{"id":1957,"date":"2016-07-04T15:00:00","date_gmt":"2016-07-04T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1949"},"modified":"2016-07-04T15:00:00","modified_gmt":"2016-07-04T14:00:00","slug":"cassiopeia-36","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/07\/04\/cassiopeia-36\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 36."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Lid\u00e9, kte\u0159\u00ed znali Stefanii Baneovou pouze od vid\u011bn\u00ed, o n\u00ed mohli s jistotou tvrdit t\u0159i v\u011bci. Zaprv\u00e9 – m\u011bla velk\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. To si alespo\u0148 myslela v\u011bt\u0161ina klu\u010di\u010d\u00edho osazenstva \u0161koly, kter\u00e1 ani tak nevn\u00edmala ji samotnou, jako osobu neust\u00e1le kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00ed p\u0159ed n\u00ed, v lep\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b po jej\u00edm boku. Osobu, kter\u00e1 poutala v\u0161echnu pozornost, jako by snad pohlcovala ve\u0161kerou z\u00e1\u0159 a barvy sv\u011bta a ostatn\u00ed m\u011bnila v \u010derno-b\u00edl\u00e9. Jist\u00e9 v\u011bci b\u00fdvaj\u00ed p\u0159ece\u0148ov\u00e1ny, a jak to tak u\u017e chod\u00ed, jin\u00e9 bohu\u017eel nedocen\u011bny. Um\u00edte si p\u0159edstavit, kter\u00e1 z t\u011bchhle dvou pozic j\u00ed n\u00e1le\u017eela.<\/div>\n
Za druh\u00e9 – musela b\u00fdt n\u011b\u010d\u00edm hodn\u011b speci\u00e1ln\u00ed, kdy\u017e si d\u00edvka jako Mandy vybrala za nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtelkyni pr\u00e1v\u011b ji; to drobn\u00e9 nen\u00e1padn\u00e9 d\u011bv\u010de s dlouh\u00fdmi rud\u00fdmi vlasy, v\u011b\u010dn\u011b \u010derven\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi a z\u00e1p\u011bst\u00edmi pokryt\u00fdmi tuctem r\u016fzn\u011b zbarven\u00fdch kor\u00e1lkov\u00fdch n\u00e1ramk\u016f, co\u017e mo\u017en\u00e1 mohlo p\u016fsobit na prvn\u00ed pohled pon\u011bkud infantiln\u011b, ale v jej\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b bylo lehk\u00e9 tuhle drobnou nedokonalost p\u0159ehl\u00e9dnout, proto\u017ee j\u00ed stejn\u011b nikdo nikdy nev\u011bnoval pozornost. Alespo\u0148 ne tolik, kolik by si ji zaslou\u017eila.<\/div>\n
A za t\u0159et\u00ed – jej\u00ed rodina jist\u011b musela m\u00edt vlivn\u00e9 postaven\u00ed. Mandy si p\u0159\u00edsn\u011b st\u0159e\u017eila okruh sv\u00fdch zn\u00e1m\u00fdch, a pokud se cht\u011bl n\u011bkdo dostat do jej\u00ed p\u0159\u00edzn\u011b, musel nejprve proj\u00edt velice n\u00e1ro\u010dn\u00fdm hodnocen\u00edm, kter\u00e9mu stejn\u011b v\u011bt\u0161ina z uchaze\u010d\u016f nezodpov\u00eddala.<\/div>\n
\n

Stefanie se v\u0161ak o nic takov\u00e9ho sna\u017eit nemusela. Nikdy se nesna\u017eila dostat do jej\u00ed p\u0159\u00edzn\u011b. Osud to tak n\u011bjak za\u0159\u00eddil s\u00e1m a ona jen nechala \u017eivot voln\u011b plynout, ani\u017e by se pokou\u0161ela n\u011bco zm\u011bnit. M\u011bla pocit, \u017ee u\u017e jako d\u00edt\u011b nasedla na jistou vlnu, na kter\u00e9 se vezla cel\u00e1 l\u00e9ta, nechala se t\u00e1hnout sm\u011brem, kter\u00fd j\u00ed zabezpe\u010doval pohodl\u00ed a bezpe\u010d\u00ed, je\u017e nikdy p\u0159edt\u00edm neznala, tak jak\u00fd smysl by m\u011blo p\u0159\u00ed\u010dit se tomu, co m\u011bla na dosah rukou a sn\u00edt o nemo\u017en\u00e9m? Bylo to jako pou\u0161t\u011bt se do boje bez vojska a touhy vyhr\u00e1t.<\/p><\/div>\n

