{"id":19600,"date":"2008-03-19T05:15:00","date_gmt":"2008-03-19T04:15:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19559"},"modified":"2008-03-19T05:15:00","modified_gmt":"2008-03-19T04:15:00","slug":"rozum-a-cit-ii-64","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/19\/rozum-a-cit-ii-64\/","title":{"rendered":"Rozum a cit II 64."},"content":{"rendered":"
Tom p\u0159estal v lask\u00e1n\u00ed bratrov\u00fdch \u00fast. Znovu se nap\u0159\u00edmil a jemn\u011b si p\u0159itisknul k t\u011blu jeho tv\u00e1\u0159. C\u00edtil, jak Bill zvolna obj\u00edm\u00e1 jeho boky a opatrn\u011b jej po nich hlad\u00ed. P\u016fsobili tak idylicky, jejich absolutn\u00ed odli\u0161nost je spojovala v naprosto dokonal\u00e9ho \u010dlov\u011bka a u\u017e na prvn\u00ed pohled bylo z\u0159ejm\u00e9, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 nikdo jin\u00fd na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b by toho druh\u00e9ho nedok\u00e1zal doplnit tak jedine\u010dn\u011b, jako pr\u00e1v\u011b oni dva navz\u00e1jem. Bylo to tak n\u011b\u017en\u00e9, z ka\u017ed\u00e9ho Tomova doteku do bratrov\u00fdch vlas\u016f s\u00e1lala vlna l\u00e1sky a porozum\u011bn\u00ed a Bill jen s p\u0159iv\u0159en\u00fdma o\u010dima vn\u00edmal tu h\u0159ejivou bl\u00edzkost jeho t\u011bla. Jedin\u011b v jeho n\u00e1ru\u010di dok\u00e1zal zapomenout, zapomenout na v\u0161echno kolem sebe, aby pro n\u011bj byl jen on. Cht\u011bl se v jeho ob\u011bt\u00ed ukr\u00fdt nejrad\u011bji nav\u011bky, p\u0159ipadal si tak v bezpe\u010d\u00ed, v \u00fapln\u00e9 jistot\u011b, kterou mu nikdo jin\u00fd neum\u011bl nab\u00eddnout. P\u0159itisknul si Toma je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017ee a zrychlen\u011b d\u00fdchal do l\u00e1tky jeho tri\u010dka. Cht\u011bl v\u011b\u0159it tomu, \u017ee \u010d\u00edm t\u011bsn\u011bji jej bude m\u00edt u sebe, t\u00edm h\u016f\u0159e budou prostupovat my\u0161lenky na b\u00edlou ob\u00e1lku do jeho hlavy. Neotev\u0159e ji. Nesm\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee bratr by si to nep\u0159\u00e1l a on jej necht\u011bl zklamat, necht\u011bl jej podr\u00e1\u017edit, sv\u00fdm zp\u016fsobem by to pova\u017eoval za takovou malou zradu, za gesto proti n\u011bmu. Nad jej\u00edm obsahem u\u017e se jednodu\u0161e nebude d\u00e1l pozastavovat, pro n\u011b pro v\u0161echny to bude lep\u0161\u00ed, lep\u0161\u00ed, kdy\u017e v\u011bci z\u016fstanou na sv\u00e9m m\u00edst\u011b.<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b bratrovi dovolil se nasn\u00eddat. Instinktivn\u011b vstal a st\u00e1hnul \u017ealuzie kuchy\u0148sk\u00e9ho okna. Sice nep\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee by se Marcus je\u0161t\u011b vr\u00e1til, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdyby v jeho bl\u00edzkosti zahl\u00e9dnul Toma, ale p\u0159esto mu to nedalo.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ zamumlal s pln\u00fdmi \u00fasty bratr a uk\u00e1zal rukou na Billovo po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Chci, abychom m\u011bli soukrom\u00ed,“ pousm\u00e1l se jemn\u011b.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee je n\u011bkdo zv\u011bdav\u00fd na to, pozorovat na\u0161i sn\u00eddani?“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1, je sem ide\u00e1ln\u011b vid\u011bt.“<\/div>\n
