{"id":19145,"date":"2008-03-30T16:09:00","date_gmt":"2008-03-30T15:09:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19104"},"modified":"2008-03-30T16:09:00","modified_gmt":"2008-03-30T15:09:00","slug":"strach-1-2-ff","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/30\/strach-1-2-ff\/","title":{"rendered":"Strach (1\/2) (ff)"},"content":{"rendered":"
Boj\u00edm. Boj\u00edm se, \u017ee jsem jen dal\u0161\u00ed z tv\u00fdch \u010dtrn\u00e1ctidenn\u00edch vztah\u016f. Boj\u00edm se, \u017ee si t\u011b moc p\u0159ipust\u00edm k t\u011blu a ty mi po dvou t\u00fddnech \u0159ekne\u0161: „Promi\u0148, ale je konec.“ A j\u00e1, ne\u017e za \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed sta\u010d\u00edm vst\u0159ebat to \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 c\u00edt\u00edm, kdy\u017e jsem s tebou, si budu muset zvykat na samotu. Zvyknout si, \u017ee jsem op\u011bt jen jeden z mnoha, co ztratil ten pocit \u0161t\u011bst\u00ed. Pocit, \u017ee k tob\u011b n\u011bkdo p\u0159ijde, obejme t\u011b, pol\u00edb\u00ed t\u011b. V\u00edm, nem\u016f\u017eeme tohle d\u011blat na ve\u0159ejnosti. Ale v soukrom\u00ed ano. Jsou to dva t\u00fddny, co jsme oba zjistili, \u017ee toho druh\u00e9ho bereme jinak. To ty jsi p\u0159i\u0161el a \u0159ekl prvn\u00ed, na co mysl\u00ed\u0161. \u010cekal jsi m\u00e9 zd\u011b\u0161en\u00ed, opovr\u017een\u00ed, odm\u00edtnut\u00ed. Ale nedo\u010dkal ses ho. Jak jsi mi po na\u0161\u00ed spole\u010dn\u00e9 noci \u0159ekl, m\u011bl jsi strach z odm\u00edtnut\u00ed, ale je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed z neprojeven\u00fdch cit\u016f. Musel jsi mi to \u0159\u00edci. J\u00e1 tob\u011b tak\u00e9. Jen\u017ee ty jsi to \u0159ekl prvn\u00ed. Byl jsi prvn\u00ed, kdo vyslovil, na co jsem oba mysleli. A j\u00e1 ti odpov\u011bd\u011bl polibkem a slovy: „J\u00e1 taky.“ Jen\u017ee to nen\u00ed tak dokonal\u00e9, jako kdy\u017e jsi mi \u0159ekl: „Bille, jsem hrozn\u011b r\u00e1d za to, \u017ee t\u011b m\u00e1m.“ Ty v\u00ed\u0161, jak jsem ti odpov\u011bd\u011bl. Jen\u017ee m\u00e1m pocit, \u017ee jsem ti to, co c\u00edt\u00edm, nevyj\u00e1d\u0159il naplno. Necht\u011bl jsem opakovat tv\u00e1 slova, i kdy\u017e jsem to tak c\u00edtil. Ano, c\u00edtil jsem to tak a douf\u00e1m, \u017ee v\u00ed\u0161, co k tob\u011b c\u00edt\u00edm. Douf\u00e1m v to. Ale mou nad\u011bji podkop\u00e1v\u00e1 fakt, \u017ee nereaguje\u0161 na m\u00e9 zpr\u00e1vy. L\u00e1sko, pros\u00edm, odpov\u011bz mi. Chci m\u00edt jistotu, \u017ee ke mn\u011b z\u00edtra nep\u0159ijde\u0161 a ne\u0159ekne\u0161 mi: „Bille, to co d\u011bl\u00e1me, nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9. Je to nez\u00e1konn\u00e9. To nesm\u00edme. Mus\u00edme to skon\u010dit.