{"id":19322,"date":"2008-03-24T00:15:00","date_gmt":"2008-03-23T23:15:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19281"},"modified":"2008-03-24T00:15:00","modified_gmt":"2008-03-23T23:15:00","slug":"vzpominka-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/24\/vzpominka-4\/","title":{"rendered":"Vzpom\u00ednka 4."},"content":{"rendered":"
Ke konci to nen\u00ed vypr\u00e1v\u011bn\u00fd z pohledu Toma. No snad to poberete:) V dal\u0161\u00edm d\u00edle to u\u017e bude zase normal;) Mno a nen\u00ed to moc dlouh\u00fd, n\u011bjak mi to nejde ps\u00e1t.<\/em><\/div>\n
K m\u00e9mu velk\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed to nejsem j\u00e1, ale Bill, kdo zru\u0161\u00ed tu nepatrnou mez\u00edrku d\u011bl\u00edc\u00ed na\u0161e rty. V jeden okam\u017eik mnou projede vlna p\u0159ekvapen\u00ed, vzru\u0161en\u00ed a je\u0161t\u011b asi tis\u00edc dal\u0161\u00edch pocit\u016f, kter\u00e9 mi zvednou hejno mot\u00fdlk\u016f v b\u0159i\u0161e. Jemn\u011b vsaji bratr\u016fv doln\u00ed ret. Bill na chv\u00edli ztuhne. Ale po chv\u00edli mi to za\u010dne rozechv\u011ble opl\u00e1cet. Podle jeho rozechv\u011blosti pozn\u00e1m, \u017ee se asi je\u0161t\u011b se \u017e\u00e1dnou holkou k v\u00edc ne\u017e oby\u010dejn\u00e9 puse nedostal. Pokud se v\u016fbec dostal. Naposledy se p\u0159itisknu na bratrovy rty a op\u011bt mezi n\u00e1mi vytvo\u0159\u00edm tu nepatrnou mez\u00edrku. Pod\u00edv\u00e1m se Billovi do o\u010d\u00ed a vid\u00edm v nich ty sam\u00e9 pocity, kter\u00e9 c\u00edt\u00edm j\u00e1. P\u0159ekvapen\u00ed, vzru\u0161en\u00ed a zmatenost.<\/div>\n
Ale u Billa p\u0159evl\u00e1d\u00e1 zmatenost a to hodn\u011b velk\u00e1. O\u010di m\u00e1 roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9 p\u0159ekvapen\u00edm. T\u011bk\u00e1 s nimi po strop\u011b. Kdy\u017e se pokus\u00edm nav\u00e1zat o\u010dn\u00ed kontakt, hned uhne pohledem n\u011bkam za m\u00e9 rameno. Ani nev\u00edm jak, ale slezu z n\u011bj. Ten je\u0161t\u011b chv\u00edli nehnut\u011b le\u017e\u00ed, ale pak, jako kdy\u017e do n\u011bj n\u011bco vjede, a on vysko\u010d\u00ed a ut\u00edk\u00e1 pry\u010d. To m\u011b vytrhne z transu.<\/div>\n
Okam\u017eit\u011b vysko\u010d\u00edm a b\u011b\u017e\u00edm za n\u00edm. Vid\u00edm akor\u00e1t zav\u00edraj\u00edc\u00ed se dve\u0159e koupelny. „Bille,“ za\u010dnu klepat na dve\u0159e. Nic. Zkus\u00edm to tedy znova: „Bille, no tak, otev\u0159i.“ Sly\u0161\u00edm za dve\u0159mi hlubok\u00e9 povzdechnut\u00ed. „Nem\u016f\u017eu,“ odpov\u00ed mi za zam\u010den\u00fdmi dve\u0159mi br\u00e1\u0161ka. „Pro\u010d nem\u016f\u017ee\u0161? No tak, Bill\u00ed, otev\u0159i,“ zabu\u0161\u00edm znovu na dve\u0159e. Chv\u00edli je ticho, ale pak se Bill rozt\u0159esen\u011b ozve: „J\u00e1 nev\u00edm, co jsem to ud\u011blal. Nem\u011bl jsem to d\u011blat. Te\u010f t\u011b nem\u016f\u017eu vid\u011bt. Pot\u0159ebuju b\u00fdt chv\u00edli s\u00e1m.“ Sice nerad, ale za\u010dnu se od zam\u010den\u00fdch dve\u0159\u00ed zvedat, v\u00edm jist\u011b, \u017ee by mi br\u00e1\u0161ka stejn\u011b neotev\u0159el. „Kdyby jsi m\u011b pot\u0159eboval, budu dole,“ \u0159eknu je\u0161t\u011b ne\u017e odejdu.<\/div>\n
