{"id":19595,"date":"2008-03-19T05:40:00","date_gmt":"2008-03-19T04:40:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19554"},"modified":"2008-03-19T05:40:00","modified_gmt":"2008-03-19T04:40:00","slug":"rozum-a-cit-ii-69","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/19\/rozum-a-cit-ii-69\/","title":{"rendered":"Rozum a cit II 69."},"content":{"rendered":"
Le\u017eel na posteli a jeho \u010dern\u00e9 vlasy se rozprost\u00edraly na b\u011blostn\u00e9m pol\u0161t\u00e1\u0159i. Ti\u0161e hladil Marcusova z\u00e1da a o\u010di m\u011bl p\u0159itisknut\u00e9 ke stropu nad svoj\u00ed hlavou. Nemyslel, prost\u011b nemyslel, absolutn\u011b vypojil z provozu v\u0161echny sv\u00e9 rozumov\u00e9 bu\u0148ky a varovn\u00e9 alarmy ve sv\u00e9 hlav\u011b. Netu\u0161il, jak dlouho u\u017e takhle le\u017eeli, jak dlouho p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl prsty po jeho nah\u00e9 hrudi nechal si \u0161eptat n\u011bco \u00fa\u017easn\u00e9ho. Znovu jej objal a pol\u00edbil, sly\u0161el jej jak zavzdychal a propletl svou dla\u0148 s tou jeho, celou dobu jej takhle dr\u017eel za ruku, snad aby mu n\u011bkam nezmizel. Hladil Billa n\u011b\u017en\u011b a s tou nejv\u011bt\u0161\u00ed jemnost\u00ed, jak\u00e9 byl schopen, byl jako ve sn\u00e1ch, nemohl si zvyknout na ten pocit, na ten pocit, kter\u00fd jej \u00fapln\u011b oslepoval. On byl tady. Tady s n\u00edm, dr\u017e\u00ed jej v n\u00e1ru\u010di a on v\u0161echny ty doteky op\u011btuje, bo\u017ee, v n\u011bco tak odv\u00e1\u017en\u00e9ho by si netroufnul ani doufat. U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e1 p\u0159evaha, \u017e\u00e1dn\u00e9 n\u00e1sil\u00ed. A Bill to v\u011bd\u011bl. V\u011bd\u011bl, \u017ee mu pln\u00ed jeho nejv\u011bt\u0161\u00ed touhu, \u017ee a\u017e odejde z t\u011bchto dve\u0159\u00ed, Marcus bude \u0161\u0165astn\u00fd. Litoval sv\u00fdch chyb a vytrp\u011bl si za n\u011b. Zaslou\u017e\u00ed si odpu\u0161t\u011bn\u00ed. C\u00edtil, jak jej n\u011b\u017en\u011b l\u00edb\u00e1 na tv\u00e1\u0159. Pomalu jej od sebe odstr\u010dil a zlehka se nadzvednul na loktech. Zam\u00ed\u0159il prsty ke sv\u00fdm kalhot\u00e1m a odhodlan\u011b rozepnul sponu sv\u00e9ho p\u00e1sku. Marcus najednou zastavil jeho dla\u0148.<\/div>\n
„Ne. Tohle ne. Je brzy, p\u0159\u00edli\u0161 brzy a to j\u00e1 nechci. V\u00edm, \u017ee si nejsi jist\u00fd, \u017ee nejsi ani zdaleka p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd o tom, \u017ee to skute\u010dn\u011b chce\u0161 a to by bylo, jako bych t\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 zn\u00e1silnil. Du\u0161evn\u011b. Chci abys p\u0159i\u0161el, a\u017e si bude\u0161 jist\u00fd. A\u017e se s\u00e1m rozhodne\u0161. Te\u010f t\u011b odvezu dom\u016f,“ pohladil jej prstem po tv\u00e1\u0159i a s t\u011b\u017ek\u00fdm v\u00fdrazem vstal.<\/div>\n
