{"id":18780,"date":"2008-04-08T01:45:00","date_gmt":"2008-04-08T00:45:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=18740"},"modified":"2008-04-08T01:45:00","modified_gmt":"2008-04-08T00:45:00","slug":"dnes-neumirej-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/04\/08\/dnes-neumirej-2\/","title":{"rendered":"Dnes neum\u00edrej! 2."},"content":{"rendered":"
„Tak\u017ee…“ pan\u00ed Kaulitzov\u00e1 vynervovan\u011b p\u0159ech\u00e1zela po ob\u00fdvac\u00edm pokoji. Bill a Tom sed\u011bli co mo\u017en\u00e1 nejhloub\u011bji v \u010daloun\u011bn\u00fdch k\u0159eslech, jak to jen \u0161lo, a s b\u00e1zn\u00ed v o\u010d\u00edch ji sledovali.
Bill m\u011bl ruku polo\u017eenou na op\u011bradle sv\u00e9ho k\u0159esla a jen se t\u0159\u00e1sl; nebyl s to udr\u017eet svoje t\u011blo v klidu.
Tom na tom nebyl o moc l\u00edp, ale p\u0159i pohledu na Billovu ruku, kter\u00e1 se nerv\u00f3zn\u011b klepala na postrann\u00ed op\u011brce jeho k\u0159esla, se v n\u011bm probouzel ochranitelsk\u00fd cit. Nemohl se na bratra v takov\u00e9mto stavu d\u00e1l d\u00edvat a tak jeho ruku obemkl sv\u00fdmi hork\u00fdmi prsty. Bill se pod n\u00edm sice je\u0161t\u011b t\u0159\u00e1sl, ale teplo, co z bratra s\u00e1lalo, ho alespo\u0148 tro\u0161ku uklid\u0148ovalo.
Jejich matka je sjela pohor\u0161en\u00fdm pohledem, tak\u017ee si asi moc nepomohli… Alespo\u0148 ale promluvila.
„M\u016f\u017eete mi vysv\u011btlit, CO jste to tam naho\u0159e, proboha, d\u011blali?“ jej\u00ed hlas v\u016fbec nezn\u011bl mile a naprosto z n\u011bj vymizela ve\u0161ker\u00e1 laskavost, kterou obvykle vyza\u0159oval.
„Ne,“ p\u00edpl Bill asi po minut\u011b nesnesiteln\u00e9ho ticha.
„Bille!“ \u0161t\u011bkla netrp\u011bliv\u011b.
Bill ze sebe vydal jen jak\u00e9si zoufal\u00e9 kn\u00edknut\u00ed, a\u017e se ho Tomovi natolik z\u017eelelo, \u017ee stiskl jeho ruku pevn\u011bji, p\u0159ejel mu po n\u00ed prstem a kone\u010dn\u011b promluvil.
„Mami, pros\u00edm! Tohle je na\u0161e soukrom\u00ed, do toho nem\u016f\u017ee\u0161 zasahovat. Pros\u00edme t\u011b – ne\u0159e\u0161 to!“ to u\u017e Billovy prsty p\u0159\u00edmo drtil svou dlan\u00ed, ale Bill bolest v nejmen\u0161\u00edm nevn\u00edmal; byl Tomovi naopak vd\u011b\u010dn\u00fd za podporu.
„Ne\u0159e\u0161 to? Tome, d\u011bl\u00e1\u0161 si ze mn\u011b legraci? M\u00ed jedin\u00ed dva synov\u00e9 spolu… soulo\u017e\u00ed, ve tv\u00e9m pokoji a ty mi \u0159ekne\u0161 – ne\u0159e\u0161 to?“ Pan\u00ed Kaulitzov\u00e1 za\u010d\u00ednala b\u00fdt hysterick\u00e1 a Bill jasn\u011b vyc\u00edtil, \u017ee p\u0159ej\u00edt ten pohled, co se j\u00ed p\u0159ed n\u011bkolika chv\u00edlemi naskytl, rozhodn\u011b nehodl\u00e1. A v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud bude trochu spolupracovat, mohli by z toho vyj\u00edt o n\u011bco l\u00e9pe, ne\u017e kdyby j\u00ed ozn\u00e1mili, \u017ee to s n\u00ed prost\u011b \u0159e\u0161it nebudou.
