{"id":19155,"date":"2008-03-29T14:53:00","date_gmt":"2008-03-29T13:53:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19114"},"modified":"2008-03-29T14:53:00","modified_gmt":"2008-03-29T13:53:00","slug":"nenechavej-me-v-tom","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/29\/nenechavej-me-v-tom\/","title":{"rendered":"Nenech\u00e1vej m\u011b v tom"},"content":{"rendered":"
„Bille… sp\u00ed\u0161?“ Ozve se z prot\u011bj\u0161\u00ed postele. Ignoruju to a neodpov\u00edd\u00e1m. Jsem k smrti unaven\u00fd. Dneska byl v\u00e1\u017en\u011b den na zabit\u00ed.<\/div>\n
„Bille…“ tentokr\u00e1t trochu hlasit\u011bji. Zavrt\u00edm se, ale po\u0159\u00e1d ml\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Tak sp\u00ed\u0161?“ Na\u0161tvan\u011b se vymr\u0161t\u00edm do sedu a obo\u0159\u00edm se na Toma.<\/div>\n
„Pro\u010d se pt\u00e1\u0161, kdy\u017e m\u011b stejn\u011b vzbud\u00ed\u0161?“ m\u00e1m vztek, proto\u017ee si nep\u0159eju nic jin\u00e9ho ne\u017e sp\u00e1t nejm\u00ed\u0148 dva dny v kuse.<\/div>\n
„Promi\u0148… ale n\u011bco se mi zd\u00e1lo…“<\/div>\n
„Tome… pov\u00ed\u0161 mi to z\u00edtra… j\u00e1 chci sp\u00e1t… m\u00e1m toho dneska pln\u00e9 zuby,“ pra\u0161t\u00edm sebou zp\u00e1tky a zabo\u0159\u00edm tv\u00e1\u0159 do pol\u0161t\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ ohrad\u00edm se vyto\u010den\u011b, kdy\u017e se za\u010dne dob\u00fdvat ke mn\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 se boj\u00edm…“ za\u0161ept\u00e1 a strk\u00e1 do m\u011b a\u0165 se posunu. Zasko\u010den\u011b se nech\u00e1m odsunout a ani neprotestuju, kdy\u017e tah\u00e1 za c\u00edp deky, aby se mohl taky p\u0159ikr\u00fdt. Takhle jsme to d\u011blali kdysi, kdy\u017e jeden z n\u00e1s m\u011bl no\u010dn\u00ed m\u016fru… to u\u017e je ale tak d\u00e1vno.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu… t\u011b chytit za ruku?“ \u0161eptne zase Tom rozpa\u010dit\u011b. Oto\u010d\u00edm hlavu k n\u011bmu a zad\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. V\u00e1\u017en\u011b vypad\u00e1 vyd\u011b\u0161en\u011b. Nahmat\u00e1m pod pe\u0159inou jeho ruku a stisknu ji ve sv\u00e9 dlani. Povzbudiv\u011b se na n\u011bj usm\u011bji a nato\u010d\u00edm se k n\u011bmu cel\u00fdm t\u011blem.<\/div>\n
„D\u00edk…“ p\u00edpne potichu.<\/div>\n
„Co se ti zd\u00e1lo?“ zept\u00e1m se po chv\u00edli, proto\u017ee tohle m\u011b zaj\u00edm\u00e1. Toma jen tak n\u011bco nevystra\u0161\u00ed, tak jsem zv\u011bdav\u00fd, co se mu zd\u00e1lo tak hrozn\u00e9ho.<\/div>\n
Chv\u00edli ml\u010d\u00ed, ale pak, drt\u00edc mi t\u00e9m\u011b\u0159 nesnesiteln\u011b ruku, \u0159ekne: „\u017de jsi m\u011b tady nechal…“ Nech\u00e1pav\u011b na n\u011bj z\u00edr\u00e1m a n\u011bjak to nepob\u00edr\u00e1m. „Zabil si se… p\u0159ed\u00e1vkoval ses. Na\u0161el jsem t\u011b le\u017eet na zemi a u\u017e jsem nemohl nic ud\u011blat. Bo\u017ee, Bille, slib mi, \u017ee bys to nikdy neud\u011blal!“<\/div>\n
Tohle mi vyrazilo dech. C\u00edt\u00edm jak se Tom t\u0159ese.<\/div>\n
