{"id":1927,"date":"2016-07-17T15:00:00","date_gmt":"2016-07-17T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1919"},"modified":"2016-07-17T15:00:00","modified_gmt":"2016-07-17T14:00:00","slug":"uncover-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/07\/17\/uncover-15\/","title":{"rendered":"Uncover 15."},"content":{"rendered":"
autor: Catherine & Sch-Rei<\/strong><\/div>\n
\n

Bill se pomalu probouzel k \u017eivotu. Nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, kdy\u017e ale c\u00edtil dotek n\u011b\u010deho tepl\u00e9ho na sv\u00e9 pa\u017ei. Cuknul sebou, o\u010di hned otev\u0159el a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Po jeho pravici sed\u011bl Tom a rukou ho obj\u00edmal, st\u00e1le je\u0161t\u011b spal. Oba byli op\u0159en\u00ed o sk\u0159\u00ed\u0148ku, p\u0159ikryt\u00ed tenkou dekou. Pousm\u00e1l se p\u0159i vzpom\u00ednce na dne\u0161n\u00ed noc. Hodn\u011b dlouho s Tomem sed\u011bli a prost\u011b si jen pov\u00eddali o v\u0161em mo\u017en\u00e9m. On ale nena\u010dal t\u00e9ma, pro\u010d se zase vloupal do domu a sna\u017eil se op\u00edt v\u00ednem. Tom se ho tak\u00e9 nevypt\u00e1val, v\u016fbec kolem toho t\u00e9matu nebrousili. Bill se c\u00edtil opravdu mizern\u011b, zase byl na obt\u00ed\u017e. Nat\u00e1hl skr\u010den\u00e9 nohy, pomalu do nich dost\u00e1val nep\u0159\u00edjemnou k\u0159e\u010d. D\u00edky tomu se mu poda\u0159ilo s cinknut\u00edm rozb\u00edt skleni\u010dky na v\u00edno, kter\u00e9 Tom p\u0159inesl.<\/p>\n

„Uhm, dobr\u00e9 r\u00e1no,“ zamumlal rozespale Tom a pomalu se narovnal. Pravdou bylo, \u017ee ji\u017e n\u011bjakou dobu nespal, ale st\u00e1le se sna\u017eil zabrat. Zvuk rozb\u00edjej\u00edc\u00edho se skla ho ale probudil \u00fapln\u011b.
„Dobr\u00e9\u2026“ povzdychnul si Bill a p\u0159it\u00e1hl si deku ke krku. Ko\u0161ili si nestihl obl\u00e9knout, kdy\u017e \u0161el p\u00e1trat po zp\u011bvu, po setk\u00e1n\u00ed s Tomem na to u\u017e tak\u00e9 nem\u011bl n\u00e1ladu. Te\u010f ho ale znovu p\u0159em\u00e1hal stud. „Tak\u017ee\u2026 dnes je 24. prosince, Bille. Mysl\u00edm, \u017ee oba v\u00edme, co to znamen\u00e1\u2026“
„Jo\u2026 m\u00e1m ti to tady p\u0159edat.“ Bill se trochu pousm\u00e1l a pomalu se zvedl na nohy. „Nepro\u0161el sis to tady v noci?“
„M\u011bl bych? Bille, \u010dek\u00e1m na to, \u017ee m\u011b tady provede\u0161, takov\u00e1 byla domluva. Nav\u00edc, jak jsem sem p\u0159i\u0161el, bylo opravdu \u0161patn\u00e9 sv\u011btlo a j\u00e1 byl unaven\u00fd, tak bych toho ani moc nevid\u011bl,“ zakroutil hlavou Tom a letmo se pousm\u00e1l. Prohl\u00ed\u017eel si blon\u010f\u00e1kovo vyhubl\u00e9 t\u011blo, opravdu se mu moc l\u00edbilo. V noci, p\u0159i svitu sv\u00ed\u010dek, bylo podle n\u011bj ale je\u0161t\u011b hez\u010d\u00ed. Z gramofonu hr\u00e1la tich\u00e1 hudba, pop\u00edjeli v\u00edno a pov\u00eddali si. Skoro jako partne\u0159i.<\/p>\n

