{"id":19029,"date":"2008-04-01T17:16:00","date_gmt":"2008-04-01T16:16:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=18988"},"modified":"2008-04-01T17:16:00","modified_gmt":"2008-04-01T16:16:00","slug":"kdo-se-boji-potrebuje-dvojce-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/04\/01\/kdo-se-boji-potrebuje-dvojce-1-2\/","title":{"rendered":"Kdo se boj\u00ed, pot\u0159ebuje dvoj\u010de (1\/2)"},"content":{"rendered":"
(Bill)<\/div>\n
Faajn, tak je\u0161t\u011b jednou! Andyho zabiju, \u017ee mi to poslal! Znova kliknu na malinkou obrazove\u010dku zobrazuj\u00edc\u00ed n\u00e1hled do hry The House a za\u010dnu op\u011bt hr\u00e1t. Styd\u00edm se to p\u0159iznat, ale je to v\u00e1\u017en\u011b prvn\u00ed hra, u kter\u00fd se boj\u00edm… jo, j\u00e1 se boj\u00edm! Nejd\u0159\u00edv to bylo \u00fapln\u011b v pohod\u011b, jen\u017ee po prvn\u00edch p\u00e1r stra\u0161idelnejch sc\u00e9n\u00e1ch u\u017e jsem si dr\u017eel k\u0159e\u010dovit\u011b ruku p\u0159ed o\u010dima a ty stra\u0161ideln\u00fd v\u011bci jsem pozoroval jen malinkatou \u0161kv\u00edrkou mezi prsty. Jsem srab! Po asi dvou minut\u00e1ch se na parapet\u011b jist\u00e9 m\u00edstnosti objev\u00ed op\u011bt ten chlape\u010dek bez hlavy… ano – op\u011bt a j\u00e1 se op\u011bt hrozn\u011b vyd\u011bs\u00edm! Ne, to nejde! U\u017e asi po \u010dtvrt\u00fd za tenhle ve\u010der zav\u0159u celou hru. Opatrn\u011b vyjdu z pokoje, a zat\u00edmco se vyklepan\u011b rozhl\u00ed\u017e\u00edm v\u0161ude kolem, nahmat\u00e1m rukou zap\u00edn\u00e1n\u00ed sv\u011btla. Tro\u0161ku se uklidn\u00edm, kdy\u017e celou chodbu zalije sv\u011btlo. Po\u0159\u00e1d kontroluju, jestli za mnou n\u011bkdo nejde\u2026 ne, opravdu nejsem norm\u00e1ln\u00ed\u2026 a zaklepu na dve\u0159e Tomova pokoje. S t\u00edmhle mi prost\u011b mus\u00ed pomoct! „No?“ ozve se zevnit\u0159. Otev\u0159u dve\u0159e a str\u010d\u00edm hlavu dovnit\u0159. „Mohl bys mi s n\u011b\u010d\u00edm pomoct na compu?“ za\u0161kemr\u00e1m. „S \u010d\u00edm?“ zept\u00e1 se, ale u\u017e kr\u00e1\u010d\u00ed sm\u011brem ke mn\u011b. „No… v\u00ed\u0161 hraju jednu hru a ona je hrozn\u011b stra\u0161ideln\u00e1,“ rozpa\u010dit\u011b se usm\u011bju, proto\u017ee v\u00edm, \u017ee jemu to nebude p\u0159ipadat tak \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u00ed. „Boj\u00ed\u0161 se hry?“ koukne na m\u011b s velice pobaven\u00fdm v\u00fdrazem. „Nech toho!“ na\u0161tvan\u011b na\u0161pul\u00edm pusu a u\u017e ho vedu k sob\u011b do pokoje. P\u0159es \u017eidli se naklon\u00edm k my\u0161i a najedu\u2026 znova\u2026 na onu hru.<\/div>\n
(Tom)<\/div>\n
Pobaven\u011b sleduju Billa, jak opatrn\u011b klik\u00e1 na odkaz ve sv\u00fdm e-mailu. S ka\u017ed\u00fdm cvaknut\u00edm my\u0161i je \u010d\u00edm d\u00e1l nerv\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed a gestem ruky mi nazna\u010duje, abych si sednul vedle n\u011bj. P\u0159isunu si \u017eidli a zad\u00edv\u00e1m se do obrazovky, na kter\u00fd se p\u0159\u00edmo p\u0159ede mnou vyr\u00fdsuje obrys n\u011bjak\u00fdho domu v doprovodu stra\u0161ideln\u00fd hudby. „Tohohle se boj\u00ed\u0161?