Jej\u00ed rodi\u010de zem\u0159eli p\u0159i autonehod\u011b, kdy\u017e bylo Stefanii p\u011bt let a od t\u00e9 doby ji vychov\u00e1vala jej\u00ed teta. S Mandy se poprv\u00e9 potkaly ve \u0161kolce. Tehdy byla mal\u00fdm zlatovlas\u00fdm d\u011bv\u010d\u00e1tkem, nevinn\u00fdm, nezka\u017een\u00fdm tu\u010dn\u00fdm bankovn\u00edm kontem sv\u00fdch rodi\u010d\u016f a jako jedno z m\u00e1la d\u011bt\u00ed si s n\u00ed hr\u00e1la dobrovoln\u011b, kde\u017eto ty ostatn\u00ed s n\u00ed mluvily, jen pokud je o to v\u00fdslovn\u011b po\u017e\u00e1dala u\u010ditelka. Zapl\u00e9tala j\u00ed vlasy, p\u016fj\u010dovala j\u00ed sv\u00e9 hra\u010dky a nosila j\u00ed kyti\u010dky drobn\u00fdch b\u00edl\u00fdch kv\u00edtk\u016f poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e Stefanie n\u00e1hodou upadla, nebo ji n\u011bco rozesmutnilo. Stefanie si byla jist\u00e1, \u017ee na\u0161la to, co hledala. Mandy byla jej\u00ed sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e1 du\u0161e. M\u011bla ji r\u00e1da takovou, jak\u00e1 byla, na nic se neptala, nepokou\u0161ela se na n\u00ed cokoliv zm\u011bnit. Nevadil j\u00ed dokonce ani jej\u00ed zvl\u00e1\u0161tn\u00ed p\u0159\u00edzvuk, rozd\u00edln\u00e9 zbarven\u00ed duhovek a o\u0161kliv\u011b oran\u017eov\u00e9 vlasy. Zachr\u00e1nila ji, kdy\u017e j\u00ed bylo nejh\u016f\u0159; nev\u011bdomky se stala oporn\u00fdm pil\u00ed\u0159em d\u011bv\u010d\u00e1tka, jeho\u017e sv\u011bt se zbo\u0159il s tak d\u011bsivou lehkost\u00ed, a\u017e se zd\u00e1lo, \u017ee byl pouze v\u00fdplodem jej\u00ed fantazie, ale ve skute\u010dnosti nikdy neexistoval.<\/div>\n
\n

Tehdy si sl\u00edbila, \u017ee ud\u011bl\u00e1 i nemo\u017en\u00e9, aby sv\u016fj mal\u00fd dluh v\u016f\u010di tomu and\u00edlkovi splatila. I ona cht\u011bla b\u00fdt jednou na jej\u00edm m\u00edst\u011b. Ochra\u0148ovat ji, poskl\u00e1dat ji z \u00falomk\u016f ve chv\u00edli, kdy ji rozt\u0159\u00ed\u0161t\u00ed nezn\u00e1m\u00e1 bolest, b\u00fdt u n\u00ed, kdy\u017e v\u0161echno sv\u011btlo sv\u011bta najednou zmiz\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Steff, pros\u00edm t\u011b, mohla by ses d\u00edvat, kam \u0161lape\u0161? P\u0159i\u0161l\u00e1pla jsi mi sukni.“<\/div>\n
\u010cervenovl\u00e1ska p\u0159ekvapen\u011b zamrkala, zvedla tv\u00e1\u0159 a jej\u00ed o\u010di se okam\u017eit\u011b setkaly s otr\u00e1ven\u00fdm pohledem, jeho\u017e mod\u0159 byla jak\u00fdmsi zvl\u00e1\u0161tn\u00edm zp\u016fsobem v\u00fdrazn\u011bj\u0161\u00ed poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se zlobila. Jakoby ji hn\u011bv a pobou\u0159en\u00ed d\u011blal je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Vn\u00edmala to tak pouze ona? Dok\u00e1zala rozeznat i tyhle t\u00e9m\u011b\u0159 neviditeln\u00e9 drobn\u016fstky jen d\u00edky tomu, kolik \u010dasu str\u00e1vila v jej\u00ed bl\u00edzkosti?<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026 omlouv\u00e1m se,“ \u0159ekla ti\u0161e a p\u0159ehodila si zbloudil\u00fd pramen dlouh\u00fdch vlas\u016f za rameno. P\u0159i tom pohybu se z nich uvolnila ovocn\u00e1 v\u016fn\u011b a ona se v duchu pousm\u00e1la. „Jen jsem se zamyslela.“ Sklopila o\u010di a pohl\u00e9dla stranou. Nem\u011bla r\u00e1da, kdy\u017e j\u00ed Mandy hled\u011bla do o\u010d\u00ed. Jako d\u00edt\u011b tenhle probl\u00e9m nikdy nem\u011bla, ale od chv\u00edle, co s posm\u011b\u0161n\u00fdm \u00fasm\u011bvem a jak\u00fdmsi zadostiu\u010din\u011bn\u00edm mluvila o podivnosti jej\u00ed o\u010d\u00ed, bylo n\u011bco jinak.<\/div>\n
\n
„Posledn\u00ed dobou p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161 n\u011bjak \u010dasto.“ Mandy rozmrzele pozdvihla jedno obo\u010d\u00ed. „Mohla by ses pros\u00edm soust\u0159edit? Pokud jsi zapomn\u011bla, hled\u00e1me Toma.“<\/div>\n
„Ne, samoz\u0159ejm\u011b \u017ee jsem nezapomn\u011bla,“ \u0161pitla a omluvn\u011b zakroutila hlavou. „Je\u0161t\u011b jednou se omlouv\u00e1m.“<\/div>\n
„No to bys m\u011bla! Pod\u00edvej se, jak te\u010f vypad\u00e1m.“<\/div>\n
Stefanie se nezmohla na v\u00edc ne\u017e na zmaten\u00e9 pootev\u0159en\u00ed rt\u016f. Pohotov\u011b sklonila hlavu, aby zkontrolovala \u0161kody, kter\u00e9 nap\u00e1chala svou neopatrnou ch\u016fz\u00ed s hlavou v oblac\u00edch, ale nev\u0161imla si ni\u010deho. Ani sebemen\u0161\u00edho fl\u00ed\u010dku. Jej\u00ed sukn\u011b byla stejn\u011b dokonal\u00e1 jako r\u00e1no, kdy j\u00ed s obdivn\u00fdm \u00fasm\u011bvem \u0159ekla, \u017ee by si i ona p\u0159\u00e1la takovou.<\/div>\n
„Nev\u00edm, jestli si to neuv\u011bdomuje\u0161, nebo jsi tak hloup\u00e1, \u017ee ti to nedoch\u00e1z\u00ed, ale nesm\u00edm ud\u011blat ani nejmen\u0161\u00ed chybu. Mus\u00edm b\u00fdt naprosto dokonal\u00e1. Rozum\u00ed\u0161 tomu?“<\/div>\n
Nerozum\u011bla. „Ano, rozum\u00edm, j\u00e1 jen\u2026“<\/div>\n
„Dost u\u017e t\u011bch \u0159e\u010d\u00ed.“ Mandy zjevn\u011b nem\u011bla sv\u016fj den. Um\u011bla b\u00fdt nep\u0159\u00edjemn\u00e1, dost \u010dasto se Stefani\u00ed jednala jako s mal\u00fdm d\u00edt\u011btem a t\u00e9m\u011b\u0159 neust\u00e1le se na ni d\u00edvala skrz prsty, ale u\u017e dlouho se nec\u00edtila v jej\u00ed p\u0159\u00edtomnosti tak \u0161patn\u011b, jako te\u010f. N\u011bco j\u00ed muselo rozzlobit. Nebo n\u011bkdo.<\/div>\n
\n

