{"id":19601,"date":"2008-03-19T05:10:00","date_gmt":"2008-03-19T04:10:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19560"},"modified":"2008-03-19T05:10:00","modified_gmt":"2008-03-19T04:10:00","slug":"rozum-a-cit-ii-63","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/19\/rozum-a-cit-ii-63\/","title":{"rendered":"Rozum a cit II 63."},"content":{"rendered":"
Bill uv\u00edtal prvn\u00ed slune\u010dn\u00ed paprsky s nezvyklou \u00falevou a pot\u011b\u0161en\u00edm. Letm\u00e9 sv\u011btlo, kter\u00e9 proch\u00e1zelo do jejich pokoje i p\u0159es st\u00e1hnut\u00e9 \u017ealuzie, pro n\u011bj bylo jak\u00fdmsi vysvobozen\u00edm z noci, kter\u00e1 v n\u011bm zanechala zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a nevysv\u011btliteln\u00fd pocit. S\u00e1m jej neum\u011bl definovat, co\u017e jej ani nep\u0159ekvapovalo. Jakoby snad bylo n\u011bco nov\u00e9ho na tom, \u017ee se nevyznal ve sv\u00fdch vlastn\u00edch emoc\u00edch. Poka\u017ed\u00e9 ho ovl\u00e1dal takov\u00fd zmatek, jakmile pro\u017eil n\u011bco citov\u011b vypjat\u00e9ho a p\u0159em\u00e1hala jej touha sednout si do kouta, zav\u0159\u00edt za sebou dve\u0159e a p\u0159edev\u0161\u00edm neb\u00fdt ru\u0161en v\u016fbec nik\u00fdm. Co\u017e bylo ov\u0161em v t\u011bchto chv\u00edl\u00edch nemo\u017en\u00e9. Asi jen st\u011b\u017e\u00ed by mohl po\u017e\u00e1dat Toma, jestli n\u00e1hodou nechce str\u00e1vit zbytek noci ve sv\u00e9 vlastn\u00ed posteli, jeliko\u017e on pot\u0159ebuje klid a samotu na to, aby si ut\u0159\u00eddil my\u0161lenky, t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se \u010dlov\u011bka, kter\u00fd jej sice n\u011bkolikr\u00e1t uhodil a ohro\u017eoval, p\u0159esto se mu o n\u011bm ale zdaj\u00ed sny. Slab\u011b si povzdechnul. Mus\u00ed na vzduch, ve vyd\u00fdchan\u00e9 lo\u017enici se mu najednou nedost\u00e1valo kysl\u00edku a on rad\u011bji vstal. C\u00edtil se neskute\u010dn\u011b rozl\u00e1man\u00fd, unaven\u00fd a opuchl\u00fd. Ani proud ledov\u00e9 vody na n\u011bj nep\u016fsobil nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 blahod\u00e1rn\u011b, proto jen znechucen\u011b odvr\u00e1til sv\u016fj zrak od zrcadla a rozhodnul se, \u017ee ne\u017e se Tom probud\u00ed, mus\u00ed sv\u016fj nelichotiv\u00fd vzhled poupravit.<\/div>\n
Jen v pr\u00e1dle a oby\u010dejn\u00e9m \u010dern\u00e9m tri\u010dku, se\u0161el schody do p\u0159\u00edzem\u00ed, kde jej do bos\u00fdch chodidel studily chladn\u00e9 kachli\u010dky. Poc\u00edtil n\u00e1hl\u00fd hlad. Jist\u011b, v\u010dera ve\u010der si p\u0159ipraven\u00fdch porc\u00ed a sladkost\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 neu\u017eil, za prv\u00e9 kv\u016fli jejich ne\u010dekan\u011b brzk\u00e9mu odchodu a za druh\u00e9 po hork\u00fdch momentech pro\u017eit\u00fdch s Teresou mu je\u0161t\u011b te\u010f perlil na \u010dele ledov\u00fd pot. Ve va\u0159en\u00ed nebyl nikdy p\u0159\u00edli\u0161 zru\u010dn\u00fd, hrom\u00e1dku toast\u016f z b\u00edl\u00e9ho chleba hust\u011b pot\u0159en\u00fdch \u010dokol\u00e1dov\u00fdm m\u00e1slem pova\u017eoval za naprosto dosta\u010duj\u00edc\u00ed a m\u011bl dobr\u00fd pocit, kdy\u017e stejn\u011b velk\u00e9 mno\u017estv\u00ed odlo\u017eil i na tal\u00ed\u0159 naproti sob\u011b, kter\u00fd netrp\u011bliv\u011b o\u010dek\u00e1val Toma. Okno, u n\u011bho\u017e sed\u011bl, bylo u\u017e odtemn\u011bno, aby do m\u00edstnosti vstupovalo tlumen\u00e9 b\u00edl\u00e9 sv\u011btlo a tak\u00e9 aby se mu naskytl v\u00fdhled na ulici, kter\u00fd sice nebyl nijak osl\u0148uj\u00edc\u00ed, p\u0159esto to pro n\u011bj u\u017e bylo jak\u00fdmsi zvykem, u\u017e\u00edvat si takhle sn\u00eddani, s pohledem up\u0159en\u00fdm n\u011bkam do pr\u00e1zdna tam venku.<\/div>\n
Ze zamy\u0161len\u00ed jej probral \u0161t\u011bkot, p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed z jejich zahrady, co\u017e jej p\u0159inutilo vst\u00e1t. Vlastn\u011b m\u011bl chu\u0165 se se Scottym pomazlit, v\u011bd\u011bl jak jej zanedb\u00e1vaj\u00ed a chv\u00edlemi mu to bylo l\u00edto. Proto te\u010f bez pov\u0161imnut\u00ed otev\u0159el dve\u0159e a pustil psa dovnit\u0159, ani\u017e by zahradu t\u0159eba jen prol\u00e9tnul o\u010dima. Zabo\u0159il dlan\u011b do jeho jemn\u00e9 srsti a uvoln\u011bn\u011b jej hladil, co\u017e bylo doprov\u00e1zeno spokojen\u00edm k\u0148u\u010den\u00edm. Teprve kdy\u017e se jeden druh\u00e9ho dostate\u010dn\u011b naba\u017eili, se Bill znovu vr\u00e1til ke stolu aby odnesl pou\u017eit\u00e9 n\u00e1dob\u00ed na kuchy\u0148skou linku. P\u0159i ch\u016fzi jeho o\u010di samovoln\u011b sklouzly zp\u011bt k oknu a domem se rozlehl \u0159inkot st\u0159ep\u016f. Billovi se leknut\u00edm t\u00e9m\u011b\u0159 zastavilo srdce, proto bylo logick\u00e9, \u017ee ve\u0161ker\u00e9 n\u00e1dob\u00ed vyklouzlo z jeho chv\u011bj\u00edc\u00edch se rukou a s hlukem se rozt\u0159\u00ed\u0161tilo o zem. St\u00e1le visel pohledem na osob\u011b, kter\u00e1 jej a\u017e do tohoto okam\u017eiku nepokryt\u011b sledovala. Jak si jen mohl nev\u0161imnout? Obrovsk\u00fdm oknem v kuchyni bylo dokonale vid\u011bt dovnit\u0159, m\u011bl p\u0159\u00edmo otev\u0159enou cestu.<\/div>\n
Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jej poznal. Vysokou postavu se \u0161irok\u00fdmi rameny a nezvykle r\u00e1znou ch\u016fz\u00ed. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee pod kapuc\u00ed \u010dern\u00e9 mikiny, kterou m\u011bl spu\u0161t\u011bnou hluboko do o\u010d\u00ed, se r\u00fdsuj\u00ed \u0161pinav\u011b blon\u010fat\u00e9 vlasy. Rychle odch\u00e1zel, opou\u0161t\u011bl jejich zahradu sebejist\u00fdm krokem, proto\u017ee si byl jist\u00fd, \u017ee jej Bill zahl\u00e9dnul. Nejsp\u00ed\u0161 cht\u011bl, aby o n\u011bm v\u011bd\u011bl, aby v\u011bd\u011bl \u017ee jej pozoruje, \u017ee se n\u011b n\u011bj d\u00edv\u00e1. Pro\u010d jen je tady? Pro\u010d mu takhle komplikuje \u017eivot? Copak nesta\u010d\u00ed to v\u0161echno co se mezi nimi odehr\u00e1lo? Pro\u010d poka\u017ed\u00e9 Marcus p\u0159ijde a vybo\u010d\u00ed jeho b\u011b\u017en\u00e9 \u017eit\u00ed ze