{"id":1925,"date":"2016-07-18T15:00:00","date_gmt":"2016-07-18T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1917"},"modified":"2016-07-18T15:00:00","modified_gmt":"2016-07-18T14:00:00","slug":"cassiopeia-37","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/07\/18\/cassiopeia-37\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 37."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Pro\u0161la dve\u0159mi, ani\u017e by jen jedinkr\u00e1t zvedla pohled od jemn\u00e9ho kr\u00e9mov\u00e9ho vzoru na podlaze a vstoupila do tich\u00e9 m\u00edstnosti, kde ji p\u0159iv\u00edtala nevt\u00edrav\u00e1 v\u016fn\u011b tis\u00edc\u016f knih, kter\u00e1 ji obklopila stejn\u011b nen\u00e1padn\u011b jako \u00fanava, ji\u017e c\u00edtila od chv\u00edle, co se s Mandy kone\u010dn\u011b rozd\u011blily.<\/div>\n
Vstoupit do knihovny bylo jako vstoupit do jin\u00e9ho sv\u011bta. Masivn\u00ed d\u0159ev\u011bn\u00e9 dve\u0159e byly jakousi hranic\u00ed mezi t\u011bmihle sv\u011bty, a zat\u00edmco ten, v n\u011bm\u017e se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1zela, nab\u00edzel klid, samotu a prostor k p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, ten za dve\u0159mi, ten, z n\u011bho\u017e bylo t\u00e9m\u011b\u0159 nemo\u017en\u00e9 ut\u00e9ct, v sob\u011b ukr\u00fdval v\u0161e, z \u010deho za\u010d\u00ednala m\u00edt strach.<\/div>\n
Zvedla pohled a rozhl\u00e9dla se rozlehl\u00fdm prostorem vypln\u011bn\u00fdm des\u00edtkami polic, kter\u00e9 byly vyrobeny ze stejn\u011b tmav\u00e9ho d\u0159eva jako dve\u0159e a pult, za kter\u00fdm sed\u011bla drobn\u00e1 \u0161edovlas\u00e1 \u017eena v pleten\u00e9m svetru a s v\u00fdrazn\u00fdmi dioptrick\u00fdmi br\u00fdlemi. Kdy\u017e se jejich pohledy setkaly, \u017eena se pousm\u00e1la a Stefanii zah\u0159\u00e1lo u srdce. K\u0159ehou\u010dk\u00e1 knihovnice byla z\u0159ejm\u011b t\u00edm jedin\u00fdm \u010dlov\u011bkem na planet\u011b, kter\u00fd si v\u0161imnul i j\u00ed.<\/div>\n
Vr\u00e1tila j\u00ed \u00fasm\u011bv, naposled pot\u011b\u017ekala tenkou kn\u00ed\u017eku plnou chemick\u00fdch reakc\u00ed, na kter\u00e9 se stejn\u011b ani jednou nepod\u00edvala, a pomal\u00fdm krokem vykro\u010dila vp\u0159ed.<\/div>\n
\n

„Dobr\u00fd den, pan\u00ed Klarkov\u00e1,“ ozvala se ti\u0161e, polo\u017eila kn\u00ed\u017eku na pult a doufala, \u017ee si jej\u00ed jm\u00e9no zapamatovala spr\u00e1vn\u011b.<\/p><\/div>\n

Jej\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy knihovny byly sp\u00ed\u0161 v\u00fdjimkou ne\u017e pravidlem, a \u010d\u00edm v\u00edce se kolem sebe rozhl\u00ed\u017eela, t\u00edm v\u00edce ji to mrzelo. M\u011bla sem chodit \u010dast\u011bji. Mandy by si jej\u00ed nep\u0159\u00edtomnosti jen sotva v\u0161imla a bylo by tak n\u00e1dhern\u00e9 usadit se na jedno z t\u011bch roztomil\u00fdch k\u0159es\u00edlek u okna a \u010d\u00edst si, p\u0159\u00edpadn\u011b jen pozorovat d\u00e9\u0161\u0165, kter\u00fd i nyn\u00ed st\u00e9kal po sklen\u00fdch tabul\u00edch v tenk\u00fdch prou\u017ec\u00edch, st\u00e9kal dol\u016f a na parapetu vytv\u00e1\u0159el mal\u00e9 lou\u017ee. Jako d\u00edt\u011b byla schopna pozorovat d\u00e9\u0161\u0165 cel\u00e9 hodiny, jako dosp\u011bl\u00e1 sm\u011bla cel\u00e9 hodiny pozorovat pouze svou nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtelkyni, kter\u00e1 si n\u011b\u010deho takov\u00e9ho jako po\u010das\u00ed za okny ani nev\u0161imla. Dokud nebesa a slunce nem\u011bly sklonit poklonu jej\u00ed kr\u00e1se, do t\u00e9 doby pro ni prost\u011b neexistovaly.<\/div>\n
„Hezk\u00fd den i tob\u011b,“ oplatila j\u00ed pozdrav pan\u00ed Klarkov\u00e1 sv\u00fdm tenk\u00fdm hl\u00e1skem a nat\u00e1hla se po knize, kterou si chv\u00edli prohl\u00ed\u017eela, ne\u017e zvedla pohled k Stefanii a v o\u010d\u00edch se j\u00ed zv\u011bdav\u011b zajisk\u0159ilo. „Jak ti m\u016f\u017eu pomoct?“<\/div>\n
Stefanie zavrt\u011bla hlavou a p\u0159e\u0161l\u00e1pla z nohy na nohu. „Oh, d\u011bkuji, nen\u00ed t\u0159eba, jen jsem p\u0159i\u0161la vr\u00e1tit knihu.“<\/div>\n
„Jsi si jist\u00e1, \u017ee se nechce\u0161 pod\u00edvat po n\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed? Mo\u017en\u00e1 bys mohla tentokr\u00e1t zvolit jin\u00fd \u017e\u00e1nr. N\u011bco jednodu\u0161\u0161\u00edho. Co takhle historick\u00e9 rom\u00e1ny?“<\/div>\n
„D\u011bkuji, ale j\u00e1\u2026 ani nejsem moc na \u010dten\u00ed.“<\/div>\n
\n

