{"id":19321,"date":"2008-03-24T00:20:00","date_gmt":"2008-03-23T23:20:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19280"},"modified":"2008-03-24T00:20:00","modified_gmt":"2008-03-23T23:20:00","slug":"vzpominka-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/24\/vzpominka-5\/","title":{"rendered":"Vzpom\u00ednka 5."},"content":{"rendered":"
„Co te\u010f?“ oto\u010d\u00edm se na bratra. „To bych taky r\u00e1d v\u011bd\u011bl,“ odpov\u00ed mi stejn\u011b zd\u011b\u0161en\u011b. V\u00edm, \u017ee bych se m\u011bl v\u00edce starat o n\u00e1sledky na\u0161eho polibku, kter\u00fd mamka vid\u011bla, ale v\u00edce m\u011b zaj\u00edm\u00e1, jestli Bill znovu n\u011bco c\u00edtil. J\u00e1 toti\u017e ano. Znovu jsem poc\u00edtil ty zn\u00e1m\u00e9 mot\u00fdlky, kte\u0159\u00ed se mi z podb\u0159i\u0161ku rozl\u00e9tli po cel\u00e9m t\u011ble. „Bille, c\u00edtil jsi n\u011bco?“ zept\u00e1m se n\u00e1hle. Pot\u0159ebuji to v\u011bd\u011bt. Ani s\u00e1m nev\u00edm, pro\u010d pot\u0159ebuji zn\u00e1t odpov\u011b\u010f. Br\u00e1\u0161ka se na m\u011b tro\u0161ku podivn\u011b pod\u00edv\u00e1. Asi mu p\u0159ijde divn\u00fd, \u017ee se ho na to u\u017e podruh\u00e9 pt\u00e1m, ale cel\u00fd \u010derven\u00fd p\u0159ik\u00fdvne. „Bylo to, jako bych se vzn\u00e1\u0161el. V\u0161echno pro m\u011b p\u0159estalo existovat. Nic jin\u00e9ho ne\u017e tebe jsem nevn\u00edmal,“ dostane ze sebe \u010dervenaj\u00edc\u00ed se Bill.<\/div>\n
Sice ho u\u017e zn\u00e1m 13 let, ale po\u0159\u00e1d m\u011b dok\u00e1\u017ee p\u0159ekvapit svou up\u0159\u00edmnost\u00ed. „Tak to jsem dva,“ odpov\u00edm mu po pravd\u011b. Na co skr\u00fdvat n\u011bco, co se tak hlasit\u011b dere na povrch? Nev\u00edm pro\u010d, ale p\u0159ijde mi norm\u00e1ln\u00ed l\u00edbat se s Billem. Jako bych mu t\u00edm jen dokazoval, jak moc ho m\u00e1m r\u00e1d, ale co ty mot\u00fdlci?<\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli tam stoj\u00edme a d\u00edv\u00e1me se navz\u00e1jem do o\u010d\u00ed. Jsme od sebe vzd\u00e1leni tak, \u017ee se Billa mohou dotknout. A tak\u00e9 to ud\u011bl\u00e1m. Jemn\u011b ho pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i. P\u0159iv\u0159e o\u010di. Nep\u0159est\u00e1v\u00e1m v hlazen\u00ed jeho jemn\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Pomalu p\u0159esouv\u00e1m sv\u00e9 prsty ke rt\u016fm. Ani jeden z n\u00e1s nemluv\u00ed. K \u010demu slova, kdy\u017e oba v\u00edme, co pro n\u00e1s ten druh\u00fd znamen\u00e1. Prsty se u\u017e dot\u00fdk\u00e1m jeho jemn\u00fdch rt\u016f. Najednou Bill protne ticho, kter\u00e9 mezi n\u00e1mi je slovy: „M\u011bli bychom j\u00edt dol\u016f.“ V\u00edm, \u017ee m\u00e1 pravdu, ale v\u016fbec se mi tam nechce. „Co jim \u0159ekneme?“ zept\u00e1m se ho. „Nev\u00edm,“ zn\u00ed odpov\u011b\u010f. „Ale m\u011bli bychom tam j\u00edt,“ dod\u00e1 je\u0161t\u011b. Bez dal\u0161\u00edch zbyte\u010dn\u00fdch slov se oba vyd\u00e1me sm\u011br doln\u00ed \u010d\u00e1st na\u0161eho domu. Cestou p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jak tohle vysv\u011btl\u00edme, ale na nic nep\u0159ijdu. Jak vysv\u011btlit n\u011bco, co nepochop\u00ed? Nejd\u0159\u00edv nakoukneme do ob\u00fdv\u00e1k\u016f. Tam nikdo. Zkus\u00edme tedy kuchy\u0148. A trefa. Najdeme tam mamku, jak vzru\u0161en\u011b vypr\u00e1v\u00ed ta\u0165kovi, co pr\u00e1v\u011b vid\u011bla. Je k n\u00e1m oto\u010den\u00e1 z\u00e1dy, tak\u017ee nev\u00ed o na\u0161em p\u0159\u00edchodu.<\/div>\n