„Jo, tak mi dej jen p\u00e1r minut a j\u00e1 se na to p\u0159iprav\u00edm, ano?“ Bill si trochu nerv\u00f3zn\u011b skousnul ret. Pot\u0159eboval si obl\u00e9knout ko\u0161ili, p\u0159eci nebude chodit s Tomem po dom\u011b polonah\u00fd. A alespo\u0148 vypl\u00e1chnout pusu \u010distou vodou a vz\u00edt \u017ev\u00fdka\u010dku, nic v\u00edc bohu\u017eel po ruce nem\u011bl. Cht\u011bl ze sebe ud\u011blat prost\u011b \u010dlov\u011bka, jak jen to bude mo\u017en\u00e9.
„Dob\u0159e, tak j\u00e1 po\u010dk\u00e1m venku, ano? Aby to bylo opravdu jako kdybych sem p\u0159i\u0161el. A ty st\u0159epy od skleni\u010dek ne\u0159e\u0161, nechci, aby ses po\u0159ezal. Pak to uklid\u00edm.“ Tom\u016fv hlas byl opravdu mil\u00fd. Vlastn\u011b nem\u011bl pro\u010d b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd, Bill neud\u011blal zas tak nic \u0161patn\u00e9ho. Sice se mu nesv\u011b\u0159il, ale on s\u00e1m si z toho v\u0161eho tak n\u011bjak vydedukoval, \u017ee za v\u0161echno m\u016f\u017ee Tobias, op\u011bt. Nech\u00e1pal, pro\u010d s n\u00edm Bill po\u0159\u00e1d z\u016fst\u00e1val, kdy\u017e ho tak moc tr\u00e1pil. On by se k n\u011bmu choval rozhodn\u011b jinak, v\u00e1\u017eil by si ho.“Dob\u0159e, za dvacet minut ti otev\u0159u, d\u011bkuju.“ Bill se usm\u00e1l a \u0161el rychle do ob\u00fdv\u00e1ku, kde v noci zapomn\u011bl svoj\u00ed ko\u0161ili. Byla sice pomuchlan\u00e1, ale po\u0159\u00e1d lep\u0161\u00ed ne\u017e nic. Nasoukal se do n\u00ed a b\u011b\u017eel do spodn\u00ed koupelny, pot\u0159eboval ud\u011blat rychlou o\u010distnou proceduru.<\/p>\n

Tom se za Billem je\u0161t\u011b chv\u00edli d\u00edval. V\u00e1\u017en\u011b se mu l\u00edbil jako mu\u017e. Nejen vzhledov\u011b, ale taky d\u00edky jeho n\u00e1zor\u016fm, my\u0161len\u00ed a v\u0161emu. Moment\u00e1ln\u011b by dal cokoliv na sv\u011bt\u011b za to, aby mu mohl opravdu pat\u0159it. Vlastn\u011b to bylo jeho v\u00e1no\u010dn\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed, zbytek v\u011bc\u00ed m\u011bl, \u010di si je mohl koupit. Billa nikoliv, a\u010dkoliv by to bylo pro n\u011bj mnohem snaz\u0161\u00ed a dal by za to opravdu cokoliv. On ale pat\u0159il Tobiasovi a s t\u00edm nemohl nic d\u011blat.<\/div>\n

\n
\u2026<\/strong><\/div>\n
\n

P\u0159esn\u011b po dvaceti minut\u00e1ch st\u00e1l Bill zevnit\u0159 u vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed. Skousnul si ret, den, kdy m\u011bl Tomovi p\u0159edat hotov\u00fd d\u016fm, byl opravdu tady. Nebyl u\u017e tolik nerv\u00f3zn\u00ed z nedokon\u010den\u00e9 pracovny, prost\u011b si p\u0159\u00e1l, aby to pro Toma nebyl a\u017e takov\u00fd probl\u00e9m, a pokud mo\u017eno to p\u0159e\u0161el pouze s m\u00e1vnut\u00edm ruky. P\u0159eci jen, byla to pouze jedna m\u00edstnost, zbytek byl na jedni\u010dku.
Bill se po chvilce p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed rozhodl, \u017ee dve\u0159e Tomovi opravdu kone\u010dn\u011b otev\u0159e. Nem\u011blo cenu to zbyte\u010dn\u011b protahovat, nav\u00edc, jak si mohl v\u0161imnout, Tom si nechal svoji bundu pov\u011b\u0161enou na v\u011b\u0161\u00e1ku. Musel par\u00e1dn\u011b mrznout. Vykoukl ze dve\u0159\u00ed, rozhl\u00e9dl se do v\u0161ech stran a povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed, Tom st\u00e1le nikde. Orosilo se mu \u010delo strachy, \u017ee snad ode\u0161el, kdy\u017e v tom p\u0159ed n\u00edm p\u0159ist\u00e1la sn\u011bhov\u00e1 koule. Z toho v\u0161eho zmatku si ani nestihl v\u0161imnout, \u017ee za\u010dal padat sn\u00edh. Hned se za\u010dal sm\u00e1t a zakroutil hlavou, Tom byl opravdu jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Ale l\u00edbilo se mu to, bylo to prost\u011b takov\u00e9 uvoln\u011bn\u00e9, hrozn\u011b p\u0159\u00e1telsk\u00e9.<\/p>\n