Stefanie opravdu nev\u011bd\u011bla, jak jinak by j\u00ed m\u011bla \u0159\u00edct, \u017ee pat\u0159\u00ed p\u0159esn\u011b k t\u011bm typ\u016fm lid\u00ed, pro kter\u00e9 \u010dten\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 nic neznamen\u00e1 a kte\u0159\u00ed se ke kn\u00ed\u017ek\u00e1m uchyluj\u00ed pouze tehdy, kdy\u017e jim jejich profesor chemie zad\u00e1 hloup\u00e1 zad\u00e1n\u00ed projekt\u016f a ona nem\u00e1 jinou mo\u017enost, zejm\u00e9na kdy\u017e jej\u00ed dosa\u017een\u00e9 v\u00fdsledky hrani\u010d\u00ed s p\u0159ijateln\u00fdm prosp\u011bchem. Nebyla hloup\u00e1. Nebyla ani l\u00edn\u00e1. Byla si jist\u00e1, \u017ee kdyby se u\u010den\u00ed v\u011bnovala jen o trochu v\u00edce, jej\u00ed prosp\u011bch by vypadal \u00fapln\u011b jinak. Alespo\u0148 tak j\u00ed to neust\u00e1le \u0159\u00edkala jej\u00ed teta Sara, kdy\u017e k n\u00ed p\u0159i\u0161la do pokoje s hrn\u00ed\u010dkem \u010daje a m\u00e1slov\u00fdmi su\u0161enkami. Stefanie poka\u017ed\u00e9 jen k\u00fdvla hlavou, nem\u011blo smysl dohadovat se s n\u00ed, a m\u00edsto dal\u0161\u00edch \u0159e\u010d\u00ed s\u00e1hla po su\u0161ence, poslouchala vl\u00eddn\u00fd hlas sv\u00e9 tety, ani\u017e by vn\u00edmala v\u00fdznam jej\u00edch slov, hled\u011bla do okna a snila o tom, \u017ee jednoho dne bude v\u0161e jin\u00e9. \u00dapln\u011b v\u0161e.<\/p><\/div>\n

\n
„V\u00edte co? Porozhl\u00e9dnu se tady, ano?“ sl\u00edbila a rychle se vytratila z bl\u00edzkosti pultu je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e stihla pan\u00ed Klarkov\u00e1 spustit proslov o d\u016fle\u017eitosti povinn\u00e9 \u010detby na \u0161kol\u00e1ch a o tom, jak je t\u0159eba t\u0159\u00edbit lidskou fantazii, jinak budou d\u011bti hloup\u00e9 a stanou se z\u00e1visl\u00e9 na t\u011bch divn\u00fdch po\u010d\u00edta\u010d\u00edch.<\/div>\n
Stefanie pobaven\u011b proto\u010dila o\u010dima, proch\u00e1zela uli\u010dkou, na kterou se jako \u017eebra na hrudn\u00ed kost up\u00ednaly dal\u0161\u00ed, mnohem u\u017e\u0161\u00ed a krat\u0161\u00ed, lemov\u00e1ny mohutn\u00fdmi policemi, kter\u00e9 byly od stropu a\u017e po podlahu napln\u011bny r\u016fzn\u00fdmi svazky knih a u\u010debnic. Stefanie snad je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bla tolik knih pohromad\u011b, i ona sama vlastnila asi p\u011bt nebo \u0161est knih, nevzpom\u00ednala si v\u0161ak na p\u0159esn\u00fd n\u00e1zev ani jedn\u00e9 z nich.<\/div>\n
Ani\u017e by o tom v\u011bd\u011bla, vstoupila do odd\u011blen\u00ed cizojazy\u010dn\u00e9 literatury, kde se na polic\u00edch nach\u00e1zely krom\u011b klasick\u00fdch u\u010debnic i tlust\u00e9 slovn\u00edky r\u016fzn\u00fdch velikost\u00ed. Zastavila se, proto\u017ee se j\u00ed zd\u00e1lo, \u017ee zaslechla n\u011b\u010d\u00ed hlasy. Ohl\u00e9dla se a spat\u0159ila pan\u00ed Klarkovou, kter\u00e1 se skl\u00e1n\u011bla nad star\u00fdm r\u00e1diem, mra\u010dila se a ani p\u0159es ve\u0161ker\u00e9 \u00fasil\u00ed se j\u00ed neda\u0159ilo naladit jedinou norm\u00e1ln\u00ed stanici. V r\u00e1diu se na chv\u00edli ozval \u017eiv\u00fd hlas moder\u00e1tora, ten byl vz\u00e1p\u011bt\u00ed nahrazen hlasit\u00fdm chr\u010den\u00edm. Stefanie se rozhodla z\u016fstat je\u0161t\u011b tak p\u011bt minut, jen tak p\u0159em\u00fd\u0161let a vdechovat zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u016fni tis\u00edc\u016f v\u011bdeck\u00fdch knih i r\u016fzn\u00fdch p\u0159\u00edb\u011bh\u016f, pak s\u00e1hne po nejbli\u017e\u0161\u00ed z nich a tu si odnese dom\u016f.<\/div>\n
\n