Necht\u011bla ji podr\u00e1\u017edit je\u0161t\u011b v\u00edc a tak se rad\u011bji neptala na d\u016fvod jej\u00ed \u0161patn\u00e9 n\u00e1lady a poslu\u0161n\u011b vykro\u010dila za n\u00ed, kdy\u017e Mandy chvatn\u011b pohodila zlatou h\u0159\u00edvou a vykro\u010dila sm\u011brem k j\u00eddeln\u011b.<\/p><\/div>\n

Prsty lev\u00e9 ruky se dotkla barevn\u00fdch n\u00e1ramk\u016f na sv\u00e9m prav\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed, p\u0159esn\u011b jak to d\u011bl\u00e1vala poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e j\u00ed bylo nejh\u016f\u0159 a sna\u017eila se nevid\u011bt Mandy takovou, jak\u00e1 je te\u010f. Po\u0159\u00e1d doufala, \u017ee se n\u011bco zm\u011bn\u00ed, \u017ee bude zase v\u0161echno takov\u00e9 jako d\u0159\u00edv, \u017ee v jej\u00edch o\u010d\u00edch znova spat\u0159\u00ed laskav\u00fd pohled d\u011bv\u010d\u00e1tka, kter\u00fdm b\u00fdvala kdysi. Jej\u00ed r\u00e1zn\u00fd krok a strnul\u00e1 ramena v\u0161ak nesv\u011bd\u010dila o tom, \u017ee by se n\u011bco takov\u00e9ho m\u011blo v bl\u00edzk\u00e9 dob\u011b st\u00e1t. Mandy s l\u00edbezn\u00fdm \u00fasm\u011bvem a m\u011bkk\u00fdm odleskem v o\u010d\u00edch pat\u0159ila minulosti, byla jen duchem vzpom\u00ednek, kter\u00e9 u\u017e nebylo mo\u017en\u00e9 vr\u00e1tit zp\u011bt.<\/div>\n
Kr\u00e1\u010dely sotva dv\u011b minuty, kdy\u017e Mandy znovu ne\u010dekan\u011b zastala na m\u00edst\u011b a Stefanie do n\u00ed op\u011bt ne\u0161ikovn\u011b vrazila. Siln\u011b stiskla v\u00ed\u010dka k sob\u011b v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed dal\u0161\u00edho k\u00e1z\u00e1n\u00ed, ale kupodivu se nic ned\u011blo. Jako by Mandy \u00fapln\u011b zapomn\u011bla, \u017ee stoj\u00ed za jej\u00edmi z\u00e1dy.<\/div>\n
„\u0158ekni mi-“ jej\u00ed hlas se dal najednou p\u0159irovnat k zlostn\u00e9mu sy\u010den\u00ed. Vyslovovala jednotliv\u00e1 slova pomalu a s d\u016frazem; zd\u00e1lo se, \u017ee j\u00ed d\u011bl\u00e1 probl\u00e9m poskl\u00e1dat je do oby\u010dejn\u00e9 v\u011bty. „V jak\u00e9m pok\u0159iven\u00e9m paraleln\u00edm vesm\u00edru to vlastn\u011b \u017eijeme?!“<\/div>\n
Stefanie neodpov\u011bd\u011bla. Co m\u011bla na n\u011bco takov\u00e9ho \u0159\u00edct? Mandy st\u00e1la ve dve\u0159\u00edch do j\u00eddelny a nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fd pohled up\u00edrala kamsi do d\u00e1lky, zat\u00edmco neust\u00e1le napr\u00e1zdno otev\u00edrala a zav\u00edrala \u00fasta, neschopna \u0159\u00edct n\u011bco dal\u0161\u00edho. „Tohle je snad zl\u00fd sen,“ vydechla po chv\u00edli a vz\u00e1p\u011bt\u00ed ost\u0159e nas\u00e1la vzduch nosem, p\u0159ipom\u00ednaje rozzu\u0159en\u00e9ho b\u00fdka t\u011bsn\u011b p\u0159ed \u00fatokem.<\/div>\n
\n