„My… My toti\u017e mezi sebou m\u00e1me trochu n\u011bco jin\u00e9ho, ne\u017e se…o\u010dek\u00e1v\u00e1, toti\u017e -“ mamka ho ale nenechala domluvit.
„Tak to jsem si v\u0161imla! Moc lid\u00ed by neo\u010dek\u00e1valo, \u017ee bys byl schopn\u00fd vl\u00edzt do postele s vlastn\u00edm bratrem jen proto, \u017ee t\u011b \u017e\u00e1dn\u00e1 nechce!“ vy\u0161t\u011bkla na n\u011bj.
„Mami, ne\u0159vi na n\u011bj! Sna\u017eil se ti to vysv\u011btlit a – no, koukni se na n\u011bj!“ ztratil Tom trp\u011blivost, proto\u017ee Bill se je\u0161t\u011b v\u00edc rozklepal a z oka mu za\u010dal st\u00e9kat velk\u00e1 slza. Neplakal, jen se mu po tv\u00e1\u0159i kut\u00e1lela ho\u0159k\u00e1 slza pon\u00ed\u017een\u00ed a nespravedlnosti… Tomovi ho bylo tak l\u00edto, \u017ee si p\u0159i\u0161oupl k\u0159eslo je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e k tomu jeho, dr\u017eel jeho ruku a tou druhou ho hladil po z\u00e1dech.
Bill se ml\u010dky t\u0159\u00e1sl, ale Tom stejn\u011b poc\u00edtil tu vd\u011b\u010dnost, kterou se mu Bill sna\u017eil sp\u00ed\u0161 podv\u011bdom\u011b vyj\u00e1d\u0159it.
M\u011bli mezi sebou jak\u00e9si telepatick\u00e9 propojen\u00ed a to nikdy nelhalo, proto\u017ee ty pocity, co nev\u011bdomky vys\u00edlali tomu druh\u00e9mu, vych\u00e1zely p\u0159\u00edmo od srdce. A to se oklamat nedalo.
„Dobr\u00e1. Mluv, Bille..“ svolila m\u00e1ma odm\u011b\u0159en\u011b.
Bill se nadechl k odpov\u011bdi, ale m\u00edsto toho se jen roze\u0161tkal zoufalstv\u00edm nad tou bezv\u00fdchodnou situac\u00ed.
„\u0160\u0161\u0161, \u0161\u0161\u0161, to bude dobr\u00fd.. No tak, \u0161\u0161\u0161…“ ti\u0161il ho Tom, objal ho kolem ramen a d\u00e1l ho hladil po cel\u00e9 plo\u0161e zad.
„Dozv\u00edm se to dneska?“ zaj\u00edmala se pan\u00ed Kaulitzov\u00e1 a s povzdechem si sedla do k\u0159esla naproti dvoj\u010dat\u016fm.
Tom m\u011bl sto chut\u00ed vy\u0161t\u011bknout, \u017ee „ne!“, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee t\u00edm by jim moc nepomohl… A tak se rad\u011bji dal do vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed.
