{"id":1940,"date":"2016-07-11T15:00:00","date_gmt":"2016-07-11T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1932"},"modified":"2016-07-11T15:00:00","modified_gmt":"2016-07-11T14:00:00","slug":"uncover-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/07\/11\/uncover-13\/","title":{"rendered":"Uncover 13."},"content":{"rendered":"
autor: Catherine & Sch-Rei<\/strong><\/div>\n
\n

Tom se pomalu prob\u00edral, promnul si sp\u00e1nky a otev\u0159el o\u010di. Hlava ho \u0161\u00edlen\u011b bolela, skoro stejn\u011b, jako kdy\u017e byl mlad\u00fd a je\u0161t\u011b neum\u011bl p\u00edt. Dneska to m\u011bl ale z levn\u00e9ho alkoholu, nic v\u00edc za t\u00edm nest\u00e1lo. Pomalu otev\u00edral o\u010di, byl par\u00e1dn\u011b rozl\u00e1man\u00fd, jako kdyby ani nespal ve svoj\u00ed posteli.<\/p>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Tome.“ Bill st\u00e1l ve dve\u0159\u00edch, u\u017e dobr\u00fdch p\u00e1r minut se bavil t\u00edm, \u017ee sledoval Toma, jak se prob\u00edr\u00e1. On s\u00e1m si p\u0159ivstal, aby se upravil. O\u010dividn\u011b Toma st\u00e1le p\u0159itahoval, co\u017e ho v\u00edce ne\u017e t\u011b\u0161ilo. Necht\u011bl mu to ud\u011blat moc jednoduch\u00e9, zaslou\u017eil si malou odplatu. Proto se hned r\u00e1no namaloval a obl\u00e9kl si \u010dern\u00e9, pekeln\u011b upnut\u00e9 kalhoty, ve kter\u00fdch skoro nemohl ani chodit. P\u0159\u00edli\u0161 mu na tom nez\u00e1le\u017eelo, d\u016fle\u017eit\u00e9 pro n\u011bj bylo, \u017ee mu perfektn\u011b obep\u00ednaj\u00ed zadek. Doplnil to b\u00edl\u00fdm, trochu pr\u016fsvitn\u00fdm tri\u010dkem, tak\u017ee \u0161ly skv\u011ble vid\u011bt v\u0161echny jeho tetov\u00e1n\u00ed, ale p\u0159edev\u0161\u00edm piercing v bradavce.
„Dobr\u00e9\u2026 Co\u017ee?!“ Tom vylet\u011bl hned do sedu, uv\u011bdomil si, \u017ee nen\u00ed nejen ve sv\u00e9 posteli, ale ani ve sv\u00e9m dom\u011b. Pod\u00edval se za hlasem, zd\u00e1lo se mu to, nebo snad\u2026? Sakra, Bill.<\/em> Nasucho polknul, zalapal po dechu, jak ho tam tak vid\u011bl st\u00e1t. P\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee se mu to snad mus\u00ed je\u0161t\u011b cel\u00e9 zd\u00e1t.<\/div>\n

„Nevid\u00ed\u0161 m\u011b r\u00e1d?“ naklonil hlavu blon\u010f\u00e1\u010dek a ol\u00edzl si rty. „V noci jsi teda mluvil naprosto jinak.“<\/div>\n
„Kurva.“ Tom zanad\u00e1val, nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a znovu se na Billa pod\u00edval. „Jak\u2026 Jak jsem se dostal sem? V\u0161ak my spolu nepili, \u017ee ne?“
„Ne, d\u011blali jsme jin\u00e9 v\u011bci.“ Zasm\u00e1l se Bill, pomal\u00fdm houpav\u00fdm krokem se roze\u0161el k Tomovi. Usadil se do k\u0159esla, kter\u00e9 bylo hned vedle gau\u010de.<\/div>\n
\n