Stefanie to u\u017e nevydr\u017eela, postavila se na \u0161pi\u010dky a nahl\u00e9dla j\u00ed p\u0159es rameno. I na sv\u00fdch vyv\u00fd\u0161en\u00fdch podpatc\u00edch m\u011bla co d\u011blat, aby vid\u011bla do d\u00e1lky. Chv\u00edli se zmaten\u011b rozhl\u00ed\u017eela kolem, zv\u011bdav\u00fdm pohledem rentgenovala okol\u00ed tak, jak to v\u00eddala u Mandy. Nakonec spat\u0159ila to, co Mandy tolik rozru\u0161ilo.<\/p><\/div>\n

J\u00eddelna byla t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u00e1zdn\u00e1, zapln\u011bn\u00fdch bylo m\u00e9n\u011b ne\u017e p\u011bt stol\u016f.<\/div>\n
Jen jeden z nich v\u0161ak poutal nejv\u00edce pozornosti. Jen jeden se zd\u00e1l b\u00fdt pon\u011bkud vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ty ostatn\u00ed a stejn\u011b jako Mandy byl i on jedin\u00fdm p\u0159edm\u011btem v m\u00edstnosti, kter\u00fd do sebe pohlcoval ve\u0161kerou z\u00e1\u0159 slunce odr\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed se od vysok\u00fdch oken, a m\u011bnil zbytek j\u00eddelny v jakousi nesourodou nev\u00fdraznou masu \u0161ed\u00e9 barvy, v n\u00ed\u017e se sem tam ozval hlasit\u00fd sm\u00edch nebo ozv\u011bna rozhovor\u016f ostatn\u00edch student\u016f.<\/div>\n
Trojice chlapc\u016f u stolu byla natolik zabr\u00e1na do rozhovoru, a\u017e se zd\u00e1lo, \u017ee v\u016fbec nevn\u00edmaj\u00ed zbytek osazenstva. Nejbl\u00ed\u017ee k oknu sed\u011bl Tom. Na pohledn\u00e9 tv\u00e1\u0159i m\u011bl zamra\u010den\u00fd v\u00fdraz; zd\u00e1lo se, \u017ee se pln\u011b soust\u0159ed\u00ed na kresbu, kterou vytv\u00e1\u0159el na velk\u00e9 b\u00edl\u00e9 s\u00e1d\u0159e chlapce sed\u00edc\u00edho vedle n\u011bj. Stefanie p\u0159ekvapen\u011b zamrkala, kdy\u017e si uv\u011bdomila, \u017ee se jedn\u00e1 o jejich spolu\u017e\u00e1ka, s n\u00edm\u017e posledn\u00ed dobou tr\u00e1vil Tom tolik \u010dasu. Za jin\u00fdch okolnost\u00ed by si toho v\u016fbec nev\u0161imla, ale jeliko\u017e o t\u00e9hle nov\u011b vytvo\u0159en\u00e9 dvojici poslouchala z \u00fast sv\u00e9 kamar\u00e1dky t\u00e9m\u011b\u0159 neust\u00e1le, nedalo se tomu nev\u011bnovat pozornost.<\/div>\n
\n

Tom p\u0159ed Billov\u00fdm zv\u011bdav\u00fdm pohledem urputn\u011b chr\u00e1nil sv\u016fj v\u00fdtvor volnou rukou a poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se \u010dernovl\u00e1sek sna\u017eil nahl\u00e9dnout skrz tuto bari\u00e9ru, hrav\u011b zavrt\u011bl hlavou a vypl\u00e1zl na n\u011bj jazyk.<\/p><\/div>\n

Bill se dnes zd\u00e1l b\u00fdt pon\u011bkud jin\u00fd. Nebyla si jist\u00e1, \u010d\u00edm to bylo. Mo\u017en\u00e1 \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd zdobil jeho rty a mo\u017en\u00e1 t\u00edm, \u017ee jej poprv\u00e9 vid\u011bla obklopen\u00e9ho lidmi, i kdy\u017e se jednalo pouze o jejich malou skupinku.<\/div>\n
Posledn\u00edm z trojice byl Andreas.<\/div>\n
P\u0159i pohledu na n\u011bj j\u00ed okam\u017eit\u011b zr\u016f\u017eov\u011bly tv\u00e1\u0159e a ona automaticky sklonila tv\u00e1\u0159, v hloubi du\u0161e doufala, \u017ee si Mandy nev\u0161imla jej\u00ed n\u00e1hl\u00e9 nervozity a divok\u00e9ho bu\u0161en\u00ed srdce, kter\u00e9 ji nutilo hlasit\u011bji lapat po dechu.<\/div>\n
Spustila ruku a znovu se dotkla sv\u00fdch n\u00e1ramk\u016f. N\u011bkolikr\u00e1t se zhluboka nadechla nosem a pomalu vydechla vzduch \u00fasty. Musela se uklidnit. Jak u\u017e to bylo dlouho? Tak sto let? P\u0159ipadalo j\u00ed to i d\u00e9le. \u010clov\u011bk by si myslel, \u017ee si za takovou dobu na tyhle pocity zvykne, ale kdepak. Byla stejn\u011b strnul\u00e1 a rozechv\u011bl\u00e1 jako v den, kdy se poprv\u00e9 setkali. Tehdy j\u00ed Andreas je\u0161t\u011b v\u011bnoval \u00fasm\u011bv a obdivn\u00fdm pohledem prol\u00e9tl jej\u00ed ho\u0159\u00edc\u00ed obli\u010dej, vz\u00e1p\u011bt\u00ed se v\u0161ak vedle n\u00ed vyno\u0159ila Mandy a bylo po v\u0161em.<\/div>\n
\n

