{"id":18872,"date":"2008-04-06T10:09:00","date_gmt":"2008-04-06T09:09:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=18831"},"modified":"2008-04-06T10:09:00","modified_gmt":"2008-04-06T09:09:00","slug":"hodiny","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/04\/06\/hodiny\/","title":{"rendered":"Hodiny"},"content":{"rendered":"
Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 a hlavn\u011b st\u00e1l\u00e9 tik\u00e1n\u00ed hodin m\u011b n\u00e1ramn\u011b znerv\u00f3z\u0148ovalo. U\u017e n\u011bkolik des\u00edtek minut tu sed\u00edm v kav\u00e1rn\u011b a \u010dek\u00e1m na sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, Andrease. U\u017e m\u011bs\u00edc s n\u00edm jsem dohodnut\u00fd, \u017ee se sejdeme, ale st\u00e1le nechod\u00ed. M\u011bl mi podat informace o v\u010derej\u0161\u00edm ve\u010d\u00edrku, kter\u00fd u sebe po\u0159\u00e1dal. Ano, p\u0159izn\u00e1v\u00e1m, jsem takov\u00e1 men\u0161\u00ed drbna, ale t\u00fdk\u00e1 se to Toma. M\u00e9ho Toma. U\u017e je to n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f, co k n\u011bmu c\u00edt\u00edm jin\u00fd vztah ne\u017e bratrsk\u00fd. Prom\u00edchal jsem si l\u017ei\u010dkou hork\u00e9 kafe a zad\u00edval jsem se ven. Sedl jsem si z\u00e1m\u011brn\u011b k oknu, abych mohl pozorovat kapi\u010dky de\u0161t\u011b, dopadaj\u00edc\u00ed na zem z nebe. Ti\u0161e jsem si povzdechl. Posledn\u00ed dny byly opravdu o\u0161kliv\u00e9. Neust\u00e1le jen pr\u0161elo a moje n\u00e1lada byla na bodu mrazu. Ji\u017e 3 dny jsem se v kuse h\u00e1dal s bratrem a kon\u010dilo to v\u011bt\u0161inou t\u00edm, \u017ee jeden z n\u00e1s opustil d\u016fm a vr\u00e1til se \u010dasn\u011b nad r\u00e1nem nebo a\u017e druh\u00fd den odpoledne. Vzal jsem mezi sv\u00e9 prsty hrnek s b\u00edl\u00fdm kafem a usrkl jsem si. Polo\u017eil jsem hrnek zp\u011bt na tal\u00ed\u0159ek a sledoval lidi, pob\u00edhaj\u00edc\u00ed po de\u0161ti. Kone\u010dn\u011b jsem zahl\u00e9dl osobu, na kterou jsem tolik \u010dekal. Rty se mi zvlnily do jak\u00e9hosi \u00fasm\u011bvu a u\u017e jsem jen \u010dekal, ne\u017e se za mnou otev\u0159ou dve\u0159e. Po mal\u00e9 chvilce zacinkal zvonek nade dve\u0159mi a hnal se ke mn\u011b, cel\u00fd promo\u010den\u00fd od de\u0161t\u011b, Andreas.
„Ahoj Bille, omlouv\u00e1m se, \u017ee mi to tak dlouho trvalo, ale p\u0159i\u0161el ke mn\u011b Tom,“ pevn\u011b m\u011b objal a pol\u00edbil m\u011b na tv\u00e1\u0159, jako jsme to d\u011bl\u00e1vali v\u017edy. Tedy, jen j\u00e1 a Andreas. M\u011bli jsme spolu o n\u011bco jin\u00fd vztah ne\u017e on s Tomem. Kdy\u017e byl s Tomem, byl to ten t\u00fdpek, kter\u00fd nikdy nezkaz\u00ed n\u00e1ladu, ale ve skute\u010dnosti to byl docela oby\u010dejn\u00fd kluk, kter\u00fd miloval z\u00e1bavu a kdy\u017e byl zamilovan\u00fd, sv\u011b\u0159oval se mn\u011b a j\u00e1 zase jemu. On je tak\u00e9 prvn\u00ed, kdo v\u00ed o tom, co c\u00edt\u00edm k Tomovi. Usm\u00e1l jsem se na n\u011bj a usadil se zp\u00e1tky na svou vyh\u0159\u00e1tou \u017eidli. Usadil se naproti mn\u011b a chvilku si vyb\u00edral v n\u00e1pojov\u00e9m l\u00edstku.
