{"id":19616,"date":"2008-03-19T03:55:00","date_gmt":"2008-03-19T02:55:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19575"},"modified":"2008-03-19T03:55:00","modified_gmt":"2008-03-19T02:55:00","slug":"rozum-a-cit-ii-48","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/19\/rozum-a-cit-ii-48\/","title":{"rendered":"Rozum a cit II 48."},"content":{"rendered":"
Bill hlasit\u011b vydechl a s bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem se odsunul od bratra na volnou \u010d\u00e1st postele. P\u0159ed o\u010dima se mu m\u00edhaly m\u017eitky a m\u011bl neskute\u010dn\u011b sucho v krku. Na jeho t\u011ble perlily drobn\u00e9 kr\u016fp\u011bje potu a m\u00edstnost\u00ed se neslo jeho p\u0159er\u00fdvan\u00e9 vzdechy. Odhrnul si z tv\u00e1\u0159e pocuchan\u00e9 vlasy a instinktivn\u011b s\u00e1hnul na pravou stranu pro l\u00e1hev s vodou, z n\u00ed\u017e se hltav\u011b napil. Teprve kdy\u017e po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed slabost ustoupila, se kone\u010dn\u011b u\u017e o n\u011bco klidn\u011bji polo\u017eil na bok a v sametov\u00e9 tm\u011b, jen\u017e vypl\u0148ovala celou m\u00edstnost, si vychutn\u00e1val tichou bl\u00edzkost pro n\u011bj tak stra\u0161n\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9ho \u010dlov\u011bka. Uc\u00edtil na sv\u00e9m boku jeho horkou dla\u0148 a p\u0159i tomto nepatrn\u00e9m doteku p\u0159iv\u0159el o\u010di. Byla to jedna z t\u011bch chvil, kter\u00e9 by nem\u011bly nikdy skon\u010dit, pr\u00e1v\u011b takov\u00e9 okam\u017eiky, kdy v\u016fbec nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom co bylo, nebo co bude d\u00e1l, jsou jen oni dva, tady a te\u010f, jsou si tak bl\u00edzc\u00ed jak jen mohou b\u00fdt, maj\u00ed v\u0161echno, proto\u017ee maj\u00ed sebe a je to jako \u010dasov\u00fd blok, \u00fapln\u011b zastaven\u00ed d\u011bje.<\/div>\n
Tom se k n\u011bmu p\u0159itisknul je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, aby mohl vn\u00edmat teplo jeho t\u011bla a bratr se mu oddan\u011b schoulil v n\u00e1ru\u010di, jako to d\u011bl\u00e1val v\u017edycky, kdy\u017e si cht\u011bl p\u0159ipadat v absolutn\u00edm bezpe\u010d\u00ed a klidu, kdy jeho nejist\u00e9 emoce kone\u010dn\u011b dost\u00e1valy opravdov\u00fd \u0159\u00e1d. Tom jej pol\u00edbil do vlas\u016f a jemn\u011b hladil po vystoupl\u00fdch kl\u00ed\u010dn\u00edch kostech. Tr\u00e1pilo jej, jak moc jsou odhalen\u00e9, jak na prvn\u00ed pohled volaj\u00ed a minim\u00e1ln\u011b n\u011bkolika kilogramech nav\u00edc a on byl znovu rozhodnut, \u017ee se o Billa mus\u00ed postarat. Te\u010f je ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das, nebudou se ni\u010dit a ubli\u017eovat si vz\u00e1jemnou ignoranc\u00ed a provokac\u00ed, necht\u011bl nic jin\u00e9ho, ne\u017e aby mezi nimi bylo zase to pr\u016fzra\u010dn\u00e9 \u010disto, jako panovalo ze za\u010d\u00e1tku. P\u0159e\u017eili nejhor\u0161\u00ed, byl si jist, \u017ee kdy\u017e dok\u00e1zali ust\u00e1t Billova selh\u00e1n\u00ed, jsou oba dostate\u010dn\u011b siln\u00ed na to, aby je u\u017e nic jin\u00e9ho nedovedlo zlomit.