{"id":19295,"date":"2008-03-24T09:30:00","date_gmt":"2008-03-24T08:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19254"},"modified":"2008-03-24T09:30:00","modified_gmt":"2008-03-24T08:30:00","slug":"prazdniny","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/24\/prazdniny\/","title":{"rendered":"Pr\u00e1zdniny"},"content":{"rendered":"
Na pr\u00e1zdniny jedu se sv\u00fdm br\u00e1\u0161kou Tomem na zahradu k babi\u010dce do mal\u00fd vesnice kousek od Magdeburgu. Bude to fakt s\u00edla. Babi\u010dka je docela metr a d\u011bda je velkej srandista. Mysl\u00edm, \u017ee si to s Tomem u\u017eijem… Ale \u0159eknu v\u00e1m jedno moje velk\u00fd tajemstv\u00ed. Tajemstv\u00ed, ker\u00fd m\u011b tr\u00e1p\u00ed… Miluju svoje dvoj\u010de, m\u00fdho br\u00e1chu. Je to pro m\u011b hrozn\u00fd, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee on m\u011b ne. Sna\u017e\u00edm se to skrejvat, ale ob\u010das se neovl\u00e1dnu a kouk\u00e1m na n\u011bj s otev\u0159enou pusou, dokud na m\u011b neza\u0159ve, a\u0165 na n\u011bj neciv\u00edm jak b\u00e1ba na telenovelu… Cht\u011bl bych, aby m\u011b Tom bral jinak ne\u017e sv\u00fdho br\u00e1chu, ale o tom se mi m\u016f\u017ee jenom zd\u00e1t. Je to takov\u00fd moje slun\u00ed\u010dko v de\u0161tiv\u00fdm dnu… M\u016fj and\u00edlek str\u00e1\u017enej a moje nejv\u011bt\u0161\u00ed l\u00e1ska na cel\u00fdm tomhle sv\u011bt\u011b. On m\u011b ale bere jenom jako br\u00e1chu. Jako banku, kam si m\u016f\u017ee j\u00edt p\u016fj\u010dit prachy, kdy\u017e mu jeho vlastn\u00ed dojdou, a jako k\u00e1mo\u0161e, kterej ho doprov\u00e1z\u00ed v\u0161ude tam, kam by se on s\u00e1m neodv\u00e1\u017eil j\u00edt….
Je 10.\u010dervence a m\u00e1ma u\u017e \u010dek\u00e1 v aut\u011b nalo\u017een\u00fdm na\u0161ema v\u011bcma. „Bille!!! No tak, p\u0159esta\u0148 se u\u017e l\u00ed\u010dit a hejbni sebou!“ „U\u017e jdu, mami, \u010dekej!“ odpov\u00edm j\u00ed znud\u011bn\u011b, proto\u017ee nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e m\u011b n\u011bkdo ru\u0161\u00ed p\u0159i \u00faprav\u011b moj\u00ed viz\u00e1\u017ee…<\/div>\n
„Tome!!! Vem u\u017e si sakra n\u011bjakou k\u0161iltovku a poj\u010f! \u010cek\u00e1m tu u\u017e hodinu, ne\u017e si n\u011bjakou vybere\u0161!“ zase m\u00e1ma hul\u00e1k\u00e1 ze zahrady. „J\u00f3, por\u00e1t!“ odsekne stejn\u011b znud\u011bn\u011b m\u016fj m\u00e9\u010fa…
U\u017e jsem hotovej, jenom si je\u0161t\u011b sko\u010d\u00edm pro mobil a iPod a b\u011b\u017e\u00edm dolu.Tom u\u017e sed\u00ed v aut\u011b, na hlav\u011b n\u011bjakou p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b \u010dervenou k\u0161iltku. Nastoup\u00edm, od\u0161oupnu Scottyho a m\u016f\u017eeme razit. Po cest\u011b poslouch\u00e1m Green Day a r\u016fzn\u00fd pomal\u00fd p\u00edsni\u010dky, ker\u00fd m\u011b pomalu dost\u00e1vaj do deprese… mysl\u00edm na Toma. Zav\u0159u o\u010di a vybav\u00edm si jeho n\u00e1dhernej \u00fasm\u011bv…. Celou cestu mysl\u00edm jenom na n\u011bj… Najednou mi na hlav\u011b p\u0159istane houska. Vynd\u00e1m si sluch\u00e1tka. „KEREJ DEBIL?!“ roze\u0159vu se a Tom chyt\u00e1 v\u00fdtlemy jak d\u00edt\u011b z mate\u0159sk\u00fd \u0161koly. „Fakt moc vtipn\u00fd, br\u00e1cha…“ proto\u010d\u00edm o\u010di a lezu z auta…
