{"id":1935,"date":"2016-07-13T16:00:00","date_gmt":"2016-07-13T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1927"},"modified":"2016-07-13T16:00:00","modified_gmt":"2016-07-13T15:00:00","slug":"foe-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/07\/13\/foe-22\/","title":{"rendered":"FOE 22."},"content":{"rendered":"
autor: blame_my_dirty_mind<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1\u0161 si srandu, \u017ee jo?“<\/div>\n
Teta Janine se na Jimmyho oto\u010dila. „Hmm?“<\/div>\n
„Takhle to neskon\u010d\u00ed, \u017ee ne?“ \u0159ekl Jimmy. Teta Janine na\u0161pulila rty nam\u00edsto odpov\u011bdi. „Co? Chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee t\u00edm to kon\u010d\u00ed?“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, ne v\u0161echny p\u0159\u00edb\u011bhy m\u016f\u017eou m\u00edt \u0161\u0165astn\u00fd konec, Jimmy.“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 jsem d\u00edt\u011b! Nem\u016f\u017ee\u0161 mi \u0159\u00edkat smutn\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy.“<\/div>\n
„P\u0159\u00e1l by sis, aby byli spolu?“<\/div>\n
„Jo\u2026 Chci \u0159\u00edct\u2026 jo, alespo\u0148 by se je\u0161t\u011b jednou m\u011bli vid\u011bt.“<\/div>\n
Teta Janine se usm\u00e1la. „No, jen jsem cht\u011bla zn\u00e1t tv\u00e9 pocity, tak\u017ee jo, d\u011blala jsem si srandu. Posledn\u00ed v\u011btu jsem nedokon\u010dila. Cht\u011bla jsem \u0159\u00edct, \u017ee se nav\u017edy rozd\u011blili\u2026 od t\u00e9 planety.“<\/div>\n
„Bo\u017ee, ned\u011blej si ze m\u011b zase srandu, tetko.“<\/div>\n
„Promi\u0148. Jen jsem si myslela, \u017ee kdy\u017e jsi tak skeptick\u00fd ohledn\u011b p\u0159ehnan\u00fdch p\u0159\u00edb\u011bh\u016f, nebude ti to vadit.“<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee tomu v\u011b\u0159\u00edm, ale mysl\u00edm, \u017ee jsem po\u0159\u00e1d a\u017e moc mlad\u00fd na to, abych se vypo\u0159\u00e1dal se smutn\u00fdm koncem.“<\/div>\n
Teta Janine se zasm\u00e1la. „Dob\u0159e. No tak, skoro po \u0161esti m\u011bs\u00edc\u00edch na osam\u011bl\u00e9 planet\u011b se Tomek kone\u010dn\u011b setkal se sv\u00fdmi druhy. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee dost lhal ohledn\u011b toho, co se stalo jeho zachr\u00e1nc\u016fm; ko\u010dka ud\u011blala pasti v\u0161ude kolem, aby zabr\u00e1nila Tomekovi zab\u00edt ho a ti dva letci byli ob\u011b\u0165mi jedn\u00e9 z jeho vypo\u010d\u00edtan\u00fdch past\u00ed. Tomek s\u00e1m spadl do vykopan\u00e9 j\u00e1my, co\u017e vysv\u011btlovalo jeho zran\u011bn\u00ed a pro\u010d se k nim nedostal v\u010das. Bohu\u017eel, ko\u010dka utekla d\u0159\u00edv, ne\u017e se on stihl vr\u00e1tit. I kdy\u017e to zn\u011blo trochu nepravd\u011bpodobn\u011b, nem\u011bli probl\u00e9m s t\u00edm, aby mu v\u011b\u0159ili a Tomek v\u011bd\u011bl, \u017ee je to d\u00edky jeho pov\u011bsti odp\u016frce Ko\u010dek.<\/div>\n
\n
***<\/div>\n
\n

Tomek si sna\u017eil vybavit ka\u017edou posledn\u00ed vte\u0159inu, kdy Billeama vid\u011bl; zapamatovat si ka\u017ed\u00fd detail jeho obli\u010deje. Dokonce si vybavoval bolest, kterou c\u00edtil, kdy\u017e se d\u00edval, jak se z lodi stala jasn\u00e1 hv\u011bzda, jej\u00ed\u017e sv\u011btlo brzy vyhaslo. St\u00e1le si p\u0159\u00e1l, aby ho pol\u00edbil a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli by Billeam jeho polibek odm\u00edtl i v tu posledn\u00ed chv\u00edli. Od chv\u00edle, kdy se rozd\u011blili, na n\u011bj nemohl p\u0159estat myslet. Stra\u0161n\u011b mu chyb\u011bl, a po\u0159\u00e1d se nedok\u00e1zal p\u0159en\u00e9st p\u0159es fakt, \u017ee u\u017e ho nikdy neuvid\u00ed.<\/p><\/div>\n

