{"id":1931,"date":"2016-07-15T16:00:00","date_gmt":"2016-07-15T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1923"},"modified":"2016-07-15T16:00:00","modified_gmt":"2016-07-15T15:00:00","slug":"ocima-spolecnosti-zakazane-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/07\/15\/ocima-spolecnosti-zakazane-15\/","title":{"rendered":"O\u010dima spole\u010dnosti zak\u00e1zan\u00e9 15."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
\n

Promnul si zpocen\u00e9 dlan\u011b a zastr\u010dil ko\u0161ili do kalhot, s hlubok\u00fdm v\u00fddechem si promnul krk. Skrz br\u00e1ny v\u011bznice u\u017e p\u00e1rkr\u00e1t pro\u0161el, poka\u017ed\u00e9 mu to ale p\u0159i\u0161lo jako \u00fat\u011bk a nec\u00edtil se kv\u016fli tomu v\u016fbec dob\u0159e. \u017daludek se mu zkroutil v\u00edc ne\u017e obvykle, kdy\u017e pro\u0161el branami v\u011bznice, a jako prvn\u00ed spat\u0159il Billa le\u017e\u00e9rn\u011b op\u0159en\u00e9ho o kapotu jeho auta. Neubr\u00e1nil se \u00fasm\u011bvu. Pohled na mlad\u00edkovo \u00fatl\u00e9 t\u011blo a dlouh\u00e9 nohy mu zp\u016fsoboval mrazen\u00ed snad ve v\u0161ech kon\u010detin\u00e1ch. Po dlouh\u00e9 dob\u011b zatou\u017eil po fyzick\u00e9m kontaktu, necht\u011bl nic jin\u00e9ho, ne\u017e chlapce popadnout a uk\u00e1zat mu osm\u00fd div sv\u011bta.<\/p><\/div>\n

\n

„V\u00e1\u0161 v\u016fz je p\u0159ipraven,“ zazubil se Bill a postavil se, jakmile znovu na\u0161el dech, kter\u00fd zprvu ztratil. O\u010dek\u00e1val, \u017ee Bushida uvid\u00ed v d\u017e\u00edn\u00e1ch a tri\u010dku, ani ve snu by ho nenapadlo, \u017ee by si mohl vz\u00edt ko\u0161ili. Vypadal naprosto perfektn\u011b a Billovi z toho v\u00ed\u0159ilo v \u017ealudku.<\/p><\/div>\n

„Je to poprv\u00e9, co m\u00e1m tak kr\u00e1sn\u00fdho \u0159idi\u010de,“ zasm\u00e1l se Bushido kr\u00e1tce, kdy\u017e zastavil kousek od chlapce. „Popojedeme? Docela r\u00e1d bych ti dal pusu, ale nechci zbyte\u010dn\u011b provokovat p\u0159ed nima,“ pokynul hlavou k br\u00e1n\u011b, ze kter\u00e9 je bedliv\u011b sledovala ochranka. Bill ml\u010dky p\u0159ik\u00fdvl a sp\u011b\u0161n\u011b zalezl do auta, jen aby zakryl rum\u011bnce z Bushidovy otev\u0159en\u00e9 \u017e\u00e1dosti. Po\u0159\u00e1d ho \u010dekala spousta pr\u00e1ce se zvyk\u00e1n\u00edm si na jeho p\u0159\u00edmo\u010darost.<\/p>\n

Neujeli ani dva kilometry, kdy\u017e mu Bushido ml\u010dky uk\u00e1zal, kde zastavit. Zat\u00edmco opatrn\u011b parkoval, tep se mu zv\u00fd\u0161il a ruce rozklepaly z o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. Jen co vypnul motor, Bushido u\u017e ho pevn\u011b dr\u017eel za boky a \u00fato\u010dil na jeho rty drav\u00fdmi polibky. Od minul\u00fdch polibk\u016f se r\u00e1z zm\u011bnil tak moc, \u017ee Bill zapomn\u011bl na ve\u0161kerou svoji nevinnost, zoufale se k Bushidovi tiskl, a zat\u00edmco jednou rukou tiskl v dlani jeho vlasy, druhou mu nehty zar\u00fdval do zad.<\/div>\n