Ud\u011blala sotva dva kroky, kdy\u017e zaslechla hlasy znovu. Byla si jist\u00e1, \u017ee nevych\u00e1zej\u00ed z r\u00e1dia, kter\u00e9 st\u0159\u00eddav\u011b zp\u00edvalo, k\u0159i\u010delo a chr\u010delo, nach\u00e1zely se n\u011bkde nabl\u00edzku a zn\u011bly sp\u00ed\u0161 jako \u0161epot. Vklouzla do \u00fazk\u00e9 uli\u010dky po prav\u00e9 stran\u011b, n\u00e1sledovala ozv\u011bnu hlas\u016f, kter\u00e1 ji p\u0159ivedla a\u017e k oknu na sam\u00e9m okraji m\u00edstnosti. T\u011blem se p\u0159itiskla na knihy, je\u017e m\u011bla p\u0159ed sebou, narovnala se, jak jen to \u0161lo, a napnula ve\u0161ker\u00e9 smysly na maximum, ani\u017e by tu\u0161ila, pro\u010d to d\u011bl\u00e1. Posedlo ji podivn\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed, m\u011bla pocit, \u017ee to mus\u00ed ud\u011blat a Stefanie m\u00e1lokdy c\u00edtila n\u011bco takov\u00e9ho, proto poslechla sv\u016fj vnit\u0159n\u00ed hlas a chv\u00edli naslouchala rozhovoru dvou hlas\u016f. Jednalo se o chlapeck\u00e9 hlasy, zn\u00e1m\u00e9, zti\u0161en\u00e9 na minimum, tak\u017ee bylo t\u011b\u017ek\u00e9 rozeznat, komu p\u0159esn\u011b pat\u0159ily. Poklesla v kolenou, co nejopatrn\u011bji vzala do rukou tlust\u00e9 a snad to nejstar\u0161\u00ed vyd\u00e1n\u00ed rusk\u00e9ho slovn\u00edku, jak\u00e9 kdy existovalo, a nen\u00e1padn\u011b nahl\u00e9dla do prostoru, kter\u00fd t\u00edm vytvo\u0159ila. Jeliko\u017e z opa\u010dn\u00e9ho konce police chyb\u011blo hned n\u011bkolik knih, m\u011bla dokonal\u00fd v\u00fdhled na osoby na druh\u00e9 stran\u011b.<\/p><\/div>\n

Zmaten\u011b zamrkala; jej\u00ed obo\u010d\u00ed vyst\u0159elilo vzh\u016fru, m\u011bn\u00edc\u00ed jej\u00ed obli\u010dej v groteskn\u00ed masku p\u0159ekvapen\u00ed a nev\u011b\u0159\u00edcnosti. Cht\u011bla se okam\u017eit\u011b oto\u010dit a ut\u00e9ct, a z\u00e1rove\u0148 bylo jej\u00ed nutk\u00e1n\u00ed znovu zp\u00e1tky a nedovolilo j\u00ed hnout se z m\u00edsta. Byla jako p\u0159ikovan\u00e1 k podlaze, z\u00edrala na obraz p\u0159ed sebou nejist\u00e1, co si m\u00e1 myslet. Cht\u011bla se ale dov\u011bd\u011bt v\u00edc, ba\u017eila po vysv\u011btlen\u00ed, a tak se p\u0159ikr\u010dila n\u00ed\u017e a sledovala dvojici \u0161irok\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
\n

