{"id":19294,"date":"2008-03-24T09:32:00","date_gmt":"2008-03-24T08:32:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19253"},"modified":"2008-03-24T09:32:00","modified_gmt":"2008-03-24T08:32:00","slug":"proc-proc-on-proc-my","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/24\/proc-proc-on-proc-my\/","title":{"rendered":"Pro\u010d? Pro\u010d on? Pro\u010d my?"},"content":{"rendered":"
Tak\u017ee..abych v\u00e1m to trochu objasnila,..tuhle pov\u00eddku jsme napsali s kamar\u00e1dkou.Je to z druh\u00fd sv\u011btov\u00fd v\u00e1lky a ten d\u011bj je hodn\u011b odleh\u010denej (p\u0159ece by jsme nenechali na\u0161e zlat\u00ed\u00ed\u010dka trp\u011bt,\u017ee x)) ) No,takze doufam,\u017ee se v\u00e1m ta pov\u00eddka bude l\u00edbit,je to na\u0161e prvn\u00ed spole\u010dn\u00e1 a pls pi\u0161te koment\u00edky.. :-*<\/em><\/div>\n
P\u00ed\u0161e se 23.srpen 1940.<\/em><\/div>\n
N\u011bkdo klepe na dve\u0159e. „Bille, l\u00e1sko, b\u011b\u017e otev\u0159\u00edt.“ Bill otev\u0159e dve\u0159e, za nimi stoj\u00ed po\u0161\u0165\u00e1k. „P\u0159ejete si?“ zept\u00e1 se Bill, ale po\u0161\u0165\u00e1k mu jen pod\u00e1 ob\u00e1lku a odejde. Bill nech\u00e1pe, ale d\u00e1l to ne\u0159e\u0161\u00ed. Zav\u0159e dve\u0159e a ob\u00e1lku rozlep\u00ed. Kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1 na obsah pap\u00edru, vyt\u0159e\u0161t\u00ed o\u010di a z ruky mu vypadne skleni\u010dka, kterou doposud dr\u017eel. „Panebo\u017ee\u2026“ „Co se d\u011bje?“ zept\u00e1 se Tom a rychle k bratrovi p\u0159ib\u011bhne. „Na \u010dti!“ pod\u00e1 mu Bill pap\u00edr. „Na p\u0159\u00edkaz Adolfa Hitlera mus\u00ed v\u0161echny \u017eidovsk\u00e9 rodiny 1.9.1940 nastoupit na transport do \u017eidovsk\u00e9ho m\u011bsta Theressienstadt!“<\/em> Kdy\u017e do\u010dte, pod\u00edv\u00e1 se na Billa ,kter\u00fd sed\u00ed na zemi a vzlyk\u00e1. „Bille, l\u00e1sko, klid.. to bude dobr\u00fd,“ ut\u011b\u0161uje ho Tom, ale s\u00e1m nem\u00e1 k pl\u00e1\u010d\u00ed daleko. Co s nimi te\u010f bude? Budou muset opustit v\u0161e, co m\u011bli r\u00e1di? Nebo dokonce sami sebe?<\/div>\n
1.9.1940<\/em><\/div>\n
Dvoj\u010dat\u016fm nezbylo nic jin\u00e9ho, ne\u017e p\u0159\u00edkaz uposlechnout. Ten posledn\u00ed t\u00fdden p\u0159ed odjezdem se sna\u017eili u\u017e\u00edvat si \u017eivota naplno. A hlavn\u011b bl\u00edzkosti toho druh\u00e9ho. „Nastupovat!“ za\u0159val n\u011bjak\u00fd chlap. Bill plakal, necht\u011bl pry\u010d\u2026 b\u00e1l se – o sebe, o Toma, o svoji rodinu. Dr\u017eeli se za ruce a nastoupili do vlaku. Byl tam hrozn\u00fd smrad. „Fuj,“ \u0159ekl Tom. Nastoupilo tam asi je\u0161t\u011b 50 lid\u00ed. Posadili se na podlahu. Bill se schoulil Tomovy do n\u00e1ru\u010de. Usnul.<\/div>\n