“ \u0158ekne\u0161 mi tohle a spoustu dal\u0161\u00edch d\u016fvod\u016f, pro\u010d spolu nem\u016f\u017eeme b\u00fdt. Ano, jsou to logick\u00e9 a velmi p\u0159esv\u011bd\u010duj\u00edc\u00ed argumenty, ale ne pro n\u011bkoho, kdo byl tak dlouho s\u00e1m. S\u00e1m bez pocitu, \u017ee k n\u011bkomu pat\u0159\u00ed, \u017ee jemu samotn\u00e9mu n\u011bkdo pat\u0159\u00ed. Tome, pros\u00edm, pat\u0159i mi. Pat\u0159i mi v\u00edce jak na \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed.<\/div>\n
Ty v\u017edy po \u010dtrn\u00e1cti dnech vztah ukon\u010d\u00ed\u0161. Ukon\u010d\u00ed\u0161 ho i kdy\u017e je\u0161t\u011b dva dny p\u0159ed rozchodem tvrd\u00ed\u0161, jak tu d\u00edvku miluje\u0161. Jen\u017ee nastane \u010dtrn\u00e1ct\u00fd den a j\u00e1 vid\u00edm ut\u00edkat dal\u0161\u00ed uplakanou d\u00edvku za na\u0161eho domu. Tome, pro\u010d jim na za\u010d\u00e1tku d\u00e1v\u00e1\u0161 nad\u011bji, kterou po \u010dtrn\u00e1cti dnech bezcitn\u011b zni\u010d\u00ed\u0161?? Nejhor\u0161\u00ed na tom je, \u017ee ty tu nad\u011bji \u017eiv\u00ed\u0161 do posledn\u00ed chv\u00edle. Ned\u00e1\u0161 na sob\u011b zn\u00e1t,co m\u00e1\u0161 \u010dtrn\u00e1ct\u00fd den v pl\u00e1nu. Ten den se probud\u00ed\u0161 a zjist\u00ed\u0161, \u017ee u\u017e jsou to dva t\u00fddny, co jsi s n\u011bjakou d\u00edvkou a bez milosti vztah ukon\u010d\u00ed\u0161. Tome, ani nev\u00ed\u0161, kolik zklaman\u00fdch d\u00edvek skon\u010dilo pla\u010d\u00edc na m\u00e9m rameni.<\/div>\n
Ale komu se vypl\u00e1\u010du j\u00e1?? Kdo mi \u0159ekne ta ut\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed sl\u016fvka, kter\u00e1 ka\u017ed\u00fd zn\u00e1, ale v\u017edy mu pomohou?? Kdo mi \u0159ekne: “ To bude dobr\u00e9.“ Boj\u00edm se, jak j\u00e1 se boj\u00edm z\u00edt\u0159ka. Z\u00edtra je to toti\u017e \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed, co jsem spolu str\u00e1vili tu n\u00e1dhernou noc, na kterou do smrti nezapomenu. Jen si na ni vzpomenu, projede mnou vlna vzru\u0161en\u00ed a nev\u00fdslovn\u00e9 spokojenosti. Nemohu to vyj\u00e1d\u0159it slovy. Nem\u016f\u017eu popsat ten pocit \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00fd za\u017e\u00edv\u00e1m u\u017e p\u0159i pouh\u00e9 vzpom\u00ednce na tu noc. Nejde to. Cel\u00fd se klepu p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce. Jen\u017ee te\u010f tu le\u017e\u00edm schoulen\u00fd do klub\u00ed\u010dka. Kolena p\u0159itisknuta k t\u011blu co nejv\u00edce to jde. M\u00e9 o\u010di hypnotizuj\u00ed bud\u00edk. U\u017e jen p\u00e1r minut a bude z\u00edtra. Za p\u00e1r minut bude ten osudn\u00fd den. Den, kter\u00fd mi prozrad\u00ed, zda dne\u0161n\u00ed polibek byl posledn\u00ed, kter\u00fd jsem od tebe dostal nebo