„Jeden m\u00e1tov\u00fd \u010daj, bez medu, pros\u00edm,“ usm\u00e1l se n\u011b\u017en\u011b na serv\u00edrku, kter\u00e1 st\u00e1la u na\u0161eho stolu a sv\u016fdn\u011b na n\u011bj koukala. Jen slab\u011b k\u00fdvla hlavou a zmizela za pultem. Odsunul jsem od sebe \u0161\u00e1lek s kafem a nahnul jsem se p\u0159es st\u016fl bl\u00ed\u017ee k Andreasovi.
„Tak co?“ zeptal jsem se smutn\u011b a pod\u00edval jsem se do jeho zelen\u00fdch o\u010d\u00ed. Pohledem klesl o n\u011bco n\u00ed\u017ee a zad\u00edval se do d\u0159ev\u011bn\u00e9 desky stolu. „Andy, no tak. Co se d\u011bje?“ op\u011bt jsem ho vyb\u00eddl a srdce mi tlouklo neuv\u011b\u0159itelnou rychlost\u00ed. B\u00e1l jsem se, co mi \u0159ekne. M\u011bl jsem strach, co usly\u0161\u00edm z jeho \u00fast. Zhluboka se nadechl a pod\u00edval se mi do o\u010d\u00ed. M\u011bl v nich smutek. Ne, m\u011bl v nich l\u00edtost… U\u017e te\u010f mi bylo jasn\u00e9, co mi \u0159ekne, ale rad\u011bji jsem se o tom cht\u011bl p\u0159esv\u011bd\u010dit.
„V\u00ed\u0161, p\u0159i\u0161el ke mn\u011b a \u0159ekl mi, \u017ee se mnou-“ nedo\u0159ekl, proto\u017ee jsem ho p\u0159eru\u0161il.
„Andreasi!“ ok\u0159ikl jsem ho na\u0161tvan\u011b. Znovu se zhluboka nadechl.
„Pr\u00fd je zamilovan\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bl a mn\u011b, jakoby se zhroutil cel\u00fd sv\u011bt. Sly\u0161et, \u017ee je Tom zamilovan\u00fd, bylo jako kdyby mi pr\u00e1v\u011b n\u011bkdo \u0159ekl, \u017ee jsem um\u0159el. Sundal jsem ruce ze stolku, na kter\u00e9m jsem je m\u011bl polo\u017een\u00e9 a vlo\u017eil jsem si je do kl\u00edna. Sklopil jsem pohled a vn\u00edmal jsem, jak mi po tv\u00e1\u0159i st\u00e9k\u00e1 ho\u0159k\u00e1 slza. Slza bolesti. Smutku a utrpen\u00ed. Nezmohl jsem se na \u017e\u00e1dn\u00e9 slovo. Nic jsem nevn\u00edmal. St\u00e1le jsem hled\u011bl na sv\u00e9 ruce polo\u017een\u00e9 na kl\u00edn\u011b a pohledem jsem se vp\u00edjel do n\u00e1ramku, kter\u00fd mi kdysi dal Tom, kdy\u017e jsem byl v nemocnici. Nosit jsem ho op\u011bt za\u010dal v dob\u011b, kdy jsem si uv\u011bdomil to, co k n\u011bmu c\u00edt\u00edm. Zvedl jsem znovu pohled k Andreasovi. M\u011bl u\u017e p\u0159ed sebou hrne\u010dek s \u010dajem. Ani jsem nepost\u0159ehl, \u017ee p\u0159i\u0161la serv\u00edrka a ani to, \u017ee op\u011bt ode\u0161la.