„P\u011bkn\u00fd dobr\u00fd den, Bille.“ Tom t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159itan\u010dil k Billovi, na rtech mu hr\u00e1l velik\u00fd spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv. Zachv\u011bl se zimou, tri\u010dko, kter\u00e9 m\u011bl na sob\u011b, bylo opravdu tenk\u00e9. Sice v\u011bt\u0161inu z \u010dasu, kter\u00fd si Bill vzal pro posledn\u00ed p\u0159\u00edpravy, str\u00e1vil v aut\u011b\u2026 ale i t\u011bch p\u00e1r minut na vzduchu mu sta\u010dilo, aby prochladnul.
„Dobr\u00fd den, pane Kaulitzi,“ pok\u00fdval hlavou blon\u010f\u00e1k a usm\u00e1l se, otev\u0159el dve\u0159e doko\u0159\u00e1n. „Poj\u010fme honem dovnit\u0159. To jsou mi tak\u00e9 n\u00e1pady chodit v tomhle po\u010das\u00ed venku jen v tenk\u00e9m tri\u010dku,“ naoko mu vyhuboval, zakroutil hlavou a ruce zalo\u017eil na hrudn\u00edku. Vypadal jako rodi\u010d, kter\u00fd se zlob\u00ed na sv\u00e9 d\u00edt\u011b. Nevydr\u017eel ale v t\u00e9hle pozici dlouho, musel se za\u010d\u00edt sm\u00e1t. Prost\u011b u\u017e neum\u011bl b\u00fdt v Tomov\u011b p\u0159\u00edtomnosti v\u00e1\u017en\u00fd.
„To v\u00ed\u0161, Bille. M\u011bl jsem kru\u0161nou noc. D\u011bkuju,“ zasm\u00e1l se Tom a ve\u0161el do sv\u00e9ho nov\u00e9ho domu. Bill to nekomentoval, jen se usm\u00e1l a zav\u0159el za Tomem dve\u0159e. Hned se za\u010dal zouvat, pohl\u00e9dl na Billa. „Dneska ti to moc slu\u0161\u00ed.“
„D\u011bkuji,“ Bill se kousl do rtu a prohr\u00e1bnul si vlasy. „M\u016f\u017eeme teda p\u0159ej\u00edt k prohl\u00eddce domu?“
„Jist\u011b\u017ee, jsem moc zv\u011bdav\u00fd.“<\/p>\n