„No tohle snad nemysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b!“ zaslechla Stefanie zn\u00e1mou nespokojenost a op\u011bt se ocitla v p\u0159\u00edtomnosti, kde existovaly pouze ony dv\u011b a st\u016fl na konci j\u00eddelny. „Kr\u00e1j\u00ed mu j\u00eddlo,“ sykla.<\/p><\/div>\n

Stefanie u\u017e z toho v\u0161eho za\u010d\u00ednala b\u00fdt pon\u011bkud unaven\u00e1. U\u017e nem\u011bla pot\u0159ebu hled\u011bt Mandy p\u0159es rameno, a tak sklonila tv\u00e1\u0159, odvr\u00e1tila pohled a jemn\u011b se kousla do rtu p\u0159edt\u00edm, ne\u017e j\u00ed z \u00fast neuv\u00e1\u017een\u011b vy\u0161la n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed slova. „Pokud sis toho nev\u0161imla, m\u00e1 zlomen\u00fdch n\u011bkolik prst\u016f.“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d mu zb\u00fdv\u00e1 je\u0161t\u011b druh\u00e1 ruka. No snad ho nebude taky krmit.“<\/div>\n
Stefanie nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zakroutila hlavou a rozhodla se ukon\u010dit to hloup\u00e9 post\u00e1v\u00e1n\u00ed mezi dve\u0159mi. Naklonila se k Mandy, aby j\u00ed dala v\u011bd\u011bt, \u017ee si sko\u010d\u00ed pro v\u011bci do t\u0159\u00eddy a pak p\u016fjde vr\u00e1tit kn\u00ed\u017eku do knihovny, n\u011bkolik vte\u0159in post\u00e1vala na m\u00edst\u011b a marn\u011b o\u010dek\u00e1vala n\u011bjakou reakci, pohledem ji p\u0159\u00edmo vyb\u00edzela k tomu, aby n\u011bco \u0159ekla, cokoliv, \u010d\u00edm\u017e by projevila alespo\u0148 minim\u00e1ln\u00ed z\u00e1jem, ale nestalo se tak. Oto\u010dila se na pat\u011b a vykro\u010dila sm\u011brem k masivn\u00edmu to\u010dit\u00e9mu schodi\u0161ti, ani\u017e by jen jedinkr\u00e1t zvedla pohled k osob\u00e1m, kter\u00e9 m\u00edjela. Pro\u010d taky? Bez n\u00ed nebyla ni\u010d\u00edm. Nev\u011bnovali j\u00ed pozornost. Neexistovala. A moc dob\u0159e to v\u011bd\u011bla.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

„Jak \u017ee se to jmenuje?“ zopakoval Tom svou ot\u00e1zku a o\u010dima i nad\u00e1le z\u016fst\u00e1val viset na barevn\u00fdch flec\u00edch na s\u00e1d\u0159e, kter\u00e9 m\u011bly p\u016fvodn\u011b symbolizovat r\u016fzn\u00e9 obrazce. Opravdu doufal, \u017ee jen \u0161patn\u011b sly\u0161el.<\/p><\/div>\n

„Andrit\u00edda,“ zopakoval Andy py\u0161n\u011b a za\u0161ermoval jim s vidli\u010dkou plnou p\u00e1liv\u00fdch t\u011bstovin p\u0159\u00edmo p\u0159ed nosem. „No \u0159ekn\u011bte, u\u017e jste n\u011bkdy sly\u0161eli tak skv\u011bl\u00e9 jm\u00e9no?“<\/div>\n
Bill se n\u00e1padn\u011b naklonil dop\u0159edu; zd\u00e1lo se, \u017ee se sna\u017e\u00ed cel\u00fd sv\u016fj obli\u010dej zabo\u0159it do velk\u00e9 tlust\u00e9 knihy, kterou zrovna studoval, a ani to mu nepomohlo dostate\u010dn\u011b zamaskovat jeho t\u0159esouc\u00ed se ramena a rozechv\u011bl\u00e9 rty, do nich\u017e se v\u0161emo\u017en\u011b kousal, jen aby p\u0159emohl sm\u00edch. Tom si s t\u00edm na rozd\u00edl od n\u011bj takov\u00e9 starosti ned\u011blal, zvedl tv\u00e1\u0159 od kreslen\u00ed, a kdy\u017e si v\u0161iml Andreasova v\u00e1\u017en\u00e9ho v\u00fdrazu, p\u0159evalil se dozadu a propukl v sm\u00edch.<\/div>\n
„Bo\u017ee, Andy, tohle nem\u016f\u017ee\u0161 myslet v\u00e1\u017en\u011b,“ \u0159ekl se sm\u00edchem, nabodl na vidli\u010dku kousek s\u00fdrov\u00e9 pala\u010dinky a naklonil ji k Billovu obli\u010deji. „Co ti ten pes ud\u011blal?“<\/div>\n
Bill pootev\u0159el \u00fasta a s r\u016f\u017eov\u00fdmi l\u00ed\u010dky p\u0159ijal nab\u00edzen\u00e9 j\u00eddlo. Oto\u010dil se k Tomovi, aby mu pod\u011bkoval alespo\u0148 pohledem, ale to rad\u011bji d\u011blat nem\u011bl. Tom jej obda\u0159il jedn\u00edm ze sv\u00fdch nejslad\u0161\u00edch \u00fasm\u011bv\u016f, o\u010di mu p\u0159ekypovaly n\u011bhou a Bill byl opravdu r\u00e1d, \u017ee sed\u00ed, jinak by na t\u0159esouc\u00edch se nohou asi t\u011b\u017eko hledal rovnov\u00e1hu.<\/div>\n
\n

