{"id":19132,"date":"2008-03-30T16:27:00","date_gmt":"2008-03-30T15:27:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19091"},"modified":"2008-03-30T16:27:00","modified_gmt":"2008-03-30T15:27:00","slug":"zima-ff","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/30\/zima-ff\/","title":{"rendered":"Zima (ff)"},"content":{"rendered":"
Byl p\u00e1te\u010dn\u00ed ve\u010der, kolem le\u017eely z\u00e1v\u011bje. V\u0161ude po m\u011bst\u011b sv\u00edtily lampy, okna u domk\u016f vypadala jako pochodn\u011b, lemuj\u00edc\u00ed starod\u00e1vnou cestu n\u011bkam do nezn\u00e1ma. Na konci jedn\u00e9 ulice st\u00e1la vysok\u00e1 postava.<\/div>\n
Sledoval ulici pod sebou a p\u0159em\u00fd\u0161lel, co se d\u011bje v jednotliv\u00fdch domech. Jak r\u00e1d by tu z\u016fstal jen tak st\u00e1t a pozorovat tu klidnou ulici. Chv\u00edli \u017e\u00edt t\u00edm pocitem, \u017ee v n\u011bkter\u00e9m z t\u011bch dom\u016f snad n\u011bkdo \u010dek\u00e1. Ale v\u011bd\u011bl, \u017ee to nen\u00ed pravda. V\u011bd\u011bl to u\u017e dlouho, ale dnes mu to p\u0159ipadalo krut\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdy d\u0159\u00edv. Co by dal za to oslavit svoje narozeniny s t\u011bmi, kter\u00e9 m\u00e1 r\u00e1d. Ale oni tu nejsou, ne\u010dekaj\u00ed na n\u011bj za n\u011bkter\u00fdm z t\u011bch rozsv\u00edcen\u00fdch oken. Pro\u010d by tu vlastn\u011b nemohl z\u016fstat jen tak st\u00e1t a pozorovat okol\u00ed\u2026<\/div>\n
I kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee to nakonec neud\u011bl\u00e1, p\u0159ipadalo mu l\u00e1kav\u00e9 aspo\u0148 na chv\u00edli se nad t\u00edm zamyslet, \u017ee dne\u0161ek neskon\u010d\u00ed jako v\u0161echny dny p\u0159edt\u00edm, \u017ee nep\u016fjde hned dom\u016f a u telefonu nebude \u010dekat na zazvon\u011bn\u00ed, kter\u00e9 nep\u0159ijde\u2026<\/div>\n
Myslel na to ka\u017ed\u00fd ve\u010der, ale nikdy nedok\u00e1zal p\u0159ekonat ten strach, \u017ee jednou p\u0159ijde pozd\u011bji a v tu chv\u00edli p\u0159estane telefon zvonit, proto\u017ee ten na druh\u00e9m konci to vzdal. Nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit, \u017ee by zme\u0161kal telefon, kter\u00fd stejn\u011b nikdy nep\u0159ijde\u2026 Po\u0159\u00e1d v\u011b\u0159il, nic jin\u00e9ho mu nezb\u00fdvalo.<\/div>\n
Pomalu se oto\u010dil a vydal se zp\u00e1tky sm\u011brem odkud p\u0159i\u0161el. Nebylo zas tak pozd\u011b, ale tma byla znateln\u00e1. Zvl\u00e1\u0161\u0165 v m\u00edstech, kam m\u00ed\u0159il. V parku nebylo moc sv\u011btla ani za dne, nato\u017e v zim\u011b ve\u010der. Jedin\u00e9 sv\u011btlo zastupoval m\u011bs\u00edc a hv\u011bzdy, dnes ne moc viditeln\u00e9. Vypadalo to, \u017ee brzy za\u010dne znovu sn\u011b\u017eit.<\/div>\n
Sedl si na jednu z lavi\u010dek a pozoroval okol\u00ed. Sn\u00edh jisk\u0159il a v hlav\u011b mu vyvst\u00e1valy, na rozd\u00edl od v\u011bt\u0161iny \u010dasu, docela p\u0159\u00edjemn\u00e9 my\u0161lenky. Poslouchal ticho. Po chv\u00edli zvr\u00e1til hlavu a d\u00edval se do nebe, ze kter\u00e9ho se ti\u0161e sypaly sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky. Poprv\u00e9 za dlouhou dobu se usm\u00e1l p\u0159i p\u0159edstav\u011b, jak asi te\u010f mus\u00ed vypadat – osam\u011bl\u00fd kluk, kter\u00fd sed\u00ed v p\u00e1tek ve\u010der na lavi\u010dce v parku a nech\u00e1v\u00e1 se zasypat sn\u011bhem.<\/div>\n
Kdy\u017e mu za\u010d\u00ednala b\u00fdt zima, pomalu se roze\u0161el sm\u011brem dom\u016f. Kdy\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eil znovu na konec ulice, kde p\u0159edt\u00edm tak dlouho st\u00e1l, v\u0161iml si auta vyj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edho z jedn\u00e9 postrann\u00ed uli\u010dky. Pomalu do\u0161el dom\u016f. T\u011b\u0161il se, a\u017e se p\u0159evl\u00e9kne do tepl\u00e9ho oble\u010den\u00ed a sedne si ke krbu s \u010dajem. Byl natolik zabran\u00fd do sv\u00fdch my\u0161lenek, ostatn\u011b jako v\u017edycky, \u017ee si nev\u0161iml stop p\u0159ede dve\u0159mi domku.<\/div>\n