„Mus\u00edme jim \u0159\u00edct, \u017ee to, co ud\u011blali nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9. Ale jak? Jak m\u00e1m \u0159\u00edct sv\u00fdm syn\u016fm, \u017ee to je nez\u00e1konn\u00e9?“ pt\u00e1 se zoufal\u00fdm hlasem t\u00e1ty. Ten n\u00e1s asi taky je\u0161t\u011b nezaregistroval. „Nev\u00edm, jak jim to vysv\u011btl\u00edme, ale mus\u00ed od sebe,“ vy\u0159kne sv\u00e9 rozhodnut\u00ed t\u00e1ta. „Co\u017ee?“ vyhrkneme oba najednou. \u00b4To p\u0159ece nejde. Nem\u016f\u017eou n\u00e1s rozd\u011blit, to ne,\u00b4 zouf\u00e1m si v duchu. Rodi\u010de se na n\u00e1s oto\u010d\u00ed. „Kluci, poj\u010fte si sednout,“ vyzve n\u00e1s m\u00edrn\u011b mamka. Se sklopen\u00fdmi hlavami se p\u0159esuneme ke stolu. Posad\u00edme se a \u010dek\u00e1me, co p\u0159ijde. Ta\u0165ka se zhluboka nadechne a pak spust\u00ed: „Kluci, to, co jste ud\u011blali nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9. Je to nez\u00e1konn\u00e9, trestn\u00e9. U\u017e se to NIKDY nesm\u00ed opakovat.“ Na slovo „nikdy“ d\u00e1 takov\u00fd d\u016fraz, a\u017e sebou na \u017eidli trhnu. T\u00f3n jeho hlasu nedovoluje \u017e\u00e1dn\u00e9 n\u00e1mitky.<\/div>\n
\u00b4J\u00e1 to chci zopakovat, chci znovu poc\u00edtit \u0161imr\u00e1n\u00ed za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00ed v podb\u0159i\u0161ku a kon\u010d\u00edc\u00ed a\u017e v kone\u010dc\u00edch prst\u016f,\u00b4 odporuju mu alespo\u0148 v duchu. V\u00edm, \u017ee by to nepochopil. Ani mamka ne. I j\u00e1 s\u00e1m to nech\u00e1pu. V\u00edm, \u017ee bych to nem\u011bl cht\u00edt zopakovat, ale chci. V\u00edm, \u017ee je to nez\u00e1konn\u00e9, ale mn\u011b je to jedno. \u017de to nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9? A kdo n\u00e1m \u0159\u00edk\u00e1, co je a co nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9? Kdo ur\u010duje, co \u010dlov\u011bk m\u016f\u017ee a co ne? Podle ostatn\u00edch je to mo\u017en\u00e1 i zvr\u00e1cen\u00e9, ale j\u00e1 chci. Chci znovu ochutnat Billovy rty, kter\u00e9 mi rozt\u0159esen\u011b vrac\u00ed polibky. Chci ho obejmout a vychutnat si jeho bl\u00edzkost.<\/div>\n
Jsem tak pono\u0159en do sv\u00fdch my\u0161lenek, \u017ee p\u0159est\u00e1v\u00e1m vn\u00edmat okol\u00ed. A\u017e kdy\u017e se mnou mamka zat\u0159ese se slovy: „Tome, vn\u00edm\u00e1\u0161 co ti \u0159\u00edk\u00e1m?“ Za\u010dnu op\u011bt vn\u00edmat sv\u011bt kolem. „Co\u017ee? Co jsi \u0159\u00edkala?“ zept\u00e1m se nech\u00e1pav\u011b. „\u017de m\u00e1 t\u00e1ta pravdu. Nen\u00ed to spr\u00e1vn\u00e9. U\u017e se to nikdy nesm\u00ed opakovat,“ zopakuje mi mamka. Kouknu na Billa. M\u00e1 sklon\u011bnou hlavu tak, \u017ee mu nevid\u00edm do obli\u010deje. „Slibte mi to,“ oto\u010d\u00ed se na m\u011b a Billa mamka. Oba ml\u010d\u00edme. J\u00e1 neslibuji, proto\u017ee chci aby se to znovu opakovalo. Nem\u016f\u017eu j\u00ed to sl\u00edbit. Hlavn\u011b nechci.