„Tak\u017ee, za\u010dalo to… no, te\u010f p\u0159esn\u011b nev\u00edm, kdy to bylo, ale Bill se mi tenkr\u00e1t za\u010dal vyh\u00fdbat, nemohl dovolit, abychom spolu z\u016fstali v jedn\u00e9 m\u00edstnosti sami. Netu\u0161il jsem, co za t\u00edm je, ale t\u00edm, \u017ee se mi za\u010dal oddalovat, jsem si za\u010dal uv\u011bdomovat, \u017ee bez n\u011bj mi n\u011bco chyb\u00ed. \u017de bez n\u011bj nem\u016f\u017eu \u017e\u00edt… A \u017ee m\u011b s n\u00edm nespojuje jen bratrsk\u00e9 pouto, ale n\u011bco mnohem, mnohem hlub\u0161\u00edho… \u017de nedok\u00e1\u017eu zav\u0159\u00edt o\u010di, ani\u017e by se mi p\u0159ed nimi nezjevil jeho dokonal\u00fd obli\u010dej…“ v pokoji na chvilku zavl\u00e1dlo ticho, ru\u0161en\u00e9 jen odka\u0161l\u00e1n\u00edm pan\u00ed Kaulitzov\u00e9, kter\u00e9 si kluci mohli vylo\u017eit, jak jenom cht\u011bli, a Bill\u016fv tichounk\u00fd povzdech, jak si vzpom\u00ednal na star\u00e9 \u010dasy a jak cht\u011bl Tomovi nen\u00e1padn\u011b pod\u011bkovat za kompliment, kter\u00fd mu pr\u00e1v\u011b slo\u017eil. Bylo to toti\u017e poprv\u00e9, co ho pochv\u00e1lil ve\u0159ejn\u011b, proto\u017ee kdy\u017e byli sami, oce\u0148ovali se sice \u010dasto, ale nebylo to pro n\u011b v\u016fbec d\u016fle\u017eit\u00e9 – n\u00e1klonnost i vd\u011bk vyjad\u0159ovali jinak ne\u017e slovn\u011b… Vlastn\u011b jejich matka byla \u00fapln\u011b prvn\u00ed \u010dlov\u011bk, kter\u00fd odhalil jejich velk\u00e9, sladk\u00e9 tajemstv\u00ed. A dvoj\u010data doufala, \u017ee byla i posledn\u00ed…
„O tom jsem j\u00e1 ale nev\u011bd\u011bl,“ rozmluvil se posl\u00e9ze Bill, jakmile se aspo\u0148 trochu uklidnil.
„Nemohl jsem s n\u00edm z\u016fstat na vte\u0159inu s\u00e1m, pr\u00e1v\u011b proto, \u017ee bych se u\u017e neudr\u017eel a musel bych p\u0159ev\u00e9st do re\u00e1lu aspo\u0148 n\u011bco z toho, co se zat\u00edm odehr\u00e1valo jen v m\u00e9 mysli…“ Bill se cht\u011bl kr\u00e1tce odml\u010det, Tom v\u0161ak doplnil jeho slova, a tak Bill jen ti\u0161e poslouchal.
„Trvalo n\u00e1m asi dva m\u011bs\u00edce, ne\u017e jsme p\u0159i\u0161li na to, \u017ee sd\u00edl\u00edme stejn\u00e9 pocity… Najednou pro n\u00e1s cel\u00fd sv\u011bt p\u0159estal existovat, m\u016fj \u017eivot a cel\u00e9 m\u00e9 srdce pat\u0159ilo a do dne\u0161ka pat\u0159\u00ed jen Billovi.“ Zmi\u0148ovan\u00fd ov\u0161em nez\u016fst\u00e1val pozadu a Tomovu \u0159e\u010d te\u010f p\u0159eru\u0161il pro zm\u011bnu on.
„A to moje Tomovi. Je pro m\u011b v\u0161echno, neexistuje nic na sv\u011bt\u011b, co by mohlo p\u0159eb\u00edt mou l\u00e1sku k n\u011bmu.“
Te\u010f to byla Simone, kdo mu sko\u010dil do \u0159e\u010di.
„Ale to p\u0159eci nejde! V\u017edy\u0165 – jste p\u0159ece brat\u0159i – dvoj\u010data! Je norm\u00e1ln\u00ed, \u017ee se c\u00edt\u00edte velmi bl\u00edzc\u00ed, ale, Bille, sice je mo\u017en\u00e9, \u017ee to, co c\u00edt\u00ed\u0161, je l\u00e1ska, ale jen ta bratrsk\u00e1! Je jasn\u00e9, \u017ee bez sebe nem\u016f\u017eete vydr\u017eet, v\u017edy\u0165 jste spolu od v\u017edycky, ale uv\u011bdom si, \u017ee to co spolu… ehm.. prov\u00e1d\u00edte… jsou jen pokusy, jde jenom o zv\u011bdavost, ale doopravdy k Tomovi c\u00edt\u00ed\u0161 jen bratrsk\u00e9 pouto. \u017de se jedn\u00e1 o l\u00e1sku, to se ti jenom zd\u00e1!“ Simone drav\u011b br\u00e1nila sv\u016fj n\u00e1zor a jeho spr\u00e1vnost, kterou pova\u017eovala za tak jasnou, \u017ee by musel doj\u00edt ka\u017ed\u00e9mu, kdo m\u00e1 alespo\u0148 trochu zdrav\u00e9ho rozumu. Ti dva to p\u0159ece jenom zkou\u0161\u00ed a moment\u00e1ln\u011b je to bav\u00ed, ale rychle je to p\u0159ejde… Pan\u00ed Kaulitzov\u00e1 o tom byla p\u0159esv\u011bd\u010dena.
