{"id":19144,"date":"2008-03-30T16:11:00","date_gmt":"2008-03-30T15:11:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19103"},"modified":"2008-03-30T16:11:00","modified_gmt":"2008-03-30T15:11:00","slug":"strach-2-2-ff","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/30\/strach-2-2-ff\/","title":{"rendered":"Strach (2\/2) (ff)"},"content":{"rendered":"
P\u0159ed dve\u0159mi se naposledy zastav\u00edm. Naposledy si dod\u00e1m odvahy a s rychle bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem zaklepu. „D\u00e1le,“ ozve se bratr\u016fv hlas. Rad\u011bji hned vstoup\u00edm, proto\u017ee jinak bych si to rozmyslel a okam\u017eit\u011b zapadl zp\u00e1tky k sob\u011b. „\u010cauky marode, jak je??“ vstoup\u00edm do pokoje s velmi p\u0159irozen\u00fdm \u00fasm\u011bvem (heh to jo, k\u0159e\u010d 4ever :D). „Ale jo, u\u017e dobr\u00fd,“ odpov\u00ed mi znud\u011bn\u011b Tom. \u017d\u00e1dn\u00fd n\u00e1znak toho, \u017ee by m\u011b r\u00e1d vid\u011bl. Nic. Tv\u00e1\u0159\u00ed se, jako by p\u0159i\u0161la pokojsk\u00e1 a on j\u00ed oznamoval, \u017ee pot\u0159ebuje vym\u011bnit ru\u010dn\u00edky. Za\u010d\u00edn\u00e1 m\u011b zaplavovat vlna smutku, kter\u00fd nechci p\u0159ed bratrem uk\u00e1zat. Sv\u011bs\u00edm ramena a chyst\u00e1m se k rychl\u00e9mu \u00fastupu. Za\u010d\u00ednaj\u00ed m\u011b nep\u0159\u00edjemn\u011b p\u00e1lit o\u010di. A opravdu nechci, aby Tom v\u011bd\u011bl, jak moc m\u011b bol\u00ed to, \u017ee jsem byl jen jedna z jeho dal\u0161\u00edch hra\u010dek. „Tak j\u00e1 p\u016fjdu, cht\u011bl jsem jenom v\u011bd\u011bt, jak ti je,“ dostanu ze sebe je\u0161t\u011b s docela klidn\u00fdm hlasem. V\u00edm, \u017ee pokud budu muset je\u0161t\u011b jednou na n\u011bj promluvit, hlas se mi zlom\u00ed a j\u00e1 se tady naplno rozbre\u010d\u00edm. Rychle proto s\u00e1hnu po klice se \u00famyslem se odsud co nejd\u0159\u00edv vytratit. „Co\u017ee?? A to jsi sem p\u0159i\u0161el jenom kv\u016fli tomu, aby ses zeptal, jak mi je?? To ani nep\u016fjde\u0161 d\u00e1l??“ vyval\u00ed na m\u011b o\u010di Tom. „Myslel jsem, \u017ee jsi unaven\u00fd, tak t\u011b nebudu otravovat,“ kn\u00edknu sm\u011brem k Tomovi. Ale uvnit\u0159 op\u011bt za\u010dal ho\u0159et ten plam\u00ednek nad\u011bje, kter\u00fd skoro uhlasl pod t\u00edhou m\u00fdch pochybnost\u00ed, strachu a m\u00e9 bujn\u00e9 fantazie. „V\u00e1l\u00edm se tu celej den. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem unaven\u00fd??“ hod\u00ed pohled, kter\u00fd jako by pochyboval o m\u00e9m rozumu. „A Bill\u00ed, ty m\u011b nikdy neotravuje\u0161,“ ujist\u00ed m\u011b br\u00e1\u0161ka. Skoro vyp\u00edsknu radost\u00ed. Ale na\u0161t\u011bst\u00ed se ovl\u00e1dnu. Na tv\u00e1\u0159\u00ed se mi objev\u00ed ten nejz\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv, kter\u00fd jsem schopen vykouzlit. „Tak p\u016fjde\u0161 u\u017e kone\u010dn\u011b ke sv\u00e9mu v\u00e1\u017en\u011b nemocn\u00e9mu bratrovi nebo tam bude\u0161 st\u00e1t jak solnej sloup??“ probere m\u011b za n\u00e1valu naprost\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed bratr\u016fv pobaven\u00fd hlas. Neztr\u00e1c\u00edm \u010das s vym\u00fd\u0161len\u00edm odpov\u011bdi. Rozb\u011bhnu se a sko\u010d\u00edm p\u0159\u00edmo na Toma.<\/div>\n