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu ti p\u0159ece sl\u00edbit n\u011bco, o \u010dem nev\u00edm, jestli to dodr\u017e\u00edm,“ dostane ze sebe zt\u011b\u017eka Bill. Vyt\u0159e\u0161t\u00edm na n\u011bj o\u010di.\u00b4Co\u017ee to \u0159ekl? \u017de nem\u016f\u017ee sl\u00edbit n\u011bco, co nev\u00ed jestli dodr\u017e\u00ed?\u00b4 uji\u0161\u0165uji se v duchu. No tak to snad nen\u00ed mo\u017en\u00fd. J\u00e1 nejsem s\u00e1m, kdo nechce sl\u00edbit n\u011bco, co v\u00ed, \u017ee nedodr\u017e\u00ed. Za\u010dnu se usm\u00edvat. Jsem te\u010f tak \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee to n\u011bjak ventilovat mus\u00edm. J\u00e1 myslel, \u017ee sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku zn\u00e1m, ale jak vid\u00edm, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d m\u011b dok\u00e1\u017ee p\u0159ekvapit. Sice jsem myslel na to sam\u00e9, ale \u0159\u00edct to nahlas? No, Bille, smek\u00e1m.<\/div>\n
Jen\u017ee ta\u0165ka m\u011b sraz\u00ed zase zp\u00e1tky na zem. „Tak to teda bude\u0161 muset sl\u00edbit. A hlavn\u011b to dodr\u017e\u00ed\u0161. Ty nech\u00e1pe\u0161, \u017ee je to trestn\u00e9? Jste brat\u0159i, nem\u016f\u017eete se spolu l\u00edbat!“ za\u010dne t\u00e1ta zvedat hlas. Bill jen sklon\u00ed hlavu na d\u016fkaz toho, \u017ee rozum\u00ed. J\u00e1 je\u0161t\u011b p\u0159ekvapen t\u00edm, co Bill \u0159ekl, nejsem schopen jakkoliv reagovat. Jen p\u0159ekvapen\u011b z\u00edr\u00e1m na sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku. Proberu se a\u017e po mam\u010din\u011b v\u011bt\u011b: „Mysl\u00edm, \u017ee nen\u00ed dobr\u00e9, aby jste byli v jednom pokoji.“<\/div>\n
V hlav\u011b mi zahu\u010d\u00ed. To p\u0159ece nejde. V\u017edy\u0165 odmali\u010dka jsem zvykl\u00ed spolu us\u00ednat. \u00b4To ne, to ne, to ne,\u00b4 b\u011b\u017e\u00ed mi hlavou. Ani\u017e bych si to uv\u011bdomil, slova, co si \u0159\u00edk\u00e1m v duchu, za\u010dnu \u0159\u00edkat i nahlas. Nejd\u0159\u00edv je jen ti\u0161e \u0161ept\u00e1m, ale po chv\u00edli m\u016fj hlas za\u010dne nab\u00fdvat na s\u00edle a j\u00e1 \u0159eknu nahlas: „To ne.“ Bill ke mn\u011b p\u0159ekvapen\u011b zvedne o\u010di. „\u0158ekni mi jeden rozumn\u00fd d\u016fvod, pro\u010d by jste m\u011bli nad\u00e1le z\u016fstat v jednom pokoji. Jen jeden, Tome, a z\u016fstane to tak,“ oto\u010d\u00ed se na m\u011b mamka. Nev\u00edm, co j\u00ed m\u00e1m \u0159\u00edct. O\u010dima vyhled\u00e1m ty Billovy. Sna\u017e\u00edm se v nich naj\u00edt n\u011bco, co by mi pomohlo vymyslet pro na\u0161e rozumn\u00fd d\u016fvod, pro\u010d n\u00e1s maj\u00ed nechat v jednom pokoji. Ale Bill je na tom stejn\u011b jako j\u00e1. Opravdu nev\u00edm, co bych j\u00ed \u0159ekl. Ona nem\u00e1 sourozence, dvoj\u010de. Nev\u00ed, co je to prokecat skoro celou noc s n\u011bk\u00fdm, kdo v\u00e1m naprosto rozum\u00ed. Nev\u00ed, co je to poslouchat sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku klidn\u011b oddechovat a nech\u00e1vat se t\u00edm pravideln\u00fdm rytmem ukol\u00e9bat ke sp\u00e1nku.