{"id":19509,"date":"2008-03-20T22:59:00","date_gmt":"2008-03-20T21:59:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19468"},"modified":"2008-03-20T22:59:00","modified_gmt":"2008-03-20T21:59:00","slug":"darkness","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/20\/darkness\/","title":{"rendered":"Darkness"},"content":{"rendered":"
…P\u016fvodn\u011b jednod\u00edlovka…ale trochu p\u0159etahuju, tak jsem se rozhodla to ud\u011blat po \u010d\u00e1stech xDD<\/em><\/div>\n
Douf\u00e1m, \u017ee se to bude l\u00edbit…. x))<\/em><\/div>\n
Aaa…velik\u00e9 d\u00edky Nicky…[m\u00e9 milovan\u00e9 =*]<\/em><\/div>\n
Tak jako se jednou za \u010das na obloze objev\u00ed temn\u00e9 mraky a zakryj\u00ed n\u00e1m ve\u0161ker\u00e9 sv\u011btlo, pro kter\u00e9 \u017eijeme, skryj\u00ed n\u00e1m v\u0161echnu tu nad\u011bji, ve kterou tajn\u011b douf\u00e1me – tak se ob\u010das ty temn\u00e9 mraky objev\u00ed i v na\u0161em \u017eivot\u011b. Nevyb\u00edraj\u00ed si chv\u00edli… ne\u010dekaj\u00ed, a\u017e budeme p\u0159ipraveni jim \u010delit tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159.<\/em><\/div>\n
A tak se jednou za \u010das stane, \u017ee kdy\u017e se ty mraky objev\u00ed, tak se ze strachu schov\u00e1me. A nech\u00e1me bojovat ty druh\u00e9… ale jak dlouho to \u010dlov\u011bk bez nad\u011bje m\u016f\u017ee vydr\u017eet?<\/em><\/div>\n
*<\/div>\n
„Slib mi, \u017ee m\u011b neopust\u00ed\u0161 – nikdy…“ ta tich\u00e1 prosba. Tak zn\u00e1m\u00e1. Tak sladk\u00e1<\/em>..<\/div>\n
„Jak bych mohl, ty m\u016fj hlup\u00e1\u010dku. Jsi m\u016fj \u017eivot. Moje srdce – ho\u0159\u00ed d\u00edky tob\u011b. A j\u00e1 nechci, aby n\u011bkdy zhaslo.“ Konej\u0161iv\u00e1 odpov\u011b\u010f? Ne… pravda. Tak \u010dist\u00e1, jak jen m\u016f\u017ee b\u00fdt. Vzata z t\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed hloubky. Ze srdce. Ta pravda, kterou nemus\u00edte obhajovat, ta, kterou nemus\u00edte vysv\u011btlovat. C\u00edt\u00edte ji. A to sta\u010d\u00ed.<\/div>\n
*<\/div>\n
„Mmmm… dneska to byl stra\u0161n\u00fd den. Jsem tot\u00e1ln\u011b unaven\u00fd a v\u0161echno m\u011b bol\u00ed.“ Tv\u016fj prot\u00e1hl\u00fd obli\u010dej napov\u00edd\u00e1, \u017ee toho m\u00e1\u0161 u\u017e v\u00e1\u017en\u011b dost. P\u0159istoup\u00edm k tob\u011b a zezadu t\u011b obejmu. Tisknu se k tob\u011b tak bl\u00edzko, jak jen m\u016f\u017eu. Miluji v\u016fni tv\u00fdch vlas\u016f. Miluji t\u011b cel\u00e9ho.<\/div>\n
„Jestli chce\u0161, m\u016f\u017eu T\u011b namas\u00edrovat,“ la\u0161kovn\u011b p\u0159edhod\u00edm m\u016fj n\u00e1vrh. Nad\u0161en\u011b se oto\u010d\u00ed\u0161 a zavrn\u00ed\u0161 mi do ucha kladnou odpov\u011b\u010f. Kone\u010dky tv\u00fdch vlas\u016f m\u011b lechtaj\u00ed, kdy\u017e se ke mn\u011b nakl\u00e1n\u00ed\u0161 a j\u00e1 se mus\u00edm sm\u00e1t i u polibku.<\/div>\n
