{"id":18846,"date":"2008-04-07T00:15:00","date_gmt":"2008-04-06T23:15:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=18805"},"modified":"2008-04-07T00:15:00","modified_gmt":"2008-04-06T23:15:00","slug":"du-bist-nicht-allein-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/04\/07\/du-bist-nicht-allein-4\/","title":{"rendered":"Du bist nicht allein 4."},"content":{"rendered":"
BILL:<\/div>\n
Je\u017e\u00ed\u0161 to se ned\u00e1. Tom byl fakt \u00fapln\u011b mimo. Naprosto nech\u00e1pe, jak se ocitl ve v\u00fdtahu. Nezapomn\u011bl jsem si r\u00fdpnout. Zmaten\u00fd br\u00e1\u0161ka k tomu \u00fapln\u011b vyb\u00edzel, jak prudce zat\u0159\u00e1sl hlavou, a\u017e se zakym\u00e1cel. U\u017e dlouho se nestalo, aby byl Tom a\u017e takhle mimo. Ne\u017e sta\u010d\u00edm d\u00e1le rozvinout sv\u00e9 \u00favahy o Tomov\u011b du\u0161evn\u00ed nep\u0159\u00edtomnosti, naprosto m\u011b odrovn\u00e1 v\u011btou: „No tak jsem byl trochu mimo, no.“ To u\u017e se v\u00e1\u017en\u011b neudr\u017e\u00edm a nekontrolovateln\u011b se rozesm\u011bji. Tom se na m\u011b dost ubl\u00ed\u017een\u011b pod\u00edv\u00e1. Trochu t\u00edm zkrot\u00ed m\u016fj sm\u00edch, ale se st\u00e1l\u00fdm pochecht\u00e1v\u00e1n\u00edm mu odpov\u00edm: “ Tomi, to tvoje trochu, bylo minim\u00e1ln\u011b \u010dtvrt hodiny. \u00dapln\u011b jsi zamrz, nem\u00edt spole\u010dn\u00fd pokoj, tak tam stoj\u00ed\u0161 snad do V\u00e1noc.“ Ne\u017e mi ale sta\u010d\u00ed br\u00e1\u0161ka jakkoliv odpov\u011bd\u011bt, dojedeme do p\u0159\u00edzem\u00ed. Vid\u00edm jak se k n\u00e1m \u017eene David. Nevypad\u00e1 zrovna m\u00edrumilovn\u011b. To mi sta\u010d\u00ed, abych se p\u0159estal Tomovi sm\u00e1t. Ne\u017e sta\u010d\u00ed David cokoli \u0159\u00edct, spust\u00edm j\u00e1: „J\u00e1 v\u00edm, jdeme pozd\u011b. Omluv\u00e1m se, ale n\u011bjak jsem neuhl\u00eddali \u010das.“ David je asi spokojen\u00fd, proto\u017ee na n\u00e1s jen zavr\u010d\u00ed: „D\u011blejte!!“ Sice mi t\u00f3n jeho hlasu sebere ve\u0161kerou dobrou n\u00e1ladu, ale alespo\u0148 se n\u00e1s zase nesna\u017e\u00ed vychov\u00e1vat.<\/div>\n
TOM:<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d nech\u00e1pu, pro\u010d Bill tak p\u0159em\u00e1h\u00e1 sm\u00edch.<\/div>\n
„No tak jsem byl trochu mimo no,“ \u0159eknu trochu napru\u017een\u011b. Nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy se mi n\u011bkdo sm\u011bje ani\u017e by k tomu m\u011bl po\u0159\u00e1dn\u00fd d\u016fvod. To jsem ale asi nem\u011bl \u0159\u00edkat, Bill se toti\u017e nekontrolovateln\u011b rozesm\u011bje. Zase tlesk\u00e1. Tlesk\u00e1 jako v\u017edy, kdy\u017e chytne jeden ze