<\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161,“ zareaguje na m\u00e9 ml\u010den\u00ed mamka. „Proto\u017ee bez Billa neusnu,“ vyhrknu tak rychle, jako by na tom z\u00e1le\u017eel m\u016fj \u017eivot. V\u00edm, \u017ee to nen\u00ed rozumn\u00fd d\u016fvod, ale po\u0159\u00e1d n\u00e1s u\u010d\u00ed, a\u0165 jsme up\u0159\u00edmn\u00ed. Tak up\u0159\u00edmn\u00fd jsem. V\u00edm, \u017ee to nepochop\u00ed, hlavn\u011b po tom, co vid\u011bla. Jen\u017ee u\u017e od dob, co si pamatuji, mne ke sp\u00e1nku ukol\u00e9b\u00e1v\u00e1 pr\u00e1v\u011b klidn\u011b oddechuj\u00edc\u00ed br\u00e1\u0161ka. „Tomuhle ty \u0159\u00edk\u00e1\u0161 rozumn\u00fd d\u016fvod?“ za\u010dne se znovu roz\u010dilovat ta\u0165ka. „Dohodn\u011bte se, kter\u00fd z v\u00e1s se p\u0159est\u011bhuje do pokoje pro hosty. A bez diskuz\u00ed. Je\u0161t\u011b dnes sp\u00edte ka\u017ed\u00fd jinde,“ \u0159ekne t\u00e1ta nekompromisn\u011b.<\/div>\n
S Billem po sob\u011b hod\u00edme zoufal\u00e9 v\u00fdrazy. Oba v\u00edme, \u017ee na rozhodnut\u00ed u\u017e nic nezm\u011bn\u00edme. Sklon\u00edm hlavu. Pod stolem si zar\u00fdv\u00e1m nehty do dlan\u00ed vztekem a hlavn\u011b bezmoc\u00ed. V\u00edm, \u017ee s t\u00edm ani jeden z n\u00e1s nem\u016f\u017ee nic ud\u011blat. Rodi\u010de nech\u00e1pou, co pro sebe s Billem znamen\u00e1me. Mo\u017en\u00e1 jsem byl dnes r\u00e1no zmaten\u00fd z toho, \u017ee se mi l\u00edb\u00e1n\u00ed s Billem l\u00edb\u00ed. Ale te\u010f v\u00edm, \u017ee t\u00edm jen Billovi ukazuji, co pro m\u011b v\u0161echno znamen\u00e1. Mo\u017en\u00e1 jinak, ne\u017e by rodi\u010de cht\u011bli, ale mn\u011b to p\u0159ijde p\u0159irozen\u00e9. Na\u0161i nepochop\u00ed, \u017ee dnes jsem si dok\u00e1zali, jak hlubok\u00fd cit k sob\u011b c\u00edt\u00edme. Nepochop\u00ed, proto\u017ee nemaj\u00ed dvoj\u010de. Nemaj\u00ed n\u011bkoho, s k\u00fdm si rozum\u00ed i beze slov.<\/p>\n

autor: Akkira<\/strong>
betaread: Heluska<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Co te\u010f?“ oto\u010d\u00edm se na bratra. „To bych taky r\u00e1d v\u011bd\u011bl,“ odpov\u00ed mi stejn\u011b zd\u011b\u0161en\u011b. V\u00edm, \u017ee bych se m\u011bl v\u00edce starat o n\u00e1sledky na\u0161eho polibku, kter\u00fd mamka vid\u011bla, ale v\u00edce m\u011b zaj\u00edm\u00e1, jestli Bill znovu n\u011bco c\u00edtil. J\u00e1 toti\u017e ano. Znovu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[91],"tags":[],"class_list":["post-19321","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vzpominka"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19321","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19321"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19321\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19321"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19321"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19321"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}