Jeho instrukce byly z\u016fstat ve sv\u00e9m pokoji a den odpo\u010d\u00edvat, ale on tu nemohl vydr\u017eet jedinou dal\u0161\u00ed minutu. Za\u00fap\u011bl bolest\u00ed, kdy\u017e si p\u0159ev\u00e1zal obvazy, co m\u011bl na hrudn\u00edku, a poupravil si dlahu, co m\u011bl na noze. Pomalu se obl\u00e9kl a vyrazil na m\u016fstek velitelsk\u00e9 lodi.<\/div>\n
\n

Kr\u00e1tce po tom, co dorazili na velitelskou lo\u010f, navrhli, aby se na n\u011bj pou\u017eilo Regensk\u00e9 s\u00e9rum. Tomek nedok\u00e1zal vysv\u011btlit, pro\u010d jeho posledn\u00ed z\u00e1soba s\u00e9ra byla pry\u010d, jedin\u00e9, co ho napadlo, bylo \u0159\u00edct, \u017ee ho musel pou\u017e\u00edt, kdy\u017e byl na ciz\u00ed planet\u011b. I kdy\u017e by to hodn\u011b pomohlo, v\u011bd\u011bl, \u017ee to nepot\u0159eboval; jeho zran\u011bn\u00ed nebyla v\u016fbec fat\u00e1ln\u00ed, jedin\u00e9, co pot\u0159eboval, bylo po\u0159\u00e1dn\u011b si odpo\u010dinout v posteli.<\/p><\/div>\n

Kdy\u017e do\u0161el na m\u016fstek, v\u0161ichni v m\u00edstnosti ho vesele v\u00edtali, dokonce i kapit\u00e1n. V\u0161ichni mu \u0159\u00edkali, jak si o n\u011bj d\u011blali starosti, kdy\u017e najednou zmizel, spousta z nich si dokonce myslela, \u017ee je mrtv\u00fd. Pos\u00edlali n\u011bkolik opera\u010dn\u00edch t\u00fdm\u016f, aby ho na\u0161li, ale nikdo z nich nebyl \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd.<\/div>\n
„Jak jste m\u011b tedy na\u0161li?“ Zeptal se Tomek, ale nikdo si nev\u0161iml nevd\u011b\u010dn\u00e9ho podt\u00f3nu v jeho hlase. V\u0161ichni se oto\u010dili na Gustafa. Gustaf si nerv\u00f3zn\u011b upravil br\u00fdle.<\/div>\n
„P\u0159emodeloval jsem prototyp syst\u00e9mu automatick\u00e9 identifikace a nainstaloval ho do transpond\u00e9ru tv\u00e9 lodi. Zachyt\u00ed \u0161ir\u0161\u00ed oblast ne\u017e hlavn\u00ed lod\u011b. Trvalo n\u00e1m spoustu m\u011bs\u00edc\u016f, ne\u017e se n\u011bco objevilo, ale nakonec se sign\u00e1l objevil.“ Pokr\u010dil Gustaf rameny.<\/div>\n
Tomek si povzdychl. \u0160el bl\u00ed\u017e ke Gustafovi a dal mu ruku na rameno.<\/div>\n
„Dobr\u00e1 pr\u00e1ce, Gustafe,“ \u0159ekl up\u0159\u00edmn\u011b. B\u00fdt ztracen ve vesm\u00edru je to sam\u00e9 jako b\u00fdt mrtv\u00fd. Vlastn\u011b bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 b\u00fdt nalezen\u00fd. Tomek nev\u011bd\u011bl o nikom jin\u00e9m ne\u017e o sob\u011b, kdo by se kdy vr\u00e1til. Za jin\u00fdch okolnost\u00ed by se ale radoval jinak.<\/div>\n
Gustaf ho objal. „Jsem opravdu moc r\u00e1d, \u017ee jsi zp\u00e1tky,“ \u0159ekl. „Prost\u011b jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee nejsi mrtv\u00fd.“<\/div>\n
Tomek se usm\u00e1l. „Taky t\u011b r\u00e1d vid\u00edm.“<\/div>\n
„Je tu ale je\u0161t\u011b n\u011bkdo, kdo je v\u00edc ne\u017e \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee jsi zp\u00e1tky,“ \u0159ekl Gustaf.<\/div>\n
„Jo? Kdo?“<\/div>\n
Gustaf uk\u00e1zal za Tomeka. Tomek se oto\u010dil. Vykulil o\u010di.<\/div>\n
\n

