{"id":1890,"date":"2016-08-03T16:00:00","date_gmt":"2016-08-03T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1882"},"modified":"2016-08-03T16:00:00","modified_gmt":"2016-08-03T15:00:00","slug":"cassiopeia-38-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/08\/03\/cassiopeia-38-1-2\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 38. 1\/2"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Jak se \u0159\u00edk\u00e1, na to kr\u00e1sn\u00e9 si \u010dlov\u011bk mus\u00ed um\u011bt po\u010dkat a j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee se mnou je\u0161t\u011b malou chvilku vydr\u017e\u00edte \u010dekat na pokra\u010dov\u00e1n\u00ed, proto\u017ee to opravdu bude st\u00e1t za to. Zat\u00edm p\u0159eji v\u0161em p\u0159\u00edjemn\u00e9 po\u010dten\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne\u010dekej, \u017ee t\u011b za\u010dnu litovat.“<\/div>\n
Georg na sv\u00e9m obli\u010deji vyst\u0159ihl naoko na\u0161tvan\u00fd v\u00fdraz. Kdy\u017e proch\u00e1zel kolem dvou zmokl\u00fdch, t\u0159esouc\u00edch se klub\u00ed\u010dek na gau\u010di, ani se neobt\u011b\u017eoval zvednout pohled. Rty stiskl do \u00fazk\u00e9 linky, kter\u00e1 m\u011bnila jeho tv\u00e1\u0159 v nezvykle p\u0159\u00edsnou, a polo\u017eil p\u0159ed Andrease hrn\u00ed\u010dek \u010daje, ze kter\u00e9ho stoupaly drobn\u00e9 obl\u00e1\u010dky p\u00e1ry. U\u017e jen pohled na n\u011b zp\u016fsoboval, \u017ee se c\u00edtil o n\u011bco l\u00e9pe ne\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Po\u0159\u00e1dn\u011b se zachumlal do tepl\u00e9 deky, kterou po n\u011bm Georg hodil, jen co se odv\u00e1\u017eil vstoupit dovnit\u0159 a zhluboka se nadechl p\u0159ipraven pod\u011bkovat za v\u0161e, co pro n\u011bj ud\u011blal. Byla to sice jenom deka a \u010daj, ale v p\u0159\u00edpad\u011b Georga to byl projev ne\u010dekan\u00e9 n\u00e1klonnosti. Asi j\u00ed v\u0161ak t\u00edm mal\u00fdm gestem vyj\u00e1d\u0159il p\u0159\u00edli\u0161, proto\u017ee se vz\u00e1p\u011bt\u00ed znovu uzav\u0159el do sebe, n\u011bco si zamru\u010del pod nos, oto\u010dil se na pat\u011b a b\u011bhem chv\u00edle zase zmizel za dve\u0159mi kuchyn\u011b. Andreas si nebyl jist\u00fd, jestli jej po\u0159\u00e1d trestal za to, jak o\u0161kliv\u011b se k Billovi kdysi zachoval, nebo ho jen bavilo d\u011blat mu naschv\u00e1ly, tak jako tak se c\u00edtil b\u00fdt Georgov\u00fdm chov\u00e1n\u00edm v\u00edce pobaven ne\u017e znechucen.<\/div>\n
\n

„D\u011bkuji.“ Nechal ta slova vyklouznout ze sv\u00fdch \u00fast i p\u0159esto, \u017ee v m\u00edstnosti nebyl nikdo, komu by byla adresov\u00e1na. Po dlouh\u00fdch hodin\u00e1ch se dokonce uklidnila i Andrit\u00edda, kter\u00e1 n\u00e1sledovala Georgova p\u0159\u00edkladu a tak\u00e9 se uzav\u0159ela do sv\u00e9ho sv\u011bta. Sv\u00e9 promo\u010den\u00e9 t\u011blo zkroutila do klubka a vd\u011b\u010dn\u011b p\u0159ijala deku, do kter\u00e9 ji Georg l\u00e1skypln\u011b zabalil.<\/p><\/div>\n