„O d\u016fvod v\u00edc, abys p\u0159estal po dom\u011b chodit jen v tri\u010dku a pr\u00e1dle, jak u\u017e jsem ti tis\u00edckr\u00e1t \u0159\u00edkal,“ podotknul Tom. Byla to pravda. Sice jej p\u0159itahovalo, \u017ee je bratr oble\u010den jen do tak \u00fasporn\u00e9ho oble\u010den\u00ed, na druhou stranu v\u0161ak nem\u011bl z\u00e1jem, aby jej jejich velk\u00fdmi okny n\u011bkdo takhle zahl\u00e9dl. Nikdo se mu n\u011b n\u011bj takhle d\u00edvat nebude. Uv\u011bdomil si nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed a v duchu za\u00fap\u011bl. Zase ty jeho majetnick\u00e9 sklony k Billovi, m\u011bl by se ovl\u00e1dat, nem\u016f\u017ee si jej p\u0159ece uv\u00e1zat \u0159et\u011bzem k sob\u011b, a\u010dkoliv se mu ta p\u0159edstava zamlouvala.<\/div>\n
„Mus\u00edm do koupelny,“ vyhrkl najednou Bill a zamy\u0161len\u011b vyrazil do horn\u00edho patra. Pro jistotu za sebou nen\u00e1padn\u011b zamknul a ob\u00e1lku opatrn\u011b polo\u017eil na jednu z poli\u010dek. Kdy\u017e ji kone\u010dn\u011b p\u0159estal hypnotizovat o\u010dima, rozzloben\u011b obr\u00e1til sv\u016fj zrak k zrcadlu a zb\u011bsile za\u010dal nan\u00e1\u0161et na svou tv\u00e1\u0159 vrstvu make-upu. Oklam\u00e1val tak s\u00e1m sebe t\u00edm, \u017ee pr\u00e1v\u011b to je ten d\u016fvod, pro\u010d sem vlastn\u011b p\u0159i\u0161el a nic jin\u00e9ho, krom\u011b vlastn\u00edho zkr\u00e1\u0161len\u00ed, jej nezaj\u00edm\u00e1. V zrcadle op\u011bt zahl\u00e9dnul tu nemo\u017enou b\u00edlou v\u011bc, kter\u00e1 mu st\u00e1le v\u00edce korzovala v my\u0161lenk\u00e1ch. V\u017edy\u0165 by se mo\u017en\u00e1 v\u016fbec nic nestlalo, kdyby je otev\u0159el\u2026 Koneckonc\u016f je adresovan\u00e1 jemu, m\u016f\u017ee tvrdit, \u017ee v\u016fbec netu\u0161il od koho byla, kdyby na v\u011bc p\u0159i\u0161lo. S \u00fa\u0161klebkem pra\u0161til tubou do umyvadla. Pro\u010d se sna\u017e\u00ed lh\u00e1t s\u00e1m sob\u011b? Pro\u010d u\u017e si kone\u010dn\u011b nep\u0159izn\u00e1, \u017ee moc dob\u0159e v\u00ed, od koho tahle po\u0161ta poch\u00e1z\u00ed a tak\u00e9 to, \u017ee s\u00e1m nev\u011b\u0159\u00ed tomu, \u017ee by na n\u011bj Marcus za tu dobu zapomn\u011bl. Dnes jej o tom p\u0159esv\u011bd\u010dil znovu. Kv\u016fli n\u011bkomu, na n\u011bj\u017e cel\u00e9 m\u011bs\u00edce ani nepomysl\u00ed, by nest\u00e1l v sedm r\u00e1no v orosen\u00e9 tr\u00e1v\u011b na jejich zahrad\u011b.<\/div>\n