Tom ho po celou dobu hladil po vlasech a pozoroval ostatn\u00ed lidi. V\u0161ichni se k sob\u011b taky choulili, n\u011bkte\u0159\u00ed si i pov\u00eddali. Op\u011bt svou pozornost upnul na Billa, byl tak k\u0159ehk\u00fd, skoro se mu rozpadal v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
Jeli jsme asi 3dny, jenom s ob\u010dasn\u00fdmi zast\u00e1vkami, a p\u0159i t\u011bch nab\u00edrali nov\u00e9 lidi. Nedali n\u00e1m naj\u00edst, nemohli jsme si doj\u00edt na \u00b4z\u00e1chod\u00b4. T\u011b\u0161il jsem se, a\u017e budeme moci vystoupit, ale to jsem je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bl, \u017ee to bude hor\u0161\u00ed. Vlak zastavil a voj\u00e1ci za\u010dali vyk\u0159ikovat „Raus,shnell!“ Vystoupili jsme a p\u0159ed n\u00e1mi se rozprost\u0159elo ghetto Theressien. Postavili jsme se do \u0159ady, po\u0159\u00e1d dr\u017e\u00edc se za ruce. „Nach links,“ \u0159ekl n\u00e1m voj\u00e1k a my jsme \u0161li v z\u00e1stupu sm\u011br ubytovny. Nev\u00edm, kam \u0161li ti ostatn\u00ed doprava, ale tady to bylo hrozn\u00e9. V\u0161ude v oknech a v bytech byly net\u00edsn\u011bn\u00e9 rodiny. Poslali n\u00e1s na ubytovnu \u00fapln\u011b do horn\u00edho patra, spole\u010dn\u011b je\u0161t\u011b asi s 12 lidmi do jedn\u00e9 m\u00edstnosti. S Billem jsme si na\u0161li m\u00edste\u010dko \u00fapln\u011b v rohu. Sedli jsme si a schoulili se k sob\u011b. „Tome, tady je to hrozn\u00fd,“ \u0161eptal ti\u0161e Bill. „J\u00e1 v\u00edm, Bill\u00ed, ale mus\u00edme vydr\u017eet.“ Na d\u016fkaz jsem ho pol\u00edbil n\u011b\u017en\u011b a smutn\u011b. S\u00e1m jsem nev\u011b\u0159il tomu, \u017ee tohle dob\u0159e skon\u010d\u00ed.<\/div>\n
Po 3. letech\u2026<\/em><\/div>\n
P\u0159inesli n\u00e1m n\u011bjak\u00e9 j\u00eddlo, hnusn\u00e9, byla to jen voda, ve kter\u00e9 n\u011bco plavalo. S Billem jsme se toho ani nedotkli, i kdy\u017e jsme m\u011bli hrozn\u00fd hlad.<\/div>\n
Byli jsme tam zav\u0159en\u00ed hrozn\u011b dlouho, potom n\u00e1s pustili ven. \u0158ekli, \u017ee te\u010f ka\u017ed\u00fd dostane samostatnou m\u00edstnost s postel\u00ed. Objal jsem Billa. „P\u0159ece jen to bude dobr\u00e9, uvid\u00ed\u0161!“ A usm\u00e1l jsem se na n\u011bho. Uk\u00e1zali n\u00e1m m\u00edstnost, kde budeme s Billem \u00b4te\u010f \u017e\u00edt\u00b4. Netu\u0161ili jsme, \u017ee je to jen takov\u00e1 \u00b4hra\u00b4, proto\u017ee maj\u00ed p\u0159ijet n\u011bjac\u00ed lid\u00e9 z \u010derven\u00e9ho k\u0159\u00ed\u017ee. \u0160li jsme s Billem do parku, dr\u017eeli jsme se za ruce, tady jsme sv\u016fj vztah skr\u00fdvat nemuseli. Posadili jsme se na lavi\u010dku a pov\u00eddali si. Bill se usm\u00e1l, za tu dobu, co tu jsme to bylo poprv\u00e9, tolik mi to chyb\u011blo. \u00dasm\u011bv jsem mu oplatil, nahnul jsem se k n\u011bmu a po dlouh\u00e9 dob\u011b jsem znovu spojil sv\u00e9 rty s jeho. Bylo to \u00fa\u017easn\u00e9. Z parku jsme \u0161li do centra, kde byl plak\u00e1t na n\u011bjakou ve\u010dern\u00ed operu. Bill hrozn\u011b r\u00e1d zp\u00edv\u00e1, tak jsme si \u0159ekli, \u017ee p\u016fjdeme \u2026<\/div>\n