ne. Nad touto mo\u017enost\u00ed, \u017ee jsem jen tv\u016fj dal\u0161\u00ed „vztah“ do sb\u00edrky, jsem za\u010dal p\u0159em\u00fd\u0161let a\u017e po tv\u00e9m odchodu. Ale podv\u011bdom\u011b jsem to c\u00edtil. Proto jsem se k tob\u011b tiskl v\u00edce ne\u017e obvykle. Proto jsem si tv\u00e9 rty vychutn\u00e1val o p\u00e1r okam\u017eiku d\u00e9le ne\u017e d\u0159\u00edve. Douf\u00e1m, \u017ee jsem se b\u00e1l a boj\u00edm zbyte\u010dn\u011b. \u017de z\u00edtra p\u0159ijde\u0161, a\u017e budeme sami, obejme\u0161 mn\u011b a d\u00e1\u0161 mi ten nejslad\u0161\u00ed polibek, kter\u00fd um\u00ed\u0161 d\u00e1t jen ty. M\u00e1m strach usnout. Boj\u00edm se toti\u017e r\u00e1no probudit a setkat se s tv\u00fdm chladn\u00fdm pohledem. Ten pohled zn\u00e1m. Na mne ses zat\u00edm nikdy takto nepod\u00edval. D\u00edval ses tak v\u017edy na d\u00edvky, kter\u00fdm jsi ni\u010dil nad\u011bje. J\u00e1 tu te\u010f le\u017e\u00edm, sleduji ub\u00edhaj\u00edc\u00ed \u010das a modl\u00edm se, aby ses na mne z\u00edtra takto nepod\u00edval.<\/div>\n
Pane bo\u017ee, u\u017e je z\u00edtra. Cel\u00fd ztuhnu. Za\u010d\u00edn\u00e1 prvn\u00ed minuta dne, kter\u00fd bu\u010f zni\u010d\u00ed v\u0161echny m\u00e9 nad\u011bje, sny a pl\u00e1ny nebo ty v tomto dni p\u0159eru\u0161\u00ed\u0161 sv\u016fj ritu\u00e1l: Dva t\u00fddny a konec. Tome, pros\u00edm, zni\u010d toto sv\u00e9 nepsan\u00e9 pravidlo. J\u00e1 ani nev\u00edm, pro\u010d to d\u011bl\u00e1\u0161. Nikdy jsi mi to nevysv\u011btlil. Proto ani nezn\u00e1m sv\u00e9 \u0161ance. P\u0159ijde\u0161 z\u00edtra s vesel\u00fdmi ohn\u00ed\u010dky v o\u010d\u00edch a z\u00e1\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem jako ka\u017ed\u00fd den nebo s t\u00edm chladn\u00fdm v\u00fdrazem, kter\u00fd moc dob\u0159e zn\u00e1m, i kdy\u017e nikdy nebyl ur\u010den mn\u011b? S jak\u00fdm pohledem t\u011b z\u00edtra potk\u00e1m na chodb\u011b?? Tato ot\u00e1zka mi ned\u00e1 sp\u00e1t. Rozv\u00edj\u00ed m\u016fj strach ze z\u00edt\u0159ka, vlastn\u011b u\u017e dne\u0161ka. Ano, m\u00e1m strach. Boj\u00edm se na\u0161eho setk\u00e1n\u00ed. Jak\u00e9 bude?? S jak\u00fdm v\u00fdrazem za mnou ve\u010der p\u0159ijde\u0161 na pokoj po v\u0161ech rozhovorech, focen\u00edch a dal\u0161\u00edch v\u011bcech, co pat\u0159\u00ed ke skupin\u011b?? Jak\u00e9 bude na\u0161e ve\u010dern\u00ed setk\u00e1n\u00ed?? Jako ka\u017ed\u00e9 jin\u00e9 nebo pln\u00e9 zklam\u00e1n\u00ed a smutku?? Za\u010d\u00edn\u00e1m b\u00fdt z toho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed unaven\u00fd, ale boj\u00edm se usnout, boj\u00edm se toti\u017e probuzen\u00ed. Jen\u017ee dne\u0161n\u00ed dne byl n\u00e1ro\u010dn\u00fd a j\u00e1 za\u010d\u00edn\u00e1m us\u00ednat. „Je\u0161t\u011b ne, je\u0161t\u011b nechci sp\u00e1t,“ p\u0159ikazuji si v duchu. Prudce zamrk\u00e1m. Jako by to, \u017ee neusnu, mohlo ovlivnit pr\u016fb\u011bh na\u0161eho setk\u00e1n\u00ed. Sp\u00e1nek nakonec nad strachem vyhraje a j\u00e1 za\u010d\u00edn\u00e1m upadat do bezesn\u00e9ho sp\u00e1nku. D\u00edky bohu. Aspo\u0148 ve span\u00ed mne net\u00ed\u017e\u00ed ty mu\u010div\u00e9 ot\u00e1zky.<\/p>\n

