{"id":19151,"date":"2008-03-29T14:58:00","date_gmt":"2008-03-29T13:58:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19110"},"modified":"2008-03-29T14:58:00","modified_gmt":"2008-03-29T13:58:00","slug":"v-naruci-andela","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/29\/v-naruci-andela\/","title":{"rendered":"V n\u00e1ru\u010di and\u011bla"},"content":{"rendered":"
In the arms of an angel
Fly away from here
From this dark cold hotel room
And the endlessness that you fear
You are pulled from the wreckage
Of your silent reverie
You’re in the arms of the angel
May you find some comfort there
You’re in the arms of the angel
May you find some comfort here.<\/em><\/div>\n
\n

\u017divot bez n\u011bho u\u017e nikdy nebude stejn\u00fd, proto\u017ee on u\u017e tu nen\u00ed, aby se mnou mohl \u017e\u00edt.<\/div>\n

Jenom on m\u011b dok\u00e1zal spolehliv\u011b rozveselit. D\u011blal to poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e m\u011b r\u00e1no probouzel, proto\u017ee se v\u017edycky probouzel v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. On byl moje l\u00e1ska.<\/div>\n
V\u011bc, kterou postr\u00e1d\u00e1m nejv\u00edc je ta, \u017ee u\u017e ho vedle sebe nec\u00edt\u00edm. Jeho klidn\u00fd dech v\u017edycky dopadal na m\u016fj hrudn\u00edk, kdy\u017e jsme spolu us\u00ednali a kdy\u017e jsme se spole\u010dn\u011b probouzeli. Ty jeho ospale n\u00e1dhern\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 m\u011b sledovaly ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no, ho d\u011blaly tou nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc\u00ed, kterou jsem kdy m\u011bl.<\/div>\n
Pamatuji si, jak cht\u011bl sed\u011bt na posteli a po cel\u00e9m pokoji pl\u00e1polaly sv\u00ed\u010dky. J\u00e1 m\u011bl v ruce svou akustiku a on ten nejbo\u017e\u0161t\u011bj\u0161\u00ed hlas. Miloval jsem, kdy\u017e jsem mohl pozorovat, jak se ty plam\u00ednky odr\u00e1\u017eej\u00ed v jeho obli\u010deji. Mohl se usm\u00e1t a \u0159\u00edct mi, \u017ee hraju \u0161patn\u00fd akord, ale j\u00e1 bych ned\u011blal nic, st\u00e1le bych jen sed\u011bl a sledoval ho.<\/div>\n
To byl m\u016fj Bill. Moje dvoj\u010de. Moje prav\u00e1 l\u00e1ska. Moje v\u0161echno. Ale te\u010f, je n\u011bkde na lep\u0161\u00edm m\u00edst\u011b. Je s and\u011bly. Ur\u010dit\u011b si s nimi rozum\u00ed.<\/div>\n
Je t\u011b\u017ek\u00e9 porozum\u011bt tomu, jak mi ho mohl B\u016fh vz\u00edt. Je\u0161t\u011b nebyl jeho \u010das, bylo mu pouze sedmn\u00e1ct. M\u011bl p\u0159ed sebou je\u0161t\u011b cel\u00fd \u017eivot. A nav\u00edc n\u011bkoho, kdo ho miloval, \u010dlov\u011bka, kter\u00fd ho miloval nejv\u00edc na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
N\u011bkdy se modl\u00edm za to, aby mi ho tam naho\u0159e dob\u0159e opatrovali. Byl to hrozn\u011b k\u0159ehk\u00fd \u010dlov\u011bk. Cokoliv ho dok\u00e1zalo zranit. Kdy\u017e je\u0161t\u011b \u017eil, nikdy jsem z n\u011bj nespustil pohled, st\u00e1le jsem ho opatroval. Nikdo nebo nic ho nemohlo zranit, t\u00edm jsem si byl jist\u00fd. Tak pro\u010d se to stalo? Pro\u010d jsem to nevid\u011bl? Byl jsem snad slep\u00fd? Mo\u017en\u00e1, \u017ee jsem to jenom necht\u011bl vid\u011bt, proto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee tohle byl p\u0159edem prohran\u00fd z\u00e1pas. Jenom j\u00e1 jsem v\u011bd\u011bl jak s\u00e1m se sebou uvnit\u0159 bojoval.<\/div>\n