„Andrazi!“ zalapal po dechu.<\/p><\/div>\n

Andraz se usm\u00e1l a p\u0159isp\u011bchal k Tomekovi, objal ho.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee nejsi mrtv\u00fd,“ vyhrkl Andraz.<\/div>\n
„To bych m\u011bl \u0159\u00edkat j\u00e1,“ \u0159ekl Tom ohromen\u011b.<\/div>\n
Andraz se zasm\u00e1l. „Na\u0161t\u011bst\u00ed pro m\u011b m\u011bla ta \u010d\u00ed\u010da blaster nastaven\u00fd na ochromen\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 jsi byl a\u017e moc mimo, \u017ee sis nev\u0161iml, \u017ee jsem jen paralyzovan\u00fd.“<\/div>\n
Tomek\u016fv obli\u010dej byl v naprost\u00e9m \u0161oku. Andraz byl na\u017eivu. Billeam mi nezabil m\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele<\/em>, pomyslel si.<\/div>\n
„Nem\u011bl jsem, jak ti to \u0159\u00edct,“ \u0159ekl Andraz. „A\u017e dote\u010f jsme o tob\u011b nev\u011bd\u011bli. Kde jsi byl?“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 j\u00e1\u2026“<\/div>\n
„Nechte ho b\u00fdt, nejsp\u00ed\u0161 je po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b cel\u00fd bez sebe,“ \u0159ekl kapit\u00e1n. „Jsem tak\u00e9 r\u00e1d, \u017ee je zp\u00e1tky, ale boj\u00edm se, \u017ee to nen\u00ed zrovna d\u016fvod k oslav\u00e1m.“ Tomek ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Osud jeho rasy z\u016fst\u00e1val po\u0159\u00e1d stejn\u00fd. Kamkoliv \u0161el, tam vid\u011bl smutn\u00e9 tv\u00e1\u0159e pln\u00e9 zoufalstv\u00ed. V\u0161iml si, \u017ee v\u0161echny n\u00e1znaky oslav Prokyonu Alfa byly pry\u010d. Te\u010f u\u017e to v\u0161ichni v\u011bd\u011bli a jako on p\u0159ijali chladnou realitu zbran\u011b Ko\u010di\u010d\u00edho n\u00e1roda.<\/div>\n
Kapit\u00e1n p\u0159e\u0161el k Tomekovi a chytil ho za rameno.<\/div>\n
„P\u0159izn\u00e1v\u00e1m, \u017ee tv\u016fj n\u00e1vrat dom\u016f n\u00e1m p\u0159inesl kr\u00e1tk\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed.“<\/div>\n
„Jak to, \u017ee to neud\u011blali?“ zeptal se Tomek, ne\u017e se dok\u00e1zal zastavit. Ne \u017ee by nebyl r\u00e1d, \u017ee se to nestalo, ale up\u0159\u00edmn\u011b to cht\u011bl v\u011bd\u011bt. V\u011bd\u011bl, \u017ee byl ztracen\u00fd po dlouhou dobu a \u010dasto si d\u011blal starosti, \u017ee je jeho druh u\u017e pry\u010d.<\/div>\n
„To vlastn\u011b nev\u00edme,“ odpov\u011bd\u011bl Andraz. „Mysl\u00edme si, \u017ee si s n\u00e1mi ti bastardi jen hraj\u00ed, \u010dekaj\u00ed, \u017ee n\u00e1s usly\u0161\u00ed \u017eadonit o \u017eivot a \u017ee se podvol\u00edme jejich nad\u0159azenosti. Po\u0159\u00e1d maj\u00ed dva m\u011bs\u00edce na to, aby vyst\u0159elili.“<\/div>\n
„Dal\u0161\u00ed dva m\u011bs\u00edce,“ zopakoval Tomek. Andraz si povzdychl, kdy\u017e ho sly\u0161el, nejsp\u00ed\u0161 v\u011bd\u011bl, nad \u010d\u00edm Tomek p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
\n

„Ani na to nemysli,“ \u0159ekl rychle.<\/p><\/div>\n

„Ale j\u00e1 chci bojovat,“ vyhrkl Tomek.<\/div>\n
Gustaf a Andraz se usm\u00e1li.<\/div>\n
„My samoz\u0159ejm\u011b chceme tak\u00e9,“ \u0159ekl Gustaf. „Ale to nen\u00ed na n\u00e1s.“<\/div>\n
„Nen\u00ed to dokonce ani na mn\u011b,“ \u0159ekl kapit\u00e1n. „Je to na Ps\u00edch lordech. Jejich rozkazy jsou vyh\u00fdbat se jak\u00e9mukoliv \u00fatoku. Vy a v\u0161ichni mus\u00ed nam\u00edsto toho tr\u00e1vit sv\u016fj \u010das s va\u0161imi milovan\u00fdmi.“ <\/div>\n
„Tak\u017ee jste to v\u0161ichni prost\u011b vzdali?“ zeptal se Tomek nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b.<\/div>\n
„Nen\u00ed zrovna moc, co bychom mohli ud\u011blat,“ odpov\u011bd\u011bl Andraz. „B\u011bhem doby, cos byl pry\u010d, jsme vym\u00fd\u0161leli pl\u00e1ny na evakuaci, ale ne\u0161lo to nijak dob\u0159e. Dokonce jsme ani nedok\u00e1zali naplnit lod\u011b do pln\u00e9 kapacity.“<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ne v\u0161ichni z n\u00e1s cht\u011bj\u00ed ut\u00e9ci,“ vlo\u017eil se do toho Gustaf. „V\u011bt\u0161ina z n\u00e1s chce z\u016fstat doma a\u017e do konce.“<\/div>\n
\n