N\u011bkdy m\u00e1m pocit, \u017ee v\u0161echno to \u0161t\u011bst\u00ed, v\u0161echnu tu kr\u00e1su, kter\u00e1 m\u011b ve chv\u00edl\u00edch s tebou prostupuje, \u017ee ji prost\u011b neunesu. Stra\u0161n\u011b t\u00ed\u017e\u00ed a p\u0159itom m\u00e1m pocit, \u017ee d\u00edky n\u00ed m\u016f\u017eu l\u00e9tat. Odlet\u011bt odsud… pry\u010d.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b trochu tam dole… hmm… jo p\u0159esn\u011b tam.“ Sm\u011bruje\u0161 m\u00e9 ruce na tv\u00fdch z\u00e1dech, aby dok\u00e1zaly ukonej\u0161it tv\u00e9 bolav\u00e9 t\u011blo. P\u0159edklon\u00edm se a m\u00e9 rty se dotknou tv\u00e9ho z\u00e1tylku. Oba v\u00edme, co p\u0159ijde. Stav bezt\u00ed\u017ee, ext\u00e1ze. Odevzd\u00e1v\u00e1\u0161 se mi a j\u00e1 te\u010f pat\u0159\u00edm tob\u011b. Nic n\u00e1s nem\u016f\u017ee rozd\u011blit. Nic na sv\u011bt\u011b to nedok\u00e1\u017ee….<\/div>\n
„Nesn\u00e1\u0161\u00edm v\u0161echny ty hotelov\u00e9 pokoje. M\u00e1m jich u\u017e pln\u00e9 zuby… tebe to ne\u0161tve?“ Na st\u011bn\u011b se m\u00edh\u00e1 st\u00edn z na\u0161ich propleten\u00fdch prst\u016f. Oto\u010d\u00edm hlavu na pol\u0161t\u00e1\u0159i na tebe a zad\u00edv\u00e1m se ti do tmav\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nevad\u00ed mi, kde jsem… pokud jsi tam se mnou.“ Tv\u00e1 odpov\u011b\u010f m\u011b odzbroj\u00ed. Posune\u0161 se na posteli bl\u00ed\u017e ke mn\u011b. M\u00e1lem m\u016f\u017eu c\u00edt\u00edm tvou krev, kter\u00e1 ti proud\u00ed v \u017eil\u00e1ch. Ka\u017edou tvou pulzuj\u00edc\u00ed bu\u0148ku. Us\u00edn\u00e1m… jako v r\u00e1ji.<\/div>\n
*<\/div>\n
Jak dlouho \u010dlov\u011bk zvl\u00e1dne n\u011bco skr\u00fdvat?<\/em><\/div>\n
I cel\u00e9 roky, je-li to nutn\u00e9. Nikdy jsem nev\u011b\u0159il, \u017ee bych mohl m\u00edt takov\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. \u017de bych opravdu poznal l\u00e1sku. Nehynouc\u00ed, v\u00e1\u0161nivou. Tak silnou, \u017ee p\u0159ekon\u00e1 v\u0161e. Je jako m\u016fj ochr\u00e1nce. Kdy\u017e u\u017e j\u00e1 s\u00e1m nem\u016f\u017eu bojovat, v\u00edm, \u017ee m\u00e1m n\u011bco, co dok\u00e1\u017ee bojovat m\u00edsto m\u011b. A v\u00edm, \u017ee m\u00e1m pro co bojovat. Pro tebe…<\/em><\/div>\n
*<\/div>\n
„Tome? Bille! No tak, d\u011blejte! Vst\u00e1vat… za chv\u00edli m\u00e1te rozho..“ C\u00edt\u00edm jak ses vedle m\u011b prudce posadil. Sly\u0161\u00edm, jak se sna\u017e\u00ed\u0161 na\u0161eho mana\u017eera p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee v\u011bci se nemaj\u00ed tak, jak vypadaj\u00ed. Zmaten\u011b otev\u0159u o\u010di, ale st\u00e1le se nem\u016f\u017eu zbavit pocitu, \u017ee je to jen sen. No\u010dn\u00ed m\u016fra.<\/div>\n
Davidovy o\u010di t\u011bkaj\u00ed z rozh\u00e1zen\u00fdch kousk\u016f \u0161atstva na na\u0161e obli\u010deje a mn\u011b p\u0159ijde jako kdybych m\u011bl pravdu napsanou na \u010dele. Jako vyp\u00e1len\u00fd znak, kter\u00fd z\u00e1\u0159\u00ed a \u017ehne.<\/div>\n
Us\u00edn\u00e1m v r\u00e1ji a probouz\u00edm se v pekle…<\/div>\n
„Davide! Tak st\u016fj, sly\u0161\u00ed\u0161?! Da-Gustave?“<\/div>\n
„Co je? Stalo se n\u011bco? Ah… m\u016fj Bo\u017ee!!“<\/div>\n