„Byl to jen sen… je to v po\u0159\u00e1dku… slibuju, \u017ee t\u011b tady nikdy nenech\u00e1m…“ \u0161ept\u00e1m konej\u0161iv\u011b a tisknu ho k sob\u011b. Sice se n\u00e1\u0161 vztah te\u010f trochu zm\u011bnil a my se od sebe odcizili, ale jen si p\u0159edstav\u00edm, \u017ee by se Tomovi n\u011bco stalo, mraz\u00ed m\u011b po z\u00e1dech. Tu\u0161\u00edm, jak mu te\u010f asi je…<\/div>\n
Po n\u011bjak\u00e9 \u00fanav\u011b u\u017e nen\u00ed ani stopy. Sna\u017e\u00edm se jej co nejv\u00edc rozpt\u00fdlit a proto vytahuju historky z d\u011btstv\u00ed a pl\u00e1c\u00e1m, co m\u011b zrovna napadne. Jak se zd\u00e1, zab\u00edr\u00e1 to, proto\u017ee po chv\u00edli u\u017e se sm\u011bje se mnou a p\u0159isp\u00edv\u00e1 i t\u00edm, na co vzpom\u00edn\u00e1 on.<\/div>\n
„Bude ti moc vadit, kdy\u017e p\u0159esp\u00edm u tebe?“ z\u00edvne Tom po dvou hodin\u00e1ch, kdy jsme probrali snad v\u0161echno, na co jsme si vzpomn\u011bli.<\/div>\n
„Ne… dobr\u00fd… ale jestli bude\u0161 kopat, urvu ti dredy…“ za\u0161kleb\u00edm se na n\u011bj a taky z\u00edvnu.<\/div>\n
„Pff…“ odfrkne si jen, okrade m\u011b o dal\u0161\u00ed kus pe\u0159iny, do kter\u00e9 se zachuml\u00e1 a\u017e pod nos a za chv\u00edli u\u017e spokojen\u011b oddychuje. Pobaven\u011b zakrout\u00edm hlavou a za chv\u00edli se taky propad\u00e1m do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/div>\n
„Housku?“ pod\u00e1v\u00e1m Tomovi pe\u010divo.<\/div>\n
„D\u00edk…“ houkne a zhrout\u00ed se na \u017eidli.<\/div>\n
„Teda… s tebou u\u017e nikdy nesp\u00edm. Takov\u00e9 sady jsem nedostal u\u017e dlouho,“ bru\u010d\u00ed Tom, a\u017e vyprsknu sm\u00edchy do sv\u00e9 k\u00e1vy.<\/div>\n
„No no… ty jsi tak stra\u0161n\u011b prosil…“ u\u0161kl\u00edbnu se.<\/div>\n
„O \u010dem se ti ale zd\u00e1lo? \u017de t\u011b chce n\u011bkdo zab\u00edt a ty ses urputn\u011b br\u00e1nil?“ zavrt\u00ed hlavou a nacpe si do pusy t\u00e9m\u011b\u0159 p\u016fl housky.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee ani nev\u00edm… asi o otravn\u00e9m br\u00e1chovi…“ neodpust\u00edm si a mus\u00edm si r\u00fdpnout.<\/div>\n
Tom mi chce n\u011bco odseknout, ale proto\u017ee je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b neroz\u017ev\u00fdkal sousto, zasko\u010d\u00ed mu a za\u010dne se dusit.<\/div>\n
„Je\u017e\u00ed\u0161, Tome…“ za\u010dnu ho bu\u0161it do zad a\u017e m\u011b z toho bol\u00ed ruka.<\/div>\n
„Uch… chrmpf… eeh… dobr\u00fd… \u017eiju…“ zas\u00edpe a chr\u010div\u011b se nadechne.<\/div>\n
„Nechce\u0161 vodu?“ p\u0159isko\u010d\u00edm k n\u011bmu hned se sklenkou a u\u017e mu ji liju do krku.<\/div>\n
„D\u00edk …u\u017e je to dobr\u00fd\u2026 jsem v pohod\u011b\u2026“ pok\u00fdv\u00e1 hlavou.<\/div>\n
„Jdu se osprchovat, kdyby n\u011bco…“ zvednu se od stolu a zam\u00ed\u0159\u00edm do patra. Po dlouh\u00e9 dob\u011b m\u00e1m zase pocit, \u017ee jsme to my. Nev\u00edm pro\u010d, ale n\u011bjak jsme v posledn\u00ed dob\u011b spolu moc nemluvili. A\u017e te\u010f si uv\u011bdomuji, jak mi to chyb\u011blo. V koupeln\u011b str\u00e1v\u00edm snad hodinu, proto\u017ee se nem\u00e1m k tomu, abych kone\u010dn\u011b vylezl ze sprchy. Nakonec se ale p\u0159em\u016f\u017eu, omot\u00e1m kolem sebe ru\u010dn\u00edk a zam\u00ed\u0159\u00edm do pokoje. Tom sed\u00ed na posteli a zamy\u0161len\u011b kouk\u00e1 z okna.<\/div>\n