„AHOOOOOOOOOOOJ MECKI!!! R\u00e1da t\u011b vid\u00edm!!! No, ty zase vypad\u00e1\u0161! \u0158\u00edkala jsem ti, a\u0165 se nemaluje\u0161, vypad\u00e1\u0161 jak d\u011bvka,“ \u0159ekne bab\u010da. Jak mil\u00fd… D\u00e1 mi pusu na tv\u00e1\u0159 a hrne se k Tomovi „AHOOOOOJ Tome!!! To ty m\u00e1\u0161 aspo\u0148 rozum a nemaluje\u0161 se jak barov\u00e1 \u0161lapka\u2026 ale ty tvoje kastr\u00f3ly na hlav\u011b\u2026nech\u00e1pu, co na tom m\u00e1\u0161.“ A d\u00e1 mu taky pusu na tv\u00e1\u0159. To by nebyla babi\u010dka Ida, aby n\u00e1s hned nezkritizovala. To babi\u010dka Berta z Lipska, ta n\u00e1s furt jenom chv\u00e1l\u00ed, co\u017e m\u011b taky p\u011bkn\u011b dept\u00e1. Pomalu se i s v\u011bcmi p\u0159esouv\u00e1me do babi\u010d\u010din\u00fd chalupy, kde si hov\u00ed d\u011bda s nohama na stole.“Ahoj, d\u011bdo,“ zazub\u00edme se jednohlasn\u011b na d\u011bdu. „Nazdar, loupe\u017en\u00edci!! Jak se m\u00e1te? Dlouho jsem v\u00e1s nevid\u011bl!“ „Jo, dobr\u00fd,“ odpov\u00edm s \u00fasm\u011bvem. On v\u00e1m v\u017edycky zlep\u0161\u00ed n\u00e1ladu. Je to fakticky \u0159\u00edzek… „My tebe taky ne, d\u011bdo,“ odpov\u00ed Tom a hrne si s d\u011bdou pl\u00e1cnout… J\u00e1 ho jdu jenom rozcuchat a let\u00edm i s kufry nahoru, abych si tam vybalil v\u011bci. Pobyt tam je dost v pohod\u011b. Babi\u010dka n\u00e1m denn\u011b objedn\u00e1v\u00e1 pizzu, kupuje n\u00e1m, na co si vzpomeneme, i kdy\u017e to od n\u00ed nikdo nechce: M\u00e1me p\u0159ece pen\u011bz dost, ale ona si stoj\u00ed za sv\u00fdm. Chod\u00edme s Tomem na minigolf, na proch\u00e1zky do lesa… V\u017edycky si skv\u011ble pokec\u00e1me. Je takovej jinej, nen\u00ed to ten divokej fraj\u00edrek jak ho zn\u00e1m. Je takovej p\u0159\u00edjemn\u00e9m, hodnej a ukecanej… V\u017edycky, kdy\u017e se jdeme koupat do rybn\u00edka, m\u00e1m hus\u00ed k\u016f\u017ei p\u0159i pohledu na Tomovo odhalen\u00fd t\u011blo. D\u011bl\u00e1 mi to dob\u0159e, ale z\u00e1rove\u0148 zle… Jsme tady u\u017e posledn\u00ed den. Zejtra odj\u00ed\u017ed\u00edme dom\u016f. Jdeme s Tomem na zahradu, babi\u010dka s d\u011bdou jeli n\u011bkam za n\u011bjakou zn\u00e1mou, \u017ee m\u00e1 narozky, a my jsme necht\u011bli j\u00edt, proto\u017ee si chceme je\u0161t\u011b u\u017e\u00edt tu p\u0159\u00edrodu. Jdu si sednout na lavi\u010dku a \u010dum\u00edm do jez\u00edrka. Poslouch\u00e1m pt\u00e1ky, jak kr\u00e1sn\u011b \u0161vito\u0159ej… Von\u00ed tu v\u0161ude kytky. Je to n\u00e1dhera. Je\u0161t\u011b mi chyb\u00ed objet\u00ed od Toma,jinak bych byl moment\u00e1ln\u011b nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b…<\/div>\n
„Hej, Bille, kde jsi?!“ zaje\u010d\u00ed Tom a vyno\u0159\u00ed se z babi\u010d\u010din\u00fdho um\u011bl\u00fdho les\u00edku. „Tady\u2026co je?