„Sakra,“ vyhrkl zad\u00fdchan\u011b, jakmile se po chv\u00edli odt\u00e1hl. „J\u00e1\u2026 sakra,“ rozklepanou dlan\u00ed si prohr\u00e1bnul vlasy. „Ne, \u017ee bych necht\u011bl pokra\u010dovat, proto\u017ee\u2026 sakra,“ zopakoval znovu a vykulen\u011b k mu\u017ei vzhl\u00e9dl, na\u010de\u017e se oba kr\u00e1tce zasm\u00e1li. „Ale mysl\u00edm, \u017ee bychom m\u011bli jet. A\u0165 nep\u0159ijde\u0161 o sv\u016fj \u010das s maminkou\u2026“<\/div>\n
Bushid\u016fv v\u00fdraz se z drav\u00e9ho okam\u017eit\u011b zm\u011bnil na n\u011b\u017en\u00fd, palci p\u0159ejel p\u0159es chlapcovy rud\u00e9 rty. „To je dobr\u00fd n\u00e1pad. \u0158idi\u010d u\u017e j\u00ed te\u010f veze do nemocnice, tak\u017ee se s n\u00ed sejdeme tam.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl, lehce mu stiskl dla\u0148, ne\u017e se neochotn\u011b odt\u00e1hl a znovu se vydal sm\u011brem k nemocnici.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Douf\u00e1m, \u017ee m\u00e1 tvoje maminka r\u00e1da kv\u011btiny\u2026 P\u0159i\u0161lo mi hloup\u00e9 p\u0159ij\u00edt s pr\u00e1zdn\u00fdma rukama, tak jsem j\u00ed koupil p\u00e1r tulip\u00e1n\u016f.“<\/div>\n
Bushido p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a pooto\u010dil se, jen aby na zadn\u00edch seda\u010dk\u00e1ch spat\u0159il men\u0161\u00ed kytici barevn\u00fdch tulip\u00e1n\u016f. U\u017e p\u0159edt\u00edm mu bylo jasn\u00e9, \u017ee se jeho matka do Billa kompletn\u011b zbl\u00e1zn\u00ed, jen co s n\u00edm chvilku pobude. Te\u010f ale v\u011bd\u011bl stoprocentn\u011b, \u017ee se do n\u011bj zamiluje. „To je od tebe moc hezk\u00e9.“<\/div>\n
„Nechci p\u016fsobit vlezle nebo tak, j\u00e1 jen\u2026 Nev\u00edm, co od toho \u010dekat a tak, tak jsem si myslel, \u017ee by bylo dobr\u00e9 n\u011b\u010d\u00edm rozb\u00edt bari\u00e9ru a za\u010d\u00edt n\u011b\u010d\u00edm p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00edm, ne\u017e t\u00edm, \u017ee je v nemocnici. Promi\u0148, \u017ee tak drmol\u00edm, jsem z toho hrozn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed\u2026 Sna\u017eil jsem se na to n\u011bjak p\u0159ipravit, ale\u2026“<\/div>\n
„To nejde,“ s k\u00fdvnut\u00edm Bushido povzdechl. „J\u00e1 v\u00edm. Nemus\u00ed\u0161 se ni\u010deho b\u00e1t, mamka je moc mil\u00e1 \u017eensk\u00e1, a co se jej\u00ed nemoci t\u00fd\u010de\u2026 No, zat\u00edm na n\u00ed nen\u00ed krom\u011b \u00fanavy nic vid\u011bt. To \u0161patn\u00e9 teprve p\u0159ijde\u2026“<\/div>\n
Bill na n\u011bj koutkem oka mrknul. „Ona u\u017e n\u011bkdy nemocn\u00e1 byla?“<\/div>\n
Bushido znovu p\u0159ik\u00fdvl. „P\u0159ed p\u00e1r lety. Mysleli jsme si, \u017ee se z toho kompletn\u011b vyl\u00e9\u010dila, ale jak se zd\u00e1\u2026 Tak ne.“<\/div>\n
„Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee tomu mus\u00edte \u010delit znovu.“<\/div>\n
„No, alespo\u0148 v\u00edme, proti \u010demu bojujeme,“ pousm\u00e1l se Bushido, ale Bill nevid\u011bl ani kousek radosti. Jedin\u00e9, co vid\u011bl, byla rezignace.<\/div>\n
<\/p>\n