Tom nasucho polknul, Billa si prohl\u00ed\u017eel. Nemohl v\u011b\u0159it sv\u00fdm u\u0161\u00edm, zoufale se sna\u017eil vzpomenout si, o \u010dem to Bill mluv\u00ed. Pamatoval si jen, \u017ee nastoupil do taxi s t\u00edm, \u017ee m\u00e1 pot\u0159ebu vid\u011bt Billa, ale nev\u00ed, jestli se to zrovna te\u010f hod\u00ed. Sna\u017eil si vzpomenout na to, co bylo d\u00e1l, ale bylo to marn\u00e9. O\u010dividn\u011b k Billovi dojel, ten ho nechal p\u0159espat. Mluvil o jist\u00fdch v\u011bcech<\/em>, ale Tom o tom nem\u011bl pon\u011bt\u00ed. Trochu zrudnul, v\u00e1hav\u011b si kousal ret. Doufal, \u017ee spolu nem\u011bli sex, to by byla katastrofa. Ud\u011blal by to, po \u010dem tak dlouho tou\u017eil, vid\u011bl by ten perfektn\u00ed zadek ve skute\u010dnosti a nic z toho by si nepamatoval? To by byl, alespo\u0148 pro n\u011bj, po\u0159\u00e1dn\u00fd pech.<\/p>\n

„Hlup\u00e1\u010dku, by jsi tak moc opil\u00fd, \u017ee jsem t\u011b tu jen nechal p\u0159espat.“ Bill se znovu rozesm\u00e1l. Uznal, \u017ee Toma potr\u00e1pil u\u017e dost. Jak se na n\u011bj ale v\u00e1hav\u011b d\u00edval\u2026 Nemohl \u0159\u00edct, \u017ee by si to nevychutn\u00e1val. Kone\u010dn\u011b on byl taky ten, kdo si z toho druh\u00e9ho utahuje. Vlastn\u011b se mu ta pozice vcelku za\u010d\u00ednala l\u00edbit.
„Po\u010dkej, tak\u017ee\u2026 Nic nebylo? N\u011bjak to p\u0159est\u00e1v\u00e1m ch\u00e1pat,“ zamumlal Tom a op\u0159el se do pohovky. Sledoval Billa, pobaven\u011b si ho prohl\u00ed\u017eel a usm\u00edval se. To se mu moc nel\u00edbilo, tohle m\u011bla b\u00fdt p\u0159ece jeho pozice, rozhodn\u011b ne Billova.
„No. P\u0159i\u0161el jsi sem, proto\u017ee jsi m\u011b moc cht\u011bl pol\u00edbit,“ usm\u00e1l se Bill a naklonil trochu hlavu na stranu.<\/div>\n