„Trvalo ti to d\u00e9le ne\u017e obvykle.“ Tom s povzdechem dosedl do barevn\u00e9ho k\u0159esla, o\u010di mu z\u00e1\u0159ily a na rtech se vyj\u00edmal pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv. Bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed st\u00e1hl Billa na sv\u016fj kl\u00edn a zavrtal se nosem do jemn\u00e9 l\u00e1tky jeho tri\u010dka. „U\u017e jsem si myslel, \u017ee nep\u0159ijde\u0161. M\u00e1lem jsem se pustil do \u010dten\u00ed t\u011bchhle zaj\u00edmav\u00fdch latinsk\u00fdch slovn\u00edk\u016f.“<\/p><\/div>\n

Bill si skousl rty, ale ani t\u00edm nedok\u00e1zal p\u0159ekr\u00fdt \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd se rozlil jeho obli\u010dejem.<\/div>\n
„Zdr\u017eel m\u011b Georg,“ promluvil \u0161eptem a hrav\u011b Toma dloubl do \u0161pi\u010dky nosu. „Volal, aby mi ozn\u00e1mil, \u017ee n\u00e1s ve\u010der \u010dek\u00e1 velk\u00e1 oslava.“<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a zvedl pohled k \u010dernovl\u00e1skov\u011b tv\u00e1\u0159i. „Oslava \u010deho?“ zeptal se zv\u011bdav\u011b.<\/div>\n
„D\u00edvka, o kterou se pokou\u0161\u00ed u\u017e hodn\u011b dlouho, kone\u010dn\u011b souhlasila s t\u00edm, aby ji pozval na rande. A zn\u00e1\u0161 Georga, ka\u017ed\u00fd drobn\u00fd \u00fasp\u011bch mus\u00ed po\u0159\u00e1dn\u011b oslavit.“<\/div>\n
„Ten n\u00e1pad se mi l\u00edb\u00ed, a jeliko\u017e je z\u00edtra sobota, m\u016f\u017eeme to oslavit opravdu po\u0159\u00e1dn\u011b. Spousta j\u00eddla, sladkost\u00ed, budeme jen j\u00edst, d\u00edvat se na filmy a do r\u00e1na si budeme pov\u00eddat.“<\/div>\n
Bill se vesele zachichotal. „Pokud to takhle p\u016fjde d\u00e1l, za chv\u00edli budeme vypadat jako ta kachna tv\u00e9ho d\u011bde\u010dka.“<\/div>\n
„Marie?“ Tom hrav\u011b pozdvihl obo\u010d\u00ed. „Oh, v\u011b\u0159 mi, Bille, to bychom se museli opravdu hodn\u011b sna\u017eit. Ta kachna snad nikdy ned\u011blala nic jin\u00e9ho krom\u011b toho, \u017ee spala, nech\u00e1vala se krmit, zase spala a zase se nech\u00e1vala krmit.“<\/div>\n
„T\u011b\u017ek\u00fd \u017eivot kachen,“ \u0161eptl Bill s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e se mu kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo naj\u00edt pozici p\u0159ijatelnou pro oba. Jejich t\u011bla se zapletla do sebe a oni si n\u00e1hle ze vzd\u00e1lenosti pouh\u00fdch dvou centimetr\u016f hled\u011bli do o\u010d\u00ed. Po\u0159\u00e1d se usm\u00edvali, ale u\u017e to nebyl ten sebejist\u00fd \u00fasm\u011bv jako p\u0159ed chv\u00edli. \u00dasm\u011bv na jejich rtech se nyn\u00ed zd\u00e1l b\u00fdt pon\u011bkud v\u00e1hav\u00fd, nejist\u00fd, mo\u017en\u00e1 dokonce plach\u00fd. Jako by oba v tu chv\u00edli procitli, jako by si a\u017e tehdy uv\u011bdomili, jak vz\u00e1cn\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost se jim naskytla a jak zoufale po n\u00ed oba tou\u017eili.<\/div>\n
\n

„Ahoj,“ vydechl Tom po chv\u00edli bezmocn\u00e9ho vp\u00edjen\u00ed se do \u010dernovl\u00e1skov\u00fdch pronikav\u00fdch o\u010d\u00ed. V\u011bnoval Billovi \u00fasm\u011bv mal\u00e9ho chlapce a zvedl ruku k jeho tv\u00e1\u0159i.<\/p><\/div>\n