Tomek sklopil pohled. Tak\u00e9 by m\u011bl cht\u00edt z\u016fstat doma. Nebyla to v\u011bc p\u00fdchy nebo iracion\u00e1ln\u00edho postoje, ale sp\u00ed\u0161 emo\u010dn\u00ed spojen\u00ed nebo \u010din\u011bn\u00ed toho, co jednomu p\u0159ijde lep\u0161\u00ed. Zamra\u010dil se a zvedl k nim pohled.<\/p><\/div>\n

„Ale v\u017edycky jsme s nimi bojovali, pro\u010d bychom m\u011bli te\u010f povolit?“<\/div>\n
Kapit\u00e1n si povzdychl. „Jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d se m\u00e1me dr\u017eet zp\u00e1tky od \u00fatoku, je, proto\u017ee m\u00e1me mnohem v\u011bt\u0161\u00ed \u0161anci, \u017ee pou\u017eij\u00ed zbra\u0148, pokud se k nim by\u0165 jen p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edme.“<\/div>\n
„Pro\u010d by ji vypou\u0161t\u011bli, kdy\u017e nebudou dost bl\u00edzko Prokyonu Alfa? Nezni\u010dilo by to jejich \u0161ance?“ Spousta ps\u00edch obli\u010dej\u016f se sklopila dol\u016f v por\u00e1\u017ece. Tomek se zamra\u010dil. „Co?“<\/div>\n
„Rad\u011bji bys ho m\u011bl informovat o novink\u00e1ch, Andrazi,“ \u0159ekl kapit\u00e1n. „Nejd\u0159\u00edv ho ale vezmi na \u010derstv\u00fd vzduch.“<\/div>\n
„Ano, pane,“ odpov\u011bd\u011bl Andraz. „Poj\u010f, Tomeku.“ Tomek se nechal odv\u00e9st z m\u016fstku.<\/div>\n
\n

„Po\u0159\u00e1d nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee s tebou mluv\u00edm, Andrazi,“ \u0159ekl Tomek najednou. Zastavil se, aby se na n\u011bj mohl pod\u00edvat. „Opravdu jsem si myslel, \u017ee u\u017e t\u011b nikdy neuvid\u00edm.“<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 tak\u00e9. Byl jsem tak zni\u010den\u00fd, kdy\u017e mi \u0159ekli, \u017ee ses ztratil. A byl jsem opravdu rozzu\u0159en\u00fd. Tolik jsem t\u011b cht\u011bl pra\u0161tit.“ Andraz p\u0159itiskl p\u011bst k Tomekov\u011b tv\u00e1\u0159i. Tomek se usm\u00e1l. Andraz ho chytil a d\u00edval se na n\u011bj rozn\u011b\u017en\u011bl\u00fdm v\u00fdrazem. „Nev\u00edm, jak se ti v\u017edy poda\u0159\u00ed se dostat z takov\u00fdch situac\u00ed, ale h\u00e1d\u00e1m, \u017ee n\u011bkdo naho\u0159e t\u011b mus\u00ed m\u00edt opravdu r\u00e1d. Mus\u00ed\u0161 mi \u0159\u00edct, co s tebou bylo po celou tu dobu, co jsi byl pry\u010d.“<\/div>\n
Tomek odvr\u00e1til pohled. „Mo\u017en\u00e1 n\u011bkdy jindy,“ \u0159ekl, rychle se vyh\u00fdbal t\u00e9matu. Nemohl to nikomu \u0159\u00edct, ani sv\u00e9mu nejlep\u0161\u00edmu p\u0159\u00edteli, rozhodn\u011b ne to, co se mu stalo, kdy\u017e byl pry\u010d. „Te\u010f chci v\u011bd\u011bt, co se d\u011blo tady s v\u00e1mi v\u0161emi.“<\/div>\n
Andraz si \u017ealostn\u011b povzdychl a jeho my\u0161lenky se vr\u00e1tily zp\u00e1tky k pesimisti\u010dt\u011bj\u0161\u00edm t\u00e9mat\u016fm. Znovu se dal do ch\u016fze. Tomek vy\u0161el vedle n\u011bj.<\/div>\n
\n