V ob\u00fdv\u00e1ku si automaticky zapnu televizi. V\u016fbec nevn\u00edm\u00e1m, co d\u00e1vaj\u00ed. Jen se nep\u0159\u00edtomn\u011b d\u00edv\u00e1m p\u0159ed sebe a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o sv\u00fdch pocitech. Ani nev\u00edm, jak dlouho tam takhle sed\u00edm, ale najednou se proberu. Uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee Bill za mnou st\u00e1le nep\u0159i\u0161el, i kdy\u017e jsem v to doufal. Mysl\u00edm, \u017ee po\u0159\u00e1d sed\u00ed zam\u010den\u00fd v koupeln\u011b a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. Ale opak je pravdou. Aspo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b. Najdu ho, jak le\u017e\u00ed v posteli a nep\u0159\u00edtomn\u011b se d\u00edv\u00e1 do stropu.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d chce\u0161 b\u00fdt s\u00e1m?“ ozvu se nejist\u011b ode dve\u0159\u00ed. Bill se s trhnut\u00edm posad\u00ed. Zad\u00edv\u00e1 na m\u011b a zavrt\u00ed hlavou. „Co se to d\u011bje?“ vyslov\u00edm ot\u00e1zku, kter\u00e1 mn\u011b t\u00ed\u017e\u00ed snad nejv\u00edce. Po\u0159\u00e1d stoj\u00edm mezi dve\u0159mi, jako bych se b\u00e1l, \u017ee pokud se pohnu, bratr m\u011b ode\u017eene. „Nev\u00edm,“ sv\u011bs\u00ed hlavu Bill. „Poj\u010f ke mn\u011b a nest\u016fj tam, jako bych byl n\u011b\u010d\u00edm naka\u017eenej,“ ozve se znovu do ticha Bill a zad\u00edv\u00e1 se na m\u011b. Poslechnu ho. A mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee velice r\u00e1d. Pomal\u00fdm krokem p\u0159ejdu pokoj a zastav\u00edm se u Billovy postele. Po\u0159\u00e1d se mu d\u00edv\u00e1m do jeho n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 by mi n\u00e1dhern\u00e9 p\u0159ij\u00edt nem\u011bly, ale p\u0159ijdou. Bill u\u017e p\u0159ed m\u00fdm pohledem neuh\u00fdb\u00e1 a tak\u00e9 se mi zad\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed. Nepatrn\u011b klepne rukou na voln\u00e9 m\u00edsto na posteli. Beru to jako n\u00e1znak, \u017ee si m\u00e1m sednout. Posad\u00edm se, ani\u017e bych p\u0159eru\u0161il n\u00e1\u0161 o\u010dn\u00ed kontakt.<\/div>\n
Nikdy jsem si nev\u0161iml, jak m\u00e1 bratr kr\u00e1sn\u00e9 o\u010di. Ka\u017ed\u00fd n\u00e1m \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee je m\u00e1me stejn\u00e9. Ale nen\u00ed tomu tak. Bill je m\u00e1 p\u0159ece v n\u011b\u010dem jin\u00e9. Mo\u017en\u00e1 m\u00e1me stejn\u00fd tvar i barvu, ale p\u0159esto je nem\u00e1me stejn\u00e9. Na\u0161e o\u010di se li\u0161\u00ed pohledem na sv\u011bt. To je d\u011bl\u00e1 rozd\u00edln\u00e9. Bill je sn\u00edlek. Sv\u011bt vid\u00ed tak, jak chce on. To dod\u00e1v\u00e1 jeho o\u010d\u00edm tu zvl\u00e1\u0161tnost, kter\u00e1 m\u011b tolik uchvacuje. V\u00edm, \u017ee bych nem\u011bl, ale nem\u016f\u017eu si pomoct. \u00b4Tome! Okam\u017eit\u011b p\u0159esta\u0148 p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, jak m\u00e1 tv\u016fj bratr kr\u00e1sn\u00e9 o\u010di,\u00b4ok\u0159iknu se v duchu.<\/div>\n