“ pousm\u011bju se. Uzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee ve mn\u011b trochu za\u010d\u00edn\u00e1 hryzat ten \u010derv\u00edk sv\u011bdom\u00ed, proto\u017ee kdybych tu byl s\u00e1m, asi bych ke strachu taky nem\u011bl daleko. Ale zat\u00edm je to v pohod\u011b. Bill po\u0159\u00e1d ustra\u0161en\u011b klik\u00e1 na n\u011bjak\u00fd p\u0159edm\u011bty a najednou si zakryje o\u010di. „Tome, pozor!!“ zaje\u010d\u00ed a odvr\u00e1t\u00ed hlavu od monitoru. Nech\u00e1pav\u011b sleduju obrazovku, nic tak hrozn\u00fdho se zat\u00edm ned\u011bje. „Co tak pla\u0161\u00ed\u0161? V\u017edy\u0165 se tam nic ned\u011b-“ nesta\u010d\u00edm do\u0159\u00edct v\u011btu a s hr\u016fzou v o\u010d\u00edch vyst\u0159el\u00edm od obrazovky. „\u00c1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1, co to je????“ vyklepan\u011b sund\u00e1m ruku z obli\u010deje. Na obrazovce se jen tak kut\u00e1l\u00ed hlava n\u011bjak\u00fdho d\u00edt\u011bte. „No fuj!!“ odfrknu, na\u010de\u017e se oklepu z ‚lehk\u00fdho‘ \u0161oku. „Ty se taky boj\u00ed\u0161, Tome?“ Bill se na m\u011b p\u0159ekvapen\u011b pod\u00edv\u00e1 a st\u011b\u017e\u00ed zadr\u017euje sm\u00edch. „J\u00e1? Ne… neboj\u00edm se! Jenom jsem se lekl!“ d\u011bl\u00e1m hrooozn\u00fdho hrdinu, ale popravd\u011b se za\u010d\u00edn\u00e1m fakt d\u011bsit dal\u0161\u00edch cvaknut\u00ed my\u0161\u00ed. Jsem p\u0159ece star\u0161\u00ed! A je to jenom HRA! V\u0161echno to je vymy\u0161len\u00fd, nen\u00ed se p\u0159ece \u010deho b\u00e1t! Bill se oto\u010d\u00ed zp\u00e1tky ke compu a ucejt\u00edm, jak se p\u0159isune bl\u00ed\u017e ke mn\u011b\u2026<\/div>\n
(Bill)<\/div>\n
No skv\u011bl\u00fd… Tom m\u011b m\u011bl… ‚ochra\u0148ovat‘ a on se boj\u00ed taky. „Tak… tak to hr\u00e1t nebudeme, hm?“ nevrhnu pla\u0161e, ale Tom jen zakrout\u00ed hlavou. „Tohle zvl\u00e1dneme, ne? P\u0159ece nebudeme posran\u00fd z n\u011bjak\u00fd pitom\u00fd hry… a jak jsem \u0159ekl – j\u00e1 se neboj\u00edm br\u00e1\u0161kol“ p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b na m\u011b zamrk\u00e1… jasn\u011b… „Fajn\u2026“ souhlas\u00edm zt\u011b\u017eka. ‚Vejdeme‘ do dal\u0161\u00ed m\u00edstnosti – koupelna. Je\u017ei\u0161… to minule bylo aspo\u0148 o to lep\u0161\u00ed, \u017ee jsem v\u011bd\u011bl, co se bude d\u00edt, ale tady jsem je\u0161t\u011b nebyl. Strachy se ot\u0159esu, kdy\u017e se n\u00e1m poda\u0159\u00ed spl\u00e1chnout z\u00e1chod. Do oken nar\u00e1\u017e\u00ed prudkej v\u00edtr a o n\u011bkolik m\u00e1lo okam\u017eik\u016f pozd\u011bji se za oknem objev\u00ed tmav\u00e1 siluetaaaa!!! „Bille, nek\u0159i\u010d!“ trhne sebou Tom, kterej se mo\u017en\u00e1 v\u00edc lekl m\u011b, ne\u017e t\u00fd hry… srdce mi bu\u0161\u00ed neuv\u011b\u0159iteln\u011b siln\u011b a pod n\u00e1valem strachu se je\u0161t\u011b v\u00edc p\u0159itisknu k Tomovi. Je mi fuk, co si o m\u011b bude myslet, ale j\u00e1 se prost\u011b boj\u00edm!!<\/div>\n
(Tom)<\/div>\n