„Oh, Tom\u00ed, to bylo kr\u00e1sn\u00e9!“ Byl jsem r\u00e1d, \u017ee je Bill nad\u0161en\u00fd,j \u00e1 byl tak\u00e9. Je\u0161t\u011b chv\u00edli jsme se ruku v ruce proch\u00e1zeli m\u011bstem, kdy\u017e v tom p\u0159i\u0161li voj\u00e1ci a za\u010dali n\u00e1s zah\u00e1n\u011bt do ubytoven. Zase jsme s Billem museli do m\u00edstnosti p\u0159epln\u011bn\u00e9 lidmi. Bill znovu plakal, \u017ee tam nechce. „Bill\u00ed, sly\u0161\u00ed\u0161? To je v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
Dny se vlekly a bylo to stejn\u00e9 jako na za\u010d\u00e1tku – j\u00eddlo se nedalo j\u00edst, v p\u0159ecpan\u00fdch m\u00edstnostech se nedalo sp\u00e1t, prost\u011b hr\u016fza! Dva m\u011bs\u00edce po tom kr\u00e1sn\u00e9m dni v parku a ope\u0159e p\u0159i\u0161el voj\u00e1k. „Jd\u011bte v\u0161ichni ven!“ \u0159ekl a v\u0161ichni z na\u0161\u00ed ubytovny ho uposlechli. Venku se utvo\u0159il dav lid\u00ed z jin\u00fdch ubytoven. Vedli n\u00e1s cestou z m\u011bsta k br\u00e1n\u011b. Tou jsme pro\u0161li. Za branou st\u00e1l voj\u00e1k, zase rozd\u011bloval. Byl to nejhor\u0161\u00ed okam\u017eik v m\u00e9m \u017eivot\u011b. „Nach links,“ \u0159ekl mn\u011b a Billovi: „Nach fechte.“ Br\u00e1nil jsem se, k\u0159i\u010del jsem, \u017ee chci b\u00fdt s n\u00edm, on hystericky plakal. N\u00e1sil\u00edm m\u011b odt\u00e1hli skrze s br\u00e1nou s n\u00e1pisem: „Arbeit Macht frei“ a zav\u0159eli m\u011b na samotku. Kopal jsem do dve\u0159\u00ed „Okam\u017eit\u011b m\u011b pus\u0165te, j\u00e1 chci k Billovi, co je s Billem?“ vyv\u00e1d\u011bl jsem jak mal\u00e1 holka, kter\u00e9 vzali panenku. „Pus\u0165te m\u011b!!!“ Bylo to zbyte\u010dn\u00e9, odpov\u011bd\u00ed mi byly pouze nad\u00e1vky. Zni\u010den\u011b jsem se sesunul na podlahu. U\u017e jsem ani nedok\u00e1zal zadr\u017eovat slzy. Ta bezmoc a nev\u011bdomost, co je s Billem, byla stra\u0161n\u00e1. Napadla m\u011b spousta mo\u017enost\u00ed, co se s n\u00edm mohlo st\u00e1t i jeho smrt, ale n\u011bkde uvnit\u0159 jsem c\u00edtil, \u017ee je na\u017eivu. Nev\u00edm, jak dlouho jsem sed\u011bl v kout\u011b, ale o\u010di jsem nezamhou\u0159il v\u016fbec. Myslel jsem na n\u011bho. R\u00e1no, tedy mysl\u00edm, p\u0159i\u0161el voj\u00e1k a vyhnal m\u011b na \u00b4dv\u016fr\u00b4 ke spo\u010d\u00edt\u00e1n\u00ed. Pak jsme m\u011bli j\u00edt do sprch. Oble\u010den\u00ed n\u00e1m dali vydezinfikovat, ale to stejn\u011b bylo k ni\u010demu. Rozhl\u00ed\u017eel jsem se kolem. „Bille!“ Opravdu to byl on. Rozb\u011bhl jsem se k n\u011bmu. Objal jsem ho. Vyhledal jsem po dlouh\u00e9 dob\u011b jeho rty. Bylo mi jedno, \u017ee stoj\u00edme \u00fapln\u011b naz\u00ed v chumlu lid\u00ed, bylo mi jedno, \u017ee na n\u00e1s koukaj\u00ed. Te\u010f jsem cht\u011bl m\u00edt Billa jen pro sebe, l\u00edbat ho a dot\u00fdkat se ho.<\/div>\n