„No tak to nev\u00edm, mami…“ pokr\u010dil Bill rameny.
„Mysl\u00edm, \u017ee o pouh\u00e9 pokusy nejde, od t\u00e9 doby, co jsme s Tomem zjistili, co k sob\u011b doopravdy c\u00edt\u00edme, toti\u017e ub\u011bhly u\u017e t\u0159i roky,“ \u0159ekl a v\u00edt\u011bzn\u011b se pod\u00edval na mamku.
„T\u0159i roky??“ vyt\u0159e\u0161tila o\u010di.
Bill s Tomem p\u0159ik\u00fdvli.
„To jste to tajili takovou dobu? Kdo v\u0161echno to, proboha, v\u00ed?“ Simone byla r\u00e1da, \u017ee sed\u00ed v pohodln\u00e9m k\u0159esle, proto\u017ee m\u011bla v\u00e1\u017en\u00fd dojem, \u017ee tohle sd\u011blen\u00ed by jen tak neust\u00e1la… Fakt, \u017ee jej\u00ed synov\u00e9 spolu udr\u017euj\u00ed dokonce nez\u00e1konn\u00fd pom\u011br u\u017e t\u0159i roky, ji \u0161okoval snad je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e kdy\u017e je p\u0159ed chv\u00edl\u00ed vid\u011bla p\u0159\u00edmo v akci…
„Tohle je tajemstv\u00ed. Kdyby ses do toho nepletla, nikdy by se to nikdo nedozv\u011bd\u011bl. Bill v\u00ed moc dob\u0159e, co k n\u011bmu c\u00edt\u00edm, a j\u00e1 zase v\u00edm, \u017ee on to op\u011btuje, nen\u00ed d\u016fvod se sv\u011b\u0159ovat n\u011bkomu dal\u0161\u00edmu!“ vyjel na matku tak trochu Tom. Ta ho u\u017e u\u017e cht\u011bla ok\u0159iknout, co na n\u00ed m\u00e1 co zvy\u0161ovat hlas, ale Bill ji zarazil pr\u00e1v\u011b v\u010das.
„Mo\u017en\u00e1, \u017ee bychom se n\u011bkdy u\u017e neovl\u00e1dli a n\u011bkolikr\u00e1t se n\u00e1m u\u017e doopravdy stalo, \u017ee jsme m\u011bli co d\u011blat, abychom se na sebe nevrhli ve spole\u010dnosti, ale vydr\u017eeli jsme to. A bylo to pr\u00e1v\u011b proto, \u017ee je mezi n\u00e1mi doopravdy l\u00e1ska. A\u0165 u\u017e byly na\u0161e tu\u017eby jakkoliv siln\u00e9, my jsme v\u011bd\u011bli, \u017ee jednou se zase do\u010dk\u00e1me soukrom\u00ed a \u017ee to mus\u00edme p\u0159ekonat, proto\u017ee kdyby ne, kdyby se to n\u011bkdo dozv\u011bd\u011bl, byl by to konec a u\u017e by ta p\u0159\u00edle\u017eitost, v\u0161echno si to vynahradit, nebyla nikdy. Je lep\u0161\u00ed to n\u011bjakou chv\u00edli vydr\u017eet, ne\u017e p\u0159ij\u00edt o toho druh\u00e9ho \u00fapln\u011b. Nezvl\u00e1dl bych \u017e\u00edt bez Toma…“
„A j\u00e1 zase bez Billa. Jsme sou\u010d\u00e1st\u00ed toho druh\u00e9ho, nem\u016f\u017eeme \u017e\u00edt bez sebe!“ doplnil bratra Tom.