„Ahoj.“ Bylo mu stejn\u011b tichou odpov\u011bd\u00ed.<\/div>\n
C\u00edtil, jak se Billovo t\u011blo v jeho objet\u00ed rozt\u0159\u00e1slo, jak z m\u00edstnosti pomalounku unik\u00e1 pot\u0159ebn\u00fd kysl\u00edk. P\u0159ilo\u017eil prsty na namodralou k\u016f\u017ei pod Billov\u00fdm okem a n\u011b\u017en\u011b o ni ot\u00edral b\u0159\u00ed\u0161ka sv\u00fdch prst\u016f. Nic v\u00edc mu t\u0159es vlastn\u00edho t\u011bla nedovoloval. M\u011bl pocit, \u017ee se sv\u011bt kolem nich ka\u017edou vte\u0159inou vytr\u00e1c\u00ed, \u017ee se pomalu uzav\u00edraj\u00ed do jak\u00e9si bubliny, kter\u00e1 byla napln\u011bna pouze Billovou v\u016fn\u00ed, kouzlem jeho osobnosti a nutila Tomovo srdce b\u00edt po\u0159\u00e1d rychleji a rychleji. Kdy\u017e Bill zav\u0159el o\u010di a siln\u011b nas\u00e1l vzduch nosem, sklouzl sv\u00fdmi prsty n\u00ed\u017e, dotkl se mocn\u011b pulzuj\u00edc\u00edho kousku k\u016f\u017ee na jeho krku a jen o n\u011bkolik vte\u0159in pozd\u011bji k n\u011bmu la\u010dn\u011b p\u0159itiskl sv\u00e9 rty. Pootev\u0159en\u00e9, hladov\u011bj\u00edc\u00ed, sl\u00edb\u00e1vaj\u00edc\u00ed z Billova krku stopy jeho nezam\u011bniteln\u00e9 v\u016fn\u011b.<\/div>\n
„Cht\u011bl bych to v\u0161echno vr\u00e1tit,“ zast\u00e9nal do b\u011blostn\u00e9 k\u016f\u017ee, po kter\u00e9 vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159ejel nosem. „Vr\u00e1tit cel\u00fdch p\u011bt let, b\u00fdt s tebou od prvn\u00edho dne.“<\/div>\n
„Jsi se mnou te\u010f,“ dostal ze sebe Bill s men\u0161\u00edmi obt\u00ed\u017eemi. Pomalu otev\u0159el o\u010di a op\u011btoval Tom\u016fv zast\u0159en\u00fd pohled. I p\u0159esto, \u017ee se sv\u011bt kolem n\u011bj to\u010dil, Tomovu tv\u00e1\u0159 m\u011bl p\u0159ed o\u010dima jasnou, opravdovou, z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed v\u0161emi barvami sv\u011bta. „Na tom, co bylo, u\u017e nez\u00e1le\u017e\u00ed.“<\/div>\n
Tom jemn\u011b k\u00fdvl hlavou, zav\u0159el o\u010di a p\u0159itiskl se svou tv\u00e1\u0159\u00ed proti t\u00e9 Billov\u011b.<\/div>\n
„Je pro m\u011b tak t\u011b\u017ek\u00e9 v\u011b\u0159it, \u017ee je to skute\u010dn\u00e9.“ Tiskl sv\u016fj nos na Bill\u016fv, jejich rty d\u011blily posledn\u00ed milimetry.<\/div>\n
\n

Bill om\u00e1men\u011b vdechoval Tomovy v\u00fddechy, \u010derpal s\u00edlu z bl\u00edzkosti, to, co se s nimi d\u011blo, bylo tak t\u011b\u017ek\u00e9 na pochopen\u00ed, a p\u0159esto to byla ta nejjasn\u011bj\u0161\u00ed reakce, jakou kdy vid\u011bl. Jednoduch\u00e1, skl\u00e1daj\u00edc\u00ed se pouze ze dvou reaktant\u016f, jejich\u017e produktem byla ta nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed slou\u010denina sv\u011bta. Bill c\u00edtil, jak se n\u011bkde mezi jejich t\u011bly jejich ruce sna\u017e\u00ed naj\u00edt k sob\u011b cestu, a kdy\u017e se jim to kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo, jejich prsty z\u016fstaly propleten\u00e9.<\/p><\/div>\n

„Tome?“ zask\u0159ehotal Bill z tak t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti.<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Za\u010d\u00edn\u00e1m m\u00edt strach.“<\/div>\n
„Z \u010deho?“ Tom nech\u00e1val sv\u00e9 o\u010di zav\u0159en\u00e9. Poslouchal Bill\u016fv hlas i jemn\u00e9 klep\u00e1n\u00ed de\u0161t\u011b a bylo mu tak kr\u00e1sn\u011b, \u017ee by ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b u\u017e nikdy nepot\u0159eboval v\u00edc. Drobn\u00e9 kapky nad\u00e1le st\u00e9kaly po oknech a byly velkou z\u00e1hadou. Zjevily se uprost\u0159ed kr\u00e1sn\u011b slune\u010dn\u00e9ho dne, vze\u0161ly z ni\u010deho – na bl\u00edzku nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 mra\u010dna, nezvedal se v\u00edtr, nic nenasv\u011bd\u010dovalo tomu, \u017ee by se bl\u00ed\u017eila bou\u0159e, a najednou byla tady a drobn\u00e9 \u010d\u00e1ste\u010dky vody si p\u0159ivlastnily v\u0161echno kolem. Tomovi tak trochu p\u0159ipom\u00ednaly \u010dernovl\u00e1ska, kter\u00fd mu sed\u011bl na kl\u00edn\u011b a tiskl se do jeho n\u00e1ru\u010de, s jednou rukou voln\u011b slo\u017eenou mezi jejich t\u011bly a druhou sv\u00edraj\u00edc\u00ed tu Tomovu.<\/div>\n
„Dostal ses p\u0159\u00edli\u0161 hluboko,“ p\u00edpl.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 strach, \u017ee ti ubl\u00ed\u017e\u00edm?“ zeptal se Tom jemn\u011b.<\/div>\n
Bill pomalu zakroutil hlavou. „Dostal ses nejhloub\u011bji, jak to bylo mo\u017en\u00e9, Tome. Br\u00e1nil jsem se, sna\u017eil jsem se, abys z\u016fstal na hranici, aby je\u0161t\u011b existovala cesta zp\u011bt, ale ta u\u017e nen\u00ed. Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, \u017ee by m\u011blo b\u00fdt v\u0161echno takov\u00e9 jako p\u0159edt\u00edm. Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, \u017ee bys tady nebyl.“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 jsem tady.“ Tom vzal jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a donutil jej pohl\u00e9dnout mu do o\u010d\u00ed. „A z\u016fstanu tak dlouho, dokud m\u011b tady bude\u0161 cht\u00edt m\u00edt.“<\/div>\n
\n