„Nen\u00ed to tak \u0161patn\u00e9,“ ozval se nesm\u011ble, kdy\u017e polkl sousto a obda\u0159il Andyho povzbudiv\u00fdm pohledem. „Jen mi to n\u011bco p\u0159ipom\u00edn\u00e1.“<\/p><\/div>\n

„N\u011bjakou nemoc,“ h\u00e1dal Tom a \u0161k\u00e1dliv\u011b Andyho pod stolem kopnul do kolene.<\/div>\n
„Artritidu!“ \u0159ekl Bill pohotov\u011b, se rty zkroucen\u00fdmi v pobaven\u00e9m \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„Nebo meningitidu,“ doplnil jej Tom se sm\u00edchem.<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e, to u\u017e by sta\u010dilo, jen mi z\u00e1vid\u00edte.“<\/div>\n
Andy na oba hrav\u011b vypl\u00e1zl jazyk, p\u0159it\u00e1hl si k sob\u011b se\u0161it s Billov\u00fdmi pozn\u00e1mkami k projektu, a kdy\u017e se mu p\u0159i pohledu na informace uvnit\u0159 zato\u010dila hlava, uznal, \u017ee to nebyl zrovna nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad. Vyloudil ze sebe zoufal\u00fd \u00fasm\u011bv, rychle se\u0161it znovu zav\u0159el a vr\u00e1til jej na hromadu k ostatn\u00edm. Zvedl ke kluk\u016fm pohled zrovna ve chv\u00edli, kdy se Tom k Billovi nakl\u00e1n\u011bl s posledn\u00edm kouskem pala\u010dinky.<\/div>\n
„Nebol\u00ed to?“ zeptal se jej n\u011b\u017en\u011b a Bill chv\u00edli om\u00e1men\u011b hled\u011bl do jeho o\u010d\u00ed, ne\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee se pt\u00e1 na jeho ruku. B\u011bhem z\u00e1pasu se sv\u00fdm str\u00fdcem, p\u0159i n\u011bm\u017e bojoval o jedin\u00fd n\u00e1dech, nevn\u00edmal \u017e\u00e1dnou bolest. Jeho k\u0159ehk\u00fdm t\u011blem koloval \u010dist\u00fd adrenalin a zoufalstv\u00ed, ve\u0161ker\u00e1 bolest byla nahrazena instinktem nut\u00edc\u00edm jej ze v\u0161ech sil bojovat o p\u0159e\u017eit\u00ed. O slovo se p\u0159ihl\u00e1sila hned dal\u0161\u00ed den, stejn\u011b jako dv\u011b v\u00fdrazn\u00e9 mod\u0159iny na Billov\u011b obli\u010deji, kter\u00e9 Tom neust\u00e1le sledoval l\u00edtostiv\u00fdm pohledem a po celou dobu bojoval s nutk\u00e1n\u00edm dot\u00fdkat se jich, jako by snad jeho dotek mohl urychlit proces hojen\u00ed.<\/div>\n
\n

„Budu v po\u0159\u00e1dku, nemus\u00ed\u0161 m\u00edt strach.“<\/p><\/div>\n

To nebyla odpov\u011b\u010f, kterou Tom pot\u0159eboval sly\u0161et. „M\u011bl jsi z\u016fstat je\u0161t\u011b dnes doma. Odpo\u010dinout si, nikdo by ti to nem\u011bl za zl\u00e9.“<\/div>\n
Bill jemn\u011b zakroutil hlavou, a kdy\u017e odpov\u00eddal, nev\u011bdomky se nakl\u00e1n\u011bl Tomov\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n
„Tomi, u\u017e jsem toho zame\u0161kal a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Zvl\u00e1dnu to, mus\u00edm to zvl\u00e1dnout a ty se na m\u011b pros\u00edm ned\u00edvej t\u00edmhle pohledem, nic z toho, co se stalo, nen\u00ed tvoje chyba.“<\/div>\n
U\u017e na prvn\u00ed pohled bylo jasn\u00e9, \u017ee se Tom chyst\u00e1 vyvr\u00e1tit Billovo tvrzen\u00ed; pocit viny a t\u00edha v\u00fd\u010ditek na n\u011bj dol\u00e9haly u\u017e hezky dlouhou dobu. Zhluboka se nadechl, otev\u0159el \u00fasta, av\u0161ak n\u011bco v Billov\u011b pohledu, n\u011bco, co tam Andreas nebyl schopen rozeznat, jej zastavilo. Stiskl rty, siln\u011b nas\u00e1l vzduch nosem a po\u0161eptal n\u011bco Billovi do ucha, se rty t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159itiskl\u00fdmi k sn\u011bhov\u00e9 poko\u017ece. Bill se jen jemn\u011b pousm\u00e1l a p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Kam \u0161el?“ zeptal se Andreas zv\u011bdav\u011b, kdy\u017e se Tom ne\u010dekan\u011b zvedl a odkr\u00e1\u010del od jejich stolu se sklon\u011bnou hlavou a rukama stisknut\u00fdma v p\u011bst. Bez jedin\u00e9ho ohl\u00e9dnut\u00ed vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed a zmizel na chodb\u011b.<\/div>\n
„Do knihovny,“ odpov\u011bd\u011bl Bill pon\u011bkud vyh\u00fdbav\u011b a znovu sklopil pohled k textu p\u0159ed sebou. Uvoln\u011bn\u00fd pramen kr\u00e1sn\u00fdch havran\u00edch vlas\u016f mu spadl do tv\u00e1\u0159e a Andreas k sv\u00e9mu vlastn\u00edmu p\u0159ekvapen\u00ed chv\u00edli bojoval s nutk\u00e1n\u00edm nat\u00e1hnout ruku a vr\u00e1tit jej na jeho p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto.<\/div>\n
„Do knihovny?“ zeptal se m\u00edsto toho nenucen\u011b a nabodnul na vidli\u010dku dal\u0161\u00ed kus t\u011bstoviny s p\u00e1livou om\u00e1\u010dkou.<\/div>\n
„Jo,“ \u0161pitl Bill.<\/div>\n
\n