R\u00e1no m\u011b probud\u00ed zvon\u00edc\u00ed telefon. Poslepu zvednu tu nep\u0159\u00edjemn\u011b zvon\u00edc\u00ed v\u011bc. Ozve se p\u0159\u00edjemn\u00fd hlas recep\u010dn\u00ed. V\u010dera jsem si objednal buzen\u00ed po telefonu. Zn\u00e1m toti\u017e sv\u00e9 reakce na bud\u00edky. Vypnout a zahodit nejl\u00e9pe p\u0159es cel\u00fd pokoj. Za\u010dnu se rad\u011bji hned hrabat z pe\u0159in, pokud bych si znovu lehnul, okam\u017eit\u011b bych znovu usnul. Nakonec se mi to povede. Vstanu, ale najednou znovu dosednu na postel. Dnes je to \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed od na\u0161\u00ed prvn\u00ed noci, uv\u011bdom\u00edm si v duchu. M\u016fj strach, kter\u00fd mi nedovolil usnout, je zp\u011bt. Rozt\u0159esen\u011b dojdu do koupelny, kde vykon\u00e1m v\u0161e, co d\u011bl\u00e1m ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no. Ruce se mi tak klepou, \u017ee si p\u0159i malov\u00e1n\u00ed o\u010d\u00ed jedno skoro vyp\u00edchnu. Na\u0161t\u011bst\u00ed to j\u00e1 i m\u00e9 o\u010di ve zdrav\u00ed p\u0159e\u017eijeme. Po\u0159\u00e1d se ale klepu. Takhle nem\u016f\u017eu p\u0159eci vyj\u00edt z pokoje. Op\u0159u se tedy z\u00e1dy o st\u011bnu a sna\u017e\u00edm se vyd\u00fdchat. Asi p\u011bt minut d\u00fdch\u00e1m jako bych zdolal Mt. Everest za p\u011bt minut. Douf\u00e1m, \u017ee to pom\u016f\u017ee. Pokus\u00edm se teda na sebe usm\u00e1t, ale v zrcadle se objev\u00ed dosti podivn\u00fd \u0161kleb. Zkus\u00edm to je\u0161t\u011b jednou. No to u\u017e bylo lep\u0161\u00ed, ale k p\u0159irozen\u00e9mu \u00fasm\u011bvu to m\u00e1 je\u0161t\u011b hodn\u011b daleko. O \u00fasm\u011bv, kter\u00fd je pro m\u011b tak typick\u00fd, se pokou\u0161\u00edm dal\u0161\u00edch deset minut.<\/p><\/div>\n

Asi bych tam st\u00e1l je\u0161t\u011b dote\u010f, kdyby se mi n\u011bkdo nesna\u017eil vyrazit dve\u0159e sv\u00fdm bouch\u00e1n\u00edm. Naposledy se na sebe nerv\u00f3zn\u011b usm\u011bji a jdu zjistit, kdo se tak vehementn\u011b do\u017eaduje m\u00e9 pozornosti. „Kdo tam??