„Nebyl jsi tak mimo, kdy\u017e jsi \u0159\u00edkal, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 pou\u017e\u00edvaj\u00ed neobvykl\u00e9 sko\u010dn\u00e9 cesty,“ \u0159ekl Andraz.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 to v\u011bd\u011bl!“ odfrkl si Tomek. „Ale vy jste to m\u011bli taky \u010dekat, Andrazi.“<\/div>\n
„Jo, no, a\u017e na to, \u017ee to tak \u00fapln\u011b nen\u00ed,“ \u0159ekl Andraz. „Pou\u017e\u00edvaj\u00ed X-pointy. Zd\u00e1 se, \u017ee byli zase o krok p\u0159ed n\u00e1mi.“<\/div>\n
„X-pointy?“ zeptal se ohromen\u011b Tomek. Nebyl to astrofyzik\u00e1ln\u00ed term\u00edn, kter\u00fd by neznal, ale bylo to n\u011bco, o \u010dem se dvakr\u00e1t \u010dasto nemluvilo. X-pointy byly magnetick\u00e9 port\u00e1ly pro cestov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 se n\u00e1hodn\u011b objevovaly u planet a jejich mate\u0159sk\u00fdch hv\u011bzd, kdy\u017e se jejich magnetick\u00e1 pole propojila a slou\u010dila se do obvod\u016f ve tvaru x. d\u00e1vno se na n\u011b d\u00edvalo jako na zp\u016fsoby rychl\u00e9ho meziplanet\u00e1rn\u00edho cestov\u00e1n\u00ed, ale bylo zji\u0161t\u011bno, \u017ee jsou opravdu nestabiln\u00ed a vrtkav\u00e9; ale pak, d\u00edky rozvoji hypercestovn\u00ed technologie, kter\u00e1 umo\u017e\u0148ovala cestov\u00e1n\u00ed v hyperprostoru, X-pointy se staly primitivn\u00edmi a zastaral\u00fdmi. <\/div>\n
„Ano,“ pokra\u010doval Andraz zasmu\u0161ile. „Dokonce i z jejich vzd\u00e1lenosti, Prokyon Alfa a Prokyon Beta a jejich ob\u0159\u00ed relace dovoluj\u00ed magnetick\u00e9 propojen\u00ed a vytvo\u0159en\u00ed magnetick\u00e9ho pole, kter\u00e9 se m\u016f\u017ee st\u00e1t aktivn\u00edm mezi ob\u011bma hv\u011bzdami b\u011bhem perihelia Prokyonu Alfa. Ko\u010di\u010d\u00ed letka um\u00edstila svou hlavn\u00ed lo\u010f za br\u00e1nu na\u0161\u00ed Hv\u011bzdn\u00e9 dr\u00e1hy, do pr\u016fm\u011brn\u00e9 vzd\u00e1lenosti mezi ob\u011b hv\u011bzdy, kde na\u0161li X-point. Tenhle bod je dost \u0161irok\u00fd na to, aby p\u0159enesl stroj zk\u00e1zy, a pokud ho do n\u011bj vypust\u00ed, pak se vypust\u00ed p\u0159\u00edmo do j\u00e1dra Prokyonu Alfa. Jak \u0159ekl kapit\u00e1n, nem\u016f\u017eeme se k nim ani p\u0159ibl\u00ed\u017eit, aby nevypustili lo\u010f. Mohli to ud\u011blat kdykoliv, ale neud\u011blali. Jako by si \u0161et\u0159ili ka\u017edou minutu, jen aby nad n\u00e1mi m\u011bli kontrolu.“<\/div>\n
\n

„Pro\u010d jste jim, sakra, v\u016fbec dovolili se dostat a\u017e sem?“ zeptal se Tomek t\u00f3nem pln\u00fdm obvi\u0148ov\u00e1n\u00ed. Andraz se na n\u011bj pod\u00edval. <\/p><\/div>\n