Vid\u00edm dva z nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edch lid\u00ed jak se k n\u00e1m ot\u00e1\u010d\u00ed z\u00e1dy. Vid\u00edm to znechucen\u00ed. Vid\u00edm odsouzen\u00ed.<\/div>\n
*<\/div>\n
Jak moc se mohou v\u011bci doopravdy pokazit, p\u0159esto\u017ee jsou pro v\u00e1s to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed na sv\u011bt\u011b? Jak moc si budete muset vytrp\u011bt s v\u011bdom\u00edm, \u017ee u\u017e to nikdy nebude dobr\u00e9? \u017de u\u017e nejste schopni slepit st\u0159\u00edpky z t\u00e9 cennosti, kterou jste si tak ope\u010dov\u00e1vali?Jak dlouho to \u010dlov\u011bk doopravdy vydr\u017e\u00ed? Jak dlouho dok\u00e1\u017ee nepodlehnout?<\/em><\/div>\n
*<\/em><\/div>\n
„To v\u00e1\u017en\u011b nen\u00ed tak, jak to vypad\u00e1!“ Tv\u016fj t\u00f3n hlasu je t\u00e9m\u011b\u0159 hysterick\u00fd. A j\u00e1 p\u0159esto nejsem schopen \u0159\u00edct nic. Jako bych v\u0161echna slova, kter\u00e1 chci vypustit, t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm ne\u017e je \u0159eknu, zapomn\u011bl.<\/div>\n
„Tak mi to vysv\u011btli! CO to m\u00e1 znamenat? V\u00e1l\u00edte se tady spolu v posteli! CO to m\u00e1 teda podle tebe b\u00fdt?“<\/div>\n
„Bill… on… se v noci ob\u010das boj\u00ed…“ \u0159eknu to potichu, p\u0159esto se t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b pozornost obr\u00e1t\u00ed na m\u011b.<\/div>\n
Nev\u00edm, zda n\u011bkdo takov\u00e9 l\u017ei opravdu uv\u011b\u0159\u00ed, ale t\u0159eba douf\u00e1m v to, \u017ee v zoufalstv\u00ed a \u0161oku se \u010dlov\u011bk upne na cokoli.<\/div>\n
Z \u00fast Davida se vydere jak\u00fdsi p\u0159er\u00fdvan\u00fd v\u00fddech. Gustav si pouze sedne poslepu do k\u0159esla a z\u00edr\u00e1 z okna.<\/div>\n
Tomuhle se tedy \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee ka\u017ed\u00e1 vte\u0159ina trv\u00e1 tak nesnesiteln\u011b dlouho, a\u017e m\u00e1te pocit, \u017ee to nevydr\u017e\u00edte.<\/div>\n
„J\u00e1… j\u00e1… mus\u00edm na vzduch…“ za Davidem n\u00e1sleduje i Gustav a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee u\u017e te\u010f m\u016f\u017eu \u0159\u00edct: Sbohem p\u0159\u00edteli.<\/div>\n
„Tome!“ Tv\u016fj vyd\u011b\u0161en\u00fd hl\u00e1sek se ke mn\u011b p\u0159ikr\u00e1d\u00e1 stejn\u011b jako tv\u00e9 t\u0159esouc\u00ed se ruce.<\/div>\n
„Ne – nedot\u00fdkej se m\u011b te\u010f, pros\u00edm.“ S\u00e1m nev\u00edm, pro\u010d t\u011b odm\u00edt\u00e1m.<\/div>\n
„Ale… ale j\u00e1 t\u011b te\u010f pot\u0159ebuju!“<\/div>\n
„Promi\u0148… ne-nejde to.“ Sly\u0161\u00edm ta slova jakoby byla ciz\u00ed.<\/div>\n
„Nejde to? Co nejde? Proboha! Oni to p\u0159e\u017eijou! No tak jsme spolu byli v posteli… a co? V\u0161ichni v\u00ed, \u017ee jsme si bl\u00edzc\u00ed, tak o co jde?“<\/div>\n
„Ty… ty to nech\u00e1pe\u0161. Nech\u00e1pe\u0161 to.“<\/div>\n
„Co to pov\u00edd\u00e1\u0161?!“ Kapka mo\u0159e se ti rozlije po tv\u00e1\u0159i. Ruka ji n\u00e1sleduje, aby mohla jej\u00ed tok v p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed vte\u0159in\u011b utnout. Postav\u00ed\u0161 se p\u0159ede mne. Nut\u00ed\u0161 m\u011b d\u00edvat se ti p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Prohr\u00e1li jsme?<\/div>\n