Pan\u00ed Kaulitzov\u00e1 na n\u011b nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edrala. \u010cekala, \u017ee to byl n\u011bjak\u00fd \u00falet, \u017ee ze zv\u011bdavosti zkou\u0161\u00ed, jak\u00e9 to je, nebo t\u0159eba, \u017ee kdy\u017e jim to nevyjde s n\u011bjakou holkou, ut\u011b\u0161\u00ed se alespo\u0148 po fyzick\u00e9 str\u00e1nce u bratra, \u010dekala prakticky v\u0161echno, ale tohle ne.
Nemohla uv\u011b\u0159it, \u017ee v\u0161echny ty city, o kter\u00fdch tady jej\u00ed synov\u00e9 tak v\u00e1\u017en\u011b mluvili, jsou prav\u00e9. P\u0159ipadalo j\u00ed to nelidsk\u00e9… To p\u0159ece nemohli…
„V\u00edte, \u017ee proti tomu, o \u010dem tu mluv\u00edte, hovo\u0159\u00ed z\u00e1kon?“ \u0159ekla. U\u017e byla rozhodnuta. Takhle to ne\u0161lo…
„Mami, z\u00e1kony n\u00e1m jsou jedno,“ odtu\u0161il lhostejn\u011b Bill.
„Bille, nezlob se na m\u011b, ale… tohle nem\u016f\u017eu podporovat! P\u0159ed m\u00fdma o\u010dima, v m\u00e9m dom\u011b poru\u0161ujete z\u00e1kon a krom\u011b toho, \u017ee mi p\u0159ipad\u00e1 opravdu nechutn\u00e9, \u017ee byste byli schopni n\u011b\u010deho takov\u00e9ho, dovedete si p\u0159edstavit, co by se stalo, kdyby se to n\u011bkdo dozv\u011bd\u011bl, co d\u011bl\u00e1te, a \u017ee j\u00e1 o tom v\u00edm a nic s t\u00edm ned\u011bl\u00e1m? Nezlobte se na m\u011b, ale takhle to nem\u016f\u017eu nechat. Nejde to…“ \u0159ekla jim v\u00e1\u017en\u011b. Skute\u010dn\u011b se ob\u00e1vala, \u017ee jin\u00e1 mo\u017enost nen\u00ed…
„N\u00e9, n\u00e9…!“ zast\u00e9nal vyd\u011b\u0161en\u011b Bill a p\u0159itiskl se pevn\u011b k Tomovi. Dr\u017eel se ho za bok, jako kl\u00ed\u0161t\u011b a odm\u00edtal ho pustit. Tom na tom byl stejn\u011b; k\u0159e\u010dovit\u011b sv\u00edral bratrovo rameno. Byli k sob\u011b dokonale p\u0159itiskl\u00ed a v tu chv\u00edli by je nikdo nedok\u00e1zal od sebe odtrhnout.
„Nem\u016f\u017ee\u0161 – nechce\u0161 n\u00e1s p\u0159ece… rozd\u011blit?“ Bill s hr\u016fzou v o\u010d\u00edch pohl\u00e9dl na matku. Jako ve zl\u00e9m snu oba sledovali ten jednoduch\u00fd pohyb a pro oba jako by v tu chv\u00edli skon\u010dil sv\u011bt.
Simone p\u0159ik\u00fdvla.<\/p>\n

autor: Ketty
<\/strong>betaread: Michelle.M<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Tak\u017ee…“ pan\u00ed Kaulitzov\u00e1 vynervovan\u011b p\u0159ech\u00e1zela po ob\u00fdvac\u00edm pokoji. Bill a Tom sed\u011bli co mo\u017en\u00e1 nejhloub\u011bji v \u010daloun\u011bn\u00fdch k\u0159eslech, jak to jen \u0161lo, a s b\u00e1zn\u00ed v o\u010d\u00edch ji sledovali.Bill m\u011bl ruku polo\u017eenou na op\u011bradle sv\u00e9ho k\u0159esla a jen se t\u0159\u00e1sl; nebyl s<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[104],"tags":[],"class_list":["post-18780","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dnes-neumirej"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18780","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18780"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18780\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18780"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18780"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18780"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}