Bill pozoroval, jak silnice za okny rychle m\u00edj\u00ed a p\u0159em\u00fd\u0161lel. M\u011bl v\u00fd\u010ditky, jist\u011b, to co d\u011blal, nem\u011blo \u017e\u00e1dn\u00e9 logick\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed, nebylo to postaveno na \u017e\u00e1dn\u00fdch re\u00e1ln\u00fdch z\u00e1kladech, co\u017e Billovi nebylo podobn\u00e9. Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed by n\u011bco takov\u00e9ho nikdy neud\u011blal, ale on se c\u00edtil tak zmaten\u00fd, tak zahnan\u00fd do kouta a v\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby se n\u011bkdy potkali za jin\u00fdch podm\u00ednek, mo\u017en\u00e1 by bylo v\u0161echno jinak. Pousm\u00e1l se. Jin\u00fdch podm\u00ednek. Ne, nem\u011bnil by. Za nic na sv\u011bt\u011b. Tom byl pro n\u011bj v\u0161\u00edm. Byl t\u00edm nejlep\u0161\u00edm, co jej v \u017eivot\u011b potkalo, byl jeho vlastn\u00ed dokonalej\u0161\u00ed j\u00e1, byl jeho vzor a byl jeho poklad, byl jeho v\u0161echno na sv\u011bt\u011b, byl to, co by nikdy nedok\u00e1zal opustit, jeho hlas bude sly\u0161et ve sv\u00e9 hlav\u011b u\u017e nav\u011bky a jeho o\u010di mluv\u00ed jazykem ze v\u0161ech nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm. L\u00e1skou.<\/div>\n
Z my\u0161lenek jej vytrhnul fakt, \u017ee stoj\u00ed na m\u00edst\u011b. Poznal, \u017ee je doma, \u017ee stoj\u00ed p\u0159ed sv\u00fdm domem a z\u00e1clona na jednom z oken se pohybuje. Pohl\u00e9dnul na Marcuse.<\/div>\n
„Chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee v\u0161echno zl\u00e9 je zapomenuto.“ Marcuse vzal jeho hlavu do dlan\u00ed a pol\u00edbil jej na \u010delo.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ za\u0161eptal a nechal jej pomalu vystoupit. Je\u0161t\u011b dlouho pozoroval jeho siluetu vch\u00e1zej\u00edc\u00ed do \u00fast\u00ed domu. To on jej dok\u00e1zal p\u0159iv\u00e9st na tu spr\u00e1vnou cestu. To on jej tak neskute\u010dn\u011b zm\u011bnil<\/div>\n
Jakmile Bill ve\u0161el lehk\u00fdmi kroky dovnit\u0159, jeho ruce sev\u0159ela n\u011b\u010d\u00ed pa\u017ee. V hale se nesv\u00edtilo, jedin\u00e9 sv\u011btlo p\u0159ich\u00e1zelo z kuchyn\u011b, proto zde vl\u00e1dlo sp\u00ed\u0161e \u0161ero, nebezpe\u010dn\u00fd st\u00edn. Vlastn\u011b se v\u016fbec nebr\u00e1nil, v\u011bd\u011bl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e, \u017ee z\u00e1clona u okna s v\u00fdhledem na p\u0159\u00edjezdovou cestu se nepohybovala sama od sebe. Ani nep\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee by se na jeho no\u010dn\u00ed v\u00fdlet nep\u0159i\u0161lo. Tomovy ruce s n\u00edm sm\u00fdkly tak siln\u011b, \u017ee upadnul na zem. Bratr se k n\u011bmu okam\u017eit\u011b sehnul a chytil jej prudce za vlasy. Jeho o\u010di ho\u0159ely vztekem a bolest\u00ed.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi m\u011b jen neposlechl, Bille, pro\u010d?? Co t\u011b k n\u011bmu sakra po\u0159\u00e1d t\u00e1hne?! Pro\u010d v\u0161echno mus\u00ed\u0161 v\u017edycky zkazit tou tvou zatracenou nevyrovnanost\u00ed?!