„Ufffff. Sice t\u011b ka\u017edej podez\u0159\u00edv\u00e1 z anorexie, ale kdy\u017e na \u010dlov\u011bkovi p\u0159istane\u0161, tak teda moc lehkej nejsi,“ zafun\u00ed pode mnou Tom. „Tss,“naoko se uraz\u00edm, ale svou pozici nem\u00e1m v \u00famyslu m\u011bnit. Jen se tro\u0161ku sehnu, abych m\u011bl lep\u0161\u00ed p\u0159\u00edstup k bratrov\u00fdm dokonal\u00fdm rt\u016fm, kter\u00e9 p\u0159\u00edmo vy\u017eaduj\u00ed pol\u00edben\u00ed. Za\u010dnu se tedy pomalu p\u0159ibli\u017eovat, ale t\u011bsn\u011b p\u0159ed jeho rty se zastav\u00edm, abych se zad\u00edval do je\u0161t\u011b \u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci ne\u017e jsou jeho m\u011bkk\u00e9 rty. Zad\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed, kter\u00e9 zn\u00e1m odmali\u010dka, ale p\u0159esto se mi z ka\u017ed\u00e9ho jejich pohledu podlamuj\u00ed kolena. Tom se pode mnou nepatrn\u011b zavrt\u00ed. To m\u011b vytrhne z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Okam\u017eit\u011b zru\u0161\u00edm tu nepatrnou mez\u00edrku mezi na\u0161imi rty a hladov\u011b bratra pol\u00edb\u00edm, jako by to m\u011blo b\u00fdt naposled. Do polibku d\u00e1m v\u0161e, co c\u00edt\u00edm. V\u0161echnu radost, kterou pr\u00e1v\u011b pro\u017e\u00edv\u00e1m. \u010c\u00edm d\u00e1l v\u00edce si k sob\u011b Toma p\u0159itahuji. A on se nebr\u00e1n\u00ed, sp\u00ed\u0161 naopak. Kdy\u017e se od sebe po nekone\u010dn\u00e9m, ale n\u00e1dhern\u00e9m polibku odd\u011bl\u00edme, sto\u010d\u00edm se Tomovi do n\u00e1ru\u010de. Tuto chv\u00edli chci m\u00edt nav\u017edy uchovanou v pam\u011bti, i kdyby m\u011bly p\u0159ij\u00edt tis\u00edckr\u00e1t lep\u0161\u00ed. Nic nenahrad\u00ed ten pocit maxim\u00e1ln\u00ed \u00falevy, \u017ee jste se strachovali zbyte\u010dn\u011b. V\u0161echen m\u016fj strach se sice rozplynul hned po druh\u00e9 bratrov\u011b v\u011bt\u011b, ale jistotu jsem z\u00edskal a\u017e te\u010f. „On m\u011b neodehnal. Ne\u0159ekl mi, \u017ee je konec,“ raduju se v duchu. „Bille??“ ozve se najednou Tom. „Mus\u00edm ti n\u011bco \u0159\u00edct.“ V tu chv\u00edli by se ve m\u011b krve nedo\u0159ezal. „Copak??“ sna\u017e\u00edm se zachovat klid,ale uvnit\u0159 m\u011b sv\u00edr\u00e1 strach z toho, co mi chce Tom \u0159\u00edct. Tep m\u00e1m asi sto dvacet, srdce a\u017e v krku. Hlavou se mi hodn\u00ed neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 teorie o tom, co mi chce Tom \u0159\u00edct. „Panebo\u017ee, a\u0165 to nen\u00ed to, co mi v\u010dera nedovolilo usnout. Pros\u00edm,“ modl\u00edm se v duchu. „Mus\u00edm ti n\u011bco \u0159\u00edct,“ opakuje znovu Tom zvl\u00e1\u0161tn\u00edm hlasem. Jako by si dod\u00e1val odvahu. „Co mi mus\u00ed\u0161 \u0159\u00edct??“ za\u010d\u00edn\u00e1m b\u00fdt m\u00edrn\u011b hysterick\u00fd. „No v\u00ed\u0161 Bille, j\u00e1, j\u00e1, j\u00e1,“zakokt\u00e1 se Tom<\/div>\n