sv\u00fdch z\u00e1chvat\u016f sm\u00edchu. Jsem sice r\u00e1d, \u017ee se zase sm\u011bje, ale jeliko\u017e nev\u00edm pro\u010d, st\u0159el\u00edm po n\u011bm ubl\u00ed\u017een\u00fdm pohled. To ho trochu uklidn\u00ed. Alespo\u0148 do t\u00e9 m\u00edry, \u017ee mi se st\u00e1l\u00fdm chichot\u00e1n\u00edm ozn\u00e1m\u00ed: „Tome, to tvoje trochu, bylo minim\u00e1ln\u011b \u010dtvrt hodiny. \u00dapln\u011b jsi zamrz. Nem\u00edt spole\u010dn\u00fd pokoj, tak tam stoj\u00ed\u0161 snad do V\u00e1noc.“<\/div>\n
U\u017e se nadechuji k odpov\u011bdi, \u017ee tak dlouho jsem mimo p\u0159ece b\u00fdt nemohl, ale doraz\u00edme do p\u0159\u00edzem\u00ed. Kdy\u017e vid\u00edm Davida, jeho v\u00fdraz m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010d\u00ed o tom, \u017ee jsem asi tak dlouho mimo opravdu byl. Bill na\u0161t\u011bst\u00ed Davidovu p\u0159edn\u00e1\u0161ku zahraje do autu slovy: „J\u00e1 v\u00edm, jdeme pozd\u011b. Omluv\u00e1m se, ale n\u011bjak jsem neuhl\u00eddali \u010das.“ David na n\u00e1s jen zavr\u010d\u00ed: „D\u011blejte!!“<\/div>\n
Oto\u010d\u00edm se na Billa, vid\u00edm, \u017ee se mu z tv\u00e1\u0159e ztratil jak\u00fdkoliv n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu. Ne\u017e spat\u0159il Davida, sm\u00e1l se, a\u017e se skoro zalykal, ale sotva jsem dorazili do p\u0159\u00edzem\u00ed, op\u011bt nasadil neprostupnou masku. Masku, kterou zm\u011bn\u00ed jen p\u0159i rozhovorech a focen\u00edch na „star\u00e9ho“ usm\u011bvav\u00e9ho Billa, kter\u00fd je p\u0159ece naprosto v pohod\u011b. Jen\u017ee j\u00e1 v\u00edm, \u017ee nen\u00ed. Nikdy si z Davidova komandov\u00e1n\u00ed nic ned\u011blal, ale te\u010f mu dok\u00e1\u017ee tot\u00e1ln\u011b zkazit n\u00e1ladu. Mus\u00edm v\u00e1\u017en\u011b zjistit, co se to s m\u00fdm br\u00e1\u0161kou posledn\u00ed m\u011bs\u00edc d\u011bje. Nehraje v tom n\u011bjakou roli David?? Dnes u\u017e se nenech\u00e1m odb\u00fdt prost\u00fdm „Nic.“ Dnes Billovi ned\u00e1m pokoj, dokud mi ne\u0159ekne, co ho tr\u00e1p\u00ed.<\/div>\n
S t\u00edmto p\u0159edsevzet\u00edm nased\u00e1m do auta, vst\u0159\u00edc koloto\u010di rozhovor\u016f a focen\u00ed. Vst\u0159\u00edc koloto\u010di, kter\u00fd m\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 unavovat, proto\u017ee se mus\u00edm st\u00e1le v\u00edce p\u0159etva\u0159ovat a skr\u00fdvat sv\u00e9 city.<\/div>\n
BILL:<\/div>\n
