{"id":19610,"date":"2008-03-19T04:25:00","date_gmt":"2008-03-19T03:25:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19569"},"modified":"2008-03-19T04:25:00","modified_gmt":"2008-03-19T03:25:00","slug":"rozum-a-cit-ii-54","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/19\/rozum-a-cit-ii-54\/","title":{"rendered":"Rozum a cit II 54."},"content":{"rendered":"
Bill rozlad\u011bn\u011b ulehl do m\u011bkk\u00fdch p\u0159ikr\u00fdvek prostorn\u00e9 postele sv\u00e9ho pokoje. Byl to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. Rozhl\u00e9dnul se kolem sebe. Byl to jeho pokoj, m\u00edstnost, v n\u00ed\u017e vyr\u016fstal, kde toho tolik pro\u017eil, tis\u00edckr\u00e1t zde ul\u00e9hal p\u0159esn\u011b na toto m\u00edsto a nes\u010detn\u011bkr\u00e1t se tady za chladn\u00fdch r\u00e1n probouzel. Pozoroval za okny z\u00e1\u0159it slunce i poletovat sn\u00edh, ty zdi byly sv\u011bdky jeho sm\u00edchu i slz, bolesti i tajemstv\u00ed. Najednou, to pro n\u011bj ale bylo jin\u00e9. Jakoby se n\u011bco zm\u011bnilo, jakoby se tady u\u017e prost\u011b nec\u00edtil doma. Spo\u010d\u00edval na sv\u00e9 vlastn\u00ed posteli, ale p\u0159ipadal si jako na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b, \u017ee se n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem nem\u016f\u017ee uvolnit, po\u0159\u00e1d \u010dek\u00e1 na chv\u00edli, kdy se bude moci zvednout a odej\u00edt tam, kde to pro n\u011bj p\u0159edstavuje skute\u010dn\u00fd klid a jistotu. Nerozum\u011bl tomu. Doch\u00e1zelo mu \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edce, jak moc jej bratr ovlivnil, jak moc jej zm\u011bnil. Jen u n\u011bj se c\u00edtil v bezpe\u010d\u00ed, nikde jinde nebyl schopen naj\u00edt k\u00fd\u017een\u00e9 uspokojen\u00ed a vnit\u0159n\u00ed stabilitu. P\u0159evr\u00e1til jeho \u017eivot naruby, ale on c\u00edtil jakoby \u00fapln\u011b poprv\u00e9 dostalo jeho \u017eit\u00ed ten spr\u00e1vn\u00fd \u0159\u00e1d, \u017ee te\u010f je to jednodu\u0161e poprv\u00e9 spr\u00e1vn\u011b, \u017ee takhle to m\u00e1 b\u00fdt. Uv\u011bdomoval si, \u017ee a\u0165 se stane cokoliv, a\u0165 je potk\u00e1 ta sebev\u011bt\u0161\u00ed trag\u00e9die a bolest, oni budou po\u0159\u00e1d jako jeden. Jeho m\u00edsto je po jeho boku, jeho ruka bude u\u017e napo\u0159\u00e1d spo\u010d\u00edvat v jeho dlani a on si t\u00edm byl tak neskute\u010dn\u011b jist\u00fd.<\/div>\n
Netu\u0161il, pro\u010d jej p\u0159epadly tyto my\u0161lenky\u2026 i kdy\u017e. Vlastn\u011b to mo\u017en\u00e1 n\u011bkde hluboko v sob\u011b v\u011bd\u011bl, c\u00edtil. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, nev\u011bd\u011bl jak, ale jeho smysly jej je\u0161t\u011b nikdy nezradily. Sev\u0159el v\u00ed\u010dka a po lev\u00e9 tv\u00e1\u0159i se skut\u00e1lela jedna slza. Rychle ji ot\u0159el ruk\u00e1vem. Nebude plakat, nesm\u00ed. U\u017e tolikr\u00e1t Toma zra\u0148oval sv\u00fdm pl\u00e1\u010dem a on si nezaslou\u017e\u00ed vid\u011bt znovu jeho slzy. Sna\u017e\u00ed se, Tom se tolik sna\u017e\u00ed, d\u011bl\u00e1 pro n\u011bj v\u0161echno co mu na o\u010d\u00edch uvid\u00ed, nen\u00ed nic o co by jej nemohl po\u017e\u00e1dat. Je tady pro n\u011bj a i v t\u011bch nejhor\u0161\u00edch chv\u00edl\u00edch poka\u017ed\u00e9 byl.<\/div>\n