„I kdybys tu byl, pochybuji, \u017ee by to znamenalo n\u011bjak\u00fd rozd\u00edl,“ \u0159ekl rychle. „Spousta Ko\u010di\u010d\u00edch lod\u00ed se te\u010f p\u0159ibli\u017euje k na\u0161im hranic\u00edm ka\u017edou chv\u00edli,“ vysv\u011btlil. „Na\u0159\u00eddili jsme na\u0161im sil\u00e1m, aby je zni\u010dily, ale byla to zprvu jen l\u00e9\u010dka. Na\u0161e \u00fatoky byly marn\u00e9; ka\u017ed\u00e1 lo\u010f, kterou jsme zni\u010dili, byla ta \u0161patn\u00e1. Ko\u010dky n\u00e1s cht\u011bly pouze rozpt\u00fdlit, a kdy\u017e se objevila opravdov\u00e1 hlavn\u00ed lo\u010f s p\u0159\u00edstrojem, bylo u\u017e moc pozd\u011b na akci.“ Tomek se za\u0161klebil; zn\u011blo to, jako kdy\u017e je tenkr\u00e1t obelstili.<\/div>\n
„Ko\u010di\u010d\u00ed Kr\u00e1l n\u00e1m poslal obrazovou varovnou zpr\u00e1vu,“ dodal Andraz, „\u0159ekl n\u00e1m o jejich pl\u00e1nech pou\u017e\u00edt X-point, aby ovlivnili supernovu. Je to u\u017e \u010dty\u0159i m\u011bs\u00edce.“<\/div>\n
„A co te\u010f?“ \u0159ekl Tomek. „M\u00e1me \u010dekat, dokud se nerozhodnou n\u00e1s zni\u010dit? Stejn\u011b si mysl\u00edm, \u017ee bychom m\u011bli za\u00fato\u010dit.“<\/div>\n
„Hele, jestli po\u010dkaj\u00ed a\u017e do posledn\u00ed chv\u00edle, ne\u017e to ud\u011blaj\u00ed, pak je \u0161ance, \u017ee supernova nenastane. Tyhle posledn\u00ed dva m\u011bs\u00edce jsou z\u00e1sadn\u00ed, ale po tom je to jen risk. Jak \u010das bude ub\u00edhat, port\u00e1ly budou hr\u00e1t proti nim a ne s nimi, jeliko\u017e budou vysoce nestabiln\u00ed, ne\u017e se rozbij\u00ed a \u00fapln\u011b zmiz\u00ed. Studovali jsme v\u0161echny na\u0161e mo\u017enosti, v\u011b\u0159 mi, a zat\u00edm si mysl\u00edme, \u017ee je nejlep\u0161\u00ed cesta po\u010dkat.“<\/div>\n
\n

„Tak to jste v\u0161ichni naprost\u00fd idioti. Opravdu si mysl\u00ed\u0161, \u017ee vy\u010dkaj\u00ed do posledn\u00ed chv\u00edle, kdy\u017e v\u011bd\u00ed to, cos mi pr\u00e1v\u011b \u0159ekl?“<\/p><\/div>\n

„No, mysl\u00edm, \u017ee tak n\u011bjak douf\u00e1me, \u017ee to nev\u011bd\u00ed.“<\/div>\n
„Tak n\u011bjak douf\u00e1me? Bohov\u00e9, Andrazi, to je naprosto stupidn\u00ed, a v\u0161ichni v\u00edme, \u017ee ko\u010dky jsou v\u0161echno, jen ne stupidn\u00ed.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, ale r\u00e1d si to p\u0159edstavuju,“ \u0159ekl Andraz s polovi\u010dat\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Tomek mu ho neoplatil. Andraz si povzdychl. „Dr\u017e\u00ed n\u00e1s pod krkem, Tomeku,“ \u0159ekl up\u0159\u00edmn\u011bji. „Je tak t\u011b\u017ek\u00e9 v\u011b\u0159it, je to nere\u00e1ln\u00e9. V\u017edycky jsme byli ti nad\u0159azen\u00ed. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jestli na to opravdu p\u0159ijde, jestli se vzd\u00e1me a pod\u0159\u00edd\u00edme se jim.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne,“ \u0159ekl Tomek, uhnul pohledem, c\u00edtil se dost bl\u00e1zniv\u011b, \u017ee st\u00e1le p\u0159edst\u00edral, \u017ee ho to je\u0161t\u011b zaj\u00edm\u00e1. Vzdal svou dominanci Billeamovi a\u017e moc rychle, i kdy\u017e ze zcela jin\u00e9ho d\u016fvodu.<\/div>\n
„Ob\u010das m\u00e1m pocit, jako bych byl mrtv\u00fd, i kdy\u017e tu chod\u00edm, a jindy zase chci bre\u010det, tak\u017ee se sna\u017e\u00edm nemyslet racion\u00e1ln\u011b a prost\u011b se jen chytit nesmysln\u00e9 nad\u011bje; v\u017edycky mi je pak l\u00e9pe,“ \u0159ekl Andraz.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, j\u00e1 svou nad\u011bji ztratil u\u017e p\u0159ed n\u011bjakou dobou,“ p\u0159iznal Tomek. „Mockr\u00e1t jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli u\u017e nen\u00ed po v\u00e1s.“<\/div>\n
Andraz se na n\u011bj \u0161okovan\u011b d\u00edval. „Co\u017ee? To snad nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm. Sna\u017eil jsem se na to nemyslet; nemohl jsem se s t\u00edm poprat, s tou nejistotou. Bylo mi sebe sama l\u00edto, kdy\u017e jsem myslel, \u017ee jsem u\u017e t\u0159eba posledn\u00ed.“<\/div>\n
„To ti nev\u011b\u0159\u00edm. Ty ze v\u0161ech ps\u016f. Co se ti tam sakra stalo?“<\/div>\n
Tomek pokr\u010dil rameny. „\u0158\u00edkals, \u017ee n\u011bkdo tam naho\u0159e m\u011b m\u00e1 r\u00e1d, ale j\u00e1 si sp\u00ed\u0161 mysl\u00edm, \u017ee n\u011bkdo tam naho\u0159e m\u011b cht\u011bl potrestat.“<\/div>\n
„Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Nic, ne\u0159e\u0161 to.“ Tomek sklopil pohled. Jeho z\u00e1\u017eitky z trpasli\u010d\u00ed planety byly rozhodn\u011b \u017eivot m\u011bn\u00edc\u00ed, ale te\u010f byl zp\u00e1tky se sv\u00fdmi druhy, a opravdu za n\u011b cht\u011bl bojovat. P\u0159\u00e1l si, aby jeho rasa mohla b\u00fdt n\u011bjak zachr\u00e1n\u011bna, ale pochyboval, \u017ee vzd\u00e1t se Ko\u010dkovit\u00fdm by jim to zajistilo. Mimo to, ve sv\u00e9 mysli v\u017edycky v\u011b\u0159il, \u017ee nejlep\u0161\u00ed smrt je b\u011bhem boje za to, co milujete.<\/div>\n
\n