„Umh, pol\u00edbit? A\u2026 ud\u011blal jsem to?“ Tom za\u010d\u00ednal m\u00edt obavy, \u017ee ho mo\u017en\u00e1 v noci trochu obt\u011b\u017eoval, bylo to v\u00edc ne\u017e mo\u017en\u00e9, ale aspo\u0148 \u017ee \u0159\u00edkal, \u017ee ho cht\u011bl pol\u00edbit, ne\u017e kdyby po Billovi vy\u017eadoval n\u011bco jin\u00e9ho. To by se na n\u011bj ale nejsp\u00ed\u0161 takhle neusm\u00edval, aspo\u0148 p\u0159edpokl\u00e1dal.
„Ne, nepol\u00edbil. Byl jsi na to moc opil\u00fd, ulo\u017eil jsem t\u011b tady na seda\u010dku a hned jsi usnul. Te\u010f jsme v podstat\u011b vyrovnan\u00ed,“ zasm\u00e1l se Bill a k\u00fdvl si. Prohr\u00e1bl si blond vlasy, p\u00e1r pram\u00ednk\u016f mu spadlo do obli\u010deje. Sledoval, jak na n\u011bj Tom chv\u00edli jenom z\u00edr\u00e1, ur\u010dit\u011b ho bolela hlava a sna\u017eil se trochu si vzpomenout, nebo vymyslet, co \u0159\u00edct. Jist\u00e9 bylo, \u017ee se nec\u00edtil v\u016fbec dob\u0159e ani pohodln\u011b. To si ale zaslou\u017eil za to, \u017ee zvonil u Billa v takovou hodinu.<\/div>\n
\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee jsme vyrovnan\u00ed, Bille. Kde m\u00e1m kafe a sn\u00eddani?“ \u0159ekl Tom hran\u011b ubl\u00ed\u017een\u011b a nakr\u010dil nos. P\u0159inesl p\u0159ece Billovi minule sn\u00eddani i kafe, tak\u017ee nemohli b\u00fdt vyrovnan\u00ed.
„Co\u017ee? Ty jsi m\u011b tehdy opil, Tome, zaslou\u017eil jsem si to!“ zasm\u00e1l se Bill a vyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed. „Nebu\u010f tak nef\u00e9r. Ale jestli chce\u0161, b\u011b\u017e si d\u00e1t sprchu a zvu t\u011b na skv\u011blou sn\u00eddani.“
„Zn\u00ed to skv\u011ble, co j\u00edt do t\u00e9 restaurace, jak jsi tam tehdy na m\u011b omylem vylil tu sklenici vody? Tam se ti l\u00edbilo, ne?“<\/div>\n
Bill proto\u010dil o\u010di a historce se zasm\u00e1l, byla to jejich asi t\u0159et\u00ed sch\u016fzka, u\u017e ani po\u0159\u00e1dn\u011b nev\u011bd\u011bl. P\u0159ipadal si tehdy tak trapn\u011b.<\/div>\n
„R\u00e1d bych t\u011b tam vzal, ale jedin\u00fd miliard\u00e1\u0159, kter\u00fd si m\u016f\u017ee dovolit sn\u00eddani v takov\u00e9m podniku, jsi tady v t\u00e9hle m\u00edstnosti ty, Tome. M\u00e1m pravdu?“
„To rozhodn\u011b m\u00e1\u0161, tak\u017ee zvu j\u00e1 tebe.“<\/div>\n
Bill nad t\u00edm nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a pod\u00edval se na n\u011bj. Nem\u011bl n\u00e1ladu zase pozd\u011bji poslouchat, \u017ee ho bere do drah\u00e9 restaurace a tak d\u00e1le, a\u017e si Tom zase usmysl\u00ed, jak na n\u011bj chce b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd. Zavrt\u011bl nad t\u00edm hlavou.<\/div>\n
„V \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b, od tebe se u\u017e pozvat nenech\u00e1m. Tak\u017ee vst\u00e1vej a j\u00e1 t\u011b vezmu do sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 restaurace, kde \u010dasto sn\u00edd\u00e1m.“<\/div>\n
<\/p>\n

14. prosince 2015<\/em><\/div>\n

\n

Bill se proch\u00e1zel ruku v ruce s Tobiasem po n\u00e1m\u011bst\u00ed, kde byla v\u00e1no\u010dn\u00ed v\u00fdzdoba, trhy, strome\u010dek. Miloval tuhle atmosf\u00e9ru, v\u017edy si v\u00e1no\u010dn\u00ed \u010das hrozn\u011b u\u017e\u00edval. Dokonce i te\u010f, kdy m\u011bl p\u0159ed sebou u\u017e jen deset dn\u00ed a bude muset Tomovi p\u0159edat hotov\u00fd d\u016fm, jinak nedostane p\u0159edem smluvenou odm\u011bnu. V posledn\u00edch dnech moc dob\u0159e nespal, ne\u0161lo to. Pokud se mu to u\u017e poda\u0159ilo, tak se mu zd\u00e1ly takov\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016fry, \u017ee rad\u011bji vylezl z postele a hledal, jak\u00e9 dopl\u0148ky by se je\u0161t\u011b mohly do Tomova domu hodit. Vlastn\u011b byl celkem spokojen\u00fd, krom\u011b pracovny m\u011bl kompletn\u011b hotov\u00fd cel\u00fd d\u016fm, zb\u00fdvaly u\u017e jen dopl\u0148ky, kter\u00e9 byly mali\u010dkost, alespo\u0148 si to tedy myslel. P\u0159esto se nemohl p\u0159estat stresovat a b\u00fdt podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd, co\u017e m\u011blo op\u011bt d\u016fsledky na jeho vztah. Nav\u00edc, p\u0159esn\u011b jak si myslel, Tobias se p\u0159estal sna\u017eit. Nast\u011bhoval si ho zp\u00e1tky k sob\u011b do bytu, ale p\u00e1r dn\u00ed na to p\u0159estal Tobias chodit do pr\u00e1ce. Sv\u00e1d\u011bl to na to, \u017ee dostali celoz\u00e1vodn\u00ed v\u00e1no\u010dn\u00ed dovolenou, kter\u00e1 byla jako bonus k pr\u00e1ci, ale tomu se mu necht\u011blo v\u011b\u0159it. Nav\u00edc, Tobias pracoval ve firm\u011b kr\u00e1tce, tud\u00ed\u017e by ani zdaleka nem\u011bl n\u00e1rok na tolik bonus\u016f. Bill se tohle cel\u00e9 ale sna\u017eil odsouvat na druhou kolej a nemyslet na to. Alespo\u0148 do t\u00e9 doby, ne\u017e hotov\u00fd d\u016fm Tomovi p\u0159ed\u00e1 a odpadne mu tak nejdivn\u011bj\u0161\u00ed klient, kter\u00e9ho kdy m\u011bl.<\/p>\n