Ve\u0161el dovnit\u0159, chystal se zaj\u00edt do koupelny, ale v\u0161iml si otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed do sousedn\u00ed m\u00edstnosti. Byl si naprosto jist\u00fd, \u017ee kdy\u017e odch\u00e1zel, tak je zav\u00edral. Pomalu p\u0159e\u0161el t\u011bch n\u011bkolik krok\u016f a str\u010dil do pootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed. V m\u00edstnosti nikdo nebyl, tak si pomyslel, \u017ee je t\u0159eba jednou zav\u0159\u00edt zapomn\u011bl. U\u017e se m\u00e1lem oto\u010dil zp\u00e1tky, kdy\u017e mu do\u0161lo, co se mu na pokoji nezd\u00e1lo jako d\u0159\u00edv. Na stole le\u017eel dopis. B\u00edl\u00fd pap\u00edr sv\u00edtil do ticha osam\u011bl\u00e9ho pokoje. P\u0159ekvapen\u011b po n\u011bm vzt\u00e1hl ruku a m\u00e1lem ho upustil, kdy\u017e poznal zn\u00e1m\u00e9 p\u00edsmo.<\/div>\n
„Bille.“<\/div>\n
To osloven\u00ed ho nenechalo na pochyb\u00e1ch, pokud n\u011bjak\u00e9 byly. Takhle mu nikdo u\u017e dlouho ne\u0159ekl, \u017eil tady s nov\u00fdm jm\u00e9nem. Pochyboval, \u017ee by si n\u011bkdo ze soused\u016f d\u00e1val tu pr\u00e1ci zjistit si jeho minulost. Znovu sklopil o\u010di k dopisu.<\/div>\n
„Bille, a\u0165 se kdy stalo cokoliv, jsi m\u016fj bratr. V\u017edycky jsi j\u00edm byl a nav\u017edy bude\u0161. Nikdy jsem necht\u011bl, aby to dopadlo takhle. Chyb\u011bl jsi mi celou tu dobu. Nem\u011bl jsem odvahu, \u0159\u00edct Ti – Vra\u0165 se, ale tohle je moc. Nikdy nen\u00ed dobr\u00e9 b\u00fdt s\u00e1m, o to v\u00edc, kdy\u017e jsme byli zvykl\u00ed b\u00fdt po\u0159\u00e1d spolu. Nechci vracet minulost. Cht\u011bl jsem za\u010d\u00edt znova. \u0160koda, \u017ee u\u017e tu nejsi\u2026 M\u00e1m T\u011b r\u00e1d. Tom.“<\/div>\n
Te\u010f u\u017e mu ten list pap\u00edru opravdu vypadl z ruky. Zni\u010den\u011b ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f a sesunul se k zemi.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 tu jsem!“ Vyk\u0159ikl do ticha. „Pro\u010d? Pro\u010d jsi odjel? Pro\u010d ses nevr\u00e1til\u2026“ U\u017e skoro zoufale \u0161eptal pr\u00e1zdn\u00fdm zdem.<\/div>\n
„Vr\u00e1til.“ Ozval se za n\u00edm hlas, tak podobn\u00fd tomu jeho. Oto\u010dil se a za n\u00edm st\u00e1l Tom. Sn\u00edh mu jisk\u0159il ve vlasech a jeho o\u010di mluvily za v\u0161echny dopisy sv\u011bta. Klekl si a beze slova Billa objal. „Omlouv\u00e1m se.“ Za\u0161eptal mu do vlas\u016f. „Bill\u00ed, moc se omlouv\u00e1m.“<\/div>\n
Bill se k n\u011bmu jenom p\u0159itiskl a po\u0159\u00e1d nic ne\u0159\u00edkal. Po chv\u00edli, kdy sed\u011bli v objet\u00ed, promluvil. „P\u016fjdeme?“ Tom k\u00fdvl hlavou a pomohl mu na nohy.<\/div>\n
„Kam bude\u0161 cht\u00edt\u2026“ Odpov\u011bd\u011bl mu. Vy\u0161li ze dve\u0159\u00ed a vydali se stejnou cestou, kudy Bill p\u0159edt\u00edm p\u0159i\u0161el. Ne\u0159ekli ani slovo, a\u017e do\u0161li k t\u00e9 lavi\u010dce, kde se Bill nech\u00e1val zapadnout sn\u011bhem. Ten se sypal neust\u00e1le, mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b v\u00edc. Beze slova si sedli vedle sebe, d\u00edvali se do nebe a po dlouh\u00e9 chv\u00edli oba najednou promluvili: „M\u00e1m t\u011b r\u00e1d\u2026“<\/p>\n

autor: Sandia D’Ane
<\/strong>betaread: Verushka<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Byl p\u00e1te\u010dn\u00ed ve\u010der, kolem le\u017eely z\u00e1v\u011bje. V\u0161ude po m\u011bst\u011b sv\u00edtily lampy, okna u domk\u016f vypadala jako pochodn\u011b, lemuj\u00edc\u00ed starod\u00e1vnou cestu n\u011bkam do nezn\u00e1ma. Na konci jedn\u00e9 ulice st\u00e1la vysok\u00e1 postava. Sledoval ulici pod sebou a p\u0159em\u00fd\u0161lel, co se d\u011bje v jednotliv\u00fdch domech.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-19132","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19132","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19132"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19132\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19132"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19132"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19132"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}