Nyn\u00ed, rozvalena p\u0159es polovinu gau\u010de, sledovala Andrease ospal\u00fdma o\u010dima, v jejich\u017e hloubce, mo\u017en\u00e1 a\u017e na sam\u00e9m dn\u011b jejich bezedn\u00e9 propasti, spat\u0159il l\u00edtost. Nemohla za to. Skute\u010dn\u011b nemohla za to, \u017ee zaslechla ty zvuky. Nebyla p\u0159ipravena, \u017ee je je\u0161t\u011b n\u011bkdy usly\u0161\u00ed, a u\u017e v\u016fbec ne na to, \u017ee to bude tak brzy od okam\u017eiku, co kone\u010dn\u011b opustila to m\u00edsto. Mo\u017en\u00e1 se j\u00ed to zd\u00e1lo, mo\u017en\u00e1 ji jen rozru\u0161il p\u0159ehnan\u00fd hluk, svou ps\u00ed n\u00e1turou v\u0161ak byla donucena reagovat tak, jak reagovala. Prozradila svou p\u0159\u00edtomnost a pak v\u0161echno kolem n\u00e1sledovalo v rychl\u00e9m sledu.<\/div>\n
\n

„Na\u0161el jsem tam n\u011bjak\u00e9 su\u0161enky.“ Georg byl zase zp\u011bt. „Pro p\u0159\u00edpad, \u017ee bys m\u011bl hlad.“<\/p><\/div>\n