„Tak\u017ee,“ za\u010dal Bill, kdy\u017e Toma p\u0159ivedl do ob\u00fdvac\u00edho pokoje. Usm\u00e1l se a oto\u010dil se na n\u011bj, cht\u011bl vid\u011bt jeho reakci, a\u017e mu bude v\u0161e ukazovat a popisovat. „Mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee tahle m\u00edstnost m\u011bla p\u016fvodn\u011b slou\u017eit jako kuchy\u0148, ale vzhledem k t\u011bm obrovsk\u00fdm okn\u016fm na t\u00e9hle st\u011bn\u011b,“ uk\u00e1zal Bill na dv\u011b velk\u00e1 okna, kter\u00e1 ukazovala skv\u011bl\u00fd v\u00fdhled do zahrady, „jsem si \u0159ekl, \u017ee to bude skv\u011bl\u00fd ob\u00fdvac\u00ed pokoj, p\u011bkn\u011b prosv\u011btlen\u00fd a v zim\u011b, jak vid\u00ed\u0161, je to n\u00e1dhera. Zvl\u00e1\u0161\u0165 ve\u010der p\u0159i ho\u0159\u00edc\u00edm krbu.“ Tom si v\u0161echno prohl\u00ed\u017eel, jak Bill \u0159\u00edkal, sem tam pokyvoval hlavou a trochu se usm\u00edval. „Ale samoz\u0159ejm\u011b, a\u017e bude\u0161 m\u00edt toho sv\u011btla dost, m\u016f\u017ee\u0161 zat\u00e1hnout z\u00e1v\u011bsy,“ zasm\u00e1l se Bill. „P\u016fvodn\u011b m\u011bly b\u00fdt zelen\u00e9, ale jeliko\u017e jsem se p\u0159i v\u00fdb\u011bru n\u00e1bytku skoro zamiloval do tohoto \u010dern\u00e9ho ko\u017een\u00e9ho gau\u010de, jsou b\u00edl\u00e9. Mimochodem, ta k\u016f\u017ee samoz\u0159ejm\u011b nen\u00ed prav\u00e1, asi se to ode m\u011b d\u00e1 \u010dekat. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b nen\u00ed to moc n\u00e1ro\u010dn\u00e9 na \u00fadr\u017ebu, ale pochybuju, \u017ee o to se bude\u0161 starat ty.“
„M\u00e1m na to lidi, samoz\u0159ejm\u011b,“ \u0159ekl Tom a trochu se zasm\u00e1l. Pod\u00edval se na \u010dern\u00fd koberec, naklonil trochu hlavu. Vzpomn\u011bl si, jak mu Georg \u0159\u00edkal, \u017ee to s Tobiasem Bill d\u011blal na koberci v ob\u00fdv\u00e1ku.
„M\u00e1m ho\u2026 vym\u011bnit?“ \u0159ekl Bill nejist\u011b a kousnul se do rtu, tak n\u011bjak ho napadlo, na co asi Tom mysl\u00ed, kdy\u017e se d\u00edval na ten koberec. Samotn\u00e9ho ho trochu vzru\u0161ovalo, kdy\u017e se na koberec pod\u00edval, byla to tehdy v\u00e1\u017en\u011b skv\u011bl\u00e1 noc.
„To je dobr\u00fd, jenom mi to p\u0159ijde hodn\u011b zaj\u00edmav\u00e9. Opravdu vypad\u00e1 pohodln\u011b,“ k\u00fdvl Tom a ol\u00edzl si rty. Vr\u00e1til se pohledem na Billa a usm\u00e1l se.
„Tak dob\u0159e, pokra\u010dujeme? Nejd\u0159\u00edv jsem sem cht\u011bl d\u00e1t tapetu s reli\u00e9fem, ale nakonec jsem usoudil, \u017ee nejlep\u0161\u00ed bude tuhle st\u011bnu d\u00e1t prost\u011b na \u010derno, je to takov\u00e9 jednoduch\u00e9 a mysl\u00edm, \u017ee to vypad\u00e1 dob\u0159e,“ usm\u00e1l se Bill a uk\u00e1zal Tomovi na \u010dernou ze\u010f naproti seda\u010dce, kde byla televize a dva obrazy.
„Jo, mysl\u00edm, \u017ee to vypad\u00e1 dob\u0159e.“<\/div>\n

\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

„Tak a jako posledn\u00ed,“ \u0159ekl Bill, kdy\u017e po prohl\u00e9dnut\u00ed cel\u00e9ho domu p\u0159i\u0161li do Tomovy lo\u017enice. Nech\u00e1val si ji \u00fapln\u011b na konec. Otev\u0159el dve\u0159e a ve\u0161el s Tomem dovnit\u0159. „Lo\u017enice,“ usm\u00e1l se a s\u00e1m se pod\u00edval na sv\u016fj v\u00fdtvor. Na zemi byla polo\u017een\u00e1 tmav\u00e1 d\u0159ev\u011bn\u00e1 podlaha, stejn\u00fdm materi\u00e1lem byla or\u00e1mov\u00e1na st\u011bna za \u010delem postele. St\u011bny byly kr\u00e9mov\u00e9, ale strop byl do tmav\u011b hn\u011bd\u00e9, kter\u00e1 ladila s podlahou. Z \u010dela postele \u0161ly i z\u00e1rove\u0148 dva no\u010dn\u00ed stolky ve sv\u011btl\u00e9 kr\u00e9mov\u00e9 barv\u011b, slad\u011bn\u00e9 se st\u011bnou jako i koberec pod postel\u00ed. Krom\u011b postele a no\u010dn\u00edch stolk\u016f tady byl pod oknem i pracovn\u00ed st\u016fl a \u017eidle, \u017e\u00e1dn\u00e1 sk\u0159\u00ed\u0148 ani nic jin\u00e9ho, co by mohlo zbyte\u010dn\u011b p\u0159ek\u00e1\u017eet a zmen\u0161it prostor. Bill nechal na ze\u010f naproti posteli p\u0159ipevnit televizi.<\/p>\n