„Na co mysl\u00ed\u0161, zlato?“ usm\u00e1l se Tobias, pustil Billovu ruku a chytil ho kolem pasu. Pohladil ho po boku, v\u00edc si ho k sob\u011b p\u0159itiskl a oto\u010dil na n\u011bj hlavu. „Mysl\u00ed\u0161 na to, na co j\u00e1?“
„To st\u011b\u017e\u00ed,“ zakroutil blon\u010f\u00e1k hlavou a zastavil se u jednoho stole\u010dku, kter\u00fd slou\u017eil lidem, kte\u0159\u00ed si dop\u0159\u00e1li sva\u0159\u00e1k. „Za deset dn\u00ed m\u00e1m Tomovi p\u0159edat hotov\u00fd d\u016fm. J\u00e1\u2026 Boj\u00edm se, \u017ee to p\u0159eci jenom nestihnu, bude tam n\u011bjak\u00e1 mali\u010dkost a nedostanu ty pen\u00edze. J\u00e1 jsem na tom tak d\u0159el, aby to bylo co nejlep\u0161\u00ed, opravdu jsem se sna\u017eil. Dostal jsem ze sebe to nejlep\u0161\u00ed za celou dosavadn\u00ed kari\u00e9ru a jsem na to py\u0161n\u00fd, samoz\u0159ejm\u011b. Ale prost\u011b\u2026 M\u00e1m strach.“ Bill ze sebe nedostal zdaleka v\u0161echno, co ho v posledn\u00edch dnech tr\u00e1pilo. Nejen\u017ee pro v\u011bt\u0161inu v\u011bc\u00ed by Tobias nem\u011bl pochopen\u00ed, ale hlavn\u011b\u2026 Nemohl se mu p\u0159eci sv\u011b\u0159it s t\u00edm, co v n\u011bm Tom vyvol\u00e1val poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se se\u0161li. Sv\u00fdm zp\u016fsobem se t\u011b\u0161il na to, a\u017e svou spolupr\u00e1ci ukon\u010d\u00ed a u\u017e se p\u0159i tro\u0161e \u0161t\u011bst\u00ed nikdy neuvid\u00ed, aby si mohl kone\u010dn\u011b srovnat sv\u00e9 city a d\u00e1t se do pohody.<\/div>\n

„Bille, j\u00e1 vid\u011bl, co v\u0161echno jsi tam ud\u011blal. Mysl\u00edm si, \u017ee je to opravdu perfektn\u00ed, jsi v\u00e1\u017en\u011b \u0161ikovn\u00fd. Musel by b\u00fdt tot\u00e1ln\u011b vymletej, kdyby se mu to nel\u00edbilo, hm? Zkus na to nemyslet a uvolni se,“ zakroutil hlavou Tobias. T\u011b\u0161il se snad je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e Bill, a\u017e bude tohle za nimi. Bill se mu kone\u010dn\u011b zklidn\u00ed, p\u0159estane p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161 vy\u0161ilovat\u2026 A v\u0161echno bude v pohod\u011b. Jako bonus si spolu u\u017eij\u00ed kr\u00e1snou dovolenou n\u011bkde v teple. Tohle po\u010das\u00ed ho u\u017e v\u00e1\u017en\u011b roz\u010dilovalo, pot\u0159eboval alespo\u0148 na p\u00e1r dn\u00ed zm\u011bnit klima.<\/div>\n
„D\u011bkuju, ale ty mus\u00ed\u0161 \u0159\u00edkat takov\u00e9 v\u011bci. Jsi m\u016fj p\u0159\u00edtel,“ trochu se zasm\u00e1l Bill a prohr\u00e1bl si blon\u010fat\u00e9 vlasy, kter\u00e9 m\u011bl jen trochu p\u0159ehozen\u00e9. „Ale m\u00e1\u0161 pravdu, l\u00edb\u00ed se mi to\u2026 Moc.“<\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161, nemus\u00ed\u0161 m\u00edt strach.“<\/div>\n
\n