„Co se to d\u011bje?“ zopakuje mou ot\u00e1zku Bill. „To kdybych v\u011bd\u011bl,“ odpov\u00edm bez vyt\u00e1\u010dek. Nev\u00edm, co bych mu na to m\u011bl odpov\u011bd\u011bt. Kdybych m\u011bl pon\u011bt\u00ed, co se to vlastn\u011b stalo, velice r\u00e1d bych mu odpov\u011bd\u011bl, ale i j\u00e1 s\u00e1m netu\u0161\u00edm, co se vlastn\u011b d\u011bje. Znovu zavl\u00e1dne to t\u00ed\u017eiv\u00e9 napjat\u00e9 ticho. Nem\u016f\u017eu si pomoct, ale znovu za\u010d\u00edn\u00e1m p\u0159em\u00fd\u0161let nad jemnost\u00ed bratrov\u00fdch rt\u016f. Nem\u016f\u017eu si pomoct. P\u0159ijde mi to norm\u00e1ln\u00ed. Nech\u00e1pu to. P\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee se l\u00edb\u00e1m s klukem se mi zved\u00e1 \u017ealudek, ale u Billa poci\u0165uji ty zn\u00e1m\u00e9 mot\u00fdlky v b\u0159i\u0161e. Chci tak stra\u0161n\u011b moc znovu okusit bratrovy rty. Tak moc, a\u017e se toho s\u00e1m d\u011bs\u00edm. D\u011bs\u00edm se toho, \u017ee mi to p\u0159ijde naprosto norm\u00e1ln\u00ed.<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d je mezi n\u00e1mi to t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho. Bill nevypad\u00e1 na to, \u017ee by ho cht\u011bl jakkoliv prolomit. Ud\u011bl\u00e1m to tedy j\u00e1 svou ot\u00e1zkou, kterou chci zjisti, jak je na tom Bill. „C\u00edtil jsi p\u0159i tom n\u011bco?“ prolom\u00edm to mu\u010div\u00e9 ticho svou ot\u00e1zkou. Bill na m\u011b vyt\u0159e\u0161t\u00ed p\u0159ekvapen\u011b o\u010di. Tohle asi ne\u010dekal. Boj\u00edm se toho, co odpov\u00ed. Co kdy\u017e \u0159ekne, \u017ee ne?<\/div>\n
Bill ale neuv\u011b\u0159iteln\u011b zrudne. Nen\u00ed schopen slova. Jen otev\u0159e pusu a znovu ji zav\u0159e. Jeho nachovou barvu a ztracenou schopnost mluvit beru jako ano. „J\u00e1 taky,“ dostanu ze sebe po zpracov\u00e1n\u00ed faktu, \u017ee nejsem s\u00e1m, kdo c\u00edtil to hejno mot\u00fdlk\u016f v oblasti \u017ealudku, kter\u00e9 se rozl\u00e9tlo cel\u00fdm m\u00fdm t\u011blem. „Bille, asi to bude zn\u00edt divn\u011b, ale cht\u011bl bych to zkusit znovu. Chci v\u011bd\u011bt, jestli budu c\u00edtit to sam\u00e9. Chci\u2026“ nestihnu do\u0159\u00edct, proto\u017ee m\u011b Bill uml\u010d\u00ed polibkem. Kdybych nesed\u011bl, ur\u010dit\u011b by se mi podlomila kolena a j\u00e1 se svezl na zem. Pootev\u0159u rty a sv\u00fdm jazykem se sna\u017e\u00edm vyhledat bratr\u016fv. Bill na chv\u00edli ztuhne, ale po chv\u00edli za\u010dne spolupracovat. T\u011blem mi projede vlna obrovsk\u00e9ho vzru\u0161en\u00ed, kdy\u017e se