\u221e<\/strong><\/div>\n

\n

„Klepe\u0161 se,“ konstatoval su\u0161e Bushido, zat\u00edmco pomalu proch\u00e1zeli nemocni\u010dn\u00edmi chodbami.<\/p><\/div>\n

„\u0158\u00edkal jsem ti to. Jsem nerv\u00f3zn\u00ed.“<\/div>\n
Pohl\u00e9dl na n\u011bj, bled\u00e9ho je\u0161t\u011b v\u00edce ne\u017e obvykle, jak se mu kytice v ruce t\u0159ese a jak m\u00e1 strachem roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9 o\u010di. Nemohl si pomoct, jedin\u00fdm stiskem z\u00e1p\u011bst\u00ed chlapce zastavil a p\u0159itiskl rty na jeho s n\u011b\u017en\u00fdm, uklid\u0148uj\u00edc\u00edm polibkem. „Nemus\u00ed\u0161 b\u00fdt nerv\u00f3zn\u00ed, okay? V\u011b\u0159 mi. Jsi snem ka\u017ed\u00e9 matky.“<\/div>\n
„Lichot\u00ed\u0161 mi a\u017e moc.“<\/div>\n
„J\u00e1 s lichotkami je\u0161t\u011b ani neza\u010dal,“ s \u00fasm\u011bvem Bushido s chlapcem propletl prsty. Bylo to u\u017e dlouho, co naposledy n\u011bkoho chytil za ruku, ani\u017e by danou osobu cht\u011bl odt\u00e1hnout k sob\u011b do lo\u017enice a u\u017e\u00edt si s n\u00ed. Tentokr\u00e1t prost\u011b cht\u011bl, aby m\u011bl Billa co nejbl\u00ed\u017e u sebe. Nech\u00e1pal, co se to s n\u00edm d\u011bje. „Tak poj\u010f, mamka u\u017e ur\u010dit\u011b cel\u00e1 nerudn\u00e1 p\u0159e\u0161lapuje po pokoji a vyhl\u00ed\u017e\u00ed n\u00e1s, i kdy\u017e m\u00e1 na\u0159\u00edzen\u00fd klid na l\u016f\u017eku.“<\/div>\n
Bill se ti\u0161e zasm\u00e1l, vd\u011b\u010dn\u011b se p\u0159itiskl k Bushidovu boku, ani na vte\u0159inu nepou\u0161t\u011bje jeho dla\u0148. S ka\u017ed\u00fdm u\u0161l\u00fdm metrem se atmosf\u00e9ra kolem nich m\u011bnila, a\u017e do\u0161li do m\u00edsta, kde bylo smutn\u00e9 ticho, p\u0159esto\u017ee zdi h\u00fd\u0159ily barvami a radostn\u00fdmi obr\u00e1zky. Bill se k mu\u017ei p\u0159itiskl je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, prost\u0159ed\u00ed na n\u011bj siln\u011b p\u016fsobilo a jemu se cht\u011blo plakat bezmoc\u00ed \u010di\u0161\u00edc\u00ed z ka\u017ed\u00e9ho, kdo pro\u0161el kolem. V\u011bd\u011bli, \u017ee nem\u016f\u017eou po\u0159\u00e1dn\u011b nic d\u011blat – mohou jen \u010dekat a doufat, \u017ee l\u00e9\u010dba zabere.<\/div>\n
\n

