdomil, \u017ee u\u017e je vlastn\u011b doma.
Pro\u0161el p\u0159edzahr\u00e1dkou, zalovil v kapse pro kl\u00ed\u010de a ani si nep\u0159ipou\u0161t\u011bl, \u017ee Vignonette jde st\u00e1le po jeho boku.
Vyd\u011b\u0161en\u011b na sebe pohl\u00e9dli, ne\u017e Tom vrazil kl\u00ed\u010d do z\u00e1mku.
„Co je?“ nakr\u010dil Tom \u010delo.
„Jdu ke strejdovi,“ argumentovala Vignonette a ve zlomku okam\u017eiku byli vevnit\u0159 oba dva.
Ne\u017e si sta\u010dili cokoliv vyjasnit, v \u00fazk\u00e9 p\u0159eds\u00ed\u0148ce se objevily \u010d\u00edsi ruce, p\u0159it\u00e1hly si k sob\u011b Vignonette a zat\u00edm nezpozorovan\u00fd Tom m\u011bl mo\u017enost vyd\u011b\u0161en\u011b sledovat, jak jeho otec l\u00edb\u00e1 tu „nezadanou dvac\u00edtku“, se kterou se dnes sezn\u00e1mil.
A jedno mohl \u0159\u00edct jist\u011b – tohle nebyl rodinn\u00fd polibek…<\/div>\n
(A\/N): Vignonette, jee..moje vymy\u0161lenina..xD v\u00fdslovnost m\u011bla b\u00fdt p\u016fvodn\u011b [:Vi\u0148onet:], ale \u010dt\u011bte si to, jak chcete..xD gn se jako \u0148 d\u00e1 \u010d\u00edst mysl\u00edm \u017ee ve fr a v it, tak\u017ee tak, no…<\/p>\n

<\/em>autor: Ketty<\/strong>
betaread: Michelle.M<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Bille, zlat\u00ed\u010dko, sn\u011bdl jsi tu pol\u00edvku, co jsme ti v\u010dera p\u0159inesla k ve\u010de\u0159i?“ klepala Simone na dve\u0159e Billova pokoje nejist\u011b – nev\u011bd\u011bla, s jakou n\u00e1ladou se jej\u00ed syn probudil.„Jojo, sn\u011bd!“ zalhal pohotov\u011b Bill. Ve skute\u010dnosti let\u011bla cel\u00e1 pol\u00e9vka i s rohl\u00edkem z<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[104],"tags":[],"class_list":["post-18772","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dnes-neumirej"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18772","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18772"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18772\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18772"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18772"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18772"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}