na\u0161e rty setkaj\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee mi srdce sam\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm vyl\u00e9tne z t\u011bla. Polibek je to nesm\u011bl\u00fd. Takov\u00fd, kdy jsou lid\u00e9 pram\u00e1lo zku\u0161en\u00ed a teprve pozn\u00e1vaj\u00ed s\u00edlu polibku. S\u00edlu, kter\u00e1 v\u00e1s sraz\u00ed na kolena, ale p\u0159esto v\u00e1s tato s\u00edla napln\u00ed nev\u00fdslovn\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm.<\/div>\n
Jen\u017ee toto \u0161t\u011bst\u00ed, kouzlo, \u0159\u00edkejme tomu, jak chceme, naru\u0161\u00ed p\u0159\u00edchod t\u0159et\u00ed osoby. Osoby, kter\u00e1 by o tomto polibku v\u016fbec nem\u011bla v\u011bd\u011bt. Jen\u017ee kdy\u017e \u010dlov\u011bk n\u011bco v\u011bd\u011bt nem\u00e1, v\u011bt\u0161inou se to dozv\u00ed. Jej\u00ed zd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdk\u0159ik naru\u0161\u00ed kouzlo prvn\u00edho polibku a dvoj\u010data od sebe s leknut\u00edm odsko\u010d\u00ed. Oba se pod\u00edvaj\u00ed k naru\u0161iteli t\u00e9 nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed chv\u00edle, kterou spolu zat\u00edm m\u011bli mo\u017enost pro\u017e\u00edt. T\u00edm naru\u0161itelem je jejich matka. Se zd\u011b\u0161en\u00fdm v\u00fdrazem a rukou p\u0159ed otev\u0159en\u00fdmi \u00fasty stoj\u00ed ve dve\u0159\u00edch doposud spole\u010dn\u00e9ho pokoje dvoj\u010dat. „Co, co, co,“ vyprav\u00ed ze sebe zt\u011b\u017eka. Jen\u017ee ne\u017e sta\u010d\u00ed jeden z bratr\u016f cokoli \u0159\u00edct, oto\u010d\u00ed se a ut\u00edk\u00e1 od kuchyn\u011b. „A sakra,“ dostane ze sebe vypla\u0161en\u00fd Bill. Jeho bratr se nezm\u016f\u017ee na nic jin\u00e9ho ne\u017e na naprosto vyd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdraz. \u00b4Pane bo\u017ee, jak tohle dopadne?\u00b4 b\u011b\u017e\u00ed Tomovi hlavou st\u00e1le ta sam\u00e1 ot\u00e1zka.<\/p>\n

autor: Akkira<\/strong>
betaread: Heluska<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Ke konci to nen\u00ed vypr\u00e1v\u011bn\u00fd z pohledu Toma. No snad to poberete:) V dal\u0161\u00edm d\u00edle to u\u017e bude zase normal;) Mno a nen\u00ed to moc dlouh\u00fd, n\u011bjak mi to nejde ps\u00e1t. K m\u00e9mu velk\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed to nejsem j\u00e1, ale Bill, kdo zru\u0161\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[91],"tags":[],"class_list":["post-19322","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vzpominka"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19322","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19322"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19322\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19322"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19322"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19322"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}