Do m\u00edstnosti p\u0159\u00edmo vtan\u010dil s t\u00e1cem su\u0161enek v jedn\u00e9 ruce a va\u0159e\u010dkou, na jej\u00ed\u017e \u0161pi\u010dce se nach\u00e1zela n\u011bjak\u00e1 hust\u00e1 b\u00edl\u00e1 hmota, v t\u00e9 druh\u00e9. Odlo\u017eil t\u00e1c na st\u016fl hned vedle Andreasova nedot\u010den\u00e9ho \u010daje a usadil se do k\u0159esla naproti n\u011bmu. T\u011bsto na dort m\u011bl kone\u010dn\u011b v troub\u011b, tak\u017ee mu nic nebr\u00e1nilo ve vym\u00fd\u0161len\u00ed dal\u0161\u00edch provokac\u00ed na sv\u011btlovlas\u00e9ho chlapce. Kdy\u017e ale k n\u011bmu zvedl pohled, ke sv\u00e9mu vlastn\u00edmu p\u0159ekvapen\u00ed zjistil, \u017ee se Andreas usm\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Co je?“ zamru\u010del a na\u0161tvan\u011b si str\u010dil do \u00fast va\u0159e\u010dku se zbytky smetanov\u00e9ho kr\u00e9mu.<\/div>\n
„Nic.“ Andy nevinn\u011b zamrkal a nat\u00e1hl se pro sv\u016fj hrnek. „Je to od tebe mil\u00e9.“<\/div>\n
„Chohe?“ zahuhlal Georg s \u00fasty pln\u00fdmi sladk\u00e9 dobroty. T\u011b\u017ece polkl. „Nen\u00ed to mil\u00e9. V\u016fbec jsem se nesna\u017eil b\u00fdt mil\u00fd a i kdybych se n\u011bkdy sna\u017eil b\u00fdt mil\u00fd, byl bys posledn\u00ed osobou na sv\u011bt\u011b, kv\u016fli kter\u00e9 bych to d\u011blal.“<\/div>\n
„D\u011bkuji, \u017ees m\u011b informoval, ale stejn\u011b.“ Andreas hrav\u011b pokr\u010dil rameny a upil si z \u010daje, kter\u00fd byl nejen velice chutn\u00fd, ale tak\u00e9 n\u00e1dhern\u011b von\u011bl. Von\u011bl po n\u011bjak\u00fdch kv\u011btech, v\u011bd\u011bl, \u017ee tu v\u016fni u\u017e n\u011bkde c\u00edtil, \u017ee ji zn\u00e1, byla mu pov\u011bdom\u00e1, jen nedok\u00e1zal zjistit, pro\u010d a odkud ji znal.<\/div>\n
\n
„T\u011bm su\u0161enk\u00e1m u\u017e d\u00e1vno skon\u010dilo datum spot\u0159eby, tu a tam jsem na nich dokonce zahl\u00eddl pl\u00edse\u0148 a do toho \u010daje jsem ti plivnul.“<\/div>\n
„Ale no tak, chov\u00e1\u0161 se jako d\u00edt\u011b. Tohle jsou opravdu sm\u011b\u0161n\u00e9 pokusy, jak m\u011b na\u0161tvat. Zrovna tak sm\u011b\u0161n\u00e9 jako tv\u00e9 tri\u010dko.“ Andreas si dop\u0159\u00e1l je\u0161t\u011b jeden dou\u0161ek \u010daje, ne\u017e hrnek odlo\u017eil zp\u00e1tky na st\u016fl, a ignoruje Georg\u016fv vra\u017eedn\u00fd pohled, prstem dloubl do jeho milovan\u00e9ho \u017elut\u00e9ho tri\u010dka s potiskem, nap\u016fl schovan\u00e9ho za \u0161pinavou z\u00e1st\u011brou.<\/div>\n
„Tak moje tri\u010dko ti p\u0159ipad\u00e1 sm\u011b\u0161n\u00e9?“<\/div>\n
„Tob\u011b snad ne?“ Andreas hrav\u011b pozdvihl obo\u010d\u00ed. „Je na n\u011bm p\u00e1rek v rohl\u00edku.“<\/div>\n
„A co je na tom?“<\/div>\n
„Usm\u00edv\u00e1 se.“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d nech\u00e1pu.“<\/div>\n
„A m\u00e1 na hlav\u011b sombrero.“<\/div>\n
„M\u00e1 to b\u00fdt vtipn\u00e9. Je to vesel\u00fd mexick\u00fd p\u00e1rek v rohl\u00edku. Rozhodn\u011b m\u00e1 v\u00edce rozumu ne\u017e ty.“<\/div>\n
„Te\u010f pro zm\u011bnu nech\u00e1pu j\u00e1. Kam t\u00edm m\u00ed\u0159\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Georg se zhluboka nadechl, ud\u011blal sv\u016fj nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed obli\u010dej a spustil. „Jsi opravdu hloup\u00fd. V\u0161ichni jsme ti \u0159\u00edkali, \u017ee to nedopadne dob\u0159e. Spr\u00e1vce budovy by musel b\u00fdt naprost\u00fd idiot, pokud by p\u0159ehl\u00e9dl psa, kter\u00fd je ve stoje na zadn\u00edch vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e on. Kdyby sis nechal poradit a rovnou ji odvezl do \u00fatulku, nemuselo by to takhle dopadnout. Ona u\u017e mohla m\u00edt nov\u00fd domov a ty bys tady nebyl.“<\/div>\n
„Tak\u017ee tohle je tv\u016fj jedin\u00fd probl\u00e9m? Volal jsem s Billem a jemu to v\u016fbec nevadilo. Kdy\u017e to nevad\u00ed jemu, pro\u010d by to m\u011blo vadit tob\u011b?“ Andreas se nat\u00e1hl po jedn\u00e9 ze su\u0161enek.<\/div>\n
Georg se zachmu\u0159il. „Je to Bill. Nikdy by ti ne\u0159ekl, \u017ee t\u011b tady nechce. Nikdy by nedovedl nikomu ubl\u00ed\u017eit. Na rozd\u00edl od n\u011bkoho, \u017ee?“<\/div>\n
„Omluvil jsem se. Jemu a tob\u011b snad milionkr\u00e1t. Co m\u00e1m je\u0161t\u011b ud\u011blat?“<\/div>\n
„P\u0159\u00ed\u0161t\u011b si po\u0159\u00e1dn\u011b rozmysli, ne\u017e n\u011bco vypust\u00ed\u0161 z pusy. Tvoje slova mohou m\u00edt n\u00e1sledky.“<\/div>\n
\n

A to byl h\u0159eb\u00edk do pomysln\u00e9 rakve Andreasovy trp\u011blivosti. Vysko\u010dil na nohy, \u010d\u00edm\u017e ze sebe prudce set\u0159\u00e1sl deku, kter\u00e1 n\u00e1hle p\u00e1lila a vyr\u00fdvala mu do k\u016f\u017ee hlubok\u00e9 r\u00e1ny. Ze zem\u011b popadl batoh a ze stolu n\u011bkolik knih. Neohl\u00ed\u017eel se za Georgem, kter\u00fd sledoval jeho z\u00e1da provinil\u00fdm pohledem. V krku c\u00edtil velkou p\u0159ek\u00e1\u017eku a srdce mu ka\u017edou vte\u0159inou tlouklo po\u0159\u00e1d rychleji.<\/p><\/div>\n