„\u0158ekl ti, kdo to je?“ zeptal jsem se ti\u0161e a h\u0159betem ruky jsem si set\u0159el slzu, kter\u00e1 mi voln\u011b st\u00e9kala po tv\u00e1\u0159i. Byla jen jedna. Jedna jako l\u00e1ska. Neop\u011btovan\u00e1 l\u00e1ska. Smutn\u011b zavrt\u011bl hlavou.
„Necht\u011bl mi \u0159\u00edct, o koho se jedn\u00e1, pr\u00fd si to mus\u00ed po\u0159\u00e1dn\u011b v\u0161echno ujasnit,“ odpov\u011bd\u011bl. Hr\u00e1l ve mn\u011b mal\u00fd plam\u00ednek nad\u011bje, ale v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee je to hloupost. Jak by n\u011bkdo takov\u00fd, jako je pr\u00e1v\u011b Tom, mohl milovat sv\u00e9ho bratra? Sv\u00e9 dvoj\u010de? Znovu mi st\u00e9kala jedna slza po tv\u00e1\u0159i. Andreas se na m\u011b soucitn\u011b pod\u00edval. Odstr\u010dil se od stolu, p\u0159e\u0161el ke m\u011b a hned m\u011b objal. Tiskl m\u011b k sob\u011b jako ply\u0161ov\u00e9ho medv\u00eddka, slab\u011b m\u011b hladil ve vlasech a j\u00e1 se c\u00edtil tak n\u011bjak v bezpe\u010d\u00ed. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee Andreasovi m\u016f\u017eu v\u011b\u0159it v ka\u017ed\u00e9 situaci. M\u00edrn\u011b jsem se od n\u011bj odt\u00e1hl a usm\u00e1l jsem se na n\u011bj. \u00dasm\u011bv mi lehce oplatil.
„Andy, p\u016fjdu dom\u016f, pot\u0159ebuji se uklidnit,“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj a pomalu jsem se za\u010dal obl\u00e9kat. „V pohod\u011b, nem\u00e1m j\u00edt s tebou?“ zeptal se m\u011b a j\u00e1 jen zavrt\u011bl hlavou. Cht\u011bl jsem b\u00fdt s\u00e1m.
„J\u00e1 to zaplat\u00edm,“ mrkl na m\u011b, t\u00edm jakoby m\u011b popohnal, abych \u0161el. Oto\u010dil jsem se na podpatku a zmizel jsem v de\u0161tiv\u00e9m dni. Proch\u00e1zel jsem se temn\u00fdmi uli\u010dkami a op\u011bt nic nevn\u00edmal. Jen dopadaj\u00edc\u00ed kapky na mou tv\u00e1\u0159. Zachv\u011bl jsem se zimou a p\u0159it\u00e1hl jsem si k sob\u011b bl\u00ed\u017e bundu, kter\u00e1 m\u011b aspo\u0148 tro\u0161ku h\u0159\u00e1la.<\/p>\n

Ani nev\u00edm, jak dlouho jsem \u0161el, ale u\u017e jsem st\u00e1l p\u0159ed domovn\u00edmi dve\u0159mi a cel\u00fd jsem se rozklepal. Necht\u011bl jsem te\u010f bratra vid\u011bt, nem\u011bl jsem na to n\u00e1ladu. Vlastn\u011b ani nev\u00edm, jak bych se choval. Ur\u010dit\u011b bych op\u011bt zpanika\u0159il a utekl stejn\u011b, jako tomu bylo minule… Odemkl jsem rozklepan\u00fdmi prsty dve\u0159e a ve\u0161el do bar\u00e1ku. P\u0159ekvapen\u011b jsem z\u016fstal st\u00e1t, kdy\u017e nikdo v doln\u00edm pat\u0159e nebyl. Pro jistotu jsem ale pozdravil.
„Ahoj!“ k\u0159ikl jsem do pr\u00e1zdna a svl\u00e9kl jsem ze sebe mokrou bundu. P\u0159ehodil jsem j\u00ed na v\u011b\u0161\u00e1ku a \u0161el rovnou do kuchyn\u011b, abych se napil n\u011b\u010deho uklid\u0148uj\u00edc\u00edho. Pletl jsem se. Nebyl jsem doma s\u00e1m. Jen co jsem zav\u0159el dve\u0159e od kuchyn\u011b, po schodech z horn\u00edho patra se nesly hlasit\u00e9 kroky.