“ zak\u0159i\u010d\u00edm cestou ke dve\u0159\u00edm. “ Bille, d\u011blej!! V\u0161ichni jsou u\u017e dole. \u010cek\u00e1 se jenom na tebe,“ ozve se za dve\u0159mi Gustav. „U\u017e jdu,“ ozvu se. Jenom \u010dapnu bundu a u\u017e otv\u00edr\u00e1m dve\u0159e. Gustav na m\u011b \u010dek\u00e1. Cestou se pokou\u0161\u00edm odpov\u00eddat na jeho ot\u00e1zky, ale \u010d\u00edm m\u00e9n\u011b pater m\u011b d\u011bl\u00ed od Toma, t\u00edm m\u00e9n\u011b se soust\u0159ed\u00edm na dotazy. Kolem druh\u00e9ho patra \u00fapln\u011b p\u0159est\u00e1v\u00e1m vn\u00edmat okol\u00ed. Nev\u0161imnu si ani, \u017ee u\u017e jsme d\u00e1vno dorazili do vstupn\u00ed haly. Gustav do m\u011b mus\u00ed drcnout, abych v\u016fbec vystoupil. Na\u0161t\u011bst\u00ed to p\u0159ejde s \u00fasm\u011bvem a na nic se m\u011b nevypt\u00e1v\u00e1. Vyjdeme zpoza rohu, ale moment!! Tady n\u011bco nehraje!! \u010cekal jsem p\u0159inejmen\u0161\u00edm men\u0161\u00ed srde\u010dn\u00ed p\u0159\u00edhodu, a\u017e Toma uvid\u00edm. Ale m\u00e1m p\u0159\u00edmo infarkt, kdy\u017e Toma nevid\u00edm. „Ne\u0159\u00edkal ksi n\u00e1hodou, \u017ee u\u017e jsou v\u0161ichni dole??“ oto\u010d\u00edm se s ot\u00e1zkou na Gustava. „Jo, no heh,“ zakokt\u00e1 se Gusta, „jsem ti to zapomn\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee Tom nejde. Bol\u00ed ho hlava a m\u00e1 hore\u010dku,“ vym\u00e1\u010dkne se. „Aha,“ odpov\u00edm neutr\u00e1ln\u011b. Ale uvnit\u0159 se na jednu stranu raduju, \u017ee ho cel\u00fd den neuvid\u00edm, proto\u017ee bych to asi nervozitou a strachem nevydr\u017eel, a na druhou stranu je mi ho l\u00edto. V\u00edm, jak nesn\u00e1\u0161\u00ed, kdy\u017e je nemocn\u00fd.<\/div>\n
„Uaaaa, kone\u010dn\u011b klid,“ rozpl\u00e1cnu se s t\u011bmito slovy na posteli. Nem\u00e1m snad ani s\u00edlu se j\u00edt odl\u00ed\u010dit. Dne\u0161ek byl opravdu n\u00e1ro\u010dnej. Nejd\u0159\u00edv skoro hodinov\u00e9 vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed, pro\u010d s n\u00e1mi nen\u00ed Tom. Pak vyvracen\u00ed \u00favah, \u017ee ch\u0159ipku v\u00e1\u017en\u011b nem\u016f\u017ee zp\u016fsobit stres. Asi po t\u0159et\u00edm rozhovoru jsem za\u010dal Davida prokl\u00ednat, \u017ee domluvil tolik rozhovor\u016f. Dneska jsme jich stihli rovn\u00fdch sedm. A po\u0159\u00e1d ty sam\u00e9 ot\u00e1zky: „Kde m\u00e1te Toma?? A co s n\u00edm je?? Nen\u00ed n\u00e1hodou vy\u010derpan\u00fd z koloto\u010de, kter\u00fd je kolem v\u00e1s??“ Z posledn\u00edho rozhovoru na\u0161t\u011bst\u00ed se\u0161lo. Dal\u0161\u00ed n\u00e1por podobn\u00fdch ot\u00e1zek u\u017e bych asi nep\u0159e\u017eil. Bylo to snad hor\u0161\u00ed, ne\u017e kdybych ho cel\u00fd den vid\u011bl.V\u0161ichni mi ho neust\u00e1le p\u0159ipom\u00ednali. Byl jsem snad nerv\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kdyby sed\u011bl vedle m\u011b a j\u00e1 nev\u011bd\u011bl, na \u010dem u n\u011bj jsem.