Bill jej svou zdravou rukou l\u00e1skypln\u011b pohladil po \u010delisti, o\u010dima hladil m\u00edsta, jich\u017e se jeho prsty sm\u011bly dotknout, a snil o tom, aby se mohl Toma dot\u00fdkat v\u0161emi \u010d\u00e1stmi sv\u00e9ho t\u011bla.<\/p><\/div>\n

„Mus\u00ed\u0161 mi to sl\u00edbit, Tome,“ vydechl mu Bill na rty. „Slib, \u017ee z\u016fstane\u0161, slib, \u017ee tohle mezi n\u00e1mi je skute\u010dn\u011b t\u00edm, o \u010dem se p\u00ed\u0161e v b\u00e1sn\u00edch a o \u010dem lid\u00e9 skl\u00e1daj\u00ed p\u00edsn\u011b.“<\/div>\n
„Slibuju,“ odpov\u011bd\u011bl Tom okam\u017eit\u011b s v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159\u00ed, kter\u00e1 se vz\u00e1p\u011bt\u00ed rozz\u00e1\u0159ila. „Mo\u017en\u00e1 ti jednoho dne slo\u017e\u00edm b\u00e1se\u0148, ale byl bych mnohem rad\u011bji, kdybychom se tomu vyhnuli, proto\u017ee jsem skute\u010dn\u011b p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd b\u00e1sn\u00edk,“ jemn\u011b se zachichotal proti Billov\u00fdm rt\u016fm a zah\u0159\u00e1lo jej u srdce, jakmile k n\u011bmu dolehl Bill\u016fv tlumen\u00fd sm\u00edch.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 pro m\u011b slo\u017eit n\u011bco na kyta\u0159e.“<\/div>\n
„To by \u0161lo.“ Tom vesele pozdvihl obo\u010d\u00ed, dotkl se Billovy brady a p\u0159it\u00e1hl si jej k sob\u011b.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ \u0161eptl a nato kone\u010dn\u011b spojil jejich rty.<\/div>\n
Nedal Billovi prostor k odpov\u011bdi, nedal mu dokonce ani mo\u017enost nadechnout se a u\u017e jej sv\u00fdmi hlubok\u00fdmi polibky p\u0159ipravoval i o posledn\u00ed zbytky vzduchu, kter\u00e9 mu v plic\u00edch je\u0161t\u011b z\u016fstaly. Bill nevyslovil sv\u00e9 vyzn\u00e1n\u00ed, ale Tom jej p\u0159esto c\u00edtil. C\u00edtil jej v ka\u017edi\u010dk\u00e9m doteku, v ka\u017ed\u00e9m polibku, jen\u017e mu byl v\u011bnov\u00e1n, bylo skryto v nal\u00e9havosti, s jakou se Billovo t\u011blo tisklo do Tomova objet\u00ed, ve zp\u016fsobu, jak\u00fdm tlouklo jeho srdce a jak\u00fdm se ot\u00e1\u010del cel\u00fd vesm\u00edr. Bylo v\u0161ude. Pohltilo p\u0159\u00edb\u011bhy rozlehl\u00e9 ve v\u0161ech koutech knihovny a stalo se t\u00edm jedin\u00fdm, kter\u00fd si Tom tou\u017eil p\u0159e\u010d\u00edst.<\/div>\n
\n

Stefanie si p\u0159ekryla t\u0159esouc\u00ed se rukou \u00fasta a se \u0161irok\u00fdma o\u010dima nev\u011bdomky couvla o dva kroky zp\u011bt, a z\u00e1dy narazila na prot\u011bj\u0161\u00ed polici. Jemn\u00fd \u00fader do zad byl t\u00edm, co ji probralo z nejasn\u00fdch d\u0159\u00edmot a uvedlo zp\u011bt do reality. Do sv\u011bta, kter\u00fd se zd\u00e1l b\u00fdt n\u00e1hle jin\u00fdm ne\u017e p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed. Co nejopatrn\u011bji vycouvala ze sv\u00e9 skr\u00fd\u0161e, vklouzla do hlavn\u00ed uli\u010dky a po \u0161pi\u010dk\u00e1ch se bl\u00ed\u017eila k v\u00fdchodu – ke dve\u0159\u00edm z knihovny, do kter\u00fdch snad nikdy nem\u011bla vstoupit. Pan\u00ed Klarkovou i s jej\u00edm nech\u00e1pav\u00fdm pohledem nechala za sebou a kr\u00e1\u010dela vp\u0159ed, ani\u017e by vn\u00edmala, kudy a kam ji vedou jej\u00ed zesl\u00e1bl\u00e9, t\u0159esouc\u00ed se kon\u010detiny.<\/p><\/div>\n