Fuj, jsem se zase lek\u2026 Bill si klidn\u011b zaje\u010d\u00ed hned vedle m\u00fdho ucha a j\u00e1 m\u00e1m z toho m\u00e1lem infarkt! Jakoby nesta\u010dily ty hr\u016fzy v compu. „Tome? Ty se fakt neboj\u00ed\u0161?“ up\u0159e na m\u011b velk\u00fd \u010dokol\u00e1dov\u00fd o\u010di. Ten ustra\u0161enej v\u00fdraz m\u011b fascinuje! Skv\u011blej pocit, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee se neboj\u00edm s\u00e1m. „No, trochu\u2026“ pokr\u010d\u00edm rameny a sklop\u00edm o\u010di. P\u0159ipad\u00e1m si jak ten nejv\u011bt\u0161\u00ed srab, ale Bill to na m\u011b stejn\u011b pozn\u00e1. Klepu se strachy a kr\u010d\u00edm se u compu. A to je mi pros\u00edm sedmn\u00e1ct a j\u00e1 se boj\u00edm n\u011bjak\u00fd p\u0159ipitom\u011bl\u00fd hry! „Neboj, Bille, je to jenom vymy\u0161len\u00fd!“ ut\u011b\u0161uju ho, proto\u017ee ten vyd\u011b\u0161enej v\u00fdraz m\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 doh\u00e1n\u011bt k \u0161\u00edlenstv\u00ed. Obejmu ho konej\u0161iv\u011b kolem ramen a zase se za\u017eeru do obrazovky. Odte\u010f u\u017e se b\u00e1t nebudu. Je to jen HRA!!! Bill zkrou\u0161en\u011b sed\u00ed u po\u010d\u00edta\u010de, ruku m\u00e1 p\u0159ipl\u00e1cnutou na obli\u010deji a d\u011bj v ‚Dom\u011b‘ sleduje jen p\u0159es tu malilinkatou \u0161kv\u00edrku mezi prsty. Bill znova hlasit\u011b zaje\u010d\u00ed, \u0161kubne sebou a odt\u00e1hne se od monitoru. Taky to ve mn\u011b hrkne, proto\u017ee pohled na ob\u011b\u0161en\u00fd d\u011btsk\u00fd t\u011blo jsem fakt ne\u010dekal. No f\u016fj! Dal\u0161\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016fra je na sv\u011bt\u011b! Ale Tome, TY jsi p\u0159eci ten star\u0161\u00ed, ne? Vzpamatuj se! Rychle se ot\u0159epu z toho leknut\u00ed a obejmu br\u00e1chu kolem pasu. Celej se klepe a choul\u00ed se do malink\u00fdho klub\u00ed\u010dka. „Tak, te\u010f do ob\u00fdv\u00e1ku\u2026“ vzdychnu napjat\u011b a kliknu na \u0161ipku vedouc\u00ed do dal\u0161\u00edho pokoje\u2026<\/div>\n
(Bill)<\/div>\n
Ze strachu se mi t\u00e9m\u011b\u0159 mot\u00e1 hlava… kdy se mi tohle naposled stalo?? Snad n\u011bkdy ve t\u0159ech letech? Tom m\u011b chytnul kolem pasu. Jen zt\u011b\u017eka vydechnu a ruku si p\u0159itisknu je\u0161t\u011b v\u00edc k obli\u010deji. V ‚Dom\u011b‘ se rozezn\u011blo star\u00fd radio… Zase se tro\u0161ku ot\u0159esu.. Pevn\u011b zav\u0159u ob\u011b o\u010di a… je to najednou mnohem lep\u0161\u00ed. U\u017e nevid\u00edm ten hrozn\u011b stra\u0161idelnej d\u016fm, jen sly\u0161\u00edm zvuk radia. A c\u00edt\u00edm Tomovu ruku, jak pevn\u011b sv\u00edr\u00e1 m\u016fj pas… jo, p\u0159esn\u011b na tohle se te\u010f soust\u0159ed\u00ed v\u0161echna moje pozornost. M\u016fj dech se uklidnil, ale jakmile se Tom leknul a stiskl m\u011b je\u0161t\u011b o n\u011bco m\u00e1lo pevn\u011bji, zase se zrychlil.. ale u\u017e ne strachy. Bo\u017ee m\u016fj, za\u010d\u00edn\u00e1 mi t\u011blo polejvat p\u0159\u00edjemn\u00fd teplo… Otev\u0159u pomalu o\u010di a obraz se mi zase trochu zhoupne. Tom pr\u00e1v\u011b otev\u0159el jakejsi obraz, tak\u017ee zab\u00edr\u00e1 prvotn\u00ed m\u00edsto na obrazovce a j\u00e1 jen