{"id":18840,"date":"2008-04-07T00:45:00","date_gmt":"2008-04-06T23:45:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=18799"},"modified":"2008-04-07T00:45:00","modified_gmt":"2008-04-06T23:45:00","slug":"du-bist-nicht-allein-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/04\/07\/du-bist-nicht-allein-10\/","title":{"rendered":"Du bist nicht allein 10."},"content":{"rendered":"
Tenhle d\u00edl je jen z pohledu Toma. Ale nebojte, p\u0159\u00ed\u0161t\u011b u\u017e se Bill zase objev\u00ed;)<\/div>\n
TOM:<\/div>\n
„Sakra, kde je??“ Za\u010dnu nerv\u00f3zn\u011b pochodovat po pokoji. P\u0159i dal\u0161\u00edm kole\u010dku kolem gau\u010de hr\u00e1bnu po mobilu. Za st\u00e1l\u00e9ho pochodov\u00e1n\u00ed naj\u00ed\u017ed\u00edm na \u010d\u00edslo sv\u00e9ho bratra. Ne \u017ee bych ho neznal nazpam\u011b\u0165, jen tak ze zvyku. Hned ho vyto\u010d\u00edm.<\/div>\n
Z Billova pokoje se ozve jeho obl\u00edben\u00e1 p\u00edsni\u010dka, ohla\u0161uj\u00edc\u00ed hovor. No skv\u011bl\u00e9! Brat\u0159\u00ed\u010dek si vyst\u0159el\u00ed z pokoje jako namydlen\u00fd blesk nezn\u00e1mo kam a ani se neur\u00e1\u010d\u00ed si s sebou vz\u00edt telefon.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b nerv\u00f3zn\u011bji za\u010dnu p\u0159ech\u00e1zet po pokoji. Zm\u011bn\u00edm trasu na gau\u010d, dve\u0159e. Gau\u010d dve\u0159e, gau\u010d, dve\u0159e, a po\u0159\u00e1d dokola.<\/div>\n
U\u017e m\u011b to nebav\u00ed. Po\u0159\u00e1d jen ne\u010din\u011b \u010dekat… Zkus\u00edm zavolat Gustavovi. Do telefonu se mi ozve rozespal\u00e9: „Kdo tam a co chce\u0161??“ Rychle se ho zept\u00e1m na Billa. Odpov\u011b\u010f je z\u00e1porn\u00e1. Stejn\u011b pochod\u00edm i u Georga.<\/div>\n
Za\u010d\u00edn\u00e1m pomalu propadat panice. Co kdy\u017e se mu opravdu n\u011bco stalo? Co kdy\u017e ho n\u011bkdo unesl? Co kdy\u017e ? Tolik v\u011bt, co za\u010d\u00ednaj\u00ed slovy „Co kdy\u017e“, se mi te\u010f hon\u00ed hlavou. Bleskne mi tam jedin\u00e9 jm\u00e9no. Saki! To je jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00e9mu m\u016f\u017eu je\u0161t\u011b zavolat.<\/div>\n
Hned to taky ud\u011bl\u00e1m. I on u\u017e asi spal, proto\u017ee se mi do telefonu ozve jak\u00e9si zabru\u010den\u00ed. Vylo\u017e\u00edm si to jako: „Pros\u00edm.“ Jedn\u00edm dechem na n\u011bj vychrl\u00edm: „Billvdesetode\u0161el,je\u0161t\u011bsenevr tilaj\u00e1nev\u00edm,kdeje.Mobilsinechalnapokoji.“(N\/A Kdyby to n\u011bkdo nep\u0159elouskal:):Bill v deset ode\u0161el, je\u0161t\u011b se nevr\u00e1til a j\u00e1 nev\u00edm, kde je. Mobil si nechal na pokoji )<\/div>\n
„Tome, klid. Je\u0161t\u011b jednou a pomalu. Nerozum\u00edm ti ani slovo. Co je s Billem??“ probud\u00ed se hned Saki a sna\u017e\u00ed se m\u011b uklidnit. Znovu mu zopakuji, co jsem na n\u011bj p\u0159ed chv\u00edl\u00ed vychrlil, a poda\u0159\u00ed se mi p\u0159i tom i dvakr\u00e1t nadechnout.<\/div>\n
„P\u016fjdu se po n\u011bm pod\u00edvat. Ty hlavn\u011b z\u016fsta\u0148 v pokoji, a\u0165 pak nemus\u00edm hledat i tebe, ano?!? Neboj, j\u00e1 ho najdu. Slibuju,“ uklid\u0148uje m\u011b st\u00e1le Saki.<\/div>\n
„Ale,“ sna\u017e\u00edm se n\u011bco nam\u00edtnout.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e9 ale. J\u00e1 ho najdu. Prost\u011b z\u016fsta\u0148 v pokoji a nikam necho\u010f!“ ok\u0159ikne m\u011b p\u0159e\u0161 telefon.<\/div>\n
