{"id":18869,"date":"2008-04-06T10:13:00","date_gmt":"2008-04-06T09:13:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=18828"},"modified":"2008-04-06T10:13:00","modified_gmt":"2008-04-06T09:13:00","slug":"od-sajusky-pro-nas","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/04\/06\/od-sajusky-pro-nas\/","title":{"rendered":"Od Saju\u0161ky pro n\u00e1s"},"content":{"rendered":"
Tak, zlata, tahle pov\u00eddka je v celku o ni\u010dem, nebo aspo\u0148 m\u011b se zd\u00e1. Ale napadla m\u011b, kdy\u017e sem poslouchala Piece by Piece (Nicky a mo\u017en\u00e1 ostatn\u00ed v\u011bd\u00ed) a j\u00e1 si nemohla pomoct. Nakonec j\u00ed se mnou dopsal kamar\u00e1d z N\u011bmecka, za co\u017e mu moc vd\u011b\u010d\u00edm!<\/p>\n

Tahle pov\u00eddka je pro Kett s Nicky, za to, \u017ee pro n\u00e1s ud\u011blaly tenhle naprosto nejlep\u0161\u00ed blog! Tak\u017ee D\u011aKUJEME!!:-*
Saju\u0161^^<\/em><\/div>\n

1.9.2000<\/div>\n
„Bille, Tome, jd\u011bte pros\u00edm v\u00e1s otev\u0159\u00edt…“ k\u0159i\u010d\u00ed mamka z ob\u00fdv\u00e1ku… Dneska m\u00e1me narozeniny a oba s br\u00e1\u0161kou se neuv\u011b\u0159iteln\u011b t\u011b\u0161\u00edme na ve\u010der, kdy budeme moci rozbalit v\u0161echny d\u00e1re\u010dky a budeme moci spole\u010dn\u011b rozkrojit dort. Je to jako na\u0161e rodinn\u00e1 tradice. Cel\u00fd den se shroma\u017e\u010fuj\u00ed lid\u00e9 a ve\u010der se oslavuje. Na co se t\u011b\u0161\u00edm nejv\u00edc v\u0161ak nen\u00ed dort ani d\u00e1rky, ale na p\u0159\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 si p\u0159esn\u011b o p\u016flnoci budu moci p\u0159\u00e1t. U\u017e ho m\u00e1m vymy\u0161len\u00e9, nebo aspo\u0148 chci, aby to bylo podobn\u00e9 tomu, kter\u00e9 jsem si vysnil. Rychle se vymr\u0161t\u00edm ze seda\u010dky, kde sed\u00edme s Tomem a d\u00edv\u00e1me na Spidermana, kter\u00fd b\u011b\u017e\u00ed v televizi.<\/div>\n
„Kdo tam bude prvn\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed!“ k\u0159i\u010d\u00edm p\u0159es cel\u00fd bar\u00e1k a nem\u016f\u017eu si pomoci od hlasit\u00e9 sm\u00edchu, kdy\u017e vid\u00edm moje dvoj\u010de, jak ut\u00edk\u00e1 v t\u011bsn\u00e9 m\u00e9 bl\u00edzkosti. S p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky od sm\u00edchu c\u00edt\u00edm, jak m\u011b chyt\u00e1 za pas… Dohnal m\u011b. S na\u0161tvan\u00fdm pohledem se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1. Ucul\u00ed se, nebo to je \u0161kleb? Nev\u00edm a je mi to jedno, je\u0161t\u011b st\u00e1le nestoj\u00edme u dve\u0159\u00ed. Pomalu sah\u00e1m po klice a otev\u00edr\u00e1m velk\u00e9 t\u011b\u017ek\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 dve\u0159e.<\/div>\n
„Ahooj kluci!“ zaj\u00e1s\u00e1 n\u00e1\u0161 nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d s jasn\u011b blon\u010fat\u00fdmi vlasy. Oba s m\u00fdm bratrem se za\u010dneme sm\u00e1t. Je to v\u0161echno tak dokonal\u00fd, kdy\u017e m\u016f\u017eeme b\u00fdt my t\u0159i pohromad\u011b. Sm\u011bji se, stejn\u011b jako m\u016fj bratr a m\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d Andreas. Jeho mamka vejde do bar\u00e1ku a okam\u017eit\u011b jde za na\u0161\u00ed mamkou do kuchyn\u011b. P\u0159estanu se sm\u00e1t nahlas, ale \u00fasm\u011bv z m\u00fdch rt\u016f neopad\u00e1. Sleduji sv\u00e9 dvoj\u010de, jak se usm\u00edv\u00e1. M\u00e1 tak n\u00e1dhernou ple\u0165. Jeho zuby, k\u0159iv\u00e9, jako ty moje. Nikdy jsme nenosili rovn\u00e1tka, proto\u017ee jsme to necht\u011bli. V\u017edycky na noc jsme si je vynadali tajn\u011b z pusy a r\u00e1no jsme se na nich probudili. Ano, jsem si jist\u00fd, m\u00fdm p\u016flno\u010dn\u00edm p\u0159\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