Ano, byl vinen. Ubl\u00ed\u017eil \u010dlov\u011bku, kter\u00fd mu jak\u017eiv neud\u011blal nic \u0161patn\u00e9ho a ubl\u00ed\u017eil mu jen proto, aby se p\u0159ed ostatn\u00edmi vyt\u00e1hl. Neposlechl sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, kdy\u017e jej prosil, aby s t\u00edm p\u0159estal a rad\u011bji se soust\u0159edil na n\u011bkoho jin\u00e9ho, na n\u011bkoho, kdo byl schopen ubr\u00e1nit se. Byl hloup\u00fd a zbab\u011bl\u00fd a nikdy si neodpust\u00ed, jak se zachoval v den Gregova \u00fatoku. N\u011bkdy se mu o tom dokonce zd\u00e1lo. Obrazy minulosti, i kdy\u017e pouze v podob\u011b nehmotn\u00fdch st\u00edn\u016f p\u0159enesen\u00fdch do sn\u016f, byly natolik \u017eiv\u00e9, \u017ee se poka\u017ed\u00e9 probudil zpocen\u00fd s prosbou o odpu\u0161t\u011bn\u00ed na rtech. Po\u0159\u00e1d m\u011bl p\u0159ed o\u010dima Bill\u016fv zakrvaven\u00fd obli\u010dej, to jak se sna\u017eil z posledn\u00edch sil zakr\u00fdt svou tv\u00e1\u0159, kdy\u017e k n\u011bmu po Gregov\u011b \u00fat\u011bku p\u0159ib\u011bhl. Okam\u017eit\u011b zavolal z\u00e1chranku a po celou tu dobu byl s n\u00edm a dr\u017eel jej za ruku. Po celou dobu se mu v duchu omlouval, ale byl natolik vyd\u011b\u0161en\u00fd, \u017ee sv\u00e9 omluvy nebyl schopen p\u0159etavit do slov. Hled\u011bl mu do o\u010d\u00ed, co nejopatrn\u011bji mu ot\u00edral krev z obli\u010deje, ale nebyl si jist\u00fd, jestli jej Bill vn\u00edm\u00e1. Jeho o\u010di byly nevidom\u00e9, zahaleny jakousi mlhou, p\u0159esn\u011b jako Andreasova mysl.<\/div>\n
Cht\u011bl na to zapomenout. Sna\u017eil se, ale Georg mu to v\u016fbec neuleh\u010doval.<\/div>\n
P\u0159ib\u011bhl ke dve\u0159\u00edm s pocitem, \u017ee se poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b t\u011b\u0161\u00ed na to, a\u017e bude zp\u00e1tky ve \u0161kole. Cht\u011bl Georga po\u017e\u00e1dat o to, aby mu na t\u011bch p\u00e1r hodin pohl\u00eddal Andrit\u00eddu, ale kdy\u017e se oto\u010dil a spat\u0159il jej – po\u0159\u00e1d na gau\u010di s va\u0159e\u010dkou od kr\u00e9mu v ruce – nemohl jinak. Bylo mu to v\u0161echno opravdu l\u00edto. Obl\u00edbil si jej i p\u0159esto, \u017ee on si jeho obl\u00edbit nedok\u00e1zal a takov\u00e9 chov\u00e1n\u00ed jej skute\u010dn\u011b mrzelo.<\/div>\n
\n

„V\u00ed\u0161, \u010dekal jsem, \u017ee bude\u0161 jin\u00fd,“ promluvil ti\u0161e.<\/p><\/div>\n

„Jak jin\u00fd?“ Georg vstal, ale nev\u011bnoval mu pozornost. M\u00edsto toho, aby mu pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed, \u00fap\u011bnliv\u011b studoval vzor na podlaze.<\/div>\n
„Jsi Bill\u016fv nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel. Myslel jsem, \u017ee bude\u0161 v\u00edc jako on. A pokud se neuraz\u00ed\u0161, mus\u00edm ti \u0159\u00edct, \u017ee jsem opravdu r\u00e1d, \u017ee on nen\u00ed v\u00edc jako ty.“<\/div>\n
Georg okam\u017eit\u011b zvedl pohled, ale bylo pozd\u011b. Ozvalo se tich\u00e9 klapnut\u00ed a jeho o\u010di z\u016fstaly zmaten\u00e9 hled\u011bt do pr\u00e1zdna.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