Tomeka bolelo srdce, jak se mu v mysli neust\u00e1le vracel pohled na p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9ho Billeama. Nikdy se nec\u00edtil tak zmaten\u00fd a rozervan\u00fd, jako by jeho srdce a mysl spolu bojovaly, sna\u017eily se mu p\u0159ipomenout, co pro n\u011bj bylo to nejlep\u0161\u00ed. Jeho srdce mozek por\u00e1\u017eelo na pln\u00e9 \u010d\u00e1\u0159e. Kdyby tak jen mohl Billeama je\u0161t\u011b naposledy vid\u011bt\u2026 pod\u00edval se na Andraze, znovu c\u00edtil tu samou vinu, jako kdy\u017e se p\u0159istihl p\u0159i kon\u00e1n\u00ed t\u00e9 zrady.<\/p><\/div>\n

\n

„Jsi v pohod\u011b?“ zeptal se Andraz, „vypad\u00e1\u0161 bled\u011b.“<\/p><\/div>\n

„Je mi fajn,“ odpov\u011bd\u011bl Tomek. „Jsem jen trochu\u2026 rozru\u0161en\u00fd. Mysl\u00edm, \u017ee si pot\u0159ebuju odpo\u010dinout.“<\/div>\n
„Jo, m\u011bl bys odpo\u010d\u00edvat,“ \u0159ekl Andraz. „Ztratils hodn\u011b krve.“ Dotkl se Tomekova ramene. „Nemysli na to, Tomeku,“ sna\u017eil se ho uti\u0161it. „Jsem si jist\u00fd, \u017ee Ps\u00ed Lordi sv\u00e9 rozhodnut\u00ed ka\u017edou chv\u00edl\u00ed zm\u011bn\u00ed, a jestli ne, m\u00e1m pro n\u00e1s p\u0159ipraven\u00fd z\u00e1chrann\u00fd modul.“ <\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/div>\n
Andraz pokr\u010dil rameny. „J\u00e1, na rozd\u00edl od jin\u00fdch, nem\u00e1m v pl\u00e1nu tady z\u016fst\u00e1vat do konce a beru t\u011b s sebou.“ Oto\u010dil se na Tomeka. „Ud\u011bl\u00e1\u0161 to, \u017ee ano? P\u016fjde\u0161 se mnou a p\u0159e\u017eije\u0161 kv\u016fli na\u0161emu druhu a p\u0159\u00e1telstv\u00ed?“<\/div>\n
Tomek se usm\u00e1l. „Jsi ten nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel, kter\u00e9ho bych mohl cht\u00edt, Andrazi. V\u017edycky si budu v\u00e1\u017eit v\u0161eho, cos pro m\u011b ud\u011blal.“ Andraz se zamra\u010dil. „Ale budu n\u00e1sledovat sv\u00e9 srdce a doufat, \u017ee m\u011b nebude\u0161 nen\u00e1vid\u011bt.“<\/div>\n
Andraz se pora\u017een\u011b usm\u00e1l. „Nikdy bych t\u011b nemohl p\u0159esv\u011bd\u010dit, abys p\u0159estal d\u011blat to, co chce\u0161.“<\/div>\n
Tomek ho objal.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tomek nakoukl do hang\u00e1ru, aby zjistil, jestli tam nikdo nen\u00ed. Nic, v\u0161ude vl\u00e1dlo naprost\u00e9 ticho. Po \u0161pi\u010dk\u00e1ch se dostal ke sv\u00e9 st\u00edha\u010dce. Kdy\u017e se k n\u00ed bl\u00ed\u017eil, byl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e vid\u011bl v\u0161echny z\u00e1vady opraven\u00e9. Dotkl se hladk\u00e9ho povrchu.<\/p><\/div>\n