Nerozhodn\u011b vzal tenk\u00fd pap\u00edr mezi prsty a p\u0159evr\u00e1til si jej v rukou. S kr\u00e1tk\u00fdm povzdechem serval vrchn\u00ed prou\u017eek a kone\u010dn\u011b rozev\u0159el otvor, skr\u00fdvaj\u00edc\u00ed jedin\u00fd list, kter\u00fd ani nep\u016fsobil p\u0159\u00edli\u0161 popsan\u00fdm dojmem. Byl to jednoduch\u00fd k\u0159\u00eddov\u00fd pap\u00edr, na n\u011bm\u017e se skv\u011bla pouze jedin\u00e1 v\u011bc. S\u00e9rie dev\u00edti \u010d\u00edslic psan\u00fdch rukou, stejn\u011b jako velk\u00e9 M na konci str\u00e1nky.<\/div>\n
Nic v\u00edc z n\u011bj nevy\u010detl, a\u010dkoliv jej pozoroval dobr\u00fdch n\u011bkolik minut. Jeho \u010d\u00edslo\u2026 nov\u00e9 \u010d\u00edslo. P\u0159esto\u017ee si to p\u016fvodn\u00ed nepamatoval cel\u00e9, byl si jist \u017ee tohle to ur\u010dit\u011b nen\u00ed. Nemusel p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, co mu t\u00edmto gestem cht\u011bl \u0159\u00edci. D\u00e1v\u00e1 mu jasn\u011b najevo, \u017ee mu nech\u00e1v\u00e1 voln\u00e9 ruce, \u017ee to nech\u00e1v\u00e1 na n\u011bm, na jeho vlastn\u00edm rozhodnut\u00ed. \u017de bude respektovat jakoukoliv variantu, k n\u00ed\u017e se Bill nakonec p\u0159iklon\u00ed, \u017ee mu pouze daruje ten p\u016fvodn\u00ed impuls. Je jen na n\u011bm, jestli jej p\u0159ijme. Jestli jej bude cht\u00edt p\u0159ijmout. Jakoby ani nev\u011bd\u011bl co vlastn\u011b d\u011bl\u00e1, sesunul se na podlahu a n\u011bjak\u00e1 neviditeln\u00e1 ruka vedla jeho prsty po kl\u00e1vesnici telefonu, aby vyma\u010dk\u00e1valy p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9 symboly. Pro\u010d jen to d\u011bl\u00e1? Co od toho o\u010dek\u00e1v\u00e1? Co se s n\u00edm proboha d\u011bje? Co mu chce vlastn\u011b \u0159\u00edci? O \u010dem s n\u00edm chce mluvit a chce s n\u00edm v\u016fbec mluvit? Bill m\u011bl pocit, \u017ee se jeho hlava pod t\u00edhou ot\u00e1zek rozsko\u010d\u00ed. Ve stejn\u00e9m okam\u017eiku, kdy se v telefonu ozval zn\u00e1m\u00fd hlas, p\u0159i n\u011bm\u017e jej lehce zamrazilo, na dve\u0159e koupelny se ozvalo hlu\u010dn\u00e9 klep\u00e1n\u00ed. „Bille! Sly\u0161\u00ed\u0161, tak otev\u0159i mi,“ Bill si zoufale skousnul ret.<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Tom p\u0159estal v lask\u00e1n\u00ed bratrov\u00fdch \u00fast. Znovu se nap\u0159\u00edmil a jemn\u011b si p\u0159itisknul k t\u011blu jeho tv\u00e1\u0159. C\u00edtil, jak Bill zvolna obj\u00edm\u00e1 jeho boky a opatrn\u011b jej po nich hlad\u00ed. P\u016fsobili tak idylicky, jejich absolutn\u00ed odli\u0161nost je spojovala v naprosto dokonal\u00e9ho \u010dlov\u011bka<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[87],"tags":[],"class_list":["post-19600","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-rozum-a-cit-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19600","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19600"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19600\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19600"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19600"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19600"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}