O n\u011bkolik hodin pozd\u011bji, v dob\u011b, kdy se m\u011bla konat tolik o\u010dek\u00e1van\u00e1 oslava, nikdo jaksi nebyl ve sv\u00e9 k\u016f\u017ei. Georgovy kulin\u00e1\u0159sk\u00e9 v\u00fdkony nebyly zrovna takov\u00e9, jak o\u010dek\u00e1val, a tak post\u00e1val u spor\u00e1ku, na n\u011bm\u017e se nach\u00e1zelo hned n\u011bkolik st\u00e9naj\u00edc\u00edch a bublaj\u00edc\u00edch p\u00e1nv\u00ed, a do podivn\u011b vypadaj\u00edc\u00edch sm\u011bs\u00ed v zoufal\u00e9 snaze zachr\u00e1nit je, h\u00e1zel v\u0161e, co mu p\u0159i\u0161lo pod ruce, a nedovolil nikomu dal\u0161\u00edmu, aby mu s t\u00edm pomohl. Jen zv\u00ed\u0159ec\u00ed publikum v podob\u011b Andrit\u00eddy, spokojen\u011b krout\u00edc\u00ed ocasem, kot\u011bte, kter\u00e9 se zase spokojen\u011b kroutilo kolem n\u00ed, a Atomka, kter\u00fd si ani jednoho z nich zat\u00edm p\u0159\u00edli\u0161 nepou\u0161t\u011bl k t\u011blu, sm\u011blo sledovat tu spou\u0161\u0165.<\/p><\/div>\n

Andreas byl mezit\u00edm v ob\u00fdv\u00e1ku; s\u00e1m obklopen dv\u011bma lahvemi kvalitn\u00edho v\u00edna a jable\u010dn\u00e9ho mo\u0161tu pro Billa p\u0159em\u00fd\u0161lel nad Georgov\u00fdm chov\u00e1n\u00edm a nad t\u00edm, pro\u010d ud\u011blal to, co ud\u011blal. Kdy\u017e se vr\u00e1tili ze \u0161koly, byly v\u0161echny jeho v\u011bci nah\u00e1zen\u00e9 v Georgov\u011b byt\u011b, konkr\u00e9tn\u011b v pokoji, v n\u011bm\u017e kdysi bydlel jeho bratr. Kdy\u017e se jej na to cht\u011bl zeptat, odsekl pouze n\u011bco v tom smyslu, \u017ee nen\u00ed tak \u0161patn\u00fd \u010dlov\u011bk, jak si Andreas o\u010dividn\u011b mysl\u00ed, a to byla posledn\u00ed slova, kter\u00e1 mu v ten ve\u010der v\u011bnoval. Hned potom se zav\u0159el do kuchyn\u011b, kde se celou dobu mra\u010dil na sv\u00e9 vz\u00e1cn\u00e9 v\u00fdtvory. Andreas si stihl v\u0161imnout je\u0161t\u011b jedn\u00e9 v\u011bci. Tri\u010dko s vesel\u00fdm p\u00e1rkem v rohl\u00edku bylo pry\u010d a chyb\u011bl i klobou\u010dek na Georgov\u011b hlav\u011b. Nahradilo je jednoduch\u00e9, stroh\u00e9 tmav\u00e9 oble\u010den\u00ed bez potisk\u016f a n\u00e1pis\u016f, dokonce se zd\u00e1lo, \u017ee cel\u00e1 oslava se prom\u011bnila v n\u011bco nucen\u00e9ho, v n\u011bco, \u010deho se nikdo z nich ve skute\u010dnosti necht\u011bl \u00fa\u010dastnit.<\/div>\n
\n