tisknu dla\u0148 v p\u011bst a zah\u00e1n\u00edm p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed a p\u0159edev\u0161\u00edm NECHT\u011aN\u00dd vzru\u0161en\u00ed. Mu\u017e na naprosto nehybn\u00fdm obraze mrkne o\u010dima a moje b\u0159icho se st\u00e1hne strachy… tohle u\u017e ale v\u00e1\u017en\u011b nezvl\u00e1d\u00e1m… je mi neskute\u010dn\u011b p\u0159\u00edjemn\u00fd, jak se m\u011b m\u016fj vlastn\u00ed bratr dot\u00fdk\u00e1. P\u0159\u00edjemnej pocit uc\u00edt\u00edm od b\u0159icha a\u017e kamsi do krku a do kone\u010dk\u016f prst\u016f. Tohle nejde! „Tome …“ \u0159eknu potichu a h\u0159e u\u017e nev\u011bnuju pozornost. Ale on jo… „Neboj,“ zamuml\u00e1 a pohlad\u00ed m\u011b celou dlan\u00ed p\u0159es bok! Ah Tome, co mi to d\u011bl\u00e1\u0161?! „Tome,“ \u0159eknu o n\u011bco d\u016frazn\u011bji. „U\u017e to bude, Bille, neboj se.“ „Tome!“ \u0159eknu u\u017e pevn\u00fdm hlasem. Kone\u010dn\u011b se oto\u010d\u00ed obli\u010dejem ke mn\u011b. Jak neuv\u011b\u0159iteln\u011b bl\u00edzko je\u2026 „Co je?“ zept\u00e1 se a nep\u0159est\u00e1v\u00e1 mi zp\u0159\u00edma koukat do o\u010d\u00ed. „J\u00e1… jsem vzru\u0161enej,“ skousnu si spodn\u00ed ret. Vyval\u00ed o\u010di… a sklouzne pohledem.. do m\u00fdho napnut\u00fdho kl\u00edna. M\u016fj obli\u010dej hod\u00ed \u010dervenou barvu… tohle je opravdu trapas! Znova mi koukne do o\u010d\u00ed.. netu\u0161\u00edm, co m\u011b to napad\u00e1, ale m\u00edsto abych uhnul.. zp\u0159\u00edma mu do nich taky kouk\u00e1m. Pomalu vydechne pootev\u0159enou pusou. Te\u010f nev\u00edm, jestli to d\u011bl\u00e1 naschv\u00e1l, ale fajn… ol\u00edznu si rty, nev\u00edm,prost\u011b nev\u00edm, pro\u010d to d\u011bl\u00e1m. Tomova ruka sjede z m\u00fdho boku a\u017e na hol\u00fd b\u0159icho. Vypla\u0161en\u011b kouknu dol\u016f a vid\u00edm jeho prsty, jak obkresluj\u00ed hv\u011bzdi\u010dku a pak zabloud\u00ed a\u017e ke kraji \u010dervenejch boxerek. Zvednu o\u010di k n\u011bmu a vid\u00edm, \u017ee celou dobu pozoroval m\u016fj pohled. Jakoby se snad ptal? Vzru\u0161en\u011b vydechnu, zav\u0159u o\u010di a na znamen\u00ed souhlasu p\u0159itisknu svoje rty na jeho… otv\u00edr\u00e1 je… ach bo\u017ee, m\u016fj bratr…<\/div>\n
(Tom)<\/div>\n
J\u00e1\u2026 l\u00edb\u00e1m svoje vlastn\u00ed dvoj\u010de! Nejhor\u0161\u00ed je, \u017ee tomu prost\u011b nedok\u00e1\u017eu zabr\u00e1nit!! Moje t\u011blo si d\u011bl\u00e1, co chce, ruce u\u017e se p\u0159esunuly kamsi hluboko pod Billovo triko a j\u00e1? Nem\u016f\u017eu d\u011blat absolutn\u011b nic… Tohle je ur\u010dit\u011b jen moment\u00e1ln\u00ed zkrat. Jenom chvilkov\u00fd selh\u00e1n\u00ed ze strachu. Co si to sakra namlouv\u00e1m? Copak se lidi ve strachu l\u00edbaj\u00ed se sv\u00fdma sourozencema? To asi NE! Bill se jemn\u011b dot\u00fdk\u00e1 sv\u00fdmi rty t\u011bch m\u00fdch, hlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i a po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b t\u0159esouc\u00ed se rukou propl\u00e9t\u00e1 na\u0161e prsty dohromady. Je tak roztomil\u00fd, kdy\u017e se boj\u00ed\u2026 Strachuju