Blon\u010f\u00e1k to u\u017e v\u00edc nekomentoval. Samoz\u0159ejm\u011b, oce\u0148oval Tobiasovu snahu uklidnit ho, ale bylo to tak trochu zbyte\u010dn\u00e9. I kdyby mu navykl\u00e1dal cokoliv, bude ve zb\u00fdvaj\u00edc\u00edch deseti dnech v\u00edc a v\u00edc neklidn\u00fd, proto\u017ee se mu bude bl\u00ed\u017eit fin\u00e1le. Ano, m\u011bl to takhle s ka\u017ed\u00fdm klientem, ale Tom byl prost\u011b v\u00fdjime\u010dn\u00fd, nedal se v\u016fbec srovn\u00e1vat s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm. Zpozorn\u011bl, kdy\u017e se mu v ta\u0161ce, kterou m\u011bl p\u0159ehozenou p\u0159es rameno, rozvibroval mobil. Jedin\u00fd, kdo mohl v tento okam\u017eik volat, byl Tom, proto\u017ee Tobias st\u00e1l vedle n\u011bj a nem\u011bl tak tedy d\u016fvod. Do kabelky s\u00e1hl, vyt\u00e1hl sv\u016fj iPhone a opravdu. Ten, kdo ho zrovna te\u010f otravoval, byl Kaulitz.<\/p><\/div>\n

\n

„Zlato, po\u010dk\u00e1\u0161 chvilku? Te\u010f jsem si uv\u011bdomil, \u017ee jsem u p\u00e1r st\u00e1nk\u016f vid\u011bl v\u00e1no\u010dn\u00ed ozdobi\u010dky, kter\u00e9 by se mi p\u0159esn\u011b hodily na stromek v Tomov\u011b dom\u011b.“ Vymlouval se, ale nem\u011bl moc mo\u017enost v\u00fdb\u011bru. Ne, pokud necht\u011bl Tobiase p\u0159\u00edli\u0161 na\u0161tvat, \u017ee bere pracovn\u00ed hovory i te\u010f, kdy\u017e jsou spolu venku.
„Jasn\u011b, ale\u2026 Nem\u00e1m t\u011b tam doprovodit?“
„V pohod\u011b, zvl\u00e1dnu to. Je to opravdu kousek, dej si zat\u00edm sva\u0159\u00e1k, hm?“ usm\u00e1l se Bill a pol\u00edbil Tobiase na tv\u00e1\u0159. Jak se vzdaloval, tak hovor p\u0159ijal.
„Bille, jsi po\u0159\u00e1d na n\u00e1m\u011bst\u00ed? Zhruba p\u0159ed p\u016fl hodinou jsem t\u011b vid\u011bl s Tobiasem, tak jestli bychom se nemohli sej\u00edt.“ Ozvalo se v telefonu. Bez jak\u00e9hokoliv pozdravu, \u010dehokoliv. Ale s radost\u00ed v hlase. Bill se usm\u00e1l, zakroutil hlavou a vydechl. Nebyl si jist\u00fd, jestli je to dobr\u00fd n\u00e1pad. Tobias je bu\u010f mohl spolu zahl\u00eddnout, nebo se mohl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 zdr\u017eet, a to by nebylo o moc lep\u0161\u00ed, s\u00e1m by si to odvodil. P\u0159iv\u0159el o\u010di, byl to risk, ale nakonec trochu p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n

„Kde se sejdeme?“ Mohl sly\u0161et, jak se Tom na druh\u00e9 stran\u011b telefonu usm\u00e1l.<\/div>\n
„Parkuju na parkovi\u0161ti hned z kraje, jenom prost\u011b nastup, ano?“ Ne\u010dekal ani na odpov\u011b\u010f a zav\u011bsil. Bill se je\u0161t\u011b rozhl\u00e9dnul kolem sebe, zahl\u00e9dl Tobiase, jak po\u0159\u00e1d stoj\u00ed u stolku a zapaluje si cigaretu. Vydechl a s malou v\u00fd\u010ditkou \u0161el sm\u011brem k parkovi\u0161ti.<\/div>\n
\n