„No dob\u0159e, nikam nep\u016fjdu,“ neochotn\u011b souhlas\u00edm.<\/div>\n
Kde bych ho ale vlastn\u011b hledal? Saki m\u00e1 pravdu, i kdy\u017e si to nerad p\u0159izn\u00e1v\u00e1m. Jak bych ho asi na\u0161el? I kdybych se zam\u011b\u0159il jen na hotel, zabralo by mi to minim\u00e1ln\u011b den. V\u017edy\u0165 n\u00e1\u0161 pokoj m\u00e1 \u010d\u00edslo 1035! A klepat na dve\u0159e v\u0161ech pokoj\u016f s t\u00edm, \u017ee hled\u00e1m ztracen\u00e9ho bratra? Asi t\u011b\u017eko.<\/div>\n
Zbyde mi tedy jen nerv\u00f3zn\u00ed pochodov\u00e1n\u00ed pokojem, s hlavou plnou katastrofick\u00fdch my\u0161lenek. Nev\u011b\u0159il bych, jak\u00fd strach v\u00e1s m\u016f\u017ee neplnit, kdy\u017e zapracuj\u00ed okolnosti a va\u0161e fantazie.<\/div>\n
Co kdy\u017e se mu opravdu n\u011bco stalo? Co kdy\u017e opravdu potkal fanynky nebo dokonce antifanou\u0161ky? Co kdy\u017e mu n\u011bco ud\u011blali?<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed kruh kolem gau\u010de sto\u010d\u00edm ke dve\u0159\u00edm. Sah\u00e1m po klice, ale zaraz\u00edm se. V hlav\u011b mi b\u011b\u017e\u00ed Sakiho slova: „P\u016fjdu se po n\u011bm pod\u00edvat. Ty hlav\u011b z\u016fsta\u0148 v pokoji, a\u0165 pak nemus\u00edm hledat i tebe.“<\/div>\n
Ne\u0159\u00edkal to jen, aby mne uklidnil? V\u016fbec nebyl roz\u010dilen\u00fd. Pamatuji si, jak \u0159\u00e1dil, kdy\u017e G\u00e9\u010dka ode\u0161la z hotelu, ani\u017e by o tom n\u011bkdo v\u011bd\u011bl. A te\u010f nic ne\u0159ekl? Ani se mu nezat\u0159\u00e1sl hlas obavou \u010di roz\u010dilen\u00edm. Nevynadal mi, \u017ee jsem ho nezastavil nebo alespo\u0148 nezjistil, kam jde. V\u00ed snad, kde m\u016fj br\u00e1\u0161ka je? Pro\u010d to Saki v\u00ed a j\u00e1 ne?<\/div>\n
Oto\u010d\u00edm se z\u00e1dy ke dve\u0159\u00edm a s \u010d\u00e1ste\u010dn\u00fdm uklidn\u011bn\u00edm za\u010dnu znovu pochodovat po pokoji. Kdy\u017e Saki v\u00ed, kde m\u00e1 hledat, tak se p\u0159eci nemus\u00edm b\u00e1t, \u017ee se mu n\u011bco stalo. Jen\u017ee to m\u011b p\u0159esto neuklidn\u00ed natolik, abych se posadil a v klidu vy\u010dk\u00e1val, a\u017e se Bill vr\u00e1t\u00ed. V hlav\u011b se mi znovu rozb\u011bhnou ot\u00e1zky za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00ed na sl\u016fvka: „Co kdy\u017e..“<\/div>\n
To mne znovu donut\u00ed, abych \u0161el ke dve\u0159\u00edm a s\u00e1hnul na kliku. Tentokr\u00e1t u\u017e dve\u0159e opravdu otev\u0159u. Vykouknu na chodbu a rozhl\u00e9dnu se do stran. P\u0159i pohledu vpravo se setk\u00e1m s p\u0159ekvapen\u00fdm pohledem Davida.<\/div>\n
„Nechyst\u00e1\u0161 se douf\u00e1m takhle ven?“ zazn\u00ed chodbou jeho hlas.<\/div>\n
„Ne, jenom jsem n\u011bco zaslechl. Tak jsem se cht\u011bl pod\u00edvat, co se d\u011bje,“ l\u017eu mu do o\u010d\u00ed, „ale asi se mi to jen zd\u00e1lo,“ vychrl\u00edm ze sebe, kdy\u017e si v\u0161imnu jeho nadzvednut\u00e9ho obo\u010d\u00ed. David jen su\u0161e pronese: „M\u011bl by jsi se obl\u00e9knout, a\u0165 nenastydne\u0161.“<\/div>\n
A\u017e p\u0159i t\u00e9to pozn\u00e1mce si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee jsem st\u00e1le jen v ru\u010dn\u00edku. Moje odpov\u011b\u010f je neznateln\u00e9 k\u00fdvnut\u00ed a rychl\u00fd \u00fastup do pokoje.<\/div>\n