se ka\u017ed\u00fdho a\u0165 jen trochu prud\u0161\u00edho pohybu, abych mu neubl\u00ed\u017eil. P\u0159ipad\u00e1 mi tak bezbrann\u011b k\u0159ehk\u00fd\u2026 Na monitoru za\u010dne problik\u00e1vat sv\u011btlo v jak\u00fdsi temn\u00fd chodb\u011b, ale tomu a\u017e ani jeden z n\u00e1s nev\u011bnuje pozornost. Opatrn\u011b ho nadzvednu a rukama chytnu jeho zadek. Sp\u00ed\u0161 mini zadek. Pochop\u00ed to a omot\u00e1 svoje ruce kolem m\u00fdho krku. Nadzvednu ho, vysad\u00edm na psac\u00ed st\u016fl a za\u010dnu ho hltav\u011b a nedo\u010dkav\u011b l\u00edbat. V pokoji je \u0161ero, vlastn\u011b skoro tma, osv\u011bcuje ho jen ne\u00fanavn\u00e1 z\u00e1\u0159e obrazovky po\u010d\u00edta\u010de. Bill se na stole zavrt\u00ed, ozve se jen p\u00e1r cvaknut\u00ed na kl\u00e1vesnici, na kterou jsem ho mimochodem nev\u011bdomky posadil, a zase se za\u010dne v\u011bnovat na\u0161im jazyk\u016fm. Hraje si. N\u011b\u017en\u011b si s nimi pohr\u00e1v\u00e1, hlad\u00ed m\u011b studenou rukou po hol\u00fdm b\u0159\u00ed\u0161ku a ob\u010das mi tlumen\u011b vzdychne do ucha. Jestli jsem se je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r minutama divil tomu, \u017ee Billa vzru\u0161ujou moje ruce na jeho t\u011ble, tak te\u010f ho naprosto a pln\u011b ch\u00e1pu. O\u010di m\u00e1m pro jistotu zav\u0159en\u00fd nebo je up\u00edr\u00e1m jen na br\u00e1\u0161kovu dokonalou tv\u00e1\u0159i\u010dku. Nem\u00e1m snad ani s\u00edlu p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, co pr\u00e1v\u011b d\u011bl\u00e1m. M\u016fj mozek nepob\u00edr\u00e1, m\u00e1m zpomalen\u00fd snad v\u0161echny reflexy, jedin\u00fd, co pln\u011b vn\u00edm\u00e1m, jsou Billovy doteky a \u010d\u00edm d\u00e1l divo\u010dej\u0161\u00ed polibky. Centrum m\u00fdho ve\u0161ker\u00fdho my\u0161len\u00ed se te\u010f toti\u017e ani omylem nenach\u00e1z\u00ed v mozku, ale p\u0159esunulo se jaksi ‚tam dol\u016f‘, k mejm hust\u011b napnutejm d\u017e\u00edn\u016fm. Tohle u\u017e p\u0159est\u00e1v\u00e1m m\u00edt siln\u011b pod kontrolou\u2026 „Mus\u00edme to\u2026 to\u2026 dohr\u00e1t,“ odtrhnu se od n\u011bj, zrychlen\u011b oddechuju a v\u0161elijak se sna\u017e\u00edm zamaskovat natlakovanej poklopec. Up\u0159en\u011b se na m\u011b d\u00edv\u00e1. Trochu p\u0159ekvapen\u011b a zmaten\u011b. Zklaman\u011b odvr\u00e1t\u00ed hlavu zp\u00e1tky k monitoru a p\u00e1rkr\u00e1t nep\u0159\u00edtomn\u011b klikne na my\u0161\u00ed. To prost\u011b nejde! J\u00e1\u2026 j\u00e1 s t\u00edm nedok\u00e1\u017eu jen tak p\u0159estat!! Omot\u00e1m ruce kolem jeho bok\u016f a pevn\u011b si ho k sob\u011b p\u0159it\u00e1hnu. Sv\u00fdmi rty se dotknu jeho krku a po chv\u00edli po nich zbude jen mal\u00fd zarudl\u00fd fl\u00ed\u010dek. Jeho posmutn\u011blej v\u00fdraz zmiz\u00ed jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00fdho proutku a rozvern\u011b se na m\u011b usm\u011bje. Nech\u00e1pu svoje chov\u00e1n\u00ed, nech\u00e1pu, pro\u010d to v\u0161echno d\u011bl\u00e1m a\u2026 jak v\u016fbec m\u016f\u017eu, v\u017edy\u0165 je to m\u016fj BR\u00c1CHA! Ale p\u0159esto\u2026 v\u0161echno to chci. Nedok\u00e1\u017eu si tu slast odep\u0159\u00edt. To prost\u011b nedok\u00e1\u017eu. Prudce m\u011b za\u010dne l\u00edbat. Obj\u00edm\u00e1m ho, po\u0159\u00e1d ho hlad\u00edm a ob\u010das mi mezi rty unikne nejeden tichej sten.<\/div>\n