„Bo\u017ee, tak stra\u0161n\u011b jsem se o tebe b\u00e1l, jsi v po\u0159\u00e1dku? Ubl\u00ed\u017eili Ti n\u011bjak?“ „Dobr\u00fd, Tome, jsem v pohod\u011b, co ty? Byl jsem zav\u0159enej na samotce.“ „Jo, to j\u00e1 taky, ale te\u010f mus\u00edme vymyslet, jak se odsud dostat nebo alespo\u0148 jak b\u00fdt spolu.“ N\u011bjak\u00fd voj\u00e1k na n\u00e1s za\u010dal \u0159v\u00e1t: „P\u0159esta\u0148te, nebo v\u00e1s zabiju!“ „Ok,ok,“ \u0159ekl Tom, odstoupil od Billa a za\u010dal se sprchovat. Voj\u00e1ci dostali rozkaz: „P\u0159ij\u00ed\u017ed\u00ed hlavn\u00ed gener\u00e1l, ukli\u010fte v\u011bzn\u011b!“<\/em> Nastal hrozn\u00fd zmatek. „Raus, shnell!“ za\u010dali \u0159v\u00e1t voj\u00e1ci, nech\u00e1pali jsme, narvali n\u00e1m do rukou oble\u010den\u00ed a vyhnali n\u00e1s ven. Tam n\u00e1s zase rozd\u011blovali, Bill ho ale obelstil a p\u0159i\u0159adil se do m\u00e9 \u0159ady. „A do cel!“ Napochodovali jsme do cel, byli otev\u0159en\u00e9. Bill vb\u011bhnul na mou samotku a schoval se do temn\u00e9ho kouta, a proto\u017ee tam byla tma, doufal, \u017ee ho neuvid\u00ed. Kdy\u017e m\u011b tam \u0161oupli, zav\u0159eli dve\u0159e. „Bille?“ \u0161eptnul jsem. „Ano, Tom\u00ed?“ \u0159ekl Bill, sko\u010dil Tomovi kolem krku a za\u010dal ho v\u00e1\u0161niv\u011b l\u00edbat. „Tolik mi to chyb\u011blo, l\u00e1sko!“ „Mn\u011b taky, Bille, ale co kdy\u017e T\u011b tady najdou, zabijou n\u00e1s?!!“ Jakmile to Tom do\u0159ekl, po jemn\u00e9 tv\u00e1\u0159i mu za\u010dala st\u00e9kat slza. Bill ji n\u011b\u017en\u011b ot\u0159el a zad\u00edval se br\u00e1\u0161kovi do o\u010d\u00ed, i kdy\u017e tam byla tma, tak z nich Bill dok\u00e1zal vy\u010d\u00edst ten stra\u0161n\u00fd strach a bolest. „Tome, ale kdy\u017e um\u0159eme, tak spolu, tv\u00e9 o\u010di budou to posledn\u00ed, co uvid\u00edm, a j\u00e1 um\u0159u s klidem v srdci a s l\u00e1skou k tob\u011b.“ „D\u011bkuju,“ \u0159ekl Tom a br\u00e1\u0161ku pol\u00edbil. „Chci, aby tahle noc\u2026 posledn\u00ed noc, byla ta nejhez\u010d\u00ed, co jsme kdy za\u017eiji a jsem \u0161\u0165asten, \u017ee j\u00ed m\u016f\u017eu za\u017e\u00edt s tebou.“ „P\u0161\u0161t,“ ukon\u010dil jeho proslov Bill. „J\u00e1 taky, miluji t\u011b!“ A rukama mu zajel pod tri\u010dko. Tom zaklonil hlavu a Bill mu p\u0159ejel rty po krku. „A j\u00e1 tebe,“ zn\u011bla Tomova odpov\u011b\u010f. Svl\u00e9kl Billovi triko a jeho hru\u010f za\u010dal zasyp\u00e1vat mot\u00fdl\u00edmi polibky. Vzal jsem do pusy jeho bradavky a za\u010dal jemn\u011b s\u00e1t, Bill mi taky sundal v\u011bze\u0148sk\u00fd \u00fabor a laskal m\u011b na hrudi a b\u0159\u00ed\u0161ku. Byl jsem vzru\u0161en\u00fd na nejvy\u0161\u0161\u00ed mo\u017enou m\u00edru\u2026 no nedivte se, po 3letech. „Bille.