{"id":19604,"date":"2008-03-19T04:55:00","date_gmt":"2008-03-19T03:55:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19563"},"modified":"2008-03-19T04:55:00","modified_gmt":"2008-03-19T03:55:00","slug":"rozum-a-cit-ii-60","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/19\/rozum-a-cit-ii-60\/","title":{"rendered":"Rozum a cit II 60."},"content":{"rendered":"<div>Ode\u0161la. Mo\u017en\u00e1 se pro ni atmosf\u00e9ra stala stejn\u011b tak ned\u00fdchatelnou jako pro oba bratry. Nedr\u017eeli ji, opustila m\u00edstnost bezprost\u0159edn\u011b po p\u0159\u00edslibu ml\u010den\u00ed, kter\u00fd p\u0159i\u0161el z jej\u00ed vlastn\u00ed v\u016fle, jej\u00ed vlastn\u00ed iniciativy. Ne\u010dekali to. Ani jeden z nich ne\u010dekal n\u00e1hlou soudr\u017enost, ohleduplnost a respekt z Teresiny strany, kter\u00e9ho se jim najednou dost\u00e1valo. Mo\u017en\u00e1 j\u00ed k\u0159ivdili, mo\u017en\u00e1 m\u011bla skute\u010dn\u011b v mnoha v\u011bcech pravdu a oni, zaslepeni jen jeden druh\u00fdm, prost\u011b nedok\u00e1zali prohl\u00e9dnout to, jak moc sv\u00fdmi \u010diny zra\u0148uj\u00ed n\u011bkoho t\u0159et\u00edho. Zaslou\u017eila si lep\u0161\u00ed zach\u00e1zen\u00ed, od za\u010d\u00e1tku byla pouh\u00fd prost\u0159edn\u00edk, pouh\u00e1 loutka v tich\u00e9m boji mezi nimi a to nem\u011bli nikdy p\u0159ipustit. M\u011bli se se sv\u00fdmi vlastn\u00edmi probl\u00e9my vypo\u0159\u00e1dat v \u00fastrann\u00ed a ne vyu\u017e\u00edvat city pr\u00e1v\u011b j\u00ed. P\u0159esto v\u0161echno m\u011bli pocit, \u017ee se roze\u0161li v dobr\u00e9m. Teresa m\u011bla sv\u016fj znovu nalezen\u00fd klid a rovnov\u00e1hu a oni zase uzav\u0159eli jednu doposud ne\u0159e\u0161itelnou kapitolu jejich \u017eivota, kter\u00e1 u\u017e je nebude d\u00e1le prov\u00e1zet. T\u0159eba je lep\u0161\u00ed, \u017ee to v\u00ed. Kone\u010dn\u011b do n\u00ed vlo\u017eili tu bezmeznou d\u016fv\u011bru, to bylo to jedin\u00e9, co si celou dobu p\u0159\u00e1la.<\/div>\n<div>Pohl\u00e9dnul na Billa, kter\u00e9mu se na tv\u00e1\u0159i zra\u010dil zamy\u0161len\u00fd v\u00fdraz. Vzal jej do n\u00e1ru\u010de a on se k n\u011bmu schoulil tak t\u011bsn\u011b, jak to poka\u017ed\u00e9 d\u011bl\u00e1val p\u0159ed usnut\u00edm. Nez\u00e1le\u017eelo na tom, \u017ee pr\u00e1v\u011b sed\u00ed mezi rozestav\u011bn\u00fdm n\u00e1bytkem a nerozbalen\u00fdmi krabicemi. Ke \u0161t\u011bst\u00ed jim sta\u010dilo jen to v\u011bdom\u00ed bl\u00edzkosti. Bill uc\u00edtil bratr\u016fv polibek na sv\u00e9 \u0161\u00edji. Nepatrn\u011b se zachv\u011bl a obr\u00e1til k n\u011bmu s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem hlavu.<\/div>\n<div>&#8222;To u\u017e trochu provokujeme \u0161t\u011bst\u00ed, ne? Kdyby p\u0159i\u0161el n\u011bkdo jin\u00fd ne\u017e ona, ur\u010dit\u011b bychom z toho nevy\u0161li tak snadno. A tebe je\u0161t\u011b po tom \u0161oku berou chut\u011b?&#8220; Tom jej n\u011b\u017en\u011b pohladil po vlasech.<\/div>\n<div>&#8222;Nejde to. M\u00edt t\u011b p\u0159ed sebou a z\u016fst\u00e1vat v klidu. Jsi p\u0159\u00edli\u0161 p\u016fsobiv\u00fd.