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161\u2026“ za\u010dal Bill a odml\u010del se, dokud jej bratr lehk\u00fdm pob\u00eddnut\u00edm nep\u0159im\u011bl aby pokra\u010doval. „Jak jsi na\u0161el tu p\u00edse\u0148, jak jsme se o ni p\u0159etahovali… m\u011bl jsi pravdu. Pot\u0159eboval jsem se z toho vypsat, vymluvit, nikomu jin\u00e9mu ne\u017e pap\u00edru jsem se sv\u011b\u0159it nemohl.“ Bratr jej pol\u00edbil na \u0161\u00edji a Billovi nasko\u010dila po cel\u00e9m t\u011ble okam\u017eit\u011b hus\u00ed k\u016f\u017ee.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Nechci, abys n\u011bco takov\u00e9ho musel ps\u00e1t podruh\u00e9, je to sice dokonal\u00e9, ale ani sebev\u011bt\u0161\u00ed hit nestoj\u00ed za to, abychom si n\u011bco vy\u010d\u00edtali. Bille, ty v\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b nem\u016f\u017eu ztratit, nem\u016f\u017eeme u\u017e d\u00e1l riskovat ty na\u0161e v\u011b\u010dn\u00e9 boje, ty ze v\u0161ech nejl\u00edp ses ujistil o tom, jak je \u017eivot stra\u0161n\u011b vrtkav\u00fd, \u017ee sta\u010d\u00ed tak m\u00e1lo a najednou to m\u016f\u017ee v\u0161echno skon\u010dit, ale j\u00e1 se chci jednou pod\u00edvat zp\u00e1tky s pocitem, \u017ee jsem nepromarnil ani minutu, ani vte\u0159inu b\u00fdt s tebou. Rozhodli jsme se, \u017ee to chceme takhle, moc jsme toho ztratili a je\u0161t\u011b v\u00edc z\u00edskali a nesm\u00edme to zkazit. Te\u010f ne, Bille, te\u010f je to p\u0159\u00edli\u0161 k\u0159ehk\u00e9, my jsme k\u0159ehc\u00ed, to mezi n\u00e1mi.“<\/div>\n
„Bude to dobr\u00e9,“ za\u0161eptal bratr.<\/div>\n
„Je mi l\u00e9pe, fyzicky a nejsp\u00ed\u0161 i psychicky. Bude sice trvat n\u011bjakou dobu, ne\u017e budu m\u00edt s\u00e1m v sebe absolutn\u00ed jistotu, ale ud\u011bl\u00e1m pro to v\u0161echno.“<\/div>\n
„A Teresa?“ zeptal se p\u0159\u00edmo Tom.<\/div>\n
„Ud\u011blal jsi, co jsi ud\u011blal. Nem\u016f\u017eu ti to vy\u010d\u00edtat do smrti, kdybych to ud\u011blal, kdybych na tebe zanev\u0159el, asi bych byl na sebe hrd\u00fd, ale byl bych bez tebe. Zapomeneme na to, nebudeme o n\u00ed mluvit, nechci o n\u00ed sly\u0161et v\u016fbec nic. Ale nechci se dozv\u011bd\u011bt, \u017ee jsi se s n\u00ed od t\u00e9 noci vid\u011bl. To bych u\u017e neodpou\u0161t\u011bl.“<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bli, jak dlouho z\u016fstali je\u0161t\u011b vzh\u016fru, ve spole\u010dn\u00e9m objet\u00ed a vz\u00e1jemn\u00fdch dotec\u00edch, p\u0159itisknuti k sob\u011b tak, \u017ee mohli z\u0159eteln\u011b sly\u0161et tlukot srdce toho druh\u00e9ho a na k\u016f\u017ei jim t\u00e1l jejich dech. Za okny vl\u00e1dla dokonal\u00e1 tma a v\u0161ude kolem se vzn\u00e1\u0161elo uklid\u0148uj\u00edc\u00ed ticho, kter\u00e9 jakoby vystihovalo jejich sm\u00ed\u0159livou n\u00e1ladu. Tom sev\u0159el bratrovu dla\u0148 a pevn\u011b propletl