“ „Tom\u00ed!“ vzdychali jsme oba. „Bill\u00ed, chci T\u011b\u2026 c\u00edtit v sob\u011b!“ Oto\u010dil jsem se na b\u0159\u00ed\u0161ko. Bill si na m\u011b lehl. L\u00edbal m\u011b na krku, hladil po z\u00e1dech a pomalu do m\u011b vnikl. Bylo to poprv\u00e9, v\u017edy jsem byl \u00b4naho\u0159e\u00b4j\u00e1. Trochu jsem usykl bolest\u00ed, kdy\u017e se ve mn\u011b za\u010dal pohybovat, ale zahnal jsem to vzru\u0161en\u00edm, kter\u00e9 mi zp\u016fsobovala Billova ruka. Bill za\u010dal p\u0159ir\u00e1\u017eet rychleji a vzdychat hodn\u011b nahlas, i pohyby jeho ruky byly rychlej\u0161\u00ed. „Ach, Tom\u00e9\u00e9\u2026“ Naposledy p\u0159irazil, zapohyboval rukou a oba jsme vy\u010derpan\u011b padli na zem. Schoulil jsem se k Billovi a on ke mn\u011b. „Bylo to kr\u00e1sn\u00e9, l\u00e1sko,“ \u0159ekl mi. V\u00edm, \u017ee si to p\u0159edstavoval \u00fapln\u011b jinak. Ne v kobce skoro beze sv\u011btla, cel\u00e9 \u0161pinav\u00e9 a na zemi, ale i p\u0159es to to bylo kr\u00e1sn\u00e9. Hlavn\u011b naposledy, to jsme v\u011bd\u011bli oba. Le\u017eeli jsme u sebe p\u00e1r minut, kdy\u017e v tom n\u011bkdo vrazil dovnit\u0159. Oba jsme se hrozn\u011b lekli.<\/div>\n
„Co tu d\u011bl\u00e1te, tohle je samotka, za tohle zaplat\u00edte!“ Odtrhl n\u00e1s od sebe, Billa popadl za ruku. „Au,“ sykl. T\u00e1hl ho ven. Cht\u011bl jsem se rozb\u011bhnout za n\u00edm, ale zabouchl mi dve\u0159e p\u0159ed nosem. „Ne, Bille\u2026 pus\u0165te ho, nechte ho b\u00fdt!“ \u0159val jsem jako smysl\u016f zbaven\u00fd. „Dr\u017e tam hubu!“ za\u0159val na m\u011b hl\u00edda\u010d. P\u0159ekvapiv\u011b jsem ho uposlechl. Zhroutil jsem se znovu do kouta a ut\u00e1p\u011bl se v slz\u00e1ch. „Bille\u2026“ \u0161eptal jsem. Nikdo m\u011b v\u0161ak nesly\u0161el. Co s n\u00edm bude? Pro\u010d on? Pro\u010d my? Pro\u010d v\u00e1lka? Tyhle ot\u00e1zky mi nikdy nebudou zodpov\u011bzeny. Neptejte se „pro\u010d?“, nen\u00ed na to odpov\u011b\u010f. Nev\u00edm, jak dlouho jsem tam mohl b\u00fdt, p\u00e1r hodin? Ale p\u0159i\u0161el str\u00e1\u017en\u00edk. „Poj\u010f se mnou!“ Popadl m\u011b a t\u00e1hl ven. N\u011bjakou dal\u0161\u00ed br\u00e1nou k pevnosti .“Kam m\u011b to t\u00e1hnete, sakra?“ \u0161il jsem sebou na v\u0161echny strany, ale m\u011bl mnohem v\u011bt\u0161\u00ed s\u00edlu ne\u017e j\u00e1. Dot\u00e1hl m\u011b na n\u011bjak\u00e9 m\u00edsto, kter\u00e9 vypadalo jako velk\u00e1 louka. Ale v d\u00e1lce jsem si n\u011b\u010deho v\u0161iml, neidentifikoval jsem, co to je, a tak jsem k tomu b\u011b\u017eel. Kdy\u017e jsem to uvid\u011bl, polilo m\u011b horko. Nasucho jsem polkl a srdce mi snad p\u0159estalo bu\u0161it. Bill tam st\u00e1l na \u0161ibenici a vedle hlavy mu visel provaz. „Bille! Panebo\u017ee n\u00e9\u00e9!!!