Jak Tom \u0159ekl, hned na kraji parkovala jeho Audi. Naposled se po\u0159\u00e1dn\u011b rozhl\u00e9dl kolem sebe a vlezl si dovnit\u0159.
„Ahoj,“ sly\u0161el Toma, a kdy\u017e se k n\u011bmu ohl\u00e9dl, vid\u011bl ten velk\u00fd \u00fasm\u011bv, musel se nad t\u00edm tak\u00e9 usm\u00e1t, zavrt\u011bl trochu hlavou.
„Dobr\u00fd ve\u010der, pane Kaulitzi. Pro\u010d jste se rozhodl ukr\u00e1st mi m\u016fj voln\u00fd \u010das?“ zasm\u00e1l se Bill a op\u0159el se do pohodln\u00e9ho sedadla. Nemyslel to samoz\u0159ejm\u011b v\u00e1\u017en\u011b, r\u00e1d Toma vid\u011bl, mo\u017en\u00e1 a\u017e moc r\u00e1d. Vyndal si z kabelky krabi\u010dku cigaret a zap\u00e1lil si, trochu pootev\u0159el ok\u00fdnko.<\/div>\n

„Moc jsem t\u011b cht\u011bl vid\u011bt je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e bude konec. Mysl\u00edm t\u00edm, ne\u017e mi p\u0159ed\u00e1\u0161 m\u016fj d\u016fm. Tipuji, \u017ee u\u017e te\u010f na m\u011b moc \u010dasu do V\u00e1noc m\u00edt nebude\u0161.“<\/div>\n
Bill se trochu pousm\u00e1l, to, \u017ee ho te\u010f cht\u011bl Tom takhle vid\u011bt, jak s\u00e1m \u0159ekl p\u0159ed koncem, mu p\u0159i\u0161lo celkem smutn\u00e9. I kdy\u017e byla pravda, \u017ee m\u011bl te\u010f pracovat na sv\u00e9m vztahu s Tobiasem, Tom m\u011bl u n\u011bj hodn\u011b velk\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
\n

„M\u00e1\u0161 pravdu, u\u017e nebude moc \u010dasu.“ Pot\u00e1hl si z cigarety a pod\u00edval se na Toma. Taky se na n\u011bj d\u00edval, takov\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00edm pohledem. Musel ale p\u0159iznat, \u017ee tak, jak ho d\u0159\u00edv pohled na Toma znerv\u00f3z\u0148oval, tak se te\u010f na n\u011bj moc r\u00e1d d\u00edval.<\/p><\/div>\n