Jednou jsem ho na\u0161el po koncert\u011b bre\u010det. Jeliko\u017e mi to nedalo, \u0161el jsem k n\u011bmu bl\u00ed\u017e a objal ho. Neptal jsem se, pro\u010d bre\u010d\u00ed. Neptal jsem se, co ho tak zlomilo. Prost\u011b jsem ho jenom ut\u011b\u0161oval.<\/div>\n
Pol\u00edbil jsem ho na \u010delo, ale to byla ta chyba. Rozbre\u010del se je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
T\u0159\u00e1sl se, jeho srdce bilo jako o z\u00e1vod. Byl to jenom klasick\u00fd panick\u00fd z\u00e1chvat. Odstr\u010dil m\u011b od sebe a odsunul se k nejbli\u017e\u0161\u00ed zdi. Vzpom\u00edn\u00e1m si, \u017ee tohle byl jeden z nejhor\u0161\u00edch okam\u017eik\u016f m\u00e9ho \u017eivota. B\u00e1l jsem se. B\u00e1l jsem se, \u017ee ode m\u011b nechce pomoct.<\/div>\n
Kdy\u017e se na jeho n\u00e1dhern\u011b bled\u00e9 k\u016f\u017ei za\u010dal objevovat prvn\u00ed pot, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. Do\u0161lo mi, \u017ee to nen\u00ed jenom n\u011bjak\u00fd z\u00e1chvat breku. Okam\u017eit\u011b jsem za\u010dal volat Davidovi. Bill le\u017eel na zemi a dusil se, jakoby nem\u011bl dostatek kysl\u00edku. Rozeb\u011bhl jsem se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e. Z m\u00e9ho telefonu se oz\u00fdvalo jenom p\u00edp\u00e1n\u00ed, Dave si musel vypnout mobil. Zahodil jsem telefon pry\u010d a sna\u017eil se mu pomoci. Potom jsem ho chytnul a za\u010dal mu bu\u0161it do zad, dokud se zase nenadechl.<\/div>\n
Pozd\u011bji m\u011bl hlavu polo\u017eenou na m\u00e9m rameni. O\u010di m\u011bl semknut\u00e9, jak jen to \u0161lo. Jestli tohle m\u011bla b\u00fdt chv\u00edle znamen\u00ed, tak to byla ona. I kdy\u017e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee nesn\u00e1\u0161\u00ed, kdy\u017e zp\u00edv\u00e1m, za\u010dal jsem mu zp\u00edvat jednu z jeho obl\u00edben\u00fdch p\u00edsni\u010dek. Doufal jsem, \u017ee ho to p\u0159enese alespo\u0148 tro\u0161ku zp\u00e1tky do reality. Kdy\u017e znovu o\u010di otev\u0159el, zase bre\u010del. Cht\u011blo se mi tak\u00e9 bre\u010det, ud\u011blal jsem to. Oba jsme tam sed\u011bli a obj\u00edmali se, bre\u010deli pro to, co bylo v n\u00e1s. Kdy\u017e c\u00edtil bolest, j\u00e1 tak\u00e9. M\u011bli jsme ty sam\u00e9 pocity, ty sam\u00e9 my\u0161lenky. V\u0161echno. Tohle bylo naposledy, co jsme bre\u010deli, spole\u010dn\u011b bre\u010deli.<\/div>\n