„Tak tady jste!“ Trhnut\u00edm se probral z transu, jakmile zaslechl unaven\u00fd, ale vesel\u00fd \u017eensk\u00fd hlas p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00ed se k nim. „U\u017e jsem myslela, \u017ee jste se n\u011bkde zapomn\u011bli!“<\/p><\/div>\n

Bill se usm\u00e1l na \u017eenu sed\u00edc\u00ed v k\u0159esle. P\u0159esto\u017ee byla ov\u011bn\u010den\u00e1 hadi\u010dkami a z obli\u010deje byla zn\u00e1t jej\u00ed \u00fanava, st\u00e1le se usm\u00edvala \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd by dok\u00e1zal rozt\u00e1t i to nejtvrd\u0161\u00ed srdce. Ochotn\u011b pustil Bushidovu dla\u0148, sleduje, jak p\u0159e\u0161el k matce a v\u011bnoval j\u00ed n\u011b\u017en\u00fd polibek na \u010delo. „Promi\u0148, mamko, musel jsem Billa trochu uklidnit, byl nerv\u00f3zn\u00ed.“<\/div>\n
„Tak tohle je Bill, ten and\u011bl, kter\u00fd p\u0159i\u0161el spasit m\u00e9ho syna,“ \u017eena se srde\u010dn\u011b usm\u00e1la na mlad\u00edka, jeho\u017e srdce se rozpl\u00fdvalo dojet\u00edm. Zm\u011bna na Bushidovi byla znateln\u00e1 pouh\u00fdm pohledem. „Poj\u010f bl\u00ed\u017e a obejmi m\u011b!“<\/div>\n
Bill nev\u00e1hal ani vte\u0159inu, okam\u017eit\u011b p\u00e1r kroky p\u0159e\u0161el m\u00edstnost a sklonil se, aby ji mohl obejmout. P\u0159ekvapila ho s\u00edla, se kterou \u017eena objet\u00ed op\u011btovala, ale nest\u011b\u017eoval si. „P\u0159inesl jsem v\u00e1m kv\u011btiny, napadlo m\u011b, \u017ee by to mohlo trochu zp\u0159\u00edjemnit den,“ pousm\u00e1l se, zat\u00edmco p\u0159ed n\u00ed sed\u011bl v pod\u0159epu, aby si ho mohla po\u0159\u00e1dn\u011b prohl\u00e9dnout. „Nev\u011bd\u011bl jsem, jak\u00e9 kv\u011btiny m\u00e1te r\u00e1da, tak jsem vzal tulip\u00e1ny, jsou moje obl\u00edben\u00e9. Kr\u00e1sn\u011b vypadaj\u00ed a \u010dlov\u011bku p\u0159ipom\u00ednaj\u00ed jaro.“<\/div>\n
„Vybral jsi moc dob\u0159e, chlap\u010de,“ n\u011b\u017en\u011b ho pohladila po tv\u00e1\u0159i, ale Bill c\u00edtil, jako by slova nebyla ur\u010dena jemu.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ ozval se Bushido. I jemu do\u0161lo, komu slova pat\u0159ila.<\/div>\n
<\/p>\n

\u221e<\/strong><\/div>\n

\n

Sed\u011bl v k\u0159esle a v ruce si hr\u00e1l s kel\u00edmkem od k\u00e1vy, zat\u00edmco zamy\u0161len\u011b sledoval svou matku s Billem. Byli uprost\u0159ed jak\u00e9si konverzace, kterou se ani nesna\u017eil pochytit, dop\u0159\u00e1val jim pot\u0159ebn\u00e9 soukrom\u00ed, kter\u00e9 s\u00e1m vyu\u017eil pro vlastn\u00ed my\u0161lenky.<\/p><\/div>\n