„A dovolil jsem si takov\u00fd mal\u00fd dopln\u011bk. V\u00edm, \u017ee je sv\u011btlo na strop\u011b, ale kdybys cht\u011bl n\u011bco intimn\u011bj\u0161\u00edho,“ \u0159ekl Bill a usm\u00e1l se, stiskl sp\u00edna\u010d na zdi a rozsv\u00edtilo se na zemi u kraje postele, spokojen\u011b si nad t\u00edm pok\u00fdval hlavou a oto\u010dil se na Toma.
„Tak? Co tomu \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“
„Je to\u2026 Je to skv\u011bl\u00fd,“ \u0159ekl Tom a trochu p\u0159ik\u00fdvl, rozhl\u00ed\u017eel se po sv\u00e9 nov\u00e9 lo\u017enici. „Ale m\u00e1m mal\u00fd dotaz\u2026 Kde budu m\u00edt oble\u010den\u00ed? Nepamatuji si, \u017ee by tady byla \u0161atna, Bille. A to, co m\u00e1m na sob\u011b, nen\u00ed m\u00e9 jedin\u00e9 oble\u010den\u00ed,“ zasm\u00e1l se Tom a vyt\u00e1hl trochu obo\u010d\u00ed.
„To je taky jedna z v\u011bc\u00ed, kterou\u2026 jsem trochu poupravil. M\u011bla tady b\u00fdt koupelna, ale\u2026“ Bill se odml\u010del a p\u0159ivedl Toma k b\u00edl\u00fdm dve\u0159\u00edm. Otev\u0159el je a rozsv\u00edtil uvnit\u0159 sv\u011btlo. Byla tam v\u011bt\u0161\u00ed, cel\u00e1 b\u00edl\u00e1 m\u00edstnost, se spoustou poli\u010dek a prostor\u016f pro oble\u010den\u00ed. Usm\u00e1l se. „Myslel jsem, \u017ee to bude lep\u0161\u00ed, ne\u017e kdybych ti sem postavil sk\u0159\u00edn\u011b.“ Tom se pod\u00edval dovnit\u0159 a zamrkal. Ve\u0161el a prohl\u00ed\u017eel si cel\u00fd \u00falo\u017en\u00fd prostor pro svoje oble\u010den\u00ed, byl v\u00e1\u017en\u011b spokojen\u00fd, musel uznat, \u017ee to, co vid\u011bl, Bill opravdu zvl\u00e1dl na jedni\u010dku. Oto\u010dil se na n\u011bj a spokojen\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/p>\n

„Je to skv\u011bl\u00e9, perfektn\u011b sis poradil,“ usm\u00e1l se a k\u00fdvl. „Ale je\u0161t\u011b jedna v\u011bc\u2026 Nevid\u011bli jsme p\u0159ece je\u0161t\u011b pracovnu, nem\u00e1m pravdu?“
„J\u00e1, uhm\u2026 Ano,“ polknul Bill a skousnul si ret, pok\u00fdval hlavou. P\u0159esn\u011b tomuhle se vyh\u00fdbal celou dobu. Doufal, \u017ee p\u0159i tro\u0161e \u0161t\u011bst\u00ed, Tom nebude cht\u00edt o sv\u00e9 pracovn\u011b nic v\u011bd\u011bt. Bohu\u017eel, opak byl pravdou. St\u00e1l p\u0159ed n\u00edm a nemohl mu u\u017e v\u00edce zap\u00edrat.
„Ty co?“ povyt\u00e1hl Tom obo\u010d\u00ed a nakr\u010dil nos. „M\u016f\u017eem se tam zaj\u00edt pod\u00edvat?“
„Nestihl jsem ji dokon\u010dit,“ vydechl a zakroutil hlavou. „Moc se omlouv\u00e1m, Tome. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee na tom pracuju, ale\u2026-„
„Ale co, Bille? Na co se chce\u0161 vymlouvat? Up\u0159\u00edmn\u011b, v\u00fdmluvy m\u011b nezaj\u00edmaj\u00ed. Pro\u010d to nen\u00ed hotov\u00e9? Snad dost dob\u0159e v\u00ed\u0161, co stoj\u00ed ve smlouv\u011b.“ Tom\u016fv hlas byl v\u00e1\u017en\u00fd. Propaloval blon\u010f\u00e1ka p\u0159ed sebou pohledem, rty m\u011bl st\u00e1hnut\u00e9 do \u00fazk\u00e9 p\u0159\u00edmky. Bill nev\u011bd\u011bl, co si m\u00e1 myslet, celou dobu byl k n\u011bmu Tom mil\u00fd a najednou tohle? Samoz\u0159ejm\u011b, term\u00edn m\u011bl jasn\u011b dan\u00fd, ale byla to p\u0159eci jen jedna m\u00edstnost, to nemohlo Tomovi tak moc vadit!
„Je to jenom jedna m\u00edstnost. Moc m\u011b to mrz\u00ed\u2026“ vydechnul pokorn\u011b Bill, sklopil pohled do zem\u011b. V\u00e1\u017en\u011b nech\u00e1pal, jak se Tom dok\u00e1zal prom\u011bnit z minuty na minutu. Chvilku s n\u00edm vesele vtipkoval a pak se najednou v\u0161e obr\u00e1tilo a nemohl ho pomalu vyst\u00e1t. D\u011blalo to gul\u00e1\u0161 v hlav\u011b i jemu samotn\u00e9mu, kdy\u017e nev\u011bd\u011bl, co si vlastn\u011b m\u00e1 o Tomovi myslet. A hlavn\u011b jeho postoji k jeho osob\u011b.<\/p>\n