„Co j\u00e1?? zept\u00e1m se p\u0159i\u0161krcen\u011b. Vlna \u0161t\u011bst\u00ed m\u011b nadobro opustila a j\u00e1 se top\u00edm v mo\u0159i nejistoty. Houpu se na jej\u00edch vln\u00e1ch a strach m\u011b tak ochromil, \u017ee se za\u010d\u00edn\u00e1m topit ve vlastn\u00edch my\u0161lenk\u00e1ch.<\/div>\n
M\u00e1m dojem, \u017ee jestli se Tom co nejd\u0159\u00edve nevym\u00e1\u010dkne, tak tu zkolabuju. M\u016fj strach m\u011b naprosto pohlt\u00ed a j\u00e1 nebudu schopen vn\u00edmat nic jin\u00e9ho ne\u017e bolest, kterou mi p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed m\u00e1 bujn\u00e1 fantazie. Jak tak na bratra kouk\u00e1m, do kolapsu taky nem\u00e1 zrovna daleko. „Co mi to chce jenom \u0159\u00edct?? Tv\u00e1\u0159\u00ed se tak podivn\u011b. Nikdy jsem ho takhle nevid\u011bl,“ p\u0159em\u00edt\u00e1m si v duchu Tom\u016fv v\u00fdraz.<\/div>\n
„J\u00e1,“za\u010dne znovu Tom. „Miluju t\u011b. Stra\u0161n\u011b moc. Nikdy jsem takhle siln\u00fd pocit neza\u017eil. K nikomu jsem nikdy nic tak siln\u00e9ho nec\u00edtil. A\u017e k tob\u011b. Kdy\u017e se mnou nejsi, mus\u00edm na tebe po\u0159\u00e1d myslet, p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, co asi d\u011bl\u00e1\u0161, kde jsi. Ne\u017e us\u00edn\u00e1m, mysl\u00edm na tebe. M\u00e1 prvn\u00ed my\u0161lenka po probuzen\u00ed pat\u0159\u00ed tob\u011b, Bille, miluju t\u011b stra\u0161n\u011b moc, \u017ee m\u011b to a\u017e d\u011bs\u00ed,“ vychrl\u00ed na m\u011b Tom.<\/div>\n
Po tomto proslovu z\u016fstanu na Toma nep\u0159\u00edtomn\u011b z\u00edrat. „Je to mo\u017en\u00e9?? On m\u011b miluje. Nechce to ukon\u010dit,“ srovn\u00e1v\u00e1m si v hlav\u011b pr\u00e1v\u011b vyslechnut\u00e9 v\u011bty. Sam\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm za\u010dnu bre\u010det. Z o\u010d\u00ed mi vytrysknou slzy \u0161t\u011bst\u00ed. \u0160t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 nejsem schopen ventilovat jinak ne\u017e slzami. Toma to vyd\u011bs\u00ed. „Bille??“ zept\u00e1 se chv\u011bj\u00edc\u00edm hlasem. „Taky t\u011b miluju,“ p\u0159i t\u011bchto slovech se mu vrhnu kolem krku. „Stra\u0161n\u011b moc. Hrozn\u011b jsem se b\u00e1l, \u017ee m\u011b dnes od sebe ode\u017eene\u0161. \u017de to dnes skon\u010d\u00ed\u0161. Miluju T\u011b l\u00e1sko,“\u0161ept\u00e1m mu od ucha. Tom se ode m\u011b odt\u00e1hne. Zad\u00edv\u00e1 se mi zkoumav\u011b do o\u010d\u00ed s ot\u00e1zkou: „Pro\u010d jsi se b\u00e1l??“ Ut\u0159u si slzy a za\u010dnu mu popisovat d\u016fvod sv\u00e9ho strachu: „Proto\u017ee je to dneska \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed,co jsme se poprv\u00e9 pol\u00edbili. \u010ctrn\u00e1ct dn\u00ed od dne, kdy jsme si uv\u011bdomili, \u017ee pro sebe nejsme pouze bratry. M\u011bl jsem strach, \u017ee m\u011b od sebe ode\u017eene\u0161. \u017de mi \u0159ekne\u0161 konec, \u017ee zni\u010d\u00ed\u0161 v\u0161echny m\u00e9 sny a nad\u011bje.“ „Ale pro\u010d bych t\u011b m\u011bl odehnat??“ nech\u00e1pe Tom. „Proto\u017ee jsem spolu \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed,“ kn\u00edknu hlasem sev\u0159en\u00fdm maxim\u00e1ln\u00edm \u0161t\u011bst\u00edm.<\/div>\n