U\u017e od prvn\u00ed chv\u00edle, kdy Billa spat\u0159il, ho to k n\u011bmu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed m\u011brou p\u0159itahovalo. V\u011bd\u011bl, \u017ee je na n\u011bm n\u011bco speci\u00e1ln\u00edho, ani\u017e by s n\u00edm promluvil. Jen co mezi nimi ale padla prvn\u00ed slova, neexistoval zp\u016fsob, jak\u00fdm by se dok\u00e1zal dr\u017eet d\u00e1l, i kdyby sebev\u00edc cht\u011bl. Billova osobnost byla nezka\u017een\u00e1 hr\u016fzami okoln\u00edho sv\u011bta, t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e d\u011btsky \u010dist\u00e1. Stejn\u011b jako jeho matka, i on dok\u00e1zal roztavit ledovce sv\u00fdm \u00fasm\u011bvem nebo jen pouh\u00fdm pohledem. N\u011bha a vst\u0159\u00edcnost, s jakou k \u017eivotu p\u0159istupoval, byla a\u017e k neuv\u011b\u0159en\u00ed vzhledem ke zlu, kter\u00e9 bylo na ka\u017ed\u00e9m rohu, a dokonce i jeho samotn\u00e9ho potkalo. Nepochyboval o tom, \u017ee pr\u00e1v\u011b z Billa bude jednou perfektn\u00ed psycholog. Kdo jin\u00fd by mohl napravovat zkamen\u011bl\u00e1 srdce, ne\u017e pr\u00e1v\u011b on? Dok\u00e1zal-li by\u0165 i jen na p\u00e1r okam\u017eik\u016f vn\u00e9st my\u0161lenku na \u0161\u0165astn\u00fd \u017eivot, kter\u00fd by si zaslou\u017eil, dokonce i do Bushidovy mysli, byl ten prav\u00fd.<\/div>\n
Sklopil pohled ke sv\u00fdm dlan\u00edm. Mysl\u00ed mu prob\u011bhla vzpom\u00ednka, jak Billova drobn\u00e1 dla\u0148 vklouzla do jeho, jak se jejich prsty propletly a on m\u011bl na chv\u00edli pocit, \u017ee p\u0159esn\u011b tohle byl okam\u017eik, na kter\u00fd \u010dekal tak dlouho. Jako by ho v\u0161echno, co se kdy stalo, m\u011blo dov\u00e9st p\u0159esn\u011b k tomuto chlapci s medov\u011b hn\u011bd\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
Vzhl\u00e9dl akor\u00e1t ve chv\u00edli, kdy\u017e se jeho matka nat\u00e1hla, a i p\u0159es obrovsk\u00e9 vy\u010derp\u00e1n\u00ed znateln\u00e9 z cel\u00e9ho jej\u00edho t\u011bla, nal\u00e9hav\u011b stiskla mlad\u00edkovu dla\u0148. Nemohl p\u0159ehl\u00e9dnout ani slzy v chlapcov\u00fdch o\u010d\u00edch.<\/div>\n
<\/p>\n

\u221e<\/strong><\/div>\n

\n

Ve chv\u00edli, kdy \u00fanava na Bushidov\u011b mamince byla a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 patrn\u00e1 a sotva udr\u017eela o\u010di otev\u0159en\u00e9, v\u0161ichni t\u0159i se spole\u010dn\u011b domluvili, \u017ee dne\u0161n\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvu u\u017e ukon\u010d\u00ed. Nehled\u011b na to, Luise v\u011bd\u011bla, jak moc je soukrom\u00ed Billa a Bushida \u010dasov\u011b ohrani\u010den\u00e9 a cht\u011bla, aby m\u011bli mo\u017enost b\u00fdt spolu jen sami dva. S polibkem na tv\u00e1\u0159 od ka\u017ed\u00e9ho z nich se nechala p\u0159ikr\u00fdt pe\u0159inou. Nesta\u010dili doj\u00edt ani ke dve\u0159\u00edm, kdy\u017e Luise usnula.<\/p><\/div>\n

Jakmile za nimi dve\u0159e zaklaply, Bill se zhluboka nadechl. Rozhovor s Luise na n\u011bj zap\u016fsobil mnohem v\u00edce, ne\u017e by v\u016fbec dok\u00e1zal o\u010dek\u00e1vat, a srdce se mu bolestn\u011b sv\u00edralo. Panick\u00e1 \u00fazkost na n\u011bj p\u0159i\u0161la p\u0159\u00edli\u0161 rychle. Bez jedin\u00e9ho slova vyb\u011bhl k z\u00e1chod\u016fm, kde se zav\u0159el v jedn\u00e9 z kabinek. Obj\u00edmaje se kolem pasu jen sotva popadal dech, zat\u00edmco mu slzy tekly po tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/div>\n
<\/p>\n