Tom ml\u010dky p\u0159ech\u00e1zel po svoj\u00ed lo\u017enici, drbal se na brad\u011b a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Nebyl na Billa v\u016fbec na\u0161tvan\u00fd, byl p\u0159esv\u011bd\u010den o tom, \u017ee svou pr\u00e1ci odvedl na jedni\u010dku. Dokonce mnohem l\u00e9pe, ne\u017e p\u0159edpokl\u00e1dal. Nebylo nic, co by se mu nel\u00edbilo, v\u0161e bylo promy\u0161len\u00e9 do nejmen\u0161\u00edch detail\u016f, v\u0161e k sob\u011b skv\u011ble pasovalo a hlavn\u011b spolu fungovalo. Z cel\u00e9 Billovy pr\u00e1ce byl maxim\u00e1ln\u011b ohromen a nemohl se do\u010dkat, a\u017e se sem nast\u011bhuje. Dokonce v ob\u00fdv\u00e1ku st\u00e1l i ozdoben\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00ed strome\u010dek, nemohl si p\u0159\u00e1t v\u00edc.<\/p>\n

„Tak\u017ee Bille\u2026“ pronesl do hrobov\u00e9ho ticha po chvilce Tom. „Cht\u011bl bych ti \u0159\u00edct, \u017ee jsem maxim\u00e1ln\u011b ohromen\u00fd celou tvoj\u00ed prac\u00ed. V\u0161e se mi opravdu l\u00edb\u00ed, p\u0159ed\u010dilo to m\u00e9 o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. Zadanou pr\u00e1ci jsi skv\u011ble splnil\u2026 A hlavn\u011b zvl\u00e1dl v rekordn\u00edm \u010dase. Tu pracovnu ne\u0159e\u0161, stejn\u011b ji nijak akutn\u011b nepot\u0159ebuju. Je\u0161t\u011b dneska ti p\u0159evedu na \u00fa\u010det pen\u00edze, ano?“ usm\u00e1l se a naklonil hlavu trochu do strany.
„To\u2026To\u2026 D\u011bkuju, Tome!“ vyk\u0159ikl radostn\u011b blon\u010f\u00e1k a padnul Tomovi kolem krku. Spadl mu \u0161\u00edlen\u00fd k\u00e1men ze srdce, hrozn\u011b se mu ulevilo. Po Tomov\u011b v\u00e1\u017en\u00e9m v\u00fdrazu v tv\u00e1\u0159i opravdu nev\u011bd\u011bl, co o\u010dek\u00e1vat, tohle pro jeho u\u0161i byla rajsk\u00e1 hudba.
„J\u00e1 d\u011bkuju, blon\u010f\u00e1\u010dku. Jsem opravdu nadm\u00edru spokojen\u00fd\u2026“ vydechl Tom a pohladil Billa po z\u00e1dech, p\u0159iv\u0159el o\u010di. Te\u010f m\u011bla p\u0159ij\u00edt ta nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed \u010d\u00e1st, rozlou\u010dit se. Nel\u00edbila se mu p\u0159edstava, \u017ee Billa u\u017e nikdy neuvid\u00ed, ale dohodli se tak. Bill mu p\u0159ed\u00e1 d\u016fm a v\u0161e s t\u00edm spojen\u00e9, a oni se spolu rozlou\u010d\u00ed. Zat\u00edm to ale necht\u011bl vyslovit, prost\u011b si tisknul Billa k sob\u011b, hladil ho a spokojen\u011b vydechoval. Nejrad\u011bji by zastavil \u010das, v\u00e1\u017en\u011b necht\u011bl blon\u010f\u00e1\u010dka pustit.<\/p>\n