„L\u00edb\u00ed se ti to?“<\/div>\n
Tomek se lekl a oto\u010dil se. Gustaf se objevil zni\u010dehonic.<\/div>\n
„Gustafe! Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Jen pro p\u0159\u00edpad hl\u00edd\u00e1m tvou lo\u010f.“<\/div>\n
„Oh\u2026 um\u2026 co t\u00edm mysl\u00ed\u0161?“ zakoktal se Tomek.<\/div>\n
„V\u011bd\u011bli jsme, \u017ee se o n\u011bco takov\u00e9ho pokus\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Tomek zahanben\u011b sklopil pohled. „J\u00e1 tu prost\u011b nem\u016f\u017eu\u2026 z\u016fstat.“ \u0158ekl, nemohl p\u0159iznat prav\u00fd d\u016fvod, kter\u00fd ho k tomu t\u00e1hl.<\/div>\n
„My v\u00edme, a pr\u00e1v\u011b proto jsem pracoval na tv\u00e9 lodi.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/div>\n
„Zrovna jsem ji vybavil Asterionskou \u0161pionskou technologi\u00ed, kter\u00e1 je je\u0161t\u011b ve v\u00fdvoji. Mysl\u00edme si, \u017ee p\u0159evl\u00e1daj\u00edc\u00ed elektromagnetick\u00e9 vlny Prokyonu Alfa se budou odkl\u00e1n\u011bt a zmen\u0161\u00ed tak oblast pro detekci. Bude\u0161 prakticky neviditeln\u00fd.“<\/div>\n
Tomek se na n\u011bj pod\u00edval s nad\u0161en\u00edm v o\u010d\u00edch. „Nev\u00edm, co \u0159\u00edct a\u017e na to, \u017ee ti nem\u016f\u017eu dostate\u010dn\u011b pod\u011bkovat, Gustafe.“ <\/div>\n
„Vlastn\u011b to byl kapit\u00e1n, kdo mi \u0159ekl, abych to ud\u011blal,“ p\u0159iznal Gustaf. „Nem\u016f\u017ee jen tak nic ned\u011blat. Cel\u00fd jeho smysl \u017eivota je bojovat s Ko\u010dkovit\u00fdmi.“<\/div>\n
„Opravdu? Nikdy jsem si nemyslel, \u017ee p\u016fjde proti z\u00e1kon\u016fm,“ \u0159ekl Tomek.<\/div>\n
„No, nebude to on, ale ty. V\u00ed, \u017ee to ud\u011bl\u00e1\u0161 a u\u017e t\u011b omluvil, \u0159\u00edkal, \u017ee nem\u00e1 kontrolu nad t\u00edm, co ostatn\u00ed ud\u011blaj\u00ed, kdy\u017e se jedn\u00e1 o ty nejzoufalej\u0161\u00ed okolnosti.“<\/div>\n
„To m\u00e1 asi pravdu,“ \u0159ekl Tomek se such\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„R\u00e1d by t\u011b dostal co nejbl\u00ed\u017ee k jejich lodi, abys zni\u010dil p\u0159enosovou lo\u010f se zbran\u00ed ve vte\u0159in\u011b, kdy ji vypust\u00ed.“ <\/div>\n
Tomek p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„P\u0159eru\u0161\u00edme ve\u0161kerou komunikaci, abychom se vyhnuli detekci, tak\u017ee na to bude\u0161 s\u00e1m.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“<\/div>\n
Gustaf se d\u00edval na Tomeka, kter\u00fd vlezl do sv\u00e9 lodi.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee jsi nejlep\u0161\u00ed, Tomeku, a h\u00e1d\u00e1m, \u017ee ti to nemus\u00edm \u0159\u00edkat, ale je to sebevra\u017eedn\u00e1 mise.“<\/div>\n
Tomek si nasadil helmu. „J\u00e1 v\u00edm.“<\/p>\n

autor: blame_my_dirty_mind<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: blame_my_dirty_mind „D\u011bl\u00e1\u0161 si srandu, \u017ee jo?“ Teta Janine se na Jimmyho oto\u010dila. „Hmm?“ „Takhle to neskon\u010d\u00ed, \u017ee ne?“ \u0159ekl Jimmy. Teta Janine na\u0161pulila rty nam\u00edsto odpov\u011bdi. „Co? Chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee t\u00edm to kon\u010d\u00ed?“ „V\u00ed\u0161, ne v\u0161echny p\u0159\u00edb\u011bhy m\u016f\u017eou m\u00edt \u0161\u0165astn\u00fd konec,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[648],"tags":[],"class_list":["post-1935","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-foe"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1935","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1935"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1935\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1935"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1935"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1935"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}