sv\u00e9 prsty s jeho. Pozoroval jeho us\u00ednaj\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 se zd\u00e1la unaven\u00e1, ale p\u0159esto tak stra\u0161n\u011b dokonal\u00e1, nejdokonalej\u0161\u00ed jakou kdy mohl spat\u0159it. Nikdo se mu nemohl rovnat, v jeho o\u010d\u00edch se mu nikdo nemohl rovnat. V\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 nep\u0159ebern\u00e9 mno\u017estv\u00ed mo\u017enost\u00ed, \u017ee kdyby cht\u011bl, mohl by do konce \u017eivota st\u00e1le jen ukazovat prstem a br\u00e1t, tak moc dlouho by mohl \u010derpat z toho \u010deho dos\u00e1hnul. On si ale vybral a to jednozna\u010dn\u011b. N\u011bkdy p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, jak\u00e9 by jejich \u017eivoty byly, kdyby se to tehdy v noci nestalo. Kdyby mezi nimi nedo\u0161lo v\u016fbec k ni\u010demu a oni by se nikdy neodhodlali. \u017dil by jinak, jeho budoucnost by byla jin\u00e1, mo\u017en\u00e1 by si dokonce na\u0161el n\u011bjakou d\u00edvku i nast\u00e1lo. Ale poka\u017ed\u00e9 se ujistil, \u017ee nikdo na sv\u011bt\u011b by mu nemohl nahradit by\u0165 jedin\u00fd bratr\u016fv polibek. D\u011bkoval Bohu, \u017ee to tehdy ud\u011blal, \u017ee jeho touha a un\u00e1hlenost zv\u00edt\u011bzila nad rozv\u00e1\u017en\u00fdm my\u0161len\u00edm. Pohl\u00e9dnul na n\u011bj. Spal. Spal a byl tak okouzluj\u00edc\u00ed, jeho porcel\u00e1nov\u00e1 tv\u00e1\u0159 byla klidn\u00e1 a uvoln\u011bn\u00e1, jeho ruku neust\u00e1le dr\u017eel v t\u00e9 sv\u00e9. Tom p\u0159es n\u011b oba pe\u010dliv\u011bji p\u0159et\u00e1hnul p\u0159ikr\u00fdvku a p\u0159ilo\u017eil sv\u016fj obli\u010dej k Billovu krku, aby mohl vn\u00edmat tu jedine\u010dnou v\u016fni, kter\u00e1 mu v\u017edycky tolik imponovala a symbolizovala jeho sladkou nevinnost. Zav\u0159el o\u010di a okam\u017eit\u011b ji uc\u00edtil. M\u011bla na n\u011bj uklid\u0148uj\u00edc\u00ed \u00fa\u010dinek, stejn\u011b jako v\u011bdom\u00ed, \u017ee je Bill tady, vedle n\u011bj.<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Bill hlasit\u011b vydechl a s bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem se odsunul od bratra na volnou \u010d\u00e1st postele. P\u0159ed o\u010dima se mu m\u00edhaly m\u017eitky a m\u011bl neskute\u010dn\u011b sucho v krku. Na jeho t\u011ble perlily drobn\u00e9 kr\u016fp\u011bje potu a m\u00edstnost\u00ed se neslo jeho p\u0159er\u00fdvan\u00e9 vzdechy. Odhrnul<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[87],"tags":[],"class_list":["post-19616","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-rozum-a-cit-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19616","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19616"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19616\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19616"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19616"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19616"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}