C\u00edtila, jak j\u00ed do o\u010d\u00ed vystoupily slzy, ve sp\u00e1nc\u00edch c\u00edtila divok\u00fd tlukot vlastn\u00edho srdce, co\u017e bylo samo o sob\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, proto\u017ee Stefanie nic podobn\u00e9ho nec\u00edtila od doby, kdy p\u0159i\u0161la o sv\u00e9 rodi\u010de. Od t\u00e9 chv\u00edle se jej\u00edm sv\u011btem stala jej\u00ed nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtelkyn\u011b a ta jej vystav\u011bla na hodn\u011b k\u0159ehk\u00fdch, zr\u00e1dn\u00fdch z\u00e1kladech. Stefanie znala sv\u011bt pouze takov\u00fd, jak jej vid\u011bla Mandy, u\u010dila se z jej\u00edch chyb, naslouchala jej\u00edm rad\u00e1m a z\u00e1sadn\u011b nev\u011b\u0159ila v n\u011bco takov\u00e9ho, jako je l\u00e1ska, proto\u017ee n\u011bco takov\u00e9ho neznala ani Mandy. Z jej\u00edho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed se nau\u010dila v\u0161e o v\u00e1\u0161ni, touze, ob\u017eerstv\u00ed, o tom, jak d\u00edvka m\u016f\u017ee dostat p\u0159esn\u011b to, co chce, jen za pomoci n\u011bkolika jednoduch\u00fdch trik\u016f. P\u0159ed o\u010dima j\u00ed v jako zrychlen\u00e9m filmu prob\u00edhaly vzpom\u00ednky na chv\u00edle, kdy ji vid\u011bla v n\u00e1ru\u010d\u00ed kluk\u016f – vid\u011bla zcela jasn\u011b hlad v jej\u00edch o\u010d\u00edch, dominanci, se kterou se na n\u011b d\u00edvala, sebev\u011bdom\u00ed, touhu za ka\u017edou cenu dostat, co chce, a pak se obrazy v jej\u00ed mysli za\u010daly st\u0159\u00eddat s t\u011bmi, jejich\u017e sv\u011bdkem se stala p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed.<\/div>\n
\n

P\u0159ed o\u010dima m\u011bla Toma obj\u00edmaj\u00edc\u00edho Billovo t\u011blo, jak l\u00edb\u00e1 jeho krk pro sv\u00e9 vlastn\u00ed pot\u011b\u0161en\u00ed, vid\u011bla jeho om\u00e1men\u00fd obli\u010dej, slast\u00ed p\u0159iv\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka, jako by byla Billova k\u016f\u017ee t\u00edm nejslad\u0161\u00edm nektarem. Vid\u011bla Billa, kter\u00fd se j\u00ed n\u00e1hle jevil ve zcela jin\u00fdch barv\u00e1ch, kter\u00fd v jej\u00edch o\u010d\u00edch za\u010dal z\u00e1\u0159it. Vzpom\u00ednala na jeho nachov\u00e1 l\u00ed\u010dka, na n\u011bhu, s n\u00ed\u017e k Tomovi p\u0159istupoval, na plachost vetkanou v ka\u017ed\u00e9m pohybu. Tvo\u0159ili p\u00e1r a co v\u00edc – milovali se. To Bill byl d\u016fvodem, kv\u016fli n\u011bmu\u017e vznikl ve\u0161ker\u00fd zmatek, to Bill byl t\u00edm, kdo Toma zachr\u00e1nil ze sp\u00e1r\u016f Mandy, ani\u017e by p\u0159itom vyu\u017eil jeden z jej\u00edch trik\u016f.<\/p><\/div>\n