zajet\u00fdch kolej\u00ed? Nech\u00e1pal, co jej to popadlo, n\u011bkolika pohyby na sebe nat\u00e1hnul prvn\u00ed d\u017e\u00edny kter\u00e9 mu p\u0159i\u0161ly pod ruku a rozrazil dve\u0159e domu. \u0160el t\u00e9m\u011b\u0159 najisto, ani\u017e by si uv\u011bdomoval pro\u010d. N\u011bjak vnit\u0159n\u011b tu\u0161il, \u017ee se na n\u011bj Markus nep\u0159i\u0161el jen pod\u00edvat, \u017ee jeho n\u00e1v\u0161t\u011bva m\u011bla je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd jin\u00fd \u00fa\u010del. Rozt\u0159esen\u00fdma rukama otev\u0159el jejich schr\u00e1nku. V jej\u00edm rohu z\u00e1\u0159ila jasn\u011b b\u00edl\u00e1 ob\u00e1lka. Vzal ji mezi prsty a p\u0159el\u00e9tnul o\u010dima jej\u00ed l\u00edc. Nevelk\u00fdm p\u00edsmem se na n\u00ed skv\u011blo jeho jm\u00e9no, nic v\u00edc, nic m\u00ed\u0148. Se zatajen\u00fdm dechem ji pevn\u011b sev\u0159el.<\/div>\n
„Co se stalo?“ zeptal se nech\u00e1pav\u011b Tom, pr\u00e1v\u011b sch\u00e1zej\u00edc\u00ed ze schod\u016f. Probudil jej hluk t\u0159\u00ed\u0161t\u00edc\u00edho se porcel\u00e1nu.<\/div>\n
„Jen mi n\u011bco upadlo.“ Bratr v\u00e1hav\u011b pohl\u00e9dnul na hromadu st\u0159ep\u016f le\u017e\u00edc\u00edch uprost\u0159ed kuchyn\u011b. „Upadla ti cel\u00e1 j\u00eddeln\u00ed sada nebo co?“<\/div>\n
„A nen\u00ed to snad jedno?!“ prsknul podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b Bill. Zlobil se s\u00e1m na sebe, za sv\u00e9 nevysv\u011btliteln\u00e9 citov\u00e9 p\u0159echody a hloup\u00e9 my\u0161lenky, kter\u00e9 se mu honily hlavou.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 to jen konstatoval, nevadilo by mi, ani kdybys to tady rozt\u0159\u00edskal \u00fapln\u011b v\u0161echno,“ objal jej Tom chl\u00e1choliv\u011b kolem ramen. Dv\u011bma prsty si nadzvednul jeho bradu a vyhledal jeho \u00fasta. Nenam\u00e1hal se zdlouhav\u00fdm lask\u00e1n\u00edm, proniknul jazykem p\u0159\u00edmo mezi jeho rty a zajel prsty do jeho vlas\u016f.<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Bill uv\u00edtal prvn\u00ed slune\u010dn\u00ed paprsky s nezvyklou \u00falevou a pot\u011b\u0161en\u00edm. Letm\u00e9 sv\u011btlo, kter\u00e9 proch\u00e1zelo do jejich pokoje i p\u0159es st\u00e1hnut\u00e9 \u017ealuzie, pro n\u011bj bylo jak\u00fdmsi vysvobozen\u00edm z noci, kter\u00e1 v n\u011bm zanechala zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a nevysv\u011btliteln\u00fd pocit. S\u00e1m jej neum\u011bl definovat, co\u017e jej<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[87],"tags":[],"class_list":["post-19601","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-rozum-a-cit-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19601","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19601"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19601\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19601"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19601"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19601"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}