„Tak, je\u0161t\u011b posledn\u00ed knofl\u00edk a je to.“ Tom pe\u010dliv\u011b dokon\u010doval sv\u00e9 d\u00edlo, kter\u00e9 se stalo jeho ka\u017edodenn\u00ed rutinou od chv\u00edle, co Bill p\u0159i\u0161el o schopnost obl\u00e9kat se s\u00e1m. Kdy\u017e byl hotov, rozv\u00e1zal uzl\u00ed\u010dek na s\u00e1\u010dku, chr\u00e1n\u00edc\u00edm Billovu s\u00e1dru, odlo\u017eil jej na no\u010dn\u00ed stolek a klekl si naproti n\u011bmu v takov\u00e9 bl\u00edzkosti, \u017ee by mohl spo\u010d\u00edtat ka\u017edi\u010dkou \u0159asu lemuj\u00edc\u00ed Billovy n\u00e1dhern\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di. Mohl by, pokud by Bill op\u011btoval jeho pohled, ale to se ned\u011blo. \u010cernovl\u00e1sek sed\u011bl naproti n\u011bmu s hlavou sv\u011b\u0161enou mezi rameny, mokr\u00e9 prameny tmav\u00fdch vlas\u016f mu spadaly do tv\u00e1\u0159e, n\u00e1dhern\u011b von\u011bly a Tom bojoval s nutk\u00e1n\u00edm hr\u00e1t si s nimi. Propl\u00e9tat je, no\u0159it do nich prsty stejn\u011b tak jak to d\u011blal poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e v noci ul\u00e9hali do postele, svl\u00e9kli se a u\u017e\u00edvali si p\u0159\u00edtomnost toho druh\u00e9ho. Dnes to v\u0161ak bylo jin\u00e9. Bill nem\u011bl n\u00e1ladu u\u017e\u00edvat si bl\u00edzkost ostatn\u00edch lid\u00ed. Cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m a Tom to moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl. Byl zklaman\u00fd, mrzut\u00fd a smutn\u00fd a neum\u011bl to d\u00e1t najevo jinak ne\u017e zp\u016fsobem, kter\u00fd znal u\u017e od ran\u00e9ho d\u011btstv\u00ed. Uzav\u0159el se do sebe a odm\u00edtal k sob\u011b pustit n\u011bkoho dal\u0161\u00edho. Zd\u00e1lo se, \u017ee dnes k sob\u011b poprv\u00e9 nepust\u00ed ani Toma.<\/p><\/div>\n

„Bille.“ Zkusil to. Nedok\u00e1zal by jej v takov\u00e9 chv\u00edli nechat samotn\u00e9ho. „No tak, pod\u00edvej se na m\u011b.“ Zvedl ruku a n\u011b\u017en\u011b jej dloubl do \u0161pi\u010dky nosu. Bill pouze t\u011b\u017ece polkl a je\u0161t\u011b v\u00edce sklonil hlavu. „M\u00e1m odej\u00edt? Chce\u0161 b\u00fdt chv\u00edli s\u00e1m?“<\/div>\n
Bill se neh\u00fdbal, trvalo n\u011bkolik mu\u010div\u011b dlouh\u00fdch vte\u0159in, ne\u017e se odhodlal zvednout hlavu a pohl\u00e9dnout Tomovi do o\u010d\u00ed. „M\u016f\u017ee\u0161 z\u016fstat,“ \u0161eptl.<\/div>\n
„Z\u016fstal bych, i kdybys mi to nedovolil,“ \u0159ekl Tom s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. „Ale to ty dob\u0159e v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
\n

Bill z n\u011bj nespou\u0161t\u011bl pohled. I p\u0159esto, \u017ee za okny \u0159\u00e1dila bou\u0159e a po hv\u011bzd\u00e1ch na obloze nebylo ani stopy, n\u011bco v Tomov\u011b pohledu z\u00e1\u0159ilo a to n\u011bco jej donutilo zapomenout na ud\u00e1losti posledn\u00edch hodin, i kdy\u017e jen na chvilku.<\/p><\/div>\n