„Tohle nen\u00ed konec, Tome! No tak! Pod\u00edvej se na m\u011b! D\u00edvej se! Oba v\u00edme, co je pro n\u00e1s d\u016fle\u017eit\u00e9, a\u0165 se stane cokoli… je to tak? \u017de je to tak?“ jakoby ti ka\u017ed\u00e9 slovo ub\u00edralo s\u00edlu a na konci u\u017e pouze \u0161ept\u00e1\u0161. Jako \u0161eptaj\u00ed stromy sv\u00e9 tajemstv\u00ed tmav\u00e9 noci.<\/div>\n
C\u00edt\u00edm se, jako bych se rozpou\u0161t\u011bl. Ta pevn\u00e1 p\u016fda, na kter\u00e9 stoj\u00edm u\u017e nen\u00ed nic v\u00edc ne\u017e ba\u017eina, do kter\u00e9 se propad\u00e1m hloub a hloub. A vskutku nen\u00ed nic, co by m\u011b mohlo vyt\u00e1hnout. Proto\u017ee a\u0165 u\u017e chci nebo ne, v\u00edm – c\u00edt\u00edm pravdu. \u017de tohle nen\u00ed konec? Brat\u0159\u00ed\u010dku… kdy p\u0159estane\u0161 b\u00fdt tak d\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd… tak naivn\u00ed?<\/div>\n
*<\/div>\n
„Hele… Davide… poslouchej m\u011b, ano? J\u00e1 v\u00edm, jak to asi vypadalo, ale doopravdy – j\u00e1 ti p\u0159\u00edsah\u00e1m. Mezi n\u00e1mi nen\u00ed nic! Nic ne\u017e pouh\u00e9 bratrsk\u00e9 pouto. A jakkoli se ti to te\u010f zd\u00e1 absurdn\u00ed a j\u00e1 nev\u00edm, co v\u0161echno, pros\u00edm v\u011b\u0159 mi. Jen mi v\u011b\u0159…“<\/div>\n
„Tome… j\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm, co si m\u00e1m myslet. V\u017edy\u0165 – proboha! Je to tak nechutn\u00e9!“<\/div>\n
*<\/div>\n
Zrn\u00ed\u010dko po zrnku. Sklouz\u00e1vaj\u00ed mezi m\u00fdmi prsty kous\u00ed\u010dky m\u00e9ho sv\u011bta a propad\u00e1vaj\u00ed se d\u00e1l do \u010dern\u00e9 hloubky.<\/em><\/div>\n
Bolelo to jako \u0161lehnut\u00ed bi\u010dem. Jako dob\u0159e m\u00ed\u0159en\u00e1 r\u00e1na na tv\u00e1\u0159.<\/em> Nechutn\u00e9. Doopravdy se to tak n\u011bkomu m\u016f\u017ee jevit?<\/em> Nechutn\u00e9. Tak\u017ee v\u0161echnu tu and\u011blskou kr\u00e1su jsem si namlouval? V\u0161echno to byl jen p\u0159elud?<\/em><\/div>\n
*<\/em><\/div>\n
„Tak co ti \u0159\u00edkal?“ vyhrkne\u0161 na m\u011b, jakmile vstoup\u00edm do dve\u0159\u00ed. Jen s velk\u00fdmi obt\u00ed\u017eemi se mi poda\u0159\u00ed p\u0159inutit m\u00e9 my\u0161len\u00ed dostat zase na zem.<\/div>\n
„Nic… nic, co by se nedalo o\u010dek\u00e1vat,“ unaven\u011b pohod\u00edm hlavou a sednu si na m\u011bkkou postel.<\/div>\n
„Bille… mysl\u00edm, \u017ee oba v\u00edme, \u017ee takhle u\u017e to d\u00e1l nep\u016fjde. Kdyby se to dostalo ven… Prost\u011b j\u00e1 s t\u00edmhle rizikem u\u017e d\u00e1l nem\u016f\u017eu. Dostali jsme \u0161anci a my ji promarnili a…“ nedok\u00e1\u017eu zabr\u00e1nit, aby se m\u00e9 t\u011blo rozt\u0159\u00e1slo potla\u010dovan\u00fdm pl\u00e1\u010dem.<\/div>\n
*<\/div>\n
Takhle to tedy zn\u00ed? Tak trpce? A nikdo nic ne\u0159\u00edkal o bolesti.<\/em><\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 jsem slaboch, ale v\u00edm, \u017ee je to spr\u00e1vn\u00e9 rozhodnut\u00ed. A spr\u00e1vn\u00e1 rozhodnut\u00ed nemus\u00ed b\u00fdt v\u017edycky lehk\u00e1.<\/em><\/div>\n