Bill se prudce zvednul, jakoby le\u017eel na roz\u017ehaven\u00e9m \u017eeleze. N\u011bjak to nemohl vydr\u017eet, n\u011bco jej nutilo vst\u00e1t a j\u00edt, vyhledat jej, obejmout jej. Jeho city byly vzbou\u0159en\u00e9 a on hladov\u011bl po jeho n\u011bze a dotec\u00edch. R\u00e1zn\u00fdm pohybem otev\u0159el dve\u0159e bratrova pokoje a za jeho p\u0159ekvapen\u00e9ho pohledu je za sebou pevn\u011b zav\u0159el. Bez jedin\u00e9ho slova si sednul obkro\u010dmo na jeho kl\u00edn a s kr\u00e1tk\u00fdm vzdechem se vpil do jeho \u00fast. Tak moc jej cht\u011bl, pot\u0159eboval jej! La\u010dnil po n\u011bm tak ne\u00fanosn\u011b a\u017e to jeho slab\u00e9 t\u011blo nemohlo d\u00e1le sn\u00e1\u0161et. Tom se nech\u00e1pav\u011b odt\u00e1hnul.<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se ud\u00fdchan\u011b.<\/div>\n
„Nechci u\u017e ztratit ani minutu. Nechci p\u0159ij\u00edt ani o jedinou chvilku s tebou,“ na okam\u017eik se odml\u010del a zanedlouho pohl\u00e9dnul do bratrov\u00fdch o\u010d\u00ed. „Miluju t\u011b,“ dodal ti\u0161e proniknul jazykem mezi jeho rozev\u0159en\u00e9 rty. Tom se dot\u00fdkal jeho t\u011bla, sj\u00ed\u017ed\u011bl dlan\u011bmi po t\u011bch \u00fa\u017easn\u011b \u00fatl\u00fdch boc\u00edch a modlil se aby tohle nikdy neskon\u010dilo. Bill jej sv\u00fdmi pohyby dr\u00e1\u017edil k naprost\u00e9 nep\u0159\u00ed\u010detnosti, zanedlouho u\u017e jej laskal na bled\u00e9m krku zuby, siln\u011b zabod\u00e1val nehty do jeho t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u016fsvitn\u00e9 poko\u017eky a s p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky naslouchal jeho vzdech\u016fm. Nechal Billa, aby se jej chytil kolem krku a p\u00e1r kroky jej p\u0159enesl k posteli. Polo\u017eil jej do p\u0159ikr\u00fdvek jako ten nejcenn\u011bj\u0161\u00ed poklad a jemn\u011b se na n\u011bj polo\u017eil. Bratr okam\u017eit\u011b objal jeho boky sv\u00fdmi stehny. Jeho t\u011blo \u00fapln\u011b ho\u0159elo, c\u00edtil se jako v hore\u010dce, rozp\u00e1len\u00fd dob\u011bla a p\u0159itom netou\u017eil po chladu. Jen po horkosti, kter\u00e1 poch\u00e1zela z Tomov\u00fdch \u00fast a rukou, kter\u00e9 mapovaly cel\u00e9 jeho t\u011blo. Mohly \u00fapln\u011b v\u0161ude. Pat\u0159il mu. Naprosto bezmezn\u011b mu pat\u0159il, tak, jako je\u0161t\u011b nikomu p\u0159edt\u00edm, v\u0161echno co m\u011bl, cel\u00e9 jeho t\u011blo a du\u0161e byly jenom jeho.<\/div>\n
Nechal se j\u00edm ovl\u00e1dat, podlehl jeho dotek\u016fm, sv\u00fdm slabin\u00e1m. Vid\u011bl, jak se jeho oble\u010den\u00ed v\u00e1l\u00ed kolem postele, na sob\u011b m\u011bl jen pr\u00e1dlo, kter\u00e9 Tom n\u011bkolika pomal\u00fdmi pohyby st\u00e1hnul. D\u00edval se mu p\u0159itom do o\u010d\u00ed. D\u00e1val mu t\u00edm najevo, \u017ee to co skute\u010dn\u011b miluje nen\u00ed jeho t\u011blo, ale to co je uvnit\u0159. Bill se lehce nadzvednul a pol\u00edbil jej na tv\u00e1\u0159. Potom se beze slova obr\u00e1til na b\u0159icho. Tom pochopil a p\u0159itisknul sv\u00e9 rty k jeho uchu.<\/div>\n