(Bill)<\/div>\n
M\u016fj… bo\u017ee! Je mo\u017en\u00fd, \u017ee m\u011b takhle dok\u00e1\u017ee rozhycovat n\u011bkdo, koho jsem dlouh\u00fdch sedmn\u00e1ct let pova\u017eoval za pouh\u00e9ho bratra?? Je mo\u017en\u00fd, \u017ee ten n\u011bkdo, kdo tuhle na\u0161i akci p\u0159ed chvilkou na p\u00e1r sekund ze strachu p\u0159eru\u0161il, mi tu te\u010f pomalu stahuje kalhoty? Ochotn\u011b nadzved\u00e1v\u00e1m zadek, abych mu to usnadnil, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to blbost, \u017ee se mo\u017en\u00e1 jednou vzbud\u00edm a \u0159eknu si, \u017ee jsem stra\u0161nej v\u016fl… ale \u017eiju jen jednou a pr\u00e1v\u011b te\u010f chci tohle! A kdy\u017e to chce i on… pro\u010d bych se br\u00e1nil, kdy\u017e je to tak… „\u00da\u017easn\u00fd Tome!“ prodere se mi z \u00fast, kdy\u017e l\u00edb\u00e1 moje stehna a p\u0159esouv\u00e1 se vej\u0161 a vej\u0161, a\u017e v\u017edycky skon\u010d\u00ed u nohavice boxerek. Jsem jak v jin\u00fdm sv\u011bt\u011b, jen nap\u016fl vn\u00edm\u00e1m okol\u00ed… jen nap\u016fl registruju, jak mi v hlav\u011b blik\u00e1, \u017ee to, co d\u011bl\u00e1m… respektive, co se sebou nech\u00e1v\u00e1m d\u011blat… je naprosto \u0161\u00edlen\u00fd a pro drtivou v\u011bt\u0161inu lid\u00ed naprosto nep\u0159\u00edpustn\u00fd. Je mi to tak srde\u010dn\u011b jedno! C\u00edt\u00edm, jak se mi na \u010dele tvo\u0159\u00ed kapi\u010dky potu. Tom na chv\u00edli p\u0159estane ve sv\u00fd \u010dinnosti a zad\u00edv\u00e1 se na m\u011b. „Je\u0161t\u011b to m\u016f\u017ee\u0161 po\u0159\u00e1d stopnout, Bille,“ \u0159ekne a i v jeho hlase jsou sly\u0161et jist\u00fd zn\u00e1mky vzru\u0161en\u00ed. „Ne… te\u010f u\u017e nem\u016f\u017eu!“ \u0159eknu zt\u011b\u017eka, z posledn\u00edch sil se k n\u011bmu naklon\u00edm a jen kr\u00e1tce ho pol\u00edb\u00edm… pak u\u017e se zase zvr\u00e1t\u00edm dozadu a nech\u00e1m ho, aby mi sundal i spodn\u00ed pr\u00e1dlo…<\/p>\n

autor: Nicky<\/strong>, T\u00fdnka<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

(Bill) Faajn, tak je\u0161t\u011b jednou! Andyho zabiju, \u017ee mi to poslal! Znova kliknu na malinkou obrazove\u010dku zobrazuj\u00edc\u00ed n\u00e1hled do hry The House a za\u010dnu op\u011bt hr\u00e1t. Styd\u00edm se to p\u0159iznat, ale je to v\u00e1\u017en\u011b prvn\u00ed hra, u kter\u00fd se boj\u00edm… jo, j\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-19029","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19029","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19029"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19029\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19029"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19029"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19029"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}