“ U\u017e jsem se k n\u011bmu cht\u011bl b\u011b\u017eet, ale chytili m\u011b n\u011bjac\u00ed voj\u00e1ci. „Tak tohle je tv\u016fj trest, bude\u0161 se d\u00edvat, jak pomalu um\u00edr\u00e1,“ \u0159ekl mi jeden z nich v\u00fdsm\u011b\u0161n\u011b do ucha. „N\u00e9, to nem\u016f\u017eete, je to m\u016fj bratr, n\u00e9!!!“ Stra\u0161n\u011b jsem vyv\u00e1d\u011bl, ale nebylo mi to k ni\u010demu platn\u00e9. Bill plakal, moc plakal. Tak stra\u0161n\u011b to bolelo, ka\u017ed\u00e1 jeho slza se mi zabod\u00e1vala do srdce jako jehla. Pomalu mu za\u010dal nasazovat opr\u00e1tku kolem krku, nemohl jsem se na to d\u00edvat, zav\u0159el jsem o\u010di\u2026 Bylo ticho, hrobov\u00e9 ticho, ve kter\u00e9m byl sly\u0161et jen Bill\u016fv zoufal\u00fd pl\u00e1\u010d. N\u00e1sil\u00edm mi je otev\u0159eli, \u0159ekli Billovi a\u0165 sko\u010d\u00ed. „N\u00e9\u00e9\u00e9!!!“ za\u0159val jsem z posledn\u00edch sil, kter\u00e9 mi zbyly. Vyvl\u00edkl jsem se voj\u00e1k\u016fm a b\u011b\u017eel za n\u00edm\u2026 za m\u00fdm bratrem, m\u00fdm dvoj\u010detem, moj\u00ed \u017eivotn\u00ed l\u00e1skou. „PR\u00c1SK!“ Sly\u0161el jsem v\u00fdst\u0159el, kulka se mi zavrt\u00e1vala hluboko do zad. Vr\u00e1voravou ch\u016fz\u00ed jsem do\u0161el a\u017e k n\u011bmu\u2026 podal jsem mu ruku a naposledy se pod\u00edval do t\u011bch nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch o\u010d\u00ed na sv\u011bt\u011b. „Miluji T\u011b, Bille!“ A s t\u011bmito slovy jsem zem\u0159el, vedle moj\u00ed l\u00e1sky, \u0161\u0165asten. „Miluji T\u011b, Tome!“ \u0159ekl Bill a sko\u010dil.<\/div>\n
Nem\u016f\u017eeme si vybrat, kdy um\u0159eme a jak. Jestli bolestiv\u011b, nebo ve sp\u00e1nku. Nic z toho nev\u00edme jist\u011b. Jedin\u00e1 jistota \u017eivota je smrt. Ale kdo v\u00ed, t\u0159eba se spolu setk\u00e1me v nebi a budeme \u0161\u0165astn\u00ed\u2026 NAV\u017dDY!<\/p>\n

autor: Evista<\/strong>, L\u016fca<\/strong>
betaread: Helushka<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Tak\u017ee..abych v\u00e1m to trochu objasnila,..tuhle pov\u00eddku jsme napsali s kamar\u00e1dkou.Je to z druh\u00fd sv\u011btov\u00fd v\u00e1lky a ten d\u011bj je hodn\u011b odleh\u010denej (p\u0159ece by jsme nenechali na\u0161e zlat\u00ed\u00ed\u010dka trp\u011bt,\u017ee x)) ) No,takze doufam,\u017ee se v\u00e1m ta pov\u00eddka bude l\u00edbit,je to na\u0161e prvn\u00ed spole\u010dn\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-19294","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19294","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19294"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19294\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19294"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19294"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19294"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}