„No a??“ pronese Tom a jeho obo\u010d\u00ed skon\u010d\u00ed dosti vysoko. „No a??“ za\u010d\u00edn\u00e1m zvedat hlas. „No a?? Ty asi ani netu\u0161\u00ed\u0161 pro\u010d jsem se tak b\u00e1l, co??“ tentokr\u00e1t na n\u011bj opravdu vyjedu. Do hlasu d\u00e1m v\u00edce tvrdosti, ne\u017e jsem zam\u00fd\u0161lel, ale emoce se derou na povrch a j\u00e1 nejsem schopen je kontrolovat. „Tak to teda v\u00e1\u017en\u011b nech\u00e1pu,“ odpov\u00ed Tom na\u0161tvan\u011b. Hod\u00ed po m\u011b v\u00fdraz, kter\u00fd by m\u011b na m\u00edst\u011b rozsekal tak na milion mikro nano kous\u00ed\u010dk\u016f. „B\u00e1l jsem se proto, \u017ee ty v\u017edycky, kdy\u017e jsi chodil s n\u011bjakou holkou, jsi po \u010dtrn\u00e1cti dnech vztah ukon\u010dil. Bez ud\u00e1n\u00ed rozumn\u00e9ho d\u016fvodu. Ani nev\u00ed\u0161, kolik holek jsem ut\u011b\u0161oval, kdy\u017e u\u017e t\u011b p\u0159estaly bavit. Ani nev\u00ed\u0161, kolik se jich ptalo, pro\u010d jsi to ud\u011blal?? J\u00e1 se t\u011b ptal. Cht\u011bl jsem dal\u0161\u00ed zklaman\u00e9 d\u00edvce \u0159\u00edct, pro\u010d jsi j\u00ed zni\u010dil nad\u011bje. Cht\u011bl jsem to pochopit, ale nikdy jsi mi ne\u0159ekl pro\u010d. Proto jsem se tak b\u00e1l. Nev\u011bd\u011bl jsem toti\u017e, na \u010dem jsem. Myslel jsem,\u017ee jsem jen dal\u0161\u00ed z tv\u00fdch \u010dtrn\u00e1ctidenn\u00edch hra\u010dek,“ zlom\u00ed se mi hlas a j\u00e1 se nekontrolovateln\u011b rozbre\u010d\u00edm. Slzy se mi kut\u00e1lej\u00ed po tv\u00e1\u0159\u00ed a j\u00e1 nejsem schopen je zastavit.<\/div>\n
Ve\u010der jsem nebre\u010del, ale te\u010f si v\u0161echny zadr\u017eovan\u00e9 slzy nach\u00e1zej\u00ed cestu ven. Tom na m\u011b z\u016fstane p\u0159ekvapen\u011b koukat. Asi ani netu\u0161il, co v\u0161e m\u011b m\u016f\u017ee napadnout. Abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, taky jsem netu\u0161il, co v\u0161e m\u011b m\u016f\u017ee napadnout. Ale kdy\u017e \u010dlov\u011bk nezn\u00e1 sv\u00e9 \u0161ance, zn\u00e1 povahu osoby, o kter\u00e9 p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, tok my\u0161lenek, kter\u00fd se rozeb\u011bhne, se ned\u00e1 jen tak snadno zastavit. Tom si m\u011b p\u0159it\u00e1hne do n\u00e1ru\u010de a kol\u00e9b\u00e1 m\u011b jako mal\u00e9 d\u011bcko. Pohupuje se se mnou v pravideln\u00e9m n\u011b\u017en\u00e9m rytmu a do ucha mi \u0161ept\u00e1 ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed slova, kter\u00e1 v tuto chv\u00edli pot\u0159ebuji sly\u0161et. „No tak, l\u00e1sko, neplakej, pros\u00edm t\u011b. J\u00e1 nev\u011bd\u011bl, \u017ee si m\u011bl takov\u00fd strach. Zlat\u00ed pros\u00edm, p\u0159esta\u0148 plakat. Jak t\u011b to v\u016fbec mohlo napadnout, \u017ee bych t\u011b cht\u011bl opustit?? Tob\u011b bych p\u0159ece nikdy neubl\u00ed\u017eil. Nikdy bych t\u011b neopustil. To si nav\u017edycky zapamatuj.“ Jemn\u011b m\u011b od sebe odt\u00e1hne a pov\u00ed mi snad ud\u011bl\u00e1 tu nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc. „V\u0161echny holky jsem m\u011bl tady,“ klepne si p\u0159i tom na hlavu,“ale tebe jedin\u00e9ho m\u00e1m tady,“ polo\u017e\u00ed si ruku na srdce. Po\u0159\u00e1d mi te\u010dou slzy. Ale tentokr\u00e1t jsou to slzy dojet\u00ed. Nikdy bych to od n\u011bj ne\u010dekal. Tom p\u0159ece nen\u00ed romantik. Myslel jsem si to a\u017e do t\u00e9to chv\u00edle.<\/div>\n