“ o\u010di se mu leskly, p\u0159esto nezabr\u00e1nily tup\u00e9 r\u00e1n\u011b, kter\u00e1 dopadla do Billovy tv\u00e1\u0159e. Nem\u011bl tendence d\u00e1vat si dlan\u011b p\u0159ed obli\u010dej. Dovolil Tomovi, aby si s jeho t\u011blem d\u011blal co cht\u011bl. Koneckonc\u016f u\u017e dlouho pat\u0159ilo jenom jemu. Po druh\u00e9 facce se mu spustila z nosu krev a d\u011bsiv\u011b zbarvila jeho porcel\u00e1nov\u011b b\u00edlou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Jak jsi s n\u00edm mohl sp\u00e1t? Tak \u0159ekne\u0161 mi to? Je snad v posteli lep\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1? Nedok\u00e1zal jsi odolat jeho sval\u016fm a modr\u00fdm o\u010d\u00edm? V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to ud\u011bl\u00e1\u0161, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku, kdy\u017e sem p\u0159ijel, kdy\u017e se na tebe d\u00edval a dr\u017eel t\u011b za ruku, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee nebudu m\u00edt klid, \u017ee on mi t\u011b bude cht\u00edt vz\u00edt, ale j\u00e1 prost\u011b nev\u00edm jak jsem t\u011b m\u011bl ubr\u00e1nit, Bille, j\u00e1 to nev\u00edm!“ k\u0159i\u010del hystericky a zlomen\u011b se sesunul na studenou dla\u017ebu vedle le\u017e\u00edc\u00edho bratra. Leskly se mu o\u010di.<\/div>\n
„Nespal jsem s n\u00edm,“ za\u0161eptal Bill.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e mi aspo\u0148 nel\u017ei.“<\/div>\n
„Nel\u017eu. Nebyl jsem jeho, rozum\u00ed\u0161? Nikdy m\u011b nem\u011bl, Tome. On se nikdy nedostal tam, kam jsem pustil tebe, nikomu jin\u00e9mu bych to nedovolil, s nik\u00fdm jin\u00fdm bych to nedok\u00e1zal. Od toho ve\u010dera, kdy se to stalo poprv\u00e9, jsi jedin\u00fd, s k\u00fdm jsem se miloval, jsi jedin\u00fd komu jsem pat\u0159il.“<\/div>\n
„Tak pro\u010d, Bille? Pro\u010d jsi tam proboha \u0161el? V\u011bd\u011bl jsi, \u017ee to tu\u0161\u00edm, v\u011bd\u011bl jsi, \u017ee na to p\u0159ijdu a ani ses s n\u00edm nejsp\u00ed\u0161 necht\u011bl vyspat, tak mi \u0159ekni jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d jsi tam byl!“<\/div>\n
„Pochop\u00ed\u0161 to, nejsp\u00ed\u0161 u\u017e brzy. Ale p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee jsem t\u011b necht\u011bl ranit. Byl jsem zmaten\u00fd z n\u011bj, z toho jak se zm\u011bnil, zap\u016fsobilo na m\u011b p\u0159\u00edli\u0161 siln\u011b to, jak dok\u00e1\u017eu s \u010dlov\u011bkem manipulovat, jak neskute\u010dn\u00e9 je, \u017ee jenom my\u0161lenka na m\u011b z n\u011bj ud\u011blala jin\u00e9ho \u010dlov\u011bka. A nejhor\u0161\u00ed na tom je, \u017ee poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e m\u00e1m tohle zmaten\u00e9 obdob\u00ed, stejn\u00e9 jako jsem m\u011bl s Teresou, tak v\u017edycky kdy\u017e odch\u00e1z\u00edm a nech\u00e1v\u00e1m v nich tu nad\u011bji, \u017ee to bude pokra\u010dovat d\u00e1l, \u017ee jednou se to stane, tak u\u017e v\u00edm, \u017ee k tomu nikdy nedojde. Proto\u017ee tehdy si uv\u011bdom\u00edm, jak stra\u0161n\u011b moc t\u011b miluju,“ p\u0159es slzy t\u00e9m\u011b\u0159 nemohl pokra\u010dovat, „jak stra\u0161n\u011b moc t\u011b miluju, Tome a chci abys v\u011bd\u011bl, \u017ee bych za tebe dal sv\u016fj \u017eivot, \u017ee jsi to nejdokonalej\u0161\u00ed co v\u016fbec m\u00e1m, \u017ee jsi to jedin\u00e9, na \u010dem mi z\u00e1le\u017e\u00ed a \u017ee a\u0165 se stane cokoliv, cokoliv Tome, ty bude\u0161 po\u0159\u00e1d se mnou, kamkoliv p\u016fjdu, bude\u0161 tam taky. Proto\u017ee ty jsi uvnit\u0159 mne, jsi moj\u00ed sou\u010d\u00e1st\u00ed a j\u00e1 jsem tak neskute\u010dn\u011b