„Kde jsi byl?“ rozrazily se dve\u0159e, ve kter\u00fdch st\u00e1l na\u0161tvan\u00fd Tom. Jindy bych na n\u011bj byl mil\u00fd, ale te\u010f jsem nem\u011bl d\u016fvod. Na\u0161tvan\u011b jsem odlo\u017eil skleni\u010dku na linku a bojovn\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval.
„Co je ti do toho? Nestarej se o m\u011b!“ vyk\u0159ikl jsem a oto\u010dil jsem se z\u00e1dy k n\u011bmu.
„No to se teda starat budu, jsi m\u016fj bratr a j\u00e1 m\u011bl o tebe strach!“ sly\u0161el jsem jeho hlas \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm bl\u00ed\u017e. Ano, jsem JEN jeho bratr, ale j\u00e1 p\u0159eci nechci b\u00fdt JEN ten bratr – dvoj\u010de… J\u00e1 chci b\u00fdt i n\u011bco v\u00edc, ale… To si jen m\u016f\u017eu p\u0159\u00e1t. Nikdy to tak nebude. Op\u011bt jsem zav\u0159el o\u010di a vybavoval jsem si, co mi \u0159ekl Andreas. „Pr\u00fd je zamilovan\u00fd!“ zn\u011blo mi neust\u00e1le v u\u0161\u00edch. D\u00edvka, do kter\u00e9 se zamiloval, mus\u00ed b\u00fdt opravdu py\u0161n\u00e1. Tom nikdy zamilovan\u00fd nebyl. Musela ho hodn\u011b pobl\u00e1znit.
„Bille… No tak, nechci se s tebou zase h\u00e1dat,“ po\u0161eptal mi Tom t\u011bsn\u011b u ucha a j\u00e1 zpanika\u0159il. Ta bl\u00edzkost v jak\u00e9 u m\u011b byl… Rychle jsem se oto\u010dil, n\u00e1hle ho od sebe odstr\u010dil a v m\u017eiku jsem vyb\u00edhal schody do pokoje. Hlasit\u011b jsem t\u0159\u00edskl dve\u0159mi, po kter\u00fdch jsem se svezl na zem a rozplakal jsem se jako mal\u00e1 holka. Te\u010f jsem si nep\u0159\u00e1l nic jin\u00e9ho, ne\u017e b\u00fdt u Toma v n\u00e1ru\u010d\u00ed a nech\u00e1vat se ut\u011b\u0161ovat konej\u0161iv\u00fdmi sl\u016fvky l\u00e1sky. Koleny jsem si podep\u0159el bradu a hlasit\u00e9 vzlyky, kter\u00e9 jsem vyd\u00e1val, musely b\u00fdt sly\u0161et a\u017e na ulici. Ticho. Mu\u010div\u00e9 ticho. \u017d\u00e1dn\u00e9 hlasy. Jen tik\u00e1n\u00ed hodin a te\u010f u\u017e ob\u010dasn\u00e9, ale st\u00e1le hlasit\u00e9, vzlyky.
„No tak, Bille, br\u00e1\u0161ko… Copak sis ni\u010deho nev\u0161iml?“ usly\u0161el jsem Tom\u016fv hlas za dve\u0159mi a zpozorn\u011bl jsem.
„Ne, to ty sis ni\u010deho nev\u0161iml!“ vyk\u0159ikl jsem zoufale. U\u017e jsem mu musel \u0159\u00edct, \u017ee ho miluji, \u017ee pro m\u011b znamen\u00e1 v\u0161echno. I kdy\u017e jsem v\u011bd\u011bl jak zareaguje, byl jsem si jist\u00fd, \u017ee mu to \u0159\u00edct mus\u00edm.