Najednou byl na kolenou, levou ruku polo\u017eil na Tom\u016fv t\u00fdl a bezmy\u0161lenkovit\u011b p\u0159it\u00e1hl jeho tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 sv\u00e9. Jakmile znovu c\u00edtil jeho rty na t\u011bch sv\u00fdch, vydechl \u00falevou. V\u011bnoval mu hlubok\u00fd polibek, opravdu hlubok\u00fd, takov\u00fd druh polibku, kter\u00fd v\u00e1m vyburcuje ve\u0161ker\u00e9 smysly na maximum, va\u0161e t\u011blo rozechv\u011bje n\u00e1hlou slabost\u00ed a donut\u00ed v\u00e1s cht\u00edt v\u00edc, cht\u00edt v\u0161echno. Tom tlumen\u011b zast\u00e9nal, p\u0159itiskl si Billovo drobn\u00e9 t\u011blo na to sv\u00e9 a hladov\u011b vplul jazykem do jeho pootev\u0159en\u00fdch \u00fast. Nebylo to poprv\u00e9, co se l\u00edbali, ale jemu to tak p\u0159ipadalo. Ka\u017ed\u00fd polibek mu p\u0159i\u0161el jako z\u00e1zrak, v\u0161echno, co mu Bill dovolil, to jak se mu ka\u017ed\u00fdm dnem odevzd\u00e1val po\u0159\u00e1d v\u00edc a v\u00edc, jej nutilo v\u011b\u0159it tomu, \u017ee je to v\u0161echno pouh\u00fdm snem. Po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch se od sebe odtrhli, prudce lapaj\u00edc\u00ed po dechu. Jejich tv\u00e1\u0159e byly i nad\u00e1le p\u0159itiskl\u00e9 proti sob\u011b, jejich nosy se dot\u00fdkaly, kdy\u017e zoufale nas\u00e1valy v\u016fni toho druh\u00e9ho.<\/div>\n
\n

„Dok\u00e1zal bych to,“ ozval se najednou Bill t\u0159esouc\u00edm se hlasem a Tom pochopil, \u017ee nar\u00e1\u017e\u00ed na to, co ud\u011blal pan Higgins hned po p\u0159edn\u00e1\u0161ce. Zavolal k sob\u011b svou obl\u00edbenou trojici, proto\u017ee si s nimi pot\u0159eboval o n\u011b\u010dem promluvit. Tom si myslel, \u017ee se chce zeptat na v\u011bci kolem projektu a soud\u011b podle Billova p\u0159ekvapen\u00e9ho pohledu a neschopnosti reagovat, v\u011bd\u011bl, \u017ee si to myslel taky.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm. I on to v\u00ed.“ Mluvil ti\u0161e a pomalu. \u0160pi\u010dkou nosu hladil ten Bill\u016fv, n\u011bkde mezi jejich propleten\u00fdmi t\u011bly propl\u00e9tal i prsty jejich rukou. „\u0160patn\u011b jsi to pochopil, Bille. Higgins to neud\u011blal proto, \u017ee v tebe nev\u011b\u0159\u00ed, ud\u011blal to proto, \u017ee v tebe v\u011b\u0159\u00ed a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. M\u00e1 t\u011b r\u00e1d, v\u00ed, \u010deho jsi schopen, tv\u00e9 dosavadn\u00ed v\u00fdsledky jsou toho jasn\u00fdm d\u016fkazem.“<\/div>\n
„Tak pro\u010d mi nedovolil pokra\u010dovat v projektu? Pro\u010d to prost\u011b nemohl nechat b\u00fdt? Jsou to jen mod\u0159iny, jinak jsem v po\u0159\u00e1dku, opravdu jsem a zvl\u00e1dl bych to. Nejsem na to p\u0159eci s\u00e1m, m\u00e1m v\u00e1s a vy byste-„<\/div>\n
„Bille,“ Tom jej p\u0159eru\u0161il drobn\u00fdm polibkem. „On nepot\u0159ebuje, abys v tom projektu pokra\u010doval. Nepot\u0159ebuje, abys mu cokoliv dokazoval. Jsi \u00fa\u017easn\u00fd student a on skv\u011bl\u00fd u\u010ditel, kdy\u017e vn\u00edm\u00e1 i to, co se d\u011bje mimo \u0161koln\u00ed p\u016fdu a bere to v \u00favahu. Nesm\u00ed\u0161 b\u00fdt smutn\u00fd.“<\/div>\n
„A co bude s v\u00e1mi?“ zeptal se sk\u0159ehotav\u011b.<\/div>\n
„Sly\u0161el jsi, oba nap\u00ed\u0161eme n\u011bjak\u00fd test nebo n\u011bco podobn\u00e9ho. Bude to v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem v\u00e1m pomoct,“ \u0159ekl Bill a nesm\u011ble odvr\u00e1til pohled. „Cht\u011bl jsem pomoct tob\u011b. Byl to n\u00e1\u0161 projekt. Jej d\u00edky n\u011bmu to v\u0161echno za\u010dalo a te\u010f se m\u00e1m toho v\u0161eho jen tak vzd\u00e1t?“ Prsty jemn\u011b dloubal do povle\u010den\u00ed.<\/div>\n
\n