D\u00edky, Davide, ty v\u00e1\u017en\u011b dok\u00e1\u017ee\u0161 \u010dlov\u011bku zvednout n\u00e1ladu. Jo dob\u0159e, p\u0159izn\u00e1v\u00e1m, p\u0159i\u0161li jsem pozd\u011b, ale kdy nechod\u00edme?? Ach jo, pro\u010d si te\u010f v\u0161echno tak beru?? Dnes Lise zavol\u00e1m a pokud ji i dnes nep\u0159esv\u011bd\u010d\u00edm, \u017ee se nem\u00e1 \u010deho b\u00e1t, nem\u00e1 to cenu. Pro\u010d se tr\u00e1pit kv\u016fli n\u011bkomu, kdo m\u00e1 strach z n\u011b\u010deho, co v\u016fbec nemus\u00ed b\u00fdt?? V\u00edm, \u017ee kdy\u017e mi dnes odpov\u00ed zase, \u017ee m\u00e1 strach, \u0159eknu j\u00ed, \u017ee to nem\u00e1 cenu. Zabol\u00ed to m\u011b, zabol\u00ed to j\u00ed. Ale alespo\u0148 u\u017e se v\u0161e vy\u0159e\u0161\u00ed a oba budeme v\u011bd\u011bt, co n\u00e1s \u010dek\u00e1. Bu\u010f samota nebo spole\u010dn\u00e9 z\u00e1\u017eitky.<\/div>\n
S t\u00edmto p\u0159edsevzet\u00edm nasednu do auta, do v\u00edru koloto\u010de, kter\u00fd se kolem n\u00e1s rozto\u010dil, jakmile jsme se proslavili.<\/div>\n
******<\/div>\n
Uff, kone\u010dn\u011b zp\u011bt na hotelu. Cel\u00fd den jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, co Lise dnes \u0159eknu. D\u00edky tomu jsem byl drob\u00e1tko mimo. Sice v men\u0161\u00ed m\u00ed\u0159e ne\u017e r\u00e1no Tom, ale p\u0159esto to byl on, kdo dnes byl ten ukecan\u00fd. Cel\u00fd den jsem si l\u00e1mal hlavu na t\u00edm, co j\u00ed \u0159eknu, ale nic jsem p\u0159ekvapiv\u011b nevymyslel. Nech\u00e1m tomu rad\u011bji voln\u00fd pr\u016fb\u011bh. Ne\u017e se j\u00ed ale v\u016fbec rozhodnu zavolat, mus\u00edm si d\u00e1t sprchu.<\/div>\n
P\u0159i cest\u011b do koupelny, najdu Toma rozvalen\u00e9ho na gau\u010di. M\u00e1 zav\u0159en\u00e9 o\u010di, vypad\u00e1 to, \u017ee asi sp\u00ed. Potichu se proto p\u0159esunu do koupelny a zav\u0159u za sebou dve\u0159e. V koupeln\u011b str\u00e1v\u00edm asi hodinu. Nen\u00ed lep\u0161\u00ed relax, ne\u017e na sebe nechat dopadat kapky hork\u00e9 vody. Jako by ze m\u011b sm\u00fdvaly v\u0161echny starosti. \u010clov\u011bk zapomene na v\u0161e, co ho tr\u00e1p\u00ed a pln\u011b se uvoln\u00ed.<\/div>\n
Vyjdu z koupelny s turbanem a ru\u010dn\u00edkem kolem pasu. P\u0159i pohledu na gau\u010d vid\u00edm Toma v nezm\u011bn\u011bn\u00e9 poloze. No vlastn\u011b trochu ji zm\u011bnil. M\u00e1 zvr\u00e1cenou hlavu dozadu a otev\u0159enou pusu. \u010cek\u00e1m, \u017ee ka\u017edou chv\u00edli za\u010dne chr\u00e1pat nebo slintat. Mus\u00edm se za\u010d\u00edt sm\u00e1t, to se ned\u00e1. Br\u00e1\u0161ka vypad\u00e1 opravdu komicky. S pochecht\u00e1v\u00e1n\u00edm p\u0159ejdu ob\u00fdv\u00e1k a zapadnu k sob\u011b do pokoje. Tam si vysu\u0161\u00edm vlasy a hod\u00edm na sebe boxerky a triko na span\u00ed. Pak teprve s\u00e1hnu po mobilu. Chv\u00edli s n\u00edm stoj\u00edm uprost\u0159ed pokoje a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, m\u00e1m j\u00ed zavolat, nem\u00e1m j\u00ed zavolat??<\/div>\n