Zd\u00e1lo se, \u017ee se k mluven\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 nem\u00e1. Jeho tv\u00e1\u0159e ho\u0159ely, prsty, kter\u00fdmi sv\u00edral hust\u011b popsan\u00e9 str\u00e1nky knihy, brn\u011bly a on s\u00e1m m\u011bl probl\u00e9m udr\u017eet sv\u00e9 t\u011blo ve vzp\u0159\u00edmen\u00e9 poloze a nepodlehnout chv\u011bn\u00ed, kter\u00e9 prostupovalo ka\u017edi\u010dkou bu\u0148kou jeho nitra.<\/p><\/div>\n

„Zaj\u00edmav\u00e9,“ \u0159ekl s pobaven\u00fdm \u00fa\u0161klebkem na rtech.<\/div>\n
„Co je zaj\u00edmav\u00e9?“ Bill se roztomile o\u0161il a nesm\u011ble zvedl pohled k Andreasovu obli\u010deji.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d si nedok\u00e1zal zvyknout na ten nov\u00fd pocit, kter\u00fd v n\u011bm nar\u016fstal poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se tihle dva n\u00e1hodou ocitli sami. Bylo tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed mluvit s n\u00edm, b\u00fdt v jeho bl\u00edzkosti, ani\u017e by se p\u0159itom c\u00edtil hloup\u011b a pon\u00ed\u017een\u011b tak, jak tomu b\u00fdvalo je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika m\u011bs\u00edci a vlastn\u011b cel\u00fdch p\u011bt let, co Andrease znal. Andreas mu p\u0159eci sl\u00edbil, \u017ee se zm\u011bn\u00ed, omluvil se a zd\u00e1lo se, \u017ee to tentokr\u00e1t opravdu mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b, pokud tak mohl soudit dle pohled\u016f, kter\u00e9 mu v\u011bnoval. V jeho o\u010d\u00edch vid\u011bl n\u011bco m\u011bkk\u00e9ho, n\u011bco, co p\u0159\u00edmo hrani\u010dilo se starost\u00ed.<\/div>\n
„Nic, nic, nev\u0161\u00edmej si m\u011b. J\u00e1 se jen bav\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Andreas se sm\u00edchem.<\/div>\n
„\u010c\u00edm?“<\/div>\n
„T\u011bmi va\u0161imi zoufal\u00fdmi pokusy utajit p\u0159ede mnou n\u00e1klonnost v\u016f\u010di tomu druh\u00e9mu. Nejsem padl\u00fd na hlavu, Bille. A krom toho, v\u00edm celou pravdu, vid\u011bl jsem v\u00e1s, byl jsem sou\u010d\u00e1st\u00ed cel\u00e9ho tohohle procesu a mrz\u00ed m\u011b, \u017ee se m\u011b z n\u011bj sna\u017e\u00edte vynechat. V\u00edm, co je mezi v\u00e1mi dv\u011bma a v\u016fbec mi to nevad\u00ed. Pr\u00e1v\u011b naopak, jsem moc r\u00e1d, \u017ee to dopadlo tak, jak to dopadlo. To je v\u0161echno, co k tomu m\u016f\u017eu \u0159\u00edct.“<\/div>\n
Bill se pousm\u00e1l, pomalu zav\u0159el tlust\u00fd svazek pln\u00fd slo\u017eit\u00fdch n\u00e1zv\u016f chemik\u00e1li\u00ed, podrobn\u00e9ho popisu jejich vyu\u017eit\u00ed a dlouh\u00fdch seznam\u016f ne\u017e\u00e1douc\u00edch \u00fa\u010dink\u016f. Dovolil Andreasov\u00fdm o\u010d\u00edm plout jeho tv\u00e1\u0159\u00ed a on to d\u011blal. Poprv\u00e9 si Billa prohl\u00ed\u017eel, ale nebylo v tom nic z\u00e1ke\u0159n\u00e9ho ani sexu\u00e1ln\u00edho, jen \u010dist\u00e1 zv\u011bdavost, touha po pochopen\u00ed, \u010d\u00edm byl tolik speci\u00e1ln\u00ed. V\u0161\u00edmal si jeho symetrick\u00fdch rys\u016f, jemn\u00fdch zak\u0159iven\u00ed obli\u010deje, sn\u011bhov\u00e1 k\u016f\u017ee kontrastuj\u00edc\u00ed s ebenem jeho vlas\u016f p\u016fsobila mysticky zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Bill byl kr\u00e1sn\u00fd, i kluk jako Andreas byl schopen p\u0159iznat n\u011bco takov\u00e9ho, i kdy\u017e mo\u017en\u00e1 pouze s\u00e1m p\u0159ed sebou. Jeho o\u010di v sob\u011b ukr\u00fdvaly tolik, a z\u00e1rove\u0148 nevypov\u00eddaly o k\u0159ehk\u00e9m \u010dernovl\u00e1skovi t\u00e9m\u011b\u0159 nic. Georg m\u011bl pravdu. P\u00e1r vte\u0159in v Billov\u011b bl\u00edzkosti sta\u010dilo k tomu, aby v \u010dlov\u011bku probudil ochran\u00e1\u0159sk\u00fd pud, jak\u00e9si nutk\u00e1n\u00ed b\u00fdt mu nabl\u00edzku tehdy, kdy to nebude nejv\u00edce pot\u0159ebovat, st\u0159e\u017eit jeho \u0161t\u011bst\u00ed, a on opravdu cht\u011bl b\u00fdt sou\u010d\u00e1st\u00ed toho v\u0161eho. Stra\u0161n\u011b moc.<\/div>\n
\n