dnes
<\/em><\/div>\n
S \u00fa\u0161klebkem na rtech se d\u00edv\u00e1m na \u0159\u00e1dky a n\u00e1sledn\u011b velkou knihu, kter\u00e1 je m\u00fdm den\u00edkem dodnes, zaklapnu. Co to bylo za p\u0159\u00e1n\u00ed? Pamatuji si ho je\u0161t\u011b? Ov\u0161em, \u017ee si ho pamatuji! Tohle p\u0159\u00e1n\u00ed se ned\u00e1 zapomenout! U\u017e p\u0159ed deseti lety jsem sv\u00e9ho bratra miloval. Nev\u011bd\u011bl jsem sice je\u0161t\u011b, \u017ee je to L\u00c1SKA, ale n\u011bjak\u00fd ten cit tam byl, ale nebyl jen \u010dist\u011b bratrsk\u00fd. Od onoho dne, kdy jsem si p\u0159\u00e1l poprv\u00e9, abych mohl b\u00fdt jednou se sv\u00fdm bratrem v\u00edc ne\u017e to, si to p\u0159eji ka\u017ed\u00fd rok. V\u0161ichni si mysl\u00ed, \u017ee na p\u0159\u00e1n\u00ed u\u017e jsem velk\u00fd, ale pro m\u011b to tak nen\u00ed. St\u00e1le ka\u017ed\u00fd rok v ten sam\u00fd den – 1.9. si p\u0159eji to sam\u00e9…<\/div>\n
„Bille, jsi tady?“ zaklepe moje dvoj\u010de na dve\u0159e a j\u00e1 polekan\u011b, s trhnut\u00edm, odlo\u017eil sv\u016fj den\u00edk pod postel a posadil jsem se.<\/div>\n
„Jojo, jsem, poj\u010f dovnit\u0159!“ nahod\u00edm sv\u016fj \u00fasm\u011bv a dlan\u011bmi se zap\u0159u vedle sebe o matraci. „Ahoj!“ str\u010d\u00ed mezi dve\u0159e svoj\u00ed usm\u011bvavou tv\u00e1\u0159 a j\u00e1 mu \u00fasm\u011bv op\u011btuji! P\u0159ejde a\u017e ke mn\u011b a posad\u00ed se vedle m\u011b. Pozoruji ka\u017ed\u00fd jeho pohyb. C\u00edt\u00edm, jak se m\u011b nepatrn\u011b dot\u00fdk\u00e1 sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi \u0161t\u00edhl\u00fdmi prsty na dlani… Nech\u00e1pav\u011b k n\u011bmu zvednu pohled. Usm\u00edv\u00e1 se. St\u00e1le se usm\u00edv\u00e1, jako ten nejv\u011bt\u0161\u00ed and\u00edlek.<\/div>\n
„Co pot\u0159ebuje\u0161?“ zept\u00e1m se. Chci tenhle rozhovor m\u00edt co nejrychleji za sebou. Pot\u0159ebuji se je\u0161t\u011b nal\u00ed\u010dit, vybrat oble\u010den\u00ed. Dnes, na na\u0161e narozeniny, m\u00e1me koncert a j\u00e1 jsem nerv\u00f3zn\u00ed jako snad nikdy v \u017eivot\u011b.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem Ti pop\u0159\u00e1t hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed,“ znovu p\u0159ejede sv\u00fdmi prsty po m\u00e9 dlani.<\/div>\n
„K narozenin\u00e1m? P\u0159ejeme si p\u0159eci v\u017edy a\u017e ve\u010der,“ pozvednu obo\u010d\u00ed. V tuhle chvilku jako bych zapomn\u011bl na v\u0161echno, co se m\u00e1 ve\u010der d\u00edt, na koncert, l\u00ed\u010den\u00ed a oble\u010den\u00ed. Sledoval sem jeho o\u010di, jimi\u017e se na m\u011b d\u00edval. Rozechv\u011bl jsem se po cel\u00e9m t\u011ble. Jeho pohled byl tak up\u0159\u00edmn\u00fd… pln\u00fd l\u00e1sky… Zhluboka jsem se nadechl a znovu vydechl.<\/div>\n