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli se rozvaluji na posteli, ale pak si to zam\u00ed\u0159\u00edm sm\u011br koupelna. Vlezu pod sprchu. Rozm\u00fd\u0161l\u00edm si jestli p\u016fjdu za Tomem. Je mi jasn\u00e9, \u017ee p\u016fjdu, ale boj\u00edm se toho. Co kdy\u017e m\u011b vyhod\u00ed?? Co kdy\u017e jsem v\u00e1\u017en\u011b jen jeden z jeho „\u00falet\u016f“?? Nejhor\u0161\u00ed je ta nejistota. Nev\u00edm, jestli m\u011b vyhod\u00ed s chladn\u00fdm pohledem nebo mne p\u0159ijme s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed a sladk\u00fdm polibkem. Jak se ke mn\u011b bude chovat?? P\u0159i rozv\u00edjen\u00ed \u00favah o mo\u017enostech Tomova chov\u00e1n\u00ed si umyju vlasy, vylezu ze sprchy a p\u0159i pohledu do zrcadla se zd\u011bs\u00edm. Jaksi jsem se zapomn\u011bl p\u0159ed sprchou odmalovat a linky m\u00e1m snad a\u017e na brad\u011b a rozmazan\u00e9 po cel\u00e9m obli\u010deji. S\u00e1hnu tedy po odli\u010dov\u00e1n\u00ed. P\u0159\u00edprava na n\u00e1v\u0161t\u011bvu u Toma mi zabere asi hodinu a p\u016fl. Po\u0159\u00e1d nejsem spokojen. O\u010di u\u017e p\u0159ed\u011bl\u00e1v\u00e1m asi po\u010dtvrt\u00e9. Nakonec uzn\u00e1m, \u017ee l\u00e9pe u\u017e vypadat nem\u016f\u017eu. V pokoji na sebe nat\u00e1hnu upl\u00e9 d\u017e\u00edny a \u010dern\u00e9 triko. V\u00edm, \u017ee Tom miluje, kdy\u017e m\u00e1m upl\u00e9 d\u017e\u00edny. Tak tohoto poznatku pat\u0159i\u010dn\u011b vyu\u017eiji. S rukou na dve\u0159\u00edch se zaseknu. Najednou mnou projede vlna strachu, kter\u00e1 nekontrolovateln\u011b rozklepe cel\u00e9 m\u00e9 t\u011blo. Je to jako elekt\u0159ina, kter\u00e1 se v\u00e1m dostane i do ka\u017ed\u00e9ho kousku t\u011bla. V hlav\u011b se mi znovu za\u010dnou rozv\u00edjet katastrofick\u00e9 sc\u00e9n\u00e1\u0159e m\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy u bratra. Naprosto m\u011b ovl\u00e1d\u00e1 strach. Strach z na\u0161eho setk\u00e1n\u00ed a z budoucnosti. Jestli mne dnes odm\u00edtne. Nebudu ho moci v\u00eddat ka\u017ed\u00fd den, ani\u017e bych se ho nemohl dotknout. Nebudu se na n\u011bho moci d\u00edvat, ani\u017e bych pak nele\u017eel cel\u00e9 dlouh\u00e9 temn\u00e9 noci v posteli a nemohl sp\u00e1t. P\u0159em\u00fd\u0161lel bych nad t\u00edm, co jsem ud\u011blal \u0161patn\u011b, \u017ee m\u011b odm\u00edt\u00e1. \u017de odm\u00edt\u00e1 mou n\u00e1ru\u010d, m\u00e9 polibky, mou l\u00e1sku. „Tome, pros\u00edm, neodm\u00edtni dnes mou l\u00e1sku,“ za\u0161ept\u00e1m si tuto v\u011btu t\u0159ikr\u00e1t, jako by to byla modlitba. Ano, je to modlitba. Je to modlitba nejist\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00fd douf\u00e1, \u017ee jeho l\u00e1ska nebude odm\u00edtnuta a jeho \u0161t\u011bst\u00ed zni\u010deno.<\/div>\n