Najednou mi v ruce zavibruje telefon. Trhnu sebou tak, \u017ee mi mobil vypadne z ruky. Sakra. Rychle se pro n\u011bj sehnu. Kdo to vol\u00e1?? Oto\u010d\u00edm ho displeje k sob\u011b a m\u00e1lem mi vypadne znovu. „Lisa!! OMG. Dob\u0159e, klid. D\u00fdchej,Bille, no tak d\u00fdchej,“ uklid\u0148uju se v duchu. Je\u0161t\u011b chv\u00edli se sna\u017e\u00edm zklidnit, ale mobil se st\u00e1le hlasit\u011bji do\u017eaduje pozornosti.<\/div>\n
„Ahoj,“ zvednu kone\u010dn\u011b telefon.<\/div>\n
„\u010cauky, Bille, nech m\u011b pros\u00edm mluvit nebo to ze sebe nedostanu,“ vychrl\u00ed na m\u011b Lisa. Jen j\u00ed zmaten\u011b odpov\u00edm: „Jo, jasn\u011b pov\u00eddej.“ Zd\u00e1 se mi n\u011bjak\u00e1 nerv\u00f3zn\u00ed. Co mi asi tak chce?? Mo\u017en\u00e1 to sam\u00e9, co j\u00e1 j\u00ed nebo taky ne, za\u010dne ve mn\u011b hlodat \u010derv\u00ed\u010dek pochybnost\u00ed. No, nech\u00e1m se rad\u011bji p\u0159ekvapit. Na druh\u00e9m konci telefonu usly\u0161\u00edm tich\u00e9 povzdechnut\u00ed. Pak se Lisa znovu ozve: „Bille, p\u0159em\u00fd\u0161lela jsem. O tom, co jsi mi \u0159ekl. Nejsi jedin\u00fd, kdo se zamiloval. U\u017e je to d\u00fdl, je\u0161t\u011b ne\u017e jsem se potkali, jsem se do tebe zamilovala. Vysnila jsem si t\u011b. Jako ka\u017ed\u00e1 d\u00edvka, kter\u00e1 t\u011b obdivuje. Ale i za tu chv\u00edli, co jsme spolu str\u00e1vili, jsem zjistila, \u017ee jsem ve sv\u00e9m sn\u011bn\u00ed nebyla daleko od pravdy. Jsi p\u0159esn\u011b takov\u00fd, jak\u00fd jsem myslela, \u017ee jsi. \u0158ekla jsem, \u017ee m\u00e1m strach z okol\u00ed, ale j\u00e1 m\u011bla sp\u00ed\u0161 strach z toho, \u017ee bude\u0161 jin\u00fd a j\u00e1 se zklamu. M\u00e1m ho po\u0159\u00e1d, ale stejn\u011b mi nezabr\u00e1n\u00ed v tom, abych s tebou byla. Tedy pokud m\u011b je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d chce\u0161. V\u00edm, \u017ee jsem si dala na\u010das a pochop\u00edm, kdy\u017e u\u017e nebude\u0161 m\u00ed z\u00e1jem.“<\/div>\n
Co\u017ee?? Co\u017ee, to te\u010fko \u0159ekla?? Nejsem schopen slova. M\u016fj mozek mus\u00ed nejd\u0159\u00edve zpracovat informaci, \u017ee Lisa se kone\u010dn\u011b rozhodla. A pak bude muset je\u0161t\u011b zpracovat fakt, \u017ee se rozhodla podle m\u00e9ho spr\u00e1vn\u011b. Pak mo\u017en\u00e1 bude schopn\u00fd op\u011bt za\u010d\u00edt fungovat. Zpracov\u00e1n\u00ed informac\u00ed mi trv\u00e1 asi pon\u011bkud d\u00e9le, proto\u017ee se z druh\u00e9ho konce ozve nejist\u011b: „Bille?? Jsi tam je\u0161t\u011b?? Pochop\u00edm, kdy\u017e u\u017e nebude\u0161 m\u00edt z\u00e1jem.“<\/div>\n