&#8220; Oba sou\u010dasn\u011b pohl\u00e9dli sm\u011brem ven, kde na kr\u00e9mov\u011b \u010dern\u00e9 obloze nez\u00e1\u0159ila ani jedna jedin\u00e1 hv\u011bzda. Nev\u011bd\u011bli, kolik je vlastn\u011b hodin, nedovedli odhadnout, jak dlouho vydr\u017eeli bez hnut\u00ed sed\u011bt a uspokojovat se jen a jedin\u011b vz\u00e1jemn\u00fdm obj\u00edm\u00e1n\u00edm.<\/div>\n<div>&#8222;Poj\u010fme dom\u016f,&#8220; ozval se n\u00e1hle Bill\u016fv hlas. N\u011bco jej zkr\u00e1tka nutilo neztr\u00e1cet \u010das z\u00edr\u00e1n\u00edm do pr\u00e1zdna a odpov\u00edd\u00e1n\u00edm na infantiln\u00ed ot\u00e1zky nezn\u00e1m\u00fdch lid\u00ed vedle v restauraci.<\/div>\n<div>Vytratili se zadn\u00edm vchodem, co\u017e se jim b\u00e1je\u010dn\u011b hodilo, jeliko\u017e si u\u0161et\u0159ili spoustu dal\u0161\u00edho zdr\u017eov\u00e1n\u00ed a zd\u011b\u0161en\u00fdch reakc\u00ed typu, pro\u010d proboha odch\u00e1zej\u00ed, kdy\u017e z\u00e1bava teprve za\u010dala. Ani mana\u017eer je jist\u011b za tenhle ve\u010der nepochv\u00e1l\u00ed, ud\u011blali sotva p\u00e1r sn\u00edmk\u016f, m\u00edsto pl\u00e1novan\u00e9ho p\u016flhodinov\u00e9ho p\u00f3zov\u00e1n\u00ed pro v\u0161echny p\u0159\u00edtomn\u00e9 den\u00edky. Bill m\u00edrn\u011b zat\u0159\u00e1sl hlavou, jakoby cht\u011bl v\u0161echny tyhle nep\u0159\u00edjemn\u00e9 my\u0161lenky zapudit a nechat je za sebou, zat\u00edmco nastupoval do p\u0159ipraven\u00e9ho auta. Jeho dla\u0148 samovoln\u011b sklouzla na Tomovu nohu a us\u00eddlila se na vnit\u0159n\u00ed stran\u011b jeho stehna. P\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee tento Bill\u016fv man\u00e9vr, bude m\u00edt v pohodl\u00ed jejich domova dal\u0161\u00ed spole\u010dnou dohru.<\/div>\n<div>&#8222;B\u011b\u017e nap\u0159ed, zapomn\u011bl na sedadle telefon,&#8220; k\u0159ikl Bill a rychl\u00fdmi pohyby znovu otev\u0159el t\u011b\u017ek\u00e1 dv\u00ed\u0159ka. Bratr u\u017e pomal\u00fdmi kroky sm\u011b\u0159oval p\u0159\u00edmo k jejich domu a na tv\u00e1\u0159i mu hr\u00e1l relativn\u011b spokojen\u00fd v\u00fdraz, pln\u00fd o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed a dobr\u00e9ho pocitu z obstojn\u011b zvl\u00e1dnut\u00e9ho ve\u010dera. V okam\u017eiku, kdy se Bill prudce nap\u0159\u00edmil a pop\u0159\u00e1l \u0159idi\u010di dobrou noc, jeho pa\u017ei uchopila n\u011b\u010d\u00ed hork\u00e1 dla\u0148. I p\u0159es l\u00e1tku \u00fazk\u00e9 bundy byl schopen rozeznat ten dotek. Znal jej, byl to pevn\u00fd a p\u0159itom sv\u00fdm zp\u016fsobem n\u011b\u017en\u00fd a opatrn\u00fd stisk, kter\u00fd rozbu\u0161il jeho srdce o n\u011bkolik frekvenc\u00ed ne\u017e bylo obvykl\u00e9. Jak jen nemohl sly\u0161et za sv\u00fdmi z\u00e1dy ty kroky\u2026 byl si jist, \u017ee i ty by bezpe\u010dn\u011b rozeznal. Skoro se b\u00e1l vzhl\u00e9dnout vzh\u016fru, jakoby snad nev\u011bd\u011bl, co tam uvid\u00ed. P\u0159itom to v\u011bd\u011bl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e. Kone\u010dn\u011b se jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di zastavily na \u00farovni t\u011bch blankytn\u011b modr\u00fdch, kter\u00e9 na n\u011bj pohl\u00ed\u017eely. Ten v\u00fdraz jej p\u0159ekvapil. Byl boj\u00e1cn\u00fd? Mo\u017en\u00e1 se v n\u011bm zra\u010dila ur\u010dit\u00e1 nejistota a o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. Nech\u00e1pal, pro\u010d najednou ztratil hlas, z jak\u00e9ho d\u016fvodu nemohl naj\u00edt ta spr\u00e1vn\u00e1 slova.<\/div>\n<div>&#8222;Ahoj&#8220; zazn\u011blo mu v u\u0161\u00edch. On s\u00e1m se zmohl na pouh\u00e9 roztr\u017eit\u00e9 k\u00fdvnut\u00ed a nasucho polknul.<\/div>\n<div>&#8222;Jak je to dlouho co jsme se nevid\u011bli?&#8220; padla dal\u0161\u00ed v\u011bta z t\u011bch pomalu se pohybuj\u00edc\u00edch \u00fast. &#8222;J\u00e1\u2026 nev\u00edm,&#8220; odpov\u011bd\u011bl p\u0159i\u0161krcen\u011b a za sv\u016fj n\u00e1hl\u00fd chrapot si v duchu nad\u00e1val. Bolestn\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd byl v\u011bnov\u00e1n pr\u00e1v\u011b jemu, se mu na okam\u017eik zaryl a\u017e do hloubi jeho k\u016f\u017ee.<\/div>\n<div>&#8222;Jestli se mnou nechce\u0161 mluvit, Bille, j\u00e1\u2026&#8220;<\/div>\n<div>&#8222;Ne!&#8220; vyhrknul a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 rychle. Pro\u010d je proboha tak stra\u0161n\u011b zmaten\u00fd a dezorientovan\u00fd?!<\/div>\n<div>&#8222;R\u00e1d t\u011b vid\u00edm, po tak dlouh\u00e9 dob\u011b\u2026 skoro, skoro bych zapomn\u011bl,&#8220; protahoval nerv\u00f3zn\u011b.<\/div>\n<div>&#8222;To j\u00e1 ne,&#8220; znovu n\u00e1sledoval ten bolestn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n<div>&#8222;Bille!&#8220; ticho protnul bratr\u016fv rozzu\u0159en\u00fd hlas, kter\u00fd se k nim nesm\u00edrnou rychlost\u00ed bl\u00ed\u017eil.<\/p>\n<p>autor: <strong>Heidi<\/strong><br \/>betaread: <strong>Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"<p>Ode\u0161la. Mo\u017en\u00e1 se pro ni atmosf\u00e9ra stala stejn\u011b tak ned\u00fdchatelnou jako pro oba bratry. Nedr\u017eeli ji, opustila m\u00edstnost bezprost\u0159edn\u011b po p\u0159\u00edslibu ml\u010den\u00ed, kter\u00fd p\u0159i\u0161el z jej\u00ed vlastn\u00ed v\u016fle, jej\u00ed vlastn\u00ed iniciativy. Ne\u010dekali to. Ani jeden z nich ne\u010dekal n\u00e1hlou soudr\u017enost, ohleduplnost a<\/p>\n<p class=\"link-more\"><a class=\"myButt \" href=\"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/19\/rozum-a-cit-ii-60\/\">Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[87],"tags":[],"class_list":["post-19604","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-rozum-a-cit-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19604","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19604"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19604\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19604"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19604"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19604"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}