Bill si u\u017e\u00edval teplo Tomovy n\u00e1ru\u010de. Okam\u017eik, kdy ani jeden z nich nemluvil, mu p\u0159i\u0161el opravdu kr\u00e1sn\u00fd. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli oba mysl\u00ed na to stejn\u00e9, a to, jak se maj\u00ed spolu rozlou\u010dit. Bill by nebyl v\u016fbec proti tomu, kdyby na to zapomn\u011bli a prost\u011b se d\u00e1l sch\u00e1zeli. Kdo v\u00ed, kdyby Tom nebyl proti, mohlo by b\u00fdt \u010dasem z jejich vztahu mnohem v\u00edc. Oba u\u017e byli definitivn\u011b voln\u00ed, rozum\u011bli si, bylo jim spolu dob\u0159e. V ni\u010dem nebyl probl\u00e9m, dokonce ani v komunikaci. Prost\u011b se perfektn\u011b dopl\u0148ovali, tak\u017ee by bylo celkem i logick\u00e9, kdyby spolu nakonec skon\u010dili. Pokud ale Tom st\u00e1le trval na tom, co vyslovil posledn\u011b\u2026 Nemohl mu samoz\u0159ejm\u011b odporovat. Jen by ho to prost\u011b mrzelo, hlavn\u011b v dne\u0161n\u00ed den. Nejrad\u011bji by s Tomem str\u00e1vil podstatnou \u010d\u00e1st dne, on s\u00e1m nem\u011bl kam sp\u011bchat. Nem\u011bl doma v\u016fbec nic p\u0159ipraven\u00e9ho, strome\u010dek, nic. Po\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee si prost\u011b sedne k televizi, pust\u00ed si n\u011bjakou stupidn\u00ed komedii a objedn\u00e1 si pizzu. Nem\u011bl pro koho p\u0159ipravovat \u0161t\u011bdrove\u010dern\u00ed ve\u010de\u0159i a s\u00e1m u stolu sed\u011bt necht\u011bl. Napl\u00e1noval si, \u017ee ten den str\u00e1v\u00ed jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd a nebude kolem toho d\u011blat zbyte\u010dn\u00e9 divadlo.<\/p>\n

„Nechci t\u011b pustit,“ p\u0159iznal Bill po chv\u00edli a Toma objal je\u0161t\u011b pevn\u011bji. „Je mi u tebe tak moc dob\u0159e.“
„J\u00e1 v\u00edm,“ p\u0159itakal Tom a vtiskl mu jemn\u00fd polibek do vlas\u016f. „J\u00e1 v\u00edm. Pokud ti je alespo\u0148 z poloviny jako mn\u011b\u2026 Ch\u00e1pu to.“
„Tak\u2026 zapome\u0148me na ta slova o tom, \u017ee se u\u017e nikdy nevid\u00edme, co ty na to? Bylo n\u00e1m spolu tak moc dob\u0159e p\u0159eci\u2026“
„J\u00e1\u2026“ Tom p\u0159ik\u00fdvl, kousek se odt\u00e1hl a pod\u00edval se Billovi do tv\u00e1\u0159e. „Bille, nejde to. Ty chod\u00ed\u0161 s Tobiasem a prost\u011b\u2026 J\u00e1 t\u011b nechci jako kamar\u00e1da, pokud jsi to nepochopil. Nehraju si na p\u0159\u00e1telstv\u00ed.“
„Roze\u0161li jsme se.“
Tom zalapal po dechu, tohle pro n\u011bj byla \u010derstv\u00e1 novinka. Najednou mu v\u0161e ale do sebe zapadalo skv\u011ble jako puzzle. Tak proto se mu Bill op\u011bt vloupal do domu a cht\u011bl se tady op\u00edt. Roze\u0161li se s Tobiasem, den p\u0159ed \u0160t\u011bdr\u00fdm dnem. To byla siln\u00e1 k\u00e1va i pro n\u011bj. Chytnul Billa za tv\u00e1\u0159e a pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. Chv\u00edli jen sledoval jeho v\u00fdraz, ne\u017e se odhodlal a polo\u017eil si \u010delo na to jeho. Nev\u011bd\u011bl, komu by m\u011bl b\u00fdt za tohle vd\u011b\u010dn\u00fd. Mo\u017en\u00e1 to bylo trochu sobeck\u00e9, ale m\u011bl z toho opravdu radost. Bill byl zase s\u00e1m, s touhou po n\u011bm, jeho \u0161ance se zvy\u0161ovaly.<\/p>\n