hrd\u00fd na to, \u017ee pro tebe n\u011bco znamen\u00e1m, \u017ee jsi ochotn\u00fd milovat n\u011bkoho jako jsem j\u00e1, se v\u0161emi m\u00fdmi chybami, za ka\u017ed\u00fdch okolnost\u00ed, naprosto bezmezn\u011b a \u010dist\u011b. \u017de jsi se dok\u00e1zal p\u0159en\u00e9st p\u0159es v\u0161echny moje p\u00e1dy, \u017ee jsi m\u011b neopustil, kdy\u017e jsem klesal k \u00fapln\u00e9mu dnu a tvoje ruka m\u011b vyt\u00e1hla zp\u00e1tky na tento sv\u011bt. Jsi v\u0161echno co m\u00e1m, Tome, jsi moje \u00fapln\u011b v\u0161echno.“<\/div>\n
Pl\u00e1\u010d mu zlomil hlas a on ti\u0161e vzlykal do bratrov\u00fdch vlas\u016f. Najednou nebylo nic kolem nich, v\u016fbec nic, jen oni dva. Ten pov\u011bstn\u00fd \u010dasov\u00fd blok, kdy se zem\u011b p\u0159estane ot\u00e1\u010det a hv\u011bzdy pohasnou. Obklopuje je jen ten nejsiln\u011bj\u0161\u00ed cit, jak\u00fd je \u010dlov\u011bk v\u016fbec schopen vyvinout, jak\u00fd je schopen c\u00edtit. Dr\u017eeli jeden druh\u00e9ho v n\u00e1ru\u010di tak siln\u011b, jakoby to bylo naposled. A jeden z nich v\u011bd\u011bl, \u017ee to je naposled. Ta l\u00e1ska byla tak siln\u00e1, \u017ee jim drala t\u011bla na kusy, t\u0159\u00e1sli se a \u017ehnuli, spalovalo je to a z\u00e1rove\u0148 mrazilo, bylo to nepopsateln\u00e9, bylo p\u0159\u00edli\u0161 dokonal\u00e9 na to, aby to vyj\u00e1d\u0159ili slovy. Bylo to svat\u00e9, bylo to nej\u010dist\u0161\u00ed, bylo to siln\u00e9 a bylo to v\u011b\u010dn\u00e9. Nemuseli mluvit a v\u011bd\u011bli, \u017ee v\u0161echno co se stalo p\u0159ed n\u011bkolika hodinami, jako by nebylo. Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee ve\u0161ker\u00e1 bratrova l\u00e1ska pat\u0159\u00ed jemu, \u017ee cel\u00fd on je jen jeho. Cht\u011bl k\u0159i\u010det jak jej zbo\u017e\u0148uje, ale jen jej horliv\u011b l\u00edbal. V tom polibku bylo v\u0161echno, prom\u00edtly se jim p\u0159ed o\u010dima v\u0161echny spole\u010dn\u00e9 chv\u00edle, v\u0161echno co kdy pro\u017eili, ka\u017ed\u00fd polibek, ka\u017ed\u00fd dotek, ka\u017ed\u00fd \u00fasm\u011bv pohled. Bylo to tak n\u00e1dhern\u00e9, a\u017e to p\u016fsobilo bolest.<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Le\u017eel na posteli a jeho \u010dern\u00e9 vlasy se rozprost\u00edraly na b\u011blostn\u00e9m pol\u0161t\u00e1\u0159i. Ti\u0161e hladil Marcusova z\u00e1da a o\u010di m\u011bl p\u0159itisknut\u00e9 ke stropu nad svoj\u00ed hlavou. Nemyslel, prost\u011b nemyslel, absolutn\u011b vypojil z provozu v\u0161echny sv\u00e9 rozumov\u00e9 bu\u0148ky a varovn\u00e9 alarmy ve sv\u00e9 hlav\u011b.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[87],"tags":[],"class_list":["post-19595","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-rozum-a-cit-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19595","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19595"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19595\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19595"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19595"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19595"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}