*<\/div>\n
„T\u00edm… t\u00edm chce\u0161 \u0159\u00edct? Ty \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee… \u017ee my dva…?“<\/div>\n
Ned\u00edv\u00e1m se na tebe. Nic na sv\u011bt\u011b by m\u011b nedonutilo se ti te\u010f pod\u00edvat do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nen\u00ed to spr\u00e1vn\u00e9 Bille….“ chab\u011bj\u0161\u00ed, by\u0165 pravdiv\u011bj\u0161\u00ed obhajobu jsem nena\u0161el.<\/div>\n
„Tak\u017ee doopravdy… konec?“ sesune\u0161 se na podlahu.<\/div>\n
„Konec…“ m\u00e1 \u00fasta zopakuj\u00ed to ohavn\u00e9 slovo.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 to jen tak skon\u010dit! To… nejde! Nem\u016f\u017ee\u0161! V\u017edy\u0165 jsme brat\u0159i – dvoj\u010data!“<\/div>\n
„No pr\u00e1v\u011b!“<\/div>\n
*<\/em><\/div>\n
A\u010dkoli m\u00e9 srdce pl\u00e1\u010de – vlastn\u011b ne. \u017d\u00e1dn\u00e9 srdce u\u017e nem\u00e1m. Vyrvali mi jej, kdy\u017e m\u011b donutili ud\u011blat tohle. A a\u010dkoli m\u00e1 du\u0161e k\u0159i\u010d\u00ed – taky ne. Zem\u0159ela p\u0159ed chv\u00edl\u00ed.<\/em><\/div>\n
P\u0159esto, \u017ee jsem pr\u00e1zdn\u00fd a a\u010dkoli v\u00edm, \u017ee jsem ti ubl\u00ed\u017eil, jako ti u\u017e nikdo v \u017eivot\u011b neubl\u00ed\u017e\u00ed, tak i p\u0159esto v\u00edm, \u017ee takhle to mus\u00ed b\u00fdt. Snad u\u017e od po\u010d\u00e1tku jsme se \u0159\u00edtili do nezvratn\u00e9ho konce. Do tohohle konce. A proto\u017ee ne\u017eijeme v poh\u00e1dce, nikdo n\u00e1\u0161 p\u0159\u00edb\u011bh neukon\u010d\u00ed v\u011btou – \u017dili \u0161\u0165astn\u011b a\u017e do smrti. Proto\u017ee n\u00e1m to nen\u00ed souzeno. P\u0159\u00edli\u0161 jsme po\u0161pinili svou mysl zak\u00e1zanou l\u00e1skou, horlivou v\u00e1\u0161n\u00ed.<\/em><\/div>\n
***<\/div>\n
Mimochodem….j\u00e1<\/em> v\u00edm, \u017ee to nen\u00ed origin\u00e1ln\u00ed xD T\u0159eba kdyby mi to netrvalo tak dlouho napsat bylo by to trochu neot\u0159elej\u0161\u00ed ne\u017e te\u010f…co\u017e o to…koment\u00e1\u0159e zbo\u017e\u0148uji i ty \u0161patn\u00e9 xDD<\/p>\n

<\/em>autor: Lisa<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

…P\u016fvodn\u011b jednod\u00edlovka…ale trochu p\u0159etahuju, tak jsem se rozhodla to ud\u011blat po \u010d\u00e1stech xDD Douf\u00e1m, \u017ee se to bude l\u00edbit…. x)) Aaa…velik\u00e9 d\u00edky Nicky…[m\u00e9 milovan\u00e9 =*] Tak jako se jednou za \u010das na obloze objev\u00ed temn\u00e9 mraky a zakryj\u00ed n\u00e1m ve\u0161ker\u00e9 sv\u011btlo, pro<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-19509","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19509","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19509"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19509\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19509"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19509"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19509"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}