Zad\u00edv\u00e1m se bratrovi od o\u010d\u00ed. Vid\u00edm v nich v\u0161echnu l\u00e1sku, kterou ke mn\u011b c\u00edt\u00ed. Jeho o\u010di mne ujist\u00ed v tom, \u017ee mi nelhal. Vid\u00edm v nich n\u011bco, co u\u017e nikdy v \u017eivot\u011b u nikoho neuvid\u00edm a ani nechci vid\u011bt. „D\u011bkuju,“ dostanu ze sebe. Je to jedin\u00e9, na co se vzm\u016f\u017eu. Nejsem schopen nic vymyslet. To, co pr\u00e1v\u011b pro\u017e\u00edv\u00e1m, mne cel\u00e9ho naprosto zapl\u0148uje. „Za co??“ set\u0159e mi Tom slzy. „Za to, \u017ee jsi. Za to, co jsi mi pr\u00e1v\u011b te\u010f \u0159ekl. Promi\u0148 mi, \u017ee jsem pochyboval.“ Po t\u011bchto slovech si k sob\u011b Toma p\u0159it\u00e1hnu a n\u011b\u017en\u011b jej pol\u00edb\u00edm. Nejsem schopen vymyslet slovy n\u011bco tak dokonal\u00e9ho jako Tom. V\u00edm, \u017ee a\u0165 bych \u0159ekli cokoli, nevyj\u00e1d\u0159ilo by to v\u0161e, co c\u00edt\u00edm. Proto do sv\u00e9ho polibku vlo\u017e\u00edm v\u0161echnu svou radost, cel\u00e9 m\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 pro\u017e\u00edv\u00e1m. Rad\u011bji sv\u016fj vd\u011bk a cit vyj\u00e1d\u0159\u00edm \u010diny.<\/div>\n
Ob\u010das je l\u00e9pe jednat ne\u017e mluvit. A t\u00edm se tak\u00e9 \u0159\u00edd\u00edm. Zkuste to tak\u00e9. Skutky jsou ob\u010das lep\u0161\u00ed ne\u017e slova. N\u011bkdy sam\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm nebo i jin\u00fdm citem nedok\u00e1\u017eeme myslet. Nedok\u00e1\u017eeme to, co c\u00edt\u00edme vyj\u00e1d\u0159it slovy a p\u0159i jejich hled\u00e1n\u00ed n\u00e1m ute\u010de s\u00edla okam\u017eiku, pro kterou ta slova hled\u00e1me. Nep\u0159em\u00fd\u0161lejte nad slovy, ale jednejte podle sv\u00e9ho srdce.<\/div>\n
Men\u0161\u00ed poselstv\u00ed lidstvu =) \u2026 bu\u010f se podle n\u011bj \u0159i\u010fte nebo ne \u2026 je to na v\u00e1s.<\/p>\n

autor: Akkira<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

P\u0159ed dve\u0159mi se naposledy zastav\u00edm. Naposledy si dod\u00e1m odvahy a s rychle bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem zaklepu. „D\u00e1le,“ ozve se bratr\u016fv hlas. Rad\u011bji hned vstoup\u00edm, proto\u017ee jinak bych si to rozmyslel a okam\u017eit\u011b zapadl zp\u00e1tky k sob\u011b. „\u010cauky marode, jak je??“ vstoup\u00edm do pokoje<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-19144","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19144","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19144"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19144\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19144"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19144"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19144"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}