“ zablekot\u00e1m. „Fuj, u\u017e jsem myslel, \u017ee jsi n\u011bkam zdrhnul :D,“ zageb\u00ed se Tom a jde si sednout ke mn\u011b. Asi proto, \u017ee je tu jenom jedna lavi\u010dka \ud83d\ude41 Oto\u010d\u00edm se sm\u011brem k n\u011bmu a zase mu se z\u00e1jmem civ\u00edm do jeho n\u00e1dhernejch o\u010d\u00ed. Vevnit\u0159 m\u011b locht\u00e1, jako kdy\u017e tam m\u00e1m tis\u00edc mot\u00fdl\u00edch k\u0159\u00eddel. Cht\u011bl bych ho pol\u00edbit na rty. Vychutnat si ten pocit… Ale \u010dek\u00e1m jenom, \u017ee m\u011b zase propleskne, a\u0165 se vzbud\u00edm. M\u00edsto toho m\u011b ale \u010dek\u00e1 \u0161ok. Tom m\u011b za\u010dne l\u00edbat .Je to tak n\u00e1dernej pocit, \u017ee m\u00e1m pocit, \u017ee mi pukne srdce. Odtrhnu se, prudce se nadechnu, pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj vyd\u011b\u0161en\u011b a s pl\u00e1\u010dem ut\u00edk\u00e1m do chalupy a nahoru do pokoje. Kurva, co se to semnou stalo?! M\u011bl jsem mo\u017enost! Moje nejv\u011bt\u0161\u00ed l\u00e1ska m\u011b za\u010dne l\u00edbat a j\u00e1 ute\u010du jak zab\u011blej zaj\u00edc… Bre\u010d\u00edm nahlas jak mal\u00e1 holka, proto\u017ee jsem to fakt ne\u010dekal a proto, \u017ee jsem magor a utekl jsem. Sly\u0161\u00edm kroky po schodech nahoru. Utichnu a \u010dum\u00edm na dve\u0159e. Ty se pomalu otev\u0159ou a v nich stoj\u00ed Tom. „Ou, Bille,“ vydechne, kdy\u017e m\u011b vid\u00ed a jde ke mn\u011b, j\u00e1 na n\u011bj jenom se smutkem kouk\u00e1m a tro\u0161ku se po\u0161oupnu. „Necht\u011bl jsem ti ubl\u00ed\u017eit. Promi\u0148, moc se omlouv\u00e1m, ale… ale j\u00e1 u\u017e jinak nemohl. Jsi tak n\u00e1dhern\u00e9m, ani nev\u00ed\u0161, jakej tlak mi to zp\u016fsobilo, \u017ee si na m\u011b tak kr\u00e1sn\u011b koukal… Nevydr\u017eel jsem to\u2026promi\u0148,“ pov\u00edd\u00e1 mi Tom se strachem v hlase a smutkem v o\u010d\u00edch. „Co to pov\u00edd\u00e1\u0161, Tome?“ kouknu na n\u011bj jak vykulen\u00fd poledne. On se na m\u011b jenom pod\u00edv\u00e1 a chce odej\u00edt. Chytnu ho za ruku a on si sedne zp\u00e1tky na postel. „Tome, j\u00e1 nev\u00edm pro\u010d jsem utekl… nech\u00e1pu to. J\u00e1 tak stra\u0161n\u011b dlouho tou\u017eil po polibku od tebe. A te\u010fka, bylo to na m\u011b asi n\u011bjak moc najednou. Miluju t\u011b, br\u00e1\u0161ko, asi u\u017e rok… Tr\u00e1p\u00edm se kuli tomu, \u017ee m\u011b nechce\u0161 a zat\u00edm ty\u2026 jsi pro\u017e\u00edval to sam\u00fd,“ \u0159eknu mu se soucitem. Kdybyste jenom v\u011bd\u011bli, jak\u00fd se ve mn\u011b m\u00eds\u00ed pocity. Pocit uvoln\u011bn\u00ed, \u017ee jsem mu to kone\u010dn\u011b mohl \u0159\u00edct, touha po n\u011bm, l\u00e1ska i strach…. On jenom zvedne hlavu a za\u010dne m\u011b l\u00edbat. Tentokr\u00e1t se nech\u00e1m, d\u011bl\u00e1 mi to stra\u0161n\u011b dob\u0159e… Jemu o\u010dividn\u011b taky. Zaznamenal jsem bouli v jeho kalhot\u00e1ch. Svl\u00edk\u00e1 mi tri\u010dko, j\u00e1 jemu taky. N\u00e1sledujou kalhoty, boxerky\u2026 Vezmu Toma do \u00fast a za\u010dnu pohybovat hlavou. Pom\u00e1h\u00e1m si rukama, on jenom hlasit\u011b vzdych\u00e1. „Bille,“ dostane ze sebe… Najednou zapln\u00ed moje \u00fasta teplou naho\u0159klou tekutinou. Polo\u017e\u00ed m\u011b na postel a sedne si mi obkro\u010dmo na stehna. Hlad\u00ed m\u011b po b\u0159i\u0161e a p\u0159esouv\u00e1 se n\u00ed\u017e a n\u00ed\u017e, a\u017e skon\u010d\u00ed tam, kde p\u0159ed chv\u00edl\u00ed j\u00e1 u n\u011bj… Je to n\u00e1dhera. „Och, Tome, nep\u0159est\u00e1vej,“ st\u00e9n\u00e1m nahlas, co\u017e Toma jenom povzbud\u00ed a za chv\u00edli dos\u00e1hnu vrcholu. Obl\u00e9kneme se a lehneme si vedle sebe. Hlad\u00ed m\u011b po vlasech, j\u00e1 jeho po tv\u00e1\u0159i. „Miluju t\u011b, dvoj\u010d\u00e1tko moje,“ \u0159ekne Tom. „J\u00e1 tebe taky, brou\u010dku!“<\/div>\n