V\u011bd\u011bla, co by m\u011bla ud\u011blat. Bylo tak lehk\u00e9 rozb\u011bhnout se, prozradit, co vid\u011bla a splatit t\u00edm sv\u016fj dluh. Nem\u011bla co ztratit, bylo to tak jednoduch\u00e9. N\u011bco ji v\u0161ak nedovolovalo kr\u00e1\u010det sm\u011brem ke t\u0159\u00edd\u011b, kde na ni jist\u011b \u010dekala, nedovolilo j\u00ed to dokonce ani pohl\u00e9dnout t\u00edm sm\u011brem a t\u00edm n\u011b\u010d\u00edm byla vzpom\u00ednka na Billa se slzami v o\u010d\u00edch, pros\u00edc\u00edho o slib v\u011brnosti. Pros\u00edc\u00edho o uji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee jejich l\u00e1ska je opravdov\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e v\u0161e, co st\u00e1lo proti nim, a \u017ee toho nebylo m\u00e1lo.<\/div>\n
Ot\u0159ela si vlhk\u00e9 koutky o\u010d\u00ed, zhluboka se nadechla a vydala se sm\u011brem k v\u00fdchodu. Najednou se j\u00ed zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima, sta\u010dila post\u0159ehnout pouze dv\u011b dlouh\u00e9 ruce, kter\u00e9 se ji sna\u017eily zachytit, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed uc\u00edtila \u00fader do zad, kdy\u017e p\u0159ist\u00e1la na vyle\u0161t\u011bn\u00e9 podlaze.<\/div>\n
\n

„Bo\u017ee, omlouv\u00e1m se.“ Dlouh\u00e9 ruce byly zp\u011bt a s nimi i zn\u00e1m\u00fd hlas, kter\u00fd rozechv\u011bl ka\u017edi\u010dk\u00fd milimetr jej\u00edho nitra. Dovolila, aby j\u00ed pomohl na nohy.<\/p><\/div>\n

„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se s jistou nal\u00e9havost\u00ed. „Mrz\u00ed m\u011b to, ned\u00e1val jsem pozor.“<\/div>\n
Stefanie se k n\u011bmu odv\u00e1\u017eila zvednout tv\u00e1\u0159 a jemn\u011b p\u0159ik\u00fdvla. Andreas se zd\u00e1l b\u00fdt pon\u011bkud jin\u00fd, mocn\u011b lapal po dechu, jako by snad ut\u00edkal, jeho pohled postr\u00e1dal obvyklou jiskru. Nadechla se a otev\u0159ela \u00fasta, aby na n\u011bj kone\u010dn\u011b promluvila ale d\u0159\u00edv, ne\u017e stihla vyslovit jedin\u00e9 slovo, Andreas se obr\u00e1til k odchodu a bez dal\u0161\u00edch \u0159e\u010d\u00ed se rozb\u011bhl k v\u00fdchodu ze \u0161koly.<\/div>\n
Slzy, kter\u00e9 a\u017e do t\u00e9 doby zvl\u00e1dala zadr\u017eovat, j\u00ed n\u00e1hle bezmocn\u011b kanuly po tv\u00e1\u0159i; vodn\u00ed odlesk vytv\u00e1\u0159el v jej\u00edch zvl\u00e1\u0161tn\u00edch o\u010d\u00edch n\u00e1dhernou hru barev a sv\u011btel.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Georg, kter\u00fd s legra\u010dn\u00edm klobou\u010dkem na hlav\u011b zrovna vkl\u00e1dal p\u0159ipraven\u00e9 t\u011bsto do trouby, p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, jakmile zaslechl opatrn\u00e9 klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Bylo je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 brzo na to, aby to byli kluci, a Alice, kter\u00e1 si odvedla Beth, se nikdy nevracela dv\u011b hodiny po tom, co ji vzala k sob\u011b. V\u011bt\u0161inou se p\u0159emohla a vydr\u017eela aspo\u0148 p\u011bt.<\/p><\/div>\n

Ruce \u0161pinav\u00e9 od mouky si ot\u0159el o svou speci\u00e1ln\u00ed z\u00e1st\u011bru a pomalu m\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. Na rozd\u00edl od Billa nem\u011bl ve zvyku hled\u011bt do kuk\u00e1tka a rovnou otev\u0159el dve\u0159e. Z\u016fstal zara\u017een\u011b z\u00edrat na promokl\u00e9ho Andrease, kter\u00fd post\u00e1val p\u0159ed dve\u0159mi Billova bytu a nebyl s\u00e1m. Spole\u010dnost mu d\u011blala Andrit\u00edda, kter\u00e1 vesele vrt\u011bla ocasem a n\u011bkolik velk\u00fdch, pln\u011b nalo\u017een\u00fdch cestovn\u00edch ta\u0161ek. Andreas\u016fv zdrcen\u00fd pohled jej donutil neptat se, ustoupit od dve\u0159\u00ed a pustit jej dovnit\u0159. Nem\u011bl jej r\u00e1d, ale nemohl jej tam nechat zmrznout.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Pro\u0161la dve\u0159mi, ani\u017e by jen jedinkr\u00e1t zvedla pohled od jemn\u00e9ho kr\u00e9mov\u00e9ho vzoru na podlaze a vstoupila do tich\u00e9 m\u00edstnosti, kde ji p\u0159iv\u00edtala nevt\u00edrav\u00e1 v\u016fn\u011b tis\u00edc\u016f knih, kter\u00e1 ji obklopila stejn\u011b nen\u00e1padn\u011b jako \u00fanava, ji\u017e c\u00edtila od chv\u00edle, co se s<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-1925","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1925","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1925"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1925\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1925"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1925"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1925"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}