„Ne, ne to ne,“ vyhrknu rychle. „J\u00e1, jenom jsem si musel nejd\u0159\u00edv p\u0159ebrat, co jsi mi pr\u00e1v\u011b te\u010f \u0159ekla. Liso, ani nev\u00ed\u0161 jak jsem r\u00e1d. Kdybych mohl, tak t\u011b te\u010f obejmu a pol\u00edb\u00edm,“ pokra\u010duji ve vodop\u00e1du slov, kter\u00fd ze m\u011b trysk\u00e1.<\/div>\n
„To klidn\u011b m\u016f\u017ee\u0161,“ rozesm\u011bje se Lisa do telefonu.<\/div>\n
„Co\u017ee??“ nedoch\u00e1z\u00ed mi, co jsem pr\u00e1v\u011b te\u010f sly\u0161el.<\/div>\n
„Jsem v hotelu jako ty, 4. patro, pokoj 483. Potkala jsem Sakiho a ten mi \u0159ekl, \u017ee tu dnes jste,“ sm\u011bje se d\u00e1l do telefonu.<\/div>\n
„Dej mi 5 minut a jsem u tebe,“ dostanu ze sebe. „Dob\u0159e, uvid\u00edme se za chv\u00edli. Pa,“ polo\u017e\u00ed telefon. Ani j\u00ed nesta\u010d\u00edm odpov\u011bd\u011bt.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli stoj\u00edm bez hnut\u00ed uprost\u0159ed pokoje ochromen t\u00edm, co se pr\u00e1v\u011b stalo. Najednou radostn\u011b vyk\u0159iknu a povysko\u010d\u00edm si. Kone\u010dn\u011b mi toti\u017e do\u0161lo, co to v\u0161echno znamen\u00e1. Za\u010dnu l\u00edtat po pokoji a sh\u00e1n\u011bt n\u011bco na sebe. Vezmu prvn\u00ed v\u011bc, co mi p\u0159ijde pod ruku a rychle ji na sebe nat\u00e1hnu. Z pokoje p\u0159\u00edmo vyst\u0159el\u00edm. Ob\u00fdv\u00e1k p\u0159ekon\u00e1m t\u0159emi skoky. Tom na m\u011b n\u011bco vol\u00e1, j\u00e1 na n\u011bj jen k\u0159iknu: „Vysv\u011btl\u00edm to ti, a\u017e se vr\u00e1t\u00edm.“ S t\u00edm za sebou zabouchnu dve\u0159e pokoje, kde nech\u00e1m sed\u011bt zmaten\u00e9ho Toma.<\/p>\n

autor: Akkira<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

BILL: Je\u017e\u00ed\u0161 to se ned\u00e1. Tom byl fakt \u00fapln\u011b mimo. Naprosto nech\u00e1pe, jak se ocitl ve v\u00fdtahu. Nezapomn\u011bl jsem si r\u00fdpnout. Zmaten\u00fd br\u00e1\u0161ka k tomu \u00fapln\u011b vyb\u00edzel, jak prudce zat\u0159\u00e1sl hlavou, a\u017e se zakym\u00e1cel. U\u017e dlouho se nestalo, aby byl Tom a\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[100],"tags":[],"class_list":["post-18846","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-du-bist-nicht-allein"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18846","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18846"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18846\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18846"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18846"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18846"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}