\u221e<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

„Tentokr\u00e1t je to jin\u00e9. J\u00e1 to c\u00edt\u00edm, Bille, v\u00edm, \u017ee podruh\u00e9 u\u017e ten boj nezvl\u00e1dnu, jsem na n\u011bj p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00e1. Proto jsem t\u011b cht\u011bla poznat, dokud je\u0161t\u011b situace nen\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 zl\u00e1.“<\/em><\/div>\n

„Luise, tohle ne\u0159\u00edkejte\u2026 Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, jak moc t\u011b\u017ek\u00e9 to pro v\u00e1s je, ale v\u00edm, \u017ee jste teprve na za\u010d\u00e1tku l\u00e9\u010dby, nem\u016f\u017eete v\u011bd\u011bt, jak to dopadne. J\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee to zvl\u00e1dnete, \u017ee se uzdrav\u00edte.“<\/em><\/div>\n
„\u010clov\u011bk tohle pozn\u00e1, drahou\u0161ku. T\u011blo ti napov\u00ed, co se s n\u00edm d\u011bje,“ pousm\u00e1la se smutn\u011b. „Cht\u011bla jsem t\u011b poznat, proto\u017ee za p\u00e1r t\u00fddn\u016f jsi s m\u00fdm synem dok\u00e1zal hotov\u00e9 z\u00e1zraky. Kdy\u017e jsem ho vid\u011bla naposledy, byl tak uzav\u0159en\u00fd v\u016f\u010di sv\u011btu! Ale ty,“ s n\u011b\u017en\u00fdm pohledem ho pohladila po tv\u00e1\u0159i, „ty jsi dok\u00e1zal n\u011bco, o \u010dem u\u017e jsem myslela, \u017ee je nemo\u017en\u00e9. Vdechl jsi mu nad\u011bji.“<\/em><\/div>\n
„Ob\u010das mi ale p\u0159ijde, \u017ee ztr\u00e1c\u00edm i ten kousek pokroku, kter\u00fd jsme za celou dobu dok\u00e1zali\u2026“<\/em><\/div>\n
Luise kr\u00e1tce zavrt\u011bla hlavou. „Neztr\u00e1c\u00ed\u0161. Bille, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee um\u0159u,“ nal\u00e9hav\u011b mu stiskla dla\u0148 a Billovi se do o\u010d\u00ed nahrnuly slzy. „Pros\u00edm, nedovol, aby se znovu uzav\u0159el, a\u017e se to stane. Dok\u00e1zal ses k n\u011bmu dostat jednou, nevzd\u00e1vej se, i kdy\u017e t\u011b bude odstrkovat. Bude\u0161 to jedin\u00e9, co mu zbyde. Jen to s n\u00edm, pros\u00edm t\u011b, nevzd\u00e1vej!“<\/em><\/div>\n
„Nevzd\u00e1m\u2026“ za\u0161eptal Bill na pokraji slz.<\/em><\/div>\n
\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. Promnul si zpocen\u00e9 dlan\u011b a zastr\u010dil ko\u0161ili do kalhot, s hlubok\u00fdm v\u00fddechem si promnul krk. Skrz br\u00e1ny v\u011bznice u\u017e p\u00e1rkr\u00e1t pro\u0161el, poka\u017ed\u00e9 mu to ale p\u0159i\u0161lo jako \u00fat\u011bk a nec\u00edtil se kv\u016fli tomu v\u016fbec dob\u0159e. \u017daludek se mu zkroutil<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[649],"tags":[],"class_list":["post-1931","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ocima-spolecnosti-zakazane"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1931","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1931"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1931\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1931"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1931"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1931"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}