No, to se mi zase povedlo. Z\u00edtra se asi nevyhnu Davidov\u00fdm vtipn\u00fdm nar\u00e1\u017ek\u00e1m o m\u00e9m du\u0161evn\u00edm zdrav\u00ed. N\u011bco jsem zaslechl, nic lep\u0161\u00edho u\u017e m\u011b v\u00e1\u017en\u011b napadnout nemohlo. Ale jak jinak mu vysv\u011btlit, \u017ee jen v ru\u010dn\u00edku pochoduji po hotelov\u00e9 chodb\u011b. Nemohl jsem mu p\u0159eci \u0159\u00edci pravdu. Bill by to toti\u017e z\u00edtra p\u011bkn\u011b schytal. Rad\u011bji se obl\u00e9knu, kdyby m\u011b znovu napadlo j\u00edt na chodbu vyhl\u00ed\u017eet bratra a nic u\u017e by m\u011b nezastavilo.<\/div>\n
Kdy\u017e si p\u0159etahuji tri\u010dko p\u0159es hlavu, zaslechnu zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Rychle p\u0159ejdu ke dve\u0159\u00edm, kde se zhluboka nadechnu. Otev\u0159u dve\u0159e a pohled mi padne na rozesm\u00e1t\u00e9ho Billa. To m\u011b dokonale vyto\u010d\u00ed. J\u00e1 tady strachy skoro prochod\u00edm do podlahy b\u011b\u017eeckou dr\u00e1hu a on si p\u0159ijde naprosto v klidu a je\u0161t\u011b k tomu se usm\u00edv\u00e1. M\u00e1m chu\u0165 mu pr\u00e1sknout dve\u0159mi p\u0159ed nosem a nechat ho sp\u00e1t na chodb\u011b.<\/div>\n
Nakonec si to rozmysl\u00edm, ale zahrnu jeho usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159i\u010dku nad\u00e1vkami a v\u00fd\u010ditkami o jeho nezodpov\u011bdnosti a lehkomyslnosti. M\u016fj hlas se rozl\u00e9h\u00e1 chodbou, je mi \u00fapln\u011b jedno, \u017ee asi vzbud\u00edm cel\u00e9 patro. Chci, aby si nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lapuj\u00edc\u00ed postava p\u0159ede mnou uv\u011bdomila, jak\u00fd jsem o n\u00ed m\u011bl strach. Billovi pomalu spad\u00e1v\u00e1 \u00fasm\u011bv a j\u00e1 na n\u011bj nep\u0159est\u00e1v\u00e1m k\u0159i\u010det.<\/div>\n
„Pust\u00ed\u0161 m\u011b, pros\u00edm, dovnit\u0159?“ zapros\u00ed nesm\u011ble br\u00e1\u0161ka, kdy\u017e se nadechuji, abych znovu spustil. Nic na to ne\u0159eknu, jen ho za ruku vt\u00e1hnu do pokoje. Cel\u00fd se klepu roz\u010dilen\u00edm a hlavn\u011b radost\u00ed. Billovi ov\u0161em ukazuji jen tu na\u0161tvanou tv\u00e1\u0159. Radost z v\u011bdom\u00ed, \u017ee se mu nic nestalo, skr\u00fdv\u00e1m.<\/div>\n
Na\u0161tvan\u00fdm hlasem mu ozn\u00e1m\u00edm: „Je\u0161t\u011b jednou tohle ud\u011bl\u00e1\u0161 a u\u017e ti neotev\u0159u. Jdu sp\u00e1t. Dobrou.“ Odpochoduji k sob\u011b do pokoje a nezapomenu p\u0159i tom \u0159\u00e1dn\u011b t\u0159\u00edsknout dve\u0159mi.<\/p>\n

autor: Akkira<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Tenhle d\u00edl je jen z pohledu Toma. Ale nebojte, p\u0159\u00ed\u0161t\u011b u\u017e se Bill zase objev\u00ed;) TOM: „Sakra, kde je??“ Za\u010dnu nerv\u00f3zn\u011b pochodovat po pokoji. P\u0159i dal\u0161\u00edm kole\u010dku kolem gau\u010de hr\u00e1bnu po mobilu. Za st\u00e1l\u00e9ho pochodov\u00e1n\u00ed naj\u00ed\u017ed\u00edm na \u010d\u00edslo sv\u00e9ho bratra. Ne \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[100],"tags":[],"class_list":["post-18840","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-du-bist-nicht-allein"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18840","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18840"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18840\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18840"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18840"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18840"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}