„V\u00ed\u0161, mo\u017en\u00e1 bychom nem\u011bli \u00fapln\u011b ukon\u010dit kontakt, co mysl\u00ed\u0161? J\u00e1\u2026 Je\u0161t\u011b znovu bych t\u011b cht\u011bl vid\u011bt, Bille,“ vydechl Tom a d\u00edval se do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee v nich \u010detl stejn\u00fd n\u00e1zor na tuhle v\u011bc, ale odpov\u011b\u010f ho p\u0159esv\u011bd\u010dila o opaku.
„U\u017e se nem\u016f\u017eeme vid\u011bt, Tome. To\u2026 prost\u011b nejde. Tobias kv\u016fli tob\u011b \u0161\u00edl\u00ed a j\u00e1 bych si r\u00e1d ten vztah udr\u017eel a zase ho dal dohromady. Jak vztah, tak Tobiase. Zkus to trochu pochopit, pros\u00edm.“ Blon\u010f\u00e1k zavrt\u011bl hlavou, t\u011b\u017eko se mu drala ta slova z pusy, i kdy\u017e v podstat\u011b to byl opravdu jeho n\u00e1zor, i kdy\u017e mo\u017en\u00e1 c\u00edtil n\u011bco trochu jin\u00e9ho. Museli ov\u0161em ud\u011blat to, co je spr\u00e1vn\u00e9, a to tohle rozhodn\u011b bylo. Pro n\u011b oba a taky pro Tobiase.<\/div>\n
„Tak\u017ee jsem te\u010f jen takov\u00e1 p\u0159ek\u00e1\u017eka, ch\u00e1pu to spr\u00e1vn\u011b? To je jedno, m\u011bli bychom zm\u011bnit t\u00e9ma,“ sna\u017eil se Tom trochu pousm\u00e1t a pod\u00edval se p\u0159es \u010deln\u00ed sklo ven.<\/div>\n
„Jo, zm\u011bn\u00edme t\u00e9ma. Co pl\u00e1nuje\u0161 na \u0160t\u011bdr\u00fd ve\u010der? Pojede\u0161 za rodinou?“ usm\u00e1l se na n\u011bj Bill a vydechl. Nev\u011bd\u011bl, pro\u010d nahodil zrovna tohle t\u00e9ma, kdy\u017e pro n\u011bj samotn\u00e9ho to bylo dost citliv\u00e9. S\u00e1m \u017e\u00e1dnou rodinu nem\u011bl: Rodi\u010de, sourozence\u2026 nikoho. M\u011bl Tobiase a Andyho. Mo\u017en\u00e1 proto se sna\u017eil te\u010f d\u00e1t znovu dohromady jejich vztah, i kdy\u017e mu ubl\u00ed\u017eil. Byl to jeden ze dvou lid\u00ed, kter\u00e9 na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b m\u011bl.<\/div>\n
„Za rodinou? To ur\u010dit\u011b. Rodi\u010de jsem u\u017e n\u011bkolik let nevid\u011bl. Byli to skoro a\u017e fanati\u010dt\u00ed k\u0159es\u0165ani a j\u00e1 se jednou\u2026 bylo mi asi dvacet, ud\u011blal jsem moc \u0161patnou v\u011bc a skon\u010dil jsem ve v\u011bzen\u00ed. Odst\u011bhovali se a u\u017e jsem je nevid\u011bl.“ Tom nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, taky to pro n\u011bj nebylo moc p\u0159\u00edjemn\u00e9 t\u00e9ma. Rodina a v\u0161echno tohle kolem. Nikdy nem\u011bl pocit, \u017ee by ho rodi\u010de nem\u011bli r\u00e1di, milovali ho. Ale sta\u010dila takov\u00e1 v\u011bc a dok\u00e1zali se ho tak rychle vzd\u00e1t. Znovu ho to trochu p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce zabolelo.<\/div>\n
„Ty\u2026 jsi byl ve v\u011bzen\u00ed\u2026“ Bill nech\u00e1pav\u011b zamrkal a d\u00edval se na n\u011bj. Ud\u011blal n\u011bco moc \u0161patn\u00e9ho. Tom n\u011bkoho zabil? Kousnul se do rtu, nebylo dobr\u00e9 p\u0159ed Billem zmi\u0148ovat podobn\u00e9 v\u011bci, trochu znejist\u011bl<\/div>\n
„Co jsi provedl, Tome?“
„Nikoho jsem nezabil, nemysli si,“ zasm\u00e1l se trochu Tom a zavrt\u011bl hlavou, zap\u00e1lil si cigaretu. Mo\u017en\u00e1 o tom nem\u011bl za\u010d\u00ednat, nebyla to vhodn\u00e1 chv\u00edle. Vlastn\u011b ani necht\u011bl, aby o n\u011b\u010dem takov\u00e9m Bill jenom t\u0159eba tu\u0161il. Byla to minulost, kter\u00e1 je u\u017e pry\u010d.<\/div>\n
„Dob\u0159e. A chce\u0161 o tom mluvit?“ Bill se na Toma nejist\u011b pod\u00edval, nebyl si jist\u00fd, jestli to cht\u011bl v\u011bd\u011bt. Mohlo se st\u00e1t cokoliv a m\u011bl Toma za divn\u00e9ho, ob\u010das chladn\u00e9ho, ale spr\u00e1vn\u00e9ho mu\u017ee.<\/div>\n