„Ne, na koncert, samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ti pop\u0159eji a\u017e ve\u010der,“ zasm\u00e1l se t\u00edm jeho frajersk\u00fdm neodolateln\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Sladce jsem se usm\u00e1l. Nebo jsem se alespo\u0148 o ten sladk\u00fd \u00fasm\u011bv pokou\u0161el.<\/div>\n
„D\u011bkuji. Tak\u00e9 Ti p\u0159eji, hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed,“ sklopil jsem pohled a j\u00e1 c\u00edtil, \u017ee se \u010derven\u00e1m. Postavil se proti mn\u011b, chytil m\u011b pevn\u011b za ruce a vyt\u00e1hl m\u011b na nohy, tak\u017ee jsme si hled\u011bli do o\u010d\u00ed. Objal m\u011b. Pevn\u011b. Kolem pasu. Nev\u011bd\u011bl jsem co d\u011blat, kam s rukama, nic. Na\u010derpal jsem kysl\u00edk a omotal ruce kolem jeho krku.<\/div>\n
„Dnes se Ti Tvoje p\u0159\u00e1n\u00ed spln\u00ed,“ za\u0161eptal mi u ucha a ot\u0159el se sv\u00fdmi rty o moji tv\u00e1\u0159. Nech\u00e1pav\u011b jsem se d\u00edval na jeho miz\u00edc\u00ed postavu ve dve\u0159\u00edch. St\u00e1l jsem na m\u00edst\u011b. P\u0159ehr\u00e1val si ka\u017ed\u00e9 p\u00edsmenko v hlav\u011b. M\u016fj mozek se mohl radovat, jeliko\u017e pr\u00e1v\u011b dnes jsem roz\u0161lapal, jak \u0159\u00edk\u00e1 Georg, motor… Posadil jsem se zp\u00e1tky na postel. Ka\u0161lal jsem na l\u00ed\u010den\u00ed, obl\u00edk\u00e1n\u00ed se a ostatn\u00ed p\u0159\u00edpravy. Zabo\u0159il jsem hlavu do m\u00e9ho vo\u0148av\u00e9ho pol\u0161t\u00e1\u0159e a rozplakal se. Vlastn\u011b ani nev\u00edm pro\u010d. Prost\u011b jsem plakal a nevn\u00edmal sv\u011bt okolo sebe.<\/p>\n

„No tak, Bille, m\u011bl ses chystat odpoledne a ne te\u010f,“ k\u0159i\u010del na m\u011b rozzloben\u011b David zezdola. V\u00edm, \u017ee sem to m\u011bl ud\u011blat odpoledne, ale te\u010f jsem se sna\u017eil o to, b\u00fdt co nejv\u00edc dokonal\u00fd a nejsv\u016fdn\u011bj\u0161\u00ed. Slab\u011b jsem se nal\u00ed\u010dil, v\u00edm, \u017ee se Tomovi l\u00edb\u00edm p\u0159esn\u011b takhle. Jednou mi to \u0159ekl, kdy\u017e jsme \u0161li se skupinou na malou ve\u010de\u0159i. Na sebe jsem navl\u00e9kl sv\u011btle modr\u00e9 d\u017e\u00edny, \u010derven\u00e9 tri\u010dko a \u010derno-\u010dervenou bundi\u010dku, kter\u00e1 mi jak jinak kon\u010dila u pasu. Usm\u00edval jsem se. Vlasy jsem si nechal zplihl\u00e9 pod\u00e9l tv\u00e1\u0159e. Na krk jsem si zapnul dlouh\u00fd \u0159et\u011bz, kter\u00fd m\u011bl na sob\u011b p\u00e1r p\u0159\u00edv\u011bsk\u016f jako – t\u0159e\u0161ni\u010dku a k\u0159\u00eddlo and\u011bla. Je\u0161t\u011b jsem se rychle pod\u00edval do zrcadla a vyb\u011bhl z koupelny. Seb\u011bhl jsem schody, kde na m\u011b ne\u010dekal k m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed David, n\u00fdbr\u017e tam st\u00e1l Tom. Jen co m\u011b vid\u011bl, zastavil jsem se. D\u00edval jsem se do jeho hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed a moje ruce se podivn\u011b rozt\u0159\u00e1sly.<\/p><\/div>\n