Po t\u00e9to ud\u00e1losti byl kompletn\u011b zmaten\u00fd. Z\u0159\u00eddkakdy se maloval, se stylingov\u00e1n\u00edm vlas\u016f tr\u00e1vil maxim\u00e1ln\u011b p\u011bt minut a u\u017e se ke mn\u011b nechoval tak, jako d\u0159\u00edv. Kdy\u017e jsem ho cht\u011bl t\u0159eba jen pol\u00edbit, odstr\u010dil m\u011b pry\u010d a z\u016fstal koukat do zem\u011b. Bylo mi jasn\u00fd, \u017ee mu n\u011bco je, n\u011bco v\u00e1\u017en\u00fdho se d\u011bje. N\u011bkdy, kdy\u017e odm\u00edtl polibek, jsem ho jenom pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159 a prsty mu projel vlasy. Cht\u011bl jsem mu pomoci. Zachr\u00e1nit ho. Zachr\u00e1nit jeho zlomenou du\u0161i. Od t\u00e9 doby se uzav\u00edral do sebe. Na pomoc bylo u\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b.<\/div>\n
Jedn\u00e9 noci jsem nemohl usnout. Musel jsem ho vid\u011bt, nemohl jsem zav\u0159\u00edt o\u010di. Tak moc mi chyb\u011bl. M\u011bl jsem pocit, \u017ee se stalo n\u011bco \u0161patn\u00e9ho. D\u00edval jsem se na n\u011bj, ale stejn\u011b mi p\u0159ipadalo, \u017ee m\u011b n\u011bco opou\u0161t\u00ed. Hrozn\u011b m\u011b to bolelo. Pocit, \u017ee u\u017e nikdy neuvid\u00edte va\u0161e dvoj\u010de, va\u0161i l\u00e1sku, u\u017e nikdy, je to nejhor\u0161\u00ed na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b. Potom toti\u017e chcete, aby bylo v\u0161echno zase fajn, ale u\u017e nem\u00e1te \u0161anci na n\u00e1pravu.<\/div>\n
Ty noci, kter\u00e9 jsme spolu v tichu tr\u00e1vili a sledovali se, nemluvili, jen si sami sebe u\u017e\u00edvali, u\u017e nejsou nic, ne\u017e jen vzpom\u00ednky. Celou noc jsem ho sledoval, nic v\u00edc jsem d\u011blat nemohl.<\/div>\n
Pot\u0159eboval moji l\u00e1sku v\u00edc, ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho, ale ani tohle ho nedok\u00e1zalo udr\u017eet p\u0159i \u017eivot\u011b. Stres, aby byl st\u00e1le v perfektn\u00ed kondici ho srazil k zemi, zni\u010dila ho m\u00e9dia.<\/div>\n
Byla noc po tom, co skon\u010dila na\u0161e show v Berl\u00edn\u011b. Bill potichu zalezl do postele. Nepol\u00edbil m\u011b, ne\u0159ekl ani slovo, neud\u011blal nic, co kdysi d\u011bl\u00e1val. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee se tahle chv\u00edle bl\u00ed\u017e\u00ed. V o\u010d\u00edch m\u011bl neskonale pr\u00e1zdno. V\u017edycky z\u00e1\u0159ily l\u00e1skou k \u017eivotu, ale te\u010f se Bill tv\u00e1\u0159il, jakoby \u017eivot nen\u00e1vid\u011bl, alespo\u0148 tomu v\u0161echno nasv\u011bd\u010dovalo. Jedin\u00e1 v\u011bc, kterou je\u0161t\u011b miloval, jsem byl j\u00e1. Nech\u00e1pu to. Pro\u010d chodil na ten balk\u00f3n?<\/div>\n
Po t\u00e9hle d\u011bsiv\u00e9 noci jsem se probudil cel\u00fd zalit\u00fd studen\u00fdm potem. Probudil jsem se a Bill vedle m\u011b nele\u017eel. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee je hrozit\u00e1nsky \u0161patn\u011b. Pamatuju si, jak jsem vysko\u010dil z postele a b\u011b\u017eel ke dve\u0159\u00edm od balk\u00f3nu. Obraz Billa, kter\u00fd st\u00e1l na okraji, s mrtv\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i, m\u011b pron\u00e1sleduje ka\u017ed\u00fdm dnem. St\u00e1le c\u00edt\u00edm pocit viny. Nechci, aby m\u011b na tomhle sv\u011bt\u011b nechal samotn\u00e9ho. Bez n\u011bho prost\u011b nem\u016f\u017eu p\u0159e\u017e\u00edt. Sna\u017e\u00edm se nevybavovat si zvuk toho, kdy\u017e dopadl na chladnou vozovku. Obraz toho, kdy\u017e padal do \u017eij\u00edc\u00ed ulice, kde st\u00e1li lid\u00e9 a bre\u010deli. Pamatuju si, jak jsem k n\u011bmu b\u011b\u017eel, k\u0159i\u010del na n\u011bj a\u0165 sleze dol\u016f, v\u0161echny slzy, kter\u00e9 jsem pro n\u011bj vybre\u010del. Jak si s jeho vlasy pohr\u00e1val v\u00edtr. Jak koukal dol\u016f p\u0159es okraj a zhluboka se nadechl. Oto\u010dil se a pod\u00edval se na m\u011b, nat\u00e1hnul po m\u011b ruku. Rychle jsem ho za ni chytnul a st\u00e1hnul k sob\u011b, l\u00edbal ho. On ale nepovolil, st\u00e1le tam st\u00e1l, jenom se cht\u011bl rozlou\u010dit.<\/div>\n
„Pros\u00edm, pros\u00edm, Bille, neopou\u0161t\u011bj m\u011b\u2026“ Z o\u010d\u00ed se mi nekontrolovateln\u011b hrnuly slzy, d\u00edval jsem se mu do obli\u010deje, modlil se, a\u0165 z\u016fstane se mnou. T\u011b\u017ece vzdychnul, taky bre\u010del. Vytrhnul mi svou ruku. Nikdy p\u0159edt\u00edm jsem ho nevid\u011bl takhle emotivn\u011b bre\u010det, s ka\u017edou jeho dal\u0161\u00ed slzou se moje srdce rozpadalo.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1, miluju t\u011b\u2026 ale pros\u00edm, rozum\u011bj, tohle je to nejlep\u0161\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed, beze m\u011b bude\u0161 \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed\u2026“ Tahle slova m\u011b tot\u00e1ln\u011b zni\u010dila. Kdyby jenom v\u011bd\u011bl, jak moc jsem ho pot\u0159eboval. Miloval jsem ho takov\u00e9ho jak\u00fd byl. Chystal se to ud\u011blat, a\u0165 ho zastav\u00edm nebo ne. Byl p\u0159ipraven sko\u010dit a jeho k\u0159ehk\u00e9 t\u011blo nem\u011blo \u0161anci po n\u00e1razu na vozovku p\u0159e\u017e\u00edt. Bylo u\u017e pozd\u011b na jeho z\u00e1chranu.<\/div>\n
Znovu se pod\u00edval p\u0159es okraj balk\u00f3nu dol\u016f a znovu se zhluboka nadechnul. Jedin\u00e9, na co jsem myslel, bylo to, jestli opravdu sko\u010d\u00ed. Opravdu se chystal ukon\u010dit sv\u016fj \u017eivot a to se m\u011blo st\u00e1t tak rychle, \u017ee to snad ani nebylo mo\u017en\u00e9. Je\u0161t\u011b ne\u017e jsem se ho stihnul dotknout naposledy, on to ud\u011blal, sko\u010dil, padal dol\u016f do p\u0159epln\u011bn\u00fdch ulic. Zak\u0159i\u010del jsem a zacpal si u\u0161i, necht\u011bl jsem to sly\u0161et, necht\u011bl jsem v tu chv\u00edli c\u00edtit u\u017e naprosto nic. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee u\u017e je mrtv\u00fd, podlomila se mi kolena, cht\u011bl jsem, aby mi B\u016fh vr\u00e1til zp\u00e1tky m\u00fdho br\u00e1\u0161ku. Bez Billa budu n\u011bkdo jin\u00fd, u\u017e nikdy nebudu takov\u00fd, jak\u00e9ho m\u011b zn\u00e1te.<\/div>\n
B\u011b\u017eel jsem dol\u016f po schodech, dezorientovan\u00fd slzami. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to bude stra\u0161n\u00e9, ale prost\u011b jsem ho musel vid\u011bt, alespo\u0148 je\u0161t\u011b jednou, jednou, ne\u017e mi ho seberou a daj\u00ed do rakve. Po chvilce jsem se dostal ven, okolo t\u011bla m\u00e9ho bratra byla spousta lid\u00ed. V\u0161ichni si \u0161okovan\u011b pov\u00eddali. Ti co v\u011bd\u011bli, kdo to je, bre\u010deli. V\u0161echny jsem je odstr\u010dil, uvid\u011bl jsem Billovo bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo, je to d\u011bsiv\u00e1 ztr\u00e1ta. V\u0161ichni m\u011b sledovali jak ho ot\u00e1\u010d\u00edm na z\u00e1da. O\u010di m\u011bl st\u00e1le otev\u0159en\u00e9, zav\u0159el jsem mu je a pol\u00edbil ho na v\u00ed\u010dka. Moje slzy mu dopadaly na obli\u010dej, vypadalo to, jakoby bre\u010del i on. Naposledy jsem ho objal. Malinko jsem s n\u00edm zat\u0159\u00e1sl, kdyby t\u0159eba je\u0161t\u011b \u017eil, ale nic se nestalo. Ochable mi le\u017eel v n\u00e1ru\u010d\u00ed a jedin\u00e9 co jsem mohl, bylo dr\u017eet ho a plakat. V\u0161imnul jsem si jeho v\u00fdrazu, vypadal tak l\u00e1skypln\u011b. Nevypadal smutn\u011b, ale \u00fapln\u011b klidn\u011b.<\/div>\n
V d\u00e1lce jsem sly\u0161el sir\u00e9ny, p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bla z\u00e1chranka, p\u0159imknul jsem ho k sob\u011b je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. Oni tu toti\u017e byli proto, aby mi ho vzali. Jedin\u00e9 co jsem si p\u0159\u00e1l bylo, aby o\u017eil, aby mu v t\u011ble zase proudila krev.<\/div>\n
L\u00e9ka\u0159i mi ho sebrali. Sledoval jsem jak ho d\u00e1vaj\u00ed na nos\u00edtka a p\u0159es hlavu mu p\u0159etahuj\u00ed b\u00edlou l\u00e1tku. Prosil jsem je, abych mohl jet s n\u00edm, ale oni necht\u011bli. Musel jsem j\u00edt dom\u016f a \u010dekat na jejich telefon.<\/div>\n
O t\u00fdden pozd\u011bji, dok\u00e1zal jsem to a p\u0159i\u0161el na poh\u0159eb, jsem st\u00e1l nad jeho hrobem, padal na m\u011b d\u00e9\u0161\u0165 a na tis\u00edce dal\u0161\u00edch lid\u00ed tak\u00e9. V\u0161ichni bre\u010deli. Jak se jenom opova\u017euj\u00ed? Neznali ho. Znali jenom tu rockovou hv\u011bzdu, kter\u00e1 nosila tolik make-upu a \u0159et\u00edzk\u016f. Nem\u011bli pr\u00e1vo na to, aby nad n\u00edm truchlili.<\/div>\n
Ka\u017ed\u00fd \u0159ekl sv\u00e9 sbohem a ode\u0161el, ale j\u00e1 ne, d\u00e1l jsem tam st\u00e1l. M\u011bl jsem v\u0161echny jeho prst\u00fdnky u sebe, polo\u017eil jsem mu je na pomn\u00edk, ony byly to jedin\u00e9, \u010deho jsem se po n\u011bm vzdal.<\/div>\n
N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed rok, jsem se odst\u011bhoval z na\u0161eho apartm\u00e1nu. P\u0159in\u00e1\u0161el mi tolik vzpom\u00ednek, \u0161patn\u00fdch vzpom\u00ednek, tak\u017ee jsem se musel odst\u011bhovat hodn\u011b daleko odsud, do velik\u00e9ho domu, pry\u010d z m\u011bsta. Pot\u0159eboval jsem m\u00edsto na odpo\u010dinek, kde bych na to v\u0161echno mohl zapomenout. Ale pravda byla ta, \u017ee nic u\u017e nebude stejn\u00e9.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se st\u011bhoval, na\u0161el jsem n\u011bco pod postel\u00ed. Byly to Billovy obl\u00edben\u00e9 jeany a jedno z jeho tri\u010dek. P\u0159itiskl jsem si je k hrudn\u00edku a p\u0159ekvapiv\u011b, ony st\u00e1le von\u011bly, von\u011bly jako Bill. Bylo to, jakoby byl zase se mnou, jakoby kone\u010dn\u011b se\u0161el z nebes a rozhodl se mi vr\u00e1tit.<\/div>\n