L\u00edb\u00e1me se a za chvili\u010dku usneme. V noci n\u00e1s vzbud\u00ed kl\u00ed\u010d v z\u00e1mku. „Friedrichu, d\u00e1vej pozor, kluci u\u017e ur\u010dit\u011b sp\u00ed!“ ‚za\u0161ept\u00e1‘ babi\u010dka tak, \u017ee je j\u00ed sly\u0161et v\u00edc ne\u017e d\u011bdu. \ud83d\ude00 Sly\u0161\u00edme vodu a za chv\u00edli u\u017e jenom dvojit\u00fd chr\u00e1p\u00e1n\u00ed. Zasm\u011bjeme se, obejmu Toma, on m\u011b, a spokojen\u011b spolu znova us\u00edn\u00e1me.
R\u00e1no n\u00e1s vzbud\u00ed kohout. „Dobr\u00fd r\u00e1no, l\u00e1sko,“ usm\u011bje se na m\u011b Tom. „Ahoj,“ odpov\u00edm s \u00fasm\u011bvem a sladce ho pol\u00edb\u00edm. Vstaneme a jdeme dol\u016f na sn\u00eddani. U\u017e tam sed\u00ed m\u00e1ma a kolem n\u00ed poskakuje Scotty. „Ahoj,“ zvol\u00e1me zvesela oba najednou. „Ahoj, brou\u010dci,“ \u0159ekne m\u00e1ma a d\u00e1 n\u00e1m pusu. „Mecki, vypad\u00e1\u0161 jak ku\u0159e, kdy\u017e si takhle rozcuchanej,“vsm\u011bje se mi d\u011bda. „Jo, ty te\u010fka taky,“ sm\u011bju se pozm\u011bnu j\u00e1 a znova d\u011bdovi rozcuch\u00e1m vlasy. V\u0161ichni chytaj v\u00fdtlemy.<\/div>\n
U\u017e m\u00e1me sbaleno a jede se dom\u016f. „Ahoj, d\u011bdo, bude se mi Stejskal,“ obejmu d\u011bdu. „\u010cus, babi, d\u00edky, \u017ee jsme tu mohli bejt\u2026 poznali jsme spoustu novejch v\u011bc\u00ed a za\u017eili jsme to nejlep\u0161\u00ed, co jsme mohli,“ mrknu na Toma (on na m\u011b taky) a obejmu babi\u010dku. „Ahoj, babi, ahoj, d\u011bdo,“ rozlou\u010d\u00ed se i Tom a jedeme domu. Tohle byly ty nejlep\u0161\u00ed pr\u00e1zdniny v m\u00fdm \u017eivot\u011b \u2665<\/div>\n
„Tohle byly ty nejlep\u0161\u00ed pr\u00e1zdniny v m\u00fdm \u017eivot\u011b!“ zaj\u00e1s\u00e1 Tom a zazub\u00ed se na m\u011b j\u00e1 se taky zazub\u00edm u\u017e jenom p\u0159i pomy\u0161len\u00ed, \u017ee jsme mysleli oba na to sam\u00fd \ud83d\ude00 Chytnu ho za ruku a pod\u00edv\u00e1m se z ok\u00fdnka. Zaposlouch\u00e1m se do p\u00edsni\u010dek a mysl\u00edm na koho jin\u00e9ho ne\u017e na Toma\u2026<\/p>\n

autor: Billinka<\/strong>
betaread: Helushka<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Na pr\u00e1zdniny jedu se sv\u00fdm br\u00e1\u0161kou Tomem na zahradu k babi\u010dce do mal\u00fd vesnice kousek od Magdeburgu. Bude to fakt s\u00edla. Babi\u010dka je docela metr a d\u011bda je velkej srandista. Mysl\u00edm, \u017ee si to s Tomem u\u017eijem… Ale \u0159eknu v\u00e1m jedno moje<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-19295","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19295","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19295"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19295\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19295"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19295"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19295"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}