„Tome?“ pozvedl sem obo\u010d\u00ed. Nev\u011bd\u011bl jsem, pro\u010d tu je najednou on. Rozhl\u00e9dl jsem se okolo sebe, ale nikde nikdo. Se\u0161el jsem schody ke sv\u00e9mu bratrovi, kter\u00fd m\u011b neust\u00e1le sledoval. Nazul jsem si tenisky a popadl je\u0161t\u011b kabelku, ve kter\u00e9 jsem m\u011bl p\u0159ichystan\u00e9 v\u011bci + d\u00e1rek pro Toma. Cht\u011bl jsem u\u017e vyj\u00edt z bar\u00e1ku, ale Tom m\u011b chytil za ruku a p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, m\u00e1me si d\u00e1rek d\u00e1t a\u017e budeme se v\u0161emi, ale j\u00e1… mus\u00edm Ti ho d\u00e1t u\u017e te\u010f,“ sklopil pohled. Nech\u00e1pav\u011b jsem se od n\u011bj odt\u00e1hl. Sledoval jsem, jak z kapsy u mikiny vyb\u00edr\u00e1 malou \u010dervenou krabi\u010dku. Moje rty se roz\u0161\u00ed\u0159il do velik\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„P-pro m\u011b?“ pozvedl jsem obo\u010d\u00ed a hypnotizoval pohledem mali\u010dkou krabi\u010dku, je\u017e le\u017eela v bratrov\u011b dlani. K\u00fdvl. Skoro neznateln\u011b, ale j\u00e1 to i p\u0159esto vid\u011bl. Odlo\u017eil jsem kabelku na stolek u dve\u0159\u00ed a p\u0159evzal krabi\u010dku do sv\u00fdch rukou. Pomalu jsem j\u00ed za\u010dal otev\u00edrat a neobe\u0161lo se to ani bez pohled\u016f na moje dvoj\u010d\u00e1tko. Byl tak sladk\u00fd, kdy\u017e se… b\u00e1l se snad? Poznal jsem v\u0161ak, \u017ee je nerv\u00f3zn\u00ed a nejist\u00fd. Pohledem jsem sklouzl zp\u011bt na krabi\u010dku, kterou jsem zat\u00edm rozev\u0159el a v n\u00ed byl prsten. Ne velk\u00fd. Takov\u00fd oby\u010dejn\u00fd, s mal\u00fdm z\u00e1\u0159iv\u00fdm kam\u00ednkem. Nasucho jsem polkl a Tom taky. P\u0159ik\u00fdvl jsem. Usm\u00e1l se. P\u0159ibl\u00ed\u017eil se ke mn\u011b, vyt\u00e1hl prst\u00fdnek z krabi\u010dky a nandal mi ho na prsten\u00ed\u010dek. \u0160\u0165astn\u011b a z\u00e1\u0159iv\u011b jsem se usm\u00e1l. V\u0161echen strach ze m\u011b jakoby r\u00e1zem opadl. „Obejmi m\u011b!“ za\u0161eptal najednou a j\u00e1 na nic ne\u010dekal. Objal jsem ho kolem krku pevn\u011b, jak nejpevn\u011bji sem dovedl.<\/div>\n
„Miluji T\u011b!“ za\u0161eptal mi do ou\u0161ka a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee moje p\u0159\u00e1n\u00ed se pr\u00e1v\u011b te\u010f splnilo. Se \u0161\u0165astn\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem se vydal k autu, kde na n\u00e1s v\u0161ichni \u010dekali, s Tommym za sebou. Oto\u010dil jsem se na n\u011bj. Bylo mi jedno, \u017ee je auto pln\u00e9 kluk\u016f. Objal jsem ho.<\/div>\n
„Miluji T\u011b!“ \u0161pitl jsem a nasedl do auta, kter\u00e9 n\u00e1s odvezlo na p\u0159esn\u00e9 m\u00edsto.<\/p>\n

autor: David<\/strong>, Saju\u0161<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Tak, zlata, tahle pov\u00eddka je v celku o ni\u010dem, nebo aspo\u0148 m\u011b se zd\u00e1. Ale napadla m\u011b, kdy\u017e sem poslouchala Piece by Piece (Nicky a mo\u017en\u00e1 ostatn\u00ed v\u011bd\u00ed) a j\u00e1 si nemohla pomoct. Nakonec j\u00ed se mnou dopsal kamar\u00e1d z N\u011bmecka, za<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-18869","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18869","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18869"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18869\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18869"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18869"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18869"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}