„Nechci, Bille, tohle nechme tak. Jednodu\u0161e\u2026 Str\u00e1v\u00edm \u0160t\u011bdr\u00fd ve\u010der ve sv\u00e9m nov\u00e9m dom\u011b. T\u011b\u0161\u00edm se tam, a\u017e mi to 24. prosince p\u0159ed\u00e1\u0161 a j\u00e1 tam str\u00e1v\u00edm V\u00e1noce. Je to takov\u00fd d\u00e1rek, kter\u00fd si s\u00e1m d\u00e1m.“<\/div>\n
Bill zamrkal a pod\u00edval se na n\u011bj. Nojo, nikdy nesly\u0161el Toma mluvit o n\u011bjak\u00e9m p\u0159\u00edteli, partnera nechal, ne\u017e se s Billem poznali, a rodi\u010de ho opustili. Tak\u017ee Tom tr\u00e1vil tyhle dny s\u00e1m. Kdyby bylo na n\u011bm, hned by ho pozval k sob\u011b, ale Tobiasovi by se to asi moc nel\u00edbilo. Bylo mu Toma najednou v\u00e1\u017en\u011b l\u00edto. Nat\u00e1hl pa\u017ei a pohladil ho po ruce, trochu se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Nechci litovat, Bille. Nec\u00edt\u00edm se smutn\u011b. Zvl\u00e1\u0161\u0165 ne te\u010f,“ usm\u00e1l se na n\u011bj Tom. Bill mu \u00fasm\u011bv oplatil a napadlo ho, \u017ee by mu p\u0159eci jen mohl d\u00e1t takov\u00fd men\u0161\u00ed p\u0159edv\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1rek, kter\u00fd si Tom zaslou\u017eil. A t\u0159eba by jim to ob\u011bma zvedlo trochu n\u00e1ladu. Dost se to hodilo, proto\u017ee podle hodin u\u017e s Tomem str\u00e1vil p\u016fl hodiny a cht\u011bl se vyvarovat t\u00e9 sc\u00e9n\u011b s Tobiasem, i kdy\u017e u\u017e te\u010f byla v\u00edce ne\u017e jist\u00e1.<\/div>\n
„Chci ti d\u00e1t takov\u00fd men\u0161\u00ed d\u00e1rek, Tome.“<\/div>\n
„D\u00e1rek? Ale no tak, Bille,“ zasm\u00e1l se Tom a zavrt\u011bl hlavou. Bill ne\u010dekal, nepot\u0159eboval v\u00edc vysv\u011btlovat. Naklonil se k Tomovi a dlouze ho pol\u00edbil na rty, spokojen\u011b mu na n\u011b ti\u0161e vydechl. Cht\u011bl se odt\u00e1hnout a odej\u00edt, ale Tom si ho p\u0159idr\u017eel za t\u00fdl a p\u0159itiskl jeho rty zp\u011bt k t\u011bm sv\u00fdm. Blon\u010f\u00e1k se zachv\u011bl, i kdy\u017e bylo v aut\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo. Chyb\u011bly mu ty rty, \u010dasto na n\u011b myslel a te\u010f mu zase na p\u00e1r sekund pat\u0159ily. Nejrad\u011bji by to prot\u00e1hl, l\u00edbal by Toma klidn\u011b cel\u00e9 hodiny, kdyby to vydr\u017eeli, ale musel j\u00edt. Odt\u00e1hl se od n\u011bj a spokojen\u011b se na Toma usm\u00e1l.<\/div>\n
\n

„P\u011bkn\u00e9 sv\u00e1tky, Tome.“ Poslal mu je\u0161t\u011b provokativn\u011b sladkou vzdu\u0161nou pusu a trochu se zasm\u00e1l. Vystoupil z auta a co nejrychleji \u0161el zp\u00e1tky za sv\u00fdm p\u0159\u00edtelem.<\/p>\n

autor: Catherine & Sch-Rei<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine & Sch-Rei Tom se pomalu prob\u00edral, promnul si sp\u00e1nky a otev\u0159el o\u010di. Hlava ho \u0161\u00edlen\u011b bolela, skoro stejn\u011b, jako kdy\u017e byl mlad\u00fd a je\u0161t\u011b neum\u011bl p\u00edt. Dneska to m\u011bl ale z levn\u00e9ho alkoholu, nic v\u00edc za t\u00edm nest\u00e1lo. Pomalu otev\u00edral<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[653],"tags":[],"class_list":["post-1940","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-uncover"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1940","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1940"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1940\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1940"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1940"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1940"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}