„Co to tady vymej\u0161l\u00ed\u0161 za kraviny?? Okam\u017eit\u011b p\u0159esta\u0148. V\u016fbec nev\u00ed\u0161, na \u010dem jsi!!“ ok\u0159iknu se v duchu. Pokus\u00edm se zklidnit. Praktikuji d\u00fdch\u00e1n\u00ed jako r\u00e1no v koupeln\u011b (heh Mt. Everest hadr :D). Navenek u\u017e nen\u00ed nic poznat, ale uvnit\u0159 m\u011b po\u0159\u00e1d sv\u00edraj\u00ed obavy. Prudce rozraz\u00edm dve\u0159e. Asi si t\u00edm chci dodat odvahu, ale jedin\u00fdm efektem je naprosto vykulen\u00fd Georg, kter\u00fd vysko\u010dil tak dva metry do vzduchu. „Chce\u0161 m\u011b zab\u00edt?? Kampak raz\u00ed\u0161?? Na rande??“ opt\u00e1 se m\u011b Georg dr\u017e\u00edc se dramaticky za srdce. Pohled na n\u011bho m\u011b rozesm\u011bje. „Tak te\u010f jsi m\u011b odhalil. Sakra!! Na rande?? Pro\u010d?? Jdu se pod\u00edvat na Toma,“ odpov\u00edm mu se sm\u00edchem. „Aha, tak to potom jo,“ odpov\u00ed mi s v\u00fdrazem jako by n\u011bco v\u011bd\u011bl. „No nic, jdu si lehnout. Jsem hotovej,“ ukon\u010d\u00ed na\u0161\u00ed rozmluvu. Ani\u017e bych mu sta\u010dil n\u011bco odpov\u011bd\u011bt, pokra\u010duje sm\u011brem ke sv\u00e9mu pokoji. Jen za n\u00edm houknu: „Tak dobrou.“ Jen na m\u011b m\u00e1vne a miz\u00ed ve sv\u00e9m pokoji.<\/div>\n
Oto\u010d\u00edm se zp\u011bt ke sv\u00e9mu c\u00edly cesty. To jest k bratrov\u00fdm dve\u0159\u00edm. Za\u010d\u00edn\u00e1 mne znovu ovl\u00e1dat strach,ale poda\u0159\u00ed se mi ho zahnat do t\u00e9 \u00farovn\u011b, \u017ee m\u011b drt\u00ed zevnit\u0159, ale navenek vypad\u00e1m zcela klidn\u011b. Jen p\u00e1r krok\u016f m\u011b toti\u017e d\u011bl\u00ed od pravdy. Sta\u010d\u00ed p\u0159ekonat vzd\u00e1lenost n\u011bkolika metr\u016f a dostanu odpov\u011b\u010f na v\u0161echny sv\u00e9 ot\u00e1zky. U\u017e budu kone\u010dn\u011b v\u011bd\u011bt, na \u010dem jsem. A bu\u010f m\u011b to zlom\u00ed nebo vynese na \u00fapln\u00fd vrchol \u0161t\u011bst\u00ed.<\/p>\n

autor: Akkira<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Boj\u00edm. Boj\u00edm se, \u017ee jsem jen dal\u0161\u00ed z tv\u00fdch \u010dtrn\u00e1ctidenn\u00edch vztah\u016f. Boj\u00edm se, \u017ee si t\u011b moc p\u0159ipust\u00edm k t\u011blu a ty mi po dvou t\u00fddnech \u0159ekne\u0161: „Promi\u0148, ale je konec.“ A j\u00e1, ne\u017e za \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed sta\u010d\u00edm vst\u0159ebat to \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-19145","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19145","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19145"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19145\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19145"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19145"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19145"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}