St\u00e1le tohle oble\u010den\u00ed m\u00e1m, st\u0159e\u017e\u00edm je, m\u00e1m je naspod sv\u00e9 sk\u0159\u00edn\u011b. Je jedin\u00fdm kouskem Billa, kter\u00fd se mnou st\u00e1le je. N\u011bkdy se mi dokonce zd\u00e1, \u017ee m\u011b sleduje. Vst\u00e1v\u00e1m a c\u00edt\u00edm ho vedle sebe, jeho dech je tak tepl\u00fd a klidn\u00fd, kdy\u017e dopad\u00e1 na mou hru\u010f. C\u00edt\u00edm jeho ruce okolo sv\u00e9ho pasu, stejn\u011b jako to v\u017edycky bylo, bylo p\u0159edt\u00edm. Kdy\u017e se tohle d\u011bje, chce se mi v\u017edycky bre\u010det. P\u0159eju si, aby to byl opravdu on. Dal jsem mu l\u00e1sku, d\u00e1v\u00e1m mu ji i te\u010f, st\u00e1le ho je\u0161t\u011b miluji.<\/div>\n
Je tak t\u011b\u017ek\u00e9 na n\u011bj nemyslet. Neub\u011bhne den, abych na n\u011bj nepomyslel. Jeho n\u00e1dhern\u00fd hlas, st\u00e1le ho sly\u0161\u00edm. Zp\u00edv\u00e1 mi p\u0159ed span\u00edm a bud\u00ed m\u011b ve t\u0159i r\u00e1no, aby mi \u0159ekl, \u017ee m\u011b miluje. Ten den, kdy\u017e se to stalo poprv\u00e9, myslel jsem si, \u017ee bolest\u00ed l\u00e1sky um\u0159u.<\/div>\n
Ale te\u010f, ka\u017ed\u00fd den je boj. V\u011bd\u011bt, \u017ee ho nem\u016f\u017eu pol\u00edbit nebo mu \u0159\u00edct slova l\u00e1sky, m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed do deprese. Byl jsem u psychiatra, ale ani ten mi nepomohl. Nikdy mi neporozum\u00ed, nikdy nebudou v\u011bd\u011bt, jak moc se boj\u00edm.<\/div>\n
Je to tak t\u011b\u017ek\u00e9, v\u011b\u0159it, \u017ee ho u\u017e nikdy v tomhle \u017eivot\u011b neuvid\u00edm. On v\u017edycky bude m\u016fj and\u011bl, nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, kde je. J\u00e1 ho budu milovat a\u017e do konce \u017eivota, dokud moje srdce nezhyne. Netrp\u011bliv\u011b \u010dek\u00e1m na den, kdy s n\u00edm zase budu moci b\u00fdt, na m\u00edst\u011b, kde spolu budeme na v\u011bky \u0161\u0165astn\u00ed.<\/div>\n
A\u017e do tohohle dne mi bude chyb\u011bt. Budou mi chyb\u011bt na\u0161e spole\u010dn\u00e9 vzpom\u00ednky. Bude mi chyb\u011bt sladk\u00e1 v\u016fn\u011b vanilkov\u00fdch sv\u00ed\u010dek, kter\u00e9 zapaloval, ne\u017e jsme \u0161li sp\u00e1t. Bude mi chyb\u011bt m\u016fj and\u011bl.<\/div>\n
On v\u017edycky byl a bude m\u016fj and\u00edlek.<\/p>\n

autor: Boukalka<\/strong>
betaread: Verushka<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

In the arms of an angelFly away from hereFrom this dark cold hotel roomAnd the endlessness that you fearYou are pulled from the wreckageOf your silent reverieYou’re in the arms of the angelMay you find some comfort thereYou’re in the arms of<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-19151","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19151","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19151"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19151\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19151"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19151"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19151"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}