„\u0160el do knihovny a \u010dek\u00e1 na m\u011b,“ vy\u0161lo z Billa nesm\u011ble d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil promluvit. P\u0159ekvapen\u011b zamrkal. „N\u011bkdy se tam sch\u00e1z\u00edme, a i kdy\u017e to mo\u017en\u00e1 bude zn\u00edt hloup\u011b, po\u0159\u00e1d trv\u00e1m na tom, aby jej nikdo nevid\u011bl v m\u00e9 bl\u00edzkosti. Nechci, aby t\u00edm utrp\u011bla jeho pov\u011bst.“<\/p><\/div>\n

„Bille,“ povzdechl si Andreas. „Lid\u00e9 nejsou slep\u00ed. Toho, \u017ee jste se sbl\u00ed\u017eili, si musel v\u0161imnout ka\u017ed\u00fd a j\u00e1 na tom neshled\u00e1v\u00e1m nic \u0161patn\u00e9ho. Tom na celou pov\u011bst stejn\u011b ka\u0161le. Jedin\u00e9, na \u010dem mu z\u00e1le\u017e\u00ed, jsi ty.“<\/div>\n
„Ale-„<\/div>\n
„U\u017e nic ne\u0159\u00edkej.“ V o\u010d\u00edch mu hrav\u011b zajisk\u0159ilo. „Okam\u017eit\u011b vsta\u0148 a ut\u00edkej za n\u00edm.“<\/div>\n
„To nem\u016f\u017eu, je\u0161t\u011b nep\u0159e\u0161lo ani-„<\/div>\n
„To je rozkaz, Bille! Ut\u00edkej, nebo ti vezmu tuhle ob\u0159\u00ed knihu a u\u017e ji nikdy neuvid\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Vyhro\u017euje\u0161 mi t\u00edm, \u017ee mi vezme\u0161 kn\u00ed\u017eku?“ zeptal se Bill pobaven\u011b, koutky rt\u016f se mu zvedly v jemn\u00e9m \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 to zn\u00ed \u0161\u00edlen\u011b, ale ano, tak\u017ee rychle b\u011b\u017e!“<\/div>\n
\n

Bill s \u00fasm\u011bvem zakroutil hlavou a s lehce nachov\u00fdmi l\u00ed\u010dky vstal. Zhluboka se nadechl a naposled p\u0159el\u00e9tl o\u010dima Andrease, kter\u00fd na stvrzen\u00ed sv\u00e9 v\u00fdhru\u017eky \u0161ermoval Billovou knihou kousek od jeho obli\u010deje. Ti\u0161e se zasm\u00e1l, sklonil tv\u00e1\u0159 a bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed vykro\u010dil sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm, za kter\u00fdmi zmizel stejn\u011b rychle jako p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed Tom.<\/p><\/div>\n

Andreas se s\u00e1m pro sebe spokojen\u011b pousm\u00e1l. Je\u0161t\u011b jednou pot\u011b\u017ekal kn\u00ed\u017eku v dlan\u00edch, ne\u017e ji vr\u00e1til na jej\u00ed p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto, a oto\u010dil se k oknu. Do tv\u00e1\u0159e mu sv\u00edtilo slunce, zah\u0159\u00edvalo jeho bledou k\u016f\u017ei a on se c\u00edtil hezky jako ji\u017e dlouho ne. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli je u\u017e Bill na m\u00edst\u011b a co asi v tuhle chv\u00edli d\u011blaj\u00ed. M\u011bl je p\u0159ed o\u010dima; jejich ho\u0159\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159e, zpocen\u00e9 ruce a t\u0159esouc\u00ed se od hlavy k pat\u011b. Usm\u00e1l se do pr\u00e1zdna a pustil se do zbytku sv\u00e9ho ob\u011bda.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Lid\u00e9, kte\u0159\u00ed znali Stefanii Baneovou pouze od vid\u011bn\u00ed, o n\u00ed mohli s jistotou tvrdit t\u0159i v\u011bci. Zaprv\u00e9 – m\u011bla velk\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. To si alespo\u0148 myslela v\u011bt\u0161ina klu\u010di\u010d\u00edho osazenstva \u0161koly, kter\u00e1 ani tak nevn\u00edmala ji samotnou, jako osobu neust\u00e1le kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00ed p\u0159ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-1957","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1957","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1957"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1957\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1957"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1957"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1957"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}