„Otev\u0159i, Bille, pros\u00edm,“ za\u0161eptal nal\u00e9hav\u011b a j\u00e1 se postavil. Pomal\u00fdmi pohyby jsme odemkl a pod\u00edval jsem se bratrovi do o\u010d\u00ed. Tolik l\u00e1sky. Tolik touhy, kolik v nich m\u011bl. Zalapal jsem a\u017e po dechu. N\u011b\u017en\u011b m\u011b vzal do n\u00e1ru\u010d\u00ed a tiskl se ke mn\u011b jak nejpevn\u011bji mohl. Nev\u00e1hal jsem a obto\u010dil jsem ruce kolem jeho krku.
„Copak jsi nepochopil, \u017ee t\u011b miluji?“ za\u0161eptal najednou a j\u00e1 zkamen\u011bl. Odt\u00e1hl jsem se od n\u011bj a s \u00fadivem v o\u010d\u00edch jsem ho pozoroval.
„Co jsi to \u0159ekl?“ zeptal jsem se potichu a sledoval jsem Toma, kter\u00fd sklopil hlavu k zemi.
„Miluji t\u011b, Bille,“ \u0161pitl potichu a mn\u011b stekla slza po tv\u00e1\u0159i. Te\u010f jsem ho n\u011b\u017en\u011b objal j\u00e1 a kone\u010dn\u011b se mu zad\u00edval do o\u010d\u00ed.
„A ty jsi si nev\u0161iml, \u017ee j\u00e1-“ nedo\u0159ekl jsem v\u011btu, proto\u017ee m\u011b uml\u010del lehkou pusou na rty.
„V\u0161iml, u\u017e d\u00e1vno,“ usm\u00e1l se a chytil m\u011b kolem pasu. P\u0159ibl\u00ed\u017eil obli\u010dej k tomu m\u00e9mu a j\u00e1 vn\u00edmal jen jeho dech, kter\u00fd byl stejn\u011b rychl\u00fd jako ten m\u016fj. Za\u010d\u00ednali jsme oba ru\u0161it tu malou mezeru, kter\u00e1 mezi n\u00e1mi byla a kone\u010dn\u011b jsme svoje rty spojili v jedno. Ta chu\u0165, kterou jsem c\u00edtil, na tu nikdy nezapomenu. Jedine\u010dn\u00fd polibek. Polibek, kter\u00fd n\u00e1s spojil. Polibek, kter\u00fd n\u00e1m ob\u011bma dok\u00e1zal, \u017ee \u010dekat se vyplat\u00ed. Zaposlouchal jsem se do tik\u00e1n\u00ed hodin a zad\u00edval jsem se Tomovi do o\u010d\u00ed.
„Tak\u00e9 t\u011b miluji,“ \u0161pitl jsem a objal ho. M\u016fj pohled sklouzl na hodiny, kter\u00e9 do rytmu tikaly. Usm\u00e1l jsem se. \u017divot je pouh\u00e1 chvilka, kdy jsme tu a m\u016f\u017eeme si vychutn\u00e1vat v\u0161e co se okolo n\u00e1s d\u011bje. Hodiny n\u00e1m ukazuj\u00ed, kolik \u010dasu jsme promarnili hloupostmi. \u010cas je to, co n\u00e1s postupn\u011b u\u010d\u00ed – doufat – \u010dekat – MILOVAT!<\/p>\n

autor: Saju\u0161<\/strong>
betaread: Eleanot<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 a hlavn\u011b st\u00e1l\u00e9 tik\u00e1n\u00ed hodin m\u011b n\u00e1ramn\u011b znerv\u00f3z\u0148ovalo. U\u017e n\u011bkolik des\u00edtek minut tu sed\u00edm v kav\u00e1rn\u011b a \u010dek\u00e1m na sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, Andrease. U\u017e m\u011bs\u00edc s n\u00edm jsem dohodnut\u00fd, \u017ee se sejdeme, ale st\u00e1le nechod\u00ed. M\u011bl mi podat informace o v\u010derej\u0161\u00edm<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-18872","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18872","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=18872"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/18872\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=18872"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=18872"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=18872"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}