„Zem\u011b vol\u00e1 Toma…“ drcnu do n\u011bj, kdy\u017e si m\u011b nev\u0161\u00edm\u00e1, p\u0159esto\u017ee do n\u011bj u\u017e dobr\u00fdch p\u011bt minut n\u011bco hust\u00edm.<\/div>\n
„Promi\u0148… neposlouchal jsem…“ oto\u010d\u00ed se omluvn\u011b\u2026<\/div>\n
„Co je? \u017dere t\u011b n\u011bco?“ sednu si naproti a zahled\u00edm se mu do obli\u010deje.<\/div>\n
„J\u00e1… mus\u00edm ti n\u011bco \u0159\u00edct, Bille…“ koukne mi do o\u010d\u00ed, ale hned zase uhne. Nech\u00e1pav\u011b pozdvihnu obo\u010d\u00ed, ale p\u0159ik\u00fdvnu, jako\u017ee poslouch\u00e1m.<\/div>\n
„J\u00e1… v\u00ed\u0161… u\u017e nem\u016f\u017eu…“ za\u010dne potichu a zaryt\u011b se kouk\u00e1 do zem\u011b. „Nav\u00edc po v\u010derej\u0161ku… uv\u011bdomil jsem si, \u017ee kdybych t\u011b ztratil, do smrti bych si vy\u010d\u00edtal, \u017ee jsem ti to ne\u0159ekl. A mo\u017en\u00e1, \u017ee si to vy\u010d\u00edtat budu, ale…“ zaraz\u00ed se a zvedne sv\u016fj pohled od koberce.<\/div>\n
Nev\u00edm, co si o tom m\u00e1m myslet, proto nic ne\u0159\u00edk\u00e1m a \u010dek\u00e1m, co \u0159ekne on. Jsem zmaten\u00fd a ani si nev\u0161imnu, \u017ee jeho tv\u00e1\u0159 je jen n\u011bkolik centimetr\u016f od t\u00e9 m\u00e9. Nev\u00edm, pro\u010d neuhnu, ale c\u00edt\u00edm se jako zhypnotizovan\u00fd jeho pohledem.<\/div>\n
„J\u00e1… miluju t\u011b…“ vydechne a spoj\u00ed sv\u00e9 rty s t\u011bmi m\u00fdmi.<\/div>\n
P\u0159ijde mi to jako ve snu. Jsem naprosto v \u0161oku z toho co \u0159ekl a je\u0161t\u011b v\u00edc z toho, co ud\u011blal.<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ vyjeknu a odsko\u010d\u00edm od n\u011bj, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b vzpamatuji. „Tohle… tohle p\u0159ece nejde!“ beznad\u011bjn\u011b rozhazuju rukama a up\u00edr\u00e1m na n\u011bj vyd\u011b\u0161en\u00fd pohled. „Tome… \u0159ekni, \u017ee to nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b!“<\/div>\n
„Promi\u0148…“ hlesne po chv\u00edli. M\u00e1m pocit, jakoby se mi zhoupla podlaha pod nohama. To nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda!<\/div>\n
„J\u00e1… mus\u00edm na vzduch…“ zmaten\u011b se vypot\u00e1c\u00edm z pokoje a seb\u011bhnu schody. Z v\u011b\u0161\u00e1ku servu kab\u00e1t a vyst\u0159el\u00edm ven. Je mi jedno kam jdu, nech\u00e1m nohy, a\u0165 m\u011b nesou kamkoli….<\/div>\n
‚Sakra! Co jsem to ud\u011blal? Bude m\u011b nen\u00e1vid\u011bt! Ne! On u\u017e m\u011b nen\u00e1vid\u00ed! Ach, Bo\u017ee! Pro\u010d j\u00e1? Pro\u010d jsem to nemohl vydr\u017eet a rad\u011bji ml\u010det? V\u0161echno by bylo dobr\u00e9,‘ nad\u00e1v\u00e1m si v duchu. Bill ode\u0161el u\u017e p\u0159ed n\u011bkolika hodinami a po\u0159\u00e1d se nevr\u00e1til. ‚Co jsem si myslel? \u017de mi sko\u010d\u00ed do n\u00e1ru\u010de a bude \u0161\u0165astn\u00fd? V\u017edy\u0165 jsme brat\u0159i! Dvoj\u010data!<\/div>\n
Ano… a i p\u0159esto jej miluju. Bl\u00e1zniv\u011b a tak jako nikoho. Ud\u011blal bych cokoli, jen aby to c\u00edtil stejn\u011b. Cokoli…‘ z my\u0161lenek m\u011b vytrhne a\u017e pr\u00e1sknut\u00ed domovn\u00edch dve\u0159\u00ed. Bill… Snad by bylo lep\u0161\u00ed, kdybych z\u016fstal tady, ale nem\u016f\u017eu. ‚T\u0159eba si to rozmyslel.‘ bleskne mi hlavou \u0161\u00edlen\u00e1 nad\u011bje. Seb\u011bhnu schody a zaraz\u00edm se na posledn\u00edm, jakmile se m\u016fj pohled st\u0159etne s bratrov\u00fdm. Zmokl… slepen\u00e9 pram\u00ednky vlas\u016f mu spadaj\u00ed do o\u010d\u00ed a t\u0159ese se zimou.<\/div>\n