„To je ten d\u016fvod, pro\u010d jsi p\u0159i\u0161el sem, \u017ee ano?“
„Jo\u2026 nemohl jsem tam z\u016fstat s\u00e1m,“ povzdychnul si Bill a zakroutil hlavou. „Proto jsem p\u0159i\u0161el sem, c\u00edtil jsem se tady l\u00edp.“
„Pod dohledem kamer?“ Tom se trochu zasm\u00e1l a povyt\u00e1hnul obo\u010d\u00ed. „Ne, dob\u0159e, to byl vtip. S k\u00fdm tr\u00e1v\u00ed\u0161 \u0160t\u011bdr\u00fd ve\u010der?“ uv\u011bdomil si, \u017ee na v\u00e1no\u010dn\u00edch trz\u00edch, kdy\u017e se ho zeptal, odpov\u011bd\u011bl, \u017ee s Tobiasem. Ten byl ale mimo hru, tak\u017ee Bill m\u011bl b\u00fdt teoreticky s\u00e1m, \u010deho\u017e se dalo vyu\u017e\u00edt. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jen v dobr\u00e9m.
„\u2026 s\u00e1m.“ vydechl Bill a trochu se nad t\u00edm zasm\u00e1l, nemohl to p\u0159eci br\u00e1t tak v\u00e1\u017en\u011b. „Pravd\u011bpodobn\u011b si pust\u00edm n\u011bco v televizi, objedn\u00e1m si pizzu, kterou sn\u00edm. Vybre\u010d\u00edm se a usnu v k\u0159esle, budu to m\u00edt prost\u011b jako norm\u00e1ln\u00ed ve\u010der. Dokonce nem\u00e1m ani strome\u010dek, v\u011b\u0159il bys tomu?“
„To\u2026“ Tom zakroutil hlavou a pohladil Billa po z\u00e1dech. „Bille, j\u00e1 m\u00e1m n\u00e1pad. Nem\u016f\u017ee\u0161 se ut\u00e1p\u011bt v depresi, ne o V\u00e1noc\u00edch. Nav\u00edc, kdy\u017e nem\u00e1\u0161 ani strome\u010dek\u2026 J\u00e1 v ob\u00fdv\u00e1ku jeden m\u00e1m, pokud si dob\u0159e pamatuji. Je dost velk\u00fd pro n\u00e1s pro oba, stejn\u011b tak jako tenhle d\u016fm. Co kdybychom si spolu zkusili ud\u011blat ve\u010de\u0159i, posed\u011bli\u2026 A tak? J\u00e1 bych byl taky s\u00e1m, m\u016f\u017eeme si prost\u011b ud\u011blat p\u011bkn\u00fd ve\u010der. Co ty na to?“<\/p>\n

Bill se \u0161okovan\u011b d\u00edval na Toma, ta nab\u00eddka ho v\u00e1\u017en\u011b ohromila, \u017ee ani nev\u011bd\u011bl, co by na to m\u011bl \u0159\u00edct. Chvilku p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli se mu to nezd\u00e1lo, bylo to opravdu velkorys\u00e9. Tohle bylo p\u0159esn\u011b to, co si p\u0159\u00e1l. Str\u00e1vit s Tomem p\u011bkn\u00fd ve\u010der, ud\u011blat si dom\u00e1c\u00ed ve\u010de\u0159i, pov\u00eddat si, poslouchat hudbu a pop\u00edjet u toho v\u00edno. Mo\u017en\u00e1 si zap\u00e1lit krb a rozsv\u00edtit v\u00e1no\u010dn\u00ed strome\u010dek, pot\u00e9 se o p\u016flnoci proj\u00edt\u2026 P\u0159esn\u011b to byla p\u0159edstava jeho ide\u00e1ln\u00edho \u0160t\u011bdr\u00e9ho ve\u010dera.
„A nebude t\u011b to obt\u011b\u017eovat?“ vydechl s obavami v hlase, skousnul si ret a pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. P\u0159eci jenom\u2026 Necht\u011bl b\u00fdt nikomu na obt\u00ed\u017e, zvl\u00e1dl by tohle v\u0161echno i s\u00e1m.
„Kdyby mi to vadilo, nenavrhoval bych ti to. Tak co? Str\u00e1v\u00edme spolu kr\u00e1sn\u00fd \u0160t\u011bdr\u00fd ve\u010der, Bille?“
„Budeme spolu.“ Blon\u010f\u00e1k se usm\u00e1l a pol\u00edbil Toma se v\u0161\u00ed n\u011bhou na rty. „D\u011bkuju ti moc.“<\/p>\n

autor: Catherine & Sch-Rei<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine & Sch-Rei Bill se pomalu probouzel k \u017eivotu. Nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, kdy\u017e ale c\u00edtil dotek n\u011b\u010deho tepl\u00e9ho na sv\u00e9 pa\u017ei. Cuknul sebou, o\u010di hned otev\u0159el a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Po jeho pravici sed\u011bl Tom a rukou ho obj\u00edmal, st\u00e1le je\u0161t\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[653],"tags":[],"class_list":["post-1927","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-uncover"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1927","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1927"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1927\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1927"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1927"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1927"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}