Tom vzal jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a obda\u0159il jej l\u00e1skypln\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Nosem jej pohladil po brad\u011b. „Ty se nevzd\u00e1v\u00e1\u0161 n\u00e1s dvou, Bille. Vzd\u00e1v\u00e1\u0161 se t\u011bch pitom\u00fdch synt\u00e9z aminokyselin, substituc\u00ed a b\u016fhv\u00ed \u010deho dal\u0161\u00edho. Je to jen hloup\u00fd projekt, na kter\u00fd se za p\u00e1r t\u00fddn\u016f zapomene. Nic to neznamen\u00e1.“<\/p><\/div>\n

Bill p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, aby se mohl soust\u0159edit, ale ne\u0161lo to. Cht\u011bl b\u00fdt zase t\u00edm Billem, kter\u00fd stav\u011bl \u0161kolu p\u0159ed v\u0161echno ostatn\u00ed na sv\u011bt\u011b. Cht\u011bl b\u00fdt t\u00edm klukem, pro kter\u00e9ho nebylo nic d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edho a opravdov\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e chemick\u00e9, biologick\u00e9 a fyzik\u00e1ln\u00ed procesy a cht\u011bl pov\u011bd\u011bt n\u011bco, co by mohl nam\u00edtnout v\u016f\u010di Tomovu tvrzen\u00ed. \u0158ekl p\u0159eci, \u017ee to nic neznamen\u00e1, \u017ee se na to za p\u00e1r t\u00fddn\u016f zapomene. Bylo to, jako by se vysm\u00e1l jeho d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edm ide\u00e1l\u016fm a priorit\u00e1m, po\u0161lapal je jen t\u00edm, \u017ee se odv\u00e1\u017eil \u0159\u00edct pravdu. Otev\u0159el o\u010di, vpil se do jeho h\u0159ejiv\u00e9ho pohledu a uc\u00edtil, jak mu po cel\u00e9m t\u011ble vystupuje hus\u00ed k\u016f\u017ee. Rozt\u0159esen\u011b p\u0159ijal do plic tro\u0161ku vzduchu. Do o\u010d\u00ed mu vystoupily slzy. Zvedl ruku, aby se mohl dotknout Tomovy tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu,“ \u0161pitl a zlehka jej pol\u00edbil. Jeho hlas se t\u0159\u00e1sl stejn\u011b jako prsty, kter\u00fdmi mapoval Tomovu tv\u00e1\u0159. „Nic to neznamen\u00e1 a j\u00e1 si opravdu pot\u0159ebuju odpo\u010dinout.“<\/div>\n
„Takhle se mi l\u00edb\u00ed\u0161.“ Pohladil Billa po vlasech, naklonil se dop\u0159edu a um\u00edstil n\u011bkolik n\u011b\u017en\u00fdch polibk\u016f na ka\u017edou z Billov\u00fdch mod\u0159in. Pot\u00e9 mu pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed a usm\u00e1l se. P\u0159itiskl tv\u00e1\u0159 k jeho uchu. „A m\u016f\u017eeme za\u010d\u00edt tak, \u017ee spole\u010dn\u011b s Georgem oslav\u00edme jeho \u00fasp\u011bch d\u0159\u00edv, ne\u017e se mu poda\u0159\u00ed podp\u00e1lit kuchy\u0148.“<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Jak se \u0159\u00edk\u00e1, na to kr\u00e1sn\u00e9 si \u010dlov\u011bk mus\u00ed um\u011bt po\u010dkat a j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee se mnou je\u0161t\u011b malou chvilku vydr\u017e\u00edte \u010dekat na pokra\u010dov\u00e1n\u00ed, proto\u017ee to opravdu bude st\u00e1t za to. Zat\u00edm p\u0159eji v\u0161em p\u0159\u00edjemn\u00e9 po\u010dten\u00ed \ud83d\ude42 „Ne\u010dekej, \u017ee t\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-1890","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1890","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1890"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1890\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1890"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1890"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1890"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}