„B\u00e1l jsem se…“ hlesnu potichu.<\/div>\n
„Jsem v po\u0159\u00e1dku…“ odhrne si vlasy z obli\u010deje.<\/div>\n
„Bille… j\u00e1…“ za\u010dnu, ale Bill m\u011b p\u0159eru\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Ne po\u010dkej… j\u00e1… miluju t\u011b, Tome…“ srdce mi posko\u010d\u00ed radost\u00ed, aby se vz\u00e1p\u011bt\u00ed mohlo rozpadnout na tis\u00edce kousk\u016f.<\/div>\n
„…ale jen jako bratra. Ud\u011blal bych pro tebe cokoli… d\u00fdchal bych za tebe… zabil bych pro tebe… ale jen jako pro bratra… je mi l\u00edto, ale nem\u016f\u017eu cit\u016fm poru\u010dit…“<\/div>\n
P\u0159ed o\u010dima m\u00e1m temno a najednou se nem\u016f\u017eu nadechnout. C\u00edt\u00edm, jak se mi podlamuj\u00ed kolena a j\u00e1 se sunu k zemi. Zabo\u0159\u00edm hlavu do dlan\u00ed, ale slzy \u0159inouc\u00ed se po m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch skoro nevn\u00edm\u00e1m.<\/div>\n
„To j\u00e1 taky ne…“ za\u0161ept\u00e1m a donut\u00edm se pod\u00edvat se mu do o\u010d\u00ed. Tak\u00e9 sed\u00ed zhroucen\u00fd na podlaze a po tv\u00e1\u0159\u00edch m\u00e1 roztekl\u00e9 l\u00ed\u010den\u00ed… ne od de\u0161t\u011b… n\u00fdbr\u017e od slz. Jeho t\u011blo se ot\u0159\u00e1s\u00e1 vzlyky a j\u00e1 se nen\u00e1vid\u00edm za to, \u017ee jsem to dopustil.<\/div>\n
‚Ach p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee jsem mu nikdy necht\u011bl ubl\u00ed\u017eit.<\/div>\n
Bude to n\u011bkdy dobr\u00e9? Nebo jsem pr\u00e1v\u011b podepsal rozsudek na\u0161eho vztahu? A\u0165 u\u017e bratrsk\u00e9ho nebo jak\u00e9hokoli jin\u00e9ho.<\/div>\n
Nev\u00edm… v\u00edm jist\u011b jen jedno… budu \u010dekat. T\u0159eba jednou… se do\u010dk\u00e1m. Stejn\u011b tak, ale v\u00edm, \u017ee on bude taky \u010dekat… a\u017e se mu vr\u00e1t\u00ed bratr…‘<\/div>\n
Dv\u011b zlomen\u00e9 du\u0161e, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b poznaly, \u017ee to, co je dok\u00e1\u017ee rozd\u011blit nen\u00ed smrt, ale l\u00e1ska<\/em>.<\/div>\n
Tak bl\u00edzko a p\u0159itom navz\u00e1jem tak vzd\u00e1len\u00e9…<\/p>\n

autor: Lisa<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Bille… sp\u00ed\u0161?“ Ozve se z prot\u011bj\u0161\u00ed postele. Ignoruju to a neodpov\u00edd\u00e1m. Jsem k smrti unaven\u00fd. Dneska byl v\u00e1\u017en\u011b den na zabit\u00ed. „Bille…“ tentokr\u00e1t trochu hlasit\u011bji. Zavrt\u00edm se, ale po\u0159\u00e1d ml\u010d\u00edm. „Tak sp\u00ed\u0161?“ Na\u0161tvan\u011b se vymr\u0161t\u00edm do sedu a obo\u0159\u00edm se na Toma.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-19155","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19155","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19155"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19155\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19155"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19155"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19155"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}