„To po tob\u011b te\u010f nem\u016f\u017eu cht\u00edt. Jsi\u2026 je\u0161t\u011b nejsi v po\u0159\u00e1dku, jsi p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00fd. Nech to na m\u011b, j\u00e1\u2026.“<\/div>\n
„P\u0161\u0161t,“ p\u0159eru\u0161il jej r\u00e1zn\u011b Bill. „Rozhoduju o sv\u00e9m t\u011ble s\u00e1m a v\u00edm co snesu a co ne. Nemus\u00ed\u0161 m\u00edt o m\u011b strach. Vezmi si to, co ti d\u00e1v\u00e1m. Pros\u00edm.“ Tom nepost\u0159ehl nal\u00e9havost v jeho hlase\u2026 Nejist\u011b jej pol\u00edbil na \u0161\u00edji a potom pokra\u010doval jazykem po linii jeho zad, na nich\u017e se jasn\u011b r\u00fdsovala p\u00e1te\u0159. Sv\u00e9 vzru\u0161en\u00ed jen t\u011b\u017eko ovl\u00e1dal. Hladil bratra n\u011b\u017en\u011b po ramenou a krku, jakoby jej cht\u011bl ut\u011b\u0161it. Bill jen ti\u0161e zaryl nehty do matrace, jakmile do n\u011bj proniknul. V\u011bd\u011bl, \u017ee se Tom sna\u017e\u00ed b\u00fdt k n\u011bmu co nejopatrn\u011bj\u0161\u00ed, co nejjemn\u011bj\u0161\u00ed. Ochotn\u011b jej p\u0159ij\u00edmal, vych\u00e1zel mu vst\u0159\u00edc. V\u011bd\u011bl, \u017ee se nemus\u00ed b\u00e1t, bratra ne, ten by mu nikdy neubl\u00ed\u017eil, nikdy by k n\u011bmu nebyl hrub\u00fd. Tohle pro n\u011bj bylo symbolem absolutn\u00edho odevzd\u00e1n\u00ed, kdy se z nich st\u00e1valo jedno t\u011blo. Pat\u0159ili si. Jeden druh\u00e9mu. Byl to \u00fa\u017easn\u00fd pocit n\u011bkomu pat\u0159it, v\u011bd\u011bt, \u017ee existuje n\u011bkdo, pro koho znamen\u00e1te \u00fapln\u011b v\u0161e a nic to nem\u016f\u017ee zm\u011bnit. A pr\u00e1v\u011b to on te\u010f c\u00edtil. Ten jedine\u010dn\u00fd a nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed pocit na sv\u011bt\u011b.<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Bill rozlad\u011bn\u011b ulehl do m\u011bkk\u00fdch p\u0159ikr\u00fdvek prostorn\u00e9 postele sv\u00e9ho pokoje. Byl to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. Rozhl\u00e9dnul se kolem sebe. Byl to jeho pokoj, m\u00edstnost, v n\u00ed\u017e vyr\u016fstal, kde toho tolik pro\u017eil, tis\u00edckr\u00e1t zde ul\u00e9hal p\u0159esn\u011b na toto m\u00edsto a nes\u010detn\u011bkr\u00e1t se tady za<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[87],"tags":[],"class_list":